Ročník Xl.

C. Budějovice, 30. kvetna t3t2

Císlo 22.

Předplstné na celý rok . K 4.80 zn půl roku . K 2.40 na čtvrt roku K 1.20 Německo rok K 5.48 Ostatní státy K 6.88 Vychánír každý čtvrtek s belle- tristickou přilohou. Redakční uzávěrk v úterý večer. V drebném prodeji číslo 3 h.

MHOČESKÝ ORGÁN ČESKOSLOVANSKÉ SOCMÁLNÍ DEMOKRACIE.

NOVÝ JIHOČESKÝ

ELNIK Rodakce, admini- strace a expedice č. Budějovice, Dělnický dům. Úkst poštovní spořitainy č. 58.697. Inserty plati sa přl objednání . Majitalé KVI. a XVIl. kraj socislni damukratická organisara VČachác . Zedpuvědný radaktar a vyda- vatel Rlnla Kři. Stižnosti na Permana Jan Dsinický komsum Č. Busšjovies. skne knihtiskárna Edmuné Janda Strakianine.

Jak má žíti moderní dělník? Mluví-li se o moderní literatuře, moderním umění, každý ví, že se jedná o něco nového, o směry, které vybočují z rámce předsudkůa zavádějí změny v podání, obsahu a slohu. Mo- derní člověk, to již je pojem neurčitý, postráda- jící definici, přes to, že se o něm píše, deba- tuje a že jím chce každý pokrokový jednotlivec být, nebo se domnívá, že jím je. A přece není nesnadno rozeznati rozdíly mezi člověkem dří- vějším a dnešním, neboť oba v sobě stělesňují svoji dobu se všemi složkami společenskými. Je- ště před dvěmi generacemi v Čechách většina obyvatelstva žila více méně v idylickém zátiší venkova, skoro beze styků se svými vrstevníky, natož se znalostí podmínek existenčních v ji- ných zemích. V době přítomné Čechy se staly obvodem prošpikovaným na všech stranách prů- myslovými okresy, vznikla v nich velká města jak v zněmčeném, tak v českém pomezí a je- jich střed stal se magnetem, přitahujícím země dělskou populaci jižní a východní. Typem. osí- dlení přestala býti vesnice a stalo se jím mě- sto, sevřené na malém prostoru velkými budo vami nájemnými a obklíčené závody industriel- ními jako předními strážemi.

Vzorem je Praha, na jejímž východním konc rozprostírá se osmý okres se svými továrnami, sousedící přes řeku na severozápadě s Holešo- vicemi. Na západní straně stěsnal se Smíchov s Ringhofferovou strojírnou, kdežto v protile- hlém směru žižkov, sloužící převahou k uby tování lidí, zaměstnaných ve středu města nebo předměstích, je vlastně ohromnou noclehárnou druhé třídy, kdežto hotelem země, vyšperkova- ným svými sady, jsou Vinohrady. Ale všude je provedena nebo se provádí zásada architektoni- cká, při městském bydlení zachovávaná: usadit mnoho lidí na nejmenším prostranství, využít každého čtverečního metru půdy a kubického metru vzduchu, který je jednotkou pro nájemné.

Vyhlídky z domů jsou obráceny buď na řadu protějších domů neb do dvorů, které málo kdy odpovídají požadavkům krásy a vkusu, za- řízení vnitřní v domech činžovních je uboké, někdy hrubé, úprava nedostatečná, nevlidná a často špinavá. V těch domech bydlí dnes skoro půl milionu lidí, z nichž dobré dvě třetiny jsou dělníci a zřízenci, jejichž předkové se zabývali ještě polním hospodářstvím, kteří však sami ještě více jejich děti se svojí venkovské koléb- ce odcizili. Přírodu nejenom že neznají, ale ani po ní netouží, přizpůsobili se městu tak, že ne- zřídka se stane, že nerozeznají žitného pole bd pšeničného, nemluvě o jiných zkušenostech bo- tanických. To je však ohromná újma zejména pro děl- níka. Tím ztratil vlastně hlavní radost životní, stal se apatickým, nikoli svojí vinou, ale hospo- dářským prostředím, do něhož ho osud uvrhnul a v němž je odsouzen k jednotvárné práci denně se opakující v dílně, uzavřené světu a slunci a ještě monotonnějšímu bydlení v tmavé, nehostin- né komoře, ze které raději utíká, než aby se do ní s radostí vracel. Trpí městskou kolonisací du- ševně, ale také tělesně, podléhá snadno různým chorobám, proti nimž není jeho organism obrněn navyklou otužilostí. Zanedbal fysicky sám sebe. To přece není jeho vina, řekne se, za to

Největší výběr nemůže, že musí tak žíti, že se musí dřít za mizerný groš, který mu nestačí k lepší exi- stenci! Do jisté míry je tahle námitka opráv- něná, ale nikoli úplně, poněvadž lze přece leccos reformovati na způsobu života dělníkova, a tím vyrovnávati špatné podmínky životní vhodným uspořádáním svého života. Pro tělesnou výcho- vu jsou zakládány zvláštní organisace dělnické, tělocvičné jednoty, které si ji obraly za cil a mají nahražovati měšťanské, vlastenčící jednoty sokolské. Než, cvičení dvakráte týdně, jakje to pravidlem, nestačí ku zdokonalení tělesnému. To vyžaduje pravidelný, denní cvik a — trpěli- vost. Krásnou soustavou cvičební je Müllerova, jejíž původce před několika lety se ukazoval pražské veřejnosti ve velkém sále Žofínského ostrova: za 6 stupňů pod nulou při otevřených oknech, prováděl svoje cviky obnažený, po nichž se polil říční, ledově studenou vodou ze džberu a po té produkci dokončil, kdy divákům, oble- čeným v kožešiny, naskakovala husí kůže a mno- zí z nich si odnesli řádnou rýmu, zcela no- mální, svěží, s růžovou pletí na nádherném, sou- měrném svém těle. Jeho představení bylo jen pobídkou pr obecenstvo k následování, ale lze je pouze od- poručiti především dělníku, kterému hrozi př jeho všední a jednostranné práci zakrnění. Je to zcela jednoduché, ze začátku ovšem namá- havé pohybování tělem s následující koupelía třením, které trvá 20 minut a stačí k probuzení sil a zachování pružnosti.

Vzpomeneme-li si na vyprávění o řeckých atletech, kteří nebyli výjimkou, nýbrž pravid- lem, nelze se diviti nepřekonaným, dosud geniál- ním výtvorům sochařů z doby klassické, kteří měli tak dokonalé vzory před sebou. Není tře- ba snad se věnovati docela sportovní manii a ne- míti pak pro ostatní snahy kulturní smyslu, kl je jisto, že větší otužování by průmyslovému dělníku českému neškodilo. Ovšem musil by také vidět pěkné postavy a jejich výkony, aby dostal chuť k práci svého těla kromě práce výdělečné. Krása tělesná jako vyspělost duševní imponuje. jen je-li skutečnou. Rřiblížiti se k ní není ne možné, ovšem je k tomu třeba dobrá vůle a porozumění celkové, někdy úplný převrat v den- ním dosavadním programu životním a odstraně- ní všech překážek vadících souladu mezi dělní- kovou duší a jeho tělesnou bytostí. Hlavní, nebo jednou z hlavních závad pro tuto harmonii je požívání alkoholových nápojů.

Je jistě dětinské dělati z abstinence svátost, je-li někdo úplným neb částečným zdrželivcem lihových nápojů, nutiti každého na potkáník přístupu do abstinentního sdružení a nemíti ni- čeho pro zábavu a debatování než líčení zhoub- nosti pití piva, vína a kořalky, a čistoty m- šlení u střídmého člověka. To je přemrštěné neslušné. Ale nejlepším důkazem o prospěšnosti omezení nebo úplného zřeknutí se požitků piv- ních a vinných je sám člověk — abstinent, vyni- kajících vlastností, pevné povahy, hlubokého ži- votního jádra. Ten jako živý dokument nejlépe svádí k následování a dokáže víc než ° celá knihovna spisů o hnutí protialkoholovém. Ne- mírné pití nutno odsouditi vždy, účinek zlý je očividný, mírné potud, seslabuje-li činnost du- ševní. Pro inteligentního dělníka, prostudovav- šího své okolí a sebe a znalého cílů hnutí vlast- vbářského náč ní svojí třídy, platí ovšem jen: buď — anebo.

Pít nebo nepít! Druhá zásada se mu stane pří- kazem, jakmile pozná svojí rozumností nedosta- tek a nízkost požitku hmotného, jaký posky- tuje naplněná sklenice a věnuje se krásnějším a pestřejším požitkům uměleckým a vědeckým. Totéž platí o kouření. Je-li někdo přítelem nikotinismu, ať si kouří, s pánembohem, jen tolik musí dbáti zdraví své rodiny, aby nedělal ze svého bytu, v němž dýchá kromě něho jeho žena, děti a po případě rodiče, udírnu a vzpomněl si, že první kuřáci byli indiánští obyvatelé ame- ričtí, kteří svůj smotek cucali pod širým nebem při a po příjezdu Kolumbově a nebyli nülceni napěchovat se do novodobých kasáren náplně- ných beztak zkaženým, někdy až morovým pu- chem ze stok a nevětraných místností, přeplně- ných nájemníky. Ne-li ohled k sobě, tedy k ji- ným by zde měl býti měřítkem jednání; i v tom je také kousek mravnosti. Snad přece není děl- ník dnes již tak naivní, aby se domníval, že culík v ústech ho činí v očích ostatních dospělým. Spíše je tak sláb, že nemůže odolati zbytečné náruživosti, jejíž požitek je problematickýa která namnoze má neblahé následky otravy ce- lého ústrojí a vede k neschopnosti pracovní, tě- lesné i duševní.

Za hrubé zažitky jmenované, nehledě kji- ným zde neuváděným, které tolik nesevšeobec- něly, má dělník náhradu v ukojování své touhy po vzdělání. Jeho knihy se mu stávají zvolna přáteli, s nimiž se dorozumívá, k nimž se utíká, kteří ho povznášejí, jež posuzuje kriticky. Každý může si urvat kus volného času ráno nebo ve- čer, před prací nebo po práci k přečtení den- ního a odborného časopisu a věnování svojí kul- tuře. Nejlépe učiní městský dělník, jemuž jsou přístupny čítárny a knihovny veřejných ústavů a spolků, umíní-li si důkladné prozkoumání ně- kterého z vědeckých odvětví. Chtít se stát vyni- kajícím aspoň v něčem a při tom nezapomínat na život, který proudí kolem něho, to by si měl předsevzíti dělník, který neutonul dosud v omrzelosti; zejména mladý dělnický člověk by se měl říditi pravidly, dle nichž lze uvésti ddo souladu kulturu těla a duše dle dosavadních o- kolností možnou. Kus práce vykonal v tom směru probuzením liknavých socialismus. Jeho pronik- nutí může býti neseno jen pokrokovými jednot- livci a konečně všemi dělníky. Někteří vždycky začínají, ti jsou zpravodaji a patrulami na vý- zkumných cestách po přívržencích nového učení sociálního. Musí býti nepředpojatí k jinýma sobě. Silní svojí vůlí, aby ji mohli suggerovat svým soudruhům, být jim příkladem v moder- nosti nejen názoru životního, ale také v způ- sobu života.

Politický přehled. Krvavé boje za volební reformu v Uhrách. Sotva nastoupil Isztvan Tisza úřad presidenta uherské sněmovny, došlo v Uhrách k obrov- ským demonstracím, při nichž tekla proletářská krev. Maďarská oposice Justhova, za níž stojí Slovinci i Chorvaté a sociální demokracie uher- ská, prohlásila znovu pevně, že branné předlohy mohou se státi skutkem jen za cenu všeobec- ného práva hlasovacího. Ve čtvrtek proklamo- vána všeobecná stávka. Dělnictvo chtělo zdůraz- niti svá práva před parlamentem, kamž nebylo u Karla Voláka,