2
masthead
V Praze, v neděli dne 20. října 1901.
Praha
4
article
Na rauní a odpel. listo
o přilohami (. Naněný Obzor“ ve
středu a Litorární Hlidka
v pátek) přodplácí sen
Praze v administraci
. . . . 2 K —
na mlite
ze čtvnt lela . . . . . 6 K —
s dvojí čenáškou
žele
7k 60
za čtví let
za něsla .. . . . . 2 K. 30 h
Peštont
a mišsle
rrl jet. . . . .
ei
s drojí zsšllieu
na měsí
kei
vrr leie
Praha
Litorární Hlidek
Peštont
5
article
Dnešní číslo pro Prahu le a 20 stranách.
Dnešní číslo pro Prahu le a 20 stranách.
Pánům voličům měst Karlína
a Smíchova.
Po úradě s pány důvěrníky doporučuje
se pro doplňovací volbu říšského poslance
za města Karlín a Smíchov pan
JUDr. Frant. Fiedler,
professor české vysoké školy technické
v Praze.
Volba koná se v pondělí dne 21. října
Za výkonný výhor národní strany svobodomyslní
JUDr. L. Dvořák, JUDr V. Škarda,
předseda
jednatel.
JUDr
František
Fiedler
L Dvořák
V Škarda
Praha
Karlín
Smíchov
český vysoký škola technický v Praga
6
article
Tak bychom sotva zvítězili!
Tak bychom sotva zvítězili!
Zatím co pan Körber strká před vele
zrádnými rejdy zdejších Všeněmců hlavu
jako pštros do písku — ve své programové
řeči ze dne 17. t. m. se aspoň této nebez-
pečné krajině z daleka vyhnul (Schönerer by
mohl vesele doložit »jako čert kříži«) — by
dle nejnovějších zpráv vídeňských učiněn
včera z nejmenované, ale vážné prý strany
mimočeské návrh, aby vůči všeněmeckému
rozmachu, jemůž podřizují se až na Luegrovy
křesťanské sociály veškeré strany le-
vice, ba jemuž poddává se i sama poli-
tika vlády Körbrovy, aby vůči této propa-
gandě všeněmecké sestoupily se vešker
parlamentní strany slovanské
v součinnost — »širší a užší«. —
Co to za podivný termín politický: »sou-
činnost širší a užší«? — My si dovedeme
pomyslit: součinnost Slovanů naprosto upřím
nou a bezvýminečně spolehlivou proti spo
lečnému vrahu v časech zlých i dobrých —
anebo součinnost podmíněnou pro jiste
určité případy: ohrozí-li Všeněmei
jednoho nebo druhého z nás tím neb oním
způsobem, přijdou-li s tím neb oním na
vrhem, jak že se tu máme vespolek brání
a k sobě státi proti nim, jak tu máme sobě
vzájemně pomáhat. Avšak součinnost »širs
a užší«, co že to má znamenat?
Nuž, návrh oné vážené mimočeské strany
vysvětluje nám to následovně: »K ši rš
součinnosti mají náležet také Poláci.
jimž zůstalo by však vyhrazeno na
vůli, chtějíli ve věcech národních,
jazykových a v otázkách samo-
správy býti za jedno s ostatními stranami
slovanskými, jakož i s Rumuny a také
s oněmi stranami německými, které stoj
dosud na stanovisku autonomistickém.
Körber
Luegrův
Körbrův
Polák
Rumun
7
article
— V užší svaz by naproti tomu sestoupili
se čeští svobodomyslní poslanci,
konservativní velkostatkáři,
čeští agrárníci, národní socialisté, ra-
dikální Rusové, všickni Slovinci, Chor-
vaté a Srbové. Toto užší souručenství.
čítající 130 poslanců, bylo by representováno
společnou parlamentní komisí, ktera
by od případu k případu vyjed-
návala s parlamentní komisí kola pol-
ského, jakož i se zástupci ostatních uve-
dených autonomistických klubů mimoslovan-
ských. V případech docílené shody čítalo
prý by »širší« to souručenství na 191
členů.
Byl-li návrh na »širší a užší« sou-
činnost veškerých slovanský ch
stran proti rozmachu všeněme-
ckému — bez výkladu nejasným: jest p
tomto výkladu teprve mlhavým a temným
Jdeli o svaz neb souručenství pouze »slo-
vanských stran«, jak možno mezi ně
zařadit i — konservativní ty velko-
statkáře, kteří se přece sami teprve
před týdnem ve svém programovém mani-
festu co nejrozhodněji ohražovali proti tomu,
aby je někdo počítal k národním stra-
nám slovanským neb německým
A jak možno tu dále mluviti o příslušenstvi
německých. stran, pokud jsou auto-
nomistickými, jakož i-o—— Rumunech
Jde-li ale vůbec o koalici proti Vše-
němcům a jejich vlastizrádným snaháma
rozmachům, proč pak vylučovat z koalice
té dosti značnou stranu křesťanských so-
ciálů, jejíž vůdce Lueger přece poslední
dobou zahájil ve Vídni nejprudší boj proti
Schönererovcům?
Rus
Srba
Rumun
Lueger
Vídeň
8
article
Ale nade vše jiné zarážeti musí tato
nejasnost: je-li účelem, a to vlastním a jedi-
ným účelem žádané té koalice: mobilisovat,
zřídit a zorganisovat v parlamentě víden-
ském mohutný šik na obranu bytu,
života, svobody a rovného práva
nás Slovanů proti rostoucí pan-
germánské agitaci, proti vše-
německému rozmachu: jak tomu
pak rozuměti, že se má v tom svorném bran-
ném šiku vyhradit a zůstavit Polákům
na vůli, chtějí-li v otázkách ná-
rodních a jazykových jíti soli-
dárně s námi ostatními nebo ne
Jaká to záhadná výminka ! Představmes
věc jasné. Všeněmci usilují, jak známo, o to,
aby Halič byla vyloučena z Cislajtanie, načež
aby v této byla němčina prohlášena za jediny
svrchovaný jazyk státní. Takto zněmčené »bý
valé země německého buntu« chtějí pak ne-
jen celní jednotou, ale i státoprávně přivtěli
ku hohenzollerskému Německu.
Dejme tedy tomu, že nazejtří přijdou
do sněmovny s návrhem na uzákonění státn
němčiny v celém obvodu Cislajtanie vyjma
Halič.
Nuž, a proti tomuto nebezpečí neměl
bychom my všichni Slované býti vzhůru
do posledního, nýbrž měli bychom už
předem do své allianční smlouvy vložiti si
výminku, že v této národní věci zůstavujeme
Polákům na libosti, chtějí-li či nechtějí-li státi
v rozhodné bitvě při nás?
Jakou cenu vůbec měla by
pak celá ta alliance, celý ten
svaz s takovouto výhradou a vý-
minkou pro Poláky?
Slovan
Polák
Halič
Cislajtanie
Německo
9
article
Jedno nebo druhě: buď stojíme my Slo-
vané rakoušlí za něco a pak se ve chvíli
nebezpečí sejdeme vespolek a
dovedeme se udatně, nadšeně, junácky bránit
záhubě své, všickni svorně do jednoho beze
všech »výhrad« a »výminek« — aneb ne-
stojíme za nic a pak nejsou všechny užší a
širší svazy a kooperace naše k ničemu, ne-
cítíme-li, nechápeme-li všichni bez výminky
velikost nebezpečí nám všem hrozícího a
velikost povinnosti nám všem
společné: pak skloňme raději hned šíji
před vrahem pangermánským, než abychom
mu dopřáli pásti se dále na té naší vespolné
rozháranosti, neupřímnosti a nestatečnosti,
která není schopna v hodině nejvážnější než
poločinu, než otravného vyjednávání »ko-
mise polské« s komisí ostatních Slovanův
o to, budeme-li či nebudeme-li proti Němcům
bojovati v jednom šiku pospolu? —
Z těch příčin nezamlouvá se nám ten
podivný návrh z neznámé mimočeské strany
nikterak. Připadá nám, že není to nic jiného,
než stydlivý pokus o znovusklížení bývalé
pravice, která nás tak památně opustila a
zradila ve chvili, kdy to platilo: a to pokus
Slovanův
Němec
10
article
o znovuvzkříšení pravice ještě chatrnější
než bývala ta nebožka ze 17. října 1899.
Neboť tenkrát aspoň na papíře adressy hr
Dziedusžekého všichni její členové zavazo-
vali se solidárně k hajení rovného
práva národův i historické auto-
nomie království a zemí, kdežto
dle návrhu svrchu uvedeného zůstaveno bylo
by v té nové pravici kolu polskému zcela
na vůli, chce-li nebo nechce-li v otázkách
národních, jazykových a samo-
správných postupovati s nám
solidárně »vůči rozmachu Všeněmcův«,
Zdaž by si z toho mžikem Všeněmci nevy-
četli pro sebe nejmělejší naději?
Zda by ihned nepostřehli v tom hlubo-
kou trhlinu mezi Poláky a námi ostatními
Slovany a nebyli tak posílení ve své zrádně
spekulaci, že na konec Poláci za cenu nabí-
zené jim od Všeněmcův úplné samostatnosti
politické nás Čechy a Slovince opustí
hydře pangermánské v pospasy zůstaví?
Nežli v takovéto nejasné, ne-
upřímné, mlhavé a žalostně vratké
svazy a poměry se uvazovat —
stokráte raději chceme si boj svůj vybo-
jovati čestně a srdnatě sami v la stn
silou svého dobrého práva a své nepod-
lehlé, svobodné, české tvrdé hlavyl
Polák
Čecho
11
article
České duchovenstvo pražské —
chystané dělení diécesí dle ná-
rodnosti.
(Z kruhů duchovenských.)
České duchovenstvo pražské, sdělujíc s ve-
řejností své stanovisko v záležitosti dělení diě-
cesí dle národnosti, prohlašuje znovu, že
1. všecky podobné snahy, duchu náboženslví
křesťanského naprosto odporující, všemi zá-
konitými prostředky bude roz-
hodně a vždycky potírati; 2. české
duchovenstso vidí v takovém počínání n e.
vyššínebezpečí pro české oby
vatelstvo v území smíšené m
jež jsouc tak zbaveno svých práv na poli ná-
boženském, nutně by musilo propadnouti athe-
ismu, sesurovění a anarchismu; 3. české du-
chovenstvo vidí v této necírkevní akci ohra-
ničovací spolu pokus, směřujlcí k roz-
trhání nedílného království če-
ského, čímž by na církev nesmirné odium
uvrženo bylo; 4. také proto bude české duche-
venstvo tyto snahy potirati, poněvadž nesou
očividně známku byzantinismu, jenž by chtěl
církev učiniti služkou státu, jako se stalo v Ra-
kousku před 120 léty; 5. české duchovenstvo
uznává dále, že toto dělení by bylo oprav-
dovým pohoršením věřícího lidu
českého a mohlo by rozpoutati hnutí »Pryč
od Říma!« na straně české; 6. české
Řím
12
article
duchovenstvo nevěří, že by kruhy, kterým
na tomto ohraničení záleží, svých zámyslů deí-
nitivně se vzdaly a proto bude na strá-
ži stále a vynasnaží se, aby a po-
štolský stolec o poměrech clrkev
ních i národnostních v Čechách
byl důkladně zpraven; 7. české ducho-
venstvo pražské vyslovuje díky oněm církevními
knížatům, jejichž tiskové orgány zaujaly proti
výše zmíněným snahám stanovisko odmilavé
8. české duchovenstvo uznává potřebu zřídii
v Čechách nové diécese, ale žádá, aby seto
stalo ve shodě s církevním právem; 9. konečně
očekává české duchovenstvo pražské, že také
všecko ostatní duchovenstvo če-
skoslovanské na zásady zde vy-
slovené přistoupí a souhlas s ni-
mi projeví na svých konferencfch
ať výročních nebo volných.
Vlastenecké listy české zajisté ochotně tat
prohlášení budou registrovati.
Ku protestu českého duch
venstva proti dělení diécesí ve
smyslu Opitze a Frindta přidalo se též ducho-
venstvo vikariátu klatovského, na poradě konané
dne 17. října.
K tomuto projevu těsně přilehá i hla
orgánu českého duchovenstva, kterýž prospěsně
se liší od dosavadních osvědčení z kruhů du-
chovenských důrazem na politický moment chy-
staného roztrčení diécesního. Orgán tento, »Vést
ník českého duchovenstva«, v delším článku věe
věnovaném píše, probrav meritorní oblíže rozdě-
lení, takto: »V první řadě jest to náš ideál,
který všem jest nanejvýš svatý, jsou to slova.
Opitz
Frindt
Čechy
13
article
každému Čechu hluboce v srdce vrytá: nedíl-
nost království českého. Nemáme ničeho proti
tomu, aby se počet diécesí v Čechách množil,
avšak každý Čech s největší rozhodností bude
vždy protestovati proti tvoření diécesí dle národ
ností. Ať si jest v Čechách diécesi šest neb
sedm, ale v každé nechť má Čech i Němee
stejné právo, jen ne žádné diécese ryze něme-
cké, neboť tím by byla politická jednota českého
království porušena, a po dělení církevním by
přišlo délení politické a tím by byl učiněn ko-
nec českému království. Toho však Čechové
nedopustí a se zlou by se potázal ten, kdo by
v tomlo ohledu českému národu na odpor se
postavil; proti tomu by se pustil do nejhoužev-
natějšího boje celý národ jako jeden muža
dnové jeho, ať jest to ten či onen, by byly
spočítáni. Apošťolská stolice, budou-li jí vylo-
ženy náležitě poměry v Čechách, nikdy ku zří-
zení diécesí dle národnosti nesvoli a svoliti ani
nemůže; poněvadž tím by vyvolán
byl v Čechách nejhouževnatějs
boj proti dírkvi, tim by dáno by lo
Čech
Čecho
Čechy
14
article
heslo k hromadným odpadům, ne-
chcemeliřici k ůplnému rozvra tu
a podkopání církve katolické v Če-
chách. Kdo zná naše poměry, vznětlivost
odpor až do krajnosti, který český lid v tako-
výchto věcech klásti umí, nám přisvědčí, že
nepřeháníme « »Věstník« vyslovuje naději, že
se čeští biskupové nikdy nepropůjčí, aby podali
ruku k rozdělení diécesí dle národnosti, což by
mělo »hrozné následky jak pro věc katolickou,
tak pro ordinariáty, jakožto osoby; neboť s če-
ským lidem v tomto ohledu nejsou žádne
žerty, a co se kněžstva týče, tím
méně.« »Končíme tuto stať: České království
zůstalo nedilným přes všechny úskoky a boje
Němců po 1000 let a zůstane jím i dále
běda tomu, kdo odváží se sáhnouti na toto
historické a staleté svaté právo české koruny
Že to češti biskupové nikdy nebudou, o tom
jsme přesvědčení, a ozve-li se z jiné strany
tento proradný záměr, s tím se český národ
vypořádá jak se patří podle své staré, osvěd-
čené houževnatosti, energie a slly. A v tomto
boji může český lid vždy se svým kněžstvem
počílati.«
Němec
Český království
15
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 19. října. (Valentin Gorlo
o stycích česko-francouzských.)
Známý publicista ruský Valent. Gorlov, jenž
minulého léta procestoval všechny jižní a zá-
padní země slovanské a mimo jiné navštívil
i Prahu, uveřejnil tylo dni dvě stati o našich
stále vzrůstajících stycích s politiekými kruhy
francouzskými. Obě stati, v terstské »La Pensée
Slave« a ve Vergunově »Slavjanském Věku« —
jenž mimochodem řečeno započal pozoruhodnými
Gorlo
Valent
Gorlov
Praha
Le Pensée Slave
16
article
V drebném prodejír
zaaní čísto o sobě . . .
odpsletní
za th
ve alislkíth na vankově
ramní člslo. . . . . . .
odpelední . . . . . . . .
Inserát
plati se hetevě napřed
Přeěplscení a inserty přijíná edmin-
strate v Mariantié ulici č. a.
Tam saeháseií se těk rečakee
Eskára a eapedive „Náročnich Listie
hskopiny se nevracsji
10h
Mariantié ulice
17
article
pracemi svůj druhý ročník — jsou psány pro
nás velmi sympaticky; ale přes to činí se nám
výtka, jež zasluhuje uvážení. »Čechové se sbli-
žují s Francouzy. Je to správné a mají stokrát
pravdu, že tak činí. Jest to dobré v každém
vzhledě, ba i pro styky česko-ruské«, — píše
V. Gorlov. Poslední větu odůvodňuje tím, žev
Rusku v poslední době značně ochladly sympa-
tie slovanské, které však opět oživnou, jakmile
Rusové, velicí ctitelé Francouzů, uvidí, že
i Francouzi se ke Slovanům chovají sympaticky.
I v Čechách setkal se pisatel s proudy trochu
kosmopolitickými, jimiž si vysvětluje na př. vznik
známého výroku, že nás od Němeů dělí jen
»papírová stěnas. Francouzský vliv na české
politiky učiní dle mínění pana Gorlova podobné
výroky nemožnými. Ale hlavní vadou našich
styků s Francouzy zdá se pisatoli ta okolnost,
že »mluvime s Francouzy stále jen o koruné
sv. Václava, zapomínajíce ostatních slovanských
zemí rakouských : Hahiče, Slovenska, Chorvatska,
Slovenie. Tím — soudí V. Gorlov — hrajema
do rukou Némců. Tito mohou pak právem upo-
zorniti Francouze: »Vždyť zakládáte svou poli-
tiku na sympatiích 6 millionů lidí«. To však
je důvod významný, neboť šest millionů lidí
jest příliš málo za našich dob. Zcela jiný vý-
znam by mělo, kdyby Čechové dokázali Fran-
couzům, že Slovanů v Rakousku není. šest,
nýbrž 24 milliony. Čechové jsou jen hla vou
toboto télesa. Pro cizinu mají mlu viti
za celé tělo a ne pouze jmenem
hlavy. Nikdy se jmeno »Čechy« nemá vyslo-
vovati bez souvislosti s ostatními slovanskými
zeměmi, s nimiž tvoří jeden celek.«
Tak jsme četli v »L. P. S.« a podobně
čteme v nejnovějším čísle »Slavj. Věku «:
»Francie jest ještě přiliš lhostejna ke Slovanstvu.
Čecho
V Gorlov
Rus
Francouz
Gorlův
Václav
Slovenie
Némec
Fran
Slovan
Rusko
Čechy
Slovensko
Chorvatsko
Rakousko
Francie
18
article
Může pocititi soustrasť nad osudy národa če-
ského, ale osud mnohem nešťastnějších Slováků
bude jí na dále lhostejný. Spisovatelé, kteří jako
Chéradame metají blesky na prospěch Slovanů
cislajtánských, stávají se němými jako ryby,
jakmile jde o Translajtanii . . .« I tu radí p-
satel, aby rakouští Slované vůči cizině vystupo-
vali vždy společné. »Vyřizujte si své slovanské
spory mezi sebou a nezasvěcujte v ně cizího
Francouze, leda chcete-li mu ukázati, že jak
pravoslavní, tak i katoličtí Slované maji všichni
tytéž nepřátely.«
V. Gorlov soudí k závěrku své stati, ž
vzrůst francouzských sympatií k českému ná-
rodu může uspíšiti také zříze n
ruského konsulátu v Praze. »Praha
— pravi — jest jediné velké město ve středn
Evropě, kde není ruského konsula. Opravdovou
překážkou jeví se tu strach před Ně-
meckem. V Rusku stydí se k tomu se při-
znati a svalují vinu na rakouskou vládu, což
není spravedlivo a nesrovnává se s pravdou.
Kdyby se však o této otázce místo v ruských
listech promluvilo v Paříži, účinek na Petro-
hrad byl by mnohem mocnější. Někteří rusu
státníci nepřiznávají se k této své bázni, které
ruský národ vůbec s nimi nesdilí a proto s
nepřejí, aby se o ní mluvilo před Francouzy.
Vzlti tuto věc v Paříži obratně do ruky
v Praze by byl ruský konsulát. Ovšem krifika
Rusů ve Francii směla by býti velice opatrná.
Nesmí se škoditi bratrskému národu, nýbrž po-
máhati sobě i jemu.«
Jak praveno, slova Valent. Gorlova stojí za
uváženou.
Z Lublaně, 18. října. (Klerikáln
dilo mezi korutanskými Slovinei.)
Zatím, co klerikální strana slovinská za vedení
dra. Šusteršiče nemá jiného na starosti, než
podrážeti nohy pokrokoveům, mizí slovinskému
lidu v Korutansku, vedenému výhradně jen kle-
rikály, půda vůčihledě pod nohama. Kraj kdysi
Slovák
Slovan
Francouz
V Gorlov
Petro
Rus
Valent
Praha
Evropa
Rusko
Paříž
Francie
Lublaň
Korutansko
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 19. října.
š. — (Kronika.) Ibsenova »Nora« střídá
se dosud na rozích. Vyplašila vaši mys
z obvyklého klidu, vzbudila nevoli, srážky ná-
zorů, protesty. Po představení vám nechutnala
večeře jako jindy, snad jste špatně spali. A něco
vás pudí, znovu se zabývati látkou! To nent
zlé znamení! Jindy se díváte spokojeně na
kus, bavíte se výborně, dáte si večeři dobř
chutnat, vyspíle se na červeno a — vlckráte na
včerejší divadlo ani nevzpomenetel
Vraťme se tedy ještě k dramatu pan
Helmerové.
V posledním aktu, nežli vyjde naposledy
z bytu, neznámo kam do světa, požádá Nora
Roberta, aby se posadil a ji vyslechl:
— Byl jsi ke mně vždycky tak laskav
povídá mu. Ale naše domácnost nebyla nic než
pokoj pro loutky. Doma otec choval mne jako
malou loutku a tobě jsem byla velkou loutkou.
Bavilo mne, že jsi tak se mnou hrával a děti
to bavilo, že jsem já zase s nimi hrávala. T
bylo naše manželství, Roberte !
Domácnost loutek! Et Dukkhejm, zn
vlastní název hry.
Je to obžaloba. Obžaloba muže, který
své ženě nedovedl být vychovatelem a obža
loba společnosti a platného řádu, jež jsou vším
vinny. A to je thema hry. Špatné vychování
zavinilo katastrofu. Nora to poznává. Nehodí se
k sobě spolu s Robertem. Teď po osmiletém
manželství znenadání jí vzešlo to hrozné světlo.
Probudila se. Nechce býti nadále nevědomou
loutkou. Chce se státi člověkem, vychovatis
na člověka. Ale vedle Roberta to není možno.
— Roberte ! Tu chvili se mi vyjasnilo,
že jsem tu po osm roků žila vedle ciziho
muže . . . ta myšlénka je mi nesnesitelna!
Také Robert s těžkým srdcem uznává:
— Vidim, vidím! Propast se mezi nám
otevřela . ..
Ibsenův
Nora
Helmer
Robert
Praha
Vidim
Eta Dukkhejm
20
article
Celkem trochu neobyčejný případ. Al
takové nejlíp se hodí k objasňování prav
obecně platných. Jenom ještě záleží, abychom
my diváci byli také náležitě zasvěcení do po-
měrů. A v tom je právě umění Ibsenovo tak
znamenité. Dovede bezpečně uvádět diváka do
stavu duše jednajících osob. Je nám všecko
tak jasno. Nora má své tajemství falešného
podpisu. Kdyby Robert v pravé chvíli byl o něm
poučen, kdyby mohl viděti do duše Nořinya
chápati čisté její pohnutky, bylo by po nesnázi.
Zamiloval by si Noru ješté hlouběji, Ale Robere
nemůže chápati. Všechen jeho názor a rozpolo-
žení mysli tomu odporuje. A v tom je všecko
zlo. Ne věc sama, ne Nořin »zločin«, ale stavy
duší na obou stranách jsou už takově, že do-
rozumění není možno. Nora se nechce svěřit
Robertovi, nedovede si nadejít jeho důvěru a
jeho porozumění. A Robert sám od sebe zase
nemůže, nedovede chápat. Musí přijít katastrofa,
aby oba poučila. A básník s nepopíratelným
uměním nás zasvěcuje do tichého pochodu
v duších, jak se katastrofa neodvratně blíží.
S nemalým napjetím hledíme vstříc okamžiku.
kdy to praskne.
Al
Ibsenův
Nora
Robert
Nořin
21
article
Nora z prvu myslí na samovraždu. Je
z těch povah, které jsou toho schopny. Pro
šarapatku vrhají se se břehu do řeky. Věřil
bychom také Noře, kdyby to provedla. Ale
Nora se rozmyslI. Věříme i to. Robert by té
tragiky nebyl hoden. Správné. Jiná věc tedy
napadne paní Helmerové. Odejde z domu
Opustí muže i rodinu. I to je přesně v ráme
povahy. Jsou takové letory nevypočítatelné.
Malé nedorozumění stačí a obráti se k vám
navždy zády. Až potud jsme s básnikem zeela
srozuměni. Jsme mu vdéční za výtečnou kresbu
lidských niter a poměrů.
Ale náhle se to v nás vzepřelo. Nora se vrá-
tila ode dvéří a začne — deklamovat. A nota
bene, znamenitě deklamovat. Mluví tak bystře,
tak zkušeně a moudře, pronáší se s takovým
rozhledem a s takovou autoritou o životníeh
otázkách, že to už — není Nora. Pozorujete,
jak se za ní postavil sám duchaplný autor, se-
znáváte, že při její pojal za svou a sám že mlu
jejími ústy
Ale tu také přestává kresba života a začíná
— polemika.
Nora
Robert
Helmer
22
article
Nora, to veselé dítě, náhle tak zvážněla
Zažila — patrně poprvé v životě — malou zku-
šenost a hned jaké dedukce! Jaká vyvýšenos
hlediska! A hned vystupuje na katedru a začno
kolem sebe všecko kantorovat. Svého muže.
svého otce, svoji rodinu, ostatní společnost, knihy
ve kterých nevím co stojí, celý svět, který před
ní žil a na nějakých zákonech se usnesl.
Má to nějaký smysl?
Ale, tak se to nesmí brát! Pravda. Až po
tu chvíli líčil básnik život skutečný. Zde na
sklonku dramatu vkládá se do věcí sám. To už
nemluví Nora, ale básník, mluví pozorovatel
žívota, myslitel. Tu Nora už nepřednáší svoj.
moudrost, ale jeho, myslitelovu moudrost. Zkrátka.
třetí akt hry je tendenční kus.
Připouštíte. Ale jak pak si tedy předsta-
vuje postup nového lepšího pořádku světa on.
básník, myslitel ? Nora je naivní stvoření. Známe
dokonale stav její duše, jí bychom konečně
dětinství názoru mohli odpustiti, pokud by jen
mělo svoji osobitou formu, pokud by Nora zů-
stávala Norou. Ale jak si tedy další důsledký
na odiv postaveného kroku představuje on, jenž
se byl právě ujal slova, on, myslitel?
Nora
23
article
Nora odchází za svým individualistným
právem. Opouští rodinu, děti a hodlá o své
újmě dohánět, co na její nešťastném vychován
bylo zanedbáno. Ne-li?
Dobře. A co bude dále ? Co její děti ? Ne-
mají ty také svoje »individualistné« právo na
vychování? Nebudou míti příště také svoje
právo po první nemilé zkušenosti, která přikvačl.
nařikat na svoji matku, která je zanedbala, jako
ona teď naříká na svého otce? A její otec, špatný
vychovatel, nebyl kdys také jen dítělem svých
okolností, za které nemohl? Nevychovalon
svoje dítě, jak nejlépe uměl a nemá Nora stej-
nou povinnost ke svým dělem? Rodí se snad
někdo dokonalým otcem nebo dokonalým synem
a vůbec dokonalým člověkem? Což nejsme práve
nedokonalostí své přírody jeden na druhého po
ukázání? Není nejvyšším zákonem života pospo
litost? Není jedno pokolení závislé na druhém
Neneseme všichni společný hřích lidské své
křehkosti a nejsme snad proto vázáni, pomáhat
sobě a míti spolu navzájem útrpnost a shovíva-
vost ? ..
Ale těmi úvahami, rozumí se, nezabýná
se Nora. Nemá na to ve svém sobectví
ani času ani chuti. Vidí jen sebe aty
»zázraky«, které pro sebe od života očekávala.
Nora
24
article
Chce přiště žiti mimo společnost, to jest bez
závazků k lidem, bez povinnosti. Je to blá-
hovost. Doešní člověk nemůže odejíti do pouště,
jako tam odcházeli staří proroci. Také by v poušt
nenasbírala potřebných zkušeností. Ale Nora
chce výslovně sbírat. Půjde tedy znovu mezi
lidi, naváže nové svazky. Ale, co jsou svazky
ne-li právě — povinnosti? A což, jestli potom
nová nemilá, trpká, bolestná zkušenost přikvačí,
taková, před jakou Nora z Helmerova domu
utekla ? Co pak? Chce snad potom Nora ty
přijaté nové závazky znovu přetrhat a znovu —
utéci někam do dalšího širého světa? Co pak
by ze všeho na konec zbylo? Sprostá vaga-
bondáže. Snad tedy chce žiti Nora nějaký čas
o samotě, vychovávati se sama, snad z knih
A teprv, až dosáhne mravního ideálu, vrátiti s
do skutečného života? ... Na mravním ideálu
pracuje kulturni lidstvo už tisice a tisíce let.
A posud, jak známo, je od něho tak daleko,
daleko! Co chce ubohá individualistka s tou
pídi času, která je jí k hledání vyměřena?
Nemá to všecko smyslu. Jsou leda naiv-
nosti ženštiny, vyrušené z duševní rovnováhy.
co Nora přednáší. A pozorovatel života, hlu-
boký myslitel nemá, nemůže s nimi míti nic
společného, ne-li
Přiznáváte.
Ale pak . . . ? Pak je »Domácnost loutek«
vlastně nedokončený kus. Pak schází mu ješlě
jeden akt. A v tom čtvrtém aktu musí nesmysl
nost Nořina jednání nezbytně vyjíti na jevo.
Musí vyjíti na jevo, že její vzpoura proti povin-
nosti nemá mravního podkladu, že její útěk
před zklamáním, před bolestnými zkušenostm
života nemá jiného popudu, mimo nízké sobe-
ctví, její vývody že jsou prosty zdravého smyslu,
a její drama že není žádné drama, nýbrž zna-
menitá, hlubokomyslná, zcela nového druhu —
komédie.
Nora
Helmerův
Nořin
25
article
Jedna otázka arci zbývá. Kdyby drama
paní Helmerové dostalo svůj zdravě realistický
čtvrtý akt, kam by se potom poděl Ibsenův —
symbolism ? Ta opojná ingredience, která tolik
sladké závratě ve mladých hlavách způsobilat
V čem je vlastně podstata toho symbo-
lis mu?
Je známo, že Ibsen sám za symbolistu s
ani nepovažuje. Protestoval opětně proti hodno-
sti papežské, kterou mu v tom vyznání bez
jeho vůle připisovali. Sám se považuje za věr-
ného zobrazovatele společenských dějů, za umělce
co možná realistného. Slavili v něm právem
znamenitého umělce, ale i hlubokého myslitele
zároveň. Je otázka: jsou u něho obě funkce
vyrovnány ? Anebo je snad Ibsen nápřed básnik
a potom teprve myslitel? Je u něho myslite
snad na překážku básnikovi? Anebo snad umě-
lec nemůže stačití mysliteli?
Otázky, jež by stály za zvláštní anketu
Jisto je, obě sféry, ideová a tvůrčí, nejsou v díle
zcela vyrovnány. Válčí spolu, překážejí si, za-
stírají se. A právě ta zastřenost dojmu, jak už
to bývá, tolik dráždila. Přivodila básníku nej-
nadšenější ctitele, vyvolala školu. Nedostatek
jasu! V tom byla novota! Symbolism! Přišli
napodobitelé, zůstali silou umění a obrazivosti
daleko za svým vzorem, ale se vším důrazem
utkvěli právě — na novotě. Průzor zastřený
mlhou budí vždy takový dojem hloubky
A dojem mlhavosti vyvolati, není to snadnějse
než otevříti hluboký, jasný průzor?
Jisto je, Ibsen nechtěl být nikdy mlhavým.
Je-li mlhavý přec, je proti své vůli. Tedy z ja-
kéhosi nedostatku. A v nedostatku zase jednou
spatřován největší půvab.
Helmer
Ibsenův
Ibsen
Symbolism