Číslo 58

V Praze, dne 28. února 1902.

Ročník

Redakce, administracea expedice Praha, Pštrossova ulice, číslo 200—II. Nefrankované dopisy se nepřijímsjí, rukopisy se nevracejí Nezapečetěné reklamace jsou porta procty Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- ekvtšeme výhody.

NAl Vye) denně o šesté noně ranní. pondělí a po svátk vzgnlvnac o dině polední. Jednotlivé číslo za Telefon redakce č. 1l26. Slunce vychází v 6 hodin 49 minut ráno. Slunce zapadá v 5 hodin 38 minut večer.

ULK Pátek

Úset a k peštovn pořtslny s60 z0

Sv. Romána. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu P'áně u Matky Boží před Týnem od 26. ún. do 2. břez. Předplatné pro Prahu s donáškou do domu 2.80 měsíčně . . . .. 8.40 čtvrtletně . .. celoročně . . .. K 33.60 poštou: měsíčně . . . .. čtvrtletně ... K 9.— celoročně K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtyrtletně celoročně.... K 48.— Předplatné do Ameriky. rancis, Svýcarska, Ita- 1. Belgie a Anglie: K 13.2 čtvrtletné celoročně .. . K 52.g0 Pro tůzemsko Telef. administrace il26-

Ohrožené cukrovarniotví.

—a. Již po tři týdny trvá u nás rozechvění jaká asi bude budoucnost cukrovarů v Rakousku,a co si počnou řepaři, pak li cukrovary nebudou praco- vati z příčin všeobecně známých. Kulturní plocha cukrové řepy jest poměrně u nás malé. Povážíme-li, že v celém Rakousku jest okrouhle 9 mil. ha. poli, tvoří v tomto množství výměra vě- novaná cukrové řepě dle statistiky z r. 1899 v počtu 243.392 hektarů jen malou položku. Již z toho jde na jevo, že pohromou cukrovarnickou bude stižena jen pomérně malá část rolníků. Nejvíce budou postiženy velkostatky a hlavně nájemci dvorů. Mnozí z ná- jemců dvorů by snad nájemní smlouvu ani dodržeti nemohli, pak-li by skutečně katastrofa na cukrovary naše přijíti měla. Hlavní síla řepařů jest ovšem v zemích českých. Byloť cukrovou řepou osázeno r. 1899 v Čechách 151.780 hektarů, na Moravě 76.703 ha a ve Slez- sku 3559 he. Mimo toho bylo cukrové řepy vysázeno v Dolních Rskousích 7906 a v Haliči 3293 ha.

R. 1899 pracovalo cukrovarů v Čechách 139, na Moravě 54, ve Slezsku 10, v Dolních Rakousích 3, v Haliči 2. Celkem pracovalo v Rakousku 208 cu- krovarů a v Uhrách 36. V cukrovarech rakouských bylo zpracováno řepy jmenovaného roku 62,060.550 metr. centů a sice v Čechách 36,551.006 q, na Mo- ravě 21 349 550 q, veSlezsku. 1,871.502 metr. centů. V Dolních Rakousích bylo zpracováno jen 1,493.253 q a v Haliči 794 539 metr. eentů. Cukru bylo vyrobeno z tehoto množství řepy 4,221.969 q v Čechách, 2,266.946 q na Moravě 285 872 q ve slezských cukrovarech. Ve všech cukro- varech rakouských bylo zaměstnáno r. 1899 dělníků 74.012, z toho připadlo na cukřovary české 46.795, moravské 21515 a slezské 3327 délnických sil. Jen jedna třetina cukru u nás vyrobeného se spotřebuje obyvatelstvem domácím, dvě třetiny jdou do clziny, hlavně do Anglie. Angličané spotřebují spousty cukru ve svých pivovarech, odtud tato veliká spotřeba cukru v Anglii.

Domácí spotřeba naše jest stižena velikou daní z cukru. R. 1899 vynesla v Rakousku daň z cukru 86.207.608 korun, a sice připadlo na cukrovary české 42,355 911 kor., moravské 32,429.483 a slez- ské 4,843.687 korun. Samo sebou se rozumí, že kon- sumní tuto daň platí vlastně konsumenti. Platíme za metrický cent rafinovaného cukru 84 kor. Před desíti roky vynesla daň z cukru 49,802.714 korun. Dan z cukru byla posledně zvýšena r. 1897, když byly upraveny vyšší platy úřadnictvu a důstojnictvu. Na- šeho finančního ministra by ztráta vývozu našeho cukru do Anglie příliš nerozčilovala. Cukerní krise jest podobného rázu, jako veškeré hospodářsko-výrobní katastrofy, které mají svůj původ v nadvýrobě a náhlé ztrátě nějakého velikého zahra- ničního zákazníka anebo bývají vyvolány vynálezem, kterým technická výroba některého odvětví úplně se přeměňuje, jako se stalo s ručním tkalcovstvím. Útok Anglie na průmysl cukrovarnický v Ra- kousku má vlastně svůj kořen ve finančních nesná- zích Anglie. Válka jihoafrická stojí dosud Anglil okrouhle 5500 millonů korun naší měny. Veškeré fi- nanční prameny Anglie se využitkují do krajnosti a stále se musí pomýšleti na nové příjmy. Anglický ministr osad Chamberlain chce svoji akci hospodářsky sesíliti, anglické osady pěstují třtinový cukr, a chce je uschopniti, aby ony vyvášely cukr do Evropya tak hospodářsky sílily. Jast přece známo, že Anglle má ohromné cukrovary na třtinový cukr v Egyptě. K tomu účelu žádá Caamberlajn na evropských vlá- dách dvojí věc: 1. zrušení vývozních premií a 2. sní- žení dovozného cla na cukr pro všechny cukr vyvá- žející zamě na pět franků za jeden metrický cent.

Vlády platí cukrovarům za jeden metrický cent do ciziny prodané rafinády: Francie 16.42, Německo 3.04 a naše vláda 2.62 franků francoustké měny. Naše cukrovary dostávají od vlády ročně 18, cukro- vary v Německu 37 a cukrovary ve Francii 111 mil. korun naší měny. Aby nemohl cizí cukr vnikati k nám, platí se u nás na naší hranici za 1 metr. cent clzího cukru 11 zlatých ve zlatě tla, čímž jest dovoz cizího cukru k nám znemožněn a cukrovarům našim domácí trh zabezpečen. K jakým koncům dospěje mezlnárodní konfe- rence bruselská, nelze dnes předvídati. Francie jest po požadavky anglické, poněvadž i ona doufá své vlastní osady hospodářsky sesíliti, jako Anglie. Ně- mecko jest ještě na rozpacích, čeho se má chopiti. Rakousko jest opět jednou osamoceno. Pakli návrhy Anglie budou od Francie a Německa přijaty, bude se Německo v přední řadě namáhati, strhnouti anglický cukerní trh na sebe a získati částku cukerního od- bytu Rakouska. Co bude pak z našich cukrovarů, nelze říci. Mnozí předpovídají naprostou záhubu cu- krovarům rolnickým. To by se teprve ukázalo. Úpadkem cukrovarnictví budou u nás bity veli- činy jako žid Benles, Seligmaun, Ellbogen, Beer, Schoeller, Fried, Bloch, Auspitz, Stummer a podobné panstvo. Těm naše slzy neplatí. Dále utrpí pohromu mnozí velkostatkáři, kteří mají cukrovar ve vlastní režii a pak cukrovary rolnické, ale skutečně rolnické. Zkáza na cukrovary nepřijde tak hned, poněvadž An- glie nemůže cukr objednati na rychlo odjinud, ale přišla by znenáhla. A tu nastává otázka: Kudy ven? My bychom byli proto, aby dosavadní cukerní premie byly nyní udělovány řepařům. Finančnímu našemu ministru pak nastává řešiti úkol, jak zvýšiti domácí spotřebu cukru.

Z říšské rady. Z Vídně, 27. úpora z(Tel.). Sněmovna dnes velmi pilně pracovala, ale proto přece vyřídíla s nouzí odstavec o disposičním foadu, neb řada řečníků byla veliká a řeči jejich dlouhé. Řečníci byli dnes ponejvíce Slované, a řeči jejich byly s výjimkou řečí polského kola vesměs oposiční a velikým souhlasem provázeny. Za země nejvíce za- nedbané mluvili dnes posl. Vasilko za Bukovinua Michejda za Slezsko. Litovati sluší, že synové dvou utiskovaných národů také jeden s druhým musili po- lemisovati. Za Čechy mluvil dr. Kramář, za agrár- níky posl. Kubr, jenž hleděl napraviti protidynastlcké útoky svého kollegy posl. Zázvorky, za »stranu českých žurnalistů« konečně mluvil pan dr. Ryba, jenž po- svítil na prazvláštní stanovisko tiskové kanceláře na- proti českému jazyku a jeho strannictví v polítice vůbec. S ním ku podivu nesouhlasil příliš mnsgr. Scheicher, jejž patrně české bolesti nepálí. K odstavci »příspěvky na společná vydání«, mluvil posl. Da- szynski a sice tentokráte jako národovec, ačkoliv je takto internacionál. Nebereme mu to za zlé, neb tím jenom doznal, že slepé theorie ničím nejsou proti nahé skutečnosti, a že cit národní aspoň u malých národů není uměle vyvolán, nýbrž sám od seba vytryskuje ze srdcí stísněných útiskem a nespravedlností. Kéž by to jen Poláci také naproti jiným uznávali. Sněmovna poslanecká. (Zasedání 17. Schůize 98.) Předseda hr. Vetter z Lilie zahájil schůzi v 10 hod. 15 min. Po přečtení došlých spisů rozdány hlasovací lístky pro výborovou, na denním pořádku se nalézající volbu. Na to zahájeno opět rokováni o rozpočtu. Posl. Skene navrhoval při odstavci »minister- ská rada« krátkými slovy schválení návrhů výborových.

FEUILLETON. Hernani. (Tragedie o 5 dějstvích. Francouzsky napsal Vikto Hugo. Přeložil Jaroslav Vrchlický.) Paměť 100. výročí narozenin otce romantické školy literární Viktora Huga oslavilo i Národní divadlo svým způsobem. Uvedlo na scenu velikou Hugovu tragedii: Hernani. Jestli právě na poli dramatickém slabiny básníka I jeho přednosti patrným způsobem vystupují, pak u Hugových dramat lze to nejjasněji spatřiti. Básní- cká mluva, veliký pathos rhotorický, stálá záliba antl- thes jest to, co dramata Hugova vyznamenává. Ale nedostatek psychologle, a s ní pravděnepodobnost vý- jevů jsou ony neduhy, na něž romantická škola vždycky trpěla. Romantismus síce vítězně rozbíl onen trojí poža- davek jednoty místa, času a děje, který starý klassicismus neúprosně žádal, ale proto přece umění jen jako spodobení přírody, tragedil jediné jako »dra- matickoumělecké vytvoření události, jež vzbuzuje bá- zeň i soustrast« — jak již Aristoteles tragedií definoval — a nejlnak pochopiti lze. Hugo, jenž nadán obrovitou fautssíí, výborně pracoval v mythu a legendách, na půdě realismu byl sláb; a proto silou své obrazotvornosti své figury unášel z tohoto světa v kraje vysněné. Ve výborné své stati o romantické škole básnické praví prof. Pixa zcela případně: »Dramata Hugova dramaty vskutku nejsou, nýbrž jsou to vlastně dialoglsované lyrlcké

výstupy, v nichž básník zcela dle své libovůle vkládá osobám do úst deklamace lyrické, při čemž hlavní péči věnuje tomu, by effekt sceny byl co možno nej- větší a účinný, nestsraje se o to, jestli to přirozeno čili nic. Z té příčiny souvisí jeho činnost dramatická těsně s jeho poesií, neboť při úplném nedostatku psychologie jsou dramata jeho pouze ukázkami doved nosti, využitkovati vzrušujících scen k silnému rozvi- nutí poetické rhetoriky. (Viz program reálky v Ko- stelci nad Orlicí z roku 1901) Hernani jsou toho nejlepším dokladem. Hernani, proscribovaný šlechtic, stal se vůdcem loupežníků, a jako takový milencem sličné Doňi Sol, jež má se státi chotí starého hraběte Gomeza. Leč i Don Carlos, příští Karel V., ji miluje. Don Carlos, poznav ve svém soupeři vůdce banditů, chce jej zajati; leč ten přestrojen, dostane se na hrad Gomezův. A sta- řičký snoubenec Gomez pohostinstvím jej přijme, ba raději dá v zástavu svoji snoubenku Doňu Sol, než by vydal Hernaního. Leč Hernani odhalí starému ná- padníku, že vlastně 1 Carlos potají Doňu miluje, a nyní — dva nerovní sokové — se spiknou, že Car- losa zabljí. Hernaní, vděčen za pomoc, život svůj za to dává v ruce Gomezovy. Ale Don Carlos, zvolen za císaře, spiklence, rokující v kobce chrámové, svým vystoupením z hrobky Karla Velikého tak ohromí, že mu holdují a Hernaního, dávaje mu za chot Doňu Sol, opět v jeho dávná práva šlechtická vrací. Hernani slaví právě s Doňou svatbu, když tu žárlivý Gomez, připamatuje Hernanímu přísahu, žádá jeho život. Doňa Sol vyplje s Hernanim jed a Gomez dý- kou se probodá.

Všechny prostředky romantické školy dramatické: skříně, v něž se sokové schovávají, únos milenky, loupežník zakuklený v háv poutníka, hrobka, spiklenci, dýka, jed atd., jsou v dramatě Hugově vyčerpány. Dlouhé monology, plné básnických antithesí, ohnivé květy lyriky jsou ovšem skvosty poesie knižní, leč na půdě músy dramatické minou se účinkem. Ale divadlo, chtíc již oslaviti den Hugův, ne- mohlo toho učinítl jinak. Hernani náleží minulosti, a jediné jako retrospektivní představení lze je chápati a měřiti. Hernaniho hrál p. Želenský. Umělec, který v úlohách básnického pathosu, romanticko-rytířského rázu se zdarem vždy se uplatňuje. Jen mimochodem podotýkám, že v akcentování svého vlastního jména nebyl sám sobě důsledný. Jednou byl: Hernány, podruhé: Hernaní. Básnické tyrády monologu u hrobky Karla Velikého, nejlepší části lyrické této práce, vý- borně recitoval p. Šelfert v úloze Don Carlosa. Ctihodnou sarži starce-ženicha Dona Gomeza pěkně sehrál p. Steinsberg. Doňu Sol, plnou váš- nivé lásky, markantně vystihla pí. Benonlo vá. I množství drobných úloh bylo svědomitě obsazeno, jakož vůbec pleta k okamžiku slavnostního předsta- vení všude se uplatňovala. Režie p. Kvapilova na scenu snesla co jen možno bylo, aby tragedle ve svém historickém rázu setkala se s dojmem. Síň na hradě Dona Gomezaa scena svatebního veselí v jednání posledním vyzname- návaly se vším, aby účin dramatu byl posílen. Ale stíny nedramatičnosti byly příliš veliké, než aby bylo možno je zapuditi.