VI. ročník.

V Praze, v sobotu dne 2. června 1866.

a dloknl

oprěn

Číslo 149.

Národní listy stojí: voj V Praze na měsíc . . . .. . . 1 zl. na čtvrt leta .. .. . . . . 3 zl. Kromě Prahy po poště na mění 1 zl. 45 na čtvrt leta 38 p Za donášení Národních listůd domu platí se měsíčně 10 kr.

Na zdar důst. národního divadla. Příspěvky na penězich. Přenešeno z čísla 147 . . . Z Budějovic přičiněním slč. Albert. Rožánkové vybráno vstupného při výstavě předmětů pro bazar jmenovanou slečnou sebraných, jak příště budou uveřejněny 6 zl. 80 kr., při zábavé v besedě sebrá- no od paniček 7 zl., paní Ramber ká 1 zl. 50 kr. paní Lirhová a Váchová po 1 zl., slč. Johanna Nendeová 50 kr., paní Moravcová 40 kr., pan Sláma 30 kr., paní Eva Procházková 20 kr. a pan Coufal 1 zlatník, proměněn na 1 zl. 24 kr., celkem .. Z Mladé Vožice výnos krejcarové sbírky zaří- zené v jednom tsmějším hostinci od p. mdra Win- ternitze při hře v karty, pak od zpěváckého spolku a posledně od ochotníků divadelních. lr o 27729.131 nlonl vaali vsleo ini ř jabo 19.94 jno 21.78

Úhrnem .

Zvláštní telegram „Nár. Listů. (Došel o 10. h. 8 m. v nori.) Z Vídně, 1. června. Hr. Mensdorff pajede do Paříže s baronem Altenburgem na konfe- renci.— Rusko se chová velmi přátelsky. V Praze, 1. června. Můžeme zděliti již dnes jednu z těch not, kterými Rusko, Anglie a Francie zvon na kongres a sice onu. která poslána byla německému Spolku. Měli bychom o- všem mluviti o třech notách, neboť zástupce haždé tří jmenovaných mocnosti odevzdal notu předsedovi Spolku; ale všecky jsou stejné až na některé nepatrné uchýlky ve slovích. Datovány jsou 27. května a zí takto „Níže psaný (vyslanec) dostal rozkaz od své vlády. aby vysokému shromáždění (Spolkovému) podal následující sdělení : „Spor, jenž vznikl o šlesvicko-holštýnskou záležitost mei Rakouskem a Pruskem stává se den ode dne hrozivějšíma jest pro Evropu předmětem podstatných obav. Veřejné mi- nění jest čákou vojny, při níž se tolik záležitostí váží, velmi znepokojeno. „Tři neutrální mocnosti samy mocnost boje mezi státy,s nimiž se všemi mají přátelské obcování, nemohou bez jistého nepokoje viděti. Důvody nejdůtklivější nutí je pátrati po pro- středcích, jak by nebezpečenství to bylo lze odvrátit. Tři moc- nosti radily se v témž duchu pokoje a smířlivosti mezi seboua dorozuměly se, že vlády, které do sporu zapleteny jsou anebo zapleteny býti mohou, jmenovitě Rakousko, Prusko a Italiea Německý Spolek mají býti pozvány k pospolním poradám.

„Co bude předmětem těch porad, jest na jevě. Jedná se ve prospěch míru o to, aby záležitost zálabských vévodství italský spor a konečně záležitost reformy Německého spolku pokud by dotýkaly se evropské rovnováhy, cestou diplomatickou byly urovnány. „Nebude-li, jakož neutrální mocnosti doufají, nejjasnější Spolek německý proti tomu, mohli by se jeho plnomocní vy- slancové sejíti v Paříži s plnomocnými zástupci Velké Britanie Francie a Ruska. Co se týče doby, kdy by ta schůzka měla býti, bylo by k přání, aby se ustanovila na čas nejblíže příšt. Nemohouť obavy, nvnější krisí vzbuzené, dosti ráhy býti uti- šeny, znepokojené Europě nemůže se dosti brzo podati ruko- jemství bezpečnosti. Vyjednávání bude se tím spíše dařiti, když nebude přerušováno lomozem zbraní a dráždivostí citu vojenské cti. „Vláda císařova (britanského Veličenstva) naděje se s dů- věrou, že mocnosti, které se zabývají nyní válečnými přípra- vami, přijmouc návrh tří dvorův, zastaví je, byť by i rozpako- valy se uvesti branou moc svou uvesti na míru pokoje.

„Vláda císařova (britanského Veličenstva) očekává s upří- mnou starostí, jak se Německý Spolek rozhodne. Níže psaný klade sobě za čest, žádati J. Exc. p. barona Kübecka, rakou- ského vyslance a předsedu německého Spolkového shromáždění, aby odevzdal tomuto vysokému shromáždění přítomné pozvání tří neutralních mocností a osvědčil mu jeho hlubokou úctu.“ Výbor frankfortský jemuž bylo uleženo, aby notu tuto uvážil, usnesl se, že Spolek má pozvání na kongres přijmouti a dáti se na něm zastupovati Bavorskem. Dnes pak mělo Spolkové shromáždění míti schůzi, aby toto u- snešení výboru schválilo a p. Pfordtena také skutečně zvolilo za zístupce Spolku při kongrese.

Rakousko pozvání na kongres také přijalo a do- týčná odpověď jest tušíme již do Paříže odeslána. Pru- ská odpověď byla v Paříži již včera. Prusko přijímá jednoduše pozvání a podotýká jen, že nikoli záležitost zálabských vévodství („k vůli níž Prnsko nemělo úmyslu vésti válku“) nýbrž jedině hrozivé zbrojení Rakouska Saska nynější nebézpečí válký přivodilo. Poloúřední „Pro- vinzial-Corr.“ berlínská podává k tomu ještě tento ko- mentář „Pruská vláda, jež každou cestu ráda nastoupí,. která vede k zachování čejtného míru, súčastní seo- chotně pařížských vyjednávání. Dvě výminky jen musí míti při této ochotnosti na zřeteli: předně, že průchod vyjednávání brzo ukáže, bude-li lze opravdu nadíti se, že mír bude moci být zachován; za druhé, že cizozem- sko nesmí si v ničem osobiti rozhodování, co podlehá jedině soudu a uzavírání německých mocností.“ Aby této druhé výmince své dodalo důrazu, rozeslalo Prusko evropským dvorům ještě cirkulární depeší, v níž podává zprávuo svém návrhu reformy Spolku. Praví se v ní, že návrh ten jest takový, že všeliké uvažování jeho na kongrese je zbytečné, ješto evropské rovnováhy se ni- kterak nedotýká. Ničeho prý král pruský není více da- leký, než aby na jiných panovnících žádal větších obětí co do jich práv svrchovaných, než které Prusko samo přinesti může; proto prý také prnský návrh pobybuje se v mezích poměrně velmi skrovných.

Že Italie pozvání na kongres přijala, netřeba ani podotýkati a takž se kongres sejde dle všeho již s ne- děle. K výslovnému přání Napoleonovu přijdou ministři zahraničných záležitostí sami. Shromáždění tím nabude většího významu, čehož samolibosť Francouzův zvláště vyhledává — většího lesku. Ostatně proslýchá také, ž k vůli záležitosti šlesvicko-holštýnské pozváno bude ještě Dánsko. Při této příležitosti nemůžeme zamlčeti, že dán- ský vyslanec v Berlíně p. Quaade včera přijel do Ko- daně a rovněž pruský vyslanec při dvoře dánském pan Heydebrandt, odejel do Berlína. Co toho vzájemného odjezdu je příčinou, jest dosud tajno. V jakém pořá dlu se bude na kongrese o vytčených záležitostech jednat, není ještě ustanoveno. Několik vlád (mezi těmi není jistě rakouská) žádá, aby se počalo Be- nátskem. Jiné zase přimlouvají se, aby se začátek učinil Šlesvikem a Holštýnem a odvolávají se na to, že se ve zvacích notách (které ku všem vládám jsou stejné a o

svrchu uvedené frankfurtské se neliší) pokládá spor o zálabské vévodství za příčinu nynější tímně. Co konečně v notách těch vysloveno jest při závěrku, že státy ozbro- jené zastaví při kongresním vyjednávání své i zbrojení, doufá se, že tomu přání všecky vyhoví, Ve Vídni rozcházela se přede včírem zpráva, že Prusko činí jeden pokus k smíru. Byl prý v tom ohledu s důvěrným posláním ve Vídni svob. p. Gablenz; hrabě Mensdorff ho však odbyl vyjádřením, že co Prusko po- dává, ještě Rakousku nedostačuje. Cosi podobného zvě- stuje také dnešní vídenský dopis.

„Neues Fremdenblatt“ píše: „Den 28. května byl onen den, kterého došla prozatímná smlouva mezi Pru- skem a Italif; na její místo buď nic nemělo přijíti anebo nastoupíti smlouva definitivní. Ale smlouva taková není dosud podepsána. Mezi Pruskem a Italií není poř tu chvíli žádné vzájemnosti. K této okolnosti vztahuje s také stesk jistého hr. Bismarkovi velmi blízkého listu („Börsen-Ztgu.“), že ženské ruce hrozí přetrhsti pásmo hr. Bismarka.“ „Börsen-Ztg.“ totiž zmiňujíc se o pobyta arcikněžny Žofie v Karlových Vařích a o cestě Olgy Virtemberské z Petrohradu přes Vídeň do Štutgartu, pravila: „Suuje se cosi a nevidíme a neslyšíme co, zna- menáme jen niť, a niť tu stáčejí ruce ženské. Niť ta jde z Berlína do Drážďan a z Drážďan do Vídně a z Vídně do Štutgartu a ze Štutgartu zase do Vídně.“ Ačkoli mnoho nedbáme na ženskou politiku, zazna- menáváme přece tyto zprávy. Nápadné jest jen, že Vídně se den co den určitěji rozhlašnje, že nastalo sblí- žení mezi Rakouskem a Ruskem. Vídeňský dopisovatel „Czasu“ nad to zvěstuje, že Turecko nabídlo kabinetu vídeňskému zcela formálně svou alianci, jmenovitě spo- lečné působení turecko-egyptského loďstva s rakouským. Vys. Porta totiž má za to, že povstání v provinciích meznjicích s Dalmacií učiní společné působení Tureckaa Rakouska za nedlouho nutným a ukazujel k tomu, že černohorský senator Petrovič odebral se do Florencie, aby fam ujednal smlouvu, která by vešla v živost, až by admiral Persano obsadil přístav kotorský. Zprávy tyto o alianci rakousko-turecké ilustruje velmi připlutí ture- cliého lodstva k pobřeží albanskému.

Pryč s polovičatostí. V. V. Zau'ati hrozícími nám udalostmi, kteréž již ve svých přípravách neblaze tíšní na veškerých našich poměrech společenských a na politický rozvoj nejedněch států a zejmena i naší říše budou míti netušený vliv, zapomínáme v tuto chvíli poněkud příliš na důležitý živel naší samobytnosti, na ná- rodní její ráz. Nemůžeť býti nijakých takových zpozdilcův, kteří by za to měli, že snad ochotnějším a příznivějším vystupováním vlády vůčí národnosti naší, rovnoprávnosti národní, samobytnosti naší národní zadost učiněno jest,i mohl by tudíž zde onde zjevující-se netečnosti příčinou býti úmysl, aby- chom okázalé zasazování-se za národní ráz naší sa- mobytnosti odročovali na doby pozdější, až můry nyní nás tlačící budeme pozbaveni. Avšak jednání takové nebylo by rozumné, b mohlo by míti pro nás i dosti trudné následky. Právě nynější okamžik je nejpříhodnější, abychom národní naši samobytnost do popředí stavěli, aby Evropa majíc k říši naší a živlům jejím zvědavě ba i sta- rostlivě zraky obraceny zjevnými doklady nabývala přesvědčení o mravní síle národa českého i aby shle- dávala, že národu českému nejedná se toliko o státní alebrž i o jeho národní existencí!

Aby ale Evropa a zejmena národ německý za hranicemi říše naší seznali, že nenávist naše k pan- ství německému a k snahám pruským na úpadku Rakouska prachjícím nezakládá se jen na jakési chví- lové kyselosti prýštící se snad z výhod, jichž nám Rakousko více poskytuje než bychom jinde nalezli, aneb z nechuti proti vládě Bismarkově připravující národ o politickou jeho svobodu, třeba jest stálého, rázného osvědčování se národní naší samobytnosti, z čehož pak na snadě bude úsudek, že národ český lišící se naprosto od živlu německého nemůže vyhle- dávati nikdy ani toho nejskrovnějšího sloučenís převahou německou, alebrž že národní svou samo- bytnost zabezpečovati sobě musí v sloučení s neněme- ckými národy, společně proti nadvládě německé se bránícími. Evropa musí vidět, že chceme a že jsme tak s to s úspěchem státi za Rakousko rovnoprávnosti národní vyhovující a tudiž i národní naši samobyt- nost skutečně zabezpečující. Ale či jednáme vždy tak, aby Evropa makavých o tom dokladů nabývala? Bohužel nemůžeme se tím vychloubati, ba naopak nabýváme časem zkušenosti, že nevčasná naše skromnost neb netečnost zavdává podnět k lichým a nepravým úsudkům o národním našem úsilí? Jest nám právě zaznamenati trudný doklad, jenž naplňuje nás neslýchanou trpkostí!V témže okamžiku, kde Praha a její předměstí překy- pují horlivostí, aby zděsil se obětivosti naší zpupný Prušák osnující újmu Rakouska a pustošení drahé naší české vlasti, kde osvědčovati máme, že česká Praha — a tohoto přírozeného rázu nikde rozšafný popírati jí nemůže — chce okázati, jak dotíravého nepřítele uvítati hodlá — v tomto vážném okamžiku uzavře většinou jednoho hlasu obecní zastupitelstvo předměstí smíchovského až na nepatrný hlouček.

Němců ryze českého podati J. V. adresu oddanost pouze vjazyku německém.2) V tu chvíli, kde věrní synové vlasti mají v - stoupiti v plné své ryzosti, beřou na sebe cizí škra- bošku, aby výrazem obětivosti světu bylo skut- kem veřejným nalháno, že i v samém jádře králov- ství českého nalezá se ryzá osada teutonská — Smíchov! Věru přáli bychom sobě znáti všechna jmena. jež onomu uzavření byla se přičinila, aby tato bu- doucnosti zůstala zachována, i aby potomci naši na- byvše plné platnosti ve své národní samobytnosti řaditi mohli jmena tato, pokud k národu našemu ná- leží, k jmenu pověstného Koniáše, neb činí jeho neni v mravním vzhledě hrubším prohřešením proti naší národnosti než pověstné usnešení většiny obecního zastupitelstva smíchovského. Čili snad naposled někdo omlouvati se jme týž čin záminkou, že tu netřeba hleděti na formu alebrž na smýšlení a že německé osvědčeni obětivosti vždy ještě dobře se shoduje s národním smýšlením ně- kterých hlasujících. Uchovejž nás bůh, aby podobné náhledy měly se u nás ujímati ! Netoliko na smýšlení alebrž i na formě nám sejde neb bez zevní známky naší národnosti, bez národního našeho jazyka postrádali bychom veškeré národní své podstaty a divný byl by to národ, jenž s německým vzděláním a s německým jazykem chtěl by zachovati sobě slovanský ráz národní! Chorobné úkazy v podobném směru arciže nemohou a nestanou se obecně nakažlivými ale i sebe menší šíření se jich a nevyhlazování jich na dlouho by zadržovalo národní náš rozvoj a cíl námi všemi kýžený na dlouho zůstal by v nedostižné vzdálenosti!

Víme, že neslušnou volební agitací živlové ná- rodnosti naší odporující dovedli sobě získati v obec- ním zastupitelstvu smíchovském nepřislušný; vliv ale tak nepřátelského usnešení, aby jazyk český při osvěd- čení oddanosti J. V. v ryze české dědině úplně byl vyloučen, nebyli bychom se dočkali, kdyby jednak účastenství obecních zastupitelův české straně při- náležících bylo v schůzi bývalo četnější a kdyby ně- kteří synové z české krve byli sobě rozvážili, jakou urážku hlasováním svým náredu svému spůsobují; neb týkajíc se těchto posledních nemůžeme za to míti, že by v nich byla vyhasla poslední jiskra přiroze- ného citu národního, jenž v rozhodných okamži- cích bezděky i v nejnesamostatnějších povahách se osvědčuje. Nalezá se arci v národě našem ještě jakýsi počet národovců, již z nedostatku národního vycho- vání aneb z pohodlnosti nesrostli tak s národními snahami, aby v každém svém vystoupení národní ráz svůj na jevo dávali, ale tato nerozhodnost odvolávající se k smýšlení a zanedbávající zevní známku tohoto smýšlení mstí se v rozhodných okamžicích — lidem těmto hovořícím aneb vzdělávajícím se jazykem ně- meckým nedodává národní jich smýšlení v útvaru cizém se pohybující tolik bystrosti, aby cit jejich vždy v plné ryzosti své se osvědčil. Zanedbávání vzdělávání se v jazyku mateřském je pak příčinou, že v nejednom zastupitelstvu bai v samém sněmu našem lidé k národnosti naší se přihlašující vystupují v rouchu německém a že stí- rají takto s veřejné naší činnosti plnou národní bar- vitost, jakou veřejná činnost naše míti má a miti musí, nemá-li národní naše samobytnost býti věčně nedostatečnou a nedokonalou!

Pokud takovéto vystupování má omluvu v ne- dostatku příležitosti k vzdělávání se v skutku národ- nímu, musíme bráti s dobrým smýšlením za vděk, pokud ale vzniká z pohodlnosti neb jiných příčin, potud je to prohřešením a bude míti ještě vícekráte zlé následky, jaké se objevily v českém Smíchově. U jednotlivců, kdož německého jazyka k rozšiřování národních snah našich používají, máť to netoliko omluvu, alebrž jest to i zásluhou; straňmež se však, abychom podobně jednali, kdykoli toho není třeba Mámeť vystupovati před světem co národ českýa protož musíme to činiti v rouše národním, jinak ostatní svět nepronikne k jádru a nechávaje klamati se zevnějškem bude byť i klamně za to pokládati, že není půda naše ještě tak upravena, aby cizímu osení nikdy více na ní se nedařilo. A na mínění světa dojista sejde netoliko jednotlivcům alebrž i národům. Pročež staniž se naším heslem, aby v národním našem vzdělávání všichni se vynasnažovali; kdož věr- nými syny národa chtějí býti, hlediž každý k tomu, aby tak se v mateřském svém jazyku, byť to i po- zdější píle jeho vymáhalo, tak se zdokonaloval, by vždy zjevnou známkou mateřského jazyka co Čech *) V schůzi, v níž toto usnešení se stalo odvolával se člen zastupitelstva, rodílý to Čech, jenž i za národovce se vy- hlašuje, že též obecní zastupitelstvo pražské podalo J. v. adresu německou. Křivé toto udání opravujeme v týk smysl, že adresa Prahy byla původně česky sepsána a ž zřejmě se prohlásilo, že německý tezt pokládati se má za vl9bon pouhý překlad. Inserat přijímají se za levnou cenu, musí však placeny býti hotově při objednání dle cenníku v administraci vyloženého. Listy přijímají se jen frankované reklamací není třeba frankovati, nebudte však zapečetovány. Čislo o sobě prodává se v Praze za 5 kr.

Redakce, administrace a expedice vystupoval a pak dojista nebudou se v našich za stupitelstvech a veřejných shromážděních ozývati více cizí zvukové, při nichž teprv na dno národního smý- šlení přihlížeti musíme, abychom uvěřili, že národ náš je tak četný, jak vskutku jest, pak nikoho ne- napadne, aby z jakési netečnosti neb nedostatku vnitřního vnuknutí příčinil se k tak nenárodnímu osvědčení, jakýmž se provinila většina obecního za- stupitelstva smíchovského.ntaolte Nastávajíť vlasti naší doby vážné ul. a národv nich vážiti bude tak jak se osvědčí — pročež osvěd- čujme se počtem a hlasem co národ, neb již v tomto úsilí po zevním osvědčení národním zračiti se bude naše síla a naše vytrvalost. Pročež pryč se vší po- lovičatostí, jen kdo celý jest, tenť ve světě niěco platí, Hlasy žurnálův. Legie polska v Haliči, na jížto sebrání hr. Starzenski má povolení císařské, stala se již před- mětem rozprav a sporův politických v celém národě polském, jakož o tom nyní co den svědčí netoliko ve- řejné hlasy ve všech třech částech dávné Polsky, alei rady, soudy a plány vystěhovalcův a vyhnancův polských hlavně v listech italských a francouzských. Nejdůleži- tější ovšem jest o té věci mínění těch, jichžto týká se přímo. Polské listy v Haliči zajisté všechny jsou pro zřízení této legie; však rozcházejí se při ní netoliko spůsobem ale i rozsahem svých nadějí proto, že nesho- dují se o příčinách svého s ní souhlasu. Nejnovější úvaha „Gazety Narodowej“ o legii jsouc velmi zdařilou polemikou s „Czasem“ uvádí nás v samé jádro věci.

Píšeť „Gaz. Nar,“: „Jasně a upřímně měla býti posta- vena záležitost legie, aby nebyl kompromitován ani ná- rod před vládou ani vláda před národem. Sepsánov Krakově a zároveň ohlášeno ve Lvově a v Krakově, vy- zvání svou obojetností dalo „Czasu“ podnět k výkladům opáčným. „Czas popletl totiž ponětí i stanovisko legie halické s ponětím i stanoviskem, kteréž historie i národ mají o legiích polských. Tím spůsobem vzbudil nadějei nároky, jichžto nesplnění a nepovšímnutí mohou vzbuditi nechuť národu k vládě a vládu naplnit nedůvěrou k ná- rodu. Kdyby vláda rakouská povolila ustrojení legií polských ve významu jejich historickém, národ měl by právo domáhatí se jistých rukojemství odpovídajících tomu významu. Když ale vláda vyzývá vlast k dobro- volné pomoci v hrozící vojně, nemůže nám mít za zlé, jestli že jako občané říše rakouské se standviska Ha- liče, jako země korunní, žádati budeme za uskutečnění těch slibův, za uvedení v život těch práv, která náležejí Haličí a která i v této době mohou býti vykonána. Však jakmile bychom zároveň vystoupili i s žádostmi sahají- cími přes hranice Haliče jako země rakouské, tož neto- liko nemohli bychom nadíti se jich vyslyšení a splnění, ale spíše uškodili bychom sami vyslyšení a splnění práv našich, která nám náležejí jako části Rakouska. Nežijeme pod vládou absolutnou, aby každé přání vlády , anoi vyzvání k dobrovolným obětem bylo nám rozkazem, proti kterému není možno vznest hlasu, na který není možno odpovědít aneb klást podmínek. Jostli že neuči- nili tak z povinnosti ti, kteří vyzváni byli k ustrojení legie a ke sblrání příspěvkův, tož mohou tak učiniti ča- sopisy, hlasy veřejné, sněm, národ, každý za svého obor .

Kdo žádá obětí dobrovolných, ten již tím samým má být ochoten k zjednání možnosti, aby hlas jeho nalezl ozvěnu v zemi, ten má být ochoten učinit také ty kroky, které vzbuzují ochotu i obětovnost v národě. Na vyzvání k dobrovolnému., obětivému vypravení legie halické možno směle odpovědít úplnou hotovostí Haliče, jak mile vláda jí učiní možným uskutečnění těchi práv, která jí aktami a sliby slavnými jsou přiznána jako části říše, možno bylo by odpovědít hotovostí nesoucí ochotnou po- moc v míře mnohem prostrannější, nežli zamýšlené vy- pravení tisíc jezdcův. Tato upřímná odpověď nevzbudí žádného podezření o neloyalnost, o přílišná vymabání, o škodlivé agitace říši. Vláda i národ budou vědět , jak podle sebe stojí a čeho jeden od druhého může nadíti se.“ — „Dziennik Poznaňski“ přináší o legii v Haliči list knížete Vladislava Czartorys kého poslaný z Paříže jakémusi prý znamenitému občanu ha- lickému. Kníže Czartoryski dotýká se při té příležitosti také Polákův meškajících v Italii a chtějících tu ustrojit legii polskou pod vedením Garibaldiho: „S nejlepší vůlí nemohu rozuměti nadějem a ohledům politickým, kteréž pobádají některé rodáky naše, aby ve vojsku italském neb ve sborech Garibaldího ustrojili pluky polské, Ne- rozumím naprosto, jakou řadou kombinací dovedou v ny- nějších okolnostech ospravedlnit spojení Polsky s Italií.

Pro korouhev Polsky v nynějším bojovném šiku Evropy není místa. Emigrace, která vždy bude na stráži interesů celé Polsky se žádnou z válčících stran ještě nemůže se loučiti; musí čekat trpělivě a pokojně. Ale jinak má se věc s ochotníckými sbory v Haliči, Nemá Polska žá- dných povinností k Rakousku; má právo a povinnost Halič bdít nad vlastními interesy a nad pojištěním své budoucnosti.“ Francouzské listy po heslu, kteréž pronesl „Pays“ zabývají se otázkou benátskou. Hlavní snaba jich všech záleží v tom, aby přiměla národ italský k tr proě- livosti v této osudné době nadějíce se, že věc rozře- šena bude dle přání netoliko Italie ale i Francie, totiž dobrovolným postoupením Benátska od Rakouska. — „France“ píše: „Proč Italie by přenáhlovala události, které patrně příznivou drahou se berou pro přání ná- roda? Není-li to již ohromný výsledek, že evropské moc- nosti ano i Rakousko dovoluje společnou poradu o po- stoupení Benátska.“ Rovněž „Revule des deux mon- des“ neví k čemu jinému by nynější doby radila Itae lianům leda „k mírnosti v této delikatní zkoušcě, která může míti pro ně ukončení šťastné a rozhodné.“ Jako odpověď k těmto radám píše „Pays“ z dne 29. května „Depeše italského ministra záležitostí zahraničných při- bylá včera do Paříže dává vládě francouzské ujištění, ze se strany vojska italského není obávati se žádného skutku nepřatelakého, jenž by uvesti mohl v nebezpočí výsledek