2
masthead
V Praze, dne 13. února 1900.
Praha
4
article
Redakcs, edministrace
expedice:
Praha, Pštrossova ulíce,
číslo 200—II
Nefrankované dopisy se
nepřijímají, rukopisy se
nevracejí
Hozapečetěné reklamace
jsou porta prosty.
Inserty účtujeme levne
a při častější inserci po-
skytujeme výhody.
Vycházejí denně o šesté
hodině ranní.
V pondělí a po svátku
vždy po dvanácté h
dině polední.
Jednotlivé číslo za 8.
Telefon redakce č. 1128.
Praha
Pštrossův
5
article
KAl
KAl
7 hodin 17 minut ráno.
Slunce vychází
Slunce zapadá v 5 hodin 12 minut odpol.
Kala
7
article
Úterý:
Úterý:
Sv. Jordan, biskup.
Jordan
8
article
Llo
Llo
v chr ámu Páně
Čtyřicetihodinná pobožnost
u sv. Vojtěcha (v Jirchářích) od 10.—14. února.
Předplatné pro
Prahu
s donáškou do
domu;
2.80
měsíčně. . . ..
čtvrtletné . ..
8.40
celoročně . . ..
K 93.60
Pro tuzemsko
poštou:
měsíčně . . . ..
čtyrtletně ... K 8.—
celoročně.... K 86.—
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbska:
čtvrtletně . .. K 12.—
celoročně.. .. K 48.—
Do Ameriky, Francie,
Švýcarska, Rtalie, Bel-
e. Anglie a Ruska:
čtvrtletné . .. K 13.20
loročně ... K 52.80
Telefon redakce č. 1126.
svatý . Vojtěch
Rtalie
Praha
Německo
Srbsko
Amerika
Francie
Švýcarsko
Belae
Anglie
Rusko
9
article
Č. jedn. Pr. 8800
10
article
Jménem Jeho Veličenstva císařel
C. k. zemský co tiskový soud v Prase uznal k ná-
vrhům c. k. státního zástupnictví ze dne 5. února 1900
čís. Ss. 85/00 takto právem
Obsah článku: »Z Kladna, 3 února. (Zvl. telegram)«,
uveřejněného v čísle 32. per. v Praze tištěného a vydáva-
ného tiskopisu »Katol ické Listy« ze dne 3. února 1900 za-
kládá v místě, od řečených slov: »Z Kladna, 3. února« až
po slova »většinou Němci« skutkovou povahu přečinu proti
veřejnému pokoji a řádu dle §§. 3 8. a 310. z. tr.
Zabavení periodického časopisu »Katolické Listy« č. 32.
ze dne 3. února 1900 se schvaluje dle § 489 ř. tr, další
rozšiřování téhož čísla se apovídá dle §. 493. ř. tr. a naři-
zuje se zmaření výtisků zabavených dle § 37. zák. o tisku.
Důvod y
V závadném místě rozšiřuje se pověst nepravdivá, c
do veřejné bezpečnosti znepokojující, bez dostatečných důvodů
míti ji za pravdivou, čímž dána jest povaha přečinu v §§ 308.
a 310. z, tr. vytčeného.
Proto by o návrhům c. k. stát. zastupitelství vyhověno
jak shora uvedeno.
V Praze, dne 9. února 1900.
Dr. Wokaun.
Panu Josefu Kratochvílovi, redaktoru v Praze
Pštrossova ulice č. 200—II.
Němec
doktor
Wokaun
Kratochvíl
Kladno
Praha
Pštrossův ulice
11
article
Lex Heinze.
Lex Heinze.
V Praze, 12. února.
Minulého týdne konalo se na říšském sněmě
německém druhé čtení návrhu zákona Heinzova,
jenž má za účel učiniti přítrž nemravnosti a zhoubě
veřejné, která se provádí zvláště vystavováním ne-
cudných obra ů, fotografií a soch a jich prodejem
kuplířstvím a souložnictvím, poněvadž tímto demo-
ralisace se rozežírá v nejnadějnějších vrstvách li-
dových, totiž v mládeži.
V pohnutém boji, který již od delší doby se
vede o tento zákon, dlužno rozeznávati čtyři sta-
noviska, což jest zajímavo sledovati podle stran,
které jsou v této debatě účastněny. Jedná se tu o
dosavadní stanovisko strany liberální, dále v přední
řadě o katolický střed, který tuto předlohu podal,
o zásadu strany socialně-demokratické a konečně
vládní. Stručně zásady jednotlivých stran tuto na-
črtneme, poněvadž stanoviska zmíněných stran nám
odhalují také více méně zásady stran dotčených
v naší říši, která by podobného zákona měla na
nejvýš potřebí, poněvadž veřejná nemravnost bují
ve výkladních skříních obskurních obchodníků, ze-
jména židů.
Liberálové těžce nesou tento návrh zákona,
poněvadž se vymlouvají, že prý jest příliš neurčitý,
obsáhlý a nic nepravící; tím prý by se dala soud-
cům do rukou nemalá zbraň, kterým by byla s vo-
boda umění úplně ohrožena. Ve své ošemet-
nosti poukazují na sbírky podobných soeh v Ber-
líně, Drážďanech, Florencii, Neapoli a zvláště v sí-
ních vatikánských v Římě, které prý nemohou býti
nazvány úplně bezvadnými. Proto se odvolávají na
protesty se strany »pravých« umělců, kteří si ne-
chtějí dáti zkrátiti svobody ve výkonech uměleckých.
Lex
Heinzův
Praha
Drážďany
Florencie
Neapol
Řím
12
article
Naproti tomu katolický střed, zejména však
učený a zkušený poslanec Roeren, vytkl způ-
sobem přesvědčivým a působivým stanovisko ná-
boženské a společenské, které žádá, aby konečně
jedenkráte byla zavedena ochrana pro dorů-
stající mládež proti mravním nebezpečím, která
jsou spojena s vystavováním nestydatých obrazův
a spisů ve výkladních skříních.
A to by mělo býti zajisté povinností všech
stran, nejen katolického středu, neboť dospěje-li
mládež mravně zkažená, není možno zameziti a
přítrž učiniti hanebnosti jedenkráte vzniklé. Jam
ardet Ucalegon — možno tu zvolati: Již hoří
u souseda, proto je potřebí v čas napjati veškery
síly, neboť hydra nemravnosti se rozežírá na ve-
řejných místech způsobem nejdotěrnějším, neboť
mládež se soustavně kazí necudnými podobiz-
nami, obrazy, pohledními lístky, které se poštou
rozesílají po celém světě, aby takto pohoršení
toto nabylo ještě větších rozměrů. A policie tu
nezakročí, poněvadž zákon jí v této věci zakročiti
nedovoluje následkem laxního výkladu stávajících
zákonů A proto se nedivme, že poslanec Roeren
volá pohnutým hlasem: »Tento nepořádek nabyl
dnešního dne takové povahy a takového rozměru,
že nezbytně povede k mravní zkáze nejen dorů-
stající mládeže, nýbrž veškerého života národního.
Roeren
Jam
13
article
Došlo již tak daleko, že není možno
svých dětí poslati přes ulici, aby
se nám nebylo obávati, že pohledem na takové
obrazy mravně budou zkaženy a otráveny; neboť
pohled na takový obraz působí v obrazotvornosti
dítěte dále, vzbuzuje vášnivost a smyslnost.«
Klassickými jsou pádné důvody »ad homi-
nem«, kterými poslanec Roeren odrážel námitky
vzhledem k obmezení svobodě umění a tvrdil:
»Namítalo se nám opět, že tímto paragrafem umění
a věda bude obmezena. Že tato námitka
byla vzbuzena jistým listem, který
si hoví ve špíně jako štika v rybníce
kaprů, nacházím pochopitelným.«
Roer
14
article
To jest zajisté správné stanovisko. Požidov-
vštělý liberální tisk nejraději si libuje pikantní po-
kroutky z polosvěta a hnusu lidského, poněvadž
tím otupí cit čtenářův pro všecko vznešené a ve-
likolepé a nesoudný člověk se dá pak podobným
znemravnělým krokem vésti k nejhorším a nej
hanebnějším věcem, neboť jsou mu představovány
jako dovolené, bezhříšné.
Zajisté pod pláštěm umění hřeší se
velice. Je potřebí dnes jen spojiti fotografický
výrobek s uměleckým dílem nebo bájeslovím nebo
dějinami a takto beztrestně provozovati nestyda-
tost. Při tom se zapomíná, že také svoboda uměl-
cova má určité meze — sunt certi deniqune fines
— nebo podle hesla řeckého mudrce: méden agan
— ničeho přespříliš; neboť i náš lid významně
tvrdí: Všeho moc škodí. Umění má svoje pod-
mínky a tyto jsou založeny na aesthetice, která
ovšem nemůže míti záliby ve věcech prahnusných
a ohavných, neboť právě tam přestává krása.
15
article
Co se pak týče námitky liberálů, poukazují li
na musejní sbírky ve Vatikáně, ukazuje právě tato
okolnost, že katolíci nejsou zaujati proti uměle-
ckým výkonům, což dokazuje také paragraf Hein-
zova zákona, který vylučuje tu museí a veřejných
sbírek a obmezuje se pouze na výkladní skříně
znemravnělých obchodníků.
A co máme říci o stanovisku sociálních de-
mokratů? Nic jiného, nežli že jde ještě dále, nežli
zásady strany liberální. Toto stanovisko také vy-
slovil poslanec Heine, který tvrdil, že podobného
zákona není vůbec potřebí, poněvadž prý povstal
z úskoprsé pruderie a poškodil by prý znamenitě
umění. Ostatně prý není v oněch obrazech tolik
nemravnosti jako ve zpovědnici a v náboženské
hodině. Tím právě chytrý socialista sám své vý-
vody poráží a kácí, je-li tomu skutečně tak; nebot
ve zpovědnici se hříšník vyznává ze hříchů, které
spáchal, a bylo ke hříchu potřebí zajisté nějakého
dráždidla, a tím jsou velmi zhusta nestydaté obrazy,
podobizny a pohlední lístky, jak zkušenost ukazuje.
Říšská vláda se postavila na stanovisko ne
sice rozhodně odmítavé vůči tomuto zákonu, nýbrž
značně mírnější a prohlásila ústy státního tajem-
níka dra Uiberdinga, že účelem vlády jest pouze
zameziti, aby se nestydaté obrazy veřejně ne-
vystavovaly tak, aby nedávaly pohoršení. Vláda
chce čeliti pouze notorické snaze kupčiti
s nemravnými výrobky, kterými mravnost lidu a
jmenovitě dorůstající mládeže vážně bývá poškozo-
vána. A sám státní sekretář potvrdil potřebu po-
dobného zákona, an tvrdil: »Kdo někdy prochází
ulicemi berlínskými, mně to dokáže, a nikdo ne-
bude tvrditi, že tím bude poškozeno umění a věda,
bude-li zákonem o to postaráno, aby tyto věci
z veřenosti zmizely. Námitky, které byly činěny
proti tomu paragrafu, jsou jenom zdánlivý mi
důvody a netýkají se jádra věci.«
Hein
jítmokrat
Vatikán
16
article
FEUILLETON-
FEUILLETON-
Přátelský večer jubilcjního katol. spolku
»Praha«.
K. — Na obzoru upomínek i u věku pozdním nej-
raději zadíváme se na postavy, jež nám udělaly ně-
jakou radost. Hned od věku dětského zapisují se do
paměti postavy, jež nám působily buď radost, bud
žalost. V rejstříku prvějším na prvním místě stojí
matka.
Běda člověku, jenž ztratil matku! Snahou všech
matek je, dělati dětem radost, a bylo by přímo neu-
věřitelno, že by i matka mohla své dítko zarmucovati,
kdyby to mnohými soudními případy nebylo do-
svědčeno. Kdo dítěti dělá radost, na toho dítě z da-
leka se směje a ručky po něm vztahuje. Nejkrásněj-
ším a též nejvděčnějším povoláním jest, dělati lidem
radost. Radost je člověku tím, čím rostlině slunce.
A jako tato beze slunce zakrňuje, tak to je i u člo-
věka bez radosti. Není k tomu zapotřebí, mnoho fy-
siognomiky, aby člověk na první pohled rozpoznal
tvář ozařovanou radostí ode tváře stále pohřížené do
stínu žalu. Rozpoznává to každé dítě.
Jak jsem již pravil, člověk nejraději rozpomíná
se na lidi, kteří mu dělali a dělají radost, potěšení.
Srdce lidské je zrozeno pro radost. Když se Kristus
narodil, andělíčkové pastýřům zvěstovali radost
veliko u. Křesťanství je katexochen náboženstvím
Kristus
Praha
17
article
radosti Kdo se nedovede radovati, není dobrým kře-
sťanem. Pohanství Řeků a Římanů bylo nábožen-
stvím ponurým zoufalým, nad nímž stála železná
nutnost! Kristus chodil po světě, aby činil dobře, t. j.
radost. Lid se po každé jeho řeči a po každém skutku
radoval a spolu velebil Boha.
Prosím, zde jsme to teprve chytli za ten pravý
konec: radovati se a velebiti Boha.
Radostí na světě je druhů tolik, že lidský
rozum ty všecky surogáty radosti postihnouti ne-
může. Falšuje se cichorie, falšuje se máslo, pivo, víno,
mouka, uhlí (!); falšuje se láska, dobročinnost, věr-
nost, ale ze všech věcí na světě falšuje se nejvíce
radost Ba může se skoro tvrditi, že člověku zde na
zemi málo kdy rozkvete kvítko radosti ryzí, nezka-
lené. Zde každá radost více méně má příchuť zemi-
nou, smrtelností. Každá radost zde jest jen relativní,
radosti absolutní zde není.
Nalezáme se v plném proudu masopustu, v němž
kde kdo je, honí se po radosti. A právě teď lze
nejlíp pozorovati ty přerozmanité surogáty radosti.
Který psycholog odvážil by se stanoviti mez, na
níž radost i žalost se stykají, čili kde radost pře-
stává a nastává žalost. Velmi často obě chodí spo-
lečně. Zasedají s člověkem ke stolu, chodí s ním na
procházku, do úřadu, do práce a večer i — na lože.
A skoro pravidelně radost odchází dříve a žalost
s člověkem spí a s ním i vstává. Proto i stojí psáno:
Každý den má svou zlost.
Řek
Říman
Kristus
bůh
18
article
Radost i žalost jsou nekonečny, zrovna jako
vesmír a jako čas. Žádná žalost není tolik veliká,
aby nemohla býti ještě větší. I radost má svou ne-
neskončenost. Obě jsou vždy jen relativní.
Kdož by si pomyslil, že by radost mohla býti
prodatelná. Co je v Praze každého dne radostí na
prodej. V divadlech, ve Varieté, v Orfeu, v Olympii,
ba i v pekle (na malém Staroměstském náměstí) je
na prodej radost. Obyčejně však, co se zde pode
jménem radosti, zábavy atd. za drahé peníze nabízí,
je prasprostý, mizerný šund, po němž druhého dne
bolí hlava. kapsa a nejvíce svědomí a srdce, v hlavě
zuří kočky a v srdci bodá ježek. Žijeme v době pa-
dělků. Na světě padělá se všecko a nejvíce radost.
Není padělků hrubších nad tyto. Člověk to nejvíce
cítí pokaždé ráno, když mu bývá, jakoby měl ná-
mořní nemoc a když dělává si dobré úmysly: do
smrti nejdelší to nechci, kteréž obyčejně trvají až do
večera.
Masopustní a jiné žerty by se obecenstvu zne-
chutily, kdyby na ně nenasejpalo se mnoho cukru a
papriky. Aby chutnalo pivo, je třeba dráždidel v po-
době slanečků, sardýnek, paprikových lusků a pod.
a aby zábava táhla, užívá se dráždidel kostelních,
nejraději náboženských. Přestrojiti se za kapucína
anebo za jeptišku, parodovati obřady církve a vzne-
šené zpěvy (Pange lingua !), to táhne.
Proto v neděli předseda p. dr. Herman ve své
přivítací řeči dobře uvedl, že katolickému lidu je za-
doktor
Herman
Praha
Olympie
staroměstský náměstí
Orfeo