1
article
»npu« Iuqna jupoyogo
op ouA momfyz maA a es Kqouí tos JizVAs u Auapz
-od uu emgqo JA muqurng sojy op is anupesn
meuoo 5 9u9A s oup qoVxey
o 9uzRA JIOAou nyurodpo uu uvIeA jupuvug estn
eS zípy eyjupejods oujsaes evjsouny op JageA nou
-pI pejqod vu HVA s mequmng o, vu jnujtu z9d
»moyaud es npeload« : nsruozdmoy
myqnod vu ogeí nyonp A es poqzon 9up9uoy V o gas
yeuejsám 3ej jojfednojs op neaopojs os uIzVapooN
,— — v — Aunga ezI
njsog«efoas Ksuejsím pupeuoy j9la BAojs ojej a
»nouejo Aop uep eu is nzeA u oq91s mpojÁ«
noqes pajd
nqAms noAojo snoyef jupros nousuy uel ede zei ipojus
e ouso eopnad jeyAejo uequmng nas jjujnop ofutuje
9usoadeu loAs nouAooead um tes alazuqoox
uef nouepejus
su Ápo eI :oue nyonjs A nAouz os Aqo nsuq oups
9t nupazo V qo5ufepáqoeu jo ysaj 5Aoryes zejodujd
J9pIA vqung — 9AOUO K Iz 5pEIs IIzJvz
u u Kpy — ueonz ouel 3ej noyzejs puj
oAs nyueAnsanu JepzA
po 9ouoUsy sej n gÁqÁpy puus Iqyz siluyd or kq
ojág : oqes 9uem ojqvu es juzví u9us oA j9do oqjgns
njjujnop nmáp A toy tyd es ejou uvqumng 'tupas ejoss
u psdop qojupouqo IAszout (BAOzIJÁA 91so[ zápy
» niznadza
pnguod epozd m nysnuez novoipujtu tjsny nepra
mjsnu s eupejodpo seup osaf uet nplod unq ulrpsigd
ouy uuoyáa 1 tjsnuu nsouulaod z nagisavu par
91 qo5nujm nsokoiq susmodezeu pnsop nekojupza i
JIOAa
ezi
Kpa
JizVAs u Auapz
Aorye
pIA
ej
2
article
Kvetoucí záhony, zelené trávníky, kývající větve a temné
výhledy zdály se mu šeptati: »Zde, zde jedině jest mír
a klid! U nás si spočiň!« I tváře hlídačů sadových zdály
se působiti konejšivě na přepjaté nervy muže. Zápase se
srdcem svým, pohrávaje se svědomím svým, muž ten
mysli nerozhodné upustil oprati, takže klesly na kouřící
se boky koní. Byl to úmysl či náhoda, že čistokrevní oři
jeho stanuli právě před imposantní budovou v Centrálním
parku, kdež Marie Ashtonova bydlila?
S nevšimavým pokynem Burnham nechal opratí
v rukou sluhových. V několika okamžicích sluha donesl
mu odpověď na jeho navštívenku: »Paní Ashtonová jest
hotova přijmouti pana Burnhama«. Kdy zdviž vyzvedla ho
až ke komnatám dámy té, Burnham se zvláštní horlivostí
jal se skládati proslov určitý, jakýmž se představí. Jediný
krátký den minul od jejich seznámení se. A přece zdála
se býti doba ta celým již rokem dychtivé jeho duši. Co
mohl říci? Co měl říci? Obvyklé fráse v nivec rozply-
nouti se musily před touto bohyní zlaté zory. Neodvážil se
doznati, že celé jeho jednání za cetý ten den bylo jen
úvodem, aby ji mohl opět spatřiti, ani že byl sám sebe
klamati hleděl. Teď problesklo jasně jeho myslí, že za-
nedbal povinnosti dne jen, aby spatřil opět čarovnou tvář
její. Zatím, co myšlenky tyto tryskly z jeho mozku roze-
chvěného, octl se Burnham již na prahu. Lehce, lehounce,
jak rosa v noci se snášející, šelestil hlas její: »Vejděte !«.
Tak jako když před čarovným proutkem otevrou se
brány Ráje.
Marie Ashtonův
Burnham
Ashtonová
3
article
A tam, v rozkošné komnatě té, s tváři svoua
s očima jak slunce stála zde — paní jeho snů. S úsmě-
vem zářivým přijala kytičku růží, kterou si byl opatřil za
samotářské jizdy svojl.
„vxſppozvo
sef os jl po qo
11o v nom snp A je
nmy mafeq vysIoNy as
ztas Apz9aU 9q oseÍ v
sez j9pndza iisám 9m
fet mkypejs uoseiz m
tuny azou i snos vjiz zií
fvq nouAvp masí jad sÁp
: KAOMOSuo Os1A Is j9utoduyd 20 qošpouq qoSu
-svny jfef op osujd os aBajpoď J nupujojnusuroduzeu Ksaa
vu nuoupef lup oy — usep vo5iujz qokams op z9dzuu
vjads oqef jslm u fof soo 9ejz 9a pnomus o jopp
es no nouez nougozon peu os jiisÁmez mequnng
» mu 9z19 os fAoeN eJI nyom
nunjdo ss Jájsj91yd zoqe! o sVA 9uIpof mIBJV«
1919As m9j9o a
opnsa u KpZA VA5q no L, 119 oqef qo5peju nyjsr
an 9uaBsoz9A n áq z5aoy oznu Kanjmo 9uel
vqÁA jnuz uo eznN [BIVAa,d v osjuy upnu 1soj9z.
sOUPAUZ 0U A KzUs 9s I91I0,sI
VaBjsead VaBS es uJISVIAs JVA Baomsquzng
»ou A usoumouyd ouef sſnp
-BZÁA oqef nsoIs 9ut 9qoum 1 zÁpy u BAzsjeuIpej qov
-zpyos vu uo jsaf zápa toupnu u oujnus náq 9um jsau
oz oa KA psouzejz VÁAs op ue[ AyoÁpza
ueJouod 1sef qoputpz ea ujex spa oturep
IA«: gaAoz utAid e os ojleap zápy mres osnp
op zu fef yd 9AouOO Kay Iz 5avIuox
1z1 9KAgo 9L.,— juoaod eIA« Waqnáz
yd mjusosneu wjujsujaz as os oAoUzo1 oV nnuru
oid o jisoid sva ujsny« Áqop 9aeis Aj9umoduyd jfef 1po
9auuy 9pus zápa guz9u mozos os usn Jlex
J nupujojnusuroduzeu Ksaa
mibjv
Kay
Iza
Aj
Iowa
Jv Baomsquzng
VÁAs op ue
AyoÁpza ueJouod
uIpof
Virginie 5 q no L
KzUs 9
gaAoz utaid e osa
AouOO
7
article
upAA oupoodpo Oe vIS oV9Aqz oz KuvAoyuďo nosf 9z 9Z KquYas
Nebylo to skulečné překvapení, nebyla to rozmarná
koketnost, nýbrž sladký svit uspokojení, jako kdyby ho
byla sama čekala — kterýž zasviti mu vstříc z její očí
safírových, když usedl vedle ní. Ale rty její byly němy.
Hlas jeho zněl drsně a úsečně, když pokusil se
říci: »Věděla jste, že přijdu?« Líce jeho zahořely, když
sklonila hlavinku svou nad výmluvnými květinami, jež
držela v ruce svojí. Řekla jen tiše: »Doufala jsem, ze
přijdete, pane Burnha me.«
Malé hodiny francouzského tvaru na zlatém pod-
stavci tikaly zřetelně na římse krbu, když okouzlený zrak
Ralfův prohlížel roztomilou úpravnost příbytku své bohyně.
Nic nemohlo rozkošný dojem komnaty té zvýšiti víc nežli
klidná čarovná tvář tato.
Svůdné rty tyto pootevřely se k úsměvu příliš slad-
kému pro výsměšek a příliš smutnému pro koketnost.
Burnhamovo bušící srdce sevřelo se, když pravil:
»Paní Ashtonová, jel jsem právě kolem a pokládám za
povinnost projeviti vám svoji úctu.« Jedno živé hnuti
královské hlavy její a tenké brnění konvenciální zdrže-
nosti bylo prolomeno.
Ralf povstal a zamířil k oknu. Paní snů jeho ml-
čela. Netroufal si sám sobě důvěřovati. Podupávající koně
upoutali jeho pozornost.
»Madame,« počal spěšně, »nevím, smím-li se osmi-
liti. Koně moji jsou úplně spolehliví. Chcete mi prokázati
čest a projeti se na chvíli se mnou v parku ?«
Mariiny oči zasvítily. Pokynem překrásné ruky svojí
ukázala, že toileta její nehodí se pro vyjížďku. » Počkám,«
zašepil skorem Burnham. Se slabým úsměvem Marie po-
Burnho
Ralfův
Burnhamův
Ashtonová
Ralf
Mariin
Burnham
Marie
Aqz