Strana 2. Číslo 254.

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 16. září 1900.

»Národ český nikdy se nevzdá zvláštního plostavení státoprávního zemí ko- runy české, které jedině vésti může ke kul- turnímu rozvoji a hospodářskému blahobytu obyva- telstva, národ český nikdy neupustí od svých ná- roků na proměnu byrokratického cen- tralismu v pravou samosprávu, na provedení rovného práva jazyka če- ského ve všech oborech života stát- ního a uznání plné občanské rov- nosti. Národ český svým hlasem projeví s jednáním svých poslanců souhlas!« V duchu tomto přistupte voli- čové čeští k přípravám volebním! Výkonný výbor národní strany svobodomy- slné, která v plném vědomí své veliké zodpověd- nosti před národem jest odhodlaná k nejtějším zá- pasům za společné cíle národní, poskytne ve vě- cech volebních všem své rady i pomoci a bude pečovati o to, aby budoucí volby poslanců staly se svornou velkolepou manifestací sebevědomého národa bojujícího za právo i spravedlnost.

»O p. Týdenník«, jenž rozepisuje se ve zvláštním článku o volbách do říšské rady, praví m. j.: »Nejistota a neurčitost ve vnitřních poměrech politických nebyla odstraněna rozpuštěním poslanecké sněmovny: naopak nastane snad po nových volbách zmatek ještě větší. Pro vůdce české politiky vyplývá z toho, že bylo by zbytečným počínáním, kdyby již nyní mělo se odpověděti na otázku, zdaž zástupcům českého národa bude i v novém parlamentu uchopiti se obstrukce nebo oposice, neboť jest toto vždy věcí taktiky nově zvolených, která často musí býti určo- vána teprve v okamžiku posledním. Zodpovědění dot- čené otázky nechť tedy voličstvo ponechá oněm mu- žům, které pošle do nového parlamentu. Ale pokud se týče povšechného postupu a dalších cílů českého poselstva ve Vídni, mají se ovšem věci jinak, a jde-li dnes o volební heslo nejen pro český lid, nýbrž pro všechny autonomistické strany, tu nemůže toto zníti jinak, než: »Pryč s byrokraticko-centralistickým sy- stémem a pryč se všelikou polovičatostí, která k parla- mentnímu systému přidává centralistický byrokra- tismus!« Toto heslo musí býti pojato také v program autonomických stran, jež sejdou a spojí se v příští poslanecké sněmovně a nemůže býti o tom pochyb- nosti, že hlavní úkol v boji za uskutečnění zásad, v hesle tom uložených, připadne české delegaci. A zá- stupcové českého národa musí se však této politické a parlamentní práce súčastniti a nesmí se z ní vy- lučovati. Toť byl by nejlepší směr pro nastávající nové volby.« Němečtí radikálové moravští ko- nají schůzi zítra v Olomouci v hotelu »u zlaté hrušky«. V Tyrolsku a Vorarlberku konány budou volby do říšské rady ve všeobecné kurii vo- ličské dne 3. ledna, ve venkovských obcích dne 8. ledna, v městech dne 11. ledna a v kurii velkých statků dne 14. ledna.

Žádný kompromis mezi něm. li- dovou stranou a německými radikály. Dnešní vídeňská »D. Ztg.« vyslovuje se dnes roz- hodně proti volebnímu kompromisu s ně- meckými radikály. List praví, že tam, kde toho vyžadoval zájem, výhoda německé »kliky«, bylo s německou lidovou stranou arci s největší šetrností zacházeno, za to však tam, kde bylo lze něčeho zí- skati, bušili Schönererovci do německé lidové strany bezohledně. Kdo dnes není proti spojenectví se Schč- nererovci, ten jest prý proti německému souručenství. Císařské projevy v Jaslu nepřestávají býti předmětem časopiseckých úvah. »Volkaztg.« myslí, že, selže-li také poslední konstituční prostředek, nebude třeba vypsati nové volby. Bude však potom zapotřebí prý silné ruky, kteráž by neustoupila před terrorem ústředního parlamentu. »Reichswehr« posuzuje jasel- ské projevy velice skepticky a pessimisticky a vývody její vrcholí v tom, že až příliš jasně označují poli- tickou situaci. K situaci. Ujišťuje se sice opět a opět, že vláda neodváží se žádného oktroye, ale jednotliví její ministři potajmu usilují, jak se zdá, všemožně o pro- pagování němčiny jako jazyka státního. JJsou to hlavně ministři spravedlnosti a financí, kteří vydali za tou příčinou k podřízeným svým úřadům zvláštní výnosy, žádajíce, aby přesně byla zachovávána nařízení, vy- daná za účelem úplného zrušení jazykových nařízení. Že tyto nejnovější výnosy ministerské nemohou klidně působiti na pobouřenou mysl českého lidu a že také nemohou získati jeho důvěry ve spravedlnost před- sedy ministerstva dra. šl. Körbra, leží na bíledni.

Uznávají to konečně již i sami naši odpůrci. Tak na př. »N. W. Tagbl.«, jenž praví dnes ve svém z Prahy prý pocházejícím dopisu, že ministři, ktoří způsobili poslední výnosy v oboru justičním a finan- čním pro království české a také ministrpresident ne- budou se směti poslanecké sněmovně podle hrozeb, jež slyšeti z českého tábora, ani ukázati. Vyjde-li na jevo, že skutečně bylo soudům a úřadům finančním dáno připomenutí, potom prý bouře proti dru. Kin- dingerovi byla pouhou hračkou proti odpovědi, kterou Čechové dáti chtějí. Kdyby prý se vláda odhodlal svolati sněm království českého, Němci naň nepřijdou, nechtějíce býti statisty volebních demonstrací českých. — Možná dost, že vyplnilo by se v daném případě to i ono proroctví, a sice v plném směru. Tím spíše, že v těchto dnech došla, jak tvrdí »Budivoj«, také krajského soudu v Českých Budějovicích nařízení vrchního zemského soudu, jímž vytýká se užívání če- štiny při vnitřním úřadování, zejména při notách stát. zastupitelství zasílaných a nařizuje se, aby ve všech případech vnitřní služby pouze německy bylo úřa- dováno. Vídeňský papežský nuncius Talianí byl dle tvrzení jednoho vídeňského listu vyzván, aby ne- prodleně vrátil se ze své dovolené na své místo do Vídně. Praví se, že to souvisí s důtkou, jež před několika dny z nejvyššího místa byla udělena sarajev- skému arcibiskupu Stadlerovi. Lvov proti Vídni. Obecní zastupitelstvo ve Lvově konalo včera schůzi, v níž byl učiněn návrh, aby ku slavnostem, pořádaným za příčinou zahájen

her v novém polském Národním divadle ve Lvově, pozváni byli také četní členové obecní rady ve Vídni. Návrh byl sice podporován, ale po tuhé debatě, které se súčastníl také dosavadní poslanec za město Lvov Dalemba velkou většinou zamítnut. Nový srbský vyslanec ve Vídni, Kosta Kristič, mladý to ještě muž, byl po dlouhou dobu náčelníkem odboru v srbském ministerstvě zahra- ničních záležitostí. Za předešlé vlády byl ministrem spravedlnosti, vystoupil však brzy z kabinetu pro roz- míšky, jež měl s jeho předsedou Vladanem Dordě- vičem. Král Alexandr jmenoval jej pak vyslancem v Římě. Kosta Kristič je synem bývalého minister- ského předsedy Nikoly Krističe a bratrem plukovník Ljuby Krističe, jenž jako diplomatický jednatel v Petro- hradě byl dán právě do disposice. Nový vyslanec nebyl nikdy členem nějaké politické strany, nýbrž patřil, zrovna tak jako jeho otec k neutrálům. Bělehradský úřední list potvrzuje, že členové minulého kabinetu zneužili velikých obnosů z disposičního fondu. Rakousko-uherský vyšlanec v Caří- hradě, svob. pán Calice, přijat byl dnes od sul- tána ve slyšení, jež trvalo skoro celou hodinu. Cesta perského šacha do Cařihradu.

Perské vyslanectví v Cařihradě obdrželo z Marian- ských Lázní telegram, z něhož vychází na jevo, pokud upraveny nebudou jisté předpisy etiketní ohledně uvítání šachova v Cařihradě, a sice podle přání ša- chova, šach do Cařihradu nepřijede. Kníže Ferdinand bulharský, jenž od tří dnů dlel v Alcsuthu, odebral se dues odpoledne do Pešti. Řecký král a sultán vyměnili mezi sebou srdečné telegramy. Král děkoval sultánu za blaho- vůli, již projevil tento řeckému jednateli; sultán zase vyslovil své dostiučinění nad upevněním přátels kých poměrů mezi Tureckem a Řeckem. Ve Švédsku stal se, jak již jsme oznámili, novým předsedou kabinetu admirál Offer. Jmeno- vání jeho jest zárukou, že ani v celně-politické politice Švédska ani ohledně snah po Unii nenadejde žádná změna. Konservativní strana byla jeho jmenováním velice zklamána. President franeouzské republiky Lou- bet pronesl svůj smírčí nález ve sporu Costa Ricy a Kolumbie. Nález byl včera večer oběma stranám zaslán. Vévoda Abruzský, kterýž na své cestě v všech nádražích obecenstvem nadšeně byl pozdravo- ván, setkal se dnes v Turině s vévodou z Ao- sty, jenž mu přijel sem naproti, a byl uvítán na ná- draží velkovévodkyněmi Laticií a Helenou z Aosty, mimo to náčelníky úřadů a nesmírným zástupem lidu. Vévoda, jenž těší se znamenitému zdraví, dva- kráte přistoupil k oknu, aby za ovace poděkoval.

Zprávy církewní. Církevní slavnost. Dnes jest památka sv. Ludmily, první mučenice české, dědičky a matky če- ského národa. Manželka českého knížete Bořivoje sv. Ludmila, byla první křesťanskou kněžnou českou. Od koho byla pokřtěna, nevíme. Hned stala se hor-

Březnovský s rozhorlením odcházeje: Kteří jste hlasovali pro, dostanete od židů po diplomu čestného členství židovské obce a pověste si ho doma nad rodinný stůl na věčnou památku. Prosím, aby řádky tyto nebyly pojímány humo- risticky, nýbrž velmi vážně. Bude-li se na radnici všecko rozhodovati pouze se stanoviska právnického, pak budou Čechové při své ohebné povaze nalézati se na stálém ustupu před výbojnou povahou židů. A tu bych si ještě dovolil podati zprávu o jiném sezení obecních starších, ale nikoliv pražských, ný- brž mosteckých. Možná, že dosti brzy bude se tam rokovati následovně: Starosta: Oznamuji pánům členům, že na denním pořádku je prodej stavebního místa na českou školu. Čechové hodlají sami místo na školu si zakou- piti. Myslím, že se stanoviska právnického nelze proti tomu co .. Dr. Spitzer: Wie hajst právnické stanovisko? Dr. Kohn: My hvízdáme na právnické stano- visko. Dr. Löwy: Wir spucken . ... na právnické stanovisko. (Hlasy: Heilo !) Dr. Adler: My máme své nacionální stanovisko a podle toho Čechůmpovo- lení ku stavbě dáti se nesmí. Ani píď ně- mecké země Čechům! Starosta: Nechám tedy o návrhu hlasovati. Hlasuje se. Všichni vesměs hlasují proti. Na to zasedací síň otřásala se od břímavého: Hajlo a Wacker: Zástupcové města rozcházejíse za zpěvu pru- šácké písně: Deutschland, Deutschland über A lles ..,

Kde kdo je, ubírá nám půdu pod nohama. Němci tlačí se do našich měst, židé rozlézají se do naší Prahy a ucpávají nám obchodní zřídla, ve Vídni upírají nám nejsvětější práva na školu a kostel pod záminkou, že Vídeň musí zůstati městem něme- ckým. Každou píď práva musíme si vykupovati nejen svými penězi, ale i soudy, a to pokaždé až k nej- vyšší instanci, a u nás v Praze židé na radnici po- třebují jen pipnouti a již se hlásí naši právníci s největší ochotou — — Zdaž se nám ti samí židé, kteří stavbu nové synagogy vymáhají, nemusí v duchu smáti? Doposud nebylo v Čechách a na Moravě ani jediné volby, aby nebyli židé stáli v řadách našich nepřátel. Apropós! Vždyť máme v Praze též národní židy — »Or tomid«. Ano, ti nám teprve omastí zelí. Což jsme již tolik naivní, že neprohlížíme pravý účel českých židů? Ti mají přece ulamovati ostrý hrot našeho spravedlivého hněvu, oni mají tvořiti jakýsi puffer při nahodilých nárazech. My musíme židy oce- ňovati všeobecně jako celek, a tu nám naše české svědomí praví, že Israel jakožto celek našemu národu je nepřátelský. Že jednotlivci ze židů jsou hodní, po- čestní, poctiví a spravedliví, kdož by chtěl popírati, avšak ten celek! Ukažte nám jen jedinou slovanskou větev, v níž by 3e Israel k lidu přátelsky choval, a který národ musí od Israele trpěti tolik, jako sto- milionové Slovanstvo? Dokladem toho přesmutným je naše slovanská Praha. Židé ze židovského města postou- pili již na dolejší Nové Město. Zde si utvořili novou etappu, a sotva že se tam ocitli, již vystrčili růžky — Chceme zde míti synagogu! — Kde? — táže se křesťanský cit. — V Jerusalemské ulici, zrovna naproti kato- lické svatyni.

Tohle je přece smělost, — odpovídá tentýž křesťanský cit, — což nemají k tomu dost místa jinde, musí zrovna zde provokovati ? — Israel je vychytralý, Israel si všecko dříve obe- šel a cestu si do radnice vyšlapal. A to, co by každé křesťanské dítě za neslušné uznávalo, to uznávají páni advokáti a naše pražská elita za věc, proti níž s právnického stanoviska nelze ničeho namítati. Kte- rak hluboko pokleslo křesťanské uvědomění našich vzdělaných kruhů. Zde musí náš křesťanský lid pro- vésti korrektivu. Jeden pan doktor mi vzkázal, že prý bych se měl podívati do jeho bytu, abych se přesvědčil, ja- kým prý je křesťanem. Milerád věřím. Kdyby naše křesťanské uvědo- mění mělo se posuzovati podle krásných obrazů, podle Rafaelových madon, podle večeře Páně a snímání s kříže od největších mistrů, jejichž díla zdobí naše salony, pak by nebylo lepších křesťanů nad nás. Zrovna tak je to v Paříži, kdež mnohý otec mésta má stejně vyzdobeny své salony, ba má i své dcery na vychování v klášteře, ale jakmile vkročí do radnice, je z něho liberál, radikál, třeba i anarchista, podle panujícího větru, podle módy. Slovem: ti »dobří« salonní křesťani na naší radnici měli míti tolik křesťanského uvědomění a tolik křesťanské odvahy, aby byli povstali a řekli: Se sta- noviska právnického nelze sice ničeho namítati, avšak křesťanská slušnost, křesťanský cit, křesťanské deco- rum vyžaduje, abychom bránili se proti stavbě židov- ské synagogy zrovna vedle křesťanské svatyně. Vždyt bychom musili se styděti před našimi ženami, před našimi dětmi. A co o nás jednou řeknou naši po- tomci za 50—100 let!