1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v ponděli dne 1. srpna 1904.
Praha
5
masthead
Na ranní a odpol. list
přodplásí se
Praze v adninísk
rt idla
s drojí donán.
r ret
ve allslváe
Praha
7
masthead
na alert t ele
drojé záiolnk
9
title
Válka rusko-japonská.
10
article
Bitva u Hajčenu?
Bitva u Hajčenu?
Z Petrohradu, 31. července. (C - B.) » Pravi
telstvemyj Věstník« oznamuje z Lja oja n
že u Hajčenu očekávaly se včerej
šího dne vážné události. Došlo-li,
nedošlo-li k nim, není dosud známo.
Z Vídně, 1. srpna Telegram z
Šuěvanu sděluje, že směrem od Haj-
čenu jest slyšeti stálou a prudkou
palbu.
Boj o Port Artur. — Pověsti o jeho
pádu.
Z Londýna, 31. července. (C.-B.) »Reule-
rova kancelář« oznamuje z Čifu: Zdejší japon-
ský kupec obdržel od věrohodného (?) Činana
zprávu, že Japonci obsadili všech ny
hřbety horské kolem pevnosti at
na Zlatou Goru. Ztráty při dobývání a há-
jení těchto posic jsou prý na obou stranách ve-
liké. Pověsti, že by byl Port Artu
padl, se však nepotvrzují. Členové
zpravodajstva ruské telegrafní sgentury ne po-
pírajl, že Japonci v obléhání Por
Arturu znamenitě pokročili. Hlavn
Čiňané jsou šířiteli zprávy, že Port Arlur byl
dobyt. Bombardování, jež z aháje n
bylo v úterý, přestalo teprve
pátek, kdy Japonci dobyli prý po s le d
pevnosti.
Koncentrování ruského vojska
v Charbinu.
Z Londýna, 1. srpna. Z Čifu sděluj
jeden americký kupec z Charbina, že 2
tisíe mužů ruského vojska týdně přicház
do Charbina. Rusové jsou hojně zásobeni
Číňané přinášejí mnolo obili do
Charbina a pomáhají Rusům vše-
možně.
Artur
Japonec
Rus
Číňan
Petrohrad
Vídeň
Šuěvan
Londýn
Charbin
Hajčen
Reula
Arlur
11
article
K bltvě u Dašična.
Z Petrohradu, 31 července. (C.-B.) [Úradní
zpráva.] Telegram Sacharova generálnímu štábu
ze včerejška oznamuje: Až do dnešního po-
ledne se nic nezměnilo ve frontě mandžurské
armády. Značná japonská moc soustředěna jest
proti jižní frontě naší armády. Oproti zprávě
generála Oku konstatuje Sacharov, že při útoku
na Dašičao na ruské straně nezúčastnil
se 5 divisí se 100 děly, nýbrž me nš
s1la. Uhájili jsme všecky posice a vyklízeli
jsme je jen proto, poněvadž velitel shledal ne-
možným příštího dne pustiti se do boje a háji
posicí 16 km. dlouhou. Vyklizení posic naším
vojskem bylo pro Japonce velikým překvapením.
Z Berlína, 1. srpna. Z Tokia sdělují,
že Japonci ztratili u Dašiča a 12
důstojníků. Z mužstva padlo 136
848 bylo raněno.
Návrat vladivostockého loďstva do
Vladivostoku.
Z Frankfurtu, 31. července. (C.-B.) »Frankí.
Ztg « oznamuje z Tokia, že vladivostocké lod-
stvo vrátilo se včera do Vladivostoku.
Baltické loďstvo.
Z Kodaně, 31. července. (C.-B.) Dnes do-
poledne projely velkým Beltem dvě ruské tor-
pedovky s dvěma velkými parníky pod ruskou
válečnou vlajkou, směřujíce k severu.
Sacharov
Japonec
Frankí
Petrohrad
31 červenec
Berlín
Tokio
Vladivostok
Frankfurt
Kodaň
12
article
Telegramy „Národních Listů.“
Telegramy „Národních Listů.“
Uherský ministr obchodu do Vídně.
Z Vidně, 31. července. (C.-B.) Ministr ob-
chodu Hieronymi přibyl dnes ráno z Pešt
do Vídně.
Roztržka mezi Vatikánem a Francií.
Z Paříže, 31. července. (C.-B.) Papežský
nuncius mons. Lorenzelli přibyl včera
v průvodu svého sekretáře do Říma.
Z Paříže, 31. července. (C.-B.) Úřadní li -
uveřejňuje listy, vyměněné mezi francouzskou
vládou a Římem ve příčině biskupů z Lavalu
a Dijonu. Zvláště zajímavým jest dopis mi-
nisterského předsedy Combesa, v němž tento
sděluje ministru zahraničných záležitostí Del-
casséovi, že v nejbližší době konána bude
ministerská rada, jež svolána jest na ochranu
záležitostí vládních, bude zkoušeti, k jakým
prostředkům by se mělo sáhnouti. Ministerský
předseda Combes učinil sdělení o dopisu
kardinála Vanutella biskupu lavalskému, jímž
lento povolává se do Říma pod výhrůžkou
okamžité suspense. Combes poukazuje na to,
že tyto rozkazy a výhrůžky se opakují. Mini-
slerský předseda se domnívá, že takovélo jednáni
jest provokací. »Jsem odhodlán,« píše mini-
slerský předseda, »nebudou-li tyto listy odvo-
lány, přerušiti veškeré styky se svatou stolicí.«
Dále pozoruhodným jest telegram ministra za-
hraničních záležitostí Delcasséa, jímž žádá
se vláda, aby odevzdala notu, ve které se sdě-
luje, že neustoupí-li svatá stolice od svých kroků
v záležitosti biskupa lavalského a dijonského,
sama bude musit vziti na sebe zodpovědnost z
to, přeruší-li se styky mezi Francii a Římem
naprosto. Telegram končí: »Považujeme tím
missi apoštolského nuncia Lorenzella za skon-
čenou.«
Z Pařiže, 31. července. (C.-B.) Radi-
kální a socialistické listy blahopřejí
si k přerušení styků mezi Francií a Vatikánem.
Laval
Vídeň
Peštátný
Vatikán
Francie
Paříž
Řím
Dijon
Min
13
article
Doufají, že nezůstane pouze při tom a slibu
vládě podporu k úplné rozluce. Opposi ční
listy pochybují, že Combes odhodlá se k úpl-
nému oddělení státu od církve a vytýkají mu,
že se snaží prodloužiti svoji vládu. »Soleil«
poukazuje na neblahé následky roztržky s pa-
pežem a vyslovuje podivení, že nebyl svolán
v uě véci parlament.
Nález pumy v Santiagu.
Z Madridu, 31. července. Proslýcháse
zde, že učiněn byl na krále Alfons
pokus attentátu u příležito st
jeho návštěvy v Santiagu. V tamní
kathedrale byla nalezena puma s napolo
uhořelou zápalnou šňůrou. Kdyby v čas ne-
byla objevena, došlo by ke katastrofé během
obřadů, jimž král byl přitomen.
Sitnace v Marokku.
Z Tangeru, 31. července. (C.-B.) Dnes k-
nalo se zde shromáždění zdejšího diplomatické-
ho sboru, jemuž přílomni byli také zástupei
sultána Mohamed el Torea a dva členové jeho
rady. Přičina této schůze není známa. Tvrdí s
však, že podnět k ní tvoři nynější slav okol
města Tangeru. V poslední noci byly totiž
četně hlídky zdvojeny a za úsvitu projížděla
silná jízdní posádka městem. Evropané, kteř
byli v jednotlivých budovách v okoli města,
byli vyzváni úřady, aby přesídlili do vnitřního
obvodu. Zástupce sultánova Mohameda el Torea
došly četné dopisy od Raisuliho a ostatních po-
hlavárů rot lupičských z okolí. To pokládá se
za příčinu předchozích opatření.
Alfons
Mohamed
Evropan
Santiago
Madrid
Maroko
Tanger
14
article
Olevření dráhy v Tyrolsku.
Z Inšprnku, 31. července. Za přítomnos
arciknížete Eugena konalo se dnes slavnostn
otevření dráhy v údoli stubajském.
Vyřizený spor Ameriky s Tureckem.
Z Washingtonu, 31. července. (C.-B.) »Reu
terova kancelář« oznamuje: Americký vyslane
v Cařihradě měl u sultána audienci v záležitost
zničení majelku amerických missionátů v Ar-
ménsku a jiných tureckých provineifch. Audienee
měla průběh tak uspokojivý, že uznáno v stát
ním departementu za zbytečné, vyslati loďstv
do tureckých vod.
Turecko a Italie.
Z Říma, 31. července. (C.-B.) »Agenzi
Stefani« oznamuje z Cařihradu: Když byla
turecká vláda obdržela zprávu, že se v Derne
(v Tripolisu) událo několik rozmíšek mezi
tureckými a italskými úřady, ze-
jmena za příčinou příchodu italské válečné lodi
do přístavu v Derně, sesadila z vlastního po-
pudu mutesarifa v Bengasi, jakož i kajmakamu
a policejního komisaře v Derně a dala na jejich
místo povolaným funkcionářům rozkaz, aby se
na svá místa odebrali. Tato opatřeni, jimiž se
Italii dostává plného zadostučinění, lze považo-
vati za důkaz, že si Porta přeje, aby mez
oběma státy trvající přátelský poměr byl za-
chován.
Eugen
Stefan
Port
Tyrolsko
Amerika
Turecko
Washington
Cařihrad
Ara
Řím
Dern
Tripolis
Italia
15
article
K zavraždění ministra Pleva.
K zavraždění ministra Pleva.
Panychida a pohřeb.
Z Petrohradu, 31. července. (C.-B.) Dne
konala se panychida za zavražděného ruského
ministra vnitra Pleva. Zúčastnili se jí c a
carevna- vdova, velkokníže následník, vel-
koknížata a velkokněžny, všichni ministři a čle-
nové diplomatického sboru. Po církevních obřa
dech byla mrtvola převežena na hřbitov. Nepři
hodilo se ničeho.
Projev soustrasti carských manželů.
Z Petrohradu, 31. července. (C.-B.) Ruská
telegrafní agentura oznamuje, že car a carevna
vyslovili vdově ministra Pleva telegraficky
upřímnou soustrast nad těžkým a neočekávaným
holem, který ji a rodinu still.
Pleva
Petrohrad
16
article
Předfucha smrti minístra Pleva.
Z Berlina, 31. července. »Berliner Tag-
blatt« přináší od svého petrohradského zpravo-
daje zajímavý článek. Píše: Bylo to v květnu
roku 1902, když jsem po smrli Sipjaginové
napsal do »B. T.«, že ministra Pleva očekává
asi týž osud, jako jeho předehůdce. Minist
pozval si mne k audienci a tázal se mne, z jakých
že příčin soudím, že ho očekává tak černá per-
spektiva. Tenkráte jsem mu odvětil: Protože
se obávám, že bude se pokračovati v dosavad-
ním systému potlačovací politiky. Na to odvětii
mi ministr Pleva, že toho jest dalek.
Minula od té doby dvě léta a měl jsem z
ten čas častěji příležitost mluviti s ministremo
různých politických otázkách. Při těchto rozpra-
vách doznal, že jsem měl pravdu tehdy, když
jsem mu řekl, jakou cestou asi jeho vláda s
bude ubírati. »Ale není vyhnutí,« řekl.
Ještě několik dní před jeho smrtí jsem je
navštívil na jeho letním sídle a mluvilo se o Bo-
brikovu. Ministr Pleve pravil: »Ačkoliv moje
policie zná velice dobře resblucionářské živly
střeží je při každém kroku, ačkoliv i já jsem
chráněn všemožným způsobem, přece čekám, ž
jednoho dne padnu za oběť atlentátu. Proti tomu
se člověk nemůže ubrániti.«
Domníval jsem se, že tato předtucha Ple-
vova není ničím jiným než ozvěnou tragiekéh
konce Bobrikova. Pleve mluvil kromě toho s vel
kým zájmem tehdy o zřízení dokonalé tiskove
kanceláře, jež by měla vliv také na zahraničn
tisk. Pravil, že zahraniční tisk jest nyní fakto
rem, jehož nelze přehlížeti a nutno s ním právě
v Rusku počítati
Krátce po této rozmluvě padl za oběť t
tentátu dne 28. července.
Pleva
Sipjaginová
Pleve
Bobrikův
Berlín
Rusko
Berliner tag
17
article
Ve prospěch sbirek na Žižkův pomníl
Ve prospěch sbirek na Žižkův pomníl
na Žižkově.
Také druhý den slavností, pořádaných
prospěch zbudování Žižkova pomníku na památ
ném vrchu Vítkově, měl imposantní, v pravdě
skvělý průběh, čehož výmluvným dokladem byla
přehojná účasť obecenstva a nadšení, jímž pro-
vázeny byly jednotlivé akty slavnostní.
Vrcholem oslav byla ovšem manifestace
pořádaná o 10. hodině dopolední v zahrad
restaurace na Vítkově a navštívená davy, čítaji-
cími do tislců. Priomni byli záslupci jak sborů
Žižkův
Žižkov
Vítkov
18
article
NILl
NILl
samosprávných — městská rada a členové za-
stupitelstva žižkovského dostavili se se starostou
p. Žákem téměř do jednoho — prvý starosta
žižkovský, stavitel p. Karel Hartig, obecní
starší král. hl. města Prahy, p. L. Čupr, zá-
stupcově místních politických spolků a jiných
korporací a obrovské množství obecenstva, jež
plnilo daleko široko prostranství, v jehož středu
byla slavnostní tribuna zřízena.
Když byly dozněly zvuky »Chorálu národ
českého«, jejž s vroucím citem byl přednes
nepřebledný sbor zpěváků podvitkovské župy
Vašákovy, vstoupil na tribunu pan dr. Jan
Černý, jenž jménem slavnostního výboru srdeč-
nými slovy uvítal shromáždéné hosty slavnostní
i obecenstvo a tlumočil naději, že skvělý pomník
slavného bojovníka českého, Jana Žižky z Troc-
nova, v době již nedaleké na pamálném vrchu
Vitkově bude dobudován, aby hlásal světu ne-
hynoucí paměť muže, jenž dokázal, jak dovede
Čech vítěziti vřelou láskou k vlasti, přesvěd-
čení a nezadatelným právům svého národa.
(Hlučná pochvala.)
Nadšenými ovacemi byv přivítán, ujal se
potom slova slavnostní řečník, doyen českéh
klubu poslaneckéh,
Žák
Hartig
L Čupr
Vašákův
doktor
Černá
Žižek
Vitkův
Praha
Troc
Čechy
19
article
pan df. Edv. Girégr,
jenž promluvil takto
Lide český! Mnoho jest míst v krásné naš
vlasti, na nichž sběhly se události důležité, vele-
památné, avšak místo toto, na němž jsme s
dnes sešli v počtu tak velikém, patří zajist
k nejpamátnějším a nejslavnějším mezi nimi
Co se zde událo?
Na vrcholu této hory porazil Jan Žisk
s hrštkou svých Táboritů nesčetné vojsko kři
žáků, vedené samým císařem německým a králen
českým Sigmundem.
Jak to přišlo? Nespravedlivé a ukrutně
odsouzení a upálení mistra Jana Husa (tohot
nejšlechetnějšího a nejlepšího kněze v cel
telidejší církvi katolické (Souhlas), dotklos
hluboce duše lidu českého a v spravedlivém
hněvu svém povstal proti vrahům miláčka svého.
aby pomstil nevinně prolitou jeho krev.
Girégr
Žisk
Hus
20
article
Avšak hrdý, světovládný papežský Řím.
před nímž na kolenou leželi nejmocnější vladar
oná doby, volal celé křesťanstvo do zbraně prot
Čechům, chtěje rozšlápnouti a zničiti ten národ
kacířský, jako zničil již národy jiné, kteři od-
vážili se odporovati neomylnému papežství.
A vůdcem, hlavou téchto křižáckých armád.
ochotným vykonavatelem papežských rozkazů
stal se Sigmund, císař německý a král český
zvrhlý, bídný syn velikého, dobrého Karla Iv.
tohoto pravého otce českého národa.
Nodivte se tomu, přátelé milí, že tak jedn t
mohl panovník na trůnu českém, že tak jednat-
mohl král český. Nebylť Sigmund ani jediným,
ani posledním, jenž nekonal své povinnosti jak
panovnik, jako vládce této země. (Výborně ! )
Nebyl Sigmund ani jediný, ani první, an
poslední, který zapomínal na svaté sliby a př
sahy, že hájiti a brániti bude práva a svobody
tohoto království, že hájiti a brániti bude ná-
rodnost českou a jazyk český; nebyl S gmun
ani jediný, ani první, ani poslední z králů
českých, kteří nemilovali národ český, ačkol
největšího lesku jim dodávala právě koruna
svatováclavská; kteři opovrhovali jazykem českým.
Čecho
Sigmund
Karel Iva
Řím
21
article
kteří utlačovali národnost českou, zavádějíee
němčinu do úřadů českých, volajíce a usazujice
Němce v Čechách a místo aby se stali ochrane
jednoty a celistvosti království českého, pomáhal
je hubiti, oslabovati a trhati. (Hlučná pochvala.
Věru nemivali jsme vždy štěstí s našim
vladaři a mnohý z nich jednal a choval se ne
jako otec a dobrodinec národa českého, nýbrž
jako jeho nepřítel a škůdce. (Pochvala)
Slibů mívali často plné koše, avšak skutek
obyčejně utek'! (Veselost.)
Hlas volajícího papeže, který slavnostně
sliboval království nebeské každému křesťanu
jenž uchopiv se zbraně, potáhne do pole na
vyhlazení kacířského národa českého, byl slyšán
v celém křesťanstvu a tisíce mužů, ovšem po-
nejvíce Němců, dalo se pohnouti, aby na sebe
vzali kříž a seřadili se pod prapory věrolo mného
krále Sigmunda.
Němec
Sigmund
Čechy
22
article
Dne 30. června r. 1420, tedy právě př
484 roky, rozložilo se křižácké toto vojsko před
Prahou, pokrývajíc stany svými celou planinu
mezi Letnou, Bubny, Ovencem, Královskou
Oborou a dnešními Holešovicemi. V neděli dne
14. července ustanoven a podniknut všeobecný
útok na Prahu.
Především ale měla býli stečena a dobyt
tato hora, jež tenkráte horou Vitkovou slula
a která obsazena byla hloučkem Žižkových
Táboritů. Více než deset tísíe Němců, jak oči
svědkové dokazují, hnalo útokem na sruby Tá-
boritů, v nichž v okamžiku tomto nebylo vice
než 26 mužů, 2 ženy a jedna panna. Avšal
tato hrstka Čechů bránila se tak statečně a ne-
ústupně a držela se tak dlouho, až přikvapi
Žižka s ostatními svými Tábority.
Tu dopadaly cepy a palcáty našich reků
tak vydatně na nepřátele, že ani celou hodinu
to netrvalo a odražen byl útok jejich. Prchajíeí
Němci, hrůzou uchváceni, vrhali se střemhlav
s příkrých strání tohoto vrchu. A když i Pra-
žané v tomto okamžiku vyrazili proti nim z bran
městských, byla porážka křižáků úplná a prvnt
výprava krále Sigmunda a armády papežské
vítězně odražena a zmařena. To byla ona pa-
mátná bitva na hoře Vítkově, která od té doby
sluje horou Žižkovou na počest statečného vůdee
Táboritů. (Hlučný souhlas.)
Vítězstvím na Vílkově hoře nebyla ovšem
skončena křižácká válka proti Čechům; několi-
kráte ještě přitáhl král S gmund se sebraným
vojskem před Prahu, několikráte vírhli křižácké
armády do Čech, ale vždy poraženi, s krvavými
hlavami prchaly z vlasti Husovy. (Tak jes! !)
Vitkův
Žižkův
Němec
Čecho
Žižek
Husův
Praha
Letná
Bubno
Ovenc
Holešovice
Vítkov
Vílkov hoře
Čechy
23
article
Není ovšem dnes úlohou mou, vyprávět
šíře o skvělých těchto a přeslavných činec
našich předků, vždyť by čas k tomu nestačil
jen tolik ještě chci připomenouti:
Vitězství Jana Žižky na této hoře měl
následky nesmirné a neocenitelně důležitosti
Nejen, že tím osvobozena byla Praha, hlavní
město království od nepřátelské invase, a tín
snad zachráněna celá země před spustošením
podmaněním, ale vítězství toto dodalo Čechům
sebodůvěry a odvahy a ukázalo, že sebe větši
počet nepřátel někdy nepostačuje přemoci náro
malý, ale odhodlaný, sebevědomý, statečný
(Hlučná pochvala a potlesk.)
Tylo skvělé činy Jana Žižky a nástupet
jeho, tato vítězství husitských předků našich
staly se záchranou, staly se spásou
národa českého. Nebo zajisté byl by by
val vyhlazen a vyhubon od fanatických
a nesmířitelných nepřátel svých, kdyby jim by
podlehl. Nebo doufati snad, že by odvěcí ne
přátelé Slovanů, že by Němci, a ti zvlášté tvo-
řili vojska křižácká — že by Němci, kteří již
před tm tolik slovanských národů byli vyhubi
— zsali milosrdenství a slitování nad námi.
byla by dětinská pošelilost, byl by osudný klam.
Žižek
Čecho
Němec
Praha
Slovan
24
article
(Souhlas.)
Vzdyť to něpřátelství, ta nenávisť, ta zášt
která za doby Jana Žižky vedla křižácké voje
do Čech, proti kaciřským Čechům, ta přežil
celá století od oné doby, a myslím, že nen
dnes menší a umírněnější, než byla za krále
Sigmunda. (Výborně !)
Jako za oné doby poraziti, zlomiti a v
hubiti chtěli český národ, jménem božím, jme
nem kříže, tohoto svatého znamení lásky a spra
vedlnosti, tak by rádi porazili za doby naši.
podrobili a utlačili národ český jménem
národnosti, za příčinou neskrocené sve
vládvchtivosti, aby rozšlřiti mohli panství sve
nad krásnou a požehnanou vlastí naši ! (Vý
borně ! Potlesk.)
I dnes vedeme boj a zápasíme za n
dražší a nejsvětější statky každého národa,z
národnost, za svobodu a neodvislost vlasti. (Sou-
hilns.)
Jen způsob válčení, jen způsob boje st
se jiný; jen zbraně staly se jinými, dle změně
ných poměrů a okolnosti doby.
Je pravda nebijeme se více na krvavýeh
polích válečných, jako za časů Jana Žižky.
ačkoli by nepřátelé naši ani okamžik se neroz
pakovali, vtrhnouti se svými ozbrojenými armá
dami do Čech a podrobiti mečem a ohněn
krásnou tuto zemi nenasytnému žaludku matk
Germanie. (Výborně ! Potlesk.)—
Ale politické poměry v Evropě jim to n
dovolují. A proto vede se boj na potlačení n
roda českého prozatím zbraněmi nekrvavými
na poli státní správy, na poli kulturních, ho-
spodářských a zvláště parlamentních zápasů.
Avšak tento boj nekrvavý, není proto méně
těžký a méně nebezpečný, nežli byly boje na
krvavých polich válečných, zbraní smrtici. Atu
si musíme sami položili otázku: Jak obstáti
jak zvitěziti v krutěm tomto zápase?
Žižek
Čecho
Sigmund
Čechy
Evropa
Ata
25
article
Jsme národem malým, nečetným a n
přátelé naši jsou národem velikým, mocným
útočným. Jak odolati jim, kde hledati pomoci
o koho se opírati, na koho spoléhati? Sna
na stát rakouský, snad na vládu rakouskou
Ovšem, bylo by svatou povinností státu a vlády
rakouské nám pomáhati, nebo má-li řiše rakouská
vůbec nějaký úkol v dějinách lidstva, má-li ně
jaké povolání a rozumnou přičinu existence,
tedy jest to zajisté ta, aby chránila a hájila
život, vývoj a budouenost každého z četnýel
svých národů před hltavosti národů jinýeh
(Souhlas.)
Avšak, jak vykonává stát rakouský tut
svou povinnost, toto své povolání? To věru,
přátelé drazí, netřeba teprve vám vykládati,to
zná každý z nás a cíti to sám na sebě. Po-
stačí, řeknu-li jen to, že nynější vláda, která
chrániti má národ náš před útoky, nátiskya
pronásledováním, stala se sama spojencem
pomahačem našich nepřátel. (Bouřlivá pochval
a potlesk.) Na tu tedy spoléhati nemůžeme.
Máme se snad spolehati na spojence, na přátel
na národy jiné?
26
article
Přátelé drazí ! Žádný národ nebyl tak zkla
mán, tak zrazen a opuštěn od spojenců a přáte
svých, jako právě národ náš. Když po ukon
čení třicitileté války, v které národ český pro
svobodu svědomí, nejen svou, ale i národůji
ných, se byl téměř vykrvácel, když unavenia
vysíleni soupeři se vyrovnávali. uzavřevše tak
zvaný mír westfálský, tu přátelé a spojenei
Čechů, za něž národ český tolik vytrpěl, o něm
již ani věděti ani slyšeti nechtěli. Tu zapomí-
nali na sliby a připovědi své a opustivše ho.
ponechali ho na pospas nejkrutějším nepřátelům
a vrahům jeho. (Souhlas.) Tedy spoléhati na
pomoc cizí, na přátelství, sliby, věrnost jiných
mohlo by nám připraviti takové zklamání, ja-
kého se dočkali předkové naší po válce třiciti-
leté. (Souhlas.) Na koho tedy máme a můžem
se spoléhati, komu důvěřovati, o koho se opl-
rati? Na nikoho jiného, přátelé drazí, než na
sebe samy, na vlastní silu a vla stn
z datnost svou! (Pochvala a potlesk.)
Mějme vždy před očima příklad husitskýc
předků svých; ti také v téžkém boji s tál
sami, bez přátel, bez spojencu.
opuštěni od celého téměř svéta —
a přece zvítězili. Zvitězili, spolehajíce při tom
jenom na Boha a na spravedlivost věci své.
Zvítězili svou statečností, svou
herolckou udatností, svou oběta-
vostí. Zvitězili svým hlubokým, horoucím, ne-
uhasínajícím nadšením pro svě přesvědčení, pro
ideály, cíle a snahy své. (Pochvala.) Ovšem,
v první řadě bojovali Husitě pro své přesvěd-
čení náboženské pro učení mučenníka kostni
V arobnem prodeli
anní člo o sobě . . . a s
odpolední .
Ve nllslkách na vonkorů
ranníčnlo. . . . . . . . sk
Inseraty
lati se hotově rapíet
ředplaoení zinserty pjinídinl-
ram nacházejí ne též redas lo
tiskárna a expedice „ Národních Lalste .
Rukoplsy so novrnosji.
Čecho
27
article
ckého, jak to v oně době jinak býti ani ne-
mohlo, avšak neméně hluboké a horoucí bylo
nadšení jejich pro vlasť, pro jazyk český, pro
národnost a svobodu. Doba náboženských boju
pominula, pro otázky náboženské dnes asi žádný
národ nevzal by na sebe kříž a netáhl by proti
národu jinému, ale druhá příčina, druhá pohnutka
husitského nadšení, láska k vlasti, k mateřskému
jazyku, k svobodě a neodvislosti, ta zůstala po
dnes a stala se nejdůležitější a nejpalčivější otáz-
kou českého národa. (Souhlas.) Vždyť všichni
víte — a jen slepec nebo zrádný odřezanec mohl
by to poplrati — že se dnes jedná o budou-
cnost, o život a smrt českého národa. A v tomto
těžkém a osudném boji jest nám zapotřebí pře-
devším, abychom protknuti byli oněmi vlastno-
stmi, jimiž protknuti byli husitští předkové naš
a jimiž vítězili! (Výborně!)
Hlavně ale jest nám zapotřebí svornosti a
sjednocenosti, sjednocenosti všech Cechů, všech
stavů a všech tříd, slovem sjednocenosti celého
národa ! (Potlesk a pochvala.)
Ovšem, za doby husitské byly v samém
lůně národa českého též četné a různé strany.
28
article
Ale strany ty líšily a různily se jen ve věcech
podřízenějších, řekl bych vedlejších. V jedná
však věci a to v nejdůležitější byli všichni
svorni, všichni sjednoceni, všichni za jednoho
a jeden za všechny, a to bylo oproti společ-
nému nepříleli českého národa, když o to šlo,
obhájiti svobodu a neodvislost vlasti, obhájiti a
zachrániti čest a jazyk národa českého. (Po-
chvala)
Tu odstavily ihned všechny strany a frakce
husítské své spory a hádky stranou a srazivše
se všichni v jediný svorný šik, pod praporem
rudého kalicha poráželi s rovným úsilíma
stejnou chrabrostí společného nepřítele vlastia
národa.
I za našich dnů vidíme povstávati a buj-
niti v národé našem koukol nesvornosti; vidíme
roztržky mezi jednotlivými stranami, stavya
třídami (Souhlas.), které často z větší zuřivostí
na sebe dorážejí, než na samého společného
nepřífele národa.
29
article
To je úkaz nad míru smutný a žalostný
(Hlasy : Bohužel l)
Nechci odsuzovati a zatracovati vznikání
a vzrůstání různých stran.
Uznávám rád oprávněnost různých polit-
ckých, hospodářských, sociálních stran a při-
znávám každému stavu, každé třidě ve společ-
nosti lidské právo, ba povinnost slarati se a
pečovati o prospěch, rozvoj a zájmy svého
stavu, své strany; ale jedno žádám od každá
strany: aby své strannické, své s ta-
vovské, své třídní zájmy a pro-
spěchy nestavěla výše, nad spo-
lečné zájmy a prospěchy celéh
národa, celé vlasti; aby svým stavov-
ským, třidním, sociálním zájmům neobětovaly
zájmy a budouenost národa, aby k vůli zdaru
a prospěchu jednotlivé části a snad i jednotli-
vých osob neškodily a neničily zdar a prospěch
celku. (Výborně ! Potlesk.)
Nechť pamětliv je tohó každý, každá strana
a každý stav, že se mu dobře dařiti může je-
nom ve svobodné, neodvislé, samostatné vlasti.
(Výborně !)
V zemi, stojící pod nadvládo
cizou, v poutech a jařmu národno-
sti cizí nemůže prospívati žádný národ.
A proto především pracovati musíme k tomu,
abychom zlomili tato pouta a stali se opět pány
v domě svém. (Výborně!)
Pak zařidíme a upravíme si domácnost
svou sami, bez cizího poručnictví, tak, aby
ní spokojeně, šťastně žíti mohl každý, každý
stav a každá třída národa. (Pochvala.)
To však se nepodati, budeme-li sami mezi
sebou rozštěpeni, rozerváni, budeme li se sami
mezi sebou potírati a oslabovati. (Tak jest !)
Za doby husitské, když Čechové stali se
vitězi nad všemi svými nepřáteli, tu se hlásalo
světem: »Čech jen Čechem můžebýti
poražen!« A tak se také stalo. Povstaly
v národě českém strany stavovské, strana šlech-
tická, konsorvativní proti straně lidové, demo-
kratické, ulkaly se v krvavém boji a strana
slechtická porazila u Lipan stranu demokra-
Úickou.
Čecho
Čo
30
article
Stav šlechtický stal se pánem v zemi, měl
v rukou svých osud národa — a kam to do-
vedl? Dovedl to až na Bilou Horu ! (Souhlas)
S velikou radostí pohližejí nyní nepřátelé naši
na naši rozervanost, na naše strannické a sla-
vovské boje a očekávaji s napjetím druhě
Lipany — ovšem že dle způsobů a poměrů
doby nynějšl, očekávají, že proud a směr radi-
kálnější, demokratický, lidový poražen a potla-
čen bude směrem a proudem konservativním,
stavovským, třidným! To však kdyby se stalo,
nebyly by to druhé Lipany, byla by to druhá
Bilá Hora! (Hlučný souhlas.) Avšak druhou Bí-
lou Horu nepřežil by již národ český. (Souhlas.)
Proto volám k vám, rodáci drazí ! proto
volám z hloubi svého srdce ke každému věr-
nému a poctivému Čechu, jemuž prospěch, zdar
a blaho drahé vlasti, jemuž budoucnost národa
výše stojí než hmotný, okamžitý zisk a prospěch
kastovní: zanechte v nynější těžkéa
snad osudné době všechny spory
a boje stavovskě, třídní a osobní,
následujte příkladu velkých a slavných husit-
ských předků svých! Sražme a spojme se vši-
chni v jediný šik, v jedinou nerozbornou ar-
mádu (Výborně!) proli společnému nepříteli,
proti utiskovateli naší národnosti, proti škůd-
cům celistvosti naší staroslavné
vlasti, proti vyssavačům našeho blahobytu
(Výborně !)
Slovem: osvojme si vlastností husitských
předků svých (Výborně!) — a konečné ví-
tězství nás nemine, jako nemi-
nulo jicht
Bilá
Čech
Bilá Hora