ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 6d3c8cd0-71e0-11dc-ab54-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 76, person 59, org 7, work 7
1 masthead
Ročnik XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v sobotu dne 30. července 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 209.
4 article
Na ranní a odpol. Iisty předplácí se v Praze v sdministraci ss něsíe n čtnt lsta . . . . 6 K — s dvojí donálken na měs Ba čtnit leta . . . . 7 K 50h ua něte . . . . . . 2 K 30 P'oštou: nněs dnt teka . . . : 9 K 00h s dvojí zásilkou ea. . .
Praha
5 article K attentátu na ruského mi- nistra vnitra.
K attentátu na ruského mi- nistra vnitra. Násilná smrť nejmocnějšího člena ruského ministerstva, způsobená rukou fanatika převratu jenž prý svůj pumový attentát provázel výkři- kem: »Ať žije sociální republika!« zatlačila všecky události, ani válečných nevyjímaje, hlu boko do pozadi. Veškeré časopisectvo evropské přeplněno jest zprávami a úvahami o atfentátu i o jeho důsledelch pro Rusko. Možno při tom rozpoznati trojí proud. pokud se týče veřejného mínění na pevnině evropské. Ve zdejším německém, zvláště pak ve vídeňském časopisectvu tu přímo, tu utajeně jeví se škodolibá radosť, že pumový útoks zdaříl; v časopisech berlínských jeví se větš zdrželivost úsudku, a vyslovuje se domněnka. že po tolika attenlátech, jež se staly v poslední době na Rusi — uzná se tam konečně zapo- třebí zahájiti nějaký — nový kurs. Francouzské časopisy ve své části věrné spojenectví s Ru- skem pronášejí hlasy odsuzující, vinící útočník a případné jeho pomoeníky ze zrady na Rusku, v tuhé válce zápasícím, a úskočným jednáním Japonců mu vnucené. »Journal des Débats prohlašuje mimo to spáchaný zločin za obě marnou, praviť: »Revolucionáři byli na omylu když sáhli ke vraždé. Nic tím neprospěli, nic nenapravili a nepolepšili. Po Sipjaginovi přišel ještě ostřejší ministr vnitra, a nyní přijde bez pochyby ministr, který použije proti terroristům nových zbrani; a když potom ještě více svobod bude obmezeno, bude to vinou strany revoluční.« Zajímavý a od běžného názoru hodně od- chylný jest posudek časopisů »Liberté« o za- vraždéném ministrovi; pravíť se v něm: Pleve byl liberální muž, ovšem ne liberální ve smyslu revolucionářů, ale liberálem pro ruský lid. a snažil se vždy jednati dle vůle svého panov- níka. Padl za oběť revolučnímu šílenství. Byi nenáviděn terroristickou stranou, protože se v něm vtělily národně ruské idey.
Japonec sociální republika Rusko Rus
6 article
Při té příležitosti doplňujeme některá životo- pisná data o Plevem. Rodina jeho není původu německého, ale litevského, a původní její jméno jest Plevakis; zavražděný narodil sev gubernii kalužské v městě Meščovsku r. 1846. jehož byl čestným měšťanem. Když ho jakožto ministra úřadníci počali titulovati a psáti „von Plehve“, ohradil se proti tomu. Jaká jest hlubší příčina a pozadí attentátu, jehož se stal obětí, zjistí se snad vyšetřováním zatčeného útočníka, o němž se praví, že nemluv správně rusky. Zahraničné listy ruských terro- ristů naznačují, že byl odstraněn nejmoenější rádce ruského panovníka. Avšak tu jest na snadě myšlenka, že pádem osoby nepadá sou- stava vládní, a že ještě nikdy v Rusku neschá- zelo odhodlaných mužů, již vstoupili na nebez- počné místo svých předchůdců. Tolik lze prozatím říci, že hlubší příčiny smrti Pleve mohly býti i vnitřní i vnější,č správněji řečeno, že zájmy vnější použily z nástroj vnitřních nespokojenců. Tito jsou růz- ného druhu: jedni sídlí na okrajinách ruských. ve Finsku a ruské Arménii, druzí náleži živlu semitskému, třetí jsou pak vlastní Rusové, hlav- ně v kruzích studující mládeže a tak zvaných ruských socialistech. Ve všech těchto skupinách vsak účinkují i vlivy vnější; připomínám na př., že asi před rokem zadali si něktet angličtí konsulové ve Finsku tak, že musili bít
Plehve Rus Rusko Finsko Arménie
7 article
anglickou vládou odvoláni. Sotva tedy souhla sili s ruskými záměry, zlomiti ve Finsku nad vládu strany švédské. Také při attentátu no Bobrikova sídlo spiklenců bylo dle ruských zpráv ve Švédsku, ve středu emigrace švědské z Finska. Podobně jsou Arméni stálým předmětem čile pozornosti různých komitétů v Anglii. Jes proto nápadné, že attentáty stíhají především ony ruské státní hodnosty, kteří byli zárove vykonavateli ruské politiky ve Finsku a mez Armény. Co se týče vlastních ruských nespokojenů jest těžko je shrnouti v určitou skupinu. Pr většině různých bouří na Rusi a i při vyskytují- cích se častých attentátech massy lidu nikde s nepostavily na stranu útočníků; spíše musil býti útočníci chráněni proti hněvu lidu. Ne- pokoje studentské souvisely namnoze se stu- dijními řády. Co se týče bouří selských na jihu Rusi, byly to bouře většinou protiži dov- ské, tedy spíše pravý opak hnutí převratného. Za své dvouleté činnosti jakožto minist vnitra zavražděný Pleve projevil činnost veli kou, ale činnost ta nebyla tak jednostran nou, aby osobu jeho byla mohla učiniti na prosto nesnesitelnou. Pleve se sice utkal i s některými zemstvy ale otázka postavení zemstev (jakýsi druh sně- mů) nevznikla teprve za něho. Osobami, jež se stýkaly s Plevem, líčí se spíše jakožto muž neobyčejného rozhledu, rozsáhlých vědomostí zkušeností a při tom neobyčejně činný, jenž o své vlastní vůli ničeho nepodnikal, již z toho důvodu, aby odpůrci jeho v ministerstvu a k těm prý náležel zvláště Vitte a jeho stou- penci, nemohli odtud proti němu kouti zbraně intrik. Byl prý všestranně přístupným („N. W.
Bobrikův Armén Rus N W Finsko Švédsko Anglie Rus
8 article
Tg.“) a choval se důvěrně a sdílné již při prv- ním setkání. V chování svém počínal si spíše prostě a nenuceně jako ministr švýcarský. Na- rážeje na osud svých předchůdců, Sipjagina a Bogoljepova, říkával: „Mám snad každého pro- hlížeti, kdo chce se mnou mluviti? Kdybych př návštěvě měl se strachovati, že má můj host uschovanou dýku, byl bych špatný ministr.“ Své zásady vykládal vždy přímo „moderně“ a chtě býti „pravým ministrem lidovým“; znal se bez- podmínečně k zásadám, jež tak nenávidí strana převratu. Když se stal ministrem, ihned prohlá- sil, že bude ještě přisněji sc držeti posavadního kursu. Zároveň však projevil, že učiní svá opa- tření jen tehdy, když se pro ně zjedná platný zákon, protože jen na základě zákona hodlá po stupovati. Proto vyšlo za jeho ministrování tak veliké množství zákonů. „Pro trpění nezákon ných nešvarů“ dal pensionovatí přečemněči novníky.
9 article
Vkročil též na půdu sociálních opatření postavil proti socialismu agitačnímu socialian státní a poskytl tak zv. vládním organisaeím děl nickým výhody, do něho na Rusi neznámé: právo koaliční, právo stávky, právo shromažďovae a zrušil pro ně i tresty na stávky v posavad- ních zákonech stanovené. Pro tyto novoty se srazil s Víttem a zvítěziv, stal se nejmocnějším mužem v Rusku. Pleve rovněž způsobil průlom do centralisace, zřídiv k ruce každého guberná- tora tak zv. »pravitělstvennyj komitét«, v němž zasedali vedle státních úřadníků zástupci zem- stev, měst a obcí, již prosluli jakožlo odborníc a veřejní pracovníci; komitěly tyto dostaly právo činiti i návrhy zákonů. Pomýšlel i na opravy pro lid selský, zvláště chtěl zrušili tížící ručen celé obce za státní daně a organisovati přidělo- vání pozemků rolnickému proletariátu. V tomto směru přikročil i k zákazu přílišného rozšiřování lajifundií a osobně podnikl cestu na Dálný Východ aby seznal, v jakém rozsahu tam lze zavésti osazování ruských kolonistů. Zkušenosti na této cestě nabyté učinily z něho stoupence politiky postupu na Dálný Východ. Když vypukly proti- židovské bouře v jižní Rusi, rovněž osobně se lam odebral, způsobil utišení v lidu a zjednal státní náhradu za poškozený majetek židovský
Vítt Rusko dálný východ Rus
10 article
Při tom však se netajil nikdy, že nutno odstra- niti škodlivé vykořisťování lidu a vůdci zionistů dru. Henzlovi písemně sdělil, že bude nutno politiku trpělivosti zaměniti opatření m národní sebeobrany. Slibil, že bude podporovati starý program zionistů — organisaci vystěhování do Palestiny — hmotně i mravně protekcí u turecké vlády. Jinak že v otázce židovské se musí říditi dle zájmů státního celku, aniž by se odklonil od zásad lidskosti a morálky Jakožto poslední jeho skutek ref emní se ohlašuje v různých časopisech návrh, carem prý již v zásadě schválený, aby se zřídily zvláštní sbory poradné k ochraně a zastoupení lidu sel ského. Vedle toho konaly se za něho přípravy k reformě správy ve všech oněch gubernilch v nichž zemstva ještě nejsou zavedena. Jsou-li pravdiva slova, jež se kladou do úst Pleve, kteráž prý pronesl v poslední době, dá se sotva očekávati, že attentát povede k náhlým změnám v Rusku ve smyslu svých původeů Prohlásil prý toliž: »Nepřátelé mojí nedají mně dokončiti veliké dílo míru, ale veliké myšlenky nehynou.«
Henzl Palestina Rusko
11 article Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci. V Praze, 29. července. (Němci se od říkají svého ditěte.) Jeden z hlavních důvodů, s nímž deputace německých poslanců ze Slezska přišla do Vídně k dru. Körbrovi proti slovanským pobočkám, byl ten, že se tyto po- bočky zřizují přes hlavy Němců, že vláda Němce o svém úmyslu lříve nevyrozuměla, ač slíbila že bez jich svolení neučiní Slovanům nijakýeh ústupků. Že tento důvod jest velice vratký, uká- zal poslanec prof. Hofmann v jedné ze schůz opavské městské rady, v níž přiznal, že zemský president hr. Josef Thun s ním o slovanskýeh pobočkách již před několika nedělemi jednal Proto také pondělní schůze německého spolku opavského vyslovíla politování nad tím, že ze jmena prof. Ilofmann nepodnikl v čas nijakýcl kroků, aby vládní úmysl zmařil a prof. Hof mannovi uloženo, aby se buď připojil k radikál nímu křídlu německých poslanců, aneb se vzda mandátu ve prospěch kandidáta radikálního. Zdá se však, že ve vládní úmysl byl v ča zasvěcen netoliko posl. Hofmann, nýbrž i jin němečtí vůdcové. Těšínské „Silesii“ sděluje se totiž z Vídně, že vládní opatření ve Slezskus stalo s vědomím a i za souhlasu německýel poslanců. Zpravodaj „Silesie“ píše: „Již pře několika nedělemi dr. Körber mluvil o této věc s několika německými poslanci, mezi nimiž za Slezsko byl také prof. Hofmann, a tito němečti poslanci slíbili, ač s těžkým srdcem, že nebudou dru. Körbrovi v této věci činiti nijakých obtíži ježto na německé straně panuje názor, že lépe jest přinésti nějakou oběť, aby se dr. Körber udržel nežli se vydati nebezpečí, že Němcům nepřátelská vláda po Körbrovi více odejme, než jim dr. Körber vůbec mohl dáti. Ale německá poetivost počíná si při slez ských pobočkách právě tak, jako svým časen
Němec Slovan profesor Hofmann Thun Ilofmann Körber doktor Körbr Praha Slezsko Vídeň Slezskus Hof mann Silesia
12 article
při Badenovských jazykových nařízeních. I tehda němečtí vůdcové o nařízeních věděli a nic v nich neviděli pro sebe nebezpečného; zapřeli je však když Všeněmci spustili pokřik. I nyní zapírají své dítě, ač vědí, že slovanskými pobočkami dr Körber prokazuje jen jim dobrou službu. V Praze, 29. července. (Ze školstv slezského.) Ve Slezsku jest pět, vesměs německých učitelských ústavů; z těch jsou t státní, v Opavě mužský a ženský, v Těšíně muž- ský; dva jsor soukromé, mužský evangelický v Bílsku a ženský katolický v Těšíně. Mužské ústavy mají čtyři ročníky, ženské mají po dvou stále se střídajících ročnících. R. 1900 bylo dle výkazu slezské zemské školní rady na všech pěti ústavech 517 chovancův a to 352 kandidátů a 165 kandidátek. Mužské ústavy měly: v Opavě 110, v Těšíně 122, v Bílsku 120 chovanců ženské: v Opavě 92, v Těšíně 73 chovanky. Mimo to měla přípravka v Bílsku 34 žáky. Dle národnosti byli 422 Němci, 24 Češi, 104 Polác a 1 jiné národnosti. Z Čechů bylo na učitelském ústavě v Těšíně chovanců 11, chovanek 9. v Opavě chovanci 3, chovanka 1; dohromady 24. Pro 227 německých škol bylo 422 kandi- dátů, pro 146 českých a česko- něme- ckých škol jen 24, pro 165 polských pelsko-německých škol 104. Z těchto křiklavýcl čísel je patrno, že první povinností příslušných krubů poslaneckých starati se o to, aby ve Slezsku byl zřízen samostatný český ústav uči telský, neboť jinak se nedostatku českého učitel stva neodpomůže.
Körber Čech Čecho Praha Slezsko Opava Těšín Bílsko Němec
13 article
Ze Lvova, 28. července. (Po zemských volbách v Bukovině.) Dnešními volbam za velké statky ukončeny volby do sněmu buko vinského. Velké statky zvolily konservativní Ru- muny a arménské Poláky; nová střední strana velkostatkářská zůstala letos ještě v menšině ač dosáhla téměř dvou pětin všech odevzdanýel hlasů. Konservativci budou tedy v novém sněmu míti deset zástupeů za velké statky a jednoho zástupce venkovských obcí, celkem 11 poslanců a s vírilistou metropolitou 12 hlasů. Města a ob chodní komora zvolila sedm liberálních Němců k nimž se připojí pět liberálních Rumunů a šes Rusů, tak že liberální svazek bude míti na sněmě 18 poslanců a s virilistou, universitním rektorem 19 hlasů, tedy rozhodnou většinu. Po- kud se týče poslanců ruských, jsou Malik a Kalitovský přívrženci strany staroruské, Le- vický jest neurčitý, prof. Pihuljak a Smal-Stocký ukrajinefilé, a téhož směru jest prý nyní i ryt Mikuláš Vasilko. Z Rěky, 27. července. (Vlaští auto no- misté proti chorvatskému pra- poru.) Rěčtí Vlachové neměli nikdy v lásce Chorvaty, tvořící většinu všeho obyvatelstva na území rěckém. Při posledních doplňovacích vol- bách do městského zastupitelstva Chorvaté hla- sovali společně s Maďary proti autonomistům a podařilo se jim vytlačiti z radnice nejzuřivější Vlachy. Tito nenávidí od té doby Chorvaty ješti více. V Rěce mešká nyní návštěvou severoame- rická oskadra. Včera guverner rěcký, baron Ros ner uspořádal na počest důstojníků americké eskadry slavnostní večer a na cubernátorské bu dově dal vedle praporu uherského vztýčiti tak prapor chorvatský, na znamení, že Rěka při náleží aspoň de jure ke království chorvatskému.
Polák Němec Rumun Rus Malik profesor Pihuljak Smal Stocký Vasilko Vlach Chorvat Maďar Lvov Bukovina Rěky
14 article
To stačilo rěekým vlašským honoracím, že se cstentativně zdrželi slavnostního večírku. Z Nového Sadu, 26. července. (Dr. Ilj Vučetič f.) Dne 23. t. m. zemřel v Pešti vynikající politický pracovník uherských Srbů dr. Ilja Vučetič. Byl činným zejmena v církev V drobném prodejl: rasní číslo o pobě . . . za 8h odpolodní . . . . . . . za 2 h Ve flialkách na venkovš- ranní číilo. . . . odpolední. Insera ty plati se hetevě napře Předplacení a inserty přijímá sdmini- strace v Eazinnské ulici č. 3. TTam nacházejí se též redakce tiskárna s ezpedice „Národnich Listi“. Bakopisy se navracsji.
doktor Ilj Srba Vučetič Národnich Pešť Eazinnský ulice
15 article
ním sněmu srbském, jehož býval místopředsedou a ve stálém sněmovním výboru, maje značný vliv na církevní a školskou srbskou samosprávu. Publicisticky byl činným zprvu při „Zastavě“ a od r. 1885 při „Braniku“, mimo to napsal ně- které spisy právnické a přeložil do srbštiny „Dým“ Turgeněva. Zemřel ve věku 60 let pohřben za velikého účastenství v Novém Sadě dne 25. t. m.
Turgeněv
16 title
Politické zprávy zahraničné.
17 article
V Praze, 28. července.
Praha
18 article
Persekuce Poláků v Německu. V polských knihkupectvích v Berlíně v ostatních městech Německa zabaveny byly dvě polské rodinné hry národní »Odra« a »Cesta polskými kraji« a knihkupcům doručen zároven seznam zakázaných polských spisů se žádostí, aby v nich uvedená dila k vůli uvarování dal- ším nepřijemnostem vydali policii dobrovolně. Lvovský časopis »Dzieň« dovídá se z spolehlivého prý pramene, že hr. Bülow upo- zornil v Norderney ruského ministra Vitta na nebezpačné prý velkopolské hnutí v Prusku, ruském Polsku a Haliči, čelící prý k znovu- zřízení Polsky. Vitte zpravil prý o tom, co slyšel od Bülowa, ruského ministra zahraničních záležitosti hr. Lamzdorfa, který pak neprodleně povolal do Petrohradu lvovského konsula P- stoškina, který tam dne 26. t. m. odjel. Vhodným pendantem ke zprávám těmto je, co konstatoval polský posl. Koscielski ve svém v Anglii uveřejněném článku »Rusové a Poláci«: »Německý národ počíná nyní za vý- chodoasíjské války sníti o nových výbojích. Žáci středních škol ve východním Prusku musili si před nedávnem zaopatřiti mapy části bývalé Polsky, které kdysi náležely k Prusku, ale o vídeňského kongresu přivtěleny jsou k Rusku. Mezi spojenci. Pařížské »Patrii« sděluje se z Milána Dle rozkazu italského ministra vnitra vykonává se velice čilý dozor na pobřeží italském agenty v občanském oděvu, objiždějícími po bieyklech. Některa města byla prý přímo zaplavena špe- houny italskými, zvláště okolí Benátek a Spezzie atd. Na rakousko italské hranici vykonává se pak ale vyzvědačství v nejširši míře od té doby, kdy v poměru rakousko vlašském nastalo značné ochla zení.
Bülow Lamzdorf Polák Německo Berlín Prusko Polsko Halič Petrohrad Anglie Rusová Rusko Milán Benátky národní » Odra Patria Pstoškina
19 article Nepokoje v Čině a Tonkinu.
Nepokoje v Čině a Tonkinu. »L'Indépendance Tonkinoise« sděluje: Míst král pečilský dal vyvěsit tuto vyhlášku »Kdokoliv bude šiřiti znepokojivé pověsti, bude stat« »Kdokoliv naučí se neb bude učiti tajem- ným obřadům boxerů neb naukám »Rudé svi tilny«, bude sťat.« »Osoby, jež se sdruží, aby plenily neb vyvolávaly nepořádky, budou sťaty.« »Každý člověk ve službách vlády, ať voják neb občanského stavu, jenž bude usvédčen ze spoluviny s propagatory klamných zpráv aneb zapleten v nepořádky, bude sťat. Mimo to hlavy rodin, jimž vinníci náleželi, budou za jich přechovávání odsouzeny na 5 let do žalářea jmění jejich bude skonfiskováno.« Cisařovna čínská nařídila zříditi chrám na památku důstojníků, padlých v bojích s boxer r. 1900 a to nákladem 160.000 taelů a chce
Tonkin Indépendance Tonkinois
20 title
FEUILLETON.
21 article Čí bude Arable?
Čí bude Arable? Ruské prohlídky lodí, olujících průplavem suezským, nejsou zajímavy pouze se stanoviska mezinárodního práva, ale i se stanoviska zájmů, soupeřících o dědictví Turecka. Okolí Rudého moře jest jedním ze soust, jež si vyhlédla Anglie; každá prohlídka anglických lodí dotýká se její „autority“ v oněch končinách a nepřím ohrožuje chystanou kořisť. O těchto poměrech olevírá pozoruhodné obzory „B. H.“ ve studii, z Adenu zaslané. Toto jest její podstata: Co na Balkáně se rozpoutává boj Tureck o evropské jeho državy, jednak proti bouřícím se poddaným, jednak s oněmi členy evropského koncertu velmocí, kteří považují nynější málo- moc „chorého muže“ za nejvhodnější příležitost k rozdrobení Turecka, nemá sultán ani ve svém asijském panství růžovějších vyhlídek. Země se kolisá pod nohama nástupce chalifova, jako když duše se chvěje osudnou vnitřní horečkou. Bozpadávajíť se i poslední trosky onoho světo- vého panství, jež Omarové, Abu Bekerovéa Velidové moenou rukou sjednotili; částí jeho po kousku se vydrolují, jako kaménky mosaiky, je- jejiž tmel vymyla macešská století.
Omar Turecko rudý moře Anglie Aden Balkán Aba Bekerové
22 article
Dnešní moc a autorita sultánova jsou pouhé kosky toho, co bývalo a že ani takto dlouho nezůstane, zdá se býti smutnou pravdou, ba lze určitě tvrditi, až nynější poustevník z paláce Jildizského zavře oči k věčnému spánku, že nezanechá již svému nástupci takové panství, jaké přejal sám, když vstoupil na trůn. Jakoby posud trvala ona strašlivá kletba, již svolávali do prachu zdeptaní poslední Sassanovci na národ vlězného Omara! Od západu i od jihu stahuje se kruh úžeji a úžeji, a podobá se, že již na budově sultánova panství není ani kamene zdravého. Maloasijské ostrovy a pobřeží lnou k Řecku, Arménie touží po neodvislosti, na Mezopolamii a Palestinu obrací svůj zrak císai Vilém, jehož světové plány prozrazuje bagdad ská dráha. Vyhlídky panství Abdula Hamida se vlastně dnes omezují na pouhý arabský poloostrov, kte- ríž byl kolébkou někdejší slávy, a kterýž —
Omar Vilém Hamid Řecko Arménie Palestina Jildizský
23 article
jak se posud domnívají v Cařihradě — dojde-l na nejhorší, zůstane posledním útočištěm cha lifů; ale nedávné povstání v Jemenu svědčí klamnosti těchto nadějí. O téchto věcech, o zdejším vření, jež pro puklo před několika měsíci, evropské listy mál zvěděly a také málo psaly, neboť skryté boláky poloostrova arabského a krvavé potýčky jedno tlivých kmenů se státním vojskem tureckým ne- rozčilují mysli evropských politiků, vyjma ovšem Angličany, v nichž bouřící se, nespokojené kmeny nalezají své „stoupence“. Ve všem tom možno pozorovati všestrannou činnost adenského anglického zástupce, a my slím, že jsem dobře nahlédl do karet této poli tické hry, když soudím, že Anglie provádí zdo tutéž taktiku jako kdysi v Indii, kde národy v kmenové organisaci žijící, rozeštvala a v na stalém zmatku ulovila celé horní území Delhy Drobní náčelníci, z jemenských hor sestupujíet kteří potají navštěvují zmíněného zástupce, se silují tuto domněnku. V této akci nepohání nenasytného John Bulla pouhá touha po rozšíření území, nýbrž hlavně potřeba, aby si co nejlépe zajistil Rudé moře. A toho může dosíci pouze zabráním po- břeží. Proto ono velké krveprolití v Somalu, o němž Evropa velmi málo zvěděla a proto též Anglie rozdmychuje v sousedním Jemenu pla- men žáru nespokojenosti. Podkladem všech di- plomatických zápletek zde jest vlastně otázka, čí bude Indie?... V okruhu 5000 kilom. od údolí Gangu točí se všechna činnost Anglie kolem téte otázky... Není divu; vždyť bohatá Indie jest neocenitelným pramenem blahobytu trojdílného království. V okamžiku, kdy tento obrovský poloostrov přestane náležeti Angliča- nům, otřese se ihned britské panství ve své velmocenské posici.
Angličan Bulla Cařihrad Jemen Anglie Indie Evropa údolí Ganga
24 article
Nyní, kdy na Východě Japonec odvážně zaměstnává severního medvěda, nemá Anglie nic nalehavějšího na práci, než použiti zmatků ny nějších dnů, jednak aby si zajistila severní hra nice Indie, jednak aby učinila Rudé moře, tute cestu do Indie, mořem anglickým. My, kteří zde pozorujeme události, nejsme v pochybnosti,že peníze a podněcování anglického zástupce pra- covaly na nedávném jemenském povstání, kte- réž až posud není uhaseno, šíříe se stále dále od území k území. Práce anglických agentů jes tím snazší, ježto ani jemenský imam, ani na sever od něho sídlící hedžasský velký šerif ne bere vážně moc Abdula Hamida, jež jest zde pouhým stínem. Dnes oni jsou pravými pány tohoto území a nikoliv sultán, a v Saně sídlíe náměstek jeho, mušír, nedovede ani zabrániti aby oni dva nevybírali od lidu daně a třetiny Z těchto neustálých třenic, jež se odehrávaj mezi náměstkem sultánovým a drobnými kní žaty, těží poštívavá Anglie. Jakkoliv má Turecko velký zájem na tom aby uchránilo nedotknutý poloostrov rrabský toto poslední útočiště své moci, odkudž kdys vyrušili islamští podmanitelé, činí mu národně kmenová organisace tamního obyvatelstva ne možným, aby dodalo plný důraz své autoritě nadvládě. Již sama zeměpisná poloha poloostrova jest taková, že snese pouze rozdrobenou vládu jakákoliv centralisace jest však obtižná.
Japonec Hamid Anglie Indie Rudá moře Turecko
25 article
Vnitřní kraje, které se prostírají nad men ším územím pobřežním, jsou obklopeny nejhroz- nějšími pouštěmi, kteréž lépe chrání zájmy drobných despotů než řada pevnosti nebo vojsk Tyto horni kraje, známé pod jménem Nedžed, zaujímají skoro polovinu celého poloostrovaa jsou prorvány zvláštním útvarem údoli, jejichž svahy jsou tak příkré, jakoby byly z kamene vytesány. Tyto mohutné rozsedliny, tato hluboká údolí jsou střediskem úrodnosti Arabie. Tyto doliny, do nichž se sestupuje z okolních planin jen po krkolomných stezkách, jsou posety ves- nicemi a bohatými rolemi. Poutník, kterýž vleče znavené těle hrůznou poušti, stane udiven, na pokraji takověto kotliny, kterouž zpozoruje te- prve tehdy, když již stojí přímo nad ní. Upro- střed pouště, smrť vydechující, zdá se zázrakem tato bujná vegetace dolin. Člověka se zmocňuje pověra, že se zde objímají dva světy: prokletá poušť, jejíž říčky jsou pouhými kanály dešťove vody, a bujně se zelenající, potoky svlažované doliny . .. Jemen sám, jihozápadní to čásť pobřeží kterýž přijímá nepokojné živly z vnitřních krajů. jest územím prastaré kultury. Již Agatharhides z Knidu vylíčil úchvatným obrazem tuto úrodnou krajinu — „šťastnou Arabii“. Ve víře jeví se býti vladaři této země velice proměnliví. Za doh Konstantinových stal se král její, Martadhimu- jariti, křesťanem; sto let později vládli zde Židé. r. 530 nalezáme na trůně jemenském opět kře stanského panovníka, habešského neguše. Tut
Konstantinův Arabia Upro Jemen Knidos šťastný Arabia Nedžed
26 article
ethiopskou dynastii zatlačili Sassanovci kolen reku 600. Tito vladaři byli sice nepřátelé islamu avšek nedovedli zabrániti šíření se nové víry kteráž vítězně podmaňovala duše. Jihozápadní břeh, dešti požehnaný kraj tento nejkrásnější díl Arabie, sám o sobě do stačil, aby vzbudil v Anglii osadnické uchvati telské choutky. Uprostřed pěstěných rostlin olivových, banánových a palmových hájů lahod oku kvetoucí městečka, visky a krásné hrady bezpočeíné karavanseraje, rozkládající se n cestách, pouští vedoucích, svědčí o velkém ob chodním ruchu, jehož větve zasahují do Da mašku, Persie, ba i do Indie. Nejdůležitějším městem zde jest starobyl Sana, někdejší sídlo jemenských panovníkův dnes pak jest stolicí imamův, kteříž, po pří kladu sultána z Maskatu, sjednotilí v svých rukou nejdůležitější práv vojenská i církevní. Vlastně se odtud dívá i mušir — sultánův náméstek — se složenýma rukama na světa běh, všecka jeho činnost spočívá v tom, že každoročně v obširných zprávách skládá počeh před divanem a ještě spíše před Evropou o tom, jak jednotným jest zdejší lid u věrnosti ke skvělé Portě... Kdo však zná jen poněkud blíže zdejší poměry, ví dobře, že tyto zprávy jsou líčené a že ani jejich nejskrovnějši tvrzení ne obsahuje pravdivou kritiku. Jest na př. pravda že mušírova moc nestačí ani, aby zajistila kara vanám bezpečnost aspoň na jedinké obchodn linii, na cestě, vedoucí ze Sanu do Mekky, o ni svedeny od roku 1876 bezpočetné krvavé po týčky mezi místními kmeny a tureckým voj skem. Ovšem nedávno slavnostně a úřadně pro hlásili, že na této cestovní linii mušír jest pá nem; kde však jsou turečtí úřadníci, kteří by to v praxi dosvědčili? Nikde! Případy několik úkladně zavražděných défterdárů (výběrčích) jsou odstrašujícím příkladem ostatním, tak že ani nezaujali svých míst ..
San Arabia Anglie Persie Indie Maskat Evropa Mekka
27 article
Obyvatelé pouště v severním Hedžasu soudí také turecký zástupce, vždy ve čtvrtek, pre ná- silnosti. A tudy vede cesta do Mekky, po níž ročně tisíce zbožných musulmanů putuje ke Kaabě. Nástupce chalifův nemá již v moci, aby svým věřícím, nábožen- ským enthusiastům, zabezpečil klid ve své vlastní říši. U nás, jak se zdá, jest dnes největším pánem Ben Aali a Ulek Aali, náčelníci dvou bojovných kmenů, kteří poutníky znepokojují, utiskují, a několik jieh nedávno i povraždili. V Mekce samolné uznávají dle jmé na svrchovanost sultánovu, avšak jen za nesmirné dary, jimiž si sultán zajišťuje blahovůli velkého šerifa a jeho rodiny a do- sáhne toho, že ve svatém městě strpí jeho vojen- ského zástupce, skvělého pána, kterýž však ve svých nádherných zlatých prýmkách a s fer- manem o svém jmenování jest pouhým figuran- tem, neboť sultán míní — a šerif mění. . . Sultán zřejmě činí vše možné, aby svou chalifskou hodnost, jakožto pána svatého města, uchráni neotřesenou. Avšak přece se již přihodilo, že při modlitbách vynechali zde jméno Abdul- Hamidovo- Je-li takovýto stav v tčehto dvou územích jož jsou lehce od moře přístupna, možnosi představit, že ve vnitřním Nedžedu jest ještě hůře. Od polovice XVIII. století až do dvacátých let minulého stoleti vládla zde zvláštní dynastie bojovným Vababitům, kteří r. 1811 hanebně potřeli turecké vojsko, poslané, aby je pokořilo.
ben Aat Hamidův Mekka pán svatý město
28 article
Taššama pašu, vojevůdce egyptského vasala, Mohameda Aliho, zahnali. Teprve po sedmi- letých potyčkách podařilo se obrátiti kostky vá- lečného štěstí, kdy Ibrahim paša po velkých ebětech pronikl až k Derajahu, vzal útokem hlavní město Vahabitův a zajatého „krále“ Abdalaha dal stíti r. 1818. Po tomto krutém krvavém vítězství udržela zde Porta po třiceť let své vojáky, kteří se starati všemožně o to, aby vzbudili v obyvatelstvu největší nenávisť proti sobě. Náhle propuklo rozhořčení a v bouřlivém roce 1848 povstalý nedžedský lid zatlačil ture- ckou posádku po strašlivém krveprolití ku po- břeží. Na východním pobřeží poloostrova, v poušti u zálivu Perského, kdež v devadesátých létech obsadilo El-Katif, dovede se Turecko jen stěží udržeti. Tak se rozpadávají i poslední zbytky bí- valé světové říše. Lakotní sousedé a vládychtiví, drobní po- hlaváři uspěšují tento pád, nepomyslivše, že jejich panství jest jen chvilkové, jež potrvá po- tud, pokud za posledního ehropotu umírající říše, nevloží na ně Anglie a její společníci své „oteov- —ok. ské“ ruce.
Mohamed Ali Ibrahim paša Port Vahabitův ElKatif Turecko Anglie