prftvotUvnýa. Pxtor byl v obojím ■miro oanán TÍDným • ■■ tre»t byl abkvoo ва в mi- «lotr úlada. Ze Srbska. Seoaaoi apüioboje pHpia bý*. miniitra Simie«, aaalaoý radikálnfmo fiato pian (Odjek*. Simifi probláail, ia ntvoreoí mini iteraUa oepKjal a naHseni Milanova, nýbri a naHaocí kráia Alexandra. Milan není prý pro nfibo iádnon aikonné oprávněnon к tomo oaobon. Černohorci a Albánci. K.-B. oana- maje ве vfierejika : Na branieích albáutko- fiernohorakýob bylo vfiera opit dolio ко aráioe meai Černohorci a Albánci. Ta řecké hlídky vojentké te na ar&ika klidně dívaly. Anarchismus. Národní rada ivýoaraká aohváhh jednoblaicě aákon proti aoarohiatfim a nepatrnými amfinami, o niobi vytloví ae jeětě rada atavovaká. К poslednímu výbuchu v Paříži. PAvocoe »tentata dotud není vypátrán. V noci byly vykonány nové prohlídky bytév n anar chiaté, prohlídky podaly policii opět velice bohatý materiál. Stav poraněného anarehiaty Taillada anafině te «horlil. Nenatále mntí mn na amírnění boleatl býti vathkováoo morfiám. Taillade proklíná nyní anarohitmua a pHenal jii i tvé apolnúčaatenatví na dHvéjíloh sten* tátech. Revoluce Indiánův. Z Nového Yorko oznampjí, ie v O-abamě vabonHli ae ladiáni. V prvém boji meči oiadnfky a Indiány bylo poitHleno na 30 otob. Povatalci sapalcji vai, vraidí a páchají prý nedýchané nkrntnoati. — Zároveň apráva pHoháal, ie povctání te velmi nebeapefině iíH.

Kronika církevní. Výtah z papežského Breve blahořečeni ctihodných mučedníků salsetských Rudolfa a soudruhů jeho T. J. Poavátné míitie indické, jeá av. Frantiiek Xavertký potem tvým byl aúrodnil, alooiiiy verdy kn cti av-lávě Boěí, kn apáae pak věfiné mnohým, a řádn Tovaryěttva Jeiíssva pHneali phevýbornoa chvála »kotků dobrých. Zajiité to bylo veliké pole, jehož ae Toveryiitvo Jeiíiovo v Indii njalo a námtbon ba i krví mnfiedniokon členů avých »velebilo. A dnea radujeme ce a toho, ie 5 mtčed- níkft Páně do počtu blabodevenoů pHjato jeat, z čehož rád Tovaryiatva Jeiíiova novon okraan a nový akvott na aebe bére. Jiootě mužové tito: Ridolf Akvaviva, Alton« Paobeoo, Antonín Franoitoi, Petr Bern a Frantiiek Aranea, o jejichž ctnoatném životě aleapcň kratičkými alovy »míněno budiž, aby patrno bylo, jak ae itali hodni mučednické koruny. R ;dolř Akvaviva béla původ avůj v rodn velmi uroaeném, aviak leakem kře«(aniké do konaloati a avatoati |atal ae jeitě uroaenějiím. Otec jeho vévoda vlaiaký Jan Jarolim a matka Markéta Pia roa. ae alavného roda del Carpo. Rudolf byl dílkem velmi nevinným |ui aa prvých let avých. Nejia ještě 14. let atár zonášel te tužbami velikých otnoatí, vyliti ta iv. víro krev ivon a aemHti jako mučedník. Jeho ardee cd po< čátkn notilo v tobě velikou látku к bližnímu, tak že nebylo mu lae potkati cbudata a nedali mu almužny. A nemM-li halíte, dal co měl tteba kut oděvu, tak ie mnohdykráte domů .«e vracel jednou bea svrchcíku jindy bea okuvi neb jiného oděvu.

Konečně přálo štěstí mně : stanul jsem u hvězdy alpské protěže „Sláva! Sláva! Sláva I“ zajásal jsem celým srdcem a celou duší zároveň, že jistě i sám vzdálený starý vetchý alpský brach Waldrast byl se sem ohlédl. „Jo, voz’iš?“ (Co pak se děje?)“ shůry ozval se Tyrolan a zároveň Agathos, ke mně spěchaje, zvolal : „Máte?! Máte?!“ „Mám!“ Agathos u mne stanul a stoje nazíral na krásnou malou hvězdu alpské protěže, jež jako malý chudý siroteček se chudinka krčila v nízké chudé travině. Pohlédl jsem úkosem na Agatha : rty se ponsmívaly blahem blaženého dítěte, ale všecka tvář při tom vála radosti a lítostí zároveň, jistě lítostí, dobráckou nezištnou lítostí, že nále- cem květu není on. on jenž tolik touží svém prvém kvítku alpská protěže. „Nuže?“ řekl jsem. „Co pak?“ „Prosim.* jistě zazněl radosti. „Hledám přece pro vás.* „Děkuji vám * „Agathos mi podal ruku. Stiskl jsem ji upřímné, Agathos utrhl si krásnou bílou'

„Vy mi jej dáváte?* váhavě řekl ( onéjšíbo býti. Agathos. i Zbývá ještě jedna bchnmilá oběť: „Nedávám, vždyt je váš.* | František Aranea, rosený Porta „Můj?* táhle pravil Agathos a hlas mu galeo, člen řádu Tovaryšstva Ješíiovs, byl pfí něžnou sametovou alpskou hvězdičku, vyňal v krajině tamní; při černi netoliko etavbn řídil, ze záprsí breviár a prvý kvítek alpské pro* práoi lidem ponejvíce snrovým • velikou tichostí těže, jejž byl poprvé ve svém životě utrhl a trpělivosti vykládal, alebrž tám ruce к dílu rukou vlastní, vložil si do svého breviáre. míval. Za to jej oslavil Ježíš Kristo* mnósdni- Za půl hodiny měli jsme každý kytičku ckou korunou, protěže. Tot json siuiebníei Páně, které si vyhlídl (Pokračováni.) Hospodin, by na oitrovi aalaetakém jako tiií A tato láaka к bližnímu roaaítiU v nim láaku к Bohu, která jej phmžla к tomu, ie ae vie cek Bobu v řádu Tovaryiitva Jeiíiova aatvětil. Rodiče mu ovieaa viemoiné překážky v povolžuí činili — ubohěmo jinoohu bylo podttoupiti boje kruté • vlaatními rodiči : neě vůle Boěí avitěaila. Aj hle, do filma apěje, aby noviciátem aa- počal iivot nový; tam jej byl předeiel jeho •trýo Clandiua Akvaviva, který poaději dloubá leta jak atarší veikeren řád apravoval. Se av. Aloiaiem byl také apHaněn, majíce! epolečně jednu prababičko; ae av. Stanialavem Kottkou bydlel jako ae avým bratrem v Kristu tčboi čatu v novioiátě. L«e si pomyaliti, jak tu oba andělé v poattvě lidtké ve spolek ae pôvabu- aovali ba o aivod do vrchu dokonaloati běleli.

Oviem ie tv. Stanidav Kos'ka téhož jeitě roku po kratičké nemooi do království nebeského odešel, aby sa tvou andělskou nevinnost adědil slávy věčné, kdežto Radolf Akvaviva měl aílu ducha tvého osvědčilijja v letku otnoati mučednické vyputtiti duli avou. Poslánu býti na miatie aámolaké bylo jeho přání jediné ; a bylo tehdy v Tovaryittvu Ječí- ě vu obyčejem, ie nejvýtečuějií členové jebo žísnili po smrti mučednické a proto se hlásili miasiím irdiokým. Radolf jta pHiii útlého těla nebyl s to poslání od představených obdrželi. I obrátil ■e ca Boba a vyslyšen jeitě. Nejta jeitě ani knéaem opustil vlast, na oe«tě do ladie v Lita boně přijal svěcení na kněae; načet se plavil se sondrnhy svými do Indie ai do města jmenem Gos, kdež přistáli. у Zde v daleké Asii byl napřed poslán к velikému králi mocgjWkému, sby ho na křesťan skou víru obrátil, odkudž в nepořísenou se vrátiv obdržel minii salsetikou, která mu brsoe korunu mučednické slávy na hlavu vsadi a. Spolu pak s ním adílel slávu mučedníka : Alfons Pacheco, rraeuý Spané), který po rodičích [a rodu knížecího a na ve adejíí statky velmi bohatého poeháaí. Pilností abožncatí vynikal jak v Alinaji tak v Bel monti, že veliké naděje do něho činěné oprávněny byly. A naděje ty se svýžily, když jako jinoch se hlásil, že volí dle rad Kristových opnstiti otce a matku, bohaté dědictví, nr. aeoé jméco vstoupili do řádu Tovaryiitva Jeiíiova, němž jak dokonalostí života tak vědomostmi nevšedně vynikl.

Uslyšev, ie prosby jebo aa misiie indické ryalyiány json, dal ae radostí do pláče a padna na kolena Bohu díky vadával aa velikou milost Jeho roaiafnoif a moudrost byly neobyčejné; proto mn svěřeny důlešité věci к vyřfaení v Indii v fiímě i v Portugalsku. V koleji salaet&nské Tov. J., která byla na ostrově a velké části ještě pohanském, svěřeni mu byli novokřtěnoi ; nesastával však úřadu tohoto dlouho, jelikoi v brace jako bojovník Boií aa sv. vím vydal iivot svůj. Antonín Franoitoi jest třetí v řadě blahoslavených mnčedníků. Se sv. Antonínem Padnanským společnou sdílel vlast a jméno, společnou rovněž touha bissati sv. evangelium a obdrželi mučedniokou kornnu. V mladistvém věku vstoupil do řádu Tov. Ježíšova a nejsa ještě betoy přípravou na knéi atvi, j’i touiebně představené prosíval, aby bo poslali na missíe indioké. Přání jebo ae vyplnilo. R 1581 v měsíci dobnu vyplní s 13 spolubratry a Lisabonu do Indie. V Gjc po skončených stadiích na kněse byl vysvěcen A rok na to 1583. podstoupil jako dnobovni správce osady Orlínské vlavnon mnčedciokcu smrt.

Ctihodný s cha Páně Petr Bern je ro aený Švýcar. Jako kněa brsy po vysvěcení v 25. roce věku svého vstoupil do řáda Tov Jei'iova. Tot byl mladý mni plný obné spo* itolského kn práci a oběti. Započav svůj noviciát v Římě n sv. Ondřeje kráčel • takovým ú«’lim po erslě křesťanské dokonalosti, ie předitavení neváhali posiati jej na téžké missíe indické prvé nešli noviciát tvůj byl ukončil. V Indii pak svěřena mn apoštolování na ostrově saisetikém. Všechny úřady duchovni správy ve škole i ohramu Páně aastával. A vše podnikal в velkou obětavostí. Kolikráte o biada a žísni konal dlouhé cesty přes hery a doly, přea potoky a řeky po 'neboje ae ani smrti Všady pončoval, křtil, svá ! tosti udílel, téiil, připravoval na smrt. Za to 1 vše připravovali naň nepřátelé sv. viry pomsto, i Hospodin však a jejich pomsty nstrojil mn ко I rann mučednickou, nad niá nemůže nic vsá

hnaný prvního arcibiskupa goácakého, Kašpara Araney ; dostatečně vsdělán a lohopnoitmi ok dařen měl ae státí knéaem, nei pokorný řehol nik volil spíše v řádě slon šiti jako bratr. Jako dobrý stavitel vystavěl mnoho koatelů beránkové mesi vlky hltavými praoovali a dne 15. červenec roku 1588. muěedniekon smrt »odstoupily Zuřivé devy pohanů se sběhly poitvnné pohanskými knéiími, jako by křesťané e jmenovitě katoličtí kniií byli rouhali jejieh bohů, topitelé jejich náboženství a vlasti. Ctihodní mittionáH poanamenavše ae svátým kříiem jmoo se honejiiti roaeitvané; ale marné namahán*. Tu se obrátí Rudolf ku svým spolubratřím řka: „Ve jménu Páně, ejhle rosmilf v Kristu bratři, doba toužebná naetala námi Setrvejme, nastavme hrdla t Tu naše srdce I* A meči a lípy a oitěpy a ukrutnými mukami vymstili ve na obětech svých, ba i na mrtvolách jejich jeitě sohlasovali žáho svou. Zpráva o hrdinské smrti mučedníků Páně donesla se aa nedlouho a Asie do Evropy. I v brace činěny pHpravy к tomu, by se dolaselo mučednictví a příčiny jeho. Konečně sv. Otec Lev XIII. po vsývání Опека sv. na den sv. Tří Králů dne 6. ledna 1893 veřejně prohlásil po obětované nejdr. oběti mie sv , ie к slavnému vyhláiení 5. mučedníků Božiob sa blahoslavené přikročili lae. Za tou přífiinon na prosby řádu Tov»ryi«tva Ježíšova a o své vlastní moci ustanovila Jeho Svatost, by se od té chvíle ctihodní aloiebnloi Páně blahoslavenými nasývali, jejich ostatky veřejné úctě pHslniné vystavovaly a obrazy se záři svěfoů osdobovati směly. Mimo to dovoluje tv. Otec, by se mie sv. příslnŠná sloužila a církevní hodinky odbývaly.

* Ze 8V. Stolice. Vzhledem к očekávanému příchodu 15.000 španělských pontniků, kteří přijdou uprostřed t, m. do fiima usta novil >e sv Olea na tom, aby oslava beatifi kece June Dávily Diega z Kadixa konala se ve chrámě sv. Petra, ooš se již od r. 1870 nestal '. Tamtéž přijme sv. Otec též poutníky ípanělske. — Tajné konsistorium kn praeko- nitováni biskopů a jmenování kardinálů bode dne 18. června, veřejné konsiatorrnm a vkládání klobouků dne 21. června. * Slavnosti a pobožnosti. V pondělí dne 9. dubna započne 40hodinná pobožnost v klášterním chráma Páně n milosrdnýoh sester v Karlině : v 7 hod. ráno bude zpovědník kláštera sir ušiti slavnou votívni mii sv. „Cibavit eos*, o půl 6. hod. večer slavné požehnání, V« čtvrtek 12. doboa jsst o půl 6. h. veěer tlavné Te Denm landamns. * Osobní. Z aroidiecése olomoucké: Dp. Ludvik Eliáš, kooperator v Rymařově, pre sentován jest pro knraoii v Oibreohtioícb. Administrátorem v Karlovoi ustanoven jest vp. Antonín Knotek, kooperator z Paseky. Vp. A gostin Zenner, administrator a Barnova. ustanoven jest as osobního kooperator« na No- vosady u Olomouce.

Denní zprávy. Btr К dnešnímu číslu přiložena jest nedělní příloha „Čecha“ èie 14, dále přikládáme prospekt „Zábav v černích“, na který zvláště upozorňujeme. * Úmrtí. Včera o 10. hodině večerní aemřel tu pan Čeněk T h o ř, jeden a nejatar- ěinh -- co do ilniby n littu — členů redakce „Politiky*. V setnolém ztráo česká žurnalist ka ■vláště strany koniervativnl pracovníka skvělého talentu, a moihottrané produktivnosti, jeni pnšel všemi odbory publioistioké činnosti .«tanul takto na výši «vého povolání. Čeněk Thoř byl molem silného ci'n, jenž prooháseje nevšedním vsděláním politickým, a vysoce vy vinoton m hutností analytiokon ve phěiněíalo žitých události neb akei politických, jevil i v jeho «lohn. Úv dní články jeho, jejichž počet jde do tisíců, vynikaly nejen mohutností cito nýbrž i jednolitostí dobu a všecky vštípily se v paměť přesnou Ingičností, jež byla jaksi la teucuí značkou tvůrčího dneha Tnořova. Jetím bylo dáno vystibnonti výmamné t dáloeti chara- kternujícim slovem, které pak dlouho bylo če eké veřejro.tí mincí a rnky do rnky podávanou.

Tak v dt báči» nejpalčivějiiho варева a názory strany mladoěeské žehl tnto násvem „konfus nich radikálů,* který dlooho nemetla v účin cí<h jeho umořiti, tek in lám dr. Vaiatý na Zikové Stole u Hradce K-álové dne 15 záfi r. 1888 s lažil se estři př.vlaatku tcho otupili Málo»-r>mn ja»t vědomo, ie název „ordonnance* jak nyní ještě j nenaje te tnamý diťokační výai s Gacttcbůr ae dne 8. trpná 1887 po- chá»í od čeňka Ti oře, jenž užil jej ve »na- menitém článku „Pohtiky* (pamatujeme li dobře te dne 15. srpra 1887 a • nímž potom tak vydatně operovala — iurnalatika strany svi b- di щув né. Vůbec Tbtř se sálibon a pH pádně užíval porovnáni vsa'ých se života vojenského, an na koooi let šedeiátých vřaděn na 3 leta ke 3. pěiímn p nku, s nímž r. 1882 aúčastnii ie drobě vý ravy bosentké. S evo „netáhlové*, o úč «stoici’, h velkolepého sjezdu strany národní v Méifanaké Beiedě dne 15 táli r. 1888 vyš o tež poprvé z jeho péra a sirentsováno oviem publicistikou m ad íčeskon kolnje jei‘ě drei v noli lekýeh potyčiáob našich.

Nesapomenutelno aůitare nám teš, jak Tboř po volbáoh dne 4. července r. 1891., kdy ' strana národní v obcích měattkýcb staron «lavo s/A kizoé jeité a velké dis i uhájila a značným eitě svým úipiobam oběti se dne 2 červene* uemlbla. velkou tuto obvili vysnačil. Bylo to «D několik řádků, kterými diky vadival statečným mužům staročeské Irgie, ale ty uchvátily. polemice byl Thoř bystrého oka a trefné ruky a výdedni tón její býval vidy oním vel- možným despektem rotivníka, jakým se jeví doch skutečně silný a osvícený I v oauserii fenilletoniatioké byl mistrem. Když robu 1885 pobytu svého v Karlových Varech pásl do „Politiky* své „Carltbader Causerien*, po* snával čtenář vieoek ten přskynnjíeí humor a lichotnou h>adkost jeho slohu. Tenkráte ještě překonala silná jeho konstituce plišivou nemoo ei v posledních dvou letech sačela se jevili spůeobem jii .hrosivým. Tbtř hledal «hojení pro těžkou svou óivní chorobu nejprve v Alpách (v Gollingu v Solnohradsku), potom ve

Forstbadu n Hostinného a v Božcově, v jehož blísku pražil své mládí. Ale sebe adravějil vadách nemohl již nabraditi, oo víee než čtvrtstoletou aohvaonjíoí prací žurnaliatiokou bylo udoláno I Jak jinak dojímaly tu jii jeho dopity, které uveřejňoval ve feuilletonn „Politiky“ I Zmiael neutnohajíoí hámor a na jeho místě vynikala jii povážlivě tiehá res’goaee a pocit, ie bude brsy konec. (Jednu a dojem- ýoh episod o obrazu Panny Marie jame tvého času v listě naiem uvedli) — Za pobytu svého v Karlových Varech zmíněného rokn, kdy tam dlel rnský kancléř Giara, podařilo ae Thořovi jej interviewovati. Sotva tam totii Giers přijel, slétl te tam celý roj spravodajů od nejvétiíoh německých listů, kteří chtěli Giersa „interviewovati*. Ale vsitky, jimii se toho doproiovaly, prosra- aovaly napořád jména iidovaká a Giers napořád odmítal. Mélt již smutné sknienosti „taktu* a „pravdomluvnosti* těchto pánů. Thoř „hodiv* se do fraku, ohlásil ae jako ěurnalista křesťanský a člen redakce Politiky* a byl okamiitě přijat Věnoje se až do posledního sbytkn sil duševních i tě leinýoh práci redabční ulehl konečně na počátku roka, aby jii vioe nepovstal. Thoř narodil ae roka 1844. v Moštěnioi a Přerova na Moravě jako syn učitelův. Oplakává jej ohof (dcera vrchního aemského sondního rady pana Bartla) a útlé dítko. Jeden a bratrů jeho jest profesorem na českém gymnasiu Brně, drohý učitelem v Doloplasleh u Prostějova.

* Kam to vedete lid? Sj tímto nipieem píše mladoboleslavský „Jiaeran* : „Mladoboleslavské Listy* vrhly se s celou su- řivostí na důstojnou slavnost Vakříiení Páně v Kosmonoiíoh a na tn naši nrjkrásnějií báchorka „Švanda dodák* na tamním jeviiti pro vosovanon. — Ubohý pisatel lokálky oná chtěje nepatrnému hloučku svých stoupenců přece nijakou radost spůsobiti, napsal o Vakří- ienl i o divadelním představení takový nesmysl, ie každý čtenář její besděky nad ni svolati motel : „O, svátá sprostoto I* A té důslednoati apravodajovy ! V úvodu avého slohového cvičení anaií se alavnort náboženskou vylíčili jako komedii a v druhé části krontí očima, jako by sám byl Bůh ví jak pobožný 1 Bohužel, že také mnosí inteligentní občaié podporuji v Kotmonoiích te sahnizdivif živly podvratné a pomáhají obíjeli v lido víra v Boha, v níž lid jediné tvé útěchy na'esà I První přtdstavení divadelní pořádáno ve prospěch důstojné církevní slavnosti, načež ochotníci nedbajíce četných obtíží, opakovali představení ve prcspčch účelu národního; a přece v řadách těch odpůrcův církevní slavnosti * divadelního představení vyskytli se ikůdoové, kteříž v slepé váioi a závisti bledé i obě představení překazili. Při prvním představení byl zámecký sál obecenstvem přeplněn a tn právě □prostřed představení nějaký ničema sbasì lampy před sálem, petrolejem polil před sámkem ametiitě a zapálil je v úmyslu patrném, aby představení pokaail 1 A tací lidé chtí sboi- némn, spořádanémn občanstvo připomínali národní podnikl Jest na nás se táaati : „Kam to vedete lid ?* Vy, kteříi jeho mravní zásady ubíjíte, o víro jej připravujete, roakol a neavoraoat rosiéváte a náboienské avyky lidu v poaměo-i uvádíte!

* Změna knížecího stavu. Píše ae „H. N.* a Mladé B ileslavi : Roku 1893 uděleno by'o drn Rudolfovi knížeti z Thnrnu a Tsxisn rakiu-ké státní občanství, jehož se před 25 lety byl vsdal. Kníše ie domohl к tomu konoi přijmnti do obecního svasku v Ninéři- oích, kdež býval obecním starostou, dokud sídlil db svém támkn nimiřiokém před rokem 1868. Minulý týden předložil právní sástopce jeho rodiny pan dr. Taugel, advokát v Nymburce, n zdejšího okreselbo hejtmanství к účelu směny v matrice niméřické listinu, obsahující císařské roshodnuti as dne 3 břesna 1894, kterými se povolnje knížeti d.u. Rndoifovi a Tburnu a Taxisu i jeho rodině odložení jména » stavu knížecího a propůjčením jména a dědičného titulu svobodných pánů a Tro* ■ková. Z pramene spolehlivého se dovídáme, še přeicbáiela rodinà sminava mesi plnomoení- hem nynějšího náčelníka kníáecího drmu Tfaurnů a Tix-aů v fiesně, Alberta kníšete a Tborru a Ttxiau, a aástopcem rodiny drs. Radolf* knížete * Thnrnu a Tsxisn projednávaná, podle které chot a dítky nynějšího avobodného pána dra. Rudolfa a Troakova obdržely «»jištění doiivotoíeh důchodů a pokladny kníiete řeaenakého. Kníže A bert Thorn a Taxis jest