Strana 2. Oíslo 117

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 29. dubna 1902.

oba mandátz Alostu a v Gsntu byly by předem zabezpačeny katolickým kandidátům, mandát za Char- leroi, Soiguies a Luttych socialistům, co zatím mandát za Verviers zůstal by pro socialisty a kato- líky sporný. Než tento výpočet jest pouze pravdě- podobný, protože v okamžiku tomto nelze nikterak předvídati, zda-li a kterak budou hlasy posunuty a kterak zvláště hlasy liberální padnou na váhu na prospěch té neb druhé strany. Skoro ve všech vo- lebních okresech vyhlásily již rozličné strany své li- stiny kandidátní. Strany kandidují vesměs své dosa- vadní poslance a senátory. Pozoruhodnou výjimku uči- nili sociální demokraté antverpského okresu volebního, ani kandidují tam na místě svého dosavadního zá- stupce dra. Terwagna soudům uprchnuvšího a v se- verní Francii prodlévajícího soudruha, bývalého vůdce dělníků v lodénicích Fabriho. Časopisy uveřejnily těchto dnů výnos, jímž vláda děkuje gardě občanské za obětavost, s jakou její důstojnictvo a mužstvo plnilo za obou posledních nepokojných téhodnů své povinnosti. Také liberální purkmistr v Brusselu po- děkoval z téže příčiny policii hlavního města. Ob- čanským gardám odpuštěno bylo za odměnu povinné letní cvičení; úředníci brusselské policle obdrželi od purkmistra dovolenou a peněžité odměny ze zvláštních městských prostředků. Také liberální časopisy a uspo- kojením zaznamenávají oba tyto výnosy. — Z Nizzy došla do Brusselu zpráva, 4e král Leopold uzavřel tam ve své vlastnosti jako vladař konžského státu »pro koranu státu na Kongu« značně veliké pozemky za tím účelem, aby zřízeny byly na nich sanatorium a léčební hotel pro onemocnělé neb invalidní úřed- níky a důstojníky státu na Kongu.

Ve Švédsku neustává ag tace pro zavedení všaobecného hlasovacího práva. Včera uspořádána byla ve Šockholmu v jeho prospěch veliká demon- strace, které se súčastnilo 30—40 000 osob. Také v většině ostatních švé lských měst uspořádány byly podobné projevy. Pokoj a pořádek nebyl porušen nikde. Záležitost msgra. Firmiliaua. Cíckevní spor, kterýž vypukaul mzi Srby a Balhary, trvá dále. Tkví svými kořeny v žárlení, jež ode dávna a ustavičně rozdvojuje bulharskou a srbskou církev. Čtenáři vělí již, že na biskupský stolec ve Skoplji, jehož obvod obývají z polovice Srbové a z polovice Balhaři, měl a má býti dosazen Srb Firmili an, jenž již po tři leta spravoval tuto diecési. Ale v Bnl- harsku vzniklo následkem toho veliké rozčilení a ze Sofie byly nasazeny všecky páky, jen aby zabráněno bylo vysvěcení Frmilianovu. Balharská vláda ihned obrátila se na Rakousko Uhersko, Rusko a Portu s prohlášením, že nemohla by převzíti žádné zodpo- vědnosti za neutralitu Bulharska, kdyby Srb Firmi- lian byl vysvěcen na biskupa. Rakousko Unersko ne- zaujalo vůči této záležitosti žádného stanoviska; Ru- sko naproti tomu postavilo se na stranu Srbův a při- mlouvá se za vysvěcení Firmilianovo. Také Porta dává přednost srbskému biskupu před bulharským blskupem. Zdá se také, že Bulhaři v celé této při podlehnou. K zavraždění ministra Ssipjagina. Vůči zprávám zahraničních časopisů, že prý ministr vnitra Plehve na svůj vrub rozkázal, aby vrah Ssipjagi- nův byl postaven před válečný soud, aniž by vyžádal si k tomu, jak odpovídá předpisům, carský rozkaz, zjišťuje ruská telegrafická agentura, že o příslušném článku zákona, na základě jehož učinil ministr své opatření, ponechává se ministru vnitra, aby v určitých případech učinil podobné ustanovení dle svého vlast- ního zdání.

Selské povstání na Rusi. »Neue Freie Presse« oznamuje z Petrohradu, že ministr vnítra Plehws odjel do Poltavy, kde má býti 20 náčelníků vzbouření oběšeno. Naděje Spojených států severoameri- ekých. Státní tajemník Spojených států Shaw pro- mluvil včera o hostině, konané v Pltzburgu řeč, v níž prohlásil, že Spojené státy odhodlány jsou nejen stře- žiti silnici, na níž žijí, nýbrž celou západní polokouli i se zeměmi a ostrovy, jichž dotýká se Tichý ocean. Americký blahobyt a americká energie, pak vlast- nictví Havaje, Filippln a istmického průplavu, jakož také největší loďstvo na světě, kteréž musejí Spojené státy opstřiti, to všecko přenese prý panství v Ti- chém ocsanu s britské vlajky na vlajku amerlckou.

Zprávy církevní. Dvě místa adjunktů při c. k. české theologteké fakultě. Počínajíc říjnem 1902 ob- sadí se při c. k. české theologické fakultě v Praze dvě místa adjunktů. Žádosti o tato místa, opatřené náležitými doklady a kolkované, jest zaslati do konce května 1902 děkanství téže fakulty. Nový obraz sv. Kateřiny Sienské, panny a patronky III. řádu sv. Dominika, posvětil v neděli, dne 27. dubna vdp. převor P. Václav M. Bubeník za čstné avsistence v chrámu Páně u sv. Jiljí (v Praz u Dominikánů) na nově zřízeném oltářl v jižní lodi. Obraz jest skutečně umělecké dílo českého malífe Dítěte a budou pořízeny dle něho vkasné světlo- tiskové kopie ve způsobé malých obrázků do modli- tebních knížek — kteráž pak bude lze obdržeti v sa- kristii u sv. Jiljí. — Po vysvěsení obrazu měl slav- nostní kázání dp. P. Jindřich Saip, Ord. Praed., o veliké světici sv. Kateřině; načež následovalo svaté požehnání. — Při té příležitosti se oznamuje, že III. řád sv. Dominika v Praze uctí a oslaví památku své veliké patronky ve středu, dne 30. dubna ráno slavnou mší sv. a sv. přijímáním v kapli řádové o6. hodině i bude také udělena generální absoluca ři- ditelem III. řádu vdp. převorem P. Václ. M. Bu- beníkem.

Sociální demokracie a dělnictvo. Zmínili jsme se již před nějakým časem o vý- vodech dra. Freunda v »Soc. Praxis«, jimiž tento vý- borný znatel pomérů mezi děluletvem a sosiální de- mokracil dospěl až k úsudku, ža sosialní demokracie zájmy dělnické vlastně citelně poškozuje. Vý- vody tyto jsou tím důležitější, ježto je nepronáší ni- jaký nepřítel dělnictva a rovněž ne slepý odpůrce soeiální demokracie. To také asi nejvíce soclalní de- mokraty mrzalo. Jinému by ihned vpálili na čelo znamení advokáta kapitalistů a nepřítele proletářů, což přece jen Freundovi učinitl se neodvážili. Sasla- biti vývody jeho, bylo tudíž to jediné, co se dalo dělat. Pokusil se o to v »Soc. Monatshefte« říšský soc. děm. poslanec von Elm.

Poslanec v. Elm snaží se ve svém článku do- kázati, že odborové spolky socialistické v nijaké pro- tivě se nenacházejí vůči straně samé. Avšak při nejlepší vůli obhájíti socialní demokracii, uklouzlo pánovl z Elmů dosti důležité přiznání. Píše totiž: »Není pochyby, že mohutnění odborového sdružování vykonávati bude vždy větší vliv na politické hnutí délnické. Strana socialně-demokratická . . . . nebude tak pošetilá, aby sa tomuto vlivu vzpírala, jak to kdysi vůdcové hnutí chartistického činli«. Na tato slova navazujíc, táže se Freund: »A což jest-li strana sociálně demokratická přece tak »pošetilá« bude, co potom pane z Emů? Potom musí se dělnictvo od »strany« odtrhnouti a svou cestou se ubírati. Nu a já tvrdím, že sociální demokracie již dávno tak »poše- tilá« jest, že se to v širokých kruzích dělnictva již také nahlíží a že jen řada okolností tento proces »emancipace dělníka od strany« zadržuje.« Že dělnictvo na politické hnutí dělnické vllv vykonává, s tím Freund souhlasí a dosti jadrně po- vídá také, proč tomu tak jest: »Dělníci stávají se čím dále, tím více reálními polítiky a zdatné zvý- šení mzdy ve stávajícím státě jest jim milejší, než ministerské křeslo ve státě budoucnosti«.

Totét tvrdili jsme, byť snad trochu jinými slovy, již častokráte. Nejlepší prostředek k potírání soclali- stlckých revolučních plánů jest a bude i na dále pro- vádění reforem sociálních. Sociální demokracie sama to nejlépe ví, že jí s této strany hrozí největší nebe- zpečí, proto také se těmto raformám vůdcové její po- smívají, nazývajíce je opovržlivé příštipkářstvím. To ale nesmí přátel délnictva, jakož i jiných utlačova- ných a dnešními sociálními nedostatky trpících stavů odetrašiti. Právě v dělnictvu jest asi nejméně chuti dáti se strhnouti k nějakým revolučním exkursím,a kdyby jí tu z části bylo, zmizí zajisté nadobro, jak- mile se dělnictvo přesvědčí, že zavedenými reformaml postavení jeho skutečně se zlepšilo. Na tuto cestu již dávno poukazoval Schäffle a označil ji za jediné vy- datný prostředek k potírání sociální demokracie, jehož užitím úplně odpadají všeliké ty výminečné zákony, v nichž mnozí méně prozíraví státníci domnívali se spatřovati nejvydatnější prostředek proti sociální de- mokracii.

Dr. Fraund uvádí dále pádné důvody o tom, kterak soclální demokracie chováním svým zájmy děl- nictva poškozuje. Uvedeme zde pouze výrok ministra Helldorfa ve sněmovně altenburské: »Jakkoliv žá- doucno by bylo, abychom měli radu odborníků z kruhů dělnických, není to dnes možné, neboť pokud nalézá se dělnictvo pod vedením sociální demokracie, jest ne- stranný úsudek v dělnických otázkách nemožným. Nu vida! Co se vůdcové socialističtí nachvástají o svých zásluhách o dělnictvo a zatím svým drzým způsobem poškozují i nejspravedlivější požadavky děl- nictva. Vším právem můte tudíž dělnictvo volati: Pán Bůh nás chraň před našími přátely, před nepřátely dovedeme se již chrániti sami.« To dobře vystihuje dr. Fraund, když píše: »Staví-li sociélní demokracie požadavky ku prospěchu dělnictva, narážejí tyto, byt i z části oprávněny byly, na mocný odpor jediné z té příčiny, že postaveny byly sociálními demokraty a po- tom proto, že sociální demokracie nechca činiti nějaké koncesse. (Buď ryc, anebo nic!) K tomu pak ještě druží se onen nevraživý způsob, jakým soc. demokracie tyto požadavky odůvodňuje. Tato taktika protiví te

často i lidem, kteří na půdě těchto požadavků stojí a činí jim to často nemožným za ně se zasazovati.« Konečně uvádí dr. Freund ještě tu okolnost jako dělnictvu škodlivou, že sám císař zdánlivě nepříznivě vůči požadavkům dělnictva se staví. Lze se tomu po všem, co bylo uvedeno, ještě diviti? »Vidí-li císař — píše Freund — kterak massy dělníctva v den voleb pro sociální demokraty hlasují, vidí-li, kterak sociální demokracie proti každému, sebe více dělnictvu příznl- vému zákonitému opatření štve, každý úspěch naší sociální politiky posměchem a hanou provází, lze mu to potom zazlívati, že vzdor svému, dělnictvu příznl- vému smýšlení na hnutí dělnické s nedůvěrou po- hlíží?« Pisatel článku ovšem tvrdí, že ti, kdož přo soc.-dem. kandidáty při volbách hlasují, nikterak tím nemíní demonstrovati proti koruně, nýbrž činí tak jediné v té domněnce, že tím pro své zlepšsní udělalí to nejmoudřejší. »Ale i ty dělníky — končí dr.

Freund svou úvahu —, kteří se zcela k sociální de- mokracil přiznávají a v republikánské vládní formě všecku svou spásu spatřují, mohla by přítomná doba poučiti, jakému klamu se oddávají, očekávajíce od republíky více, než od monarchle. Ať popatří na Francli, nejmladší to republiku se socialisiíckým mini- sterstvem! Co koná tato republika na poli sociálním, co koná ve prospěch dělnictva, a zda-li může jen z daleka přirovnati se k Německu? Némecko kráčí v čele soclálně-politického hnutí, ve prospěch dělnictva činí více než kterákoliv jiná země, a co ještě více by konalo, kdyby císař tomuto hnutí úplně se přl- klonil.« Vzdor rámusu sociálně - demokratického tisku, vzdor protestům z odborových kruhů proti mým vý- vodům činěným, setrvávám neochvějně při svém pře- svědčení, že budoucnost nedaleká roz- hodný obrat v poměrech dělníctva k sociální demokracii přivodí. Znamení příštího rozvoje bude: Boj dělnictva se »stranou« o nadvládu Kéž délnictvo zvítěsí !«

Dvojí zločin. Dlouho již nebyla celá veřejnost tak rozčilena, jako záhadným po celý týden téměř zločinem, jen udál se pod baštou č. XIII. sv. Bernarda v nejblisší blízkosti živé Prahy. Sta pověstí a zkazek straši del- ných vyprávélo se na všech veřejných místech, v ho- spodách, vinárnách 1 kavárnách, v domácnostech ne- mluveno o ničem jiném, než o zavražděném Wolfovi a neznámém vrahu či vrazích. Nervosní chvat a shon po zprávách nových se v čtenářstvu denně zveličoval, noviny šly na dračku a každému četl jsi na rtech: »Maj' ho?« Ale pořád do záhadné události netry- skalo světlo, jevila ee rozmrzelost i únava. Orgány policejní však pracovaly baz únavy, se zimničnou horlivostí a pílí, a jim patří zásluha, že konečně, po týdnu, nastalo vyjasnění, že pachatelé byli vypátráni. Mimo jiné jsou to pp. policejní rada Olič, policejní komísař Protivenský, polic. koncipista Kno- tek a adjunkt Vejřík se 14 civilními policisty, kteří s napjetím všech sil do únavy ve dne v noci pátrali, aby zjevila se pravda, a aby zábadná událost se vysvětlila. Konečné dopřáno jím krátkého oddechu.

Žlověstné číslo. Sotva rozbřesklo se po nedělní měsíčné noci světlo sluneční, jž rozlétla se jakoby elektrickou jiskrou po Praze i předměstích zpráva o příšerném zločinu, jenž udál se v příkopu hradebním pod baštou č. XIII. t. zv. baštou sv. Bernarda, na katastru obce smíchovské; nalezli totiž osudného předminulého pon- dělí dělníci do práce se ubírající ze Střešovic a od- jinud ke Braské bráně, v příkopě na zrosené trávě mrtvolu mladého; elegantně oděného, neznámého muže, jehož úbor byl ve valném nepořádku, a jehož hlava zkrvácena i poseta několika těžkými ranami. Trato- liště krve pod hlavou, a také okolí postříkáno li- skou krví. Rozzvučel se policejní telegraf, na místo přispí- šili nejen novinářští zpravodajové pražských denních listů, ale i spousta zvědavců. Telegrafní zpráva letěla z komisařství v Bubnech na komisařství král.-hrad- čanské, odtud na policejní presidium a do oddělení vyšetřujícího, kde přednostou je polic. rada p. Olič, že nalezena byla mrtvola zavražděného muže pod baštou č. XIII. A tu hned šeptalí si staří policisté a detektivové, že je to nešťastná 13, která přinese řadu nehod, a že celé vyšetřování bude valně stíženo a znesnadněno. Ba četní škarohlídi tvrdíli, že záhadný hned předem tento případ snad nikdy nebude vysvětlen, ba že sotva zjistí se osoba zavraždě- ného, tím méně osoba pachatele či pachatelů. Oč se jednalo. Zřejmo, že v případě tom jednalo se o vraždu úkladnou a loupežnou. Vysloveno také mí- nění, že zavražděný vůbec snad ani tobolky neb jiných věcí cenných na podobnou exkursí s sebou ne- vzal a když nalezeny později v kapse jeho kalhot zlaté hodinky e řetízkem, ustálil se momentně náhled,