1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v sobotu dne 30. července 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Iisty
předplácí se
v Praze v sdministraci
ss něsíe
n čtnt lsta . . . . 6 K —
s dvojí donálken
na měs
Ba čtnit leta . . . . 7 K 50h
ua něte . . . . . . 2 K 30
P'oštou:
nněs
dnt teka . . . : 9 K 00h
s dvojí zásilkou
ea. . .
Praha
5
article
K attentátu na ruského mi-
nistra vnitra.
K attentátu na ruského mi-
nistra vnitra.
Násilná smrť nejmocnějšího člena ruského
ministerstva, způsobená rukou fanatika převratu
jenž prý svůj pumový attentát provázel výkři-
kem: »Ať žije sociální republika!« zatlačila
všecky události, ani válečných nevyjímaje, hlu
boko do pozadi. Veškeré časopisectvo evropské
přeplněno jest zprávami a úvahami o atfentátu
i o jeho důsledelch pro Rusko.
Možno při tom rozpoznati trojí proud.
pokud se týče veřejného mínění na pevnině
evropské. Ve zdejším německém, zvláště pak
ve vídeňském časopisectvu tu přímo, tu utajeně
jeví se škodolibá radosť, že pumový útoks
zdaříl; v časopisech berlínských jeví se větš
zdrželivost úsudku, a vyslovuje se domněnka.
že po tolika attenlátech, jež se staly v poslední
době na Rusi — uzná se tam konečně zapo-
třebí zahájiti nějaký — nový kurs. Francouzské
časopisy ve své části věrné spojenectví s Ru-
skem pronášejí hlasy odsuzující, vinící útočník
a případné jeho pomoeníky ze zrady na Rusku,
v tuhé válce zápasícím, a úskočným jednáním
Japonců mu vnucené. »Journal des Débats
prohlašuje mimo to spáchaný zločin za obě
marnou, praviť: »Revolucionáři byli na omylu
když sáhli ke vraždé. Nic tím neprospěli, nic
nenapravili a nepolepšili. Po Sipjaginovi přišel
ještě ostřejší ministr vnitra, a nyní přijde bez
pochyby ministr, který použije proti terroristům
nových zbrani; a když potom ještě více
svobod bude obmezeno, bude to vinou strany
revoluční.«
Zajímavý a od běžného názoru hodně od-
chylný jest posudek časopisů »Liberté« o za-
vraždéném ministrovi; pravíť se v něm: Pleve
byl liberální muž, ovšem ne liberální ve smyslu
revolucionářů, ale liberálem pro ruský lid.
a snažil se vždy jednati dle vůle svého panov-
níka. Padl za oběť revolučnímu šílenství. Byi
nenáviděn terroristickou stranou, protože se
v něm vtělily národně ruské idey.
Japonec
sociální republika
Rusko
Rus
6
article
Při té příležitosti doplňujeme některá životo-
pisná data o Plevem. Rodina jeho není původu
německého, ale litevského, a původní její
jméno jest Plevakis; zavražděný narodil sev
gubernii kalužské v městě Meščovsku r. 1846.
jehož byl čestným měšťanem. Když ho jakožto
ministra úřadníci počali titulovati a psáti „von
Plehve“, ohradil se proti tomu.
Jaká jest hlubší příčina a pozadí attentátu,
jehož se stal obětí, zjistí se snad vyšetřováním
zatčeného útočníka, o němž se praví, že nemluv
správně rusky. Zahraničné listy ruských terro-
ristů naznačují, že byl odstraněn nejmoenější
rádce ruského panovníka. Avšak tu jest na
snadě myšlenka, že pádem osoby nepadá sou-
stava vládní, a že ještě nikdy v Rusku neschá-
zelo odhodlaných mužů, již vstoupili na nebez-
počné místo svých předchůdců.
Tolik lze prozatím říci, že hlubší příčiny
smrti Pleve mohly býti i vnitřní i vnější,č
správněji řečeno, že zájmy vnější použily z
nástroj vnitřních nespokojenců. Tito jsou růz-
ného druhu: jedni sídlí na okrajinách ruských.
ve Finsku a ruské Arménii, druzí náleži živlu
semitskému, třetí jsou pak vlastní Rusové, hlav-
ně v kruzích studující mládeže a tak zvaných
ruských socialistech. Ve všech těchto skupinách
vsak účinkují i vlivy vnější; připomínám
na př., že asi před rokem zadali si něktet
angličtí konsulové ve Finsku tak, že musili bít
Plehve
Rus
Rusko
Finsko
Arménie
7
article
anglickou vládou odvoláni. Sotva tedy souhla
sili s ruskými záměry, zlomiti ve Finsku nad
vládu strany švédské. Také při attentátu no
Bobrikova sídlo spiklenců bylo dle ruských
zpráv ve Švédsku, ve středu emigrace švědské
z Finska.
Podobně jsou Arméni stálým předmětem
čile pozornosti různých komitétů v Anglii. Jes
proto nápadné, že attentáty stíhají především
ony ruské státní hodnosty, kteří byli zárove
vykonavateli ruské politiky ve Finsku a mez
Armény.
Co se týče vlastních ruských nespokojenů
jest těžko je shrnouti v určitou skupinu. Pr
většině různých bouří na Rusi a i při vyskytují-
cích se častých attentátech massy lidu nikde s
nepostavily na stranu útočníků; spíše musil
býti útočníci chráněni proti hněvu lidu. Ne-
pokoje studentské souvisely namnoze se stu-
dijními řády. Co se týče bouří selských na jihu
Rusi, byly to bouře většinou protiži dov-
ské, tedy spíše pravý opak hnutí převratného.
Za své dvouleté činnosti jakožto minist
vnitra zavražděný Pleve projevil činnost veli
kou, ale činnost ta nebyla tak jednostran
nou, aby osobu jeho byla mohla učiniti na
prosto nesnesitelnou.
Pleve se sice utkal i s některými zemstvy
ale otázka postavení zemstev (jakýsi druh sně-
mů) nevznikla teprve za něho. Osobami, jež se
stýkaly s Plevem, líčí se spíše jakožto muž
neobyčejného rozhledu, rozsáhlých vědomostí
zkušeností a při tom neobyčejně činný, jenž
o své vlastní vůli ničeho nepodnikal, již
z toho důvodu, aby odpůrci jeho v ministerstvu
a k těm prý náležel zvláště Vitte a jeho stou-
penci, nemohli odtud proti němu kouti zbraně
intrik. Byl prý všestranně přístupným („N. W.
Bobrikův
Armén
Rus
N W
Finsko
Švédsko
Anglie
Rus
8
article
Tg.“) a choval se důvěrně a sdílné již při prv-
ním setkání. V chování svém počínal si spíše
prostě a nenuceně jako ministr švýcarský. Na-
rážeje na osud svých předchůdců, Sipjagina a
Bogoljepova, říkával: „Mám snad každého pro-
hlížeti, kdo chce se mnou mluviti? Kdybych př
návštěvě měl se strachovati, že má můj host
uschovanou dýku, byl bych špatný ministr.“ Své
zásady vykládal vždy přímo „moderně“ a chtě
býti „pravým ministrem lidovým“; znal se bez-
podmínečně k zásadám, jež tak nenávidí strana
převratu. Když se stal ministrem, ihned prohlá-
sil, že bude ještě přisněji sc držeti posavadního
kursu. Zároveň však projevil, že učiní svá opa-
tření jen tehdy, když se pro ně zjedná platný
zákon, protože jen na základě zákona hodlá po
stupovati. Proto vyšlo za jeho ministrování tak
veliké množství zákonů. „Pro trpění nezákon
ných nešvarů“ dal pensionovatí přečemněči
novníky.
9
article
Vkročil též na půdu sociálních opatření
postavil proti socialismu agitačnímu socialian
státní a poskytl tak zv. vládním organisaeím děl
nickým výhody, do něho na Rusi neznámé: právo
koaliční, právo stávky, právo shromažďovae
a zrušil pro ně i tresty na stávky v posavad-
ních zákonech stanovené. Pro tyto novoty se
srazil s Víttem a zvítěziv, stal se nejmocnějším
mužem v Rusku. Pleve rovněž způsobil průlom
do centralisace, zřídiv k ruce každého guberná-
tora tak zv. »pravitělstvennyj komitét«, v němž
zasedali vedle státních úřadníků zástupci zem-
stev, měst a obcí, již prosluli jakožlo odborníc
a veřejní pracovníci; komitěly tyto dostaly právo
činiti i návrhy zákonů. Pomýšlel i na opravy
pro lid selský, zvláště chtěl zrušili tížící ručen
celé obce za státní daně a organisovati přidělo-
vání pozemků rolnickému proletariátu. V tomto
směru přikročil i k zákazu přílišného rozšiřování
lajifundií a osobně podnikl cestu na Dálný Východ
aby seznal, v jakém rozsahu tam lze zavésti
osazování ruských kolonistů. Zkušenosti na této
cestě nabyté učinily z něho stoupence politiky
postupu na Dálný Východ. Když vypukly proti-
židovské bouře v jižní Rusi, rovněž osobně se
lam odebral, způsobil utišení v lidu a zjednal
státní náhradu za poškozený majetek židovský
Vítt
Rusko
dálný východ
Rus
10
article
Při tom však se netajil nikdy, že nutno odstra-
niti škodlivé vykořisťování lidu a vůdci zionistů
dru. Henzlovi písemně sdělil, že bude nutno
politiku trpělivosti zaměniti opatření m
národní sebeobrany. Slibil, že bude
podporovati starý program zionistů — organisaci
vystěhování do Palestiny — hmotně i mravně
protekcí u turecké vlády. Jinak že v otázce
židovské se musí říditi dle zájmů státního celku,
aniž by se odklonil od zásad lidskosti a morálky
Jakožto poslední jeho skutek ref emní se
ohlašuje v různých časopisech návrh, carem prý
již v zásadě schválený, aby se zřídily zvláštní
sbory poradné k ochraně a zastoupení lidu sel
ského. Vedle toho konaly se za něho přípravy
k reformě správy ve všech oněch gubernilch
v nichž zemstva ještě nejsou zavedena.
Jsou-li pravdiva slova, jež se kladou do úst
Pleve, kteráž prý pronesl v poslední době, dá se
sotva očekávati, že attentát povede k náhlým
změnám v Rusku ve smyslu svých původeů
Prohlásil prý toliž: »Nepřátelé mojí nedají mně
dokončiti veliké dílo míru, ale veliké myšlenky
nehynou.«
Henzl
Palestina
Rusko
11
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 29. července. (Němci se od
říkají svého ditěte.) Jeden z hlavních
důvodů, s nímž deputace německých poslanců
ze Slezska přišla do Vídně k dru. Körbrovi proti
slovanským pobočkám, byl ten, že se tyto po-
bočky zřizují přes hlavy Němců, že vláda Němce
o svém úmyslu lříve nevyrozuměla, ač slíbila
že bez jich svolení neučiní Slovanům nijakýeh
ústupků. Že tento důvod jest velice vratký, uká-
zal poslanec prof. Hofmann v jedné ze schůz
opavské městské rady, v níž přiznal, že zemský
president hr. Josef Thun s ním o slovanskýeh
pobočkách již před několika nedělemi jednal
Proto také pondělní schůze německého spolku
opavského vyslovíla politování nad tím, že ze
jmena prof. Ilofmann nepodnikl v čas nijakýcl
kroků, aby vládní úmysl zmařil a prof. Hof
mannovi uloženo, aby se buď připojil k radikál
nímu křídlu německých poslanců, aneb se vzda
mandátu ve prospěch kandidáta radikálního.
Zdá se však, že ve vládní úmysl byl v ča
zasvěcen netoliko posl. Hofmann, nýbrž i jin
němečtí vůdcové. Těšínské „Silesii“ sděluje se
totiž z Vídně, že vládní opatření ve Slezskus
stalo s vědomím a i za souhlasu německýel
poslanců. Zpravodaj „Silesie“ píše: „Již pře
několika nedělemi dr. Körber mluvil o této věc
s několika německými poslanci, mezi nimiž
za Slezsko byl také prof. Hofmann, a tito němečti
poslanci slíbili, ač s těžkým srdcem, že nebudou
dru. Körbrovi v této věci činiti nijakých obtíži
ježto na německé straně panuje názor, že lépe
jest přinésti nějakou oběť, aby se dr. Körber
udržel nežli se vydati nebezpečí, že Němcům
nepřátelská vláda po Körbrovi více odejme, než
jim dr. Körber vůbec mohl dáti.
Ale německá poetivost počíná si při slez
ských pobočkách právě tak, jako svým časen
Němec
Slovan
profesor
Hofmann
Thun
Ilofmann
Körber
doktor
Körbr
Praha
Slezsko
Vídeň
Slezskus
Hof mann
Silesia
12
article
při Badenovských jazykových nařízeních. I tehda
němečtí vůdcové o nařízeních věděli a nic v nich
neviděli pro sebe nebezpečného; zapřeli je však
když Všeněmci spustili pokřik. I nyní zapírají
své dítě, ač vědí, že slovanskými pobočkami dr
Körber prokazuje jen jim dobrou službu.
V Praze, 29. července. (Ze školstv
slezského.) Ve Slezsku jest pět, vesměs
německých učitelských ústavů; z těch jsou t
státní, v Opavě mužský a ženský, v Těšíně muž-
ský; dva jsor soukromé, mužský evangelický
v Bílsku a ženský katolický v Těšíně. Mužské
ústavy mají čtyři ročníky, ženské mají po dvou
stále se střídajících ročnících. R. 1900 bylo dle
výkazu slezské zemské školní rady na všech
pěti ústavech 517 chovancův a to 352 kandidátů
a 165 kandidátek. Mužské ústavy měly: v Opavě
110, v Těšíně 122, v Bílsku 120 chovanců
ženské: v Opavě 92, v Těšíně 73 chovanky.
Mimo to měla přípravka v Bílsku 34 žáky. Dle
národnosti byli 422 Němci, 24 Češi, 104 Polác
a 1 jiné národnosti. Z Čechů bylo na učitelském
ústavě v Těšíně chovanců 11, chovanek 9.
v Opavě chovanci 3, chovanka 1; dohromady
24. Pro 227 německých škol bylo 422 kandi-
dátů, pro 146 českých a česko- něme-
ckých škol jen 24, pro 165 polských
pelsko-německých škol 104. Z těchto křiklavýcl
čísel je patrno, že první povinností příslušných
krubů poslaneckých starati se o to, aby ve
Slezsku byl zřízen samostatný český ústav uči
telský, neboť jinak se nedostatku českého učitel
stva neodpomůže.
Körber
Čech
Čecho
Praha
Slezsko
Opava
Těšín
Bílsko
Němec
13
article
Ze Lvova, 28. července. (Po zemských
volbách v Bukovině.) Dnešními volbam
za velké statky ukončeny volby do sněmu buko
vinského. Velké statky zvolily konservativní Ru-
muny a arménské Poláky; nová střední strana
velkostatkářská zůstala letos ještě v menšině
ač dosáhla téměř dvou pětin všech odevzdanýel
hlasů. Konservativci budou tedy v novém sněmu
míti deset zástupeů za velké statky a jednoho
zástupce venkovských obcí, celkem 11 poslanců
a s vírilistou metropolitou 12 hlasů. Města a ob
chodní komora zvolila sedm liberálních Němců
k nimž se připojí pět liberálních Rumunů a šes
Rusů, tak že liberální svazek bude míti na
sněmě 18 poslanců a s virilistou, universitním
rektorem 19 hlasů, tedy rozhodnou většinu. Po-
kud se týče poslanců ruských, jsou Malik
a Kalitovský přívrženci strany staroruské, Le-
vický jest neurčitý, prof. Pihuljak a Smal-Stocký
ukrajinefilé, a téhož směru jest prý nyní i ryt
Mikuláš Vasilko.
Z Rěky, 27. července. (Vlaští auto no-
misté proti chorvatskému pra-
poru.) Rěčtí Vlachové neměli nikdy v lásce
Chorvaty, tvořící většinu všeho obyvatelstva na
území rěckém. Při posledních doplňovacích vol-
bách do městského zastupitelstva Chorvaté hla-
sovali společně s Maďary proti autonomistům
a podařilo se jim vytlačiti z radnice nejzuřivější
Vlachy. Tito nenávidí od té doby Chorvaty ješti
více. V Rěce mešká nyní návštěvou severoame-
rická oskadra. Včera guverner rěcký, baron Ros
ner uspořádal na počest důstojníků americké
eskadry slavnostní večer a na cubernátorské bu
dově dal vedle praporu uherského vztýčiti tak
prapor chorvatský, na znamení, že Rěka při
náleží aspoň de jure ke království chorvatskému.
Polák
Němec
Rumun
Rus
Malik
profesor
Pihuljak
Smal
Stocký
Vasilko
Vlach
Chorvat
Maďar
Lvov
Bukovina
Rěky
14
article
To stačilo rěekým vlašským honoracím, že se
cstentativně zdrželi slavnostního večírku.
Z Nového Sadu, 26. července. (Dr. Ilj
Vučetič f.) Dne 23. t. m. zemřel v Pešti
vynikající politický pracovník uherských Srbů
dr. Ilja Vučetič. Byl činným zejmena v církev
V drobném prodejl:
rasní číslo o pobě . . . za 8h
odpolodní . . . . . . . za 2 h
Ve flialkách na venkovš-
ranní číilo. . . .
odpolední.
Insera ty
plati se hetevě napře
Předplacení a inserty přijímá sdmini-
strace v Eazinnské ulici č. 3.
TTam nacházejí se též redakce
tiskárna s ezpedice „Národnich Listi“.
Bakopisy se navracsji.
doktor
Ilj
Srba
Vučetič
Národnich
Pešť
Eazinnský ulice
15
article
ním sněmu srbském, jehož býval místopředsedou
a ve stálém sněmovním výboru, maje značný
vliv na církevní a školskou srbskou samosprávu.
Publicisticky byl činným zprvu při „Zastavě“
a od r. 1885 při „Braniku“, mimo to napsal ně-
které spisy právnické a přeložil do srbštiny
„Dým“ Turgeněva. Zemřel ve věku 60 let
pohřben za velikého účastenství v Novém Sadě
dne 25. t. m.
Turgeněv
16
title
Politické zprávy zahraničné.
17
article
V Praze, 28. července.
Praha
18
article
Persekuce Poláků v Německu.
V polských knihkupectvích v Berlíně
v ostatních městech Německa zabaveny byly
dvě polské rodinné hry národní »Odra« a »Cesta
polskými kraji« a knihkupcům doručen zároven
seznam zakázaných polských spisů se žádostí,
aby v nich uvedená dila k vůli uvarování dal-
ším nepřijemnostem vydali policii dobrovolně.
Lvovský časopis »Dzieň« dovídá se z
spolehlivého prý pramene, že hr. Bülow upo-
zornil v Norderney ruského ministra Vitta
na nebezpačné prý velkopolské hnutí v Prusku,
ruském Polsku a Haliči, čelící prý k znovu-
zřízení Polsky. Vitte zpravil prý o tom, co
slyšel od Bülowa, ruského ministra zahraničních
záležitosti hr. Lamzdorfa, který pak neprodleně
povolal do Petrohradu lvovského konsula P-
stoškina, který tam dne 26. t. m. odjel.
Vhodným pendantem ke zprávám těmto je,
co konstatoval polský posl. Koscielski ve
svém v Anglii uveřejněném článku »Rusové a
Poláci«: »Německý národ počíná nyní za vý-
chodoasíjské války sníti o nových výbojích.
Žáci středních škol ve východním Prusku musili
si před nedávnem zaopatřiti mapy části bývalé
Polsky, které kdysi náležely k Prusku, ale o
vídeňského kongresu přivtěleny jsou k Rusku.
Mezi spojenci.
Pařížské »Patrii« sděluje se z Milána
Dle rozkazu italského ministra vnitra vykonává
se velice čilý dozor na pobřeží italském agenty
v občanském oděvu, objiždějícími po bieyklech.
Některa města byla prý přímo zaplavena špe-
houny italskými, zvláště okolí Benátek a Spezzie
atd. Na rakousko italské hranici vykonává se
pak ale vyzvědačství v nejširši míře od té doby,
kdy v poměru rakousko vlašském nastalo značné
ochla zení.
Bülow
Lamzdorf
Polák
Německo
Berlín
Prusko
Polsko
Halič
Petrohrad
Anglie
Rusová
Rusko
Milán
Benátky
národní » Odra
Patria
Pstoškina
19
article
Nepokoje v Čině a Tonkinu.
Nepokoje v Čině a Tonkinu.
»L'Indépendance Tonkinoise« sděluje: Míst
král pečilský dal vyvěsit tuto vyhlášku
»Kdokoliv bude šiřiti znepokojivé pověsti,
bude stat«
»Kdokoliv naučí se neb bude učiti tajem-
ným obřadům boxerů neb naukám »Rudé svi
tilny«, bude sťat.«
»Osoby, jež se sdruží, aby plenily neb
vyvolávaly nepořádky, budou sťaty.«
»Každý člověk ve službách vlády, ať voják
neb občanského stavu, jenž bude usvédčen ze
spoluviny s propagatory klamných zpráv aneb
zapleten v nepořádky, bude sťat. Mimo to
hlavy rodin, jimž vinníci náleželi, budou za jich
přechovávání odsouzeny na 5 let do žalářea
jmění jejich bude skonfiskováno.«
Cisařovna čínská nařídila zříditi chrám na
památku důstojníků, padlých v bojích s boxer
r. 1900 a to nákladem 160.000 taelů a chce
Tonkin
Indépendance Tonkinois
21
article
Čí bude Arable?
Čí bude Arable?
Ruské prohlídky lodí, olujících průplavem
suezským, nejsou zajímavy pouze se stanoviska
mezinárodního práva, ale i se stanoviska zájmů,
soupeřících o dědictví Turecka. Okolí Rudého
moře jest jedním ze soust, jež si vyhlédla
Anglie; každá prohlídka anglických lodí dotýká
se její „autority“ v oněch končinách a nepřím
ohrožuje chystanou kořisť. O těchto poměrech
olevírá pozoruhodné obzory „B. H.“ ve studii,
z Adenu zaslané. Toto jest její podstata:
Co na Balkáně se rozpoutává boj Tureck
o evropské jeho državy, jednak proti bouřícím
se poddaným, jednak s oněmi členy evropského
koncertu velmocí, kteří považují nynější málo-
moc „chorého muže“ za nejvhodnější příležitost
k rozdrobení Turecka, nemá sultán ani ve svém
asijském panství růžovějších vyhlídek. Země se
kolisá pod nohama nástupce chalifova, jako
když duše se chvěje osudnou vnitřní horečkou.
Bozpadávajíť se i poslední trosky onoho světo-
vého panství, jež Omarové, Abu Bekerovéa
Velidové moenou rukou sjednotili; částí jeho po
kousku se vydrolují, jako kaménky mosaiky, je-
jejiž tmel vymyla macešská století.
Omar
Turecko
rudý moře
Anglie
Aden
Balkán
Aba Bekerové
22
article
Dnešní moc a autorita sultánova jsou pouhé
kosky toho, co bývalo a že ani takto dlouho
nezůstane, zdá se býti smutnou pravdou, ba lze
určitě tvrditi, až nynější poustevník z paláce
Jildizského zavře oči k věčnému spánku, že
nezanechá již svému nástupci takové panství,
jaké přejal sám, když vstoupil na trůn. Jakoby
posud trvala ona strašlivá kletba, již svolávali
do prachu zdeptaní poslední Sassanovci na národ
vlězného Omara! Od západu i od jihu stahuje
se kruh úžeji a úžeji, a podobá se, že již na
budově sultánova panství není ani kamene
zdravého. Maloasijské ostrovy a pobřeží lnou
k Řecku, Arménie touží po neodvislosti, na
Mezopolamii a Palestinu obrací svůj zrak císai
Vilém, jehož světové plány prozrazuje bagdad
ská dráha.
Vyhlídky panství Abdula Hamida se vlastně
dnes omezují na pouhý arabský poloostrov, kte-
ríž byl kolébkou někdejší slávy, a kterýž —
Omar
Vilém
Hamid
Řecko
Arménie
Palestina
Jildizský
23
article
jak se posud domnívají v Cařihradě — dojde-l
na nejhorší, zůstane posledním útočištěm cha
lifů; ale nedávné povstání v Jemenu svědčí
klamnosti těchto nadějí.
O téchto věcech, o zdejším vření, jež pro
puklo před několika měsíci, evropské listy mál
zvěděly a také málo psaly, neboť skryté boláky
poloostrova arabského a krvavé potýčky jedno
tlivých kmenů se státním vojskem tureckým ne-
rozčilují mysli evropských politiků, vyjma ovšem
Angličany, v nichž bouřící se, nespokojené
kmeny nalezají své „stoupence“.
Ve všem tom možno pozorovati všestrannou
činnost adenského anglického zástupce, a my
slím, že jsem dobře nahlédl do karet této poli
tické hry, když soudím, že Anglie provádí zdo
tutéž taktiku jako kdysi v Indii, kde národy
v kmenové organisaci žijící, rozeštvala a v na
stalém zmatku ulovila celé horní území Delhy
Drobní náčelníci, z jemenských hor sestupujíet
kteří potají navštěvují zmíněného zástupce, se
silují tuto domněnku.
V této akci nepohání nenasytného John
Bulla pouhá touha po rozšíření území, nýbrž
hlavně potřeba, aby si co nejlépe zajistil Rudé
moře. A toho může dosíci pouze zabráním po-
břeží. Proto ono velké krveprolití v Somalu,
o němž Evropa velmi málo zvěděla a proto též
Anglie rozdmychuje v sousedním Jemenu pla-
men žáru nespokojenosti. Podkladem všech di-
plomatických zápletek zde jest vlastně otázka,
čí bude Indie?... V okruhu 5000 kilom.
od údolí Gangu točí se všechna činnost Anglie
kolem téte otázky... Není divu; vždyť bohatá
Indie jest neocenitelným pramenem blahobytu
trojdílného království. V okamžiku, kdy tento
obrovský poloostrov přestane náležeti Angliča-
nům, otřese se ihned britské panství ve své
velmocenské posici.
Angličan
Bulla
Cařihrad
Jemen
Anglie
Indie
Evropa
údolí Ganga
24
article
Nyní, kdy na Východě Japonec odvážně
zaměstnává severního medvěda, nemá Anglie nic
nalehavějšího na práci, než použiti zmatků ny
nějších dnů, jednak aby si zajistila severní hra
nice Indie, jednak aby učinila Rudé moře, tute
cestu do Indie, mořem anglickým. My, kteří zde
pozorujeme události, nejsme v pochybnosti,že
peníze a podněcování anglického zástupce pra-
covaly na nedávném jemenském povstání, kte-
réž až posud není uhaseno, šíříe se stále dále
od území k území. Práce anglických agentů jes
tím snazší, ježto ani jemenský imam, ani na
sever od něho sídlící hedžasský velký šerif ne
bere vážně moc Abdula Hamida, jež jest zde
pouhým stínem. Dnes oni jsou pravými pány
tohoto území a nikoliv sultán, a v Saně sídlíe
náměstek jeho, mušír, nedovede ani zabrániti
aby oni dva nevybírali od lidu daně a třetiny
Z těchto neustálých třenic, jež se odehrávaj
mezi náměstkem sultánovým a drobnými kní
žaty, těží poštívavá Anglie.
Jakkoliv má Turecko velký zájem na tom
aby uchránilo nedotknutý poloostrov rrabský
toto poslední útočiště své moci, odkudž kdys
vyrušili islamští podmanitelé, činí mu národně
kmenová organisace tamního obyvatelstva ne
možným, aby dodalo plný důraz své autoritě
nadvládě. Již sama zeměpisná poloha poloostrova
jest taková, že snese pouze rozdrobenou vládu
jakákoliv centralisace jest však obtižná.
Japonec
Hamid
Anglie
Indie
Rudá moře
Turecko
25
article
Vnitřní kraje, které se prostírají nad men
ším územím pobřežním, jsou obklopeny nejhroz-
nějšími pouštěmi, kteréž lépe chrání zájmy
drobných despotů než řada pevnosti nebo vojsk
Tyto horni kraje, známé pod jménem Nedžed,
zaujímají skoro polovinu celého poloostrovaa
jsou prorvány zvláštním útvarem údoli, jejichž
svahy jsou tak příkré, jakoby byly z kamene
vytesány. Tyto mohutné rozsedliny, tato hluboká
údolí jsou střediskem úrodnosti Arabie. Tyto
doliny, do nichž se sestupuje z okolních planin
jen po krkolomných stezkách, jsou posety ves-
nicemi a bohatými rolemi. Poutník, kterýž vleče
znavené těle hrůznou poušti, stane udiven, na
pokraji takověto kotliny, kterouž zpozoruje te-
prve tehdy, když již stojí přímo nad ní. Upro-
střed pouště, smrť vydechující, zdá se zázrakem
tato bujná vegetace dolin. Člověka se zmocňuje
pověra, že se zde objímají dva světy: prokletá
poušť, jejíž říčky jsou pouhými kanály dešťove
vody, a bujně se zelenající, potoky svlažované
doliny . ..
Jemen sám, jihozápadní to čásť pobřeží
kterýž přijímá nepokojné živly z vnitřních krajů.
jest územím prastaré kultury. Již Agatharhides
z Knidu vylíčil úchvatným obrazem tuto úrodnou
krajinu — „šťastnou Arabii“. Ve víře jeví se
býti vladaři této země velice proměnliví. Za doh
Konstantinových stal se král její, Martadhimu-
jariti, křesťanem; sto let později vládli zde Židé.
r. 530 nalezáme na trůně jemenském opět kře
stanského panovníka, habešského neguše. Tut
Konstantinův
Arabia
Upro
Jemen
Knidos
šťastný Arabia
Nedžed
26
article
ethiopskou dynastii zatlačili Sassanovci kolen
reku 600. Tito vladaři byli sice nepřátelé islamu
avšek nedovedli zabrániti šíření se nové víry
kteráž vítězně podmaňovala duše.
Jihozápadní břeh, dešti požehnaný kraj
tento nejkrásnější díl Arabie, sám o sobě do
stačil, aby vzbudil v Anglii osadnické uchvati
telské choutky. Uprostřed pěstěných rostlin
olivových, banánových a palmových hájů lahod
oku kvetoucí městečka, visky a krásné hrady
bezpočeíné karavanseraje, rozkládající se n
cestách, pouští vedoucích, svědčí o velkém ob
chodním ruchu, jehož větve zasahují do Da
mašku, Persie, ba i do Indie.
Nejdůležitějším městem zde jest starobyl
Sana, někdejší sídlo jemenských panovníkův
dnes pak jest stolicí imamův, kteříž, po pří
kladu sultána z Maskatu, sjednotilí v
svých rukou nejdůležitější práv
vojenská i církevní.
Vlastně se odtud dívá i mušir — sultánův
náméstek — se složenýma rukama na světa
běh, všecka jeho činnost spočívá v tom, že
každoročně v obširných zprávách skládá počeh
před divanem a ještě spíše před Evropou o tom,
jak jednotným jest zdejší lid u věrnosti ke skvělé
Portě... Kdo však zná jen poněkud blíže
zdejší poměry, ví dobře, že tyto zprávy jsou
líčené a že ani jejich nejskrovnějši tvrzení ne
obsahuje pravdivou kritiku. Jest na př. pravda
že mušírova moc nestačí ani, aby zajistila kara
vanám bezpečnost aspoň na jedinké obchodn
linii, na cestě, vedoucí ze Sanu do Mekky, o ni
svedeny od roku 1876 bezpočetné krvavé po
týčky mezi místními kmeny a tureckým voj
skem. Ovšem nedávno slavnostně a úřadně pro
hlásili, že na této cestovní linii mušír jest pá
nem; kde však jsou turečtí úřadníci, kteří by
to v praxi dosvědčili? Nikde! Případy několik
úkladně zavražděných défterdárů (výběrčích)
jsou odstrašujícím příkladem ostatním, tak že
ani nezaujali svých míst ..
San
Arabia
Anglie
Persie
Indie
Maskat
Evropa
Mekka
27
article
Obyvatelé pouště v severním Hedžasu soudí
také turecký zástupce, vždy ve čtvrtek, pre ná-
silnosti. A tudy vede cesta do Mekky, po níž
ročně tisíce zbožných musulmanů putuje ke
Kaabě. Nástupce chalifův nemá již
v moci, aby svým věřícím, nábožen-
ským enthusiastům, zabezpečil
klid ve své vlastní říši. U nás, jak se
zdá, jest dnes největším pánem Ben Aali a Ulek
Aali, náčelníci dvou bojovných kmenů, kteří
poutníky znepokojují, utiskují, a několik jieh
nedávno i povraždili.
V Mekce samolné uznávají dle jmé na
svrchovanost sultánovu, avšak jen
za nesmirné dary, jimiž si sultán zajišťuje
blahovůli velkého šerifa a jeho rodiny a do-
sáhne toho, že ve svatém městě strpí jeho vojen-
ského zástupce, skvělého pána, kterýž však ve
svých nádherných zlatých prýmkách a s fer-
manem o svém jmenování jest pouhým figuran-
tem, neboť sultán míní — a šerif mění. . . Sultán
zřejmě činí vše možné, aby svou chalifskou
hodnost, jakožto pána svatého města, uchráni
neotřesenou. Avšak přece se již přihodilo, že
při modlitbách vynechali zde jméno Abdul-
Hamidovo-
Je-li takovýto stav v tčehto dvou územích
jož jsou lehce od moře přístupna, možnosi
představit, že ve vnitřním Nedžedu jest ještě
hůře. Od polovice XVIII. století až do dvacátých
let minulého stoleti vládla zde zvláštní dynastie
bojovným Vababitům, kteří r. 1811 hanebně
potřeli turecké vojsko, poslané, aby je pokořilo.
ben
Aat
Hamidův
Mekka
pán svatý město
28
article
Taššama pašu, vojevůdce egyptského vasala,
Mohameda Aliho, zahnali. Teprve po sedmi-
letých potyčkách podařilo se obrátiti kostky vá-
lečného štěstí, kdy Ibrahim paša po velkých
ebětech pronikl až k Derajahu, vzal útokem
hlavní město Vahabitův a zajatého „krále“
Abdalaha dal stíti r. 1818. Po tomto krutém
krvavém vítězství udržela zde Porta po třiceť let
své vojáky, kteří se starati všemožně o to, aby
vzbudili v obyvatelstvu největší nenávisť proti
sobě. Náhle propuklo rozhořčení a v bouřlivém
roce 1848 povstalý nedžedský lid zatlačil ture-
ckou posádku po strašlivém krveprolití ku po-
břeží.
Na východním pobřeží poloostrova, v poušti
u zálivu Perského, kdež v devadesátých létech
obsadilo El-Katif, dovede se Turecko jen stěží
udržeti.
Tak se rozpadávají i poslední zbytky bí-
valé světové říše.
Lakotní sousedé a vládychtiví, drobní po-
hlaváři uspěšují tento pád, nepomyslivše, že
jejich panství jest jen chvilkové, jež potrvá po-
tud, pokud za posledního ehropotu umírající říše,
nevloží na ně Anglie a její společníci své „oteov-
—ok.
ské“ ruce.
Mohamed Ali
Ibrahim paša
Port
Vahabitův
ElKatif
Turecko
Anglie