Strana 2.

LIDOVÉ NOVIN Y

nice parlamentární. »Jest jasněji!« jásaly všecky jedno- hlasně a přiznáváme, že jásaly plným právem. Málokterá řeč našich odpůrců, pronesená v právě uplynulém ob- dobí parlamentárním nechala prorážeti tak určité obrysy programu nynější vlády jako právě řeč Plenerova a ani jedna z nich nevyhovovala tužbám našich nepřátel, jako právě řeč tato. Všecky řeči ostatní schovávaly stydlivě směr a cíl svůj za ten neb onen fíkový list, za to však Plenerův Adam vládní objevil se v celé své nahotě před soudcem svým veřejnosti a vyznal s otevřeností, ve stát- nických kruzích nebývalou, že vláda dnešní v Rakousku nemá jiného účele, nežli ruch opposiční v Čechách i na Moravě přivésti v ony konce, kam hr. Taaffe uvésti je nedovedl. Mohli bychom na to býti dosti hrdými, že vlády v Rakousku vystávají neb padají toliko pro nás a že čím více my rostem, tím více ony stávají se málomocnými.

Leč zjev tento obsahuje v sobě příliš mnoho vážného pro nás Čechy, než abychom mehli se oddávati zděti- nělým úvahám o tom, že vůdčí role v Rakousku, třeba že dnes ještě nebyla v rukou našich, náleží de facto jedině nám samým. A při tom jedna věc ještě jest po- zoruhodnou, která řeč Plenerovu staví do zvláštního světla. O tom není pochyby, že řeč jeho byla hotovou řečí programní, neboť Plener zcela otevřeně tu mluvil o příštích úkolech vlády, jak tato zachová se jednak ku opposičnímu hnutí v Čechách, jjednak i snahám i tižbám, které rozechvívají dnes široké massy obyvatelstva celého Rakouska. Tu troufalost neměl ani jediný ze státníků, kteří před ním mluvili jmenem vlády a teprvé šl. Plener přijíti musel, aby nám Čechům a velkým těm davům potlačovaných vrstevv

Rskousku otevřeně sdělil to, co nejen my, nýbrž celá evropská veřejnost již dávno tušila, ba o čem nezvratně byla přesvědčena: že totiž ani vláda nynější, ani vláda příští dobrovolně nikdy nám nedá práva ona, která nám dle historie i dle přirozeného počtu, dle poplatnosti a vý- znamu našeho náleží. Žádný ze státníkův oněch neměl té odvahy, aby nevděčný úkol ten na sebe převzal, ba ani sám ministr vnitra mr. Bacquehem, ani předseda ministerský kn. Windischgrätz, jimž náleželo by proklamovali záměry nové vlády, — nechtěli poskvrniti rukou svých proklamací tak nízkého kursu, s jakou shle- dáváme se v řeči Plenerově. Všichni jako Pilát omývali jen svoje ruce; teprvé vůdce »liberálů« přijíti musel, aby zjistil, že národ český, jakožto národ podvratný, není hoden žíti mezi národy rakouskými. Pravilť: »Jedno velké a vůdčí oddělení opposice vstoupilo v ostřejší odpor proti vládě: čeští poslanci z Čech. Pro rakouského vla- stence a pro ony, kdož české poměry s bedlivou pozor- ností sleduju, není nic žalostnějšího nad to, že již po řadí let není žádného období veřejného života, kde by čeští poslanci neokázali vždy ostřejší opposici a nemož- nější chování. Žádná rakouská vláda není jich nepřítel- kyní a špatnou by byla vláda ta, která by špatně vládla.

Ale požadavky Čechů namířeny jsou proti celé instituci a proti všem základním podmínkám této říše. To již není více opposice proti některému ministrovi, nýbrž to jest již úplné zvrácení všech státních zřízení v Rakousku a opposice proti celé politické stemktuře Rakouska. Tím ženou lid do oposice, která jest si vědoma, že směřuje proti celé vnitřní politice Rakouska, proti státní budově monarchie a musí nezbytně přijíti na hranice, kde ony zjevy v duši lidské se objeví, o nichž odstrašující obraz řeč dra. Grégra podala. A tu sbjeví se pak ten hluboký a bolestný rozpor mezi chout- ami lidu a mezi příchylností ku státu, o němž dr. Ed. régr zde tak hrozivě, ale bohužel pravdivě mluvil.

Žádná stana a i kdyby byla sebe radikálnější a extrém- nější, neněla by si to bráti na své zodpovídání takovýto až do samého srdce sáhající rozpor vyvolávati, kdyži ti její nejčelnější mužové sami této snahy znají zrovna tak dobře jako my. Buďte přesvědčeni, že taktikou výhrůžek a zastra- šování nynější vláda zastrašiti se nedá. Vláda nynější nechce boj, ona bude šťastna, když v Čechách zavládnou opět spořádané poměry a my této naděje se nevzdáváme; avšak výhrůžnými, revolucionářskými řečmi vláda nynější nedá se zastrašiti ve svém přesvědčení a jednání. Jak dnes věci v Čechách stojí, není tam možno žádnou silnější akci politickou podníknouti, poněvadž muší se tam počítati s nynějším proudem a s poslanci z vůle lidu zvolenými, kteří však zaujali takovou pozici, že na každý pokus o podrobnější změnu odpovídají vystavováním svých známých a nemírných požadavků, tak že my pak vždy před propasti státoprávního rozkolu stojíme. Proto bude úlohou vlády nejprve v Čechách pevnou a klidnou správu zjednati, zároveň však pečovati o materiální zájmy země té, což já rád konati budu.« Nám ovšem mohlo by býti lhostejno, jak vůdce německé levice smýšlí o nás a urážky podobného druhu setříti bychom mohli s takovým klidem, jako bychom setřeli trus nezpůsobného ptáka, jenž nám nad hlavou přeletěl. Z úst rádce králova vyjímá se to však vskutku zcela jinak a velmi prapodivně, když o jednom z ná- rodů pro říši tak nad jiné důležitých, mluví způsobem tak málo slušným, jako právě se to stalo v případě tomto.

Není možno, aby min. Plener byl řeč svou pro- nesl bez vědomí ostatních svých kollegů z ministeria: řeč ta, namířená proti nám Čechům, byla dojista výronem vůle celého ministerstva, za něž v prvé řadě odpovídá předseda jeho, kníže Windischgrätz. Ten za útok Plene- rův jest stejně odpovědným, jako Plener sám. A proto divíme se velice tomu, že ještě jedna část naší veřejnosti oddávati se může jakýmsi illusím o povo- lání kn. Windischgrätze za předsedu ministerského. Jest to zejména tisk klerikální, který v prachu leží před mi- nistrpresidentem a nejvonnějším kadidlem ljej podkuřuje. Servilnost podobného druhu ovšem na váhu nepadá a nikoho z nás neodvrátí od toho přesvědčení, že vůči oné vládě, jež, chce-li mluvit s námi, činí tak prostřed- nictvím Plenerovým, že vůči vládě té státi musíme vždy ve střehu a připraveni býti každý její sek odraziti rázným odsekem.

Prozatímní pomoc našemu učitelstvu V dnešní schůzi sněmovní předložil zemský výbor návrh zákona, jak jej dole doslovně uvádíme. Zemský výbor ohla- šuje, že malé zlepšení, jež zde učitelům poskytuje, je jenom prozatímné (?); doufejme, že je to pravda. Předloha zemského výboru zní:

Záko n platný pro markrabství Moravské, jenž se týče udělení dra- hotních přídavků, do pense nepočítatelných. učitelskému per- sonálu na veřejných národních a měšťanských školách na Moravě a v moravských obvodech ve Slezsku, vyjma městský školní okres Brněnský. S přisvědčením zemského sněmu Mého markrabstvi Moravského vidí se Mi naříditi takto: Až do doby, kdy definitivně budou upraveny služební důchody učitelů, povoluje se učitelstvu na veřejných školách národních a měšťanských na Moravě a v moravských obvo- dech ve Slezsku (vyjma městský školní okres Brněnský), ve službě postavenému, a sice: ředitelům měšťanských škol,

učitelům a učitelkám odborným, nadučitelům a nadučitelkám správcům škol jednotřídných, národním učitelům a učitelkám a těm učitelům náboženství, kteří mají hodnost učitelů odbor ných, drahotní přídavek do pense nepočítatelný ve výš 100 zl. ročně, na těchže školách ve službě postaveným pod- učitelům a podučitelkám pak podobný drahotní přídavek v výši 60 zl. ročně. Tyto přídavky do pense nepočítatelné nepodléhají sráz- kám pro pensijní fond učitelský. V § 47. zákona ze dne 12. prosince 1883, č. 77. z. z stanovený obecní příspěvek až do 8% přímých daní i s př. rážkami státními, zvýšuje se na obecní příspěvek až do 111/2% přímých daní i s přirážkami státními. To, oč více jest potřebí, budiž uhraženo z prostředků zemských. Ve smyslu tohoto opatření mění se všecky zemské zá- kony a nařízení, v nichž jedná se o dosavadní obecní příspě- vek až do 8% přímých daní i s přirážkami státními. Zákon tento nabude platnosti prvního dne onoho mě- síce, který bude následovati na den Nejvyššího schválení.

Politika. V Brně, 19. prosince. Čeští poslanci na sněmu moravském sešli s včera v 7 hodin večer ke společné poradě. Přítomno bylo 25 pánů. Pod vlivem událostí, jak vyvinuly se ve Vídni, lidoví poslanci nepokládali dobře za možné, už předem odděliti se od poslanců strany národní. Z usne- sení strany učinili hned obtěžkací zkoušku jak na op- posiční vůli poslanců národních vůči vládě a Němcům, tak na dobrou vůli jejich vůči straně lidové. Poslanci její prohlásili se tedy ve včerejší schůzi za stranu, která činí předně nároky, má-li na venek zůstati dosavadní shoda, aby zastoupena byla v předsednictvu místem prvního místopředsedy. Za druhé ohlásil dr. Tu ček jménem svých přátel, že chtějí ve společném klubu pra- covat, bude-li přijata řada jejich požadavků pro sesílený opposiční postup české strany na sněmu. Zdá se, že tato prohlášení pány na pravé straně překvapila. Na návrh dra. Žáčka odročena volba prvního místo- předsedy, jakož i další, aby se státi mohla » zrala úvaha«. úa předsedu klubu zvolen po té pan dr. Šrom společnými hlasy. Také ostatní volby a kandidatury pro- vedeny tak, že dovolují soudit na jakési prozatímné pří- měří. Zapisovateli klubu zvoleni pp.: Heimrich-), Hulka, Pražák. Pořadatelem: dr. Koudela. Dále jmeno- váni kandidáti pro volby do četných výborů sněmovních. Jak se dále dovídáme, ohlásili někteří poslanci návrhy a interpellace pro sněm, mimo jiné dr. Tuček návrh zákona, dle kterého by do škol obecných přijímány býti měly pouze děti jazyka té školy mocné.

Panská sněmovna jak jsme již dle télefonické zprávy v minulém čísle sdělili, vyřídila v pondělní své schůzi zákon o zemské obraně, osnovu o podpoře pro kraje stížené nouzí Při jednání o předloze zeměbranské mluvili náčelník generál- ního štábu baron Beck a ministr zemské obrany hrabě Welserheimb pro její potřebu. — Poměrně dosti významnou jest schůze, která koná se dnes a na které rokuje se o výminečném stavu v Praze. Praví se, že obě strany podají prohlášení o svém poměru k vládě. Ovšem, že o osudu návrhu na schválení výminečného stavu nemůže býti ani nejmenší pochybnosti. Přes to vše jest veřejnosť naše zvědava jak ku návrhu tomu zachovají s čeští zástupcové, bar. Pražák, ryt. Šrom, Hlávka, Randa atd. Nový zemský hejtman ve Štýrsku. Na místě nyněj- šího ministra obchodu, Gundabra hr. Wurmbranda, jmenován *) Jména prostrkaně tištěna patří lidovým poslancům- Brně měsíe čtvr měsí čtvr měs čtv

v dr lo nku

BESEDA. K otázce o slovanském typu. Píše Dr. J. Matiegha.“) Původně se mělo za to, že Slované jsou a vždy byli tmavovlasí, temnoocí a krátkolebí, Němci pak světlo- vlasí, světloocí a dlouholebí. Statistiky v posledních de- síti letech v Německu, Rakousku, Rusku a j. provedené nasvědčují tomu, že nyní opravdu národy germánského původu, zvláště v oněch krajinách, v nichž se udržely le všeobecného mínění poměrně čisté, jsou světlé kom- lexe, světlých vlasů a očí. Slované jeví však všude, vciť v míře nestejné poměrně i průměrně tmavší vlasy oči. Tito se později sem přistěhovali — tak se učilo a území, které zaujímají, vykazuje obyvatelstvo typu vlastního; jen tam, kde se smísili s Němci, dříve usazenými, jsou i oni více světlým typem proniklí. Welcker první prohlásil, že ve tvaru lebky není roz- a že nynější Němci jsou právě tak krátkolebí jako né. Nezbývalo, než se obrátiti k hrobům, které o typu v dobách minulých; a vskutku našly se jech franckých lebky dlouhé, čímž proveden byl že Němci jednou bývali dlouholebci. rohlédneme-li však naši kořisť z hrobů slovan- poznáme, že i Slované byli v pravěku dlouholebí. toto překvapilo z počátku tak, že zasloužilý polský og Kopernicki prohlásil, že hroby s esovitě za- ai náušničkami, které jsou bezpochyby slovan- wvodu, přináležejí Němcům poslovanštělým. Avšak hé lebky v hrobech nepopíratelně slovanských, yly nalezeny jen v Polsku, nýbrž i v Rusku, na a hlavně i u nás v Čechách; a není již žádné oy, že Češi, jak Slované vůbec v pozdní době byli tak silně pomísenými dlouholebci a krátkolebci *) Vzato z »Věstníku české národop. výstavy v Praze- ze dne 15. prosince.

jak Němci. I u nás nalezeno bylo mezi lebkami z XV. století ještě 5% a z pozdní doby (VIII.—XII. století) 24.5% dlouholebých. *) Jak stejnodobé nálezy v Německu učiněné dokazují, podobalo se v tom ohledu Německo úplně zemím českým a obráceně. A proto správně hájil u nás hlavně dr. Niederle theorii, že Češi jak Slované vůbec stali se tedy teprve během času krátkolebými a to nejspíše jednak smísením různými kmeny krátkolebými, s kterými za doby stěhování se národů přišli ve styk. jednak různými jinými příčinami, které mají vliv na tvar lebky jak jednotlivce tak celých kmenů. Co se barvy vlasů a očí týče, víme, že i v starších spisech a v rukopisech bývají Slované vyobrazeni a po- psáni jako tmavovlasí, ale jsou též zprávy (zvláště jsou to zprávy arabských cestovatelů), které líčí Slovany vy- soké, světlovlasé, modrooké. Těchto nelze podceňovati vzhledem na změnu, která se stala prodlením času ve tvaru lebky; jest možno, že i barva vlasů a očí podlehla změně. Také zbytky vlasů z hrobů slovanských (zvláště ruských) jsou barvy více hnědé než černé, když i ne docela světlé. Jest tedy velmi pravděpodobno, že původní typ Slovanů byl světlé komplexe. V poslední době uznávají skutečně čelní anthropo- logové (i němečtí jako Virchow a Ranke), že Slované byli původně alespoň částečně téhož typu jako Germáni, t. j. že byli světlovlasí a dlouholebí.

Pocházíme-li však ze směsi světlovlasého a tmavo- vlasého typu, lze očekávati, že se oba tyto typy u nás ještě zřejmě prozrazovati budou. To děje se různým způ- sobem. Především jest skutečně dosti velké procento obyvatelstva zemí českých čistě světlého typu. Za druhé jest světlost vlasů a očí ještě hojnější u dětí než u do- rostlých a děcko probíhá (jak tuším Virchow poprvé na to poukázal) takto vždy v svém vývinu opět všechny stanice tělesného vývinu národa a nabude teprve dorostlé jako celý národ v své dospělosti temnější komplexe. Za *) Nehledě k středolebým, jichž též postupně ubývalo třetí jest ještě teď dokazatelná jakási souvislost mezi světlým typem a dlouholebostí a tmavým typem a bra- chycefalií. Dokázal jsem toto faktum na poměrně malém materiálu již před několika lety. Nalezl jsem totiž, pro- zkoumav děti lovosické školy měšťanské, že na světlý typ připadá více dětí s lebkou delší, na tmavý typ více dětí s lebkou krátkou.*) V poslední době nalezl O. Ammon podobný poměr u dětí a rekrutů badenských. Zpome- neme-li si však, že v době pozdní, jak dříve bylo uve- deno, u Čechů převládali dlouholebci, tak oprávňuje již tato souvislost tvarů lebky a barvy vlasů a očí k ná- hledu, že předkové naši byli světlovlasí, aneb že se ho- nosili alespoň světlejším typem než my. Avšak známe v cizích krajích také tmavovlasé dlouholebce, a za takové byli také považováni dlouholebci z doby kamenné. Jest tedy možno, že tento poměr tvaru hlavy ku barvě vlasů a očí nebude všude stejný.

O. Ammon upozornil také na zvláštní zjev, totiž ten, že obyvatelstvo měst jest ve větší míře světlovlasé a dlouholebé než venkovské a soudí z toho, že jest v městech typ světlovlasý a dlouholebý — původní to typ »germánský« — který jest duševně vznešenější vlastním nositelem a šířitelem kultury. K tomu ovšem nutno dodati, že nelze mluviti o výhradně »germánském« typu, jak nahoře bylo vyloženo, za druhé musí se dříve vyšetřiti, jsou-li všude tytéž poměry jako v Badensku. Neboť u venkovanů v Anglii zjištěna byla na př. znač- nější výška, která také přináleží tomu typu a dle Am- mona častěji u měšťanů nalezena byla. Všechny tyto otázky týkají se také nás Čechů, lidu jistě z dvou více typů smíseného a jest proto je náš úkol do ote, národopisné výstavy co možno objasniti. Za tímto úče nese se měření a zkoumání školní mládeže a lidu do- rostlého dle rozeslaných formulářů prováděné. Končím s vyzváním ku pilné další práci! *) Světlého typu s indexem lebečním 75—86 bylo 41.99 %, s indexem 87—98 celkem 58.1%, tmavého typu s indexem 75—86 pouze 38.3%, s indexem 87—98 však 61. 7 %