1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v pátek dne 15. července 1904.
Praha
4
article
Ka ranní a odpol. IIsty
předylácí set
v Praze v adlministraei
ns čtrrt leta . . . . 8 K —
s dvojí donáško
na něsín
ětnt leta . . . . 7 K 50h
ve slialkách: 2 K 80 k
za něsie . ..
Poštou:
naot iia . . . . 9 R oo
s drojí zásilkou
na něs
nant l: . . n k eok
Praha
5
article
Drama na dálném Východě.
Drama na dálném Východě.
Petrohrad je radostně vzrušen ! Nebo
zpráva o zdreující porážce Japonců před sever
nlmi hradbami Port Arturu se potvrzujel
Podobně jako za tmavé noci 8. února
Japonci úkladně přepadli loďstvo ruské na rejdě
portarturské a připravili mu kruté škody: po-
dobně chtěli za tmavé noci z minulé soboty na
neděli 11. července přepadnouti Port Artur na
souši od strany severní.
Byla jim z čínské vojny z r. 1894 dobře
známa »Achillova slabina« portarturská. Býval
majitelé přístavu a pevnosti opevnili Port Artu
sice výborně po straně východní a jižní pásmem
vysokých a souvislých tvrzí, ale za to na se-
verní straně, tam kde prostoupeno jest horstvo
Port Artur věnčící a chráníci dosti širokým
údolím, jímž vede silnice a nyní též železniční
trať mandžurská přímo až do nitra města port-
arturského: tam ku podivu nepostavili podobně
silných opevnění, nýbrž nechali mezi severní
tvrzí číslo III. a protějšími bastiony na hoře
It šanu téměř kilometr široký průsmyk jako
otevřenou bránu do srdce pevnosti. Tato ne-
opatrnost stala se tehda Číňanům osudnou.
Japonci prodrali se tehda tímto špatně hájeným
úvalem ohromnou silou a prudkým nájezdem,
takže v několika hodinách stali se pány Por
Arturu.
Japonec
Artur
achillův
Číňan
Drama
dálný východ
Petrohrad
6
article
Nuže, touže cestou doufali také nyní zmoe-
niti se ruského Port Arturu. Buď že neměl
zatím zdokonalené fortifikace ruské dobře vyšpe-
hované, anebo že podceňovali ostražitou
napjatou bdělost ruské posádky právě v tomto
nebezpečném místě, zkrátka: odhodlali se beze
všech obvyklých příprav oblehacích pomocí pří
kopů souběžných k divosmělému, přimo šíle-
nému pokusu. Chtěli pod rouškou noci prostě
dotčeným širokým údolím po silnici a zkažené
trati železniční velikými massami sřítiti se jako
příval horský náhle do samého Port Arturu. Aby
odvrátili pozornost Rusů jinam, jali se s výšin.
na východě Port Arturu vévodících, náhle v noci
té bombardovat východní tvrze ruské, čísla
10, 11., 12. a 3. Když pak se jim zdálo, že
zejmena severovýchodní tvrz čís. 3. je palbou
jejich silně porouchána — odvážili se ohromnou
silou náhle opodál průsmykem nájezdu a útoku.
Avšak zmýlili se šeredně.
Artur
Rus
7
article
Rusové dávno učinili v těch místech nále-
žitá bezpečnostní opatření: Celé údolí bylo pod-
kopáno kříž na kříž neméně než třiceti minam
tak, že v dané chvíli půda rozsáhlého prostran
ství mezi sílnici a protinající ji tratí železniční
mohla býti vyhozena do vzduchu. Zde si za
téže noci Rusové počihali v náležité síle na
úkladného vraha. Vyčkali, až se na prudkém
svém pochodu útočném ocily nejhustsí massy
japonské na této sopce. A nyní razem vyšlehla
spousta blesků a zaduněly hromy! Tisíce Ja-
ponců vyletělo do povětří, roztrháno ohromným
výbuchem dynamitovým, jakého snad posud
dějiny válek neznají. A v zápěti výbuchu toho
hřímalo 60 ruských děl do zděšených řad
japonských plukův.
Což divu, že zákeřný útok jejich změní
se rázem v hrozný útěk a nejkrvavější porážku.
»Echo de Paris«, z něhož čerpáme tyto po-
drobnosti o slavné ruské noci 11. července.
má sice za to, že číslice 30.000 padlých Ja
ponců jest snad upřílišněna; avšak že ztráty
jejich jsou nesmírné a že jejich noční pokus
o přepadení posádky portarturské strašlivě by!
Rus
Paris
8
article
Rusy odražen a zmařen, to přiznávají i zpravo-
dajové angličtí, dokládajíce, že následkem tako-
vého flaska krutého budou Japonci nyní nucení
celý svůj oblehací plán změnit. To věříme.
Před týdnem ještě ve své nebelyčné chlubnosti
troufali se Bramarbasové japonští chvástat, kte
rak prý v několika dnech budou pány Por
Arturu. Dnes je zřejmo, na čem se ta chlub
nost jejich zakládala: na spekulaci, že zdař
se pod pláštěm noci zákeřné přepadení neopa
trných Rusů.
Nyní dostali krvavé ponaučení, že to tak
snadno nepůjde, že Rusové jsou bdělí na stráž
a že dnešní Port Artur není naprosto bývalou
čínskou hračkou z r. 1894. Páni Japonci budou
musit podniknout pravidelně, obtížné oblehání
se strany mořské i pozemní, kteréž může hezky
dlouho trvat a ještě pro ně naposled — divně
skončit. Neboť ani blokádu přístavu portartur
ského nemohou dosud tak svíravě provést, jak
by rádi, nýbrž musejí k tomu přihližet, kterak
brzy větší, brzy menší počet válečných lodi
ruských z přístavu vybíhá v širé moře za
účelem jistě promyšleným. Kdož ví, neuslyšímeli
brzy, jak obrněnci admirála Toga vrážejí na pod
mořské miny ruské
A jako se drži dosud statečně Port Artur.
tak též Kuropatkin ze svého nesnadného
obranného postavení poděl dráhy mandžurské
mezi Dašičaem, Hajčenem a Ljaoja
nem dosud mistrně proti přesile tří nepřá-
telských armád operuje.
Rus
Japonec
Artur
Kuropatkin
Hajčen
Togo
9
article
Ze všeho je pohříchu zřejmo, že nemají
Rusové na bojišti mandžurském pořád ještě
dosti sil, aby mohli přejíti o
obrany k ofíensivě. Sice by najisto
vojevůdce tak bystrý a důmyslný, jakým jes
generál Kuropatkin, nebyl dopustil, aby tr
armády japonské, z nichž prvá postupovali
od východu (od Jalu), druhá od jihu (od Taku-
šanu) a třelí od jihozápadu (od Bíčeva) dovedly
projíti horstvem, zmocniti se průsmyků na se-
dlech hor a blížiti se nyní soustředně velikým
polokruhem k jeho posici s patrným úmyslem.
aby mu zaskočily ústupní čáru jeho na Mukden
a Charbin a obklíčivše ho spojenými silam
svými připravili mu kdesi u Hajčenu neb
Ljaojanu — Sedan.
Avšak přese všechno nebezpečí není podnes
Kuropatkin ještě v postavení tak kritickém, aby
nemohl z něho slavně a šťastně vyváznouti,
Ustupuje stále od jihu k severu, poděl dráhy
— háje každou důležitější stanici tak srdnatě
jak jen možno — v poslední bitvě o Kajču
na př. měli Japonci dle svědectví zpravod aje
pruského »Lokalanzeigru« již tak na mále,
že jen pouhá náhoda, že totiž v pravý
čas nadešel příliv mořský a japonské válečné
lodi mohly svými děly zasáhnout v kolísající jia
bitvu — zjednala zoufalému generálu japon
skému vítězství. Ale zaskočiti se Japoncům nedá.
Nesevrou ho v pasti a nedonutí ho k rozhodné
bitvě svou přesilou. O to se již řádně
postaral známenitým rozpjetím
svého levého křídla tak dalece na
severovýchod, aby měl ústup na Mukden vždy
volný. Ano, srmáda generála Kellera a kozáei
Rennenkampfovi kryjí mu bezpečně ústup na
tak dlouho, až dojdou ho žádoucí posily ! —
Rus
Kuropatkin
Japonec
Keller
Rennenkampf
Jal
Mukden
Charbin
Sedan
Lokalanzeigra
10
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 14. července. (Liberecké vý-
počty.) Nedávno antisemitský „Volksbl.“ při-
nesl zprávu, že dr. Körber má pro případ opětné
nedělnosti říšské rady v úmyslu poslaneckou sně-
movnu rozpustiti a nové volby vypsati již na
základě nového, oktrojovaného volebního řádu
který by byl osnován na všeobecném, rovném.
tajném hlasovacím právu a jenž by počet po-
slanců říšské rady ze 425 stenčil na 300. Tyte
dni vyšla v Liberci anonymní brošurka „Vše-
obecné volební právo“, v níž pisatel uvažuje.
jaké vyhlídky by měla každá rakouská národnos
při volbách na základě všeobecného volebního
práva, a dochází „na základě statistických dat“
k závěru, ke kterému již předem dojíti chtěl,
totiž, že by Němci ve sněmovně, vzešlé ze vše-
obecného volebního práva, měli nadpolovičn
většinu hlasů přes to, že jsou ve státě menšinou
asi 35procentní. Jak tento kejklířský kousek pro-
vedl? Zcela prostě, jako se prostě prováději
všechny kejkle. Vzal za základ svých statisti-
ckých výpočtů „fysiekou a duševní zletilost“ oby
vatelstva, t. j. přiznává volební právo jen muž-
ským osobám, starým nejméně 24 roky, své-
právným a grámotným, vylučuje z voleb-
ního práva všechny mužské osoby, platící jakou-
koli přímou daň, noumějí-li čísti a psáti. A tu,
operuje obratně čislicemi, snesenými posledním
všeobecným sčíláním lidu došel k přesvědčení, že
by v nové poslanecké sněmovně, čílající celkem
303 poslance, zasedlo 154 Němců, 10 Vlachů,
doktor
Körber
Němec
Praha
Liberec
10 Vlach
Němec
11
article
1 Rumun, 76 Čechů, 24 Poláci, 20 Rusů, 1í
Slovinců a 4 Srbochorvaté.
Jak správná jsou tato čísla, vynalezená na
útěchu rakouských Němců v Liberci, vysvitne,
všimneme-li si pouze výpočtů ohledně nás Čechů
a Němců. R. 1900 napočítáno v Rakousku 6 mil-
lionů obyvatelů, hlásících se k českému obcova-
címu jazyku a 9,170.000 obyvatelů s německým
obcovacím jazykem. Dle zprávy úřadní statisti-
cké kanceláře nejgrámotnější ze všech národů
rakouských jsou Čechové, mezi nimiž jest pouze
něco málo přes 2% lidí, neumějících ani čísti
ani psáti. Bergrámotných Němců napočítáno po-
měrně mnohem více. Bere-li pisatel za základ
všeobecného volebního práva jen zletilosta
grámotnost, jest přirozeno, že by se nám Če-
chům musílo dostati poměrně více poslanců
než Němcům, nejméně však musil by pomě. po-
slanců českých k německým býti asi takový.
jaký jest poměr obyvatelstva. Dává-li pisatel9
millionům Němců 154 poslance, musil by 6 mil-
lionům grámotnější2h Čechů dáti aspoř
dvě třetiny téhož čísla, tedy 103. Ale on nám
milostivě udili 76 poslanců, t. j. méně než
polovinu toho, co dává Němcům. V samých
Čechách dává nám 54 poslance, kdežto Něm-
cům jich dává 41; v procentech bylo by českých
poslanů 57%, německých 43%, ač je známo, že
českého obyvatelstva jest v Čechách 63%%, ně-
meckého jen 37%. Již z těchto ukázek jes
jasno, jak spolehlivy jsou statistické výpočty
libereckého počtáře a jak průhledný jest hokus
pokus, jimž se německým 35% rakouského oby-
vatelstva dostává náhle nadpolovični většiny po-
slanců na říšské radě.
Rumun
Čecho
Polák
Rus
Němec
Liberec
Rakousko
Čechy
Německo
í Slovinec
12
article
Z Vídně, 14. července. (Vídeňská
právnická fakulta o záhřebské re
ciprocitě.) Professorský sbor právnické fa-
kulty vídeňské university vzal dne 9. t. m. v
úvahu nařízení ministerstva osvěty o doplňova-
cích státních zkouškách dalmatských a istrij-
ských absolventů záhřebské university. Pro-
fessorský sbor posuzoval toto nařízení prý jen
se stanoviska státoprávního a školského a své
pochybnosti o oprávněnosti nařízení zaslal prí
v podrobné zprávě ministerstvu osvěty.
Vídeň
právnický fakulta
13
article
Ze Záhřeba, 11. července. (Vylou čien
chorvatští kadeti.) Včera v neděli při-
bylo do Záhřeba šest chorvatských a srbskýeh
kadetů, vyloučených z honvédské kadetky v Pe-
čuchu (Pětikosteli), protože nechtěli zpívati ma-
darskou hymnu. Vyloučení jsou z různých roč-
níků kadetky a vybráni byli velitelstvím libo
volně ze všech chorvatských kadetů jako p
vodcové odporu proti zpívání maďarské hymny
Před odjezdem z Pečuchu byli zavřeni, aby
nemohli vstoupiti v nijaký styk s ostatními ka
dety. Tyto ostatní setník Hranilovič, Chorvat ro-
dem, přemlouval, aby se podrobili rozkazu,
chtěje tím pomoci zatčeným jejich kollegům. Ale
všichni Chorvaté prohlásili, že raději z ústavu
vystoupí, než by zpívali maďarskou hymnu. De-
protokolu, jenž s nimi zaveden, dali zapsati, ž
do kadetky vstoupili s tím úmyslem, že se sta
nou důstojníky u chorvatské zemské obrany
proto necití se povinnými zpívati maďarskou
hymnu. Očekává se, že 22 v ústavě zbylých
chorvatských kadetů bude potrestáno. Stane se
to patrně až na podzím, poněvadž školní rok
právě ukončen.
Z Oseku, 11. července. (Maďarské
školy v Slavonii.) „Nar. Obr.“ se dovídá,
že správa státních železnic v Chorvatsku se roz-
hodla založiti pro děti železničních úřadníkůa
zřízenců tři nové maďarské školy v Slavoniia
sice v Našicích na statku bána hr. Pejačeviče,
v Rumě a v Mitrovici. Osecká maďarská škola
bude letos rozšířena. Zřídí-li se v Oseku zvláštn
železniční ředitelství, pomýšlí se otevříti v Oseku
dokonce i maďarskou střední školu.
Pětikostel
Chorvat
Pejačevič
Záhřeb
Osek
Slavonie
Nara
Chorvatsko
Našice
Ruma
Mitrovic
14
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
Válka na spadnutí.
Pařížská »Patrie« píše v čísle sobotním
V komisi pro vyšetření stavu námořnictva fran
couzského býv. ministr námořnicíva pan Lockroy
doznal včera, že za afféry fašodské byl
válka s Anglil na spadnutí a že
Lockroy
Patria
15
article
musilo se vydati 60 millionů n
spěch, aby uvedeny byly loďstvo naše, osady
i přístavy v řádný stav obranný. Tehdy také
skutečně, jako jindy, »Patrie« bila na poplach.
Telegram, který dostala z Londýna 23. října
1898, pravil výslovně: »Panu Delcasséov
podáno bylo včera sirem Moriso-
nem, vyslancem anglickým v Pa-
říži, ultimatum. Nebude-li odpověď fran-
couzská uspokojivá a neopusti-li Marchand Fa-
šodu i s kolonou svou do deseti dnů, vojs ko
Kitchenerovo obdrží rozkaz, aby
se samo Fašody zmocnilo.« Důležitý
tento telegram byl zadržen po 24 hodiny
v ministerstvu vnitra v Paříži, dříve než dodán
byl redakci »Patrie«, jež byla tedy jediným pa-
řížským listem, který byl prvně zpraven o váž-
ném obsahu věci. Anglie byla připra-
vena na válku a proto ji chtěla; ad-
mirál Beresford prohlásil, že jest to okamžik,
jaký se nevráli tak záhy, aby bylo zni-
čeno loďstvo francouzské; lor
Delcasséov
Moriso
Marchand
Kitchenerův
Londýn
Paříž
Anglie
Patria
16
article
Salisbury předpověděl na radnici, že do
dvou měsíců Anglie bude zaplelena v mohutný
konílikt; admirál Colomb odhrnul jeden cipek
závoje, napsav v »Army and Navy Clubu«, že
armáda 20.000 mužů jest v Indii po-
hotově, aby byla vržena na Mada-
gaskar. Byla to divise generála Whita, jež
několik měsíců potom vysazena byla na břeh
natalský — proti Burům. Chamberlain prohlásil
nutnost, by vlajka anglická vztýčena byla »mocíe
v celém údolí nilském a proti všeml
Pan Lockroy připomenuv onu dobu před
komisí zmíněnou, nic nepřeháněl, neboť ti, kdož
mu tehdy blízei byli, připomínají si ještě dobře
jeho chladnokrevnost a rozhodnost, s jakouž do-
vedl si zjednati zprávy o formaci loďstev angli-
ckých, o jeho prostředcích všelikých a kázni
řádu jeho mužstva.
A jistě také zachován byl mír díky jeho
opatřením energickým. Admirálové angličtí vytý
kali od té doby Salisburyovi vždy, že ztrati
drahocenný čas — více než tři týdny — vy-
jednáváním s Delcassém, neboť admiralita a-
glická měla plán již hotový. Chtěla — je ště
před roztržkou — pokusiti se
o přepadení Cherbourgu loďstvem
jež byla u Portlandu shromáždila.
White
Chamberlain
Lockroy
Salisbury
Anglie
Colombo
Indie
Mada
Portland
Arm and Nava klub
17
article
Zároveň několik velikých lodí paroplavebn
společnosti »Peninsular and Oriental Line« byl
by v Kalkutě vzalo na palubu vojsko Whiteovo
a bylo by je za palby děl tichomořské
eskadry anglické vysadílo na břeh po
hliž Majnugy.
Neschůzelo mnoho a léčka nastrojená byl
by bývála provedena. Že se toto nestalo, od t
doby v Anglii silně litovali.
Jest třeba připomenouti si tyto událost
v okamžiku, kdy mluví se tolik o inferiorit
našeho lodstva vůči komplikacím, jež mohou
vyvstati, až žárlivost a chtivost různých států
podrobena bude při řešení konfliktu rusko
japonského vážné zkoušce.«
Skutečně zdá se, bohužel, že v případu
tom bude námořnictvo francouzské na konflik
taký přípraveno ještě méně nežli v roce 1878.
Sama řada znalců francouzských konstatovala
tak již a dala v přičině té výraz obavám nej
vážnějším.
Výstřelky inlernacionalismu ve Francii.
V časopise pro mládež »Annales de la
jeunesse« uveřejnil židovský spisovatel, bývalý
senátor Naegnet, jenž jsa kompromitován
panamskou afférou uprchl z Paříže a léta ži
v Anglii, článek, v němž dokazuje, že Francio
musí odzbrojiti i kdyby ostatní státy ji nenásle
dovaly a i kdyby ji to mělo státi její samo-
statnost. Tento článek filosofa internacionalismu
způsobil tím větší roztrpčení, poněvadž se octi
v časopise, čteném školní mládežl.
Nyní zaznamenává tisk pařižský nový útok
na vlastenecký cit francouzské mládeže. Jisty
nakladatel školních knih chtěl vydat populárn
dilo pro mládež o Paul Bertovi, jenž byl jedním
z nejznamenitějších budovatelů nynější republiky
Whiteův
Naegnet
Francio
Paul Bert
Kalkuta
Anglie
Francie
Paříž
Peninsular and Oriental Lin
Annale jít le jeunesse
18
article
V Praze, 14. července.
Praha
19
article
V drobném prodeii
maní číslo o sob
. . n2
odpolední
Ve úlialkách na venková:
ranní číslo. . . . .
vdpolední . . . . . . . . 3h
Inserát
platí se hotově zapře
Předplacení a innerty plijímá zdulsl-
strace v Marianské ulici č. 3.
TTam nachéznjí se též redakn
tiskárnn a erpedice „Nárednich Listů“.
Rukopisy se novraesji
20
article
reformátorem školství, bojovníkem pokrokua
antiklerikalismu. Kniha měla býti vydána pro
školní mládež. Ale poněvadž v této knize bylo
mluveno o vlastenectví Paul Berta, nebyla do-
poručena školními úřady k uveřejnění.
Vdova po Paul Bertovi uveřejňuje rozhodný
dopis, v němž protestuje proti této potupě vel-
kého vlastence-republikána. Vypráví, že když
šla interpellovati v této záležitosti na příslušné
instance, bylo jí odpověděno: »V tom spise se
mluví příliš mnoho o vlastenectví a to není
nyní vhodně!« Paní Bertová byla zaražena,
užaslá nad touto odpovědí, jež v ní vzbudila
nejtemnější představy o vlivu, jejž mají na
ducha mládeže podobní vychovatelé.
Paul Bert
Bertová
21
article
Francie a Vatikán.
Francie
Vatikán
22
article
Dle telegrafické zprávy z Paříže, vyzvat
státní tajemník vatikánský kardinál Merry de
Val biskupa v Lavalu znovu, by do 20. t. m.
vzdal se svého místa, nebo že stihne jej těžký
disciplinární trest, načež francouzská vláda bi-
skupu s formálním poukazem na konkordát
znovu zakázala diécesi opouštěti.
Vatikán zakročuje proti lavalskému biskupu
na základě stížnosti, podepsané 52 poslanci, ge-
nerálními a municipálními rady departementu
mayenneského, kteří na něj žalovali, že neseku-
larisované jezuity nechce připustiti k nábožen-
ským výkonům.
Arcibiskup v Rouenu popírá, že by mu
byl Vatikán pohrozi.
Paříž
Laval
Vatikán
Rouen
Merry jít Val biskup
23
article
Povstání Hererů.
Povstání Hererů.
Němeeká veřejnost překvapena byla udá-
lostí, jež datuje se již z června, ale kterou za-
chovávala a zachovává německá vláda dosud
v naprosté tajnosti, ač zvěst o ní byla by uví-
tána bývala se stejnou radostí jako nyní. „Ko-
nečně jednou koloniální opatření naší vlády.“
jásá „Berliner Tagblatt“, „jež jistě se setká
s nedílným souhlasem celého německého ná-
roda! předpokládaje ovšem, že jest pravdivé,
což v nynějším okamžiku zkoumati nemůžeme.
Opatření to neznamená nic více a nic méně,
nežli že říšský kancléř z jihoafrické války dobře
známého burského generála Maritze pozval,
by zúčastnil se války s Herery jako rádce gene-
rála Trotha a Maritz pozvání toto přijal a musil
již přibýti do německého hlavního tábora.“
Toto tajené opatření hr. Bülowa prozradily
lipské „Neueste Nachrichten“ v dopise, ode-
slaném z Kapského města dne 21. června. Praví
se v něm: „Z burské války slavně známý ge-
nerál Maritz odebere se ku pozvání naší vlády
dne 27. června do německé jihozápadní Afriky,
aby se zkušenostmi, nabytými v burské válce,
nyní ve válce proti Hererům byl napomocen.
Maritzova výprava zařízena jest ve velkých
rozměrech. Maritz dal na objednávku zahranič-
ného úřadu německého zhotoviti 70 vozů pro
volský potah, najal 200 černochů, hlavně Zulů.
Herero
Bülow
Maritzův
Maritz
Zulu
ko
Afrika
Neueste Nachrichten
24
article
Fingů i jiných Kafrů a vybral si za průvodce
10 ze svých, v burské válce nejvíce se osvěd-
čivších lidi. V Kapském městě přistály parníky
„Eduard Bohlen“ a „Korse Kastel“, aby jeho
výpravu dovezly do Svakopmundu, kde přistanou
s ní asi 3. července. Generál Trotha odtamtud
již telegrafoval, že Maritze očekává. Tomuto
přiděli se hlavně správa vozatajstva hlavního o-
dílu armády.
Maritz jest však, jak sděluje se dále v do-
pise, také ochoten, dopraviti do naší kolonie
ihned nejméně 500 zkušených mladých Burů,
s nimiž by dle způsobu burského pomáhal pře-
moci domorodce.“
Pisatel dopisu byl prý Maritzem zmocněn,
prohlásiti, že těchto 500 Burů nejsou žádn
dobrodruzi, nýbrž neobyčejně zdatní muži, kteří
jsou ochotni, zvoliti si německou jihozápadní
osadu africkou za svou novou vlasť a že již nyní
chtěji obětovati jí všechny své síly i život. Ani
jediný z těchto 500 není prý pobuda, nebo ni-
čema, protože Maritz z tisíců Burů, kteří se ku
podniku jeho přihlásili, učinil pečlivý výběra
ujišťuje, že většina z jeho průvodců přinesla b
do německé osady velmi značné hotové jměn.,
aby hned po válce mohla si zříditi farmy.
Bohlen
Troth
Maritz
Svakopmund
Kors kastel
25
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
větvika -
Za Luisou Čelakovskou.
Doslechneme-li náhle o úmrtí známé osob
nosli, vyhoupnou se nám představy o ní oby-
čejně nejdříve chomáčem osobních vzpomínek.
A tak zpráva, že 15. m. m. zemřela vdova p
universitním professoru Ladislavu Čelakov-
ském, paní Luisa Čelakovská, vybavila ve mně
vzpominku.
Kdysi za nedělního dopoledne — je tomu
již devatenáct let — navštívil mne studujíe
filosofie, nadšený idealista Alois Mattuška. Při-
šel v bílých rukavičkách.
„Aha, zas už něco! Jen si svlíkněte sve
rakavičky, jsem už jednatelkou ve dvou spol
cich.
Ale vždyť nechci, abyste byla jednatelkou
předsedkyní máte být!
„Rány boží, předsedkyní! Takovou žábu
Co vás to napadlo? Hm, takhle paní Luisu Čela-
kovskou! Ta je v damském světě pražském vý-
znamná, dojděte k ní.
O, tam si netroufám. Paní Luisa — je
díma taková vznešená, vybroušených mravů.
eleganiního chování, taková aristokratka!
„Ale srdcem je demokratka, znám ji, a je
demokratka i myšlením i rukama. Ve všech žen-
ských spoleích, kde působí, pracuje upřímně,
opravdově, obětavě, má své přesvědčení,a
dobročinnou ruku přikládává i tam, kde by jiná
paní professorová se štítila nebo se bála, by
snad panu choti někde nahoře neublížila. Je
energická, ušlechtilá vlastenka. Půidu ji po-
žádat sama, bojíte-li se jejího aristokratství. —
A pro který vlastně spolek?
Pro který? Ani nevím, dříve ho musíme
uvařit. A Mattuška začal mi nadšenou před-
nášku. O Jablonském. A že pomník Jablonského
pro Kardašovu Řečici je již hotov skoro.
Čelakovská
Čelakov
Mattuška
Luisa
Jablonski
Kardašův Řečice
26
article
Schází ještě několik stovek Strachovskému.
„No tak ještě dosbírejte, nač pak nový dam
ský spolek?
O my se již nasbírkovali dost, teď ať po-
mohou také dámy. A hlavně ať pražské dámy
Jablonskému trochu zájmu projeví, aby, až
v Řečici slavnostní odhalení pomníku bude,
Jablonský oslaven byl i zde v Praze.
Za chvíli byla jsem v Žitné ulici v saloně
Čelakovských. Paní Luisa stála přede mnou
s tváři upřímně přívětivou, ale tak cizá pósou,
cizá přízvukem slova. Také si mohl sem pan
Mattuška dojít sám! Ale spustila jsem. Před-
náška o Jablonském. A že on, oslavenec řečický
zasluhuje, abychom i my, dámy — neboť — že
— vždyť sepsal básně i pro naše pohlaví, na př.
krásnou „Jestiť...“ Jestiť jedna velká hlava ...
Jestiť jedna moudrá hlava... A ne a ne vzpo-
menout! Ta velká hlava jako když do mé malé
uhodí.
Paní Čelakovská hleděla chvíli na mne jako
v zapomenutí, oči kamsi do prázdna. Pak prudce
pohodila hlavou, postavu vypjala — a deklamo-
vala sama. Jakoby rázem Jablonského básné
všecky kolem ní byly rozprostřeny a vybírala
z nich jen sloky sobě nejmilejší. Deklamovala
s nevšední vervou. Pak sedla ke klavíru a za-
improvisovala na text Jablonského píseň. Znělo
tu něco tak samorostlého, pravdivého, geniál-
ního! Věru, portrét básníka Růže Stolisté jakoby
Jablonski
Čelakovský
Luisa
Mattuška
Čelakovská
Řečice
Praha
27
article
tam na stěně se byl posunul: ne snacha, dcera
má jsi! —
A oči ještě plny záře, podávala mi již in-
koust a papír: Psaly jsme k slavné policii žádost
za povolení slavnostního damského komitétu.
„Odpoledne dojdu k paní X. a k paní Y., zejtra
máme prádlo — to nic, v úlerý k slečně N.a
paní M. a R., to je na komitét dost, ve středu
dojdu tam a tam pro dárky na tombolu, ve čtvrtek
půjdu požádat o přednášku, pak vyprosit sál b -
sední, v pátek uklízíme — to nic, v sobotu ob-
starám slečny k tombole, v neděli půjdu vy-
prosit hudební sextet, v pondělí začneme trochu
zvát, zatím dojde od policie povolení, obstarám
vše ostatní — však ona mi Bártová pomůže ...
Nu a v sobotu bude slavnost Jablonského!
A byla. Velká dvorana Měšťanské besedy
zářila. Damského publika mnoho nebylo, většina
bylo mužské. Sedělo se při stolech. U našeho
stolu seděl sochař Strachovský a J. V. Frič.
Paní Čelakovská v nádherném úboru vítala
hesty. Jak by to byl její salon! Nenuceně, gra-
closně usedla ke stolu zde, zase ke stolu vedle.
každému účastníku řekla něco milého. Čísla
programu šla jak po šňůrce. Šťastný Mattuška
si zapřednášel o Jablonském. Pak deklamoval
Frič své básně. Vřelé vlastenecké přesvědčení.
timbr jeho hlasu, ba celá sympatická jeho osob
nost uváděla posluchače v náladu povznášející
Tleskalo se, znovu tleskalo a Frič přidával.
Paní Čelakovská byla už jako na trní. Program
byl ještě tak dlouhý! Povstala, aby dala slečnám
u tomboly instrukce. Ale Frič definitivně už se-
stupuje s podia a předsedkyně s jednatelkou
honem mu běžíine děkovat.
„Ze krásně jsem deklamoval? Vždyť jste
aní nedávaly pozor, pořád jste tam měly co kuti
Bártová
Jablonski
Strachovský
J V Frič
Čelakovská
Mattuška
Frič
28
article
u těch váziček. A já se zatím tolik potil, po-
dívejte se!“ a usměvavý Frič sklonil hlavu, po
mu s obočí jen srčel.
„Dávala jsem pozor,“ vážně odmítla pan
Čelakovská, „i když jsem slova nesledovala, roz
uměla jsem vašemu přednesu, vašemu hlasu;
rozplakal jste mi srdce —
„Také nesleduji slova vaší řeči, milostivá
paní,“ stejně vážně odpověděl Frič, „vaše mluva
zní mi ještě hodně cize, ale rozumím vašemu
srdci. Srdce vaše je české, ryze české, je naše
jenom naše. A věru, přál bych vlasti svojí, aby
každá naše žena měla srdce vaše i vaše pře-
svědčení!“ a Frič dvorně políbil paní Luise
ruku.
Málem dvacel let již tomu! Dlouhá doba.
ohromná doba v žití každého z nás. I v dušev-
ním vývoji. Jsme moderní. Sentimentalita mlád
dávno ta tam: bazary, oslavy, tomboly se více
duše mé netýkají. Chci chleba. Chleba žaludku.
chleba hlavě, chleba srdci. — Proč to, že dnes
při doslechu o úmrtí paní Luisy Čelakovské
vzpomínka na slavnost Jablonského tak vehe-
mentně se mi vyhoupla? A tesklivě tak. Houpá
se mi duší drobnými krůčátky menuetu, zpívá
mi v doprovodu spinetem. Pláču. Takoví jsme
teď, bože, tak jiní! A chtěla bych pohladit vy-
chladlou ruku zesnulé předsedkyně a naslouch t
hlasu ochotného deklamátora vlastenecké slav
nosti . .
Druhá vzpomínka na zvěčnělou se mi nese
k době o deset let později. Šly jsme z výborové
schůze Minervy. Paní Čelakovská právě se tu
byla rozloučila se spolkovou činností. Je chu-
rava, i choť jí stůně. Musí se „spolkaření“ vzdát
Ale mluví dnes tak hořce, ani ji nepoznávám.
Frič
Čelakovská
Luis ruka
Čelakovský
Jablonski
Minerva
29
article
Ba, korrektní ta dáma ani nodbá, ze jdeme po
Ba, korrektní ta dáma ani nodbá, ze jdeme po
veřejné ulice. A s očí tekou jí slzy proudem,
hořké slzy, zaliti se v nich může. Zabočily jsme
spolu na Karlově náměstí k odlehlejší pěšině.
Nejmenovala nikoho, ale plakala a plakala. —
Vzpomínám hořských těch slz, maně se
plám: proč? Což není u nás místa dost pro
každou teplou ruku? Hrdě se, nadělověk, vy-
pínáme, voláme až nihil, posměšně odháním
drobné pilné ruce, chceme na všecko hned po
Perunovsku, a při tom nepozorujeme, že nám
z hrudi po kapinkách odtéká životodárná láska.
„Lásko k vlasti, ohni nehasnoucí,
ty věčná lampo v srdcích národů.
vlij v duši naši opět plamen žhoucl
pro volnost, právo, práci, svobodu,
znič nesvornosti zmiji jedovatou
a vraf nám lásku, matku činů svalou
Buď každá duše tvojím svatostanem
buď každé srdce tvojím kalichem,
buď každá mysl úrodným ti lánem.“)
Paní Čelakovská už „nespolkařila“. V sou-
kromí, v tichu obětavě pomáhala dále. Ukrutně
se na ni osud obořil. Před osmi léty raněna
mrtvicí! Děsný stav pro mysl tak citlivou, tak
jemnou. — A pro matku, své čtyři děti tolik
milující! —
A ještě jednou se osud rozšklebil. Chot
zlomil si nohu, hleděl vstřie nejen ochromení, ale
samému konci života. Ubohá Luisa, musila zříti
na zoufalé dohasínání jeho. Přežila jej než
krátkou dobu. Letos, když začly lípy kvést, po-
chováno v olšanskou zemi její zlaté srdce. Její
„české srdce,“ řekl by Frič. —
Lípy kvetou. Kladu na čerstvý rov lipovou
větvičku.
Čelakovská
Chot
Luisa
Frič
Karlov náměstí
Olšanský
30
article
Č. Jiřin
Jiřina
31
article
*) Jaroslav Tichý.
Tichá