Číslo 191.

Praze, dne 14. července 1900.

Ročník IV.

Rodnkce, adminietrace expedice: Praha, Pštrossova ulice, číslo 200—II. Nefrankované dopisy se nepříjímají, rukopisy se nevracejí Nezapečetěnéreklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vychazejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy o dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h.

NAl Telefon redakce č. 1126.

UKt LIS

Předplatné pro Prahu a donáškou do domu: měsíčně. . . . . K 2.80 čtvrtletně . .. K 8.40 celoročně . . . . K 83.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . . . K 3.— čtyrtletně ... K 9.— celoročně.. .. K 86.— Předplatné do cixozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně.. . . K 48.— Předplatné do Ameriky, Francie, Švýcarska, Ita- le. Belgie a Anglie: čtvrtletně ... K 13.20 celoročně . . . K 52.80. Telef. administrace 1126.

Slunce vychází ve 4 hodiny 6 minut ráno. Slunce zapadá v 8 hodin 4 minuty večer.

Sobota: S v. Bonaventury. Čtyřicetihodinná pobožnosť v chrámu Páně u sv. Klimenta v Bubnech od 12.—15. t. m.

Cha os.

Obstrukce z parlamentu rozskakuje se odstře- divě do celé říše. Cheb, Žatec, Solnohrad, Štýrský Hradec a jiná města nalézají se v permanentním odporu proti vládě. Je to již malá revoluce a do- posud nemůže vláda nalézti dávno již ztracenou energii. Štěstí ještě, že veliká revoluce čínská odvra- cuje oči od těch revolcí malých, jež skoro již každá německá Schilda provádí na svou pěsť. Bude-li kdy v Žatci zvoleno obecní zastupitelstvo, vědí bohové. Těch 40—50 korun pokuty za nedosta- vení se k volbě, zpupné žatečany nezkrotí. Oni ročně vydělávají na chmelu tisíckráte tolik. Wolf, Schönerer, Iro a celá ta velezrádná banda může doposud beztrestně z města do města putovati a velezradu hlásati. Ve Vídni pořád nevědí, kde za jaký konec to chytit. Tam se zdá, jakoby zavládl turecký fatalismus. Wolfovci a sociální demokrati tlačí na rozpuštění říšské rady a na nové volby, čehož ale němečtí pokrokáři a liberálové bojí se jako pekla Bojí se o své mandáty. Je ovšem pravda že by skoro vesměs o ně přišly, o něž by se Wol- fovci rozdělili se sociálními demokraty. A se strany německých konservativců rozpu- štění toho se nelekají. Ba což více, oni si dokouce přejí všeobecné, stejné a přímé volební právo i při volbách do obecních zastupitelstev.

Kdo prý teď ve městech dělá politiku? — táže se »Grazer Volksblatt«. — Dělá ji několik kři- klounů, kteří za starého volebního řádu vetřeli se k veslu a kteří nyní tyranisují obyvatelstvo. Zdaž prý by nebylo lépe, kdyby k veslu dostali sei socialisté, aspoň by prý ta nynější oligarchie v mě- stech přestala. Skoro bychom mohli s nimi sou- hlasiti. Tak ku př. zdaž by nebylo v Mostě pro Čechy lépe, kdyby tam k veslu přišli sociální de- mokraté, kteří by k Čechům přece byli spravedli- vější, nežli ti nynější Krakehlové. Davy lidu nejsou tolik nesnášenliví, jako bohatí liberálové.

Nastala by prý asi podobná očista jako ve Vídni, kdež židé a liberálové z jeviště zmizeli. Ovšem pokud vídeňských Čechů se tkne, křesťanští sociálové nejsou k nim o nic spravedlivější, nežli liberálové. Slovem katoličtí Němci vůči terrorismu větších měst, jenž stává se vždy nesnesitelnějším, skoku do tohoto všeobecného, stejného a přímého volebního práva se nebojí. Při agitaci jen poněkud čilejší mohou křesťanští sociálové se sociálními de- mokraty směle se měřiti. Sociální demokraté nemají prý za heslo: »Pryč od Říma«, jim to je vuřt a nejsou prý proti všemu katolickému takovými zuřivci, jako němečtí radikálové. A bude-li prý vláda, ve své nečinnosti v hovění liberálům a německým radi- kálům trvati déle, stane se beztoho malý živnostník obětí sociální demokracie, která prý bežtoho za- žírá se do davu vždy hloub. Kromě Poláků ne- budou prý ani Slované proti takové opravě vcleb- ního práva. Katoličtí Němci nalézají se aspoň proti těm městským tyranům v Hradci, Solnohradě, atd. v podobném postavení, jako my Češi ve zněmče- ném území. Ve Štýrském Hradci zakládají si »ka- tolický Schulverein«. A tu na ně rozkřikuje se »Graz. Tagblatt«: Tak tedy nemají katolíci dosti na vyšších školách klášterních a na biskupském gymnasiu, nyní chtějí míti ještě svůj Schulverein. Je prý to drzost! Mají-li někde konati se missie, jaký to huronský skřek ozývá se z jejich listů. A nyní má v Hradci býti zařízen nový katolický spolek pode jménem: Patronáže mládeže, katoli- ckých dívek. Hrůza hrůzoucí! Zdaž by prý se so- ciální demokraté chovali k podobným věcem hůře?

Co se těchto tkne, tu bychom dovolili si pouká- zati na smutné zkušenosti katolíků ve Francii ve všech městech, jež při tom všeobecném volebním právu upadly do jejich rukou. Tam tyranie sociálních demokratů neztrpí při pohřebních průvodech ani kříže. Ostatně němečtí katolíci jsou již tou měrou zerganisováni, že by se při volebním zápase mohli s nimi měřiti. Avšak u nás v Čechách stojí věci jinak. U nás měšťanský živel je doposud tolik konserva- tivní, že by takové rozšíření volebního práva, hlavně ve městech, natropilo mnoho zmatků. Pak by do obecních zastupitelstev vniklo nejen značně socialistů obou odstínů, ale i mnoho radikálů, kteří co do náboženských názorů jsou skoro horší oněch. A též nelze si žádnou měrou přáti, aby řada mladočeských mandátů seřídla a upadla do rukou radikálů. V Čechách tedy poměry jsou jiné. Naše kon- servativní šlechta může jíti pouze ještě s Mlado- čechy, ale dále na levo k radikálům odbočiti by se sotva odvážila. Rozpuštění říšské rady při do- savadním volebním právu, přivedlo by do Vídně ještě více Wolfovců, nežli dosud, a pak by teprv parlamentární chaos nastal u vydání ještě zvět- šeném. To ale je jisté, že při dosavadním voleb- ním právu parlamentární situace se nenapraví. Byla by to ta stará mizerie s octem. Něco se přece státi musí a tu připouštíme, že volební právo v nynějším stavu zůstati nesmí. My bychom ale viděli nejraději změnu jediné spásnou, návrat totiž z nynějšího chaosu k říjno- vému diplomu.

Zprávy politické. V Praze, 13. července. K situaci. Eojednávajíce o nynějších vnitřně- politických poměrech na úvodním místě, zaznamená- vánje jen tolik, že předseda miništerstva dr. šlechtic Krber, kterýž včera měl rozmluvu s bar. Chlu- meckým, jenž ihned po ní odjel do Brna, odebral se dnes odpoledne do Išlu, aby tam podal císaři zprávu o stavu věcí. Jinak nepřestávají listy rozepisovati se o příštích úmyslech vlády. Na předním místě uvésti dlužno v té příčině, co praví »N. W. Tagblatt«. Píše totiž, že jeden z českých říšských poslancü, s nímž dr. šl. Körber v poslední době konferoval, vyjádřil se takto: Ministerský předseda nebude ani oktrojovati, ani nerozpustí sněmovnu; on klidně vyčká podzimku a ničeho nepodnikne, co by snad na té či oné straně odpor vzbudilo. Návrh jazykového zákona podrobuje se v přítomné době přepracování, v modi- fikovaném navrhu bere se zřetel ku jednotlivým tuž- bám stran a nová předloha bude pak vůdcům Němců a Čechů předložena. To by byl ovšem poslední pokus ku smíření stran; nezdaří-li se, musilo by se přistou- piti k rozpuštění sněmovny a nová tato situace vyža- dovala by beze vší pochybnosti zavedení vlády silné ruky. Provede-li dr. Körber sám tuto úlohu, o tom nedají se dnes ještě žádné kombinace osnovati a při- nese sama budoucnost poučení. Dále se praví, že v rozhodujících kruzích jeví se touha po rychlejším tempu a že lhůta k rozhodnutí kabinetu určuje se na 18. srpen. — »Reichswehr« posmívá se »N. Fr.

Presse«, která domlouvala vládě, aby utvořila proti- českou většinu, a dokládá, že by němečtí liberálové chtěli hráti v nynější většině první úlohu a Polácia katolická lidová strana že by mohli súčastniti se při tom porážení Čechův, ale že by na druhé straně ne- směli ani hlesnouti. Že by tato úloha nebyla pro ně příliš snadnou, o tom pochybovati nelze. — » Vater- land« připomíná ku článku »N. Fr. Pr.«, že jeden čelný poslanec levice vyslovil se za éry hr. Badeniho, že nejde o jazykové nařízení, nýbrž o většinu. Opa- kuje se to prý také nyní. — »D. Volksztg.« doka- zuje zase, že nemůže býti připuštěna obnova staré pravice, poněvadž by znamenala ignorování Némců,

FEUILLETON- Potrestaný idealista! Črta z cest.

(Dokončení.) Dívám se na hodinky. Tři čtvrti na čtyři. Do- káži to. Jistě. Musím viděti celkový pohled. Ptám se hostinské, kdy jede vlak do Říma. Ale v tom zas zalétá zrak můj i duše má dolu k údolí. Slyším quaranto cinque. Tedy ve tři čtvrti na 5. Celá ho- dina. Jdu. Letím — nejdu. Minu náměstí Ponte -Grego- riano. Tam dav dětí. Jakmile viděli mne kouřiti, už tři čtyři volali: Čigaro! Fumare! a čtyři ruce nata- hovali špinavé prsty po mém doutníku. Nezbedové. Napřáhnu po nejbližším pravici. Já ti dám Fumare ! Kouřiti! Kluk jak knoflík. Uskočil — vycenil zuby — ale žebral dál. Signore — Fum! Pan — kouřiti! Nedokončil. Odskočil, sbíraje — špinavý klobouk. Měl jsem pokoj. Spěchám dále. Silnice činí okliku. Pot perlí se mi po čele a tvářích. Slyším z dola šum vodo- pádů. Jak vodní panny by mne vábily. Musím vás viděti z protějšího břehu. A obrazotvornost moje mne žene, rychlí kroky. Již vidím množství malých praménků, vyvěrajících na úpatí nevelikého návrší. Minu obloukový most, ale kýžený pohled, touha mého srdce, se mi nezjevuje. Ještě více přidávám kroku. Leč v tom pozoruji, ža olivy mi brání zřejmě viděti veliký vodopád. Letím — nejdu. Jsem spocen, zaprášen. Jsem

zoufalý. Samá oklika. V tom skočím ze silnice na pole. Už je vidím. Veliký vodopád — malé vodo- pády jen z dáli. Aspoň něco. Jen jako úryvek. Na svahu celé Tivoli, pode mnou čarokrásné údolí. Tak dvě hodiny. Jaký byl by to pohled. Leč čas kvapí. Půl páté. Nejvyšší čas. Ještě jeden pohled — jen kradí. Obrazotvornost moje vidí dál, Vidím údolí, zelení věnčené, vidím břehy, prorvané menšími vodo- pády, které v tisicích kapkách šumně vrhají se na balvany a skály. Vidím rozprášené kapky, jak páru lokomotivy, slyším šum a hukot — Spěchám. Počítám minuty. Nejvyšší čas. Už nio nevidím — jen ty moje hodinky. Nevím ani, jak rychle dostal jsem se do uličky k stanici parní tramwaye vedoucí. V tom něco píská. Aha — vlak přijíždí. Mám zrovna čas. Lidé mne pozorují. Usmívají se. Snad měli ze mne radost, že tak dobře umím chodit. V tom slyším výkřik: Treno partire! Cože? myslím si. Co je to? Nějaký vzdech mi linul z prsou. To únavou. A zajdu si ještě pro pohlední lístky, kupuji doutníkya spěchám dále. »Treno partire!« Nový výkřik. Co chtějí ti lidé? Ženou osla ob- sypaného nákladem. Jde pomalu jako oni sami. Jen já spěchám. »Treno partire!« Nový hlas a nové zvědavé polosoustrastné po- hledy. Co je to? Škublo to mnou. Hodinky ven. Ještě tři minuty do pěti. Přijdu zrovna.

Řítím se k stanici. Zrak můj hledá vlak. Není ho zde ! Snad? V tom spatřím zřízence. Oh! rozumím více po- kynutí ruky nežli slovu. Ah — v tom slyším hlas známé hostinské. Avanti! Hlavou mi letí myšlénky, doměnky. Snad tu stojí někde na blízku. Letím. V tom vpletou se mi v cestu dva kluci otrhánci. Si signore! A už v roz- trhaných botkách, utíkají přede mnou. Co se se mnou děje? Vlak odjel. Ale musím, musím ho dohonit. A ti dva chlapci cupají v roztrhaných bačkorách přede mnou a stále ukazují. Jede omnibus. Kondukter jeho mne shlídne, chápe co se děje, nabízí mi vůz. Než mou spocenou hlavou mihne myšlénka o vyděračnosti Italů a proto niente! — nic! a již letím za kluky. Co to? Odbočují se ze silnice na stezku! Vídím jen mžikem oka pod sebou hluboké údolí, strmou stráň, v dáli římskou Campagni — a již pochopuji úmysl mých malých ciceronů. — Já bych je byl objal. Spasím se. Zachráním se. Dohoním vlak, ba ba předhoním ho! Vše mi bylo v okamžiku tom jasno. Vzpomínám na zatáčky dráhy a na obtížnou jízdu, počítám letmo jen, že dráha musí jeti pomalu, a zatím — zatím — letím! Přes kamení cestou ne- cestou, v předu klučina, v zadu klučina. Skok sem, skok tam, přes výmoly, balvany, v divokém letu ří- tíme se v údolí! Namahavě, pomalu, vracejí se do vrchu dělníci do Tivoli, a my s vrchu letíme. Usmívají se, ohlí- žejí se, provolávají. My nikoliv. Kolik kapek potu