Strana 4.

ŽENSKÝ LIST.

13. číslo.

Sdružení obchocnich pomocnic. Píše obchodní pomocnice. Ženský odbor při svazu obchodních a průmy- slových zřízenců v Rakousku konal v únoru t. r. řádnou valnou hromadu. Z podaných zpráv jest zřejmo, že i tato mladá organisace začíná důsledně na poli organisačním pracovat. Byla to hlavně ne- unavná činnost vzdělavací a agitační, která roz- množila řady organisovaných obchodních pomocnic. Organisace tato není sice ještě příliš mohutná co do počtu členek, avšak podané zprávy nechávají nás doufat, že, bude-li i na dále v práci tak pilně a neunavně pokračováno jako až dosud, pokročí brzy tato bojovnice do našich prvních řad. Bylo již věru na čase, aby i obchodní pomoc- nice vzchopily se konečně ze své resignace a při- ložily také ruce k dílu. V tomto odboru jest žena vystavena hrozné sekatuře a šikanování od svého zaměstnavatele; zde je tak dlouhá doba pracovní jako v málokterém odboru. A odměna za namá- havou celodenní práci jest tak ubohá, že skorem stydno o tom mluvit. Ne neprávem viděli v nás mužští pomocníci své konkurentky a také na pro- buzení našem mají oni velký podíl. Dnes není již obchodní pomocnice „vyfintěnou slečinkou“, která by se tak ráda podobala co do zevnějšku oněm elegantním dámám, kolem kterých musí po celý den obskakovat, s úsměvem nabízet nebo chválit to či ono zboží, mezitím co zatíná zuby, když ji tato

zbytečně šikanuje. Daes, i když jsme nuceny se pěkně oblékat (páni šéfové mohou potřebovat jen elegantně ustrojené prodavačky za své pulty, pro ošumělé nemají práci), není pro nás oblek tou nej- hlavnější věcí. Ne lépe jsou na tom otrokyně kan- celářské, ku kterým si často dovolí šéf až příliš velké důvěrnosti, takže se studem musí rdít, aniž by mu směly na takovou drzost odpovědít tak, jak by zasloužil, nechtějí-li se v té chvili ocitnouti za dveřmi, aby pak dlouhý čas hledaly a sháněly za- městnání jinde a našly místo ne-li takové, tož jistě ještě horší. Tak vypadá rub našeho života, oněch „slečen“, kterým často naše tovární družky závidí jich zdánlivě bezstarostný život. My jsme si dnes již vědomy, jak ohromný kus práce před námi leží, a učinily jsme již začátek, pracujíce se vší vehemencí pro zkrácení doby pra- covni. Doufáme, že nás v tomto boji budou pod- porovat všechny uvědomělé ženy tím, že se zdrží nákupu po 7. hodině večerní. Soudružky a kolegyně! Jako jednotlivci jsme bezmocny a vydány na milost a nemilost našich šéfů, utvoříme-li si však pevnou odborovou orga- nisaci, bude tato mocí, s kterou musí naši zaměst- navatelé počítat. Organisujte se odborově, všímejte si politického života veřejného, uvědomujte se a pak bude lehčí boj a snadnější vítězství.

Hlídka zdravoknická a vychovatelská.

O výchově dětí nervosních.

Nervosní děti mají býti co možná nejvíce na vzduchu. Střežme jich před silnými dojmy smyslo- vými, před vedrem, nedovolme jim houpati se. Záhy je otužujme, omývejme je studenou vodou, nesnesou-li té, tedy odraženou, vlažnou. Stravu jim dávejme silnou, smíšenou, hodně mléka a naprosto žádných lihovin, jen slabý čaj, kávu. Nedávejme před dětmi nervosními příliš velkou starost o ně na jevo, dopřejme jim volnost, ale pod dohledem. Mnohé nervosní děti špatně usínají, často ze spaní se budí, tu nenechme jich samotny spáti. Nejsnáze jim přivodíme spánek, když je ve vlažně vodě před spaním vykoupáme. Větrejme před spa- ním. Zvláštní pozornosti potřebují děti nervosní v době dospělosti pohlavní. Skoro u všech nervos- ních dětí bývá pohlavní pud silně vyvinutý, silný. Čtení rozčilující dráždí smysly a proto jim nedo- volme knih takových. Přísně dohlížejme, aby spo- lečnost, ve které dítě žije, je nesváděla. Na vhodné výchově u dětí nervosních velice mnoho záleží. Tvrdá i příliš zhýčkaná výchova škodí.

Stále budiž na dítě naléháno, aby se z něho vyvinul řádný charakter, to jest nejlepší lék pro nervosní dítě. Vášnivým výbuchům záhy jest čeliti, veďme děti k opanování sebe. Nervosní děti jeví neoby- čejný intelektuelní vývoj, tu jest třeba jich zdržovat a kde by duševně zůstaly pozadu, jich vzpružovati, je k mírné, ale vytrvalé práci pobádati. Stále tu dbáti toho, že přilišné namahání může se dítěti státi osudným. Neposílejme dítě nervosní záhy do školy, ale posílejme je do tělocviku, her, zábav. Nenuťme dítě nervosní, aby se učilo to, co je netěší, nebot to vyžaduje velké jeho námahy. Vyberme mu po- volání takové, které je těší. Nevhodné povolání citově dítě rozčiluje. Dítě nervosní nechť nekoná práci, při které musí dlouho sedět. Pohyb střídavě s klidem je pro dítě nervosní lékem nejjistějším.

FEUILLETON

Jarní vzduch, opilý vůní země, plný záhadných pohádek o vzniku a klíčení nových životů hrnul se otevřenými okny do bytu bankéře Silbersterna a zdržoval služku Kačenku od uklízení. Věru, že to byl ten křišťálově čistý, vlhký a měkký vzduch, který ji volal a lákal k oknům; který ji zošklivoval zaprášené bibeloty nastavené v příhradách nevkus- neho, procovského nábytku, koberce nasycené bláti- vými stopami celé rodiny a odporně teplé postele. Smeták nasazený na tyči zrovna jí rostl v rukou, rostl, pučel, rozvíjel listy a kvetl. Až se zasmála sama sobě. „Jsem blázen?“ A zase šla a zametala. Mokrý hadr lítal z kouta do kouta jako nečisté zvíře, a všecku špínu posbíral. Kačenka se shýbala pod divany, lezla po břiše pod postele; v jídelně, kde byly parkety, tančila divoký tanec s kartáči připevněnými na nohou. A zase ji to vytáhlo k oknu. Dýchala z hluboka, s otevřenými ústy a rozšířenýma očima, každým otvorem ssála vůni jara. Byla to vzduchová lázeň plic, které se zanesly prachem při uklízení. U okna stál panin psací stolek. Růžová krabice s vonným dopisním papírem podobala se rozvitému květu s nesčetnými lupínky. Několik netknutých knih ve skvostných vazbách s ledově zlatou ořízkou