Strana 4..

Číslo 276.

KATOLICKÉ LISTY

Dne 8. října 1902.

nam, zapomněl na místě činu sociálně-demokratický list? Anebo jest na konec přece jen zločinec »věrný čtenář a soudruh« ?« * Hořící mrtvola. Dne 6. t. m. vzňala se v Brně rakev, v níž spočívala mrtvola v sobotu ze- mřelého truhláře K. Schuberta. Oheň povstal od světla u hlavy rakve postaveného. Když domácí lidé oheň zpozorovali, byla mrtvola na polo spálená. * Zločinní manželé. Ondyno vypukl k 7. hodlně večerní v usedlosti č. 1. v Růžodole, která jest majetkem vdovy po nádražním hlídač! M. Mo- schové a která obývána jest manžely B. a A. Ja- kubaschkovými — oheň. Ten v krátce shltl celé sta- vení a způsobll škodu 8000 korun, která hražena jest vojistěním asi 3100 korun. Přl vypuknutí ohně ne- byl nikdo doma a proto pomýšleno hnedky na to, že byl založen. Podezřelými z paličství jsou manžslé Jakubaschkovi, kteří byli na své »movitosti« pojištěni na 2800 kor.; oba také dopraveni do vyšetřovací vazby kraj. soudu v Libercl. * Následek zranění. Dne 1. t. m. spadl, jak známo, s vyšehradských hradeb, kam zabloudil cestou k Palackému mostu, 58letý dělník Rlnghoffe- rovy továrny Ant. Borovička z Košíř, a těžce se po- tloukl. Nebožák zemřel včera ve zdejší všeobecné nemocnici, kamž po svém zranění byl dopraven. * Smrtelné přimáčknutí. V těchto dnech vezl do Veliké Vsi u Broumova rolník B. Tölg z Otovic brambory. Před domem č. 135, když s vo- zem zatáčel, narazil na zeď domu, kde stál 7letý syn vdovy O. Ressel, který byl tak silně ke zdi přl- máčknut, že těžce zraněn padl k zemi a v několika mlnutách zemřel. Sebevražda hocha. U Ivančic na dráze nedaleko stanice Němčice-Alexovice dal se onehdy přejeti vlakem 17letý učeň Fr. Malý z Ivančlc. Proč si zoufal, není známo. * Povětrnost. Deštivo.

Zola a sv. Otec Lev XIII. Proč Zola sv. Otce nespatfil, o tom vypráví Jean Bonnefon v »Eclalru«: Když Zola připravoval svůj román »Řím«, obrátil se ke všem svým přátelům s otázkou: »Mohl bych spatřití papeže?« Edmond de Goncourt projevíl ochotu, Zolu doporučiti svému ujcl p. Lefebvroví de Béhaine, tehdy vyslanci ve Vatl- káně, ale ne snad proto, aby Zolovi prokázal nějakou službu, nýbrž spíše proto, aby Lefebvrovi de Béhalne způsobil malou mrzutost. Vyslanec byl celý pryč, když obdržel dopis d Goncourtův s prosbou, aby vymohl Zolovi slyšení u sv. Otce. Pan Lefebvre de Béhalne šel k státnímu tajemníkovi a stěžoval si na své útrapy v té věcl. Kardinál pochopil to vše a prohlásil, že je ochoten, žádost za slyšení jménem papeže na vlastní pěst sám zamítnouti. V pravdě zaslal kardinál-státní tajemník vyslanci dopis, v němž po řadě zdvořilůstek pro de Goncourta krátce a stručně prohlásil, že »papež ne- může žádného spisovatele příjati, jehož díla jsou na indexu«.

Zola, který takovýto konec vyjednávání očekával, dříve než se vydal na cestu, obrátil se na jistou »ne- váženou osobu«, která však měla vážené přátely v Římě. Hnedky šlo psaní na kardinála X., vysoce to váženou a vlivuplnou osobnost; kardinál, který byl velikým přítelem Francie a francouzské literatury, vídal papeže denně a odpověděl na psaní prostřed- níkovi: »Právě přicházím od audience u Jeho Svatosti a zvěděl jsem, že nikdo sv. Otci nezmínil se o zá- ležitosti, již jste mí sdělil. Myslím, že Jeho Svatost jednak z péče o to, abyste dle svých zásluh byl po- chválen, jednak ze zvědavostí a interessu, s tak slav- ným mužem mluviti, ráda Jeho Excel. pana Zolu přijme, bude li žádost podána v obvyklé formě. Ve skutečnostl četl papeš jen úryvky z děl vůdce rea- listů. Prosím Vás, byste byl tak laskav a zaslal mi pěkný výbor děl. Neříkejte ničeho o tom slavnému spisovateli, abychom, kdyby námahy zůstaly bezvý- sledny, nebyli nějak zklamání . . .« Neznámý prostředník zaslal neprodleně výbor básní Zolových od Paula Alexise, a sice onen vzne- šený popis katedrály z »Réve« a stručný obsah prací romanopisce. S těmi odebral se kardinál k papežl. O rozmluvě nalézá se v zápiskách kardinálových ná- sledující paseus: »Ví Vaše Svatost, že znamenítý Zola do Říma přijde a že připravuje knihu, jejíž hlavní osobou má býtl papož?« »Církev nechala Danteho psáti knlhu o pekle.

Ona také nechá Zolu psáti o Vatikáně. Ona dovolí sběrateli práce na nezměrném poli.« »Ano, ale Řím, to jest papež, a pan Zola pa- peže neuvidí.« »Bylo by to velice obtížno, abych tu příjal muže, jehož veškera díla jsou odsouzena. Víte ale, jakým tento slavný muž je člověkem ?« »Zajlsté, poptal jsem se; jsou-li v románech Zo- lových věci, ktaré naskrze jsou zavržitelné, tož přece má ve svých dílech také mnohé krásné verše.« »Verše? Zola veršuje? Jste tím jist, můj mílý kardinále?«

»Tu jsou, uveřejnil je jeden z jeho přátel — a kardinál počal svým plným a vlahým hlasem čísti: »Principe créateur, seule force premire, Qul d'un souffle vivant souleva la matiěre, Tol qul vís, ignorant la naissance et la mort, Du prophéte inspiré donne-moi P'sile d'or.« »To je v pravdě pěkné, velice pěkné!« zvolal papež, »také já počínám své básně podobným zvo- láním.« »Tyto verše jsou z »Geněse«, epické básně Z - lovy, kterou on psal, když byl neznám a chud.« »Tak pěkné verše tvořil a přece třel bídu«, od- větil papež, »to je dobré!« A kardinál, povzbuzen blahovůlí sv. Otce, před- čítal celou řadu básní a skončil verši: »Mais le Dleu de bonté, le Seigneur notre pěre, Dolt sourire, en voyant deux enfants s'adorer!...« Papež dal si podati svazek, prohlížel sl dlouho podobiznu Zolovu a pravil konečně: »Řím, toť dosud ještě papež. A pan Zola ničeho spravedlivého nevykoná, neuvidí li papeže.« Den na to pravil sv. Otec, že celou noc pře- mýšlel o Zolovi, jejž přijme jako básníka, ježto ne- mohl by ho přijati jako románoplsce. Přijme Zolu a jeho chot. Kardinál ihned oznámil to do Paříže. Poukaz papeže, přijati manžele Zolovi ve slyšení, dostal se k uchu vyslance a ten dal svými náhončími en- thusiastické poznámky rozšířiti o Zolovi v líberálních listech. Když pak Zola do Říma příbyl, zmocnili se ho Garibaldiáni a svobodní zednáři a Žola k sv. Otci se více nedostal.

Směs. * Požár ccmentárny. Z Temešváru. 7. říjaa. V továrně na cement Filipa Goldstslna vy- pukl oheň, jenž znlčil továrnu a sousední obilní skla- diště. Škoda obnáší asi 400.000 kor. Ve skladištích bylo asi 200 vozů obilí. ** Zemětřesení. Z Nového Margelanu (v provincii Ferganě), 6. října. (T. k.) Včera odpo- ledne bylo zde pocítěno sllné vlnité zemětřesení, které trvalo 2 minuty. * Hornické hnutí ve Francíi. Z Pa- říže, 7. října. (T. k.) Dle zprávy »Figara« prohlásil vůdce horníků v Pas de Calas poslanec Basly, že po jeho názoru stávka horníků v uhelném revíru krajů Pas de Calals a Lolre, pak v Carmavx bude vše- obecná. V jiných uhelných revírech nelze očekávatl stávku všeobecnou, jednak poněvadž organisace hor- níků není dokončena, jednak poněvadž horníci právě prodělali dlouhou strastiplnou stávku. Ani horníci v Monceau des Mines nesúčsstní se stávky z hněvu nad tím, že při poslední stávce nikdo se jich neujal. — Z Paříže, 7. října. V odpovědi na dopis tajemníka jednoty hornických dělníků, Cottea, pro- hlásil president ústředního výboru majítelů dolů, že jest zbytečno jmenovati delegáty zaměstnavatelů, kteří by s delegáty dělníků vyjednávali o otázce, kterou už veřejná moc vzala do rukou, tím spíše, poněvadž názory zaměstnavatelů jsou známy a stávka vypukla, aniž by dělníci byli vyčkali znamení a udali příčiny k tomu.

— Z Arrasu, 7. října. (T. k.) Ze 47.000 horníků v pánvi Pas de Calals stávkuje nyní 36.000. Uplynulá noc byla pohnutá. Stávkáři probíhali děl- nickými vesnicemi, ač bylo povoláno vojsko a čet- nictvo. — Ze St. Etiennu, 7. října. (T. k.) Spol- kový výbor hornických dělníků ve zdejším obvodu usnesl se, že má stávka zítřkem započítl. Stávka ve Švýcarsku. Ze Ženevy, 7. října. (T. k.) Většina svazů usnesla se na vše- obecné stávce. Den zastavení práce stanoven bude ve schůzi svazového výboru ve střědu večer. ** Nouze o uhlí ve Spojených státech. Z Nového Yorku, 6. října. (T. k.) Všechna ná- rodní garda Pennsylvanie byla povolána do služby v území hornické stávky. — Z Nov. Yorku, 7. října. (T. k.) Rozkazem, kterým se svolává národní garda, bylo vojsko, 3000 mužů, jež se již ve stávkovém území nalézá, sesíleno o dalších 7000 mužů. Guvernér odůvodňuje rozkaz tím, že v několika obvodech Pennsylvanie panuje nezákonnost, že se ku práci ochotné znásilňuje, zahání a jejich rodiny ohrožuje. Železniční vlaky byly zadrženy, ka- mením po nich házeno a kolejnice vytrhány. Poměry jsou prý čím dále horší. Vojsko jest prý určeno k ochraně pracujících, železničních vlaků a majetku, a k zatýkání těch, kteří se dopouštějí násilností a vyhrožování.

Anarchisté. Policle v Nov. Yorku domnívá se, že přišla na stopu anarchistického úkladu. Na- lezla totiž v jistém okresu městském veliký sklad dynamitu, určeného prý pro propagandu činu. Pět Vlacbů bylo již zatčeno a zatčení ještě jiných osob se očekává. ** Podzemní seismograf. Za účelem sledo- vání otřesů země i pod zemí, bude v nejbližších dnech v příbramských dolech ve hloubce 1100 metrů na útraty vídeňské akademie věd postaven seismograf. Tím bude ponejprvé možno srovnávati pozorování na povrchu s pozorováním pod zemí. ** Kočíčí hodiny. Francouzský cestovatel Le Hue vyplsuje způsob, jakým prostý Čiňan po- znává, která by byla hodina, Vypravuje takto: Jed- noho dne, když jsme se vydalí navštíviti obec na kře- sťanství obrácenou, potkali jsme chlapce, pasoucího stádo. Otázalí jeme se, jestli již poledne. Chlapec po- hlédl vshůru, ale slunce, tyto hodiny všech národův, bylo pokryto mraky. »Počkejte chvíli,« pravil, odběhl do blízkého hospodářství a přinesl za minutu kočku. »Ještě není poledne,« pravll, rozevřev kočce očí. — Nám připadala věc velmi směšnou; šli jsme dále. Přišedše do osady, tázali jsme se hned přátel, co by to znamenalo. Dlvili se naši nevědomosti a přinesli ihned několik koček, aby nás přasvědčili, že hodiny v jich očích velmi dobře ukazují. Přibývajícím světlem stahují se zřítelnice koček, tskže v poledne se podo- bají čárce, co vlásek tenké. Odpoledne počnou se zase roztahovatt, takže o půlnoci podoby kulaté na- budou. Ujišťovali nás, že každé dítě na vlas z koči- čích očí hodinu vyčísti dovede. Přesvědčilí jsme se opravdu brzo, že kočíčí hodiny s umělými velmi do- bře se shodují.

**Stoleté jubileum plynu. Již starým známo bylo kolik druhů plynů, oni však považovali je za zvláštní druh atmosferlckého vzduchu a tato theorie udržela se od časů Aristotelových až po 17. století. Teprve Van Helmont, brabantský šlechtic, zavedl pojmenování »plyn«, kterýž věda přijalaa kterýž dosud se udržel. Mezí těmito plyny rozeznával van Helmont také takové, jež měly tu vlastnost, že jasným plamenem shořely. Z prvých pokusů s hoří- cími plyny lze jmenovati pokus dra. Johna Clay- tona a Watsona. Clayton obdržel destilací ka- menného uhlí v uzavřené nádobě černý olej a hoř- lavý plyn, jejž nazval »líh.. Watson, biskup llon- doffský, prozkoumal r. 1767 páru a plyny, které přl destilaci kamenného uhlí povstávají a nalezl, že tento plyn po projití vodou ještě se dá zapáliti. To ovšem byly jen pokusy v pracovně. Teprvé 19. století vy- stoupilo s vynálezem, který obrovský obrat způsobil v soukromém i veřejném osvětlování. Zásluha, že na tuto myšlénku se přišlo, vyráhěti plyn k osvětlování ve velkém a že toto osvětlování bylo také prakticky jiš jednou provedeno, patří francouzskému inženýru

Fil. Lebonov! d'Hambersin, jehož jméno sice skorem upadlo v zapomenutí, jenž ale dnes, 100 let po vynálezu, ježto osvětlování plynem vzdor vší sou- těži elektřiny hraje tak vellkou úlohu, zasluhuje, aby opět byl jmenován a to tím více, ježto Lebon také pokusy svými s parním strojem velikých výsledků došel. Lebon zavedl pokusy osvětlování plynem ve svém domě veřejně; ježto však toto zařízení hned od počátku nebylo právě bezvadným a ježto nečistěný plyn velice zapáchal, hleděli lidě na tuto novotu ve- lice skepticky a označovali ji jako nepraktickou, ba tvrdili, že prý to jen hračka. Lebon zabýval se zlep- šením vynálezu do své smrti, a jeho vynález pak různými lidmí se tak povznesl, že jest dnes dobro- diním lidstva.

** Podivnou statistiku přinesl onehdy jistý vídeňský list. Paříž je prý městem, v němž žije nej- více krejčovských a čalounických místrů, modistek, parukářů, advokátů a spisovatelů. Londýn jest městem majícím nejvíce drožkářů, inženýrů, tiskařů, knihkupců a kuchařů. Amsterdam je proslaven tím, že žije v něm nejvíce vášnivých sběratelů a lichvářů. Brusel je mě- stem darebáků a nezletilých kuřáků, Neapol posluhů, Berlín je útulek pijanů pív, Florencie je vlastí květi- nářek, v Madridě jsou doma podvodní nálezci pokladů z dob válečných, v Lissboně podomci. ** Jak vysoký by byl milion papírových bankovek. Na národopisné výstavě v Praze r. 1895 měl každý příležitost prohlédnouti si mlllon znázor- něný ve dvou haléřích. Avšak představiti si milion bankovek není věcí snadnou. Proto nejlepší a nejori- glnelnější představu učiní si každý takto: Víme ž svazeček 100 kusů bankovek silně stlačený je 2 cm. vysoký. Kdybychom mohli dáti milion takových ban- kovek na sebe, tu dosáhl by výšky 150 m., tedyo 10 m. větší, nežli výška rozhledny petřínské (60 m.) postavené na vrcholky věží chrámu týnského v Prane 180 m.) *Osud milionu lidí. Co jest osudem millonu novorozených dětí? Jistý statistik k tomu odpovídá: V prvém roce života zmírá 150.000, po roce 53 000, do konce 3. roku 28.000, do konce 13. roku 4000 odtud po 45. roku celkem 500.000. Koncem 60. roku ži je jen ještě 370.000 zbylých. Osmdesátého roku do- sa huje 37.000 lidí s otřeseným ovšem zdravím. Na