1
article
přísně střeženi. 19 jich dostalo přísný roz-
kaz, aby mimo dobu pracovní se na ulici
neukazovali. Husarské hlídky obcházejív
bezprostřední blízkosti dělníků.
Z Cařihradu, 9. srpna. Mehmed bej
postavil se ve vilajetu diarbekirském v čelo
revolučního hnutí a s kurdskými
tlupami vyplenil několik ve-
snic.
Z Londýna, 9. srpna. Z Nového
Yorku se sděluje: Zpráva, že ocelářský
trust prohlásil otevřenou válku tím, že
opětně zahájil práci ve dvou továrnách děl-
níky nenáležejícími k Unii dělnické, vzbu-
dila v průmyslovych kruzích veliké roze-
chvění. Dosud byl zachován klid, ale roz-
hořčené smýšlení na obou stranách činí
nekrvavý boj téměř nemožným.
Dělníci si stěžují, že úřady v Pittsburku a
jinde jsou příliš ochotny vůči magnátům
trustu ocelového a že jim bezpochyby dají
také vojenskou pomoc, jestliže továrníci o
ni budou žádati.
Cařihrad
Londýn
Nový York
3
article
Telegraflcké zprávy.
Telegraflcké zprávy.
Z Madridu, 8. srpna. (C.-B.) Městská
rada v Coruně vypověděla klášterní sestry
které byly ošetřovatelkami v nemocnici
Charité. Několik dam z města se nabídlo,
dokud nebudou opatřeny ošetřovatelky měst-
ské, že převezmou zatím samy péči o ne-
mocné.
Z Londýna, 8. srpna. (C.-B.) Z po-
slanecké sněmovny. Balfour sdě-
lil, že vláda upustila od podání předlohy.
týkající se změny králova prohlášení při na
stoupení trůnu.
Z Londýna, 8. srpna. (C.-B.) Panská
sněmovna přijala návrh markýza Salisburya,
podporovaný lordem Spencerem na vyslo
vení soustrasti králi Edvardu a císař
Vilému.
Ze Sterzingu, 9. srpna. (C. - B.)
Mrtvola generála Baratiera byla dnes
převezena do Arca.
Válka jihoafric ká.
Z Londýna, 8. srpna. (C.-B.) Lord
Kitchener sděluje z Pretorie: Oddíl 25
mužů, patřící k lidem Steinackerovým, byl
u řeky Saby od Burů přepaden a zajat.
Salisburya
Spencer
Edvard
Vilém
Baratier
Kitchener
Madrid
Londýn
Balfour
Sterzing
Saba
slanecký sněmovna
Arco
4
article
Monroeova zásada, moravskými
klerikály
proti Čechům z království upravená na násle
dující brdo: »Morava Moravanům protici
zincům« jest nejúžasnějším ovocem, kteréž na-
sadilo na zakrslém štěpu moravských smiřova
ček. První nejšerednější náběhy k tomu ukázaly
se v brněnském orgánu ultramontanismu,
článku namířeném proti českým politikům mo-
ravským, v Čechách rozeným »a na Moravu
přivandrovalým«, jak zní bratrský terminus kle
rikálně moravský, s jakým jsme se až dosud
setkávali leda jen v libereckých anebo těšínsko-
podmokelských plátcích. Nejen proti těmto po-
litikům a poslancům směřovalo toto vypovídání
z družné Moravěnky, ale i proti domnělému
»vměšování« českého tisku v Čechách do punk-
tačního skandálu, tohoto pomníku politické
rozšafnosti staročesko klerikální na Moravě,
s něhož na štěstí ještě před jeho dokončením
spadla rouška, tak že nyní stojí před námi
v celé své nahé kráse. Při rvačce o plachtu
jej zakrývající, vmeteno nám několik urážek
bezpráví ve tvář, z nichž nejvíce váží zásadní
tvrzení, že vyrovnání moravských Čechů s Němci
jest soukromou věcí Moravanů, pe kteréž nám
Čechům nic není, do které nemáme co mluvit.
Monroeův
Čecho
Moravan
Němec
Morava
Čechy
5
article
Ozvalo se dokonce i echo v Čechách a ve
Vídni, kteréž dovozovalo, že vyrovnání to jest
záležitostí moravské autonomie, kterou my Če-
chové v království máme ctíti a šetřiti atd.
Námitka taková padá se strany německé sama
sebou, jakož vůbec ta strana v politické kontro-
versi české jest zcela spolehlivě se svou věcí
ztracena, kteréž se ujímá advokát z německo-
liberálního tábora. Poněvadž pak i dnešní »Po-
litik« ve svých účtech s drem. Stránským vý
slovně na adresu »Národních Listů« dí.
že jsme vyrovnací proposice dokonce líčili
tak, jako zákony již hotové a že jsme
upírali Moravě právo k separátnímu vyjedná-
vání s Němci, musíme se ještě jednou vrátiti
zevrubněji k otázce tohoto vyrovnacího separa-
tismu moravského. Především musíme ovšem
odmitnouti vědomou nepravdu »Politiky«, že
bychom byli líčili d'Elvertovy proposice jako
Stránský
Němec
Elvertův
Čechy
Vídeň
Morava
6
article
»hotové zákony«; my všude mluvíme o návr-
zích a požadavcích německých. Nevíme také,
jaký účel sleduje »Politik« touto svou nepřed-
loženou pošetilostí, kterou nelze ani nazvat zlo-
myslnou, ježto jest bezúčelná, neboť přece celý
svět politický ví, v jaké fási a v jakém stadiu
nachází se dnes moravské vyrovnání a že by
bylo absurdním, chtíti v tom ohledu veřejnost
klamati. Že však Morava, id est moravšti
Čechové nemají práva uzavírati
vyrovnání s Němci bez nás, na
tom stojíme nezvratně ještě dnes.
Reální právo k tomu jim upírati nelze,
neboť v tom smyslu nelze nikomu zabrániti
aby se poněmčil třeba od zejtřka, ale smiřovati
se aneb vyrovnávati s Němci jako celkem, jest
části lidu českého zakázáno mocí mrav
ního, národně esenciálního vědomí které každý.
řádný národ staví výše než všechny psané zá-
kony, poněvadž od příkazů svatě poznaného
dobra národního, od společného programu nelze
se uchýliti části národa bez ohrožení celku.
Příkazem nejhlavnějším tohoto společného pro-
gramu pak jest naprosto společný postup Čechů
na Moravě i v Čechách. Že by to bylo nebra-
trské, jinak jednati, netřeba dokazovati oněm
nám věrným Moravanům, kteři tvoří dnes do-
jista zdrcující většinu v českém lidu morav-
ském, že by to bylo nehodno moravské krve.
hrdinsky prolité na Bílé Hoře, to poví morav-
ským Čechům srdce, vzdor hanebným heslům.
kteréž se na Moravě začínají opět propagovati.
Čecho
Němec
Moravan
Morava
Čechy
Bílá hoře
7
article
Jest jasno, že uzavrou-li Moravané svůj sepa-
rátní mír s Němci, že v tom okamžiku podo-
bají se spojencům, kteří složili své stany
opouštějí své dosavadní tábory za prospěch jim
kynoucí ze separátního míru s nepřítelem. Připomí-
náme, že takového prospěchu, domnívaného i líče-
ného sic se strany staročeské a klerikální na Moravě
není, neboť bídnějšího vyrovnání nad ono, há-
jené v Boskovicích a Jevíčku, pro český lid na
Moravě ani není. Vyrovnání na základě kuriát-
ního veta, s většinou na základě libovůle kon-
servativních spojenců, naprosto malomocnou vy-
klestěnou od nejdůležitějšího práva
národní většiny, s uzákoněním neměni-
telnosti dnešního stavu věcí národních v zněm-
čilých městech, ve školství, uzákoněním morav-
ského renegátství a jeho dosavadního majetku,
jest pro Moravu nepřijatelno. Moravaně dávají za ně
vše, čeho mohou dobýti, i své svaté právoa
nezískávají ničeho, ani toho míru národního,
neboť tenť jest nejhříšnější lží celého toho vy-
rovnání. Než i kdyby Moravanům
skutečný prospěch z toho vyrov-
nání kynul, nesměli by ho na základě věr-
nosti k Čechům uzavříti, když tito ve škodě
zůstávají a v nebezpečí, že by opu-
štěni od Moravy, musili pravdě-
podobně zahynouti.
Moravan
Němec
Čecho
Morava
Boskovice
Jevíčko
český lid na Morava
8
article
Němcům o nic jiného se nejedná nežo
vzorec vyrovnání v Tyrolich i na Moravě o ne-
odolatelnou moc příkladu svůdnou i pro vládu
i pro faktory nejvýše rozhodující o umačkání
českého odporu protipunktačního věcí na Moravě
spečetěnou. Pakliže se tohle na Moravě necítí.
pakliže k tomu nepřisvědčí český lid moravský.
pak jsme ztratili ve stálém vyrovnacím výboru
moravském vše, nevylíčitelně i neobsáhle mnoho.
Kuriátním vetem smiřovaček vcházejí naši Mora-
vané do národního prokletí, v němž budou sami
skřípati zuby, schválením volebního katastru ná-
rodnostního zachovávají moravským Němcům
sic každou i nejposlednější duši, ale naše men-
šiny v Čechách do poslední duše obětují. Punkta-
tory v Čechách r. 1891 velice pálila pověstná
sklenička koňaku, kdyby měli čeští punktatoři
na Moravě tyto smiřovačky dovésti k smluvnému
konci, musili by se napíti ne koňaku ale —
voměje !
Jak patrno, jest s otázkou moravského vy-
rovnání uveden současně v potaz nezadatelný
prospěch nás Čechů v království i hrozí nám
z něho pohroma, kterou bychom mohli odvrátiti
jedině s největším napjetím sil a za cenu bojů,
jaké Čechy dosud neviděly.
O tom může býti v národě českém pouze
jenom jediné forum, i nemůžeme uznávati
žádná dvojí fora systému dra. Stránského ve
dnešním jeho článku v »L. N.« Zaveďte ještě
česko-moravský dualismus v národě českém,
shovivejte v tom ohledu klerikálním štváčům
Němci se s Moravany ani nebudou vyrovnávat,
poněvadž jim bude povstávati v té příčině usku-
tečnění cíle dávno kýženého, kteréhož se před
20 lety vzdali jakožto neuskutečnitelného!
Němec
Mor
Čecho
Stránský
L N
Moravan
Morava
Čechy
9
article
— Německý ministr krajan. Teď ko-
nečně připadli na to, co jim k dokonalému
blaženství schází. Německý ministr krajan. Tak
aspoň dokazují, tvrdíce zároveň, že prý Němci
v ministerstvu nejsou dostatečně
zastoupeni. Poukázali jsme nejednou již
k tomu, že až na dra. Rezka a dra. Pientaka
jsou vlastně všichni ostatní ministři Němci:
Körber zrovna tak jako Böhm, Welsersheim
jako Hartel, Giovanelli jako Spens, však těch
není Němcům dost, chtějí míti ještě zvláštního
hájitele svých národních zájmů v kabinetě, či
lépe řečeno, zvláštního mařitele a škůdce zá-
jmův našich. Neboť o to jedině jde. Co Němci
ke svému národnímu vývoji mají zapotřebí,
dávno již jest jejich majetkem, nevedou vůbec
boj o to, co by jim se dosud nedostávalo,
nýbrž o to, čeho dávno již mělo se dostati po právu
také nám. O minority není a nikdy nebylo v Ra-
kousku nouze a estrada ministerská v parlamentě
konečně by se ještě o jedno křeslo rozšířiti dala.
Však pochybujeme o tom, že co nedovedlo ná-
rodním odpůrcům našim presentovati na talíři
německých ministrů osm, tím posloužiti jim do-
vede ministr jediný. Co do národnosti ovšem
v kabinetě — devátý Němec. Má býti na
radu páně Pradovu vybrán z alpských zemí, má
to býti tedy, poněvadž by pán ten asi sotva
navrhl klerikála, německý nacionál. Patrně má
pan Prade na mysli prof. Lorbeera, který ně-
jakou dobu již poslancoval, aniž by byl nějak
vynikl, kterého ale Němci v levo pokládají
předurčeného za Excellenci. Co ale říkati tomu
bude předseda sněmovny hrabě Vetter, roz-
loučí-li se pan Prade se svým úřadem? Týž
pan Vetter, který prohlásil, že bez pana Prada
by praesidium ani nepřijal. Aneb snad se do-
mnívá, že sám už to dovede?
Němec
Rezek
Böhm
Welsersheim
Hartel
Giovanelli
Spens
Pradův
Prade
profesor
Lorbeer
Vetter
Prado
10
article
— Pan Prade vzdal se tedy, jak ozna-
mují vídeňské listy, hodnosti prvního místopřed-
sedy i odhodlal se vstoupiti opět do řady pro-
stých nacionálních bojovníků, jakým byl před
tím. Pan Prade má najednou příčinu tak uči-
niti. Je sice zástupcem nejčetnější německé
strany v parlamentě, však v zemi, z níž byl do
sněmovny vyslán, strana, k níž se hlásí, zatím
úplně byla vymizela. Co měl, co nazýval svým
a čeho v těžkých zápasech byl dobyl, odňali mu
hravě Schönerer a Wolf. Teď je vůdcem bez
vedených, holý kůl v plotě. Chce patrně
stranu onu opět vzkřísit, chce průchodu
zjednat myšlence své — rozděliti Čechy, by
z německé části vyhodili češtinu a Čechy do po-
slední stopy a v české části vládnouti jako
»státní národ« rovnoprávně. Podaři se mu to?
Prade
Wolf
Čecho
11
article
Dovede čeliti Wolfovi? Nechť se nezmýlí. Dnes
kvete budoucnostjen těm stranám, které v hromadné
licitaci úspěchové dovedou se přehoupnout daleko
za meze rozumu, třeba by v kapse groše neměli-
Schönererovci jsou chytří. Nabízejí-li nacionálové
lidu půl Čech, offerují mu Schönererovci Čechy
celé. A kdo nabídne víc, vyhraje. Proto se nám
zdá, že pan Prade přinese oběť prvního pre-
sidenta zbytečně. Zjedná si tím ale jistou
volnost. Pan Prade není diplomatem, k tomu
nedostává se mu klidu a také duševní konti-
nence, kterou vynikati musí president, zejmena
v parlamentě takovém, jakým je vídeňský. Pan
Prade snadno se rozčilí a v rozčilení se zapomene.
Vždyť se stalo, že s Wolfem výkřiky polemi-
soval z křesla presidentského. Wolf dovede ho
několika slovy přivésti z rovnováhy. A to je
mrzuté. Pan Prade jako poctivý autokritik
patrně to uznává a z té příčiny odhodlal se asi
s křeslem místopřednickým se rozloučiti. Offi-
ciálně to dosud ovšem neučinil a bylo by před
časem již nyní psáti mu nekrolog, však tolik
říci se může již dnes, že kde mohl, tam jako
místopředseda vždy se postavil proti nám.
Wolf
Prade
Čechy
12
article
— Zprávy rodinné. Pan Vilém Runt, c. k.
lesní dozorce a slečna Mařenka Seitzova slavili
tyto dni sňatek manželský.
+ Úmrtí. Dne 3. srpna zemřel ve Vídni Eme-
rich říšský hrabě ze Stadion-Tannhausenu,
dědičný říšský rada koruny bavorské, majitel svěřen-
ského panství Kouty-Trhanov v Čechách, Stadion ve
Virtemberku a Thannhausen v Bavořích atd. v stáří
64 let. Telesná schránka zesnulého byla dne 5. t. m.
ve Vídni vykropena, do Sv. Hyppolitu převezena a
na tamějším hřbitově uložena.
— Konfiskace. Číslo 28. »Nových Podřipských
Listů« na Mělníce bylo zabaveno pro článek » V boj
proti vládě židovské!« Opravené vydání bylo ihned
rozesláno.
— Volba starosty a výboru okr. zastupi-
telstva v Kralovicích konala se dne 8. srpna. Za
starostu zvolen p. Vojtěch Prusík, rolník z Výrova.
Do výboru pak zvoleni pánové: František Slach, mě-
šťanosta v Kralovicích, Josef Holeček, ředitel panství
v Plasech, Antonín Jelínek, rolník v Bučku, Frant-
Runt
Seitzův
Kout
Hyppolit
Prusík
Slach
Holeček
Jelínek
František
Vídeň
Čechy
Bavory
Mělník
Kralovice
Výrov
Plasy
Buček