ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 7cfabeb0-661b-11dc-aa3a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 56, person 37, org 4, work 2
1 masthead
Ročník XXXXl.
2 masthead
V Praze, v úterý dne 27. srpna 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 236.
4 masthead
aanní dpohstr rrnHldk Prazo v sdalniste na dtrrto i rreka drojíi deoná i i vl
5 masthead
unbo F tihaitse roštou n re iia arujč salini nki
6 masthead
Ke xo
7 masthead
V drobném prodejl ranní člo o seb5 . . . R kk ve nlialkách na venkoví ní zksl.. dpsladaí. : . . . . . . sh Inseraty lati se hotově nnpře Předrlneesí interty přijmá dpinl- am nacházejí se béž redakee tiskárna a erpodice „ Národnich Listu. Bukopisy se nevraorjt
8 article Proudy všeněmecké.
Proudy všeněmecké. Hladina politického proudu není nikdy klidná, nikdy nehybná a tichá. I tehdy, když zdá se, že velikým, nekonečným prostorem, v němž odehrávají se dějiny národů a států, ani vánek se nenese, pozorovati na povrchu politických vod pohyb, ruch, život. Život jest změna a změna podmíněn je zápasem. Jedna myšlenka tlačí druhou a staví se na její místo, veliký duch, jemuž podařilo se uchvátiti moc, ustupuje ještě většímu a řekněmež: šťastnějšímu a jeden národ ustupuje po zápasu druhému. Nic ho nechrání, ani číselný počet příslušníků, ani moc, ani bohatství, ba ani kulturní povzne- šenost. Jeden odchází za druhým, buď ry- chlým pádem na ráz aneb povlovnou pře- měnou. A jest to z příčiny té pouhá fráse, tvrdí-li kdo, že národové nehynou. Hynou, jako všechno, co je ve světě. Kdy hynou a kdy u jednotlivých kata- strofa nastupuje, je ovšem jiná otázka. Je ovšem pravda, že u jednoho národa trvá květ a vzrůst déle, než u druhého, že mnozí národové v niveč rozpadají se potom, když byli před tím uchvátili půl světa, kdežto národové jiní ve věčném střídání se událostí v zapomenutí upadají a z obzoru se ztrácejí jako na nebi bludné komety. Délka života národního odvislá je od celé řady okolností. Od zeměpisné polohy a od sousedů a jejich kvality, od zdatnosti ná- roda o existenci zápasícího a od výdatnosti zbraně, jíž v boji tom je opásán. Zajímavo jest — a mohli bychom to doložiti fakty velmi poučnými — že velikost, či vlastně četnost národa v příčině té nerozhoduje. Národ náš náleží k těm, jež osud téměř výhradně na boj odkázal. U nás budovati musíme národní sídlo a ochranné zdivo v pravdě jako hrdinové z křižáckých válei ve svaté zemi: v jedné ruce se zednickým kladívkem, ve druhé s mečem.
9 article
Vůkol nás pod záštitou velebné myšlénk křesťanství vyhubení byli národové nám pů vodem, duchem i jazykem příbuzní a my. jako polostrov, zasahující hluboce na západ zůstali jsme v sídlech zděděných jak opu- štěná přední stráž slovanská. Od té doby vedeme půtky s Němci. Proč? Překázíme si snad a máme příčiny navzájem se nenávidět? Překážíme si jako dvě strany na jednom ohništi a nenávidíme se proto, poněvadž navzájem jsme přesvěd- řeni o touze, jeden druhého se zbavit. Slyšíme sice při každé téměř význam- nější příležitosti odpornou již frási o dvou národech, jimž vykázala historie sídlo v zemi krásné, jedné, společné a která již tím cestu jim ukázala k jednotě a smíru, však sotva že stejnokroj slavnostní uložíme do skříně, chopíme se meče a vyjdeme si na kolbiště. Vede nás k tomu onen mocný pud, jemuž děkujeme zejmena my Čechové za svou exi- stenci: pud sebezachování. Posice naše je více než povážlivá. Jak jsme se již o tom zmínili: vůkol samy Němec a jenom na vý- chodě pruh, jímž souvisíme s ostatním Sl vanstvem. Když obořili se na nás s celou moe svou, ubránili jsme se, nás hrstka čelila proti křižákům, sehnaným z celého světa, ba za- znamenána doba v dějinách našich, kdy vý- bojně jsme se vrhli na svět německý. A mějme na paměti: byli jsme slavnými a mocnými vždy jen tehdy, když o lid jsme se opírali. Nadešla ale doba, kdy nezbývalo ne přátelům našim nic jiného, než víko při- klopiti a přibiti na rakev, ve které již jsme leželi. Opominuli tak učiniti a my v rubáši se zvednuvše, dnes jim nelítostně připomí- náme, co ve vhodné chvíli zmeškali. Jen jedna rána ještě a — otázka česká byla pro všechny doby vyřízena.
Němec Čecho
10 article
Nyní vedeme zápas dále. Vedeme h intensivně zase již půl století. Z počátku domnívali se naši odpůrci, že za našim vůdci nikoho není a tvůrce únorové ústavy pronesl známá slova: »das gemachte Čechen thum« (umělé češství). Však ukázali jsme jemu i těm, kteří po něm přišli, že v nás je zdravé jádro, že nenáviděné češství každým dnem roste, že stává se činitelem v poli tickém zápasu středoevropském. Při tom ne- pomohl nám nikdo, naopak, čím jsme, stal jsme se vlastním přičiněním; nejsme tedy vypipláni, nýbrž národní podstata naše je skrz na skrz solidní. Což ale Němci? Rostli též; ne u nás, ale za hranicemi Porazili Rakousko a založili mocný vojenský stát, třeba jinak tehdy ne ještě dost zkon solidovaný. Porazili Francii a moc jejich na- sledkem velkolepých jejich úspěchů stoupla ohromně. V ohledu tom mohla by nám být mýlka, zvláště ale podceňování, osudným. Je přirozeno, že slavná vítězství ve Francii a politický, národní i hospodářský rozmach po nich nezůstal a nemohl zůstati bez účinku na jejich soukmenovce mimo říši, zejmena na Němce cislajtánské, nebot uherští téměř všickni pomaďařeni. D ne 2. září 1870cu Sedanu z krve dvou velkých národů vypučela jedo- vatá bylina, jlež dnes již otra- vuje a ohrožuje bytí Rakouska, vznikta a vypučela — nezkrotná touha Němců v této říši po Vše- němlecku. Generál Gablentz, který jel ve skvělé družině vítězných německých vojsk, jež vracelá se v roce 1871 do Berlína,a pomáhal tím oslavovati německý triumí, ne- tušil snad, že i on je vlastně poraženým ve skvělém průvodu vítěze. Podivuhodným způ- sobem vzrostla od té doby v německém lidu žízeň po plných prsou německé Všematky. Z počátku bagatellisováni, stali se později stoupenci Schönerera a Wolfa směšnými.
Němec Gablentz Schönerer Wolf Rakousko Francie Sedan Berlín
11 article
Byly to z počátku komické divadelní figurky, jaké táhnou jen na předměstských divadlech. Však učení jejich šířilo se každým dnem. Z počátku jen jednotlivě dostavovali se v je- jich řady proselvté, v poslední době valili se k nim proudem. A dnes? Dnes stojí v řadách jmenovaných dvou mužů, kteř jsourepresentanty vnitřní ne- mecké revoluce v této říši, ve- liká většina všeho německého lidu v těto vlasti. To není pouhý politický »zjev«, nad nímž pokrčí se rameny a jde dál, to na jasném posud nebi zjevivší se mrak, jen věstí nejen bouři, nýbrž snad i katastrofu. Jest úkol Germánstva tou dobou již na- plněn? Nikoliv. Ze všech stran, odkud se ozývá z Německa nepokryté, pravé, poctivé smýšlení, slyšeti odpověď pevnou i určitou. »Úkol Němectva a Německa nebude vykonán dříve, dokud nebude nás blažiti vědomí, že ani jediný příslušník národa našeho nesténá pod cizovládou!« — Diplomacie a diploma- tisující žurnalistika dusí sice tyto hlasy, al jděte ven za hranice a přesvědčíte se, že jimi pln všechen trh. Proudy lidové! Nepodceňujte jich. Bismark pravil kdysi »Nemiluji dav a jeho řev, ale jsou okamžiky. kdy osudným by bylo jej podceňovati. I di- plomat se mu podříditi musí, nabude- li síly elementární. Ba mnohdy je nutno, aby hlas lidu a lidové hnutí uměle vyvolal!« Mějte slova tato na pamětí. Je pravda, v první řadě měla by Víde věnovati pozornost proudům těmto v Če- chách, kde na příště bude Němectvo repre- sentováno snad většinou Prušáků.
Prušák Německo
12 article
Však mrzí nás to již vtírati se neustále svou pomocí státu, který ji soustavně od- kopává. Než s jeho existencí, přes všechno opáčné tvrzení, je spojena i existence naše, proto právo máme zvolati do Vídně : Cavean consules! Leč budeme volati asi marně. Nepocho- pitelnou jako vždy je také dnešní politik rakouská. Největší své nepřátele tiskne k srdci a výhost dává těm, kteří jedině s ním upřímně smýšlí, poněvadž jde při tom take o ně. Ale nemylte se. Proud všeněmecký, vy pánové ve Vídni již nezastavíte. A proto vám na konec přec nic jiného nezbude fež válka s všeněme- ckými zemězrádci aneb — resignace. Jd pouze o to, nebude-li k válce již pozdě. My právo zvolati ale máme, abyste rychle nám odpověděli na otázku: Chcete konati povin- nosti státní k nám, všem národům neněme ckým a především sami k sobě a s plnou energií postaviti se proti valícímu se nebez- pečí aneb chcete resignovati ? To či ono. Dle odpovědi zařídíme své jednání.
Vídeň
13 article
Politické zprávy domácí. Státní něměina v Haličl. U nás je po zásluze oceněna snaha p. ministra Wittka, aby c. k. železné dráhy bylý průkopnicemi státní němčiny a gormanisace. Snaha ta objevila se nyní zřetelněb i v Haliči. Ředitelstvo c. k. státních dráh ve Lvo vydalo německou kurendu, kterou se načízuje představenstvům Všech železničných stanic, aby zastavila neplechu, že polský jazyk začíná se vluzovati do vnitorných úřadních styků dráh. Objevují se polské pomocné knihy, protokoly telefonické, rozličné poznámky a pod., jež jsou vesměs na újmu jazyku německému jakožto jedinému úřadnímu jazyku na c. k. státních drábách. Polské listy se nemýli, že tento němčoursk úkaz pochází z Vídně a správně jej nazývaj »hakatistickým«. »Kurýr lvovský« myslí, že by se německý centralism nebyl opovážil učiniti takový krok v Haliči, kdyby polsti poslanci byli ráznější, vybízí voliče, aby na všech volebných schůzíeh přiváděli řeč na tuto záležitost a žádali od kan didátů poslanoctví prohlášení, že, budou-li zvo leni, ve sněmu nejrázněji zakročí proti takovému To jeme my už krotší ve příčině sousta ného poněmčování c. k. železnými dráhami- nešvaru.
Wittek Halič Vídeň
14 article
Rěcký »Novi List« o úmrtí dra. Kaizla. R. Veškerý chorvatský tisk promluvil o ze snulém českém státníku s velikým uznáním s upřímnou úctou, ke které tisk opposiční při pojil nejvřelejší projevy sympatie a obdivu české intelligence a celého českého národa: Ze článko a úvah těch vyniká zvláště úvodník rěckéh »Nového Listus ze dne 21. t. m. V něm čtem o zesnulém: On byl nejlepší i nejmohutnějš výkvět té skvělé české intelligence, které se všichni obdivujeme. A kdyby byl český náro ještě jednou tak pokročilý, dr. Kaizl byl by této eti hoden. Učenec, ne však suchopárný, člověk moderný, ne však prázdný, s kulturou Němce, s energií Angličana a se snivou filosofií Slo- vana, jež měla v sobě něco realistického, něco positivného; právník, finanční odborník, člověk, hodicí se jak do salonu, tak do boje za po- slapaná práva českého sedláka, — jeho ovšem mohli Češi poslati do Vidně na kluzké parkely rakouské diplomacie, jako bojovníka své národní intelligence. A on odešel, — s kvítkem v knofli- kové dirce, elegantný, vědomý sobě svě povin- nosti i zodpovědnosti, Evropan. Šel a dokázal pyšným Němcům, kteří přisvojovali si nejen monopol kultury, ale i stálnické moudrosti,ž
Kaizl doktor Němec Angličan Čech Evropan Novi Nový Listus St Šela
15 article
v onom českém státě, který jest ideálem jeho nžroda, jsou lidé, kteří by jej mohli spravovati. Ale dr. Kaizl byl by se pěkně representoval i v Paříži jako státník francouzský i v Londýne jako státník anglický. Není vinen tím, že byl synem malého národa, kterému třeba teprve ra- ziti si cestu trním, aby došel tam, kde jsou již jiní od dávna. Když r. 1891 mladočeská strana tak četně byla zastoupena na říšské radě, ihned bylo sly- šeti jméno Kaizlovo. Byl sice již dříve poslancem ale jen na krátkou dobu. Proti finanční autoritě Plenerově, za nímž stálo 107 členů sjednocené německé levice, Češi nemohli poslati v různé výbory lepší a zručnější síly. Jest známo. po jaké evoluci poměrů nastoupilo Thunovo ministerstvo. A tehdy se z poslance dra. Kaizl stala Excellence ministr Kaizl. Tehdy jedna jako Angličan, poděkovav se za mandát, aby byl znova zvolen. Měl mnoho odpůrců, kteř mu záviděli »skvělou kariéru«. Ale před silou jeho rozumu rozbíjel se každý odpor. On započal proslulou politiku postu- ných vymoženostI. To bylo dříve než se stal ministrem. Od té doby nemluvil více tak jasně — slovy, nýbrž — skutky. Nehorlil pro mučennictví, nýbrž jako posítivný člověk ideály své mírnil i hleděl před se s jistou dů- věrou, vědom jsa si přetěžké úlohy českého národa, i snažil se, aby byl s to, čeliti nové sitnaci. O mladočeské politice možno míti různé názory. Tu se nemluví o shodnosti jisté taktiky strany, nýbrž o hodnotě člověka. Dr. Kalzl náleží mezi ty lidi, jež se straně nebo národu závidí, i litujeme, proč nejsou naši. To dokazují i sami Němci, když mluvíce o Kaizlu, těšili se tím, že on jest přece — odehovancem německé kultury! Proto, že vyšší vzdělání čerpal v Štras- burku, na hranici Německa a Francie.
Kaizl Kaizlův Plenerův Čech Thunův Angličan doktor Kalzl Němec Paříž Londýn Německo Francie
16 article
Chorvatské obchodní a průmyslové museum v Záhřebě zakázáno. Od r. 1895 všechny tři chorvatské obchodní a živnostensk komory působí dle téhož plánu a to z pravidla společně ve všech otázkách, v nichž má rozho- dující slovo společné uhersko-chorvatské miní- sterstvo obchodu. Přidržujíce se totiž úzkos- livě slova i ducha chorvatsko-uherského vyrov- nání z r. 1868, vystřihaly se tyto komory be- dlivě všeho, co by mohlo v Pešti vzbuditi do- mněnku, že Chorvatsko touží za zvláštnín »separatistickými« národo-hospodářskými pro spěchy. A proto všechny společné projevy, jmenovitě všechny společné pamětní spisy těcht tří komor kladly vždy důraz na společnost nerozlučnost národohospodářských zájmův Uher- ska a Chorvatska a kde se to dalo nesnadn dokázati, stavěly se prostě na stanovisko uhe- ské, které jest tou dobou totožné s ma- dárským.
Záhřeb Pešť Chorvatsko Uhry
17 article
Vzdor této příliš velké povolnosti aneb snad právě k vůli ní v Chorvatsku si mnoho slibovali od společné akce těchto povolaných národohospodářských činitelův, zvláště po velice důkladném pamětním spise z r. 1899, v němž byly obsaženy a překrásně odůvodněny nejdů- ležitější národohospodářské požadavky Chorvat- ska, v souhlasu ovšem nebo i v podřízenosti hospodářským zájmům madarským. Jedním ta- kovým požadavkem bylo také založení chorvat- ského obchodního musea v Záhřebě, na něž v prvé řadě interessované chorvatské kruhy již dávno pomýšlejí a to tak vážně, že ve chvili kdy pamětní spis byl podán společnému uhersko- chorvatskému ministru obchodu, p. Hegedůsovi, byly vykonány nejen přípravné práce, nýbrž se- brány i prostředky pro stavbu musea. Jednalo se tedy pouze o náklad na vydržování této in- stituce. J. E. p. Hegedüs dlouho zkoušel trpěli- vost svých ústavních bratrův, takže teprvě 3. t. m. záhřebská komora byla zpravena o jeho rozhodnutí. Ministr Hegedůs odpovídá přede- věím jako u her sk ý, či správněji řečeno ma-
Chorvat Hegedůs Chorvatsko Záhřeb
18 article
darský ministr obchodu, přidržuje se nejno- vější praxe, která šlape po základním státním zákoně, po zmíněném totiž vyrovnání chorvat- sko uherském, dle něhož pro společné záleži- tosti existuje v Pešti společné ministerstvo, které se zejména v královských reskriptech dů- sledně nazývá uhersko-chorvatským. Dále »ma- dar ský« ministr žádá, aby se nezakládalo chorvatské museum, nýbrž museum obch. a živn. komory záhřebské. Potom však přichází hlavní ministrův požadavek, aby totiž statut musea byl změněn tak, že by museum bylo pouze interní instituce komorya tato »interní instituce« že by se rozdělila na oddělení msďarské a chorvatské. Za to vše po- volůje se komoře 12.000 K ročně a zároveň poukazuje se na to, že také záhřebská komora může vystavovati své předměty v královském maďarském museu v Pešti. O tom ovšem, že by to museum také změnilo svůj statut a jako pravidlo a právo a ne jako vý- jimku a milost dovolilo vystavovati předměty z oboru působnosti záhřebské komory, společná Excellence se ani nezmiňuje.
Pešť maďarský muzeum
19 article
Avšak nejsmutnějším v celé té věci jest fakt, že záhřebská komora nejvíce sama zavi- nila tuto porážku. V převelké své horlivosti, aby se z nezdála býti opposiční, požádala totiž o dovolení společného ministerstva v takové zá- ležitosti, kterou vyrovnání chorvatsko- uherské výslovně prohlašuje za autonomní. § 10. zák. či. I. (XXX.) z r. 1868 ustanovuje totiž, že »zákonodárství o živnostech a průmyslu . . .. jest společné, výkonná však moc (exeku- tiva) v tomto předmětě ponechává se králov- stvím Dalmacii, Chorvatsku a Slavonii. « Dle toho se posud vždy také jednalo. Tak jmeno- vitě r. 1891 byla v Záhřebě uspořádána velice zdařilá výstava průmyslových, zemědělskýcha lesních produktův jako padesátiletá oslava chor- vatsko-slavonského hospodářského družstva a to bez nejmenšího vměšování se společné, uhersko- chorvatské vlády. Jest tedy přirozeno, že celý chorvatský opposiční tisk s pochopitelným roz- hofčením a se vzácnou jednomyslností vystu- puje proti tomu nejnovějšímu ponižení chorvat- ské národní a politické individuality, které jest tím povážlivější, čím mocněji přetíná ko- řeny chorvatského národo-hospodářského života, beztoho již do úpadku ochablého, pod ochranou ústavních bratří, kteří osmistoleté jubileum »chorvatsko-uherského konstitučního bratrství« (1102—1902) chtějí patrně oslaviti na zříceni- nách chorvatské státní autonomie, na troskách veškerého chorvatského hospodářského blaho- bytu a pokroku.
Dalmacie Chorvatsko Slavonie Záhřeb
20 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 26. srpna. Uherský zákaz proti Srbsku. Dne 20. t. m. uherská vláda vydala nový zákaz přivážeti ze Srbska dobytek, protože prý tam zuří dobytčí mor. Bělehradský »e« popírá, že by v Srbsku bylo dobytěího moru. Jak to Madaři udělali, aby měli záminku zakázati dovoz srb- ského dobytka, o tom zmíněný list vypravuje : Na Ferencvárošském náměstí v Pešti zdravotní úřad dal zabiti a pytvati jeden kus z dobytka ze Sebska dovezeného, ale učinil to tajně, v nepřítomnosti dobytčího lékare srbského, tedy proti platným pra- vidlům. Plíce dobytčete byly uznány tuber- kulosnými a na tom základě vydán zákaz. Sr- ská vláda ihned proti němu protestovala a vláda uherská, nemohouc než příznati, že se stala chyba, protestu prozatím vyhověla, s podmín- kou, že nad vývozem dobytka ze Srbska bude bdíti sám ministr hospodářství, pokud připad nebude lépe vyšetren, čili jinými slovy, pokud nobude nalezena podstatnější záminka k zá- kazu.
Madar Praha Srbsko Ferencvárošský náměstí Pešť
21 title
FEUILLETON.
22 article Z Tater.
Z Tater. Sedím na houpačce, uprostřed rozsáhilého sadu léčebného závodu dra. Chramce. Slunce chrlí celé záplavy žhavých paprsků, ale marně zakopanskou dolinou vane zcela půvabný vě- térek, jakoby s posledními zmínkami loňského sněhu; v dolině jakoby dováděla vesna. Hedím upřeně na Tatry. Mám je pře sebou jako husu na pekáči. Giewont (1900 m.) tak si dolezl do údoli, ze, kdyby se m chtělo povstat s houpačky, mohl bych mu pěst třisknout na »nos«. Ale skvostný vzduch tak mne omámil, že se mi nechce ani hnout. Jenom sedě se natahuju, aby mi nevadila pořád S w- nica (2306 m.) a abych zahlédl alespoň kštici Krivaně (2496 m.). Za to z východních Tater pro Ledový (2630 m.) nevidím Lom nický štit, a blízká Kozistá (2193 m.) za- krývá Vysokou, Gerlach a všechny ostatní velko- možné pány. Ale jak povidám, všechny ty veli- činy mám tu před sebou jako na pekáči, a často celé hodiny na ně čumím s klidem a vytrva- losti, jakých člověk nabývá teprve v osamělých výšinách.
Tatry východní Tatry Lom Gerlach Giewont blízký Kozistat
23 article
Pro dnešek jsem asi s Tatramí hotov, po- zornost mou upoutala skupina mladičkých lidiček. »Ona,« poupátko asi šestnáctileté, narodila s kdes v Egyptě a vyrostla na vysočině iranské. Ze tří motýlků ve způsobné přitulnosti ji oble- tujících, jeden narodil se v Jakucku a do- rostl v Petrohradě, druhý narodil se v Gdan- sku a dorostl v Berlině a třetí narodil se v Že- nevě a dorostl v Paříži. A ta půvabná, vysoká, zlatovlasá dívčí postava, se kterou se nyní potkali, narodila se na Kavkaze a vyrostla v bal- tických provinciích ruských. Jsou to děti oné drobné šlechty, které má Polska do statisíee duší. Šlechta tato druhdy tvořila jádro v o j sk polských, nyní za změněných poměrů tvoři jádro intelligence polské. Na Mazovsku, při hra- nicích pruských, celé velké osady jsou obydleny drobnou šlechtou. Hmotně nestojí si tato šlechta o nic lépe než chlop (sedlák), ale je naplněna nezdolnou láskou k svobodě a hrdým vědomím. že ji přisluší obrana vlasti. V polských vojnách a povstáních jediné Mazovsko postavilo do pole až i čtyřicet tisíe šavlíl
Tatram Egypt Jakucko Petrohrad Gdan Berlín Paříž Kavkaz Polsko Mazovsko
24 article
Skupinka mladých lidiček vede si s pů- vabnou uhlazeností, v lepší společnosti polské po staletí už zakořeněnou. A z úst mládež plyne drahý polský jazyk mateřský sladce a zvonivě, jako by všichni z jedněch úst mateřských byli ssáli zvuky jazyka Mickie- wiezova, i slečinká v Egyptě narozená a v Persi vychovaná, i mladík v krutém Jakucku narozený a v Petrohrodě dorostlý, i mladík z Gdanska. ze Ženevy, i slečinka z Kavkazu. Po obědě téhož dne, ve společenském sál ústavu dra. Chramce, začal jsem sa ušlech tilou a duchaplnou matinkou malé »Peršinky« roz- mluvu o vychování vlasteneckém a vyslovil jsem jí svůj obdiv. Nebyla pochlebnými slovy mými nikterak zvláště dojata, naopak, zváž- něla, zamyshla se na chvíli a konečně taktose vyjádřila : »Když není hmotných starostí, zbývá ženě jeden jediný velký úkol, vychovat děti. A jak má polská žena své dítě vychovávat? Dějiny národa našeho zality jsou potoky krve sta- tečných vlastenců. Jsme v neštěstí a čekám vykoupení. Odkud se spásy dočkáme? Nikdo nás nespasí, nespasíme-li se sami. Co nevy- konali rodičové, musejí vykonat děti. A tak posvátné povinnosti dovede dětem vštípit jenom matka. Jsem hrda, že polské matky toto po- slání své znají a také je konají.«
Egypt Ženeva Kavkaz
25 article
Když zpozorovala, jak hluboký dojem slova její na mne učinila, usmála se a po- kračovala »Jakou pak máme zábavu v dálné cizině? Ctu náruživě ráda zprávy z otčiny, sleduji stále veškeren veřejný náš život, abych se neodcizila. A což u vás, není to takové ? Nemohl jsem bezpodmínečně říci ano. »U nás jsou jiné poměry,« odpověděl jsem »A, to prosím o vysvětlení,« zádala roz- hodně panička. SVěc je jednoduchá: u nás není tradic, v rozvoji národním zeje dvěstěletá mezera, máme za sebou dvě stě let odnárodňování se šlechty, intelligence a všeho stavu městského A to jsou hrozné rány, než ty se zacelí . . . .t. Před dvaceti lety bylo Zakopané ne- známou vesnicí, kam sotva kdo z blížších zná- mých dra. Chalubinského, proslulého lé- kaře a znalce Teter, jednou za čas zabloudil. Loni, kdy dobudována železnice z Chabóvkydo Zakopaného, navštívilo Zakopané skorem d e se tislc hostí. Nevím, jsou-li kde na světě lázně rázu tak výlučně národního, jako je Zákopané. Že všech částí rozervané Polsky scházejí se tu hosté, aby okřáli, skorem více duševně než tě- lesně. Proto také většína hostí bývá z krajů Pruskem a Ruskem zabraných. Právě přichází p. N. N. odkudsi z Mazovska, starý ctihodný muž. Otce mu oběsili za po- vstání v r. 1831, bratra mu zmrzačili v roce 1863. Sám poseděl si v katorgách. Statná po- stava, pravá polská hlava. Právě dokončil jakous rozpravu o stycích polsko-ruských. Ta- kovým rozpravám přirozeně každý rád se vy- hýbá. Jsou bolestné. Poláci v ruském záboru mají svého neštěsti až po krk, a neradi po- slouchají, když se jim do záležitostí jejich michá někdo věci neznalý, byť to byl třeba Polák z Haliče. Kdo prožije celý život útisku a nejistoty, ten nerad vidí, když se mu jiní rukou neopatrnou prohrabují v ranách ne- zhojených.
Prusek N N Polák Zakopané Polsko Rusko Mazovsko Halič Chabóvkydo Zakopané
26 article
Starý pán mne zahlédl a pustil se hne k houpačce. »To je rozkoš, ne? To je vzduch . . . to je vyhlídka . .. to je volnost! Vidíte, po dlou- hých měsících zamlklosti, nedůvěry a nejistoty zajedu si vždy sem, pod Tatry, abych se na- dýchal radosti. Kam se tu obrátím, všechnoje naše, polské, všechno polské a jenom polské, doliny, horv, lidé, všechno je polské, všechno člověka těší, vítá, hřeje. Tu jsme svoji,t máme kus volnosti . . . áah !e Rozpřáhl ruce, dýchal z hluboka, celý hořel rozkoší a velké slzy vyhrkly mu z očí. Vzal mne přátelsky pod paždí. „Já nejsem střeštěnec, člověk s mýmí zkušenostmi hledí na svět střizlivě, velmi střízlivě, zvykl jsem područí, ale proto nepře- stal jsem toužit po tom, co nám schází. Ale kudy se brát, abychom dospěli k cíli, a slou- žili Polsce a ne zase jiným . . . Pojedete do Varšavy? . . . Jděte do umělecké výstavy. Je tam zajímavé panorama polské chrabrosti . .. ve Španělich. Dobře si to prohlédněte, je to svědectví úžasné odvahy a obětavosti polských válečníků, obrázek chrabrého činu válečného, který patří k nejslavnějším skutkům vojenským. Wiec prosze pana, co jsme tam robili, vté slavné Hispanii? Ve službách tyrana ubíjeli jsme bojovníky za volnost a neodvislost . .. a to se mstí v historii. Když jsme pak my válčili za svobodu, nikdo prstem nehnul Třeba tedy s klidem hledět co a jak . . myslit na sebe . . . 1 Rozumíte ?«
Tatry Varšava Hispanie
27 article
Následkem dávných poměrů zůstal rolník polský, zvlástě v Hafiči, ve svém vývoji dost pozadu. Za to intelligence polská nabyla podivu- hodné jednolitosti. Není národa, kde by šlechta tak byla srostlá se vším, co značí pokrok kulturní, jako v Polsce. V národech, kteří se. honosí zde svým republikánským smýšlením, onde svou »demokratičnosti«, je mnohem více kastovnictví než mezi Poláky. My Čechové, kteři jsme zvyklí, že se »naše« šlechta stiti lidu jako morové rány, nemálo se podivime, jak ve společnosti polské mizí rozdily stavovské. Kdo je slušný člověk a vzdělanec, náleží u Po- láků k vybrané společnosti. Ševcův syn, když nabyl náležitého postavení společenského, zaujme ve společností polské postaveni rovnocenné s kterým koli šlechticem. Úety a vážnosti nabývá v polské společnosti člověk vzděláním a intelligencí a prací a nikoliv pouhým srodem«. Hrabě Tar- nowski neštití se být universitním professorem, hrabě Adam Krasiňski vydává »Bibliotéku var- šavskou«, hrabě Dembinski je žurnalistou, hrabě Zamoyskí osobně řidí své papírny atd. atd. A nejvyšší šlechta polská stojí v osobním dů- věrném přátelském poměru k umělcům, literátům, advokátům, lékařům, inženýrům, pro- fessorům atd. původu prapraobčanského. Zvykli jsme si pohlížet namnoze na věci polské brej- lemi vídeňských a berlínských novinářů. Po- buďme však někdy též ve společnosti polskéa dospějeme k zajímavému výsledku: že Poláci dovedou plnou měrou cenit a vychvalovat mnohě vynikající vlastnosti národa českého, my však že skutečným poměrům polským méně upřímné a pronikavé pozornosti věnujeme, než obapolný prospěch toho nezbytně vyžaduje. Kolik tisíc Poláků navštívilo jenom v posledních desíti letech země české, a kolik Čechů na- vštívilo země polské? V Zakopaném, dne 1. srpna 1901. Ignát Hořica.
Polák Čecho Ševcův Krasiňský Dembinský Zamoyskí Hořica Tara Zakopané