Strana 2. Číslo 17.

KATOLICKÉ LISTY

Dne 18. ledna 1902.

zývá nás, abychom přivlastnili si ideu solidarity všech Slovanů, samostatných ve svém národním žlvotě. Víme a cítíme ve skutečnosti, že plemenná otázka, vyvolaná od Němců, dělí nás od nich (Němců), za to však sbližuje nás s našimi slovanskými spolubratry. Než nesmíme zapomínati, že v poměru Poláků k Rusům a Němcům hrají důležitou úlohu nejenom ohledy plemenné a ohledy na všeobecnou náladu ná- rodů, nýbrž také ohledy čistě politické.« Bude podle toho pronásledování pruských Poláků docela jiný vý- sledek, než-li jaký slibovala sl berlínská vláda. Po- láci pruští nejen že nebudou vyhubeni, nýbrž oni na- opak sesílí, poznávajíce, že stojí za nimi celá veliká slovanská rodina, která nezůstane a nemůže zůstati klidnou při jejich bohomrzkém udolávání. Dejž jen Bůh, aby v srdcích Poláků vždy víc a více síliloa utužovalo se vědomí slovanské. Požehnání z něho plynoucí prospělo by potom nejen jim samým, nýbrž všemu Slovanstvu vůbec. Ovšem ještě nejsme tak daleko, jak svědčí následující: Nedávno zaslal »Slovansko- blahočinný spolek« v Moskvě předsedovi polského klubu na říšské radě, ryt. Jaworskému, 200 rublů pro děti vřesenské. Poněvadž nebylo oznámeno, zdali rytíř Jaworski peníze ty k naznačenému účelu po- držel nebo vrátil, povstalo nad tím v některých pol- ských listech hallčských veliké rozčilení, jakoby při- jetí tohoto daru bylo zradou na Polsku. »Nowa Re- forma« píše mezi jiným: »Nejen 200 rublů, nýbrž ani statisíce nemohou nás nechati zapomenouti, že ruští panslavisté jsou našimi nejhoršími nepřáteli a katy a že na každém jejich rublu lpí polská krev.

Přijetím tohoto daru profanovali bychom polskou věc a upomínali bychom na onoho hosta Ivana Hrozného, jejž tento krvelačný tyran pozval ke stolu, kdežto nad jeho židli dal na zeď zavěsiti mrtvolu jeho ženy, kte- rou právě před tím dal zardousíti. Jest pravda, že se nyní v Polsku potlouká mnoho ruských agentů, kteří chtějí vřesenské případy použiti ku vehnání Poláků do náručí Ruska, tím více jest nutno, aby zdravý smysl národa polského těmto lidem hleděl na prsty a nedovolil přijímati podobných darů, jimiž se národní čest hanobí a na pranýř staví.« — Taková řeč ha- ličského listu jest v nynějších poměrech Poláků za- jisté nerozumná. Všichní jejich přátelé doufají, že pů- sobením jejich přátel v Rusku nadejdou pro ně lepší časy a ejhle — místo aby náladu takovou hleděli sesíliti, odpovídají některé jejich listy přlme dětinským vzdorem a činí tak všecky snahy rozumných svých přátel na Rusi marnými. Křivda, kterou utrpěli Ir- čané od Angličanů byla daleko horší a přece tito hledali přátelskou pomoc spravedlivých Angličanů. Proč tak nečiní i Poláci? Co chtějí dokázat politikou »Nowé Reformy«?

Prine Jiudřich pruský odpluje do Spojených států severoamerických na lloydovém patníku »Ko- runní prlnc Vilém« dne 15. února a přistane v No- vém Yorku dne 22. února. Dva dny na to, tedy dne 24 p. m. spuštěna bude na moře nová císařská yachta, jejíž křest vykoná dcera presidentova, sleéna Alice Rooseveltova. Mezi listinaml Crispiho, kteréž byly právě od jeho dědiců prohlédnuty, nalézají se také ony, kte- réž týkají se tajného vyjednávání svaté Stolice, kteréž vedla s ním, jako se zástupcem Italské vlády r. 1887 ohledně velikých stavebních změn v basilice Lateránské. Jednání to vedl ten- kráte opat z Monte Cassino Porti a mělo za ná- sledek, že vláda nečinila sv. Stolici žádných překážek. Roku následujícího jal se opat Porti vyjednávatio vydání zabaveného od italské vlády fondu pro do- končení basiliky sv. Pavla, čehož však náhlým odro- čením Crispiho nebylo docíleno. Doufalo se v oněch letech dosti silně ve smíření obou v Římě sídlivších mocí. Každým řádem poskytne nynější uveřejnění pa- pírů Crispiho hojně zajímavého materlálu k neupra- vené doposuď římské otázce. Italský král přijal včera japonského státníka markýza Ita. »Tribuna« oznamuje, že obdržel markýz Ito stuhu řádu Annunciaty. V ruském ministerstvu vnitra bude zří- zeno nové oddělení s právem departementu, v němž budou soustředěny všecky záležitosti a zřízení, týka- jící se šlechty.

Ve francouzské poslanecké sněmovně přijata byla řeč, již ve včerejší její schůzl promluvil nově zvolený předseda Deschanel, od radikálů a socialistů velice chladně. Veškeré plenární schůze byly vyhraženy projednávání rozpočtu, vyjímajíc pá- teční, kdy budou vyřizovány interpellace. Guivesse interpelloval ministra války ohledně opětného dosa- zení generála Geslina de Bourgogne. Vy- slovil své podivení nad tím, že ministr dosadil opět jako generála muže, který velebil vystěhovalé mnichy a Jesuity. (Toť přece hrozné provinění, je-li to pravda? Red.) Ministr války odvětil, že chování ge- nerála tohoto bylo po jeho potrestání velice korrektní a proto jej po roce trestu opět zařadil. Radi- kální poslanec Pourquerry podal návrh, podle něhož by cizozemští obchodní cestující byli povinni platiti zvláštní dávku. Na to schválen byl 383 proti 83 hlasům prostý jednací pořádek, jak jej navrhl ministr vojenství a schůze odročena na dnešek. Cařihradská rada kabinetní vyřídila ve své včerejší schůzi prozatimní smlouvu o bagdadské dráze a poslala pak do paláce s prosbou za vydání iradé, jímž uděleno bylo by zmocnění ku podepsání této smlouvy. — Velvezír doručil sultánovi pře- devčírem pamětní spis, kterýž obsahuje jeho náhledy o tripolské otázce.

Hollandsko a Transvaalsko. Kancelář první sněmovny v Haagu vyslovila při rokovánío rozpočtu zahraničního ministra své politování, že vláda neučinila žádných kroků, aby válka v jižní Africe byla ukončena. Uznávají však, že akce Hollandska jest z ohledem na zdrženlivost cizích vlád obtížná, ano považují zajímání ambulancí za věc velice vážnou. Při tom zároveň vyslovena byla také domněnka, že vláda jest vůči anglickým zprávám příliš lehkověrnou, a proneseno také přání, aby vláda se vyjádřila, zda-li a kterak vláda sama tuto věc vyšetřila. Z anglického parlamentu. V dolní sně- movně anglické byly včera podávány nejprve zprávy o nových volbách, mezi jinými také o volbě za Gal- way. Hr. Percy chtěl potom navrhnouti jako věc zásadní, že jest volba Lyncha, notorického buřiče, urážkou sněmovny (Souhlas u přívrženců minister- stva.) a že má se zvoliti komise, která by učinila pa- třičné kroky a podala sněmovně zprávu. Předseda prohlásil však, že to není žádná otázka zásadní. Horner pravil, jakmile se Lynch do sněmovny dostaví, že navrhne, aby nebyl připuštěn k přísaze.

(Dokládáme k tomu na vysvětlenou, že poslanec Lynch bojoval v jižní Africe s Boery proti Angli- čanům a že byl zvolen do parlamentu anglického od voličů irských. Red.) Potom bylo přikročeno k roko- vání adresnímu. — Horní sněmovna poskytovala včera nádhernou podívanou, když vešli do zasedací síně krátce po půl 3. hodině král s královnou, aby přečetl trůnní řeč. Byla ve všech prostorách pře- plněna. Velice pestře nesly se toalety chotí pérů a šarlachové pláště pérů. Mezi přítomnými byli také velevyslanci rakousko-uherský, francouzský a něme- cký. Princ Waleský seděl po pravici a princezna po levici trůnu. Prine a princezna dánská seděli rovněž po pravici. Král měl na sobě maršálskou uniformu s řádem podvazkovým. Hned po příchodu králov- ských manželů byli vyzváni členové dolní sněmovny, aby vstoupili. Na to přečetl král trůnní řeč jasnýma zvučným hlasem, tak že bylo v celé síni rozuměti každému slovu. Po přečtení trůnní řeči vrátil se král s královnou do paláce buckinghamského. Potom sně- movna lordů přijala navrženou adresu. V rokování o této adrese odmítl řídící ministr lord Salisbury

důrazně myšlénku, aby mír byl nabídnut poraženému nepříteli, dokud tento sám o něj nežádá. Teprve až o něj požádá, bude na čase říci, za jakých podmínek by mír mohl býti uzavřen. Avšak Bosrové sami za- mítli návrh, aby o mír požádali. Není věcí Anglie, aby nabízela jakožto vnadidlo amnestii, liberální ústavu atd. nepříteli, jenž mír porušil, právům Anglie opo- vržení osvědčil a královský majetek zpustošením na- plnil, za účelem snad, aby svou věc s větším důra- zem prováděl. Než nepřítel o uzavření míru požádá, jest lépe, o všem tom ani nemluvit. Salisbury varoval sněmovnu, ježto velmi vážné národní a říšské otázky na tom závisí, jak se parlament ohledně jižní Afriky zachová. Kdyby Anglie donucena byla, uzavříti mír způsobem, kterýž by nebyl čestným pro její brannou moc a přiměřeným k obětem, jež válka stála, obje- vily by se účinky toho ve všech částech světa. Pod- míněné vzdání se chová v sobě nebezpečí, jemuž se Anglie v šanc vydati nesmí. Král musí zůstati v ko- loniích oněch nejvyšším pánem. — Rosebery do- vozoval, že jest nyní Anglie bezdůvodně osočována.

Nepřátelství, jež se Anglii tou dobou v Evropě osvěd- čuje, nemá prý příkladu. Pro obsah i formu poslední Chamberlainovy řeči nemá řečník než slova pochvaly a soudí, že byla tato řeč náležitou odpovědí! Avšak setrvá-li vláda při své dosavadní politice, musí dosta- tečnými opatřeními udržeti své »skvělé osamocení«, po němž asi důvodně toužila. Ale k tomu jest více potřebí, než toliko silného loďstva. Vojenská opatření vlády nevnukají řečníkovi žádné důvěry, naopak na- plňují ho vážnými obavami. Ministr zahraničních zá- ležitostí markýz Landsdowne uznal, že jest An- glie na pevnině neoblíbena, avšak to prý jest neod- vratno vždy, když veliká moc nějaká vede válku se slabší mocí. — Ve dnešní schůzi dolní sněmovny dále prohlásil přl adresním rokování Campbell- Bannerman, že nespočívá v zájmu zdárného roz- voje jižní Afriky, aby pokračováno bylo v neúprosné politice moci a výboje. Balfour odpověděl, že vláda jest odhodlána podrobiti Boery a z abr ati jejich země.

Zprávy církevní. Stavba kaple. Plány na kapli sv. Havla v Ho- řeních Stakorách (u Mladé Boleslavi), kterou s při- spěním některých dobrodinců pražských nákladem asi 10.000 korun postaviti míní P. J. Šimon, kaplan u sv. Petra, vyloženy jsou k nahlédnutí v sakristiiu sv. Petra (na Poříčí). Plány zdarma obštavě vypra- coval formou moderní české gotiky architekt a pro- fessor Alois Čenský v Plzni. — V Hořeních Stakorách dříve býval fliální kostel farního chrámu kosmonosského a teprve před třiceti lety rozbořen byl.

Zprávy denní. * Pan profesor Masařík »rozesílá již své apoštoly«. Že prof. Masařík »není spokojen« s katolickým křesťanstvím v Čechách a na Moravě, jest věcí dávno a všeobecně známou. Zpronevěřiv se sám této víře otců svých, snaží se strhnouti za sebou také českoslovanský katol. lid. Náboženským přísta- vem, v němž by již nejraději zakotvenu viděl duši všeho českého lidu našeho, má býti, jak on říká »naše Bratrství«, což upřímně řečeno znamená: »hel- vetské kalvínství«. Vychází to zcela jasně na jevo z »reformačního programu« p. profesora, prozrazeného v jeho orgánech: »Čase« a »Naší Době«. Jest prý nutno pokračovati v práci započaté českou reformací (Husem, Chelčickým). Naši buditelé činili tak, oni přímo navazovali na českou reformaci... A na jiném místě praví: »Naši obrodičové pokračovali v idealech naší reformace a zejména »našeho Bratrství«. Idea humanitní a národní jsou ideami reformačními,a opět: »Humanita jest jen jiné slovo pro Bratrství«. (Vide: Prof. Masařík: K šestému červenci, a Mo- derní člověk a náboženství v N. D. II. 962) To by ovšem řečeno bylo vlastenecky náramně svůdně, zrovna asi tak »vlastenecky moderně« — jen že z toho vyčuhuje špatně zakryté čertovo kopýtko.

Každý zajisté, kdo v českých dějinách jen čísti umí, zcela dobře ví, že celá reformace česká utopila se v reformaci německé, že poslední husitští »podobojí« zpronevěřili se otci svému Husovi a svým tatíkem učinili Němce Luthera, podobně jako duchovní dítky Petra Chelčického, »Čeští Bratří«, v náručí helvet- ského kalvínství se uvrhli, které pak od té doby pře- vládlo v Čechách a korunovací »také Českého Bra- tra« zimního krále Bedřicha Falckého, vrcholu své rozkladné činnosti v nešťastné vlasti naší dosáhlo.

Chce-li tedy nyní p. prof. Masařík, aby náš katolický lid »navazoval na českou re formaci«, neznamená to v řeči prosté nic jiného, než aby jako on dal vale Cyrillo-Methodějské a Svatováclavské víře své, pů- vodní to křesťanské víře na Moravě a v Čechách,a zaprodal se helvetskému kalvínství, v němž utonula česká reformace a především »naše Bratrství« již ve stol. 17. Odtud jen pochopiti lze nadšení »moderních Českých Bratří helv. konfesse« pro p. prof. Masaříka, odtud lze vysvětliti metamorphosu »realistického« »Ča su«, a filosofické »Naší doby« v maskované (snad ještě ze studu) orgány českých protestantů vyznání hlavně helv. reform. Protože česká intelligence, vět- šinou nábožensky indifferentní, nedala se reformačním jeho zápalem přece »jen tak« uchvátiti, a český lid, ve svém jádru ještě dobře katolický, na ten reformační lep také hned nešel, umínil si tedy p. profesor postu- povati zatím ponenáhlu, jen »etapově«. Nejprve du- ševně praeparovati českou intelligenci, pomocí ní pak český lid. K účelu tomu založena byl tak zvaná »Lidová strana česká (lucus a non lucendo)«, jejíž nejvlivnější frakcí jest protestantská intelligence v Če- chách, která celý program lidový shrnuje v heslo: »Pryč od Říma« a blíže k protestantismu — vydá- vanému za přímého dědice české reformace (»Hlídka« 1. c.). A k tomuto jedinému cíli směřují také od ně- kolika let (asi od vydání jeho »České otázky«), všecky snahy p. Masaříkovy i jeho odkojenců, jak jeví se literárně v »Času« a »Naší Době«, a činně přede- vším v tak zvaných vědeckých lidových přednáškách.

Pan prof. Masařík, nejsa totiž patrně spokojen se svým reform. působením učitelským a spisovatelským, chtěl si také občas zamissionařiti, a zajel si již také do některých českých měst, aby tam katolické hlavy české pro svou moderní reformaci »nava- zoval«; protože však býval špatně přívítán a uctíván (na př. v Mladé Boleslavi), zanechal snad sám již té nevděčné práce, a na místo sebe rozesílá již jen své apoštoly. Na příští neděli (dne 19. t. m.) ohlášena jest z čista jasna »vědecká populární přednáška« až v obecním domě v Bohušovicích, první to čistě české osadě na rozhraní jazykovém sotva hodinu od Lito- měřic vzdálené, a nebude prý přednášeti nikdo jiný, než slovutný universitní profesor a filosofie docent p. dr. Frant. Drtina, autor proslulého díla »rehabili- tačního« »Myšlénková povaha středověku«. Dr. Drtina jest jedním z nejpodařenějších učňů hla- satele moderní české reformace, páni to zajisté asi chtějí začíti s českým lidem hned z kraje od hranic! A nemýlili jsme se, naopak přesvědčil nás