Str. 652.

HOSPODÁŘSKÝ LIS

Ročník XXVl.

paňské, žito probštejské a pernavské.- Tolik professor Märcker. My doplňujeme odrůdy prof. Märcke- rem doporučované následujícími osvědče- nými odrůdami domácími Z pšenic: Standupka, zavedená k nám p. J. Nolčem; zaslouží nejrozšířenějšího pěstování. — Nolčův Square head bezosinný (paličnatka hladká) hodí se výborně pro vy- hnojené půdy.— Bahlsenova vouska donská. Ze žit: Nolčovo žito královské; elitn žito Bahlsenovo; Bahlsenovo žito Triumf elitní žito ronovské; Kvasické žito ranné Že i u nás výtečně se osvědčuje »Hei- neho zlepšené žito zeelandské« a žito šlan- štetské, ukázali jsme již v čísle minulém. Golwerův patentní přikládaě k parním mlátičkám. Sděluje Fr. Hess, ředitel hosp. školy v Lounech červnu t. r. navštívil jsem kočovnou výstavu „Německé hospodář. spo- lečnosti“ v Halle n. S. a obdivoval její rozsáhlost jak do zastavené plochy tak i do počtu vystavených předmětů, na kterých za tři dni mé ná- vštěvy nalezl jsem pěkného poučení v ka- ždém směru. V pořádání výstav jsou Němci chlapíci a velkolepostí výstavy byl jsem skutečně překvapen. Vedle pokusnictví a dobytka věnoval jsem zvláštní pozornost vystaveným hosp. strojům, jichž dle katalogu bylo 6.546 čísel. Nalezl jsem tam dosti strojů novinek, ano i strojů, které jsem ještě vůbec ani před tím neviděl. Německé hosp. strojnictví mně zvláště bavilo a proto se záliboua pozorností prohlížel jsem si některé stroje do detailu a kterým jsem nerozuměl, ne- chal jsem si od vystavovatelů vysvětliti, v čemž jsem byl ochotně obsloužen.

Bylo tam strojů z celé říše německé. také i z Ameriky a Anglie. Zvláště po- těšen jsem byl, spatřiv tam i české firmy, jimž nechci lichotiti, ale jen skutečnou pravdu říci, že českému strojnictví — ač byly pouze dvě firmy (Melichar a Pracner) zastoupeny — dělaly dobrou reklamu se svými výrobky; byly to stroje vesměs so- lidně stavěné a z dobrého materialu — jak vůbec česká práce bývá. Stejné posouzení a chválu slyšel jsem i z úst Němců, kteří právě prohlíželi si Pracnerův secí stroj, při kteréž příležitosti namanula se mi myšlénka, že neškodilo by, kdyby český strojník své vynálezy a výrobky vystavoval v cizině, kde jistě ne- zůstane nepovšímnut; ba naopak, jsem pře- svědčen, že by český stroj, ku př. v Rusku nalezl vždy jistější odbyt než stroj ně- mecký. A pak nemáme nikdy zapomenouti, že výstavami razí se cesta k jistému obchodu. Avšak nevzal jsem si za úkol o výstavě hallské psáti, nýbrž chci čtenáře sezná- miti s novinkou dnešního dne, která z dů- vodů praktických stojí skutečně za povší- mnutí a která vzhledem k tak četným úrazům při mlácení měla by i u nás zavedena býti. Přiložené dva obrázky 187. a 188. před- stavují nám mlátičku, kterou jsem za vy- světlování samého majitele firmy, Leon- hardta ze Schönebecku u Berlína na výstavě prohlédl, obdivoval a za praktickou uznal

Ne celá mlátička, ale nejnebezpečnější místo u všech mlátiček stůjž nám zde za povšímnutí. — Jest to otvor k bubnu, jímž nejsnadněji přichází se k úrazům; ba často i při té největší opatrnosti stalo se, že při vkládání obilí otáčející buben stáhl s sebou i ruku přikládače, ano i nebezpečnější úrazy se staly. Golwer svým patentním vy- nálezem zamezil pro vždy další podobný úraz, jelikož dělník, přikládající obilí do bubnu, nalézá se mimo mlátičky, tak že úraz jest zde naprosto nemožným. Obilí na místo aby se kladlo — jako posud u všech mlátiček je zavedeno — přímo do bubnu, klade se — jak na obr. 188. spatřujeme — na elevator (stohař), který obilí odnáší do zvláštního nálevkovitého, uvnitř podoby šroubovitého přístroje (koše), jenž obilí vrženému z elevatoru změní směr tak, že do bubnu padá rovnoběžně s osou bubnu. Tím buben plní se samočinně a proto není třeba, by dělník na mlátičce stál, ba mimo topiče neb strojníka, jenž obstarává ma- zání, žádný na mlátičku nemusí ani lézti, čímž úraz při mlácení je odstraněn. Vynález jest důmyslný a nanejvýš praktický. Dřevěný nálevkovitý koš nad bubnem mlátičky, k vůli pravidelnému přikládání stébel, jest uvnitř po šikmé ploše plechem pobit a proto nikdy nemůže se buben zacpati, což nedocilí jinak ani ten nej- zručnější při obvyklém způsobu mlácení. Patentní nálevkovitý koš dá se připevniti na každou parní mlátičku, s nepatrnou změnou předělání ústí do bubnu, dle toho, jakého je mlátička systému.

Elevator, opatřený nekonečným pásem laťovým, jest připevněn, dle toho, jak si přejeme, z pravé neb levé strany ilátičky ke koši bubnovému. Elevator uvádí se v pohyb zvláštní, asi 2 m dlouhou ohý- bací osou ve spiralovém kovovém plášti; ohýbací osa ta — jak ji na obrázku také spatřujeme — jest jedním koncem při- pevněna k hořenímu válečku elevatoru, přes nějž běží nekonečný laťový pása druhým koncem svým opět ku zvláštnímu kolečku, jež se (dle toho, jak postavení mlátičky vyžaduje) nalézá v pravo neb v levo mlátičky a teprve na to kolo jest zaveden řemen převodný od jiného kola na mlátičce. Zařízení je v celku jedno- duché. Elevator, nekonečným pásem lato- vým opatřený, můžeme považovati za most. jenž spojuje koš bubnový se stohem neb stodolou. Elevator ten skládá se ze 3 dílů. a sice jeden prostřední a dva konečné. Prostřední díl jest asi 3.3 m dlouhý a ko- nečný dílec asi 2 m; tam, kde vzdálenost obilí od mlátičky je menší, jako ku př. ve stodole, prostřední část se odstraní, tak že elevator je pak pouze 4 m dlouhý, kdežto mlátí-li se venku ze stohu, pro- dlouží se elevator na 7.3 m délky. Ač na pohled zdá se elevator ten příliš dlouhý a těžký, váží přece jen asi 169—250 ke tak že 4 dělníci bez zdvihacích přístrojů vše snadno sestaví a k práci připraví. Golwerův patentní přikládač k mláti- čkám má mimo zamezení možného úrazu ještě i jiné značné výhody, zvláště když se stébla obilí kladou na elevator stejno- měrně a nepřetržitě poněkud šikmo, tak aby klasy přicházely vždy na levou stranu.

Je-li kladení rozvázaných snopů pravidelné a nepřetržité, získá se mlácením nejméně o 10% více zrna (vystřikování zrna z bubnu je nemožné) a při tom, kde pohyb eleva- toru za minutu činí 100 obratů, spotře- buje se pouze 1/2 koňské síly, ceikem aia při stejnoměrném a pravidelném přiklá- dání na elevator ušetří se jak na páře. tak na uhlí a při tom i na dělnictvu nej- méně o 4 až 6 dělníků. První pokus takovým Golwerovým pa- tentním přikládačem učiněn byl v zimě roku letošního na velkostatku v Gross- beeren u Berlína, kde nemohou se dů- myslnému a praktickému tomu vynálezu dosti vynadiviti, an první pokus ten po- tkal se s velice uspokojivým, ba skoro překvapujícím výsledkem.

Správa řečeného velkostatku podává při použití 60“ parní mlátičky za osmihodi- nové denní práce následující zaručené uspokojivé výsledky: a) Posavad bez po- užití Golwerova patentního přikládače vy- mláceno bylo za 1 hodinu 36 q snopů žita, t. j. asi 1/2 zrna (12 q) a /2 slámy (24 q); za jeden den vymláceno 288 čili za 100 dnů 28.800 q při denním ná- kladu 60 mk. 75 fen., což činí za 100 dnů 6.075 mk. b) Nyní použitím Golwerova patentního přikládače vymláceno za 1 ho- dinu 40 q, za den 320 q, tak že výše uvedené množství 28.800 q z jedné kam- paně vymláceno bylo za 90 dnů čili o 10 dnů dříve než bez přikládače, a to ještě při značně menším nákladu, an ušetřeno 10 uhlí a 6 dělníků denně; denní ná- klad činil 44 mk. 90 fen. neb za celou dobu (90 dnů) mlácení 4.041 mk. Z výsledku toho jeví se velká výhoda používáním Golwerova patent. přikládače, v tomto případě o celých 2.034 mk., kte- rýmž obnosem přístroj ten se již při první sklizni vyplatil, poněvadž přikládač ten v továrně Leonhardta a spol. v Berlíně- Schönebecku stojí 1000 mk. čili 1.170 K. Přístroj ten vyplatí se za každé okol- nosti, zejména tam, kde palivo a dělni- ctvo je drahé, neb kde dělnictva je ne- dostatek; k tomu ještě v každém případě vyloučen jest každý možný úraz.

Má se krmiti kukuřicí celou neb rozšrotovanou? e všech krmiv obchodních jest zajisté nejdůležitějším kukuřice, eménay sev. Americe jest kukuřice takřka výhradným krmi- vem pro veškerý dobytek žírný. U amerických farmářů ventiluje se otázka. „má-li se krmiti kukuřicí celou neb roz- šrotovanou“, a tamní hospodářské pokusné stanice obírají se právě rozluštěním otázky této. Zejména pokusná stanice Manhatten provedla velký přesný pokus v tom směru s telaty na žír postavenými. Jedna polovice telat těch krmena byla kukuřicí celou a polovice druhá kukuři- čným šrotem. Již záhy ukázalo se, že te- lata živená kukuřičným šrotem nebyla s to tolik píce konsumovati jako telata, jež žrala celá zrna, a sice sežralo oddělení I. (celou kukuřicí krmené) kukuřice o 159 více — při stejném konsumu přidávaného sbíraného mléka a sena — než oddělení II., pouhým šrotem krmené.

S přílohou