ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 834e0f90-764e-11dc-bfb0-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 13 celkem · entity: person 28, place 20, work 6, org 2
1 masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 199. ze dne 21. července 1908.
2 title
Různé zprávy.
3 article Voltaire jako finančník.
Voltaire jako finančník. Frédéric Rossel předložil historické společnosti francouzské ve Švýcarsku zajímavá nová sdělení o peněžních obchodech, které pojily Voltaira s vévo- dou Karlem Fugenem Virtemberským. Rosselovi se podařilo nalézti v rodinných papírech rozsáhlou ko- respondenci mezi Voltairem a vévodou, v níž se urovnávala různost názorů mezi vévodským dlužní- kem a věřitelem filosofem a sice v archivech v Mont- béliardu, hrabství, jež náleželo vévodovi. Dle toho půjčil Voltaire vévodovi neméně než 620.000 liber. Trvalo 25 let, než vévoda dluh úplně splatil a z tu dobu obdržel od něho Voltaire celkem 1,360.000 franků renty, obnos to, jenž činí obchodnímu smyslu filosofa všechnu čest. O podnětu ku půjčce vyskytují se zajímavé po- drobnosti. Na myšlenku, učiniti vévodu svým dluž- níkem, připadl Voltaire za pobytu v Postuvimi, když cítil, že jeho přátelský poměr k Bedřichovi Velikému ochladl a chýlí se ke konci. V memoirech z r. 1759 malézá se místo: „Lamettrie vyprávěl králi vše, co mu napadlo a řekl mu také, že jsou lidé velmi žárlivi na moje vyznamenání a moje jmění. Nechte ho jen, pravil král, pomoranč se vymačká a odhodí se často, když jsme vysrkli jeho šťávu. Lamettrie neopomenul mi sděliti tento krásný výrok, jenž by býval hoden Dionysia Syrakusského. Od té doby jsem se rozhodl dostati slupky pomorančů v bezpečí, poněvadž jsem měl pohotově asi 300.000 liber. Střežil jsem se ovšem, uložiti tento obnos ve státech svého Alkinoa Uležil jsem jej velmi výhodně na majetku vévody virtemberského ve Francii.“ A z Postupimi píše Voltaire své neteři paní De- nisové: „Obnos, který jsem dal zaslati do Berlína, ukládám do rukou pana vévody virtemberského, jenž ném oběma za to bude vypláceti životní rentu.
Voltaire Rossel Fugen Virtemberský Veliký Dionysius Syrakusský jít Mont Postuvim Francie Postupim Berlín
4 article
Toto uložení mého majetku je tím lepší, že za pla- cení ručí statky vévody virtemberského ve Francii. Zatížili jsme suverenní majetek hypotekami a ne- budeme placeni se žádným „car tel est notre bon plaisir“... Obchod jest jistý, slovo jest dáno; ovšem slovo panovnické, ale v malých záležitostech je do- držují. A k tomu budeme míti dobrou a pěknou smlouvu. Panovníci mají čest; klamou jen suverény, jde-li o lid nebo o některé z oněch úctyhodnýcha heroických taškářství ctižádosti, prot nimž je čest jen dětinskou báchorkou. Tento optimismus však způsobil Voltairovi přece mnoho mrzutosti. Karel Eugen totiž byl svévolnýa potřeboval pro krásné ženy i na krásné stavby mno- ho peněz. Renta vyplácela se nepravidelně a vždy jen na opětovné enerzické upomínání. Ze svého stat- ku ve Ferney psal filosof advokátu Dupontovi: „Mu- sím vám říci, milý příteli, jsem 74 roky stár, celé svoje jmění dal jsem vévodovi virtemberskému a ten mi ničeho neplatí. Celý rok je mi již dlužen. Pan vévoda by měl vědět, že se musejí platiti napřed dluhy, než se pořádají slavnosti.“ Voltaire dal zaba- viti statky v Elsasku a Franche-Comté a obrátil se o pomoc na starého důvěrného přítele Bedřicha.
Voltaire Karel Eugen Dupont Bedřich Francie Elsasko FrancheComté
5 article
„Nevím už, sire, kde mám zemříti. Panující vé- voda virtemberský je mi dlužen peníze, které mi měly zabezpečiti počestný pohřeb, ale neplatí mi. Na mou čest, jsem ubohý Job, schoulený na svém švýcar- ském hnojišti.“ Ubohý Job měl 177.000 liber renty, král to věděl, ale obrátil se přece na vévodu, svého někdejšího žáka, pro nějž napsal „Zrcadlo knížat.“ Karel Eugen však s věcí odkládal a Bedřich psal Vol- tairovi o vévodovi, že tento panovník má vznešený cíl a chce napadobiti velmoci, stejně jako ony chce míti svou zemi zadluženou a že ostatně tento tak zvaný žák nikdy na jeho mínění a radu nedbal. Voltair však konečně obdržel přece své peníze, když mu byl Bedřich ironicky poradil, aby si klid svého života nedal rušiti těmito trampotami a se zámku mudrců klidně pozoroval lidskou slabost.
Karel Eugen Bedřich
6 article
= Vzdušné torpedo. Švédský dělostřelecký nad- poručík Unge, bývalý asistent Alfreda Nobela, tvrdí, že vynalezl vzdušné torpedo, jímž lze zničiti pevnost i největší válečnou loď. Dráha letu jest asi stejná jako u houfnice a řídí se turbinou se značnou přes- ností. Dle anglických listů zabývalo se vynálezem také anglické ministerstvo vojenství, neučinilo však dosud žádného rozhodnutí. Vzdušné torpedo, jež může dospěti k cíli jen mírnou rychlostí a snad proto nemá pro vojenské účely velkého významu, může prý prokázati znamenité služby také při zá- chranných pracích na moři a bude v tom směru brzy vyzkoušeno anglickým ministerstvem obchodu. = Fonopraf průvodcem cizinců. V Paříži av Londýně vysílají nyní podnikavé cestovní kanceláře v určitých dnech do ulic automobily, které vozí ci- zince, sedící na stupňovitě seřaděných sedadlech, o památnosti k památnostem. Nad hlavou chauffeura zeje obrovská zvuková roura fonografu, který chauf- feur může stisknutím péra ve vhodném okamžiku spustiti. Hned zazní mohutný hlas, vysvětlující dle složení cizinců v té neb oné řeči historickou minu- lost, pověsti a veškerá data, týkající se dotyčné pa- mátky. Před hlavní branou Louvru líčí se hrůzy bartolomějské noci, uvádějí se jména panovníků, kteří vystavěli některou část mohutného královského zámku, dále poukáže se na grands magasins du Louvru, na palais royal, u Tuilerií pak následuje popis revoluce a komuny r. 1870.
Unge Alfréd Nobel Paříž Londýn Louvre Tuilerie Fonopraf průvodce
7 article Ze soudní síně.
Ze soudní síně. Ze soudu živnostenského. Zámečnický pomocník Josef F. pracoval u firmy H. a S. od kusu. Poněvadž na práci jemu mistrem přidělené málo vydělal, zažaloval firinu na doplatek mzdy v obnosu 9 K 60 h, tvrdě, že v továrně jest zvykem, že firma, vydělá-li dělník na práci úkolové málo, platí tohoto týdně, aby zkrácen nebyl. On pak že dostal od firmy, respektive od mistra Josefa Mül- lera práci takovou, na kteréž rozhodně ničeho vydě- lati nemohl. Žalovaná továrna doznala ústy svého plnomocníka, že platí skutečně akkordním dělníkům, když tito na práci úkolové nejsou s to více vydělati, mzdu týdenní, aby zkráceni nebyli. Mzdu tuto platí však pouze pilným a přičinlivým dělníkům, mezi něž nelze počítati však žalobce, poněvadž týž na práci, kterou by přičinlivý dělník byl za tři dny zho- tovil, pracoval sto dvacet hodin. Proto také firma dělníkovi nezaplatila mzdu týcenní, nýbrž ujednanou dle smlouvy mzdu od kusu, aby nedal žalobce příklad jiným dělníkům. Dílovedoucí firmy Josef Müller pak
Mül Müller
8 article
pod přísahou potvrdil, že smluvil se žalobcem mzdu od kusu a že mzda týdenní vyplácí se pouze oněm akkordním dělníkům, kteří náhodou dostanou těžší a choulostivější práci, na níž nejsou s to vycělati ani tolik, co by činila jejich mzda týdenní. Zároveň před- ložil dílovedoucí soudu písemnou smlouvu, dle níž se žalobcem ujednána byla mzda vyplacená a kte- roužto smlouvu žalobce také podepsal. Soud, jemuž předsedal rada zemského soudu p. Müller, za- mítl žalobu z těchto důvodů: Z písemné smlouvy mezi žalobcem a žalovanou firmou uzavřené vysvítá, že žalobce měl vyjednaný určitý obnos od kusu- Obnos tento mu firma také vyplatila. Nemůže tedy žalobce poukazovati na zvyk v továrně zavelenýi dle něhož platí firma oněm dělníkům, kteří málo na práci úkolové vydělají, mzdy týdenní, neboť jest to pouze dobrá vůle a uznalost firmy a žádná úmluva. Žalobce podepsal písemnou smlouvu, dle níž měl určitý obnos od kusu. Obnos tento také, jak sám doznal, obdržel a nemá proto oproti firmě žád- ných více nároků.
Müller
9 article Sportovní věstník.
Sportovní věstník. Olympické hry- ** Olympické hry v Londýně 18. čer- vence: Ve finale ve skoku do vody zvítězi! Zürner (Německo) 85.5 bodu, II. Behrends (Německo) 85.3 b., III. Walz (Německo) a Geidzik (Amerika), stejným počtem bodů 80.8. Rozhodovací závod na 5 angl. mil skončil vítězstvím Voigta (Anglie za 25 m 115/% vt., II. Owen (Anglie), III. Svanberg (Švédsko). hlí
Voigt Owen Londýn Německo Amerika Anglie Švédsko Zürner Behrend Walz Geidzik Svanberg
10 title
Jos. Procházka, Praha-II., Městský sad 19.
Procházka Praha městský sad II
12 article
aby pan z Monterey také k hlavnímu přelíčení za svědka byl povolán. Gaston nemálo se zlobil, ale Galbriela mu domlou- vala, aby pomohl obhájci obžalovaného zachrániti. »Žádná oběť nebudiž ti těžká, abys toho docílil !e Gaston jí slíbil, že se o to ze všech sil zasadí. O té doby každému, s kým mluvil, vypravoval, jaký úkol si vytknul a pokaždé zdálo se mu, že cítí v srdci svém ja- kési ulehčení. Častěji zavítal také do svého klubu, kdež náhlé a neočekávané polepšení jeho k rozmanitým poznámkám podnět dávalo. Nehrál již ovšem, ale za to se opíjel a přátelům jeho zdálo se to býti zcela přirozeným. Gabriela, která z počátku v úplné jeho polepšení doufala, byla sice zarmoucena, ale přece vší naděje se nevzdávala. Nová náruživost Gastonova zdála se jí býti také novým důkazem jeho neviny. Umínila si, že bude proti ní bojovati a že ho z ní vyhojí, jakmile po skon- čené při na zamýšlenou cestu se vydají. Byli by ovšem mohli již teď lbez překážky odjeti, protože soud zajisté by se byl spokojil také písemnou výpovědí Gastonovou, ale oba na to ani nepomyslili a s napjatou pozorností sledovali vývoj dramatu, v němž mimo nadání připadla Gastonovi důležitá úloha. Gabriela, ač prostřednictvím kněze z kostela svaté Majdaleny poskytla Emilii možnost, aby muži svému řád- ného obhájce opatřila, přece novérnu setkání s Emilií se vyhýbala. Nejednou jela sice potajmiu do Boulogne a krá- čela pěšky ulicí, v níž rodina Mortierova bydlela; obáva- jíc se nového setkání dívala se často se srdcem prudce bušícím do okna, v němž viděla Lledou, ku práci sklo- něnou hlavu Emilie Mortierové.
Gaston Gabriel Gastonův Emilie Mortierův Mortier Boulogne svatá Majdalena
13 article
Emilie mu vřele poděkovala a odešla. Byla poněkud potěšena. Všechnu svoji důvěru pře nesla na slovutného advokáta. Po několika dnech, když myslila, že soudní spisy již důkladně prozkoumal, opět jej navštívila a tázalase ho, co o té věci soudí? Pan Lachaud připustil, že běží o věc nadmíru vážnou, ale že má dobrou naději. Emilie nemálo se zaradovala. »Přesvědčil jste se, že jest nevinen, není-li pravda?e Advokát zakašlal a něco zabručel. Emilii se zdálo, že v obličeji jeho zříti bylo patrné uspokojení. Zdali mohla tušiti, že uspokojivý ten výraz v obli- čeji obhájcově podobal se uspokojení, jež cítí umělec, za- počínaje nesnadné umělecké dílo, aneb chirurg, na nějž čeká těžká, velmi řídká operace? Obhájce zajisté si pravil, že to bude znamenité pře- líčení. Otázka, zdali chráněnce jeho očekává smrt nebo život, byla mu věcí vedlejší. Emilie rovněž nevěděla, že první starostí advokáto- vou jest, aby se nepoddal klamu, v němž klient jeho snad žije a že i tehdáž, když úplně o nevině obžalovaného jest přesvědčen, z opatrnosti nedá přesvědčení své na jevo, aby nebyl nijakž vázán, kdyby na základě pouhé hypothesy klienta svého hájil. Snad vyhrávají znamenití řečníci, právě tak jako slavní vojevůdcové jen tehdáž bitvu, aneb používají jen tehdáž všech pomůcek svého umění, když jim praví rozum, že očekávati lze porážku, kteráž by se sice-s pra- vým stavem věcí srovnávala, ale schopnosti - jejich by snižovala. „Ocelové kladivko.-
Emilie Lachaud