„Nový Jihočeský Dělník“

Strana 3.

Obsah článků uveřejněných v č. 6. per. tiskopisu »Nový Jihočeský Dělník« vydávaného ze dne 11. února 1910 a v Č. Budějovicích tištěného, totiž »Povídání Hůlky v ma- sopustě« a sice od slov: I. »Povídání Hůlky« až do slov »organisaci«, II. »Tak podceňuje« až do slov »nesmrtelných«, III. »Mluv o tom« až do slov »a tisku«, dále článku »Nový Etink« v místech od slov IV. »Týž ve svém« až do slov »na vrbě« a článku »Z Roseče ujindř. Hradce« v místech V. od slov »Spalte všechny« až do slov »církev tančící« zakládá a sice I.—III. skutkovou povahu přečinu proti bezpečnosti cti dle § 491 tr. z. a čl. V. zák. ze dne 17. prosince 1862 č. 8. ř. z. z roku 1863, dále IV. skutkovou povahu přečinu proti veřejnému pokoji a řádu dle § 302 tr. z. a konečně V. skutkovou povahu přečinu proti veřejnému pokojia řádu dle § 303 tr. z. Zavádí se ve věci této řízení objektivní ve smyslu § 493 tr. ř, vykonané zabavení téhož čísla se dle § 489 tr. ř. schvaluje, další jeho rozšiřování se dle § 493 tr. ř. zapovídá a nařizuje se dle § 37 tisk. zák. zničení výtisků zabavených.

Důvody: Obsahem shora blíže naznačeným I.—III. vydává se biskup budějovický Hůlka, tedy duchovní správce v příčině jeho působení úředního u veřejný posměch. Obsahem shora naznačeným IV. vybízí se k zášti proti římsko-katolickému stavu kněžskému. Obsahem shora naznačeným V. učení zákonem uznané řimsko-katolické církve v posměch se uvádí a zlehčiti hledí Poněvadž jednání to a sice I.—III. skutkovou povahu přečinu proti bezpečnosti cti dle § 491 tr. z. a čl. V. zák. ze dne 17. prosince 1862 č. 8 ř. zák. z roku 1863, dále IV. skutkovou povahu přečinu proti veřejnému pokoji a řádu dle § 303. tr. z. v sobě zahrnuje, bylo vyhověli návrhům c. k. stát, zastupitelství na potvrzení vykonaného zabaveni, na zákaz dalšího rozšíření a na zničeni výtisků zabavených, jak shora uvedeno. V Budějovicích, dne 11. února 1919. C. k. krajský soud v Budějovicích. Libora.

Je na čase, že sejde se říšská rada. Zabavená část bude poslanci našimi interpel- lována a celá veřejnost shledá, že žádný pokoj ani pořádek tím nebude porušen, jak strachoval se státní návladní a senát krajského soudu. * Výroční plenární schůze Místní odborové komise koná se 27. t. m. odpoledne o 2. hod. v Dělnickém domě. Na ní podány budou zprávy o odborovém hnutí za poslední rok, vykoná se volba činovníků a přijdou na přetřes aktualní záležitosti odborové. * Pomocní dělníci stavební konají členskou schůzi v neděli 20. t. m. o 10. hod. dopol. v Děl. domě: * Cyklisté konají v neděli 20. t. m. o 2. hod. odp. členskou schůzi v Dělnickém domě.

* Divadlo v Dělnickém domě. V neděli 20. t. m. sehraje náš dramatický odbor působivý obraz z vesnického života »Diblík, šotek z hor.« Začátek o půl 8. hod. večer. Ceny míst obyčejné. Doporučujeme soudruhům a soudružkám k hojné návštěvě. * Stávka dělníků mlynářských. Přinesli jsme v tomto listě zprávy, jak provokativně počínali si majitelé mlýnů v Č. Budějovicích a okolí proti dělnictvu mlynářskému, které žádalo po dojití smlouvy úpravu mzdy. Ještě hůře počínali si majitelé mlýnů proti zástupcům organisace dělnictva mlynářského. Jeden mu dokonce ukazoval na dvéře. Jednání takové vzbudilo mezi dělnictvem mlynářským všeobecné rozrušení. V úterý a ve středu došlo k zastavení práce ve mlýnech. .V pondělí zastavena práce ve mlýně Hansovém a Předním mlýně, ve středu zastavilo práci dělnictvo ve mlýně Zátkovém ve Březí. Ve mlýně Plánském se vyjednávalo a v družstevním mlýně vPoříčí jsou poměry ku spokojenosti dělnictva upraveny. Stávka zaviněná neústupností mlynářů, potrvá patrně delší dobu. Dělnictvo je připraveno a vytrvá v boji do plného vítězství.

* Opětné vítězství soc. dern. dělnictva v tabákové továrně zdejší. V tabákové továrně konaly se volby do nemocenského výboru. Nemocenský výbor byl vždy v rukou klerikálů. Tentokráte valná část dělnictva se vyslovila pro kandidáty sociálně demokratické. Soudr. Růžička byl zvolen na ráz, ostatní přišli do užší volby, ve které klerikálové s národními dělníky zůstali v menšině. Jen dále, soudruzi a soudružky! Drobná organisační a vzvělavací práce přinese vám všem v továrně užitku přehojného. * Pak chtějí lid organisovati. Mezi budějovickými kněžími panuje napiatý boj delší dobu, který teprve nyní v plné síle vyšel na veřejnost, jak píšeme na jiném místě. Pak kněží chtí organisovat lid, když sami nejsou mezi sebou svorní. Celá řada dělnic v tabákové továrně, náležící klerikální straně má nyní nejlepší příležitost pozorovat, jak kněží mezi sebou uplatňují lásku k bližnímu. Repa je dostatek dělnicím znám, a měli ho za vzorného kněze a zatím co hledal na soc. demokratech, u něho se skrývalo. Varujte se pokrytců černých.

* Organisace strany mladočeské v Čes. Budějovicích snaží se poslední dobou zí- skati, co ztratila v létech minulých. Dne 14. t. m. konala členskou schůzi, na níž po referátu dra. Statečného došlo ku založení organisace žen mladočeských.

* Kdo přivodil konkurs na jmění krejčího p. Fr Bumerla, může nejlépe sám uvažovali. Obával se vždy sociálních demokratů, že budou se s ním dělit, a nyní krajský soud jmenoval správcem konkursní podstaty dra Benische !

* Trucovitý hejtman dal si říci. Zdejší ostrostřelci měli předešlý týden dva pohřby. Na jeden (zemřel zámožnější člen) vyrukovalo 14 mužů a i hejtman Knapp na koni v plné zbroji. Ta hrstka mužstva mu ale slavnostní výšlap pokazila, pročež se vzdal hodnosti své. Velký nářek se strhl ale v neposlušném mužstvu, které mělo zůstati bez hejtmana. Zvolena byla deputace, která šla prosit odstouplého hejtmana, aby zůstal sboru zachován nadále oni že budou poslouchati vždy jeho komanda, jak to činili na vojně. Hejtman Knapp dal si konečně říci. Kdyby byl tak neučinil, museli se osiřelí střelci obrátiti na kopnického hejtmana Vogta, až by týž na své okružní cestě světem byl do našeho města zavítal. Ty vej- šlapy jaké by byly se ševcem Vogtem! To by se svět na šice žárlivě díval. * Bratři to umí, jen co je pravda! Ve své „Stráži Lidu“ omývají okr. nemocenskou pokladnu v záležitosti dělníka V. Hláska, o níž jsme v tomto listě psali a uvádí lživě, že neznámý občan, který po 14. lednu v pokladně podporu nemocenskou a pohřebné žádal, nepřinesl ani jediný doklad o Hláskově nemoci a jeho úmrtí. Bratři mají buďto velice krátkou paměť aneb zúmyslně lhou, aby celá věc nevypadala tak drasticky, jak se vlastně odehrála.

Nechť seberou bratři své smysly a upamatují se, že ten „neznámý občan“ předložil v pokladně doklady a sice od dra Wotického o Hláskově nemoci a od dra Krásy o jeho úmrtí. Že bratři neměli čas, doklady ony přečísti, za to neznámý občan nemůže, neboť se na něho s celou svou „intelligentní“ výmluvností vrhli jako smečka šelem chtíce jej uml- četi. Neznámý občan než by se s nimi hádal, sebral své doklady a hleděl se dostati z blízkosti bratří a domáhá se svých práv cestou jinou. Bratři připisují oněch 57 řádků v „J. D.“ soudr. H., ale tentokráte se zmýlili, neboť to nebyl ten nenáviděný bratry s. H., nýbrž onen neznámý občan, který podal věřejnosti stav věci tak, jak se odehrála a veřejnost sama učiní si úsudek o jednání bratří se členy okr. nemocenské pokladny, již bratři — tak „zásadně“ — nikomu nic nedat — spravují. Fiat!! Neznámý občan. * „Sudbohmische Volkszeitung“ vydávaná zem. poslancem F. X. Reitererem, jež byla 1. lednem zastavena pro spory nakladatele s redakcí, vychází odklizením těchto 13. únorem nadále.

Z kraje XVL Tábor (Nekoncesovaná živnost ubytovací a vyvařovací.) Tajemník král, české akademie hospodářské v Táboře, p. Petr Gajdík, vystavěl si slušný dvoupatrový dům, jenž nese název »Na Slovači«. Ale jednání p. taj. Gajdika a jeho milostivé choti mohlo by se spíše nazvati maďarským, neboť nepostavil si snad dům proto, aby odpomohl nedostatku bytů, ale proto, aby celý dům mohl pronajmouti studujícím zmíněného ústavu, v domnění, že svým vlivem na akademii docílí toho, že většina posluchačů se u něho ubytuje s celým zaopatřením. Ač p. Gajdík by podobnou »noclehárnu« a »stravovnu« ve svém domě nepotřeboval (mát slušný příjem a z toho by mohl býti také živ), přece ubírá tím mnoha a mnoha rodinám a vdovám existenci, neboť jest u nás mnoho rodin odkázáno svojí existencí pouze na ubytování studujících. K tomu, účelu drží si po celou řadu let větší byty, v domnění, že když zde máme dvě střední a jednu vyšší školu, že uhájí svůj život pronajímáním svých bytů studujícím zmíněných ústavů. Nutno tu poukázat také na jednání »milostivé paní« tajemníkové se služebným personálem. Žádná služka neb kuchařka nevydrží tu déle — jak jeden měsíc. To jsou však vzácné případy, většina odchází odtud již ve 14 dnech. A není divu, neboť »milostivá« podezřívá každou služku z krádeže různých věcí, jako prádla a pod., a pak se stává, že dotyčný kus prádla, o němž »milostivá« tvrdí, že jí byl služkou ukraden, se najde pověšený na půdě anebo složený v prádelníku. Ale co na tom, že se uvalí na služku těžké obvinění. Vždyť jest to

jen služka, a vůči té jest všecko dovoleno. U této hodné paničky přijmula též místo, jistá vdova po učiteli, jako kuchařka. Nechala se zlákat vábivým insertem v domnění, že jako dosti vzdělaná žena bude moci uhájili tu svoji existenci, ku které ji naprosto nemohla stačiti skrovná pense po jejím muži. »Milostivá« však myslila, že má před sebou jen takovou obyčejnou služku, proto týrala ji všemožným způsobem, až se dostaly do sebe. Kuchařka ovšem vědoma si byla svého práva a statečně se hájila, takže milostivá touto opovážlivostí popuzená, řekla ji, aby se ji okamžitě »pakovala« ke všem čertům. Kuchařka šla, ale ne k čertu, nýbrž k soudu, kde podala na pí. tajemníkovou žalobu na náhradu ušlého služného. »Milostivá« se tu pak vymlouvala, že to tak neřekla, a mluvila pravý opak toho, co v žalobě bylo uvedeno. Když jí kuchařka řekla, že nemluví pravdu, řekla tato opět kuchařce, že lže, za což nebyla soudcem napomenuta, ale naproti tomu stále soudce napomínal kuchařku. Zde se opět uplatnilo staré přísloví, že »pes psa nikdy nežere«. Pan soudce tu hájil pí. tajemníkovou tím, že prý neměla se soudem ještě toho nejmenšího co dělat. Nechť se jen p. soudce zeptá pana polic, revisora, jak tam jest paní tajemníková zapsána. Pan revisor by mu ukázal spoustu protokolů, kde byl nucen rovnati spory paní tajemníkové se služkama. Pan revisor by ji jistě nedal doporučenku, ku kterému advokátu má se obrátit s protižalobou, když se dověděla, že na ní kuchařka po 30 dnech dle čeledniho řádu podala žalobu. Na výsledek tohoto procesu jsme opravdu zvědavi.

— I n t e 11 i g e n t i. V neděli konala se celoroční valná hromada pomocnické hromady při obchodním gremiu v hostinci »U Havlíčků«. Do této valné hromady zagito- vali příslušníci Č. O. B. kde kterého jejich stoupence a nápadné bylo, že i děvčata v obchodech zaměstnaná dostavila se do jedné. Přišli s úmyslem valnou hromadu úplně opanovat anebo rozbít. Jednání jejich ukázalo také, že s jiným úmyslem nepřišli. Sotva předseda zahájil valnou hromadu a sotvaže činovníci počali podávati zprávy o činnosti pomoc, hromady za uplynulý rok, spustili bratři a sestry takový rámus, že nebylo slyšeli nic jiného než jich nadávky, jako: lumpové, zlodějové, kluci židovští, žíďata a mnohé ještě lepší ze slovníku krasomluvy příslušníků Č. O. B. Páni a slečny z Č. O. B. vyčerpali tu úplně jejich nadávkový slovník. Když předseda viděl, že jednání za takovéto nálady není možné, rozpustil valnou hromadu. Tu teprv »intelligenti« z Č. O. B. spustili na celé kolo, takže se lidé venku zastavovali a ptali se, co že se to tu děje. Když jim bylo řečeno, že jsou to intelligentní obchodní pomocníci, tak zvaní »Čeobáci«, tu každý řekl: Ó je, to oni dělají vždycky a všude. Ti neumí nic jiného než pořádat tance, »frc«, pitky, hodně řvát a nadávat.

Slyšeli jsme výrok jednoho obchodního sluhy. Takový docela prostý člověk od tahání káry a pytlů celý sedřený, pravil: Jsem sice někdy také sprosťák, ale takhle jsem se přece nadávat nenaučil, jako ti »Čeobáci«. Styděl bych se vydávat se za intelligenta a takhle uličnicky počínat si ve shromáždění. Nejvíce řvali a nadávali ti, kteří při mzdovém boji obchodních sluhů (když tito byli nuceni na mnoha místech práci pro nesplnění požadavků opustit) tahali ráno káru, skládali pytle, bedny, sudy a j. zboží, jen aby se zavděčili svým šéfům otrockým chováním, čímž jenom stěžovali spravedlivý boj obch. sluhů. A zde řvali lumpové, zlodějové. Tážeme se: kdo je větší lump, kdo je větší zloděj ? Ten kdo celý rok správně a poctivě spravuje jmění pomoc, hromady (za což mu výbor přiřkl odměnu

1 K měsíčně), anebo ten, který ve mzdovém boji vpadá druhému, stejně trpícímu v zad a rve mu kůrku od úst? Vytlačuje jej z práce, připravuje nejen jeho ale i jeho ženu a dítky o výživu. Stydět se musí každý kočí, každý obch. sluha za takové intelligenty, kteří chodí stále opentlení národní trikolorou a mají plná ústa vlastenectví, a na druhé straně v obchodě dělají ty největší otroky, plazíce se před svým šéfem jako pes po břiše. Však orga- nisované a své cti dbalé obchodní pomocnictvo již jednou s těmito »intelligenty« súčtuje. Je nutno zminiti se též o obč. Em. Novotným. Tento ubožák, který čerpá rozum z »Nár. Politiky« a z veteránů, řval na valné hromadě až ochraptěl: »Židovští zaprodanci, usmrkanci« a plival po organisovaných obch. pomocnících, zapomněv při tom, že už několik roků jí diobty ze židovských rukou, že dělá židovi M. Steinovi otroka, služku a chůvu. Radíme milému Emánkovi, aby si dal dobrý pozor na jazyk, co mluví, aby se nedostal někam, odkud bývá návrat také za několik dnů. Však věnoval jsem dosti času a místa těmto lidem, bylo by škoda déle se s nimi zabývat. Řádným a své cti dbalým obchodním pomocníkům a sluhům radíme: Zorganisujte se, vzdělávejte se, navštěvujte pilně schůze jak odboru tak pom. hromady, a hlavně pak při valných hromadách má býti každý na svém místě. Tím dokážete nejlépe, že sprosťáctví příslušníků Č. O. B. se vás nedotýká, jděte svým předurčeným směrem, pracujte poctivě dále a na konec shledáte, že práce vaše nebyla marná. Na nadávky příslušníků Č. O. B. hleďte jako na štěkání psa na usměvavý měsíček.

— Poměry v pletárně fy. Ješ a Vagner v Táboře se očividně za působení novopečeného řidi- tele p. Hermana zhoršují. Vagner se kdysi vyjádřil, že jsme židovští zaprodanci, ale při těch slovech snad ještě nevěděl, že bude vlastenecká firma Ješ a Vagner tím židovským zaprodancem sama. Když již továrna potřebovala prý nápravu, musil přijít p. Herman s jeho židovskošala- mounskou moudrostí a s velkou praksí z Kirchbergu závod napravit. Pan Herman za tím účelem chopil se nejkrajnějšiho prostředku, totiž strhováním na mzdě. Které dělnice měly od tuctu 36 b, dal jim jen 20 h, a zpupně prohlásil, nechtí-li pracovat, aby šly za vrata. Tak počal svoji praksi provádět na nepohodlných dělnicích, nespokojených s mizernými platy v pletárně. To, o co snad s tak velikou jeho praksí firma více bude potřebovat, chce strhováním na mzdě zas nahradit, což ovšem páni šéfové nemohou vědět, když jeden ani druhý tomu neroz. umí. K tomu má také p. Herman dobrého spolupracov