1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 21l. ze dine 2. srpna 1900.
4
article
= Pozůstalost bezejmenných. Mezi pozů-
stalostními úřady ve Vídni a v Londýně zahájena
byla v poslední době čilá korrespondence a výměna
úřadních spisů v jisté dědičné záležitosti osob, jichž
jmena až dosud nebyla zjištěna. Dne 20. ledna uby
toval se v londýnském hotelu Bury párek mladých
lidí, kteří mluvili spolu vídeňským dialektem a kteří
zapsali se do knihy cizinců jakožto: »František Mül-
ler a jeho choť z Vídně«. Druhého dne v podvečer
nalezeni byli ve svém pokoji oba domněli manželé
mrtvi a vyprázdněná lahvička, na stole salonu po-
stavení, svědčila se vší určitostí o tom, že mladí
lidé požili cvankali, aby zbavili se životních pout.
Z dopisu, jejž zesnulý manžel po sobě v pokoji za-
nechal, zjistilo se, že se žádný ze zemřelých nejme-
noval Müller. Pravé jmeno sebevrahovo nemohlo
býti až do dneška zjištěno. »Prosíme,« znělo te do-
slovně v zanechaném listě, »neračte si činiti zby-
tečných starostí s námi, abyste snad totožnost na-
šich osob chtěli zjistiti, neboť všechno namahání
tom směru bylo by marným. Jest naším posledním
přáním, jež tuto pronášíme, abychom nepoznáni ze-
mřeli daleko od své vlasti.« To všechno bylo by
sice velmi pěkně řečeno, ale osoby umíněných sebe-
vrahů již proto musily býti z úřadní povinnosti zji-
štěny, protože mladí lidé po sobě zanechali slušnou
hotovost 50000 zlatých. Nicméně dědicové jich až
posud nebyli vypátráni, z kteréžto příčiny asi peníz
tyto zůstanou v Londýně. Rovněž nemálo zajímavou
událostí jest, že prádlo zesnulého párku znamenáno
bylo začátečními písmenkami »J« a »R«; když pak
o tom širší kruhy zvěděly, přihlásilo se nejméně sto
osob z Vídně a z Londýna, jichž křestní jmeno po-
čínalo písmenou »J« a příjmění s »R«, aby snad
prokázalo se zemřelými jakýsi příbuzenský poměr.
Mül
Müller
Vídeň
Londýn
Bura
5
article
Lidé tito byli tak naivními, že se domnívali, jakoby
jim vypátrané jmění ihned vyplaceno býti musilo.
Protože však až dosud nikým nic určitějšího v pří-
čině té se neprokázalo, zůstaly peníze netknutya
jak už podotčeno, leží na dně londýnských pokla-
den dál.
= Příšerný nález objeven byl na berlínsko-
anhaltské trati blíže stanice ludvigsfeldské. Nalezena
tam na kolejích čerstvě odtržená lidská noha a ve
vzdálenosti dalších sto metrů ohavně zobyzděná
mrtvola mladého muže bez trupu. Jak se brzy na to
zjistilo z výkazních papírů, u mrtvoly nalezených.
poznán v nešťastníku dělník Pavel Gustek z Berlína.
jenž patrně na sobě spáchal sebevraždu. Vypravuje
se, že na nebožáka bylo uvaleno podezření z krá
deže a že dělník, vědom si neviny, spáchal zoufaly
čin, jenom aby ušel zbytečným tahanicím s vyše
třovacím úřadem, jenž mohl až do dne nařízeného
líčení prohlásiti nad ním vazbu.
= Slavný soud se popral. Neuvěřitelná
zpráva sděluje se ze Sensu ve Francii. V poradní
síni místní soudní budovy sešli se čienové senátu
s presidentem v čele a ve přítomnosti státního zá-
stupce k jakési právní úradě. Přítomný písař, jenž
o jednání sepisoval protokol, dovolil si jakousi ne-
omalenou poznámku vůči presidentovi, již tento velmi
energicky od sebe odmítl. Na to zastal se státní zá-
stupce písaře i přenáhiil se při tom tou měrou, že
na presidenta vyskočil a pěstí udeřil jej do obličeje.
V té chvíli přimísili se do toho i ostatní soudcovéa
Pavel Gustek
Berlín
Francie
6
article
jeden z nich vyťal přednostovi soudu políček. Pr-
sident upadl na zemi, při čemž byl pošlapán, ba ko-
nečně i do krve zraněn. Obecenstvo, přítomné v
vedlejším zasedacím sále neobyčejným počtem, bralo
na výstupu živý podíl, neboť zaslechlo skorem každé
slůvko nadávek, jakož i každou z pustých ran, jež
se z poradní síně ozývaly. V místě panuje následkem
aféry této značné a všeobecné rozčilení. Soud zatím
k vyššímu rozkazu úřadní činnost zastavil, což potrvá
až do té chvíle, kdy k vydanému již nařízení mini-
sterstva spravedlnosti bude případ náležitě vyšetřen.
= Nejbližší úplné zatmění slunce bude po-
zorováno 17. května příštího roku. Nejdelšího trvání
bude míti v krajině u Padangy na Sumatře. Jiná
místa, odkudž se úkaz tento dobře dá pozorovati,
budou Pontinae na Borneu, Forte Viktoria na Am-
boině a ostrov sv. Mořice ve Východním indickém
oceáně. Protože pak Padanga ze všech těchto míst
jest nejpřístupnějším, odebéře se asi tam největší
počet astronomů.
= Krvavé drama ze žárlivosti, jehož rekem
byl jakýsi holič z bavorského Mnichova, odehrálo se
v neděli ve Špandavě. V Milichově zahradním ho-
stinci, známém to středisku svátečních výletníků,
zaměstnána byla od nedávné doby za sklepnici
sličná Marta Lamprechtova, k jejíž zbožňovatelům
náležel i holič Otto Hilger. Svou ustavičnou žárli-
vostí, jakož i proto, že od děvčete ustavičně žádal
peněžité podpory, stal se Hilger sklepnici odporným.
Když ji za posledních dnů několikráte ve výletním
místě navštívil, dala mu Marta na srozuměnou, že
o něho více nestojí. V neděli dopoledne obdržela
sklepnice od své přítelkyně z Mnichova dopis, jímž
varována byla před nejbližší návštěvou holičovou.
svatý . Mořic
Milichův
Mars Lamprechtův
Otta Hilger
Mars
Padang
Sumatra
Borneo
Mnichov
Špandava
Fort Viktoria
7
article
Děvče však dopisu nedbalo a když mladý muž sku-
tečně se téhož dne do restaurace dostavil, ani si jej
vážně nepovšimlo. Holič posadil se v místnosti za
uprázdněný stůl a vyvolal několik hlučnějších scén,
při čemž bylo znáti, že jedná ze žárlivosti, jíž bez-
mála připraven byl o rozum. Při tom ohrožovali
okolní hosty a tak dlouho do nich dorážel, až jej
konečně hostinský chytil za límec u kabátu a z míst-
nosti jej vystrnadil. Sotva že však se to stalo, za-
houkla z venčí rána a po ní druhá a třetí. Když se
pak z hostince vyvalil proud lidí, ležel před vchodem
restaurace holič s prostřelenou lebkou. Byl neprod-
leně dopraven do nemocnice, kdež však za nedlouho
= Americký souboj. V Pešti měl za po-
sledních dnů nerozvážný mladický kousek, spáchaný
z patrně lehkomyslnosti tragickou dohru. Před deset
lety studoval na tamní universitě syn rumunského
velkostatkáře z Bukurešti Josef Marta Vonesku.
Mladý muž, téměř ještě v chlapeckých létech měl
značnou náklonnost k romantickému výstřednímu
žití. V Pešti udržoval častě styky s váženou ru-
munskou rodinou a jak se zdálo, kořil se nejstarší
dceři domu. Také ještě jiný právník přicházel často
do této rodiny a Vonesku, aniž právě zvláštní od-
danost ku sličné dceři pociťoval, vyzval z pouhého
popudu za romantismem, právníka na souboj. Mla-
díci se smluvili na souboji americkém. Náhodou však
vytáhl černou kuličku Vonesku i bylo mezi mladými
lidmi již předem smluveno, že se ten, kdo prohrá
v deseti letech zastřelí. Jak se zdálo, nestaral se
Vonesku brzy po souboji o to, aby smluvené pod-
mínce dostál. Když se však záhy na to vrátildo
skonal.
Josef
Mars
Vonesko
Holič
Pešť
Bukurešť
8
article
Bukurešti k rodičům, zdělil Vonesku svému bratru,
jenž zastává hodnost vysokého policejního úřadníka,
že se následkem prohraného amerického souboje,
musí sprovodit. Bratr z počátku se domníval, že mu
vypravuje věci žertovné i nepřidával těmto řečem
víry a když se později mladý muž o věci
více nezmiňoval, zapomněl na ni i policejní
úřadník. Nicméně však zdělil mladík bratru znova,
že se blíží jeho poslední hodina, kdy podle
příkazu amerického souboje musí zemřít. Úřadník
znovu nedával víry těmto povídačkám, jakkoliv po-
zoroval, že bratr již po dobu několika měsíců upadá
v zádumčivost, že se stává těžkomyslným a že vůbec
svoji dřívější povahu značně pozměnil. Minulého
pátku zmizel Josef Marta Vonesku z Bukurešti i bylo
bratrovi jeho současně oznámeno, že se mladý muž
odebral do Pešti. Naplněn divnými předtuchami, vyjel
si starší bratr za ním a našel jej skutečně v jednom
z pešťských hotelů, kde hoch před tím bydlíval.
Mars
Bukurešť
Pešť
9
article
K učiněným výtkám bratrovým odvětil mladý muž,
že se cítí bezpodmínečně povinným, aby se zastřelil
a že se od těchto úmyslů nedá nikým zvrátit a pře-
mluvit. V neděli večer odebrali se bratři do nedale-
kého výletního města u Pešti, aby zde spolu pove-
čeřeli. Z nenadání zvedl se mladší Vonesku se svého
sedadla a vzdáliv se rychlými kroky na odlehlé
místo, vypálil si do hlavy tři rány z bambitky. Šťast-
nou nábodou způsobil si však jen těžké poškození,
neboť zbraň, kterou se chtěl o život připraviti, byla
jen malého kalibru. Zraněný mladík dopraven byl do
nemocnice, odkudž však již za 48 hodin byl propu-
štěn k domácímu léčení. Ve společnosti bratrově vy-
dal se pak na cestu k domovu. Avšak při jízdě dra-
hou napaden byl šílenstvím a ač jej bratr odté
chvíle střežil s dvojnásobnou opatrností, podařilo se
nešťastníku přece jen z vlaku uniknouti a průvod-
čímu svému zmizeti. Od té doby není ?po něm stopy.
Pešť
10
article
Zemřelí v Praze.
Dne 27. července 1900: Lohnerova Marie,
oukromnice 63 roky, 615—I. Popperová Žofie, sou-
Bromnice, 66 roků, 768—I. Seemanh Amaudus, písmo-
lijec, 74 r., 1037—I. Marterer Frani., JUDr., advokát,
83 roků, 118—II. Franta Ondřej, c. k. školní rada
v. v. 71 rok, 1944—II. Vogl Gustav, syn c. k. ofi-
ciála, 4 hod., 231—III. Vaněček Karel, dělník, 19 roků,
778-VII. Jílek Václav, syn dělnice, 23 dny, 440—II.
— Ve všeobecné nemocnici: Matějíček
Václarv, kočí, 28 roků, Hejbafová Marie, manželka
slévače, 43 roky. — U milosrdných bratří:
Šimanek Jan, zámečnický pomocník, 17 roků. —
U Alžbětinek: Palpánová Viléma, vdova po
typorrafu, 70 roků.
)ne 28. července 1960: Mikovec Antonín,
syn pozlacovače, 8 dní, čís 1455.IJ. Dornova Ga-
briela, dcera disponenta, 10 roků, čís. 270—II. Po-
ledna. Edvard, knihař, 22 roky, čis. 310—II. Mařan
Václatv, lakýrnický pomocník. 32 roky, čís. 1029—II.
— Ve všeobecné nemocnici: Pavlovský
František, kloboučník, 58 roků. Jaroš Gabriel, dělník,
30 rokti. Blatníková Františka, manželka nadučitele,
45 rokte. — U milosrdných sester: Mülle-
rová Františka, služka, 35 roků. Modes Jan, cho-
vanec ustavu slepců, 30 roků. Hrdličková Marie.
vdova po berním, 76 roků. Zárubová Anna, manželka
dělníkri, 35 r. — V josefovské nemocnici:
Weinburgerová Anna, obchodnice s drůbeží, 35 roků.
Kapusta Václav, malířský pomocník, 39 roků.
— 636 —
I Popperová
Marterer
Fraňo
JUDr
Franta Ondřej
Vogl
Vaněček
Karel
Jílek
Dornův
Edvard
Mařan Václatv
Jaroš
Gabriel
František
Hrdličková
Marie
Zárubová
Anna
Kapusta
Praha
Hejbafová Marie
Blatníková František
Mülle
Mode Jan
Lohnerův Marie
Matějíček Václarv
Šimanek Jan
U Alžbětinka
Palpánová Vilém
Mikovec Antonín
Pavlovský František
Weinburgerová Anno
11
article
předpojat. Když se odbyly běžné záležitosti, vstal dosti
mdle a pravil:
»Milí lordi a pánové, dlouho jsem měl v úmyslu
něco vám říci — něco důležitého — a cosi mne pudí,
abych tak učinil nyní. Přičinili jsme se co nejlépe vi zá-
konodárství, týkajícím se církve, abychom dodali náležitou
upřímnost a opravdový život jejímu poměru ku státu. Leč
čím déle žiji, tím více cítím, že spojení toto jest samo
v sobě falešné, škodlivé, ba i nebezpečné oběma stejně.
Nikdy v historii, pokud vím, a zajisté nikdy, pokud sahá
má vlastní zkušenost, nebylo možno udržovati spojení
církve se státem bez častých přehmatů a porušení. Po-
kusy podobné končily zjevným podvodem v posvátných
věcech, obřady bez duchovního významu a hrubými
travestiemi velebného uctívání boha. Mluvě o naší vlastní
církvi, nechci tajiti své přesvědčení, že by nemohla pře-
žíti časté zanedbávání principů, které spočívají hluboko
v theorii křesťanství, kdyby nebylo dobrých a poctivých
mužů, kteří se ještě vždy našli v jejím lůně. Její po-
žitkářství, její ohledy na zájmy kapsy, její snaha řaditi
administratora nad apoštola, jsou plevelem, který bují
z půdy jejího sňatku se státem. A když pomyslím na ne-
pravidelnosti a nerovnosti v její vnitřní správě, na její
bezpočetné chudé duchovní a na její lordy a knížata a
hlavně, když si vzpomenu na její apoštolské pretense a na
to, že jistojistě ten, kdo se pokusí v církvi žíti skutečný
život apoštolský, vydá se v nebezpečenství mučennictví,
jež vždy bylo prohlášeno proti novotářům, nemohu jinak
než věřiti, že mnozí svědomiti duchovní by byli rádi
zbaveni onoho břemene státního pokušení, o němž cítí,
že jest škodlivé a nesnesitelné — aby dávali, což jest
eísařovo císaři, a což jest božího bohu. [ Nechť jest tomu
— 633 —
12
article
»To je otec Stor m. Ti lotři! Ty bestie!“ A pes,
»To je otec Stor m. Ti lotři! Ty bestie!“ A pes,
chudák, také!«
»Achich! Kde je policie? Co s ním počneme Aggie?«
»Doneste ho ke nině, což jiného.«
Na to slyšel, jak Big Ben odbijt dvanáct, a potom —
Byla to dlouhá, dlouhá cesta a tunel jakoby pokračoval
dále a dále.
achich
Big Bena
13
article
XIv.
XIv.
Za půl hodiny na to ozval se jediný hlučný úder
na dveře sirotčince, což jest klepání chudých. Hořejší-
okno se otevřelo, a třes avý hlas volal z dola, »Glory1
Miss Gloria !«
Byla to Agatha Jonesová. Glory spěchala dolůa
našla dívku velmi rozechvěnou. Jediný pohled do její
tváře při světle svíčky jsskoby jí vypověděl vše.
»Našli jste ho?«
zere
»Ano; je raněn. Jes —e
»Utište se, dítě; povězte mi vše,« pravila Glorý
a Aggie vyřídila své postelství.
Co opustil Otec Storm Holloway, byl pronásledován
a nalezen přispěním psa. Dav jej přepadl, srazil k zemi
a ublížil mu. Leží nyní v Aggiině pokoji. Neměli jej kam
jinam dáti, protože muží zmizeli hned jak padl, a ženy
se bály vzíti ho k sobě. Na konec přišla stráž a šli pro
farního lékaře. Paní Pinc herová je u Otce a neboh ý pes
je mrtev.
Glory si držela rukrr na srdci, pokud jí Aggie vy-
právěla tu historii, »Přiješu za vámi,« pravila. »Řekla
jste mu, že jsem zde? Ptoslal vás pro mne?«
Křertra.
Hořejší
Glorie
Jonesová
Glorý
Aggie
Storm Holloway
Pinc
Otka
Glor 1 Misso