Číslo 72.

Praze, dne 14. března 1902.

Ročník VI.

Redakce, adminístracaa etpedíce: Praha, Pštroseova nlica, číslo 200—II. Hefrankované dorisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí fezapečetěné reklamace jsou porta prostý. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vvcházejí denně o šesté hodině ranní ndělí a po svátku o danácté ho dině polední. Jednotlivé číslo za 8 Telefon redakcs č. H126.

KAIULK

, non

Lle

Přsáplstná pro Prahu o donáškou do domu: měsíčně . . . . K 2.80 čtvrtletně ... K 8.40 K 38.60 celoročně . . .. Pro tuzsmsko poštou: měsíčně. čtvrtletně ... K 9.— celoročně .... K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Němocka a Srbska: čtvrtletně . . . celoročně. ... K 48.— Předplatné do Amoriky, Francie, Švýcarska, Ita- o. Belgie e Knglie: čtortlevn. e0 sloročně Tolef. adminisíraoe ii26

Slunce vycházív 6 hodin 26 minut ráno. Slunce zapadá v 6 hodin — minut večer.

Pátek Sv. Matildy Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu P'áně. u sv. Jana Nep. na Skalce od 13.-17. t. m.

Z říšské rady. Z Vídně, 13 března. (Tel.)

Slavná sněmovna praeuje nyní parou, a vyřídivšl včera rozpočet ministra zemské obrany, zahájila ihned poradu o rozpočtu ministra kultu a vyučování. Průběh debatty byl klidný. Pánl řečníci opakovali svoje, resp. svých voličů přání, pan ministr řekl, že to není tak snadné, a bylo odbyto. Zajímavou jest ona čásť řeči ministra zemské obrany, která se zabývá tuber- kulosou bosenských vojáků ve Vídni. Pan ministr pravil, že onemocní ročně nikoliv 60, nýbrž jen 14 procent vojáků tuberkulosou, ale jen 0.06 procent že jich umírá. Tím doznal vlastně, že na stížnosti jest mnoho pravdy, neboť 14 procent tuberkulosních onemocnění v kasárnách jest přece jen ohromné číslo. Nepatrné procento umírajících — 0 06 proc., tedy osmkrát méně, než ve Vídni — vysvětluje se ovšam tím, že se nemocní Boaňáci posílají domů. Ke konci svojí řeči pravil hr. Welsersheimb, že ozbrojená moc sice muoho stojí, že však tské mnoho vykonává, a doložil, že nechce o tom mluviti, co by se z mnohých našich národností bylo stalo, kdyby této ozbrojené moci nebylo. Doufáme, že se Jeho Excel. lépe vyzná ve věcech vojenských než v historii, neb jinak by musil věděti, že ku př. Čechy, dokud byly samy na sebe odkázány, stály vetmi pevně, a že se české státní území dokonce rozšířilo časem i na země německé. Tak na př. dostaly se pod českou vládu na čas i některé t. zv. dédičné země rakouské (za Přemysla Otakara II.), jako Rakousy, Štýrsko atd. později a to na dlouho Slezsko a Lužice, načas dokonce i Branibory. Naproti tomu ztratili jsme pod ochranou oné ozbrojené moci, kterou pan mínistr myslil, napřed Lužici a potom Slezsko, co ale budoucnost v sobě chová, to se teprvé uvidí. — Vzpomeneme-li, jak říše naše později ztratila také Lombardii a Be- nátsko, nemůžeme s Jeho Excellencí nijak souhlasiti.

— Po odhlasování rozpočtu pro zemskou obranu opona spadla a zas bylo jedno jednání odbyto. Pak vznesla se opona po druhé do výše, a místo pána ve vojenské uniformě seděl tu jako mínistr ode dne pán v černém fraku, pan ryt. Hartel. Lavice mini- strů mají jakousi podobnost s lavicí obžalovaných. Stížnosti proti nim jest vědy celá řada, a to stížností bohužel oprávněných, ale tito páni obžalovaní těší se té výhodě, že vždycky proklouznou. Dovedouť si udě- lati své soudce jak je potřebují, dovedou si koupit větsinu ústupky na úkor menšin. V tom spočívá také jedno z tajemství úpadku parlamentarismu. Lid čím dále tím více vídí, že parlament vlastně níčím není, a že, chce li aby v tom neb onom ohledu nastala ně- jaká opravdová změna k lepšímu, musí hledati spásu jinde, než na onom místě, kde se může jen mluvit, ale níkoli také jednat. Mínění toto tlumočil už také jeden z poslanců katolického centra ve své včerejší řeči, důkaz to zajisté, jak všeobecnou jest už nespo- kojenost s nedoslýchavostí pánů ministrů.

Sněmovna poslanecká. (Zasedání 17. Schůze 108.) Předseda hr. Vetter z Lulle zahájil schůzl o 10. hod. 15 min. Po přečtení došlých sp'sů odpovídal mlnísterský předseda dr. Körber na interpallaci posl. Fressla a soudr. v příčině ustavení se nově zvoleného obec- ního výboru ve Strážově, že tento obecní výbor ještě téhož dne, kdy byl zvolen, převzal správu obce, pak na interpellací posl. Braitera v příčině zrušení po- jišťovny »Únio Catholica«, že na ústavy, jež převzaly závazky zrušené »Unio Cstholiky«, nebyl vykonán žádný nátlak, nýbrž že jednaly v zájmu dobré po- věsti rakouských pojiššovacích ústavů atd. Sněmovna přešla pak k deunímu pořádu a po- kračovala pak v podrobném jednání o rozpočtu mini- sterstva zemské obrany.

Posl. Oberndorfer stěžoval si, že vojenská správa nedbá přání selského obyvatelstva. Řečník uka- zuje k úpadku selského stavu, a praví, že vláda by měla pomoci, neboť jinak nechť se nediví, přidají-li se sedláci k sociálním demokratům. Řečník odsuzuje tý- rání vojáků, žádá zavedení dvouleté služební doby a řadu úlev ve vojenské službě pro selské syny. V zájmu všech vydělávajících tříd bylo by také zkrá- titi dobu cvičení ve zbrani. Řečník líčí, jaké výlohy vzcházejí obcím z prací pro vojenskou správu. Proto jest slušno, aby vláda jim je nahradila. Na konee přimlouvá se za opravu zákona o vojenské taxe,a žádá, aby branný výbor projednal co nejrychleji všechny podané návrhy, by sněmovna mohla vyho- věti naléhavým potřebám obyvatelstva. (Pochvala u politických přátel řečníkových) Posl. Korol kárá, že vojenská správa nedbá stálých stížností maloruských poslanců, kteří nehrají ve sněmovně žádnou roli, neboť vláda může s lehkým srdcem zříci se několika hlasů rusínských poslanců, vydavši již dávno rusínský lid straně polské. Řečník uvádí přání Malorusů, žádá zavedení dvouleté slu- žební doby, která jest důležita zejména pro malo- ruský líd jakožto lid selský, odstranění týrání vojáků, úlevy při vojenských cvičeních, opravu vojenského trestního zákonníka a vojenského trestního řádu.

Řečník stěžuje si dále pak na odstrkování rusín- ského jazyka v rusínském chrámě vojenskou eprávou. Při žádném z četných rusínských pluků není zave- dena, jak zákon nařizuje, maloruská plukovní řeč, nýbrž nanejvýš řeč polská. Vojenská správa dokonce rozhoduje, které maloruské svátky mají býti pojaty do t. zv. vojenského kalendáře a které nikoliv. (Slyšte! Slyšte! na lavicích rusínských.) Dále stěžuje si řečník na haličské četnictvo, a praví, že četníci v Haliči provozují politiku v zájmu panující strany polské a na rozkaz okresních hejtmanů, pracujících ve prospěch této strany polské. Při všech volbách v Ha- liči jsou četníc! agitátory panující strany, a téměř při každé volbě dochází k frlvolnímu zatýkání nevinných maloruských voličů. Čstníci nejsou tím vinni, nýbrž okresní hejtmané, kteří zneužíváním úřední mocí, úplatky a švindlm množí řady Poláků. Nemůže býti nijak v zájmu rakouské státní myšlénky a habs- burské dynastie, aby maloruský lid byl drážděn. Také jinak maloruský sedlák trpí jednáním četnictva. Stává - se často, že četník, dověděv se, že sedlák předčítá maloruské časopisy a knihy jinému, sedláka udá, jenž pak bývá odsouzen na základě zastaralého nařízení až na 14 dní do vězení, kterýžto trest vykonává se hned, aniž připouští se odvolání. Poněvadž maloruský lid nemá důvěry k vládě, setrvá v opposici, až vláda přizná mu rovné právo s národem polským. (Hlučná pochvala a potlesk Malorusů. ) Posl. dr. Pastor kárá, že přihlíží se málo k náboženským citům vojáků. Přeje si rozmnožení vojenských duchovních správců, kteří měli by býti mocni jazyka, jímž v té které posádce se mluví.

Mluvě o dodávkách, fečník přeje si, aby objednávalo se přímo od producentů s pominutím překupníků. Také náhrady za škody při vojenských cvičeních jsou nedostatečné, zejména při cvíčení ve střelbě. Čl. 34. branného zákona měl by býti změněn v ten smysl, aby synové rodičů nemajících výdělku, neb ovdovělých matek byli osvobozeni od činné služby. Od služby vejenské budiž osvobozen nejen jediný syn, nýbrž také mladší syn, založil-li si starší vlastní domov- nebo brání-li mu nemoc podporovati rodiče. Řečník žádá dále, aby vojáci, odcházející na dovolenou, byli opatřeni obnošenými šaty, a aby rodiny záložníků, které toho zasluhují, po čas cvičení ve zbrani byly podporovány. Posl. Svozil praví, že ministr zemské obrany ve své řečl o kontingentu branců udělil českým po- slancům jaksi důtku za to, že hlasovali proti kontin- gentu a tím je označil jaksi jako nepřátely zdatné armády a silného Rakouska. Strana řečníkova byla by vládě povděčna, kdyby ji ze strany opposlční pře- měníla ve stranu vládní; dokud však se vláda ne- zastane práva a spravedlnosti, musí strana zůstati

FEUILLETON. Svatý Gabriel na Smíchově. Napsal Th. C. Frt. Loskot. P. Desider z kovgregace mnichů beuronských, jenž nyní je zaměstnán uměleckými pracemi na Monte Cassině, je tvůrcem vnitřní výzdoby klášterní kaple sv. Gabriela na Smíchově. Sv. Gabriel není dílo velikolepé, budící úžas; nedrtí bytost ohromností rozměrů; není dómem, jehož prostorami mohlo by se rozburáceti moře tisícihlasého chorálu; neuzříme tu rozsáhlých ploch, na nichž ge- nlus zobrazil velikolepé děje, jako je ku př. stvoření světla Hospodinem; tím vším sv. Gabriel není, ba ani nechce býtl: jako klášterní kaple má zcela jiný Ale tento sv. Gabriel zasluhuje, aby byl znám více, zasluhuje, abychom se poklonili jeho umění. Mám na mysli uměleckou výzdobu kaple, dílo školy beuronské, dýšící origlnálností, jako výzdoba chrámu emauzského a kaple seminářské v Hradci Králové. Mnich Desíder, mistr této školy, slaví 70. naro- zeniny; z vděčnosti za řadu chvilek, plných jasua vnitřního štěstí, jež vykouzlilo mu v duši toto dílo, píšu tyto řádky. Neznám umělce osobně a snad ne- poznám; ale pokoušel jsem se čísti v jeho duši. Ná- črtek můj není uměleckým referátem; pouze na my- šlénkový obsah malby chci upozorniti.

účel! všední, nebo takové nemeditují, nýbrž pro vyvolené především pro řeholnice, jež v těchto prostorách za- světily Kristu své srdce. Zvoliti dobrovolně a s po- rozuměním řeholi, jež nemůže poskytnouti nie z toho, po čem práhne srdce naplněné tužbaml hmotnými, řeholi, jež přináší pouze odříkání, je ml známkou duše vyvolené, jež zná cenu kontemplace. Viděl jsem nedávno skládati pět novicek v tomto klášteře professi v ruce mladistvého opata z Marla Laach, bylo v tom něco grandiosního; takořka dra- maticky předvedeno tu vítězství ducha nad hmotou. Než k věcl. Nazval jsem vnitřek sv Gabriele meditací, ale opět podotýkám: není to meditace velikolepá, snad podobná těm, jež alýchal chrám Notredamský z úst Lacordalrových; také oné pompésnosti tu není, jež je družkou konferencí tohoto královského vladaře slova, jehož Francie, milující lesk, vřadila do sboru Čtyřiceti Nesmrtelných. Je to meditace spíše srdečná, líbezná důvěrnou sdílností; spolu však i hluboká 1 opra- vdová; síla jest její plodem a štěstí její květem. Představuji si, jakoby slova Desiderova, jenž v době tvoření tohoto díla byl již starcem, padla v srdce řeholních sester, tu vnitřním žárem se rozní- tila a odrazivši se, ztrnula v podobě obrazů na stě- nách této kaple podivuhodné. Poukazuji pouze na význačná místa této me- ditace. Jakoby úvodem předvádí meditátor problém spo- jení se Nekonečného s Konečným, kteréžto spojení

je realisováno v jednotné osobě Kristově. Vizme hoření část apsidy vzadu nad baldachýnem, jenž se vznáší nad oltářem, jedlným v kapli. Je tam postava Kristova se svatozáří kolem hlavy a ve svatozáři znamení kříže. A této postavě, o níž víme, že trpěla, a že umřela, jsouc v tomto okamžiku takořka sym- bolem nicoty, dávají jméno tajemná slova jistě s ja- kousl uměleckou odvahou po bocích její načrtnutá: Ego sum, qul sum. Já jsem, který jsem. Je to na pohled tak prosté, ale jaká síla v této kontrodikci! Jako úder hromu! Smrti podrobenému jako jméno vlastní dáti vlastnost Boží, jednu z těch, jež Boha charakterlsují nejvíce! A jakoby vysvětlením a dozvu- kem tohoto akkordu, nejmohutnějšího v celé meditaci, čteme slova: Verbum caro factum est. — A: Ado- ramus Te, Christe, et benedicimus Tbl, quia per san- ctam crucem Tuam redemisti mundum. Zdá se, jakoby slova tato vycházela z úst bělostných postav, jimlž vyzdoben chor řeholnic na evangelní straně oltářea jakoby harfy jejich podobně zněly tímto hymnem slávy. — Hle, Christologie! Meditátor vykládá účel tohoto tajemného spojení Nekonečného s Konečným. Bůh chce prokázatí lid- stvu milosrdenství. Kristus je milosrdný, je Osobní Milosrdenství; Jeho matka je Matkou milosrdenství; nalezli jsme milosrdenství. Tato myšlénka jest zobra- zena na místě nejposvátnějším, nad svatostánkem. Třeba, abychom si dobře povšimli půvabu této Madonny s děťátkem. Je to místo z celé meditace nejdojemnější, blnší jako jarní slunko, vlévá nadějl,

Vnitřek sv. Gabriela je meditací; ne pro duše