Příloha „Nový JJihočeský Dělník“ k číslu 4l. r. 1912.

LIDOVÁ ŠKOLA V ČECHÁCH. ÚVOD K ZAHÁJENÍ LIDOVÉ ŠKOLY V ČES. BUDĚJOVICÍCH. Význam Ldových volných škol pochopila ci- zina dříve než my. Francie, Anglie, Amerika, nepatrné státy skand navské, sousední Německo a jiné státy mají již vyrostlé typy svých Li- dových škol U nás jsme v tom směru v po- čátcích, alespoň tak že chápeme důležitost ší ření kulury a nutnost popularisace vědy v ši- rokých massách občanstva. Důležitost vzdělání uznává dnes každý i poslední jedinec. A po- něvadž národy a státy netvoří několk vrchních desetitisíců, ale široké massy proletariátu, chápe se i u nás potřeba širšího vzdělání občanského, kterého nedává nám dnešní škola národní, sešněrovaná v byrokraticko-klerikálním poutu, která při své nemohoucnosti je 70 proc proleta- riátu jediným pramenem vzdělání, proto dochází k zakládání — Lidových škol.

To jest bezesporno, že poslání Lidových škol nese se hlavně k dělnigtvu, lépe řečeno k prole- tářským vrstvám společenským. Lidová škola má úkol vzdělávati jednotky v lidské společnostia základnu lidské společnosti tvoří právě proleta- riát, kterému jeho sociální postavení v soukro- mokapitalistické společnosti upírá práva píti jedné číše kultury a vědy. Dělnictvo věří v kulturní poslání Lidových škol a u nás v Čechách bylo to právě dělni- ctvo, které ve svých korporacích položilo zákla- dy ku kulurní práci osvětové. Ve spise „Volné lidové školství v cizině a u nás“ (vyšel r. 1911) zdůrazňuje jeho autor, Kalivoda, že byla to naše „Dělnická Akademie“ v Praze, založená r. 1895, kde kladeny byly prvky k systematické práci kukurní a kde po prvé české dělnictvo, organisované v odborových a politických organisacích, chápalo, že „po sa- vadní šetření na vzdělání musí u- stoupiti do pozadí! Bude nutno spo- jiti hospodářské interessy s kul- turními a pracovati v obou směrech a sestejným úsilím,“ mluvil v „Akademii“ před lety soudr. Steiner a nutnost ta je dne všeobecně uznávána. Dnes „Dělnická Akademic“ v kulturním ži- votě českého dělnictva znamená velice mnoho.

a třebas její činnost kulturní vymezena je více méně jen na pražské okolí, jisto je přece jen, že krok za krokem blíží se poslání, který si vytkli její zakladatelé — založiti pro kulturní zájmy českého dělnictva vysokou školu dělnickou, která by dělnickému hnutí vy- chovávala schopné činovníky. Autor zmíněného spisu, třeba je zřejmě přesvědčen o třídně stranickém charakteru „Děl- nické Akademie“, vidí její kulturní význam českém životě v tom, že „na podkladě svého přimknutí k dělnickým organisacím odborovým zanáší (Děl Akad.) símě vzdělanosti a osvěty také až k těm nejzáže stojícím, ku kterým z dnešních poměrů hospodářských a politických by se neproniklo.... Mimo „Dělnické Akademie“ sloužící kulturní práci českoslovanské sociální demokracie, má také národně sociální strana svou „Ústřední školu dělnickou“ Z těchto základen systematické práce kul- turní vyrostly universitní extenste. Plné tři roky, od roku 1896 do roku 1899 to trvalo, než pořádání universitních extensí bylo povoleno. Dnes universitní extense plní v kulturním na- šem životě veliké poslání, jedinou jich chybou je snad to, že pořádání jich je značně nákladné a tím právě dělnictvu namnoze návštěva popu- lárních výkladů universitních professorů je zne- možněna. V Praze tvoří dělnictvo v poslucha- čích universitních extensí 35 procent.

Universitním extensím jsou výbornou pří- pravkou Lidové školy, takové, jejíž otevření se připravuje v Č. Budějovicích a jaké v jiných městech českých se velice osvědčily Lidové školy určeny jsou hlavně děl- nictvu a středním vrstvám. Mají dáti lidu to, co nedala mu obecná škola. Za jejich cíl můžeme označiti snahu po systematickém pořádání po- pulárních přednášek ze všech oborů lidského vě- dění a to tak, aby jeden cyklus přednášek z druhým doplňoval vzdělání jednotlivce tak, aby stal se dokonalým činitelem lidské společnosti. Proto ale, mají-li přednášky, určené hlavně děl- nictvu, vykonati svůj úkol, musí býti po- dány posluchačům tak, jak tito do- vedou chápati. Zde jest osa zdaru a ne- zdaru projektu, kterou jinde šťastně ovládli, a doufejme, že stane se tak i u nás. V Budějovicích podmínky pro Lidovou školu jsou. Není snad v Čechách místa, kde kulturní bilance společenského života byla by tak ubo- hou, jako v jihočeské metropoli. Lidová škola má býti prvním pokusem aby kulturním snahám všech dobrých lidí postaveny byly pevné zá- klady. Dělnictvo a vrstvy po vzdělání toužící dá této snaze omoc svou mravní.

VOJENSKÁ MOC BHLKÁNSKÝCH STÁT. (Několik cifer k válečnému hnutí v Evropě.) Turecko má v míru 181.475 mužů pěchoty, 4346 mužů u strojních pušek, 27.270 mužů jízdy, 37.000mužů dělostřelectva s 1472 děly, pevnost- ního dělstřelectva 28.800 mužů, technických od- dílů 11.500 mužů a 5000 mužů vozotajstva, dále 10.400 mužů pohraničního vojska. Celkem okrou- hle 300.000 mužů, ale skutečná síla armády v míru činí asi 220.000 mužů. Vojsko ve válečném stavu by mělo theoretický nejvyšší počet 705.000 pušek, 32.100 šavlí a 1518 děl. Z tohoto počtu mohl by se však postaviti do pole pouze díl a ještě z tohoto dílu jen část lze použíti pro evropské bojiště, jelikož vzdálené části říše, jako Tripolis a Vemen, nemohou býti ponechány bez vojska. Také na ruských a perských hranicích musí býti ponechány značné oddíly. Na srbsko- bulharské hranici je nyní k disposici asi 10 divisí. Bulharské vojsko v případě války má 18 divisí pěchoty po 16 praporech, 2 švadrony a deset baterií dělostřeleckých se 40 děly, jakož i jednu divisí jízdy. Čítá i s technickými oddíly asi 350.000 bojeschopných mužů. Válečná moc dělila by se ve tři armády po třech armádních sborech. Pro obsazení zůstalo by ještě kromě toho 36 praporů domobrany s 36.000 muži. Srbská armáda má v míru 32.000 mužů is důstojníky, pohraničními vojsky a četnictvem. Válečná s íla první a druhé výzvy může být od- hadována asi na 180.000 vojáků a 660 děl. Pro třetí výzvu nejsou vykonány zcela žádné pří- pravy. Kdyby měla být povolána , mohlo by Srbsko postaviti do boje asi 250.000 mužů. Černá Hora má asi 40—45.000 pušek, 104 dě- la a 44 strojní pušky. Zbytek mužstva tvoří 11

matoval a že jí udělal hanbu přede všemi tu v hospodě. Pro trošku toho vození se na vodě že dělá takový rámus, ona že bez toho celý rok nikam nepřijde a teď že se trochu projela. A podobně mluvila. Pak dodala, že schválně teď zase půjde na vodu a Poldík že nezasluhoval, že se tak o něho starala. Ale Poldík dnes nebyl žádnému důka- zu přístupen; když Málka řekla, že zase půjde na vodu a nešla, vstal a pravil: „A to hned jdi, sice z tebe nadělám střepy jako z tvého oběda!“ A to mluvil každé slovo, jako by bylo kamenem. Víme, že Poldík málo kdy mluvil, a že nikdy neřekl o slovo více, spíše několik slov méně. Když tedy vyřknul slova ta s takovou ur- čitostí, nezbývalo než míti je za pravdu. Málka dala se do pláče ještě většího, ale již nemluvila a odešla. Ostatní, kdo zbyli v hospodě, i s hospodským, postavili se kolem Poldíka, jehož vesměs si vážili jako člověka nad míru řádného, a domlouvali mu vlídnými slovy, aby se udobřil. Než se vyspí, že bude všecko zase v pořádku, někdy že se podobné věci přihodí, ale člo-

Tato řeč zdála se pískařům poněkud příliš opravdivá, aby ještě mohla býti po- važována za žert. A za žert dosud měli všichni to, co se tu před nimi dálo. „Ale, ale,“ počali chlácholit někteří, „kdo pak to bude brát hned tak do o- pravdy!“ Ale Poldík již málo dbal o to, co po- vídají — zmizel s povozem svým tak ry- chle, jako prve Frantík s loďkou, na níž převážel Málku. A tenkrát opravdu dlouho se nevracela Málka s Frantíkem. Musili zajeti někam až za Vyšehrad aneb kam, odevšad mohli býti již zpátky. Poldík již zde byl podruhé pro písek, když pískaři volali: „Tamhle jedou.“ Poldík se neohlížel, kdo jede a kde jedou; jenom spěchal, aby byl dříve s na- kládáním hotov, než loďka sem přistane. A hotov byl právě, když přistávali, když smějící se Málka vystupovala z loďky, na níž byl smějící se švarný přívozník. Leč jakkoliv Málka rychle vystupovala z loďky, tak rychle přece nešla, aby mohla stačiti Poldíkovi, který tenkráte zrovna ujížděl, sy-