1
masthead
V Praze, v úterý dne 12. července.
Praha
2
masthead
K číslu 19!.
a na venkově za 3
3
masthead
Číslo v Praze za 2
Praha
4
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
Praha
5
article
Válka.
Válka.
Kuropatkin vyhýbá se dosud velke
bitvě.
Z Říma, 12. července. Došla zpráva z Muk-
denu, že generál Kuropatkin vše možné činí.
aby se vyhnul rozhodné bitvě. Cel
svůj zájem věnuje dosud chránění sibířské
dráhy. Doufá, že se mu podaří shromáždit
dostatečný počet vojínů v Mandžursku, aby po
deštivém období mohl zahájiti útočný postup.
Kronštatské loďstvo vyplulo.
Z Petrohradu, 12. července. (»Zeit«.) Di-
vise loďstva vyplula z Kronštatu
Japonský postup k Port Arturu.
Z Berlina, 12. července. »Local-Anzeiger«
oznamuje z Tokia: Japonské vojsko
zabralo pevnost. Lunchichian
mezi Dalným a Port Arturem, první to pevnost
a ukořistilo 8 děl. Při tom užilo také balonú.
— Z Říma došla zpráva, že Japonci za-
brali Cjuntao, kteréžto místo je
klíčem k Port Arturu a že me z
touto pevností a Port Arturem je
zuřivý boj. Rusové prý sami zničili »Ret-
vizana« a ještě jednu válečnou lod.
Proč Rusové vydali Kajpin.
Z Londýna, 11. července. Dle zprávz
Tokia, panuje v tamních dobře informovaných
kruzích přesvědčení, že Rusové vydali Kajpin
bez značných bojů, neboť jejich postavení od
zadu se strany Dašičaa velice bylo obroženo.
Rusové byli donuceni ustoupiti nazpět a opev-
niti se tu co nejchvatněji. Japonci pokusí se
nyní dobýti Dašičaa a Hajčenu. Podaří li se vzíti
Japoncům Dašičao a dostane-li se Kuroki sou-
časně k Liaojanu, budou Rusové donuceni
Nučvan vydati.
Z Petrohradu, 12. července. »Novoje
Vremja« ohlasuje, že nebylo úmysl em
ruského vojska hájiti houževnatě
Kajpin (Kajču). Dašičao je prý důležitější
než Kajču a je možno, že vážné důvody donutí
k tomu, aby i toto místo bylo vyklizeno.
Artur
Dalný
Japonec
Cjuntao
Rus
Kajpin
Dašičaa
Hajčena
Dašičao
Řím
Petrohrad
Berlín
Tokio
Londýn
LocalAnzeiger
Novoj Vremja
6
article
JDN
JDN
Japonci v Seulu.
Z Petrohradu, 11. července. »Novoje
Vremja« dovídá se z Vladivostoku
Z hranic sem přibylí Korejci vypravují, že v
Seulu nachází se jen 5000 mužů japonského
vojska, třeba že Japonci roztrušují pověsť, že
tam mají 20.000 mužů. Aby tamější obyvatel-
stvo bylo udržováno v omylu, nechávají jeden
díl vojska v noci odtáhnouti a druhého dne
s jiné strany města opět přijíti, aby se zdálo,
že jest to nové vojsko.
Pohřeb zahynulých z »Hatsusy« a
»Jošina«.
Z Vídně, 11. července. Anetta baronka
Babo, dlící v Tokiu, liči ve svém dopisu, za-
slaném »N. Fr. Pr.«, pohřeb zahynulých Ja
ponců na »Hatsuse« a »Jošinu«. Mrtvoly arci
nemohly býti pohřbeny, ale podle starého ja-
ponského zvyku pochovány zbylě předměty po
padlých, zejmena pak rodinami jejich uschované
vlasy, jež každému japonskému bojovníku, než
odchází do války, se ustřihnou. Ceremonie po-
hřební konaly se v chrámu v Aoy a mě,
předměstí v Tokiu, či lépe řečeno před chrá-
mem, neboť nával účastníků byl takový, že pro-
story chrámové naprosto nestačily. Do zvlášt-
ního stanu byli uvedeni hosté; příbuzní padlých
přinesli v dlouhých skřiňkách ostatky po pa-
dlých. Po obvyklých bohoslužbách za různých
ceremonií uloženy skříňky na hřbitově Aoyamy
do země. Na čerstvé hroby položeny kytice.
Američtí zpravodajové vracejí se
domu.
Z Nového Yorku, 11. července. Značný
počet amerických zpravodajů byl z bojiště od
volán. Praktičtí vydavatelé amerických listů došl
k poznání, že skromné zprávy, s velikými po-
tížemi opatřované, nejsou nikterak v poměru
k velikému nákladu, s jakým spojeno je vydr-
žování válečných zpravodajů na bojišti.
Japonec
Anetta
Seul
Petrohrad
Vladivostok
Vídeň
Tokio
Francie
Aoy
Nový York
Novoj Vremja
7
article
LSTI.
LSTI.
Předplaeení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
8
article
Dne 7. července bylo bojovánoj v okolí
portarturském. Rusové tvrdí, že Japonei
byli zatlačeni ze svých posic. Bylo
však dopraveno do Port Arturu 6000 mrtvý ch
a 700 raněných a Rusové doznávají, že
dopraven bude počet ještě větší.
Konečně se oznamuje z Čifu, že 11. července
bylo slyšeti od Port Arturu mezi 2. a 3. hod.
odpolední těžkou dělostřelbu.
Z Londýna, 11. července. Telegram ze
Šanchaje, zaslaný »Daily Telegraphu«, oznamuje,
že portarturské loďstvo podniklo v neděli večer
skutečně výjezd z Port Arturu a že zničilo ja-
ponskou strážnou loď. Avšak o 4. hodině odpo-
lední stáhlo se ruské loďstvo opět zpět.
Z Tokia, 11. července. (C.-B.) Nedělního
výjezdu růského loďstva z Port Arturu zúčastnily
se křižáci »Bajan«, »Diana«, »Pallada«, » Novik«,
dále dvě dělové lodice a 7 torpédoborců. Lod-
stvo, před nímž jela celá řada menších parníků
za účelem odstranění min, napadeno bylo ja-
ponskou torpédovou flotillou a couvlo zpět do
přístavu. Admirál Togo oznamuje, že japonské
loďstvo neutrpělo žádných škod.
K pověstem o obléhání Liaojanu.
Z Londýna, 11. července. Zprávy angli-
ckých listů, že obléhání Liaojanu jest otázkou
krátké doby, pokládají se i zde za značně před
časné.
Zpravodajové mohou na bojiště.
Ze Seulu, 11. července. (C.-B.) Reuterova
kancelář oznamuje: Váleční zpravodajové a cizí
vojenští attaché obdrželi poprvé od počátku
války dovolení zúčastniti se postupu japonské
armády, zatím co dříve byli donuceni zdržovati
se v hlavním stanu Kurokiho.
(Ostatní zprávy viz na 3. straně).
Rus
Japonei
Artur 6000
Artur
Diana
Pallada
Novik
Reuterův
Londýn
Šanchaj
Port Artur
Tokio
Lod
Togo
Seul
Daily Telegraph
9
title
Telefonicke zprávy „Nar. Listů.
Politická prázden.
Nara
10
article
Útoky na Port Artur.
Z Londýna, 12. července. Z Čifu ozna-
mují: Evropan, který v neděli opustil Por
Artur, vypravuje, že Japonci tohoto dne o 1.
hodině ranní učinili útok torpédy na přístav, po-
koušejíce se tam vniknouti.
Evropan
Artur
Japonec
Port Artur
Londýn
11
article
Z Vidně, 12. července. Jest pravidlem, že do
poloviny srpna panovník, jenž mešká v létě v
Išlu, nečiní žádných rozhodnutí. Do té doby
nesejde se také asi ministerská
rada. Ke dni 18. srpna, narozeninám císa-
řovým, sejdou se vždycky všichni
členové kabinetu do Vídně a tu počí-
Išlu
Vídeň
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
N adm.
Vypravování Lojzíkovo.
Lojzíkův
13
article
Bydlíme v pěkném, výstavném domě.
Na venku lidé nebydlí v domech. Bydl
v chalupách a domcích. Tyto jsou nízké a malé
a jsou jejich. Dům, v němž bydlíme my, nen
sice náš, ale je za to vysoký a velký. Má sklep,
přízemí, čtyři patra a půdu. Od sklepa až na
půdu vedou úzké sice, ale za to tím delší schody.
po nichž chodím do čtvrtého poschodí, kde
bydlíme.
Maminka sice naříká na tu zlořečenou
výšku, ale tatínek ji konejší, připomínaje vždy
že by jí bylo hůře, kdyby měla bydlet na ulici.
Maminka pláče a říká, že by to raději vi
děla, aspoň prý by ušetřila trochu svých ubohých
plic. (Maminka vždy, když se rozkašle, říká
ach, mé ubohé plíce!) Tatínek ujišťuje, že
k tomu jednou jistě dojde, a já se už těším na
tu jundu.
Jenom jednoho je mi líto. Nebudeme mít
žádného domovníka a já nebudu mít z kohosi
dělat legraci.
No, snad se něco najde. V nejhorším pří
padě je tu náš malý Lojza. Opravdu? A domov-
níka nebude ostatně škoda. Nadával vždy o kvar-
tále, až jsem to už nemohl poslouchat a já něco
už přece přeslechl!
Bodejť, že tak bude nejlépe. A maminka
snad přestane tolik kašlat. Tuhle mi jí bylo
až líto.
Ale chtěl jsem psát o našem domě.
14
article
Již jsem řekl, že je to pěkné výstavné sta-
vení, hezky vysoké, hladkých zdí, které jsou na
třeny krásně žlutavou barvou, jež arci během
času poněkud se pošpinila. Ale to vadí tím méně
čím více u nás bydlí partají. Jest jich úhrnen
dvacet a osm a to: ve sklepě bydli tři, v přízemí
v prvnír a druhém poschodí po čtyřech, ve tře-
tím a čtvrtém „štoku“ po pěti a tři na půdě
Úhrnem tedy dvacet osm — což je dosti slušny
počet.
Všechny partaje jsou povinny (jako všude)
platit činži, dělat hodně rámusu, hádat se na-
vzájem a házet na malý dvoreček nejrůznějš,
smetí, tak že tento pomalu se zvyšuje, až jednou
„vyroste“ až ke střeše.
Ale to bude trvat ještě dlouho a my se toho
nedočkáme.
Ze všech partají, kromě psů a koček, jichž
je u nás dohromady 23, to jest slovy: dvacet tř
— se mi nejlépe zamlouvá starý dědek, co bydl
na půdě.
Je to bývalý zedník a říká, že stavěl taky
tu věž — tak totiž říká našemu domu.
Mluvíme někdy spolu o mnohých věcech
shledávám, že, ač je dědek, mívá zdravé ná-
zery a dobré zvyky. Obyčejně hledí někam z vy
kýře, plivá na střechy a z úst se mu valí hustá
oblaka kouře — on totiž fajíčí.
Hubuje při tom vždy na krkáče a vydři-
duchy a skoro bych myslil, že tím míní také
našeho domácího a některé jiné bohaté pány
kteří chtějí na nás peníze.
Je to velmi divné, že ti, co mají mnoho,
ještě chtějí na těch, kteří nemají nic.
Zmínil jsem se o tom tomu dědkovi z půdy
15
article
a ten si odplivl a prohlásil, že to je neřádstvo —
a že by zasluhovali důkladný pardus.
Kdo — ale neřekl a tak možná, myslil, že
ti, kteří, ač nic nemají, přece si nechají i to nie
bráti.
Tuhle mi vypravoval něco o našem domě.
Než ho vystavěli, nebylo prý tu nic než ně-
jaký sklad s prkny a podobnou chamradí. Na to
těmi prkny ohradili místo, kde chtěli stavěti a
začali kopati základy.
Při tom jako při všem byly dva druhy lidí:
jedni, co kopali, druzí, co se jen na to dívali.
Protože ti, co se jen dívali, se více udřeli, měli
také větší mzdu, což bylo zcela spravedlivo.
Tak to ten starý zedník povídal, ale myslil-li
to do opravdy, nevím — protože při tom nějak
podivně mžoural očima.
Pak začali stavět do výšky. Když dostavěli
až ke třetímu patru, tak to sice spadlo, ale oni
nepovolili a s vynaložením sedmi lidských životů
dům dostavěli až ke střeše, pod kterou teď bydl
on, starý dědek z půdy.
Tázal jsem se, čím to je, že se lidé nebojí,
že je přijde těch sedm mrtvých strašit — ale on
se mi vysmál.
Když — povídal — těm, kteři by měli pří-
činu se bát (kdo to je, zase nevím), neudělaliti
mrtví nic ještě, dokud byli živi — teď, když už
hnijou, jim teprv nic neudělají.
Já jsem sice prohlásil, že bych, stát se to
mně, chodil do takového domu strašit, ale on se
mi zase vysmál a řekl, že jsem hloupej kluk.
Kluk, nekluk — já se už rozhodl: budu
zedníkem a stane-li se to, uvidíte, vy neznámí,
jak s vámi zatočím.
Když vystavěli ten dům, povídal stařeček