Strana 4. Číslo 79

KATOLKé

Lsr

Dne 14. března 190z.

opuštěn. Vše slzelo. Zvěčnělý byl upřímný Němec, k Čechům vždy spravedlivý a šlechetný. Čeští kněží v německém území ztrácejí v něm upřímného rádce a spravedlivého ochránce. Verus Israelita — in quo dolus non est. R. i. p. Z Dol. Krnska. Rozkošné údolíčko Jizery směrem ke Stránovu je známo mnohým výletníkům. Naše obec může se honositi však nejen krásnou pří- rodou, jež láká cízlnce, ale i uvědomělým občanstvem, jež stavby své hledí přizpůsobiti krásnému rámci kra- jinky a jež snaží se v duchovním směru řaditi se ku nejpokročilejším obcím okresu boleslavského. Svědčí o tom nejen krásná budova školní a několik institucí s ušlechtilými cíly, ale i důstojná, výzdoba našeho chrámu, jenž přispěním mnoha zdejších dobrodinců, hlavně však neúnavnou péčí dp. faráře F. Mendlíka těší se zasloužené pozornosti celého okolí a častým prohlídkám mnohých pp. hostí výletníků. Vzorná či- stota chrámová, malovaná drahocenná okna, velmi zdařilý zpěv kostelní, jakož i vkusná výzdoba stěn činí trvalý, příznivý dojem na každého návštěvníka. Za chrámem, v objetí mladého stromoví, tají se v boku stráně nádherná kaplička se sochou P. Marie Lúrdské, postavená nákladem dp. faráře Mendlíka. Svěcení její bylo opravdovým svátkem celému okolí, a účastí, jakou se mohla slavnost vykázati, může dp. farář konstatovati výraz vděčnosti celé obce záslužné své činnosti. Nechť je mu láska občanstva malou odmě- nou za činnost, ve které svou osobu vždy skromně utajoval a ve které ani zdraví, ani majstku svého ni- kdy nezdráhal se nasaditi. My, vzdálení jeho ctitelé, voláme mu z hloubi srdce: »Mnohá leta!«

K jubileu sv. Otce. Oslava 25letého jubilea na Smíchově. Městský úřad dohodnul se s farním úřadem na Smí- chově, aby oslava 25letého jubilea Jeho Svatosti pa- peže Lva XIII., která odbývati se měla dne 16. března 1902 o půl 5. hod. odpolední v místnostech »Ob- čanské Besedy« na Smíchově — konána byla v týž den a touž hodinu ve školní kapli měšťauské školy dívčí č. p. 760 v ulici Smetanově na Smíchově. Slavnost papežského jubilea v Jerusa- lemě byla v den korunovace necbyčejně slavně vy- konána. Ráno byla slavná mše sv. v cbrámě Božího hrobu, jíž přítomen byl stařičký patriarcha Piavi, všechny řády a kongregace a pak všichni katoličtí konsulové, jakož i veliké zástupy lidu. Po boho- službách konal se průvod kolem chrámu s velikou nádherou v úplném pořádku. Město bylo ozdobeno prapory všech možných barev. Večer téhož dne byly katolické budovy nádherně osvětleny, a to budovy všech ritů. Ohňostroje, zpévy i arabská střelba oslavo- valy významné jubileum katolického světa.

Zprávy denní. Ke kázání P. Colleoni. »Nár. Listy« psaly při té příležitosti: »Slov. Narodu« se píše, že dne 2. t. m. měl ve Vodnianu v Istrii vlaský Jesuita z Benátek, P. Colleoni postní kázání, v němž hlásal mímo jiné: Kdo se protiví papeži, vezme špatný ko- oec; noboť vidíme, že Boží prozřetelnost dopustila, aby král Viktor Emanuel I., který byl prvým vla- dařem v Rímě, umřel jako pr ...; a kdož jiný, než Bůh, ozbrojil ruku, která zastřelila krále Humberta?

Budoucnost ukáže, jaký bude konec nynějšího krále italského, který drží jako své vlastní město Řím, mí- sto aby je vrátil papeží a církvi.« Takový výklad Boží prozřetelnosti zdá se nám skoro neuvěřitelnými u Jesuity, jemuž účel světí prostředky.« — Ve slo- vech »účel světí prostředky« ohřívají zde starou, toli- kráte vyvrácenou nepravdu. Činí-li tak socialisté, je to bídné, ale jejich úroveň je činí méně vinnými; činí-li tak ale mužové učení, pak jim pravíme slova žalmu 43.: »Synové mužů slovutných, dlouho-li budete hle- dati lži?« Jest poctivé, podvrhnouti někemu bídnou, nemravnou zásadu? Je to spravedlivé, opakovati ji, když každému poněkud sečtělému příšlo její vyvrá- cení na oči? P'ovznese se úroveň našeho lidu, když se mu bude předříkávat nepravda, a on vezme ji za pravdu? V zájmu pravdy připomínáme, že vypsána byla cena pro toho, kdo dokáže, že této větě učili Jesuité. Tak učinil P. Roh ve Frankfurtě r. 1852, tak stalo se v Halle r. 1862, tak v Bremách roku 1868, tak učinil »Čech« před několika lety, a nikdo se nepřihlásil o cenu. Proto vyzýváme redakci, aby buď dokázala tvrzení a získala vypsané ceny, nebo aby neužívala více lžlvého a bídného hesla. Professor Fischer (protestant a zajisté mimo půdu církevní sto- jící muž) píše v »Aburtheilung der Jesuítensache« Lipsko 1853. Str. 48.: »Možno zajisté právem říci, že v tomto hesle shrnuta jest veškera tíha obžaloby Jesuitů ... Zda však důkaz fakta, že Jesuité tento princip skutečně za zásadu svého řadu přijali, nepo- třebuje dříve ještě přísného odůvodnění, to, jak se zdá, nenapadne nikomu z oněch tisíců lidí, kteří toto tvrzení přijímají přímo za axlom, jenž nepotřebuje pražádného

důkazu, za článek víry, jemuž veřejné mínění sankcl udělilo... Ale nejen podívem, nýbrž i zármutkem nás naplňuje, že i učení a ctihodní mužové tak velice předsudkem zaslepovati se nechávají, že pokládají se za sproštěny povinnosti zkoumati, zda obvinění tak těžké zakládá se na pravdě.« A na straně 54. praví: »Jak bylo možno dospěti k tomu, aby se celé, zá- sadně z nejmoudřejších mužů utvořené korporaci při- pisovala zásada tak nemoudrá, s hlavním účelem kor- porace té v tak křiklavém rozporu se nacházející, ba aby se zásada ta prohlašovala ! za pravidlo jejího je- dnání, je tím nepochopitelnější, kdyžtě moudrým mu- žům nemůže se jinak nedostávati prostředků sprave- dlivých, by cíle svého dosáhli. Tolik jest ve věci té jisto: to, že jesuitský řád má jakožto tajný základní statut zásadu, že účel posvěcuje prostředky. není pravda, není ani pravdě podobno, ba nejdůkladnější badatelé z odpůrců jeho toho ani netvrdili, nýbrž to má základ jediné v domněnce, z nejmělčejších pra- menů u lidu, jakými čtení románů a nezralý úsudek jsou, čerpané a bezdůvodné, jež však až k fixní idei se stupňovala.« Mohli bychom citovati více mužů, ale ustáváme na tomto a žádáme redakci, aby buď do- kázala, že tak Jesuité učili, aneb aby neužívala tak urážlivých lší.

* Nepřátelé krásné Prahy, počtem asi osm, sešli se při sklenici »u Němečků« a uradili se za hlučného souhlasu, podniknouti rozhodný boj proti zamýšlené stavbě druhé polovice arkádových hrobsk na hřbitově vyšehradském, jež byly už vlastně vý- nosem c k. místodržitelství r. 1888 schváleny. Krása, jakou vyníká již první polovice této nákladné stavby, povznášejíc každého navštěvovatele, jenž jen poněkud si váží tvorby umělecké, nedovedla utlumiti zášť a mstivost oněch pánů, vyvolanou patrně posledními volbami, aby aspoň z lásky ku krásné Praze ne- osnovali spor ničemný, jenž každého přítele krásné Prahy naplňuje hořkostí. Neboť, že vyšehradskými arkádami přibude Praze v hřbitovním směru nebývalé krásy, kterouž chlubiti se bude moci před veškerou cizinou, nebude a nemůže nikdo popírati; přes to však pp. dr. Černohorský a cons, nechtějí tomu do- pustiti. Tací přátelé krásné Prahy zasedají na radnici. Ovšem, pozvali si, aby auktorita jejich se povzneslaa oni spíše dosáhli svého, p. Stránského, c. k. poštovního radu, jenž v obšírné řeči, roztomilým způ- sobem propepřené, obviňoval kapitolu ze ziskuchti- vosti, vytýká škodlivost rozšíření hřbitova na zdravot- nictví Vyšehradu, láteří na Botič, jejž přirovnává k arkádám a vyzývá k energickým krokům proti stavbě arkád. Pan poštovní rada má všecku kvahfi- kaci, býti hledaným řečníkem na schůzích demokra- ticko-socialistických; upozorňujeme redakci »Práva

Lidu« na tuto premovanou kapacitu; snad by byl k službám bez honoráře. Ale. aby p. c. k. poštovní rada věděl, v jakém kausalním nexu se nachází vy- šehradský hřbitov s vyšehradským zdravotním stavem, stůjž zde odpověď, jakou dal svého času J. Exc. pan místodržitel hrabě Thun v sněmovním zasedání na interpeliaci pana poslance K. hodlé-li zrušiti hřbitov vyšehradský. Pravil: Katolický, k vyšehradskému ka- pitulnímu kostelu příslušící břbitov vyšehradský, který teprve roku 1872 a pak v posledních třech letech dle potřeby byl rozšířen a účelně zařízen, vyhovuje všem požadavkům, kterým dle dosud ještě platných dekretů dvorní kanceláře ze dne 23. srpna a 13. září 1784, 24. ledna 1785 a 6. září 1787 hřbitov má vyhovovati. Týž jest od několika málo příbytků, v jeho blízkosti se nalézajících, s dostatek vzdálen, suchý, vzdušný, průměru desítileté úmrtnosti přísluš- ného místa přiměřený, není přeplněn a jakost půdy jeho přízniva jest procesu hnití. Hroby zřizují se v předepsaných výměrech a v předepsaných vzd2ne- nostech. Společné neb hromadné hroby se nezřizují.

Hřbitov opatřen jest novou, roku 1892 nákladem církevního jmění 7335 zl., zcela účelně zřízenou umrlčí komorou, Pro případné, v budoucnosti snad potřebné, rozšíření hřbitova jest spůsobilých pozemků dosti po ruce. Správa hřbitovní, obstarávaná s řídkou obětavostí král. kspitulou vyšehradskou, jest bez- vadná. V nynějším svém, úplně věcném a účelném zařízení slouží hřbitov vyšehradský, který během doby stal se hledaným místem odpočinku pro mrtvoly čet- ných proslavených mužů, naléhavé zdravotní potřebě celé vyšehradské části města a dílem též i ostatního území král. hlavního města Prahy, o kterouž potřebu by obec pražská podle § 3. lit. d) zdravotního zá- kona ze dne 30. dubna 1870 čís. 68 ř. z. jinak sama pečovati musila. Dle zkušeností při podobných jiných příležitostech nabytých, tak zejména při jednání o zru- šení košířského hřbitova, pak israelitského a katoli- ckých hřbitovů na Olšanech a dle jednomyslného zdání povolaných znalců zdravotních nemůže žádný hřbitov, který má polohu, vlastnosti, zařízení, správu jako hřbítov vyšehradský, býti příčinou škodlivých účinkův na zdraví. Není tudíž pro mne žádné zvláštní příčiny, bych o zrušení vyšehradského hřbi- tova se zasadil aneb snad i jen účinkoval na odkli zení nějakých snad závad.

* »Čas« a mníchovští židé. Zmínili jsme se již o tom, že exjesuita hr. Hoenbroech chtěl mlu- viti na schůzi v Mnishově, k čemuž však následkem rozbití schůze nedošlo. Po rozpuštění schůze došlo mezi účastníky k hotové bitce, při níž shnilá vejce, džbánky a židle zaujaly místo důvodův. Orgán prof. Masaryka svaluje celou tu pranici na klerikály. At se pod sluncem stane cokolivěk, je-li to něco špat- ného, provedl to jistě klerikál. V Mnichově nemohlo ovšem býti jinak. Toto podezření »Času« nesdílí však tisk bavorský, který nalézaje se u pramene, zajisté dobře o věci jest informován. »B. Kurier« na př. píše: »Při této krvavé srážce byli, jak věrohodnými svědky bylo dokázáno, mladoliberálové prvními útoč- níky, kteří začali házeti džbánky. Řůzní křesť. sociá- lové, zvláště p. Wenng, byli střepinami těžce zranění.« Druhý list, a sice »Bayer. Vaterland« rovněž podo- týká: »My setrváme při tom, o čem jsme se na vlastní oči přesvědčili, že totiž mladoliberálocé nej- dříve a téméř výhradně džbánky a židlemi házeli.« Týž list ještě podotýká: »V pondělí se zase jednou křesťané do krve sbili a židé jim k tomu hráli.« Že celá demonstrace a drzá provokace od židů byla spí- skána, napovídá dosti zřetelně sám soc.-dem. orgán »Münch. Post«. Předsedou mladoliberálního spolku je novopečený protestant Goldschmidt, který ještě do nedávna byl žldem a je synem židovského velkokapitalisty ve Falcku. Tento žid, jako jeho souvěrci vůbec, má z toho vždy jenom užitek, když se křesťané mezi sebou bijí. Nejvýhodněj- ším prostředkem zdálo se mu k tomu pozvání hr.

Hoensbroecha; o tomto muži podotýká uvedený již soc. dem. list: »Tento jest jistě člověkem, který ba- vorskému liberalismu ještě scházel, fanatický re- negát . . . Jeho spis »Papežství ve své soaiálně- kulturní působnosti« jest kniha . . . plná blouapých anekdot o inkvisicí, pověře, špatných papežích, zka- žených kněžích, sbírka nevědeckých, nekritickýsh urá- ž k katolicismu.« — »Čas«, který opět jednou osvědčil vřelé srdce pro žídovské rejdy, ať si hlasy těchto listů dá za rámeček.

* O úpadku křesťansko-sociálního hnutí videňského můteme se skoro každodenne dočísti v židovských a židům sloužících listech vídeňských i pražských. V neděli 23. února již se také konala porada všech židovstvu sloužících živlů na schůzi v Hornu, na níž radili se účastníci, kterak ve spo- jení s nejsilnější ž dovskou stranou Adlerovou anti- semitům při nastávajících volbách do zem. sněmu vy- pálí rybník. Křesťanští sociálové ale podle všeho ne- mají ještě chuti místa svá židovským spojencům pře- pustiti a se Zrinským odpovídají jim: Chcete-li v naší baště býti pány, musíte si ji dříve vybojovati. To však nepůjde jen tak lehce. Svědčí o tom volba ve IV. okresu vídeňském ve středu konaná, kde se jednalo o mandát v obecním zastupitelstvu. Tonto mandát připadl při posledních květnových volbách křesťanským sociálům, volba byla ale na podaný pro- test zrušena a ve středu opět konána. Jak křesťanští sociálové tak soc. demokraté napjali všecky síly,o čemž zajisté svědčí okolnost, že bylo skorem o půl- druhého tisíce hlasů více odevzdáno, než při poslední volbě. Jako vítěz vyšel z boje křesť. sociál, na němž soustředéno o 1000 hlasů více než při volbě poslední; soc. dem. kandidát obdržel o 400 hlasů více než pří volbě květnové, přes to však obdržel o více než tisíc hlasů méně, než jeho křesť. soc. protikandídát. Podle toho dá se aspoň částečně souditi, jak oprávněny jseu naděje židovské alliance na vítězství při příštích zem- ských volbách.

* Knížecí novomanželé Windischgrä- tzovi. Z Assuanu na horním toku Nilu dochází zpráva, že kníže Windischgrätz se svojí chotí arci- vévodkyní Alžbětou zavítal do Assuanu a hned ozná- mili katolické míssii, že půjdou příštího dne do chrámu Páně na mši sv. * Volby do okresního zastupitelstva v Novém Městě n. Met. konají se 21.—25. dubna. Zastupitelstvo záleží ze 24 členů, z nichž 5 připadá na velkostatek, 3 na velkoobchod a velko- průmysl, 5 na města a městyse a 11 na venkov- ské obce. * Osobní. Mimořádný profesor farmokologiea farmokognosie dr. K. Chodounský jmenován byl řádným profesorem těchto oborů na českém vysokém učení Karlově. — Soukr. doc. dr. Rud. Kiml a stal se mimořádným profesorem pathologické anatomie při české lékařské fakultě. Úmrtí. V Dol. Beřkovicích zemřel náhle dne 12. t. m. restauratér p. Evžen Zimmer, oddán do vůle Boží, ve stáří 42 let. Pohřeb koná se v sobotu, dne 15. t. m. o 2. hod. odpol. na hřbitov vlněveský. * Koupě velkostatku. Kníže Hohenlohe, syn bývalého německého kancléře, zakoupil od Úvěrní banky část pozemků, patřících k velkostatků v Pe- čkách. Patrně to bude část, která přiléhá k panství poděbradskému. Objednávky novin u poštovních úřadů. Poslanec Silvestr podal ve sněmovně návrh, aby po-