ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 6cdecd30-66ef-11dc-a4d3-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 21 celkem · entity: person 50, place 9, org 1, work 1
1 masthead
26. července 1901.
2 masthead
Číslo 13.
3 title
LÍDKH LITERÁRNÍ.
4 title
ZVLASTN
5 article
Památce Erbenově.
Erbenův
6 article
2— Letos v listopadu bude tomu 90 let. kdy se narodil, v loni v listopadu bylo tomu 30 let, co zemřel. Jeho rodné místo, Miletín, slavi tyto dny jeho památku, odhalujíc mu po- mník a vyvolává vzpomínky na život a práci tichého, šlechetného muže, jenž je osudy svými a činností svou typem ušlechtilého českého člo věka z doby znovuzrození, vzpružení a rozkvětu českého národa. Život jeho spadá počátkem do nejvýznačnější doby, kdy první počátky byly pře- konány, plyne v dobách krutých útisků, bojů a strastí a končí na prahu nové lepší budoucnosti.
Miletín
7 article
Je to život strastný, z chudoby vzešlý, těžkou rukou osudu sevřený, nemocí zkrušený, přes to však v té tísni všedního žití rozkvétá tichá, silná, bohatě rozvitá duše, v níž věda a umění spojily se ve vzácný soulad. V historii literární naleznete málo mužů, kteří by tak dokonale ovládali střízlivou vědu a ve volných chvílích dovedli oddati se musám, jako Erben. Jeho hluboký básnický cit, jenž dal mu vystihnouti jako nikomu druhému u nás — i do dnes — krásy lidové poesie, podřižoval se vědomě a poslušně faktům vědy a hluboce citový pěvec kytice, vzorný sběratel bájí slovan- ských byl právě tak dokonalým odborníkem, když šlo o to, rozpitvat lidovou tradici, sledovat příbuznost látek, dohadovat se původu slov atd V době, kdy v Německu přímo řádily mythologické systémy a nejnemožnější fantasie, které v každém slůvku sebraném z lidu shle- dávaly hned trosky nádherných eposů pohansko- germanských, bylo těžko vymaniti se zcelaz běžného proudu. Avšak je význačno přece, jak zcela jinak užil Erben běžné methody k svým pracem. Proti úsilnému germanisování a mythi- sování veškeré tradice lidové postavil prosté, pečlivé sbírání všeho, co by mohlo véstí k zbu- dování velkého paláce slovanské poesie. Od překladů Nestorových letopisů, vydávání výboru staročeské literatury až po drobné články, jimiž vykládá různá slovanská jmena měsíců neb registruje drobné povídky z lidu, celá jeho snaha v literatuře nesla se k tomu, aby zjednal dějinám slovanské lidové literatury pevný základ.
Erben Německo
8 article
Hledal jej, jako vrstevníci jeho, v historii, v podání, v starých památkách, methoda jeho však daleko vyniká nad tehdejší soustavy ně- mecké, ať již sledují Grimma, či jdou za Ben- fevem. Dnes, kdy všechny tyto systémy mají již jen historickou cenu a zbývá pouze materiál, který snesly a to dosti nespolehlivě často, na- cházíme v Erbenově výběru látek, v jeho stříz- livém názoru na lidovou poesii, odmyslíme-lisi některé běžné časové náhledy, vzor pečlivé nestranné práce. Literární historik vždy bude litovati, že starost o život a historické studium nedopřály Erbenovi, aby podnikl všechny ty práce lite- rární, k nimž se chystal, a provedl všechny plány, jež načrtal, a aby učinil víc tak zname- nitých sbírek, jako jsou jeho Národní písně. Neměli jsme před ním, a nemáme dosud po něm nikoho, kdo by dovedl tak proniknout a procítit duši lidu, vystihnout zdroje její poesie, jako on. Dnes svažujeme se již na jinou dráhu. Přešla doba, kdy veškeré úsili šlo za poesiív lidu, kdy zraky upíraly se do minulosti a pů- vaby prostého venkova byli ideálem žití. Dnes studujeme bídu lidu, hledíme pochopiti duši jeho ve všem jejím hnutí, a ztrácíme v život- ním boji smysl pro poetické stránky lidové duše. Uveřejňujeme sice přesně sbírané svazky lidové poesie a prosy, ohledáváme odborně kroj, výšivky, stavby lidu; a nepochybuji, že vydáme množství silných odborných svazků o celém jeho bytu, pochybuji však, že napíše kdo z nás — druhou Kytici.
Grimm ben Erbenův Erben
9 article
České spisy-
10 article
* Henri Murger, Kapucínův román Přeložil a úvodem opatřil Karel Titz. Světová knihovna, red. Jar. Kvapil, sv. 215—217. Nakl. J. Otto. Murger je tak proslaven jako autor slavné knihy »Ze života pařížských Bohémů«, že ostatní
Murger Titz Kvapil svatý . 215 Otta
11 title
PLOHA „NARODNIC
12 article
k číslu 204.
13 article
práce jeho jsou čtoucímu obecenstvu skorem ne- známy, a to nejen u nás. A přece zasluhují některé věci jeho, aby byly čteny i dnes. I přítomný román náleží k nejumělečtějším, obsahem i slohem dílům Murgerovým. Je to prosté, ale věrné vylíčení italské společnosti, určité doby. Autor s vřelým soucitem líčí tu stav mučedníka, jejž pro víru vženou pro- tivníci ve zločin a stává se obžalobcem těch, kdož zneužili prostoty a upřímnosti mladíkovy k záměrům sobeckým, ukrytým pod rouškou víry. * Moric Jókai, Ubozí boháči. (Szegény gazdagok.) Román. Autorisovaný překlad G. N. Mayerhoffera. Nakl. F. Šimáček. Plodný autor románu »Komedianti života« a »Zlatý muž napsal také dost prostředních věcí a ne vše, co nese jmeno slavného autora, má skutečnou cenu. Avšak román »Ubozí boháči« náleží k dobrým dílům Jó- kaiovým. Jest to opět znamenité líčení současné společnosti maďarské, v němž autor ukazuje ve škeré svoje mistrovství. Osnova děje, jako u všech jeho prací, dost je romantická, avšak nikde se ne- stává nepodobnou pravdě. Román jest duchap lnou antithesou zevního lesku velkého jmění a vnitřní bídy, jež mnohdy trvá až za hrob. * Henryk Sienkiewicz, Drobné po- vídky. Levná illustrovaná knihovna. Ročník II.
Murgerův Jókai Mayerhoffer F Šimáček Sienkiewicz Drobná
14 article
Nakl. Ed. Beaufort. I ve svých drobných povíd- kách, jež poměrně dosti záhy byly u nás překlá- dány, jeví se veškeré mistrovství slavného polského romanopisce. Již v prvních jeho povídkách jeví se znamenitý jeho pozorovací talent a smysl pro charakteristiku, ať již líčí polský lid ve své vlasti, či život jeho v Americe, anebo biblické scény výjevy ze současného života amerického. Ve všech těchto povídkách jeví se vřelý soucit s nešťastnými a potlačenými a některé z nich jsou skutečné perly. Překlady povídek, jež obstarali V. Kredba, J. Žalov, V. Hanus, J. Hudec, dr. Bořivoj Prusík a J. Roz- voda, jsou velmi pěkné. * Božena Němcová, Babička. Vybrané spisy sv. V. Nakl. Emil Šolc v Telči. Jak známo, byla »Babička« vyloučena ze školských knihoven. Účinek tohoto rozšafného opatření byl zajímavý. Vyšlo od té doby několik vydání tohoto klassického díla naší výpravné prosy pro mládež, aby, když následkem rozhodnutí těch kterých instancí není přístupno mládeži prostřednictvím školních knihoven, stalo se jejím majetkem tímto způsobem. Přítomné vydání »Babičky«, levné a v pěkné úpravě, pojí se k výboru spisů Boženy Němcové, vydanému již dřive ve čtyrech svazcích.
Beaufort V Kredba V Hanus J Hudec doktor Prusík Němcová Šolc Amerika Žalov Telč
15 article Z českých listů.
Z českých listů. * Učení Tolstého rozšířilo celou Evropu, dotklo se nejbolestnějších otázek lidské duše, a ať již oprávně- nost jeho je jakákoliv, jednu velikou zásluhu získalosi v naší čistě materielní, průmyslné a obchodní době vzrušilo lidstvo a přinutilo je zabývati se ethickými otázkami, otázkami, jež po několik let zdály se na dobro vyřízené a pochované. Předmět i methoda způsobily rozruch a získaly Tolstému fanatické pří- vržence — i odpůrce. Dnes přestává býti otázka již tak akutní, ztratila pro široké vrstvy půvab novosti, za to však je zralá pro klidné úvahy a vědeckou diskussi. Odborné studie nedávají také na sebe čekati I u nás zájem o učení Tolstého je nemalý a jeví se jak ve vědě tak v belletrii. V posledních »Rozhle- dech« učinil J. Sedláček zajímavý pokus v »studii o Tolstém«, formuloval jeho učení o altruismu a rozebral jeho slabé stránky. Staví proti sobě altruism Kristův (miluj bližního jako sebe sama) a altruism Tolstého (miluj blížního více nežli sebe sama) a do- vozuje, že jeho altruism již v základu je pochybený vede k sebeničení (autor užívá, myslím zbytečně silnějšího slova sebevražda). Závěr, dosud neotištěný lze z toho snadno uhodnouti, ale přes námitky, Tol. stému činěné, a přes jich oprávněnost, nemožno po- příti, že poučky jeho, byť nesledovatelné do krajních důsledků, mají silný mravnící vliv. —
Tolstý J Sedláček Kristův Evropa Tolo
16 article
— V nynější době úsilné emancipace žen, kdy třeba zvolna, přece však s úspěchem žena vyma- ňuje se z podřízeného postavení, k němuž odsou- zena byla socialními poměry a uplatňuje se ve vědě tak ve společnosti, naskyta se přirozeně — nejen ve vědě, ale téměř každému laikovi, kdo o věci pře- mýšlí — otázka, jaký je po duševní stránce poměr ženy k muži: je žena duševně dokonale stejná jako muž, či liší se od sebe na vzájem? Je nadanějšíči méně nadaná? A jsou rozdíly mezi ženou a mužem založeny v rozdílech fysiologických či způsobeny jen vychováním a okolnostmi? otázek plno a zajíma- vých. »Živ ot« přinesl o nich zajímavou, nedo- končenou dosud stať pod názvem »Psychologie ženy ve světle nových zkušeností a theorií« od G. T. W. Patrika. Článek konstatuje mnohé rozdíly a probírá je zevrubně a postupně dle všech oborů lidského smýšlení a cítění, kloní se k závěru, že vývoj ženy vůči muži je opozděn. O konečném úsudku podáme ještě svým časem zprávu. * Časopis Musea království českého od čísla k číslu věnuje více místa literární historii jak staročeské tak moderní, české i slovanské. K různým článkům předešlým, týkajícím se Dobnera, Stroupež- nického a Zeyera, přistupuje ze starší doby Spiessův
Živa otáčka G T W Dobner Stroupež Zeyer Spiessův
17 article
příspěvek k životopisu Kocína z Kocinétu a Prusíkův souborný a přehledný referát o »Maximu Gorkij« (pseud. A. M. Pěškova). Posledním časem došli k nám rozmanité zprávy o tomto originálním spisovateli: Prusík sebral si o něm význačnou literaturu ruskou a podal přehledný obrázek jeho života. Čtenář.
Kocín Kocinét Prusíkův Gorkij A M Pěškův Prusík
18 article
* Věstník Časopisu českých lékařů oti- skuje referát dra. J. Zigmunda o sociálním tisku lékařském. Registruji rád tento článek, poněvadž jest jedním z nemnohých příspěvků k budoucímu syste- matickému katalogu české literatury. Jednotlivé od- borné časopisy naše vyciťují stále nalehavější potřebu soustavného zpracování a katalogisování literatury jednotlivých oborů vědních i jiných, pomáhajíce si zatím podobnými občasnými přehledy. Článek Zig- mundův není však také látkou svojí nezajímavý. Vypisuje v úvodu nestranně účastenství českého tisku na sociální akci českých lékařů, a z bibliografie sa- motné již pouhé tituly článků výmluvně hlásají, jak krutý vedou lékaři čeští boj o své postavení. * Našim knihovníkům, zvláště venkovským, při- pomínám z téhož Časopisu českých lékařů referát o pokusech, které činil Krausz s knihami ze stanoviska hygienického, chtěje zjistiti, mohou-li knihy přenášeti nákazu a do jaké míry. Výsledky jeho pozo- rování jsou s to, aby zvlášť ve školách a v lidových knihovnách desinfekce knih více bylo dbáno. Jedná se o to, že v knihovnách veřejných velmi často by- vají knihy vypůjčovány pro nemocné, a tu, byl-li nemocný churav nakažlivě, přenáší kniha nákazu. Také v antikvariatech může nastati nebezpečí nákazy, a třeba tudíž opatrnosti. Krausz navrhuje zvláště pro lidové knihovny desinfekci vodními parami, která však bohužel v praxi nedá se asi snadno provésti.
J Zigmund Zig
19 article
Slovanské spisy-
20 article
* F. M. Dostojevský: Běsové. Román. Z ruštiny přel. Jan Wagner. Nákl. »Přítele domo- viny« Edv. Beauforta v Praze. 1900. Dějový obsah jest jako vždy u Dostojevského i v tomto románě ohromný, pestrý a nadmíru pou- tavý. Ale jako vždy, tak i tentokráte není to síla pouhé sensace dějové, co by tvořilo hlavní cenu díla. Autorův názor o lidech a světě i znamenitá forma, jakou nám podává, jsou hlavní věci. Umění a filo- sofii Dostojevského poznávati znamená zabývati se věcmi, jež jsou z nejvzácnějších součástek obsahu duševního života současnosti. Uměuí Dostojevského jest realné, není však naturalistné. Vyznačuje autora zvláštní silné proni- kání duší, vlastně jen výrazu duší, ale takové pronikání, že zachycením a reprodukcí výrazu i sama duše se podává. Neanalysuje, nepytvá, zvláště ne- podává figur zastavených, na čas pozorování ne- činných a nehybných, jako chloroformovaných, jak bývá obyčejem románů popisných a analytických. Ani nekreslí tlustými čarami. Vše je u něho v nej- živějším pohybu; obrysy kmitají, barvy se rozpty- lují v nesčíslné tečky a skvrny, jen zřídka na jedno místo silněji nanesené. A při tom stálý šuma proud, podivuhodně bohatý proud výmluvnosti, stra- katé, neklidné, z nitra vášnívě popoháněné. Nemluví-li osoby románu, rozpráví sám autor (ne vypráví) individualním tónem blízkého svědka událostí; stále důtklivý, posunkový, plný pozoru, aby se obecenstvo nezapomnělo na věc dobře podívat, aby nezívalo, něco jen povrchně nevyslechlo. Má plné ruce uchystaných překvapení, nápovědí, obratů, slibů do budoucího rozřešení. Zvláště mocně působí jeho přirozená, jemná, protože z humorného názoru, třeba více pessimistického, pocházející ironie.
M Dostojevský Wagner Beaufort Dostojevský Praha Dostojevský přítel domo
21 article
On jako Angličan své figury ubohé miluje a v slzách se na ně usmíva; ne však bez výjimky. Jsou figury, jejichž nebezpečné vlastnosti stíhá přímými odsudky tónu velice přísného. To se musí státi zde na př. Petru Štěpanoviči, hlavnímu strůjci pletich, nepokojů a zločinů, člověku zvrhlému v citech i zásadách, posedlému Katilinovci převratu a záhuby všeho, otroku zvrhlé myšlenky. Toho Dostojevský líčí úžasnou silou dialogů a popisů přímo, bez irenie. Zprvu viděti neobyčejného mluvku, pak se objeví rázem arci ničema, prohnaný potřeštěnec ideje »vyvolat vzpouru a ze základu vyvrátit všecko, hlavně pomocí zhýralosti.« »Všecko zrušit, říši i mrav- nost!« (str. 927). Úřadům se nabízí za vyzvědače, spolkům za emisara komitétů, rodinám za důvěrníka, jednotlivcům za přítele, a zrazuje všecky napořád, ani vraždy, ani paličství se nelekaje. Cíl jeho? problematická rovnost, ale to taková, aby se týkala jen ponižených devíti desetin lidí ostatních; on sám a jeho druh Stavrogin budou v té desitině, kterou utvoří povýšení vladaři. Hrozná to propast zla, kterou jeví tato duše, hrozná i v cíli i v obratných prostředcích. Všude má najaté na- slouchače v sluzích a služkách, pak ohrožuje pány jich rodin tajemstvími, šíří přízrak strachu a nejistoty, zaplétá lidí do zločinu, aby je měl dokonale v moci. Zkrátka je to uměním hrozné síly vylíčený hrozný ďábel. Pravá půlnoc nihilismu, kdy rej pří- šerných duchů zlé moci je nejdivější. Takový přísný tón nepostihne však nihilistu druhu zcela jiného, protože nevinně směšného, ja- kým je Štěpán Trofimovič. Za to je obětí autor ovy
Angličan Štěpanovič Dostojevský Stavrogin Trofimovič