1
masthead
V Praze, v pátek dne 16. prosince.
Praha
2
masthead
K číslu 347.
Čísto v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
4
article
álka.
Z mandžurského bojiště.
Z Petrohradu, 16. prosince. »Birževyja
Vědomosti« oznamují ze Sen čanu: Zde
nalezá se nyní 15.000 Japonců se 40 děly.
Před několika týdny tam bylo však pouze 400
mužů. Senčan je silně opevněn.
»Novému Vremeni« oznamují z Muk-
denu: Ruská armáda nebyla ještě
v žádné válce tak dobře zásobena
jako v nynější. Oděvem nebyla vždycky
v čas zásobena, ale nesmí se zapomínat, že v
horské válce kazí se rychle oděv, zejmena však
obuv. Nyní je na bojišti nahromaděno 200.000
plášťů těžkých, 150.000 čínských plášťů,
70.000 plstěných plášťů, 200.000 čepic, 50.000
párů rukavic, 100.000 teplých čínských střevíců
Korea zříká se své suverenity.
Z Vídně, 16. prosince. »Zeitu« telegra
fují z Tokia: »Korea odvolala své vy
slance v cizích zemích.«
Odpověd Stesseljova na výzvu ke
kapitulaci.
—ch. Z Tokia, 15. prosince. Dle došlýc
sem zpráv odpověděl generál Stesselj na
novou výzvu ke kapitulaci, že pokud bude živ,
pevnost nevydá.
Pravý stav věcí v Port Arturu?
Ze Šanchaje, 15. prosince. Dle posledních
zpráv, jež z Tokia došly, sdělují váleční
zpravodajové, kteří vrátili se od fronty, žeo
dobytí Port Arturu ještě nemůže být
řeči. Japonei jsou od pevností ještě
velmi daleko a každých pár kroků,
jimiž snaží se přiblížiti k tvrzím,
musí velice draho zaplatiti. Není
možno, aby před koncem března Port
Artur padl.
Maršál Ojama a jeho »přivtělení-
jižního Mandžurska Japonsku.
Z Londýna, 16. prosince. Dnešní ranníli-
sty uveřejňují proklamaci maršála Ojamy, ve
které tento jménem mikadovým oznamuje oby
vatelstvu jižní Mandžurie, že se tato země při
vtěluje k Japonsku. (»Voss. Ztg.«)
Japonec
Zeit
Stesselj
Artur
Ojama
Voss
Petrohrad
Korea
Vídeň
Tokio
Japonsko
Londýn
Odpověd Stesseljův
5
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Osud uherského říšského sněmu.
Z Pešti, 16. prosince. Osud říšského sněmu
je rozhodnut. Bude rozpuštěn. Jedná se
již jen o termin. Dle jedněch stane se tak již
ve dnech nejbližších, dle jiných teprve mezi 7.
a 8. lednem. Dnes nebo zejtra bude formálně
odročen. Příští schůze poslanecké sněmovny
bude zároveň poslední pokus, který hr.
Tisza podniknouti chce s nynějším parlamentem.
Zadrží-li také dnes opposice jednání, minister-
ský předseda bude žádat rozpočtové provisorium
na několik neděl, aby se Uhersko neocitlo zase
ve stavu mimozákonném.
Nový ředitel pošt a telegrafu na Moravě.
Z Vídně, 16. prosince. Úřadní list uveřej
ňuje ohlášené již jmenování vrchního poštovního
rady dra. Karla Reussa dvorním radou a
představeným poštovního a telegrafního ředitel-
ství v Brně.
Reussa
Pešť
Uhersko
Morava
Vídeň
Brno
poslanecký sněmovna
6
article
Demonstrace v Linci.
Z Lince, 16. prosince. Do schůze křesťan-
ských sociálů byl pozván dr. Gessmann
Sociální demokraté však vyzvali své stoupence
k demonstracím proti němu, jako původci návrhu
školského zákona dolnorakouského. Dr. Gessmann
následkem toho nepřišel. Přes to mnoho se
demonstrantů se shluklo před shromaždištěm
a uvítalo je pískotem a pokřikem. Několik kře-
sťanských sociálů bylo insultováno. Silné hlídky
policejní uzavřely ulice. O 9. hodině večer byly
demonstrace skončeny.
§ 14. bude vládnouti dále.
Z Vídně, 16. prosince. Princ Alois Lich-
tenstein pravil v Linci o situaci: »Jednou jsou
dru. Körbrovi nevěrnými Češi, podruhé Němci
jeden jediný věrný přítel mu zbyl
paragraf 14.« V tomtéž smyslu, totiž, že dr
Körber povládne Sem 14. také r. 1905, vyslovi
se v Liberci posl. Prade.
Telegrafické zprávy.
K událostem v Uhrách.
Z Pešti, 15. prosince. (C.-B.) Zpráva, že
poslanec Szöts poslal několika poslancům své
svědky, se nepotvrzuje.
Z Pešti, 16. prosince. (C.-B.) „Uherská
telegr. a korresp. kancelář“ oznamuje: Ježtc
poslanci hr. Aladar Zichy, Štěpán Rakovszkya
baron Ivor Kaas prohlásili, že poslance Abaffa
doktor
Gessmann
Alois Lich
Čech
Němec
Körber
Sema
Szöts
Aladar Zich
Rakovszkya
Ivor Kaas
Abaff
Vídeň
Linec
Liberec
Uhry
Pešť
7
article
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
8
article
uraziti nechtěli, je záležitost Abaffo va
vyrovnána.
Z Pešti, 16. prosince. (C.-B.) „Uherská
telegr. a korresp. kancelář“ oznamuje: Řídící
výbor spojené opposice a spojená opposice sama
měly včera večer poradu. O této schůzi ne-
byla vydána žádná zpráva. Dnes ráno má spo-
jená opposice v místnostech Banffovy strany
opětnou poradu.
Demonstrace ve Vídni.
Z Vídně, 16. prosince. (C.-B.) Včera večer
konala se tu socialistickou stranou svolaná
protestní schůze proti dolnora-
kouským sněmem přijatému škol-
skému zákonu. Po skončené schůzi brali
se účastníci její, provolávajíce protesty proti
řečenému zákonu, Okružní třídou. Policie sna-
žila se demonstranty do postranních slic zatla-
čiti, při čemž se událo několik malých srážek.
Královští manželé portugalští ve Francii.
Z Paříže, 16. prosince. (C.-B.) President
Loubet s chotí dávali včera večer v paláci
Elysejském hostinu na počest královských man-
želů portugalských. President Loubet pronesl
přípitek králi, královně a královské rodině a na
zdar s Francií spřáteleného Portugalska. Král
odvětil přípitkem, ve kterém děkoval za srdečné
přijetí, jehož se mu ve Francii vždy dostáváa
pravil, že oceňuje z plna srdce slova Loubetova,
jimiž označil Portugalsko jako přítele Francie.
Král připil pak na zdraví presidenta a vzrůst
Francie. Hudební sbor zahrál po každém přípitku
příslušnou národní hymnu.
Banffův
Loubet
Pešť
spojený opposice
Vídeň
Francie
Paříž
Portugalsko
Elysejský hostina
9
article
Selské bouře.
Z Říma, 16. prosince. (C.-B.) Ve včerejší
schůzi poslanecké sněmovny odpověděl G io-
litti na dotaz poslance Maresca ohledně ne-
pokojů, jež se udály v městě Fran-
cevilla Fontana v provincii Lecce. Mini-
sterský předseda prohlásil: Veřejný klid je opět
zjednán. Asi 2000 sedláků chtělo vy-
drancovati soukromé državya
obecní úřad. Vojsko bylo obklí-
čeno a musilo sebránit. Avšak neudálo
se mnoho poranění, těžká žádná. Prefekt mešká
na místě, aby provedl vyšetřování.
Smírčí smlouva americko-španělská.
Z Washingtonu, 15. prosince. (C.-B Zdejší
španělský vyslanec oznámil státnímu tajemní-
kovi Hayovi, že jest zmocněn podepsati
smírčí smlouvu mezi Španělskem a Spojenými
státy.
G io
Maresca
Fontana
Řím
Fran
Lecce
Min
Washington
Španělsko
spojený stát
poslanecký sněmovna
obecní úřad
10
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Li.
Čírská pověst
Li byl katem, výtečným katem.
Z hladu zvolil si toto zaměstnání a na-
stoupiv příšerný svůj úřad, přísahal, že srubne
hlavu každému, jak mu bude poveleno.
„Soudce má hlavu (rozum) — já jsem
pouze jeho rukou,“ přísahal Li a necítil ani bo-
lesti, ani ošklivosti, ani hnusu, ba ani lítosti.
Li byl spokojen.
Každý týden srubl několik hlav na bazaru
Chodil k této práci tak klidně, jako kdysi tahával
bedny a pytle.
Jeho svědomí bylo pokojno. Li byl šťasten.
Byl hrd, že nikdo se netrápil pod jeho mečem.
Jedním rázem odsekl hlavu od trupu. Aby se
zdokonalil ve svém novém povolání, učil se
dlouho přetínati kusy dřeva a vepře, jež při-
váděli mu řezníci na jatky. Li stal se tak mi-
strem svého umění.
Odsouzenec klečel se svázanýma rukama.
Pomocník odtáhl hlavu odsouzencovu za cop,
Li udeřil mečem a hlava odletěla stranou. Dva
praménky vřelé krve vystřikly z těla, zbaveného
hlavy.
Vše to bylo dílem okamžiku.
Ostatní odsouzenci, klečící v řadě na ko
lenou, křikli pochvalné: „Cho! Chol-
Křikli proto, že úder byl vskutku mistrov-
ský, ale i proto, aby také jim tak obratně srazil
hlavu a nedal jim trápiti se. Nu, Li byl vskutku
milosrdný a nemučil jich!
Ani se neohlédl, kdo zvolali: „Cho!“ Bylo
mu to lhostejno.
„Není to moje ruka,“ říkal, „nýbrž ruk
soudcova.“
Li viděl pouze šíj — vzmach — a konecl
Tak usekal již mnoho hlav, ač nevěděl, čím se
provinily. Soudce to ví, soudce si to zodpoví!
Když jednou zase Li mohutným úderem
uťal jakémusi odsouzenci hlavu, křikl druhý
klečící odsouzenec pochvalné: „Cho!“
Li se zarazil. Hlas ten byl mu známým. Po-
díval se v tu stranu, a ruka jeho klesla k zemi
Byl to jeho bratr.
11
article
Mladší a jediný.
S bledou tváří a zrakem, ze strachu vypou-
leným, hleděl odsouzenec na Li-ho, a jeho tře-
soucí se rty stahovaly se k úsměvu! Usmíval se,
aby ho kat nemučil!
Než, byl to jenom okamžik.
Pomocník již chytl odsouzence za copa
táhl hlavu v před.
Li překročil trup a stanul nad odsouzen-
cem, jehož tělo se před ním chvělo a třáslo.
Li spustil meč.
„Ruka soudcova,“ hovořil sám k sobě. Ale
meč byl těžký a stáhl Li-ho na zad.
Sebrav všecku sílu, tal po štji.
A nyní uslyšel Li, čeho ještě nikdy ne-
slyšel. Slyšel ston!
Li otevřel oči a spatřil pod sebou skrva-
věnou šíj bratrovu, na níž zmítala se v křeči
hlava. Meč pouze ranil šíj! Řada odsouzenců
sténala hlasitě, otáčejíc udiveně hlavy k Li-mu.
Li zavřel oči a máchnul po druhé mečem.
A znovu uslyšel ston. Strašný ston!
To zasténal sám Lil
Odsouzenec obrátil k němu obličej, strhaný
mukou a zahovořil:
„Bratře, proč mne mučíš?“
„Bij, bij!“ kříčela tlupa diváků.
Li sotva stál na nohou.
„Bij ty,“ řekl pomocníkovi, podávaje mu
meč. Nikdy mu nebyl tak těžkýml
Pomocník se usmál radostně a chtěje se
pochlubiti, zamával mečem jako pírkem.
Li přisedl, zamhouřil oči, zaťal zuby a vší
silou zatáhl za cop hlavy bratrovy.
V tom třeskl meč a z davu ozvalo se po-
chvalné: „Cho!“
Li upadl na znak, drže v ruce hlavu
bratrovu!
Tlupa se smála.
Li v úžase hleděl na modré nebe, na němž
pluli něžní obláčkové, a v jeho duši poprvé
ozval se hlas strašné pochybnosti:
„Zabil jsi vinného?“
„Kdo teď zodpoví, já nebo soudce?. Čí to
byla ruka? Kdo zabil? Kdo?
Z ruštiny přel. Ferd. Mačenka.
odsouzenec
Mačenko