1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 204. ze dne 26. července 1900.
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Jízda na pařížské městské dráze »Me
tropolitain«, která, jak známo, veškerá nádraží hlav-
ního města Francie spojuje a město pod zemí pro-
tíná, zahájena v těchto dnech na trati jihovýchodní
mezi stanicemi »Vincennes«, a »Porte-Maillot-
Značná tato vzdálenost, která dva známé díly města
na Seině dělí, byla prvním elektrickým vlakem pod-
zemním ujeta za třicet pět minut, což zajisté uspo
kojivou rychlostí, pováží-li se, že jest na této trati
veliké množství zastávek. Ministr veřejných praci
Pierre - Baudin, ohlásil předevčírem svou ná-
vštěvu a projel celou trať, dopravě odevzdanou,
až po »Porte-Maillot« ve zvláštním vlaku. Ostatní
oddíly »Metropolitainu« budou, jak se ministr pře-
svědčil, v nejkratší době dohotoveny a účelu svému
odevzdány.
Baudin
Francie
Vincennes
Seina
3
article
= Včera odevzdal předseda »Automobile-
Club de France« p. Štěpánu Lenoirovi, který, jak
známo, v roce 1860 první dopravní službu v auto-
mobilech mezi Paříží a Charentonem zavedl, čestný
odznak, jejž pořídil před krátkým časem p. Dupuis
Lie medaille nese nápis »Hommage de 1' Automo-
bile Club de France M. Etienne Lenoir 18. juillet
1900«; rub opatřen krásně provedenou gravurou alle-
gorické postavy na okřídleném automobilu,
= Neštěstí na americkém jezeře. Rodinné
drama odehrálo se v těchto dnech na hladině cleve-
landského jezera ve státě Ohio. Manželky millionářů
Jakuba a Jana Corriganových, vlastních bratří, pod
nikly ve společnosti dcer malý osmidenní výlet po
svém parníku. Z vyjížďky se právě vracely, kdyžje
blíže pobřeží překvapila obrovská bouře. Voda je-
zerní počala se zmítati a pěnivé vlny dodávaly hlu-
čivé scéně výraz divokosti, kteráž jevila se tím, že
parník v prvém nárazu na jeden z rozčeřených
vodních sloupů byl převrácen. Jakkoliv se vším úsi-
lím podniklo se vše na záchranu, zejmena damské
společnosti, přece nejen tato, nýbrž i mužstvo na
lodi zaměstnané, zahynulo v tůních jezera. Také
dva rybářské čluny vypravily se k zachránění ubo-
žáků, docílily však jen toho, že několik členůz
mužstva v poslední, zoufalé chvíli do jednoho ze
člunů se dostalo a na břeh za živa dopraveno bylo.
Lenoir
Franc
M Lenoir
Jakub
Corriganová
Paříž
Charenton
Ohio
klub jít Franca
Hommag jít 1 ' Automo
4
article
Osmnáctiletá dcera jedné z paní Corriganových pro-
dlévala v době povstavší bouře na palubě. Jeden
z námořníků popadl ji v nejnebezpečnější chvíli ko-
lem pasu a vyšplhal s ní po provaze na jeden ze
stožárů, odkudž vyčkávatí chtěl příjezdu záchranných
člunů. Když však děvče spatřilo, že se matka její
topí v rozzuřených vlnách, vší sílou vydralo sez
námořníkových rukou a skočílo do vodní propasti.
Druhé, patnactileté děvče, bylo by rovněž ušlo smrti,
kdyby se nebylo s námořníkem, jenž děvče na zá-
dech odnášel, přetrhlo nešťastnou náhodou lodní
Jano. Děvče i námořník spadli do jezera a utonuli.
Druhá z paní Corriganových meškala za bouřky
dole v kajutě se svými dcerami, z nichž prva, číta-
jící 24 roky, byla provdána, druhá, 20letá, měla se
v nejbližších dnech zasnoubiti. Na zachránění těchto
dam nebylo při bouřce vůbec ani pomyšlení, nebot
byly vchody do kajuty nešťastnou příhodou na klíč
zamčeny.
Corriganová
Jana
5
article
Rozkošná venkovská idylka odehrála
se ke konci školního roku na obecné dívčí škole
v saských Purnochách. Jedno z děvčat přineslo panu
učiteli živého kohouta. Opeřenec přijat byl za před-
mět srdečné vzpomínky prozatím se srdečným díkem
aby však nerušil pozornost dětí, s nimiž nastával
právě den loučení, ubytován hrdina smetišť prozatím
v zadu za tabulí, kdež se také zcela pohodlně ule-
bedil. Prožluklá náhoda však zahrála si tu nad míru
neočekávaně. Kde se vzal, tu se vzal, do dveří
vstoupil visitující pan inspektor, jenž si přál, aby
pan učitel s dětmi improvisoval učební produkci.
Stařičký pan učitel svolil a děti četly, počítalya
konečně i přednesly několik zpěvných sborů. Vše se
znamenitě vydařilo, až na maličkost, že při poslední
zpívané sloce ozval se za tabulí náš opeřenec a že
oznamoval svoji přítomnost hrdým »kykyryký«. Oči
dětí upřely se na tabuli a pan visitand, který ovšem
stav věci neznal, dal se ku všeobecnému překvapení
do pronášení neobsáhlé pochvaly malých žaček.
»Vidíte,« promluvil k nim, »vidíte, dětičky, jak krásně
jste zapěly! I kohouta ze vsi, kterýž asi pod oknem
naslouchal vašemu zpěvu, pohnuly jste k pochvale.«
Ale tu máš, čerte, kropáč! Teď už toho měl i kohout
dost i vydrav se ze svého úkrytu, vskočil na ho-
řejší hranu tabule a rozkřikl se znova svou stejno-
zvučnou písní a opět z plna hrdla zakokrhal . « . Tu
teprve zamračil pan inspektor poněkud své vysoké
čelo, usmál se a jediný pohled na rozveselené obli-
čeje dětí vše mu vysvětloval. Ke konci potřásl panu
učiteli rukou, poroučel se mu a mezi dveřmi popřál
mu — dobrého chutnání.
6
article
= Nejstarší noviny z celého světa jsou
bez odporu čínské vládní listy »Kin-Pan«. Časopis
tento, vydávaný v Pekinu, rozesílá se toliko úřad-
nictvu a mandarinům nejvyšších tříd. Každého dne koná
se v některé z tajných síní císařského paláce velká
státní rada, v níž se projednávají nejdůležitější
otázky politické. Předsedové šesti státních výborů,
složených ze stejného počtu tatarských a čínských
mandarinů, předkládají po skončené schůzi císa-
řovněvdově své zprávy, jež panovnice ověří svými
podpisy. V zápětí na to posílají se opisy a výtahy
z těchto listin do redakce »Kin-Pana«, jehož tiskárna
umístěna jest v nejzastrčenějším cípu svatého města.
Tyto čínské úřadní noviny jsou dle pověsti nejstar-
ším světovým listem, neboť tiskly prý se, jak o nich
pověst tvrdí, již roku 890, takže před plným deseti-
letím slavily své jubileum tisíce roků. List vychází
ve třech vydáních: prvé vydání jest žiuté, druhé
bílé a třetí zelené. Jsou tedy i v Číně noviny, které
podle tohe, jak to vyžaduje doba, mění svou
barvu . ..
Peking
Čína
7
article
= O vrahu Nordlundovi, jenž, jak z přede
šlých zpráv známo, podnikl nebezpečný útok na do-
zorce vězňů v trestnici westereské, při čemž jednoho
z nich těžce, druhého pak lehce zranil, oznamuje se
dále: Když oba dozorci před 9. hodinou ranní v prů-
vodu třetího dozorce vešli do celly Nordlundovy, aby
jej vyzvali ku procházce v nádvoří, odpověděl jim
vězeň, jenž stál uprostřed koby, s líčenou zdvoři-
lostí, že by si rád ven vyšel. V okamžiku pak, když
dozorci k němu přistoupili, aby mu svázali ruce,
jak to předpisem u individuí nejvýš nebezpečných,
vrhl se Nordlund se vší průdkostí na oba dozorce,
jednoho z nich pobodal ostrým nástrojem, jejž si
zhotovil ze železných příček svého lože a když
zraněný dozorce padl krváceje k zemi, přiskočil
útočník ke druhému, zasadiv i jemu prudké dvě rány
do krku a levé ruky. Útok proveden byl s takovou
Nordlund
Nordlundův
8
article
rychlostí, že třetí dozorce, jenž v té chvíli dlel na
chodbě, neměl ani času, aby svým přátelům poskytl
patřičné pomoci. Kromě toho procházel se žalářní
chodbou ještě čtvrtý dozorce, jenž byl ozbrojen
jenž skutečně také, když zpozoroval, co se děje,
zbraně užil a po Nordlundovi vystřelil. Ale zakročení
toto stalo se už pozdě, když oba prví dozorci již
z ran krváceli. Nordlund, byv střelnou ranou zasažen
do levé strany prsou, poněkud bolestí vykřikl. Při
úřadním výslechu, jemuž byl neprodleně podroben,
zdráhal se z počátku dávati odpovědi, později však
přece jen rozvázal a prohlašoval k prvým otázkám
soudcovým, že se mu jednalo jedině o to, aby z vě-
zení prchl a že vůči dozorcům jednal přenáhleně,
nevěda, že jich tam mimo dva, které zranil, jest více
přítomno. Příčku své postele obrousil si při denních
vycházkách o kámen, jejž nalezl na vězeňském
dvoře a učinil to zcela nepozorovaně. Zranění jed-
noho z přepadených dozorců jest velmi těžké, nebot
o uzdravení ubožákově se valně pochybuje.
= Opuštěný klášter. Vatikánem nařízená
oprava řádu Františkánského ve směru nejpřísnější
zdrželivosti měla na mnohých místech v Uhrách z
následek, že čelní členové z řádu vystoupili. V pešt-
ském klášteře na Novém městě setrvali po této udá-
losti toliko dva mniši. Bývalý prior řádu Alexandr
Ban převzal místo u řádu světského za prvého ka-
plana. Nástupcem jeho v klášteře stal se bývalý vi-
kář Koloman Meszaros. Kromě tohoto setrvává ve
svazku řádu ještě jiný, stařičký mnich, kterýž se
uvolil, že se předpisům nejpřísnější zdrželivosti
ochotně podrobí.
Nordlund
Alexandr Ban
Meszaros
Vatikán
Uhry
9
title
Divadlo , Uranla“ na výstavišti v Kr. Oboře.
10
article
Ředitel V. Suk.
Ředitel V. Suk.
Ve čtvrtek 26. července.
Začátek o 1/827. hodině.
Při příležitosti velké matiční slavnosti spolku zřízenců
veškerých dráh král. hlav. města Praby a na počest
všech Aninek
Po čtvrté;
AZ A-
Velká francouzská komedie o pěti jednáních od Bre-
thona, přeložil Šimák. Režisér p. Fr. Šípek.
V Suk
Šimák
Šípek
Praba
Bre
spolek zřízenec
Aza A
11
title
Začátek o 1/27. hodině
12
article
Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech
Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech
Ve čivrtek 26. července.
Král
Pištěkův letnit divadlo
13
article
Ku oslavě všech Anen.
S laskavým svolením družstva Národního divadla
v Praze.
ZAZ A.
17213
Sensační hra o 5 jednáních. Napsali Piero Bertoň
Ch. Simon.
Koncertní produkci v mezihře řídí při úplném orkestru
ředitel Pištěk.
Zaza
17213
Piero Bertoň
Ch
Simon
Pištěk
Praha
národní divadlo
14
article
Arena na Smíchově.
Arena na Smíchově.
Ve čtvrtek 26. července.
Začátek o 1/27. hod.
Po 40.:
Smíchov
15
article
1721
1721
U bílého konička.
Fraška o 3 odděl. Napsali Blumenthal a Kadelburg.
Přeložil P. Nebeský. Režii má p. J. Kubík.
Fraško
Blumenthal
Kadelburg
P Nebeský
J Kubík
16
article
zpřetrbaných pout. Vaše pošetilá, bývalá spolubydlicí
(vlastně její zbytek),
Glory.«
Ráno, jak se rozednilo, vstala a vytáhla malou po-
cinovanou truhličku pod postelí. Byla to truhlička, v níž
přivezla všechen svůj majetek do Londýna, když přišla
poprvé ze svého ostrovního domova. Z této truhličky vý-
ňala prostý šedý kostým — kostým, který si koupila na
vycházky, když byla opatrovnicí v nemocnjci. Oblékla jej
a podívala se do zreadla. Prostá šedá postava tak nepo-
dobná tomu, čím byla včera večer, lehce ji bodla k srdci,
a ona vzdychla.
»Ale to je přece jen Glory,« myslila si. »To je
vnučka měho dědečka, dcera mého otce, a ne ona smý
šlená žena, která dělala tak dlouho maškarádu po Lon-
dýně.« Leč úvaha ta ji přilis nepotěšila a palčivé slzy
počaly se řinouti.
Svázala ještě trochu jiného šatstva do uzlíku, ote-
vřela dvéře a naslouchala. Ani hlásku nebylo v doměa
ona se plížila dolů lehkým krokem. U salonu se zastavila
a naposledy se rozhlížela po místě, kdež strávila tak
mnohou rozčilující hodinu a prožila tolik různých fazí
životě. Co stála na prahu, bylo slyšeti zvuky těžkého od-
dychování. Pocházely od mopslíka, který ležel stočen na
pohovce a spal. Vyčítajíe si, že na to zvířátko zapomněla,
vzala je do náruče a tišila, když se probudilo a počalo
kňučeti. Potom se vykradla k domovním dveřím, otevřela
je tiše, vyšla, a zavřela je za sebou. Zámek cvakl v ti-
chých zahradách a potom nikde ani zvuku, jen vrabci
čiřikali na okapu.
Slunéčko vylězalo nad chladnými a tichými ulicemi,
jimiž kráčela, a několik drožkářů na stanovišti dívalo se
na ženu v opatrovnickém obleku, s malým uzlíkem
Londýn
Glor
tichý ulice
Glor
17
article
a oddanost všeho srdce svého i duše své, jež nyní čeká
se strachem a bolestí na vaši odpověď.«
Glory četla tento dopis a víčka oční se jí jaksi cu-
kala, avšak odložila jej bez žalu. Přece jen bylo těžko
na psaní odpověděti, a ona se mnohokráte pokusila, aniž
byla na konec uspokojena. Ve všech z nich byl ton ne-
upřímnosti, a ji to mrzelo a styděla se,
»Když si vzpomenu, jak laskay jste ke mně byl od
počátku, plakala bych, pomyslím-li, jakou odpověď vám
musím dáti. Avšak nemohu si pomoci — oh, nemohu,
nemohu ! Nepovažujte mne za nevděčnou, a nemyslete,
že se hněvám neb jsem snad uražena či pohoršena, leč
vyhověti vašemu přání jest nemožno — zcela, zcela ne-
možno. Oh, jen kdybyste věděl, co jest to odepříti si bu-
doucnost, již mi nabízíte, obrátiti se zády k radostem,
s nimiž život ke mně přišel, vyňati si všechny tyto růže
z vlasů, uvěřil byste, že to musilo býti mnohem, mno-
hem mocnější volání, než světské povznešení a velikost,
jehož jsem konečně uposlechla. A jest! Žena může po-
hrávati se svým srdcem, když ten, jejž miluje, je zdráv
a šťasten, nebo mocný a zámožný, ale když padl a krutý
svět po něm šlape, nemůže jim déle mrhati —— Ano, mu-
sím jíti k němu, půjdu-li k někomu! Kromě toho vy
se můžete obejíti beze mne, a on ne. Vy máte celý svět,
a on nemá nic než mne. Kdybyste byl ženou, pochopil
byste vše to, ale vy jste poctivý a šlechetný a upřímný
a když pohlédnu na váš dopis a vzpomenu, jak často
jste se zastával padlého, srdce se mi chvěje a oči se
kali, a já vím, co jest to, býti anglickým gentlemanem.«
Když napsala tento dopis, šla do své ložnice a za-
městnávala se tam asi hodinu, rozdělujíc do balíků své
šaty a klenoty, a dávajíc na ně obal se jmeny. Prostší
Křestan.
— 613 —