2
masthead
V Praze, v úterý dne 27. srpna 1901.
Praha
4
masthead
aanní dpohstr
rrnHldk
Prazo v sdalniste
na dtrrto i rreka
drojíi deoná i i
vl
5
masthead
unbo F tihaitse
roštou
n re iia
arujč salini
nki
7
masthead
V drobném prodejl
ranní člo o seb5 . . . R kk
ve nlialkách na venkoví
ní zksl..
dpsladaí. : . . . . . . sh
Inseraty
lati se hotově nnpře
Předrlneesí interty přijmá dpinl-
am nacházejí se béž redakee
tiskárna a erpodice „ Národnich Listu.
Bukopisy se nevraorjt
8
article
Proudy všeněmecké.
Proudy všeněmecké.
Hladina politického proudu není nikdy
klidná, nikdy nehybná a tichá. I tehdy, když
zdá se, že velikým, nekonečným prostorem,
v němž odehrávají se dějiny národů a států,
ani vánek se nenese, pozorovati na povrchu
politických vod pohyb, ruch, život.
Život jest změna a změna podmíněn
je zápasem. Jedna myšlenka tlačí druhou a
staví se na její místo, veliký duch, jemuž
podařilo se uchvátiti moc, ustupuje ještě
většímu a řekněmež: šťastnějšímu a jeden
národ ustupuje po zápasu druhému. Nic ho
nechrání, ani číselný počet příslušníků, ani
moc, ani bohatství, ba ani kulturní povzne-
šenost. Jeden odchází za druhým, buď ry-
chlým pádem na ráz aneb povlovnou pře-
měnou. A jest to z příčiny té pouhá fráse,
tvrdí-li kdo, že národové nehynou. Hynou,
jako všechno, co je ve světě.
Kdy hynou a kdy u jednotlivých kata-
strofa nastupuje, je ovšem jiná otázka.
Je ovšem pravda, že u jednoho národa
trvá květ a vzrůst déle, než u druhého, že
mnozí národové v niveč rozpadají se potom,
když byli před tím uchvátili půl světa,
kdežto národové jiní ve věčném střídání se
událostí v zapomenutí upadají a z obzoru
se ztrácejí jako na nebi bludné komety.
Délka života národního odvislá je od celé
řady okolností. Od zeměpisné polohy a od
sousedů a jejich kvality, od zdatnosti ná-
roda o existenci zápasícího a od výdatnosti
zbraně, jíž v boji tom je opásán. Zajímavo
jest — a mohli bychom to doložiti fakty
velmi poučnými — že velikost, či vlastně
četnost národa v příčině té nerozhoduje.
Národ náš náleží k těm, jež osud téměř
výhradně na boj odkázal. U nás budovati
musíme národní sídlo a ochranné zdivo
v pravdě jako hrdinové z křižáckých válei
ve svaté zemi: v jedné ruce se zednickým
kladívkem, ve druhé s mečem.
9
article
Vůkol nás pod záštitou velebné myšlénk
křesťanství vyhubení byli národové nám pů
vodem, duchem i jazykem příbuzní a my.
jako polostrov, zasahující hluboce na západ
zůstali jsme v sídlech zděděných jak opu-
štěná přední stráž slovanská.
Od té doby vedeme půtky s Němci.
Proč? Překázíme si snad a máme příčiny
navzájem se nenávidět? Překážíme si jako
dvě strany na jednom ohništi a nenávidíme
se proto, poněvadž navzájem jsme přesvěd-
řeni o touze, jeden druhého se zbavit.
Slyšíme sice při každé téměř význam-
nější příležitosti odpornou již frási o dvou
národech, jimž vykázala historie sídlo v zemi
krásné, jedné, společné a která již tím cestu
jim ukázala k jednotě a smíru, však sotva
že stejnokroj slavnostní uložíme do skříně,
chopíme se meče a vyjdeme si na kolbiště.
Vede nás k tomu onen mocný pud, jemuž
děkujeme zejmena my Čechové za svou exi-
stenci: pud sebezachování. Posice naše je
více než povážlivá. Jak jsme se již o tom
zmínili: vůkol samy Němec a jenom na vý-
chodě pruh, jímž souvisíme s ostatním Sl
vanstvem.
Když obořili se na nás s celou moe
svou, ubránili jsme se, nás hrstka čelila proti
křižákům, sehnaným z celého světa, ba za-
znamenána doba v dějinách našich, kdy vý-
bojně jsme se vrhli na svět německý.
A mějme na paměti: byli jsme slavnými
a mocnými vždy jen tehdy, když o lid jsme
se opírali.
Nadešla ale doba, kdy nezbývalo ne
přátelům našim nic jiného, než víko při-
klopiti a přibiti na rakev, ve které již jsme
leželi. Opominuli tak učiniti a my v rubáši
se zvednuvše, dnes jim nelítostně připomí-
náme, co ve vhodné chvíli zmeškali. Jen
jedna rána ještě a — otázka česká byla pro
všechny doby vyřízena.
Němec
Čecho
10
article
Nyní vedeme zápas dále. Vedeme h
intensivně zase již půl století. Z počátku
domnívali se naši odpůrci, že za našim
vůdci nikoho není a tvůrce únorové ústavy
pronesl známá slova: »das gemachte Čechen
thum« (umělé češství). Však ukázali jsme
jemu i těm, kteří po něm přišli, že v nás je
zdravé jádro, že nenáviděné češství každým
dnem roste, že stává se činitelem v poli
tickém zápasu středoevropském. Při tom ne-
pomohl nám nikdo, naopak, čím jsme, stal
jsme se vlastním přičiněním; nejsme tedy
vypipláni, nýbrž národní podstata naše je
skrz na skrz solidní.
Což ale Němci?
Rostli též; ne u nás, ale za hranicemi
Porazili Rakousko a založili mocný vojenský
stát, třeba jinak tehdy ne ještě dost zkon
solidovaný. Porazili Francii a moc jejich na-
sledkem velkolepých jejich úspěchů stoupla
ohromně. V ohledu tom mohla by nám být
mýlka, zvláště ale podceňování, osudným.
Je přirozeno, že slavná vítězství ve
Francii a politický, národní i hospodářský
rozmach po nich nezůstal a nemohl zůstati
bez účinku na jejich soukmenovce mimo
říši, zejmena na Němce cislajtánské, nebot
uherští téměř všickni pomaďařeni. D ne
2. září 1870cu Sedanu z krve dvou
velkých národů vypučela jedo-
vatá bylina, jlež dnes již otra-
vuje a ohrožuje bytí Rakouska,
vznikta a vypučela — nezkrotná
touha Němců v této říši po Vše-
němlecku. Generál Gablentz, který jel ve
skvělé družině vítězných německých vojsk,
jež vracelá se v roce 1871 do Berlína,a
pomáhal tím oslavovati německý triumí, ne-
tušil snad, že i on je vlastně poraženým ve
skvělém průvodu vítěze. Podivuhodným způ-
sobem vzrostla od té doby v německém lidu
žízeň po plných prsou německé Všematky.
Z počátku bagatellisováni, stali se později
stoupenci Schönerera a Wolfa směšnými.
Němec
Gablentz
Schönerer
Wolf
Rakousko
Francie
Sedan
Berlín
11
article
Byly to z počátku komické divadelní figurky,
jaké táhnou jen na předměstských divadlech.
Však učení jejich šířilo se každým dnem.
Z počátku jen jednotlivě dostavovali se v je-
jich řady proselvté, v poslední době valili
se k nim proudem. A dnes? Dnes stojí
v řadách jmenovaných dvou mužů, kteř
jsourepresentanty vnitřní ne-
mecké revoluce v této říši, ve-
liká většina všeho německého
lidu v těto vlasti.
To není pouhý politický »zjev«, nad
nímž pokrčí se rameny a jde dál, to na
jasném posud nebi zjevivší se mrak, jen
věstí nejen bouři, nýbrž snad i katastrofu.
Jest úkol Germánstva tou dobou již na-
plněn? Nikoliv. Ze všech stran, odkud se
ozývá z Německa nepokryté, pravé, poctivé
smýšlení, slyšeti odpověď pevnou i určitou.
»Úkol Němectva a Německa nebude vykonán
dříve, dokud nebude nás blažiti vědomí, že
ani jediný příslušník národa našeho nesténá
pod cizovládou!« — Diplomacie a diploma-
tisující žurnalistika dusí sice tyto hlasy, al
jděte ven za hranice a přesvědčíte se, že
jimi pln všechen trh.
Proudy lidové!
Nepodceňujte jich. Bismark pravil kdysi
»Nemiluji dav a jeho řev, ale jsou okamžiky.
kdy osudným by bylo jej podceňovati. I di-
plomat se mu podříditi musí, nabude- li síly
elementární. Ba mnohdy je nutno, aby hlas
lidu a lidové hnutí uměle vyvolal!«
Mějte slova tato na pamětí.
Je pravda, v první řadě měla by Víde
věnovati pozornost proudům těmto v Če-
chách, kde na příště bude Němectvo repre-
sentováno snad většinou Prušáků.
Prušák
Německo
12
article
Však mrzí nás to již vtírati se neustále
svou pomocí státu, který ji soustavně od-
kopává. Než s jeho existencí, přes všechno
opáčné tvrzení, je spojena i existence naše,
proto právo máme zvolati do Vídně : Cavean
consules!
Leč budeme volati asi marně. Nepocho-
pitelnou jako vždy je také dnešní politik
rakouská. Největší své nepřátele tiskne
k srdci a výhost dává těm, kteří jedině s ním
upřímně smýšlí, poněvadž jde při tom take
o ně. Ale nemylte se.
Proud všeněmecký, vy pánové ve Vídni
již nezastavíte. A proto vám na konec přec
nic jiného nezbude fež válka s všeněme-
ckými zemězrádci aneb — resignace. Jd
pouze o to, nebude-li k válce již pozdě. My
právo zvolati ale máme, abyste rychle nám
odpověděli na otázku: Chcete konati povin-
nosti státní k nám, všem národům neněme
ckým a především sami k sobě a s plnou
energií postaviti se proti valícímu se nebez-
pečí aneb chcete resignovati ? To či ono.
Dle odpovědi zařídíme své jednání.
Vídeň
13
article
Politické zprávy domácí.
Státní něměina v Haličl.
U nás je po zásluze oceněna snaha p.
ministra Wittka, aby c. k. železné dráhy bylý
průkopnicemi státní němčiny a gormanisace.
Snaha ta objevila se nyní zřetelněb i v Haliči.
Ředitelstvo c. k. státních dráh ve Lvo
vydalo německou kurendu, kterou se načízuje
představenstvům Všech železničných stanic, aby
zastavila neplechu, že polský jazyk začíná se
vluzovati do vnitorných úřadních styků dráh.
Objevují se polské pomocné knihy, protokoly
telefonické, rozličné poznámky a pod., jež jsou
vesměs na újmu jazyku německému jakožto
jedinému úřadnímu jazyku na c. k. státních
drábách.
Polské listy se nemýli, že tento němčoursk
úkaz pochází z Vídně a správně jej nazývaj
»hakatistickým«.
»Kurýr lvovský« myslí, že by se německý
centralism nebyl opovážil učiniti takový krok
v Haliči, kdyby polsti poslanci byli ráznější,
vybízí voliče, aby na všech volebných schůzíeh
přiváděli řeč na tuto záležitost a žádali od kan
didátů poslanoctví prohlášení, že, budou-li zvo
leni, ve sněmu nejrázněji zakročí proti takovému
To jeme my už krotší ve příčině sousta
ného poněmčování c. k. železnými dráhami-
nešvaru.
Wittek
Halič
Vídeň
14
article
Rěcký »Novi List« o úmrtí dra.
Kaizla.
R. Veškerý chorvatský tisk promluvil o ze
snulém českém státníku s velikým uznáním
s upřímnou úctou, ke které tisk opposiční při
pojil nejvřelejší projevy sympatie a obdivu české
intelligence a celého českého národa: Ze článko
a úvah těch vyniká zvláště úvodník rěckéh
»Nového Listus ze dne 21. t. m. V něm čtem
o zesnulém: On byl nejlepší i nejmohutnějš
výkvět té skvělé české intelligence, které se
všichni obdivujeme. A kdyby byl český náro
ještě jednou tak pokročilý, dr. Kaizl byl by této
eti hoden. Učenec, ne však suchopárný, člověk
moderný, ne však prázdný, s kulturou Němce,
s energií Angličana a se snivou filosofií Slo-
vana, jež měla v sobě něco realistického, něco
positivného; právník, finanční odborník, člověk,
hodicí se jak do salonu, tak do boje za po-
slapaná práva českého sedláka, — jeho ovšem
mohli Češi poslati do Vidně na kluzké parkely
rakouské diplomacie, jako bojovníka své národní
intelligence. A on odešel, — s kvítkem v knofli-
kové dirce, elegantný, vědomý sobě svě povin-
nosti i zodpovědnosti, Evropan. Šel a dokázal
pyšným Němcům, kteří přisvojovali si nejen
monopol kultury, ale i stálnické moudrosti,ž
Kaizl
doktor
Němec
Angličan
Čech
Evropan
Novi
Nový Listus
St
Šela
15
article
v onom českém státě, který jest ideálem jeho
nžroda, jsou lidé, kteří by jej mohli spravovati.
Ale dr. Kaizl byl by se pěkně representoval
i v Paříži jako státník francouzský i v Londýne
jako státník anglický. Není vinen tím, že byl
synem malého národa, kterému třeba teprve ra-
ziti si cestu trním, aby došel tam, kde jsou již
jiní od dávna.
Když r. 1891 mladočeská strana tak četně
byla zastoupena na říšské radě, ihned bylo sly-
šeti jméno Kaizlovo. Byl sice již dříve poslancem
ale jen na krátkou dobu. Proti finanční autoritě
Plenerově, za nímž stálo 107 členů sjednocené
německé levice, Češi nemohli poslati v různé
výbory lepší a zručnější síly. Jest známo.
po jaké evoluci poměrů nastoupilo Thunovo
ministerstvo. A tehdy se z poslance dra. Kaizl
stala Excellence ministr Kaizl. Tehdy jedna
jako Angličan, poděkovav se za mandát, aby
byl znova zvolen. Měl mnoho odpůrců, kteř
mu záviděli »skvělou kariéru«. Ale před silou
jeho rozumu rozbíjel se každý odpor.
On započal proslulou politiku postu-
ných vymoženostI. To bylo dříve než
se stal ministrem. Od té doby nemluvil více
tak jasně — slovy, nýbrž — skutky. Nehorlil
pro mučennictví, nýbrž jako posítivný člověk
ideály své mírnil i hleděl před se s jistou dů-
věrou, vědom jsa si přetěžké úlohy českého
národa, i snažil se, aby byl s to, čeliti nové
sitnaci. O mladočeské politice možno míti různé
názory. Tu se nemluví o shodnosti jisté taktiky
strany, nýbrž o hodnotě člověka. Dr. Kalzl
náleží mezi ty lidi, jež se straně nebo národu
závidí, i litujeme, proč nejsou naši. To dokazují
i sami Němci, když mluvíce o Kaizlu, těšili se
tím, že on jest přece — odehovancem německé
kultury! Proto, že vyšší vzdělání čerpal v Štras-
burku, na hranici Německa a Francie.
Kaizl
Kaizlův
Plenerův
Čech
Thunův
Angličan
doktor
Kalzl
Němec
Paříž
Londýn
Německo
Francie
16
article
Chorvatské obchodní a průmyslové
museum v Záhřebě zakázáno. Od r. 1895
všechny tři chorvatské obchodní a živnostensk
komory působí dle téhož plánu a to z pravidla
společně ve všech otázkách, v nichž má rozho-
dující slovo společné uhersko-chorvatské miní-
sterstvo obchodu. Přidržujíce se totiž úzkos-
livě slova i ducha chorvatsko-uherského vyrov-
nání z r. 1868, vystřihaly se tyto komory be-
dlivě všeho, co by mohlo v Pešti vzbuditi do-
mněnku, že Chorvatsko touží za zvláštnín
»separatistickými« národo-hospodářskými pro
spěchy. A proto všechny společné projevy,
jmenovitě všechny společné pamětní spisy těcht
tří komor kladly vždy důraz na společnost
nerozlučnost národohospodářských zájmův Uher-
ska a Chorvatska a kde se to dalo nesnadn
dokázati, stavěly se prostě na stanovisko uhe-
ské, které jest tou dobou totožné s ma-
dárským.
Záhřeb
Pešť
Chorvatsko
Uhry
17
article
Vzdor této příliš velké povolnosti aneb
snad právě k vůli ní v Chorvatsku si mnoho
slibovali od společné akce těchto povolaných
národohospodářských činitelův, zvláště po velice
důkladném pamětním spise z r. 1899, v němž
byly obsaženy a překrásně odůvodněny nejdů-
ležitější národohospodářské požadavky Chorvat-
ska, v souhlasu ovšem nebo i v podřízenosti
hospodářským zájmům madarským. Jedním ta-
kovým požadavkem bylo také založení chorvat-
ského obchodního musea v Záhřebě, na něž
v prvé řadě interessované chorvatské kruhy již
dávno pomýšlejí a to tak vážně, že ve chvili
kdy pamětní spis byl podán společnému uhersko-
chorvatskému ministru obchodu, p. Hegedůsovi,
byly vykonány nejen přípravné práce, nýbrž se-
brány i prostředky pro stavbu musea. Jednalo
se tedy pouze o náklad na vydržování této in-
stituce.
J. E. p. Hegedüs dlouho zkoušel trpěli-
vost svých ústavních bratrův, takže teprvě 3.
t. m. záhřebská komora byla zpravena o jeho
rozhodnutí. Ministr Hegedůs odpovídá přede-
věím jako u her sk ý, či správněji řečeno ma-
Chorvat
Hegedůs
Chorvatsko
Záhřeb
18
article
darský ministr obchodu, přidržuje se nejno-
vější praxe, která šlape po základním státním
zákoně, po zmíněném totiž vyrovnání chorvat-
sko uherském, dle něhož pro společné záleži-
tosti existuje v Pešti společné ministerstvo,
které se zejména v královských reskriptech dů-
sledně nazývá uhersko-chorvatským. Dále »ma-
dar ský« ministr žádá, aby se nezakládalo
chorvatské museum, nýbrž museum obch.
a živn. komory záhřebské. Potom však přichází
hlavní ministrův požadavek, aby totiž statut
musea byl změněn tak, že by museum bylo
pouze interní instituce komorya
tato »interní instituce« že by se rozdělila na
oddělení msďarské a chorvatské. Za to vše po-
volůje se komoře 12.000 K ročně a zároveň
poukazuje se na to, že také záhřebská komora
může vystavovati své předměty v královském
maďarském museu v Pešti. O tom
ovšem, že by to museum také změnilo svůj
statut a jako pravidlo a právo a ne jako vý-
jimku a milost dovolilo vystavovati předměty
z oboru působnosti záhřebské komory, společná
Excellence se ani nezmiňuje.
Pešť
maďarský muzeum
19
article
Avšak nejsmutnějším v celé té věci jest
fakt, že záhřebská komora nejvíce sama zavi-
nila tuto porážku. V převelké své horlivosti,
aby se z nezdála býti opposiční, požádala totiž
o dovolení společného ministerstva v takové zá-
ležitosti, kterou vyrovnání chorvatsko- uherské
výslovně prohlašuje za autonomní. § 10. zák.
či. I. (XXX.) z r. 1868 ustanovuje totiž, že
»zákonodárství o živnostech a průmyslu . . ..
jest společné, výkonná však moc (exeku-
tiva) v tomto předmětě ponechává se králov-
stvím Dalmacii, Chorvatsku a Slavonii. « Dle
toho se posud vždy také jednalo. Tak jmeno-
vitě r. 1891 byla v Záhřebě uspořádána velice
zdařilá výstava průmyslových, zemědělskýcha
lesních produktův jako padesátiletá oslava chor-
vatsko-slavonského hospodářského družstva a to
bez nejmenšího vměšování se společné, uhersko-
chorvatské vlády. Jest tedy přirozeno, že celý
chorvatský opposiční tisk s pochopitelným roz-
hofčením a se vzácnou jednomyslností vystu-
puje proti tomu nejnovějšímu ponižení chorvat-
ské národní a politické individuality, které
jest tím povážlivější, čím mocněji přetíná ko-
řeny chorvatského národo-hospodářského života,
beztoho již do úpadku ochablého, pod ochranou
ústavních bratří, kteří osmistoleté jubileum
»chorvatsko-uherského konstitučního bratrství«
(1102—1902) chtějí patrně oslaviti na zříceni-
nách chorvatské státní autonomie, na troskách
veškerého chorvatského hospodářského blaho-
bytu a pokroku.
Dalmacie
Chorvatsko
Slavonie
Záhřeb
20
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 26. srpna.
Uherský zákaz proti Srbsku.
Dne 20. t. m. uherská vláda vydala nový
zákaz přivážeti ze Srbska dobytek, protože prý
tam zuří dobytčí mor.
Bělehradský »e« popírá, že by
v Srbsku bylo dobytěího moru. Jak to Madaři
udělali, aby měli záminku zakázati dovoz srb-
ského dobytka, o tom zmíněný list vypravuje :
Na Ferencvárošském náměstí v Pešti zdravotní
úřad dal zabiti a pytvati jeden kus z dobytka
ze Sebska dovezeného, ale učinil to tajně,
v nepřítomnosti dobytčího lékare
srbského, tedy proti platným pra-
vidlům. Plíce dobytčete byly uznány tuber-
kulosnými a na tom základě vydán zákaz. Sr-
ská vláda ihned proti němu protestovala a vláda
uherská, nemohouc než příznati, že se stala
chyba, protestu prozatím vyhověla, s podmín-
kou, že nad vývozem dobytka ze Srbska bude
bdíti sám ministr hospodářství, pokud připad
nebude lépe vyšetren, čili jinými slovy, pokud
nobude nalezena podstatnější záminka k zá-
kazu.
Madar
Praha
Srbsko
Ferencvárošský náměstí
Pešť
22
article
Z Tater.
Z Tater.
Sedím na houpačce, uprostřed rozsáhilého
sadu léčebného závodu dra. Chramce. Slunce
chrlí celé záplavy žhavých paprsků, ale marně
zakopanskou dolinou vane zcela půvabný vě-
térek, jakoby s posledními zmínkami loňského
sněhu; v dolině jakoby dováděla vesna.
Hedím upřeně na Tatry. Mám je pře
sebou jako husu na pekáči. Giewont (1900
m.) tak si dolezl do údoli, ze, kdyby se m
chtělo povstat s houpačky, mohl bych mu pěst
třisknout na »nos«. Ale skvostný vzduch tak
mne omámil, že se mi nechce ani hnout. Jenom
sedě se natahuju, aby mi nevadila pořád S w-
nica (2306 m.) a abych zahlédl alespoň kštici
Krivaně (2496 m.). Za to z východních
Tater pro Ledový (2630 m.) nevidím Lom
nický štit, a blízká Kozistá (2193 m.) za-
krývá Vysokou, Gerlach a všechny ostatní velko-
možné pány. Ale jak povidám, všechny ty veli-
činy mám tu před sebou jako na pekáči, a často
celé hodiny na ně čumím s klidem a vytrva-
losti, jakých člověk nabývá teprve v osamělých
výšinách.
Tatry
východní Tatry
Lom
Gerlach
Giewont
blízký Kozistat
23
article
Pro dnešek jsem asi s Tatramí hotov, po-
zornost mou upoutala skupina mladičkých lidiček.
»Ona,« poupátko asi šestnáctileté, narodila s
kdes v Egyptě a vyrostla na vysočině iranské.
Ze tří motýlků ve způsobné přitulnosti ji oble-
tujících, jeden narodil se v Jakucku a do-
rostl v Petrohradě, druhý narodil se v Gdan-
sku a dorostl v Berlině a třetí narodil se v Že-
nevě a dorostl v Paříži. A ta půvabná, vysoká,
zlatovlasá dívčí postava, se kterou se nyní potkali,
narodila se na Kavkaze a vyrostla v bal-
tických provinciích ruských. Jsou to děti oné
drobné šlechty, které má Polska do statisíee
duší. Šlechta tato druhdy tvořila jádro v o j sk
polských, nyní za změněných poměrů tvoři jádro
intelligence polské. Na Mazovsku, při hra-
nicích pruských, celé velké osady jsou obydleny
drobnou šlechtou. Hmotně nestojí si tato šlechta
o nic lépe než chlop (sedlák), ale je naplněna
nezdolnou láskou k svobodě a hrdým vědomím.
že ji přisluší obrana vlasti. V polských vojnách
a povstáních jediné Mazovsko postavilo do pole
až i čtyřicet tisíe šavlíl
Tatram
Egypt
Jakucko
Petrohrad
Gdan
Berlín
Paříž
Kavkaz
Polsko
Mazovsko
24
article
Skupinka mladých lidiček vede si s pů-
vabnou uhlazeností, v lepší společnosti polské
po staletí už zakořeněnou. A z úst mládež
plyne drahý polský jazyk mateřský sladce
a zvonivě, jako by všichni z jedněch úst
mateřských byli ssáli zvuky jazyka Mickie-
wiezova, i slečinká v Egyptě narozená a v Persi
vychovaná, i mladík v krutém Jakucku narozený
a v Petrohrodě dorostlý, i mladík z Gdanska.
ze Ženevy, i slečinka z Kavkazu.
Po obědě téhož dne, ve společenském sál
ústavu dra. Chramce, začal jsem sa ušlech tilou
a duchaplnou matinkou malé »Peršinky« roz-
mluvu o vychování vlasteneckém a vyslovil
jsem jí svůj obdiv. Nebyla pochlebnými slovy
mými nikterak zvláště dojata, naopak, zváž-
něla, zamyshla se na chvíli a konečně taktose
vyjádřila :
»Když není hmotných starostí, zbývá ženě
jeden jediný velký úkol, vychovat děti. A jak
má polská žena své dítě vychovávat? Dějiny
národa našeho zality jsou potoky krve sta-
tečných vlastenců. Jsme v neštěstí a čekám
vykoupení. Odkud se spásy dočkáme? Nikdo
nás nespasí, nespasíme-li se sami. Co nevy-
konali rodičové, musejí vykonat děti. A tak
posvátné povinnosti dovede dětem vštípit jenom
matka. Jsem hrda, že polské matky toto po-
slání své znají a také je konají.«
Egypt
Ženeva
Kavkaz
25
article
Když zpozorovala, jak hluboký dojem
slova její na mne učinila, usmála se a po-
kračovala
»Jakou pak máme zábavu v dálné cizině?
Ctu náruživě ráda zprávy z otčiny, sleduji
stále veškeren veřejný náš život, abych
se neodcizila. A což u vás, není to
takové ?
Nemohl jsem bezpodmínečně říci ano.
»U nás jsou jiné poměry,« odpověděl jsem
»A, to prosím o vysvětlení,« zádala roz-
hodně panička.
SVěc je jednoduchá: u nás není tradic,
v rozvoji národním zeje dvěstěletá mezera,
máme za sebou dvě stě let odnárodňování se
šlechty, intelligence a všeho stavu městského
A to jsou hrozné rány, než ty se zacelí . . . .t.
Před dvaceti lety bylo Zakopané ne-
známou vesnicí, kam sotva kdo z blížších zná-
mých dra. Chalubinského, proslulého lé-
kaře a znalce Teter, jednou za čas zabloudil.
Loni, kdy dobudována železnice z Chabóvkydo
Zakopaného, navštívilo Zakopané skorem d e se
tislc hostí.
Nevím, jsou-li kde na světě lázně rázu
tak výlučně národního, jako je Zákopané. Že
všech částí rozervané Polsky scházejí se tu
hosté, aby okřáli, skorem více duševně než tě-
lesně. Proto také většína hostí bývá z krajů
Pruskem a Ruskem zabraných.
Právě přichází p. N. N. odkudsi z Mazovska,
starý ctihodný muž. Otce mu oběsili za po-
vstání v r. 1831, bratra mu zmrzačili v roce
1863. Sám poseděl si v katorgách. Statná po-
stava, pravá polská hlava. Právě dokončil
jakous rozpravu o stycích polsko-ruských. Ta-
kovým rozpravám přirozeně každý rád se vy-
hýbá. Jsou bolestné. Poláci v ruském záboru
mají svého neštěsti až po krk, a neradi po-
slouchají, když se jim do záležitostí jejich
michá někdo věci neznalý, byť to byl třeba
Polák z Haliče. Kdo prožije celý život útisku
a nejistoty, ten nerad vidí, když se mu
jiní rukou neopatrnou prohrabují v ranách ne-
zhojených.
Prusek
N N
Polák
Zakopané
Polsko
Rusko
Mazovsko
Halič
Chabóvkydo Zakopané
26
article
Starý pán mne zahlédl a pustil se hne
k houpačce.
»To je rozkoš, ne? To je vzduch . . . to
je vyhlídka . .. to je volnost! Vidíte, po dlou-
hých měsících zamlklosti, nedůvěry a nejistoty
zajedu si vždy sem, pod Tatry, abych se na-
dýchal radosti. Kam se tu obrátím, všechnoje
naše, polské, všechno polské a jenom polské,
doliny, horv, lidé, všechno je polské, všechno
člověka těší, vítá, hřeje. Tu jsme svoji,t
máme kus volnosti . . . áah !e
Rozpřáhl ruce, dýchal z hluboka, celý
hořel rozkoší a velké slzy vyhrkly mu z očí.
Vzal mne přátelsky pod paždí.
„Já nejsem střeštěnec, člověk s mýmí
zkušenostmi hledí na svět střizlivě, velmi
střízlivě, zvykl jsem područí, ale proto nepře-
stal jsem toužit po tom, co nám schází. Ale
kudy se brát, abychom dospěli k cíli, a slou-
žili Polsce a ne zase jiným . . . Pojedete do
Varšavy? . . . Jděte do umělecké výstavy. Je
tam zajímavé panorama polské chrabrosti . ..
ve Španělich. Dobře si to prohlédněte, je to
svědectví úžasné odvahy a obětavosti polských
válečníků, obrázek chrabrého činu válečného,
který patří k nejslavnějším skutkům vojenským.
Wiec prosze pana, co jsme tam robili, vté
slavné Hispanii? Ve službách tyrana ubíjeli
jsme bojovníky za volnost a neodvislost . ..
a to se mstí v historii. Když jsme pak my
válčili za svobodu, nikdo prstem nehnul
Třeba tedy s klidem hledět co a jak . .
myslit na sebe . . . 1 Rozumíte ?«
Tatry
Varšava
Hispanie
27
article
Následkem dávných poměrů zůstal rolník
polský, zvlástě v Hafiči, ve svém vývoji dost
pozadu. Za to intelligence polská nabyla podivu-
hodné jednolitosti. Není národa, kde by šlechta
tak byla srostlá se vším, co značí pokrok
kulturní, jako v Polsce. V národech, kteří se.
honosí zde svým republikánským smýšlením,
onde svou »demokratičnosti«, je mnohem více
kastovnictví než mezi Poláky. My Čechové,
kteři jsme zvyklí, že se »naše« šlechta stiti
lidu jako morové rány, nemálo se podivime,
jak ve společnosti polské mizí rozdily stavovské.
Kdo je slušný člověk a vzdělanec, náleží u Po-
láků k vybrané společnosti. Ševcův syn, když
nabyl náležitého postavení společenského, zaujme ve
společností polské postaveni rovnocenné s kterým
koli šlechticem. Úety a vážnosti nabývá v polské
společnosti člověk vzděláním a intelligencí a
prací a nikoliv pouhým srodem«. Hrabě Tar-
nowski neštití se být universitním professorem,
hrabě Adam Krasiňski vydává »Bibliotéku var-
šavskou«, hrabě Dembinski je žurnalistou,
hrabě Zamoyskí osobně řidí své papírny atd. atd.
A nejvyšší šlechta polská stojí v osobním dů-
věrném přátelském poměru k umělcům,
literátům, advokátům, lékařům, inženýrům, pro-
fessorům atd. původu prapraobčanského. Zvykli
jsme si pohlížet namnoze na věci polské brej-
lemi vídeňských a berlínských novinářů. Po-
buďme však někdy též ve společnosti polskéa
dospějeme k zajímavému výsledku: že Poláci
dovedou plnou měrou cenit a vychvalovat
mnohě vynikající vlastnosti národa českého, my
však že skutečným poměrům polským méně
upřímné a pronikavé pozornosti věnujeme, než
obapolný prospěch toho nezbytně vyžaduje.
Kolik tisíc Poláků navštívilo jenom v posledních
desíti letech země české, a kolik Čechů na-
vštívilo země polské?
V Zakopaném, dne 1. srpna 1901.
Ignát Hořica.
Polák
Čecho
Ševcův
Krasiňský
Dembinský
Zamoyskí
Hořica
Tara
Zakopané