1
masthead
Ročník padesátý třeti.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek 17. července 19.3.
Praha
4
article
la ranní a večerní listy
předplácí se
v Praze v administrani
na měsl
na čtvrt leta . . . . 8 K —
s dvoji donáškou
na měsíc. . . .
na dtvrt leta . . . . 7 k e2h
ve Gllálkách: , K oo
na měsíe
Poštou
na městn.
na čtvrt leta . . . . 9 R 60
s dvoji zásilkou
na měsín
n tortieti :. . .
Praha
R 60
5
article
Dnešní číslo pro Prahu jest o 8,
s přílohou pro venkov o 12 stranách.
Finanční krise zemská.
Naše zpráva o nedělním článku „Českého
Slova“ vyvolala odezvu ve všech orgánech
stran z vinohradské schůze. Odezvu různou.
V národně-sociálním orgánu hrubou, sprosto-
tami oplývající jen proto, aby dokázal správ-
nost povzdechu svého nedělního čísla: „Kdyby
u nás (t. j. v „Českém Slově“) bylo více roz-
vahy a rozhledu než malicherného škorpe-
ní...“ Ale konečně hrubosti národně-sociál-
ního orgánu mají již v Čechách tak nízký kurs.
že nikoho nezraní.
Jednomyslně orgány etran z vinohradské
schůze pozastavují se nad tím, že charakteri-
sujeme dnešní krisi zemskou jako krisi fi-
nanční. Od toho nás nemohou odvrátiti, ob-
zvláště když vidíme, že právě Němci jsou to,
kteří tvrdí, že krise je hlubší, že je ústav-
ní, že je potřebí nahraditi nynější
zemské zřizení jiným, jim přizni-
vým, že je potřebí, aby třeba ce
stou oktroje nastal ústavní pře-
vrat, má-li býti krise česká rozře-
šena.
My bráníme se tomute nátlaku německé-
mu na vládu, aby právo nouzové rozšířila na
oktroj nového zemského zřízení, my dokazu-
jeme a to plným právem, že by země
mohla býti bez závady spravována,
kdyby zemský výbor měl finanční
prostředky po ruce a je také toto naše
stanovisko v plném souhlasu s usnesením zem-
ských poslanců našich, kteří chtějí řešiti věc
tak, že vláda dá zemskému výboru 10% zvý-
šení přirážek — aby nevzrůstal dluh země u
státu — a povoli 4korunovou pivní dávku do
konce r. 1917, aby země mohla dostáti jiným
svým závazkům.
Němec
Praha
Čechy
6
article
Těmito dvěma akty jest vše skončeno
prozatím.
Celý rozpor mezi drem. Kramářem a vět-
šinou klubu spočíval v tom, že dr. Kramář
pokládal při ohromné převaze koncentrova-
ných Němců na radě říšské a obstrukcíchv
jiných zemích za nemožné politicky, aby u
vlády mohlo býti vynuceno 10% zvýšení při-
rážek a zavedení 4korunové pivní dávky, a
proto chtěl připustiti, aby se to mohlo státi
opatřením z nouze (zemský výbor by se po-
děkoval, sněm byl by rozpuštěn, v zemském
zřízení není opatření pro tento případ, když
není zde ani sněmu, ani zemského výborua
proto doplněním zemského zřízení zavedena
by byla komise jen pro otázky finanč-
ní a pro jurisdikci).
Většina klubu zemských poslanců stála
na stanovisku, že právně i politick
je možno, aby byla vláda donucena jak zvý-
šení přírážek, tak pivní dávku povoliti z em-
skému výboru bez jiných opatření.
Tedy také většina našeho klubu stála na
stanovisku, že jde o krisi finanční.
Naše strana na tomto stanovisku právem
může státi, poněvadž byla ochotna politickou
krisi zemskou řešili dohodnutím s Němci. Jak-
mile ovšem Němci přerušili jednání a spustil
se na cestu způsobiti úplný finanění roz-
vrat království, bylo přece první starostí po-
litiky české odvrátiti tenio rozvrat, poněvadž
pod tlakem linančního rozvratu nelze přece
jednat o uspořádání politických poměrů mezi
oběma národy.
Vláda také výslovně prohlásila, že ona
chce řešiti jen finanční krisi v Čechách a na
tomto stanovisku setrvala, i když projekt na
vzdání se zemského výboru padl.
Prohlásíla prostě, když zemský výbor může
plniti povinnosti finanční, že nemá důvodu
k nouzovému opatření.
Kramář
doktor
Němec
Čechy
7
article
Chtějí-li Němci jedncstranné oktrojírk
ve svůj prospěch, dokazují-li, jak vlastní pří-
čina krise spočívá v nespravedlivém jich za-
stoupení v zemském výboru, v nedostatečné
ochraně jejich jako menšiny v zemi, je to ko-
nečně s jejich stanoviska pochopitelno.
Dokazují-li však české strany, že
nelze odvrátiti oktroj jinak než všeobecným,
rovným právem hlasovacím, činí-li návrhy na
lámání obstrukce, chtějí-li vytrvalé rozpou-
štění zemského sněmu, stálé nové volby atd.
pak prostě vždycky buď narazí na to, jak
a z čeho bude do té doby zemský
výbor hospodařit, nebo chtějí oktroj
politický a mechanický absolutismus. My
charakterisujíce zemskou krisí jako finanč-
ní a setrvávajíce na tom, že změna zřízení
zemského a volebního řádu má býti výsledkem
jednání obou národů a má býti usnesena sně-
mem, omezujeme právem a účelně dnešn
úkoly české politiky na to, co jest nejdůle-
žitější, co tvoří základ prodalší nor-
mální a ústavnírozvoj, totiž odstra-
nění finanční krise zemské.
Němec
8
article
Jaké léčebné prostředky byly navrhová-
ny? Dočtli jsme se, že má býti obstrukce ně-
mecká lámána tím, že bude sněm rozpuštěn
provedeny nové volby, znova rozpuštěn a no-
vé volby atd. Ale, jak bude hospodařit zem-
ský výbor v té době? Každé volby s rekla-
mačním řízením vyžadují nejméně dvou mě-
síců. A 2. srpna t. r. bude zemský výbor na
dně pokladny. Nemluvíme o účelnosti a pro-
veditelnosti tohoto prostředku, jen ukazuje-
me, že bez odstranění finanční kri-
se není možno tento prostředek zkoušet.
Svolání sněmu, pokus zlomiti obstrukc
německou násilím. Prostý počet dá, že při ob-
strukci jedné třetiny sněmu, i kdyby byla pro-
váděna jen řečmi, ne brachiálním násilím.
proti němuž není ochrany v jednacím řádu.
dovedou němečtí poslanci na měsíce protáh-
nouti jednání na př. o předlohách, připrave-
ných finanční komisí. Jak bulde mezi tím
hospodařit zemský výbor?
9
article
Jediná pomoc je ve všeobecném rovném
právu hlasovacím na sněm a do obcí. Řekně-
me, že se to bude ústavně provádět, totiž že
bude projednávána reforma volebního řádu
na sněmu, poněvadž jsou přece všechny stra-
ny proti oktrojí.
Pokud jde o obce, není ještě ani předloha
podána, pokud jde o změnu volebního řádu
do sněmu, jsou návrhy v komisi, musily by
se projednávat zde, kde by německá obstruk-
ce měla volné pole, a v plenu by prostě svým
odchodem zmařila každé hlasování, ježto
musí býti přítomny tři čtvrtiny sněmovníků.
Ale jak bude v té době mocihospodařit
zemský výbor7!
Konečně dlužno prý léčit krisi revisí celé
ústavy, decentralisací, státním právem, rozumí
se samo sebou, že ústavně provede-
ným, poněvadž i naši státoprávníci, kteří to
navrhují, hoří pro ústavnostl
Kde se to bude řešit, zdali na říšské radě,
která se sejde v říjnu, či na nedělném zem-
ském sněmu, kde každou změnu zemského
zřízení mohou svým prostým odchodem
zmařiti Němci, aby nebyly přítomny tři čtvr-
tiny sněmovníků, to se prostě neříká. či má
to býti oktrojem?
Němec
10
article
Nač tedy brání se strany z vinohradské
schůze tomu, že krise je krisí finanční proto.
že zemský výbor nemá pevných, trvalých a
dostatečných příjmů?
Samy strany ty to uznávají, navrhujíce
prostředky k nápravě. Že nenacházíme je pro-
veditelnými a říkáme to, je naše povin-
nost, nechceme-li, aby veřejnost naše oddá-
vala se illusím a heslům. Jestliže někdo.
třeba zodpovědný poslanec neb list učiní na-
zdařbůh návrh, nestaraje se o předpisy právní
a hospodářský stav, dělá-li povrchní po-
litiku, máme nejen právo, nýbrž povinnost to
říci, a to tím spíše, že naši poslanci po dobu
obstrukce německé na svých zodpovědných
místech o odpomoci přemýšleli a provésti hle-
děli to, co bylo proveditelno,
Řekne-li prof. Masaryk! „Pusťte
blázny z blázinců,“ říká tím zemskému
výboru, aby obmezil vydání, zavřel blázince,
nemocnice, donucovací pracovny, odňal sub-
vence divadlům atd., čili aby nevydával pe-
níze, když nemá. To se však již stalo, že zem-
ský výbor všecko vyloučil z rozpočtu, k čemu
po zákonu a dle smluv není vázán. K čemu
po zákonu je vázán, musí plnit, k čemu dle
smluv je povinen, musí dodržet, nechce-li zemi
vydati žalobám na náhradu škody, kterou by
jistě vznesla divadla zemská, kdyby nevyplatil
jim subvence a znemožnil tím hry.
Řekne-li „Samostatnost“, že vláda má
dáti zemi prostě peníze, jako dala Haliči, ptá-
me se, kdy a jak? Na odpověď marně čeká-
me. Řekne-li „Čas“ a „Samostatnost“, že vlá-
da musí zemskému výboru dát peníze, ptáme
se, jak to má ústavně provést, ale odpo-
vědi se nedočkáme.
Sam
profesor
Masaryk
Halič
11
article
Národně-sociální orgán vyrukoval s řadou
návrhů. Země měla uzavříti půjčku v cizině
pomocí, resp. pod pláštíkem měst. Nemožný
návrh na prvý pohled. Země má vydati po-
kladniční poukázky. Na prvý pohled nemož-
né, poněvadž k tomu je potřebí zákona
musí se tyto poukázky někde umístit. Doma
to nejde a „České Slovo“ to také nechce, po-
něvadž nechce napínati domácí trh. Cizina
bude chtiti vědět, jak tyto pokladniční pou-
kázky pokladna zemská zaplatí. Konečně pří-
mou půjčku v cizině. Ukázali jsme, jak byla
připravena půda při obou půjčká c
pražských ve Francií.
Strany z vinohradské schůze prý nemohly
zabíti pražské půjčky, poněvadž měly na rad-
níci 5 zástupců. Ale žurnalistika si říká s ed-
má velmoc. A když tato velmoc začne bio
na poplach, podezírat, křičet, na davové in-
stinkty působit, je bez zodpovědno-
sti? Co chtěla docílit? Přesvědčit, za-
strašit, najít lidi, kteří by si řekli, že nepo-
třebují si dávat nadávat, kteří by utíkali před
nepopulárním návrhem půjčky obecní, zma-
řit ji chtěla tato žurnalistika,a
když pro sebe a svoje mínění zlákala řadu
obecních starších, říká: mohli přijít, mo-
hli hlasovatl
Ne, ze zodpovědnosti za to, že veřejné mí-
nění může býti přímo harangováno proti ji-
stým projektům a že tyto projekty tím pad-
nou, poněvadž ti, kdož je mají provésti, pod-
lehnou veřejnému mínění, se ani žurna-
listika, ani agitace stran nevymk-
ne vytáčkami
Mluvíme-li o illusích půjček ve Francii
můžeme o tom mluvit, poněvadž víme, jak za
dob, kdy vyhlášen finanční boykot trojdohody
proti trojspolku a miliony francouzského kapi-
tálu se stěhovaly z Rakouska, dopadaly vše-
cky intervence, o nichž v novinách nepíšeme.
Francie
Rakousko
13
article
Snad později bude lépe a pak se ta historie
napíše.
Naše strana byla pro malý finanční plán
Bylo na ní útočeno a za úspěch oposice české
bylo prohlašováno, že bylo zmařeno červen-
cové zasedání. Ale jisto je, kdyby malý fi-
nanční plán byl hotov, že bychom právem
mohli žádati vládu za zálohu na nové údě-
1y, že by vláda je odepříti nemohla, poněvad
je nám i jiným zemím dává a dávati po zákonu
může.
Proti inkameraci pivní dávky byly vše-
cky české strany. Byl to návrh vlády.
jak pomoci financím. Vždyť v předloze o pivní
dani inkameruje se, t. j. zahrnuje se do státní
daně z piva dávka pivní i pro země, kdeji
vůbec nemají, jako v Čechách, a to ve výši
4 K, v jaké ji vůbec neměly (jako v Čechách,
H. Rakousích, Štyrsku atd.). Všecky če-
ské strany bezrozdílu odmítly o tom-
to návrhu vládním jednat. Je úplně lhostejno
zdali to bylo správné čili nic, to prostě rozho-
dovat nechceme. Ale faktem zůstane, že tout
cestou, přes říšskou radu, jsme nedostalí 32
mil. korun ročně a že tedy touto cestou jsme
nezamezili finanění krisi v Čechách a nepod-
lomili německou obstrukci.
Nechť říkají strany z vinohradské schůze
cokoli, faktem zůstane, že bez zažehnání fi-
nanění krise království Českého, otevře-
ním nových pramenů příjmů pr
zemskou pokladnu, to jest pramen
příjmů, plynoucích z veřejných
dávek obyvatelstva, nemůžem
docíliti zabezpečení ústavníh
života v zemí. To žádají poslanci naší
strany od vlády. Všecko ostatní jen zatemňuje
nutný, nejbližší náš cíl, odvádí od pravé pří-
činy zla a proti tomu přirozeně budeme stát
i nadále.
Čechy
H . Rakousy
Štyrsko
14
article
Noví dědici Balkánu.
Noví dědici Balkánu.
Válkou mezi spojencí octly se všecky
konferencemi velevyslanců v Londýně zdánli-
vě zhruba upravené otázky blízkého Východu
na novo v pohybu, ale směr tohoto nového po-
litického proudu není již příznivým ani bal-
kánským Slovanům, ani politice trojdohodové
Byl-li vítězný spolek čtyř balkánských králů
dílem trojdohody — jest válka mezi nimi zni-
čením jeho úspěchů a zklamáním jeho pro-
tektorů.
Důsledky tohoto nového převratu na Bal-
káně, dnes již dosti patrně, postihnou přede-
vším tamní mistní činitele. Z nich poražení
Bulhaři i vítězní Srbové a Černohorci pozbylí
a pozbývají ono předáctví, jež si v bojích
s Turky nepopíratelně zasloužili a dobylí.
Dnes, kdy oslabené své síly zdecimoval bo-
jem bratrovražedným — derou se v popředí
před ně Řekově. Tito za války s Turky si
vedli velmi vypočítavě, šetříce svých síl, aby
nyní tím důrazněji mohli podporovati své pře-
pjaté požadavky, jejichž nikoliv podřízeným
cílem jest zatlačení Bulharů od moře Egejské-
ho. Na poradách londýnských zatlačeni byli
Srbové od pobřeží moře Adriatického na pro-
spěch Albanců, a tak mizí opět snad na dlouhé
věky naděje, že jižní Slované rozmnoží při-
mořskou oblast svou a vliv svůj a moc svou
na moři. Jední i druzí budou hospodářsky
opět více méně závislí na cizině. Snad jedině
utvořením neodvislé Makedonie jakožto no-
vého slovanského státu na Balkáně bylo by
možno zachrániti jižnímu Slovanstvu vydat-
nější podíl na pobřeží moře Egejského.
Ještě vyzývavěji než Řekové, kteří poža-
davky své aspoň mohou krýti tím, že společně
Srba
Řekův
Turek
Bulhar
Slovan
Řek
Balkán
Londýn
Bala
Makedonie
15
article
3 enlodleo
adj
V drobném prodejie
ranní dislo o sobě
za s
večerni
za d
Ve filiálkách na venkově
ranní čislo
vočeri
. . . . . 5b
Inseráty
plati se hotově napřed-
Předplnceni a inserty
jim
sdministrace v Marianské ul., a.
Tam nacházejí se táž
ředakce, tiskárna a expedice
„Národnich Listů“
Rukopisy se nevracejl
16
article
bojovali proti Turkům a pomáhali vítěziti
mají tudíž i nároky na území, odstoupené Tu-
reckem, jež nyní zbraní Bulharům odňali, po-
činají a počínali si Rumuni.
Ač se vůbec neúčastnili války proti Tur-
kům, přihlásili se také o podíl, jejž si vyhlédli
na sousedním území bulharském. Vídouce, že
Bulhaři a Srbové hubí své síly v touze po nad-
vládě na Balkáně, ohlásili svůj zájem na zá-
pase tom, aby prý hájili rovnováhu, ve sku-
tečnosti však, aby se zmocnilisami na d-
vlády! Vždyť jinak na jejich postup ani nelze
pohlížeti, když Bulhaři zatím se obrátili na
Rusko a na velmoci, aby přispěli obnoviti
mír, když bez odporu ustoupili před Rumuny
z krajů od Turtukaje na Dunaji přes Dobríč až
po Balčik na Černém moři a když zkrátkao
nadvládě Bulharů po nezdarech proti Srbům
a Řekům vůbec již nemůže býti řeči.
A právě ve chvíli vyjednávání o mír mezi
Bulhary, Srby a Řeky posílá Rumunsko celou
svou mobilisovanou armádu přes Dunaj; ve
sněmovně rumunské předčítá předseda mini-
sterstva Majorescu královské poselství,
němž se prohlašuje, že „vláda musila se cho-
píti vhodných opatření, aby udržela za nových
poměrů na poloostrově balkánském místo, jež
přísluší Rumunsku!“ Toto odůvodnění snad se
dalo poslouchati, než válka mezi spojenci vy-
pukla a Bulhaři přepínali své nároky; ale co
chce Rumunsko nyní po porážce Bulharů a za
stavu skutečného klidu zbraní a za pokusů
o mír?
Na to jest jen jediná odpověď: kořistiti
ze svých neporušených sil válečných jak na
újmu Bulharů tak Srbů.
Rumunsko zkrátka okázale nedbá výsled-
ků porad londýnských o upravení Balkánu.
nedbá ani ujednání konference petrohradské,
za to jeví se býti nositelem myšlenky podati
ruku všem protislovanským zájmům na Bal-
káně, zvláště pak Řekům a Albancům.
Bulhar
Rumun
Srba
Řek
Balkán
Rusko
Dunaj
Balčik
Rumunsko
Bala
17
article
To vycítil bystře slovanský politik, jenž
v „Jugosl. Pregl.“ upozorňuje, jak Rumuní si
chtějí osvojiti území slovanské, a praví, že
není myslícího politika, který by nepociťoval,
jak se Rumunsko úskočně vlírá mezi ně, jak
se mísí do sporu srbsko-bulharského, a že to
nečiní pouze za sebe, ale i za ony síly, jejichž
je exponentem. A to jest věc. kde zájmy bul-
harské a srbské jscu opět totožné! Teď se
staví Rumuní proti jedněm, zítra se postaví
proti druhým. Ochrana pro oba národy spo-
čívá pouze v jejich rychlé dohodě a obnovení
spolku.
Pravili jsme již, že balkánští Slované bu-
dou nadále míti proti sobě jinou balkánskou.
n e slovanskou koalici.
Mohlo by se zdáti, že tento úspěch poli-
tíky trojspolkové by měl být oceněn uznáním
zahraničné politiky hr. Bertholda, ale není
tomu tak. V poslední době množí se naopak
útoky v říšsko-německých a uherských časo-
pisech proti němu, kryjíce se obratně kotr-
melci, jež prováděla vídeňská žurnalistika po
celou dobu krise balkánské.
Stojíme tu před zjevem, jenž se dá jen
nepřímo vysvětliti. Poslední události na Bal-
káně umožňují trojspolku, aby otevřeněji se
hlásil k těm, kdož pomáhali rozbíti svaz bal-
kánský. Proto slyšetí jest nejen výstražný
hlas anglického ministra věcí vnějších, věno-
vaný Evropě vůbec, nýbrž i hlas prince z ně-
mecké královské rodiny a ujce korunního
prince rumunského (saské?), uveřejněný jako
interview ve „Wiener Ztgu“, kterýž zabývá
se Rakouskem a jeho dosavadní politikou bal-
kánskou, vytýkaje zejména, že v Bulharsku
byly podníceny přílišné naděje, že se nadržo-
valo šovinistické politice maďarské proti již-
ním Slovanům a že balkánská národnostní
Slovan
Berthold
Wiener
Rumunsko
Bala
Evropa
Rakousko
Bulharsko
19
article
O Mikoláši Alšoví.
O Mikoláši Alšoví.
Julius Zeyer měl, jako umělec, jen velké
lásky nebo veliké nenávisti, nebo, řekněme.
znal jen obdiv nebo příkrý odpor. Mezi tím
v obvyklém hodnocení leží tak zvané uznání,
pochopení a odvážení skutečných sil a da-
ných poměrů, na nichž se měří možná výška
výkonu. Zeyer však cítil a žil jen uměle-
cky a netrudil se tím, že mu kritický smysl
selhával, nebo vlastně docela scházel. Vě-
děl, že ho nepotřebuje. Měl soběstačnost tvo-
ření. Jeho láskou byl Zola. Snad jej přece
nemiloval, ale jistě se mu obdivoval. Ten-
kráte, před mnohými lety, mne to překvapo-
valo: Zeyer se však nepouštěl do vysvětlo-
vání a ještě méně chuti jevil poučiti mne,
kterému bylo na podiv, kterak tento ro-
mantický fantast může s úctou mluvitio
nahém naturalismu, který tehdá ještě platil
za hrubý a urážející. Očekával jsem, že
Zeyerova láska vyhledává si svůj objekt
mezi krevním přibuzenstvem, Obracel se
ovšem i tam se svojí nákloností, no však
s obdivem. A přece je věc jasná a přiro-
zená, jak jsem později poznal a leží v psy-
chologii umělce i člověka. U Zoly mohl
Zeyer skládati poklouu jeho umění, jeho
tvůrčí mohutnosti a neodolatelné výraznosti
formy. Látka, z níž tvořil, svět, jejž směle
uvedl do umění nespadaly tu na váhu. Tyto
říše Zolovy a Zeyerovy ležely daleko od
sebe; celé oceány je dělily. Jinak u roman-
tiků. Tu byli vlastně jen Zeyerovi nepřátelé
nebo aspoň soupeři. Všichni čerpali z téže
studně a šlo o to přebíti, předstihnouti je
uměleckou formou. Jako pravý a silný umě-
lec byl J. Zeyer přesvědčen, že jeho jest
absolutní a tudiž vyšší. Kde tedy vziti obdiv
k nižší a k rívalům, jež překonávám?
Mikoláš Alšový
Julius Zeyer
Zeyer
Zola
Zeyerův
Zolův
J Zeyer
20
article
Mikoláš Aleš dožil se konečně oka-
mžiků, kdy byl volán za patrona a vyhla-
šován za svatého všemi uměleckými církvemi
nebo směry, co jich máme. Docela jedno-
myslně; nikde odporu nebo nespokojenosti
s tímto svatořečněním. Velikost a geniál-
nost Alšova umění byla nepopíratelná.
z toho však, co jsem pověděl, lze usuzovati,
že nejspíše jsou cíle a formy tvoření nyněj-
ších a obsah jejich umění Alšovu cítění.
myšlení a dychtění asi protichůdně. Mikoláš
Aleš také opravdu v dnešním přiboji pěnění
a tříšténí vlnobití jak bludný balvan. Pevně,
nepohnutě, vše přečnívaje a přece cize.
Tuhý zbytek dávných a bývalých bouři.
Vyvřel z kypění málem srdcím našim už ne-
známého. Všechen smysl svého života a tvo-
ření viděl v jediném ústředním bodu: býti
českým umělcem. Ne z rozmyslu a úvahy,
nebo vypočítavosti. Z neznámého a neodo-
latelného pudu. On věřil naivně a pevně,
že mu vyšší mocnosti přikázaly za úkol býti
se svým národem za jedno a zároveň ve
službách jeho idealů. Byl přesvědčen, že nic
z nich nesmí býti opuštěno, zanedbánoa
tím ztraceno, čeho jednou bylo nabyto a
dosaženo, ať je to dar přírody nebo kořist
vlastní silou získaná. Nebyl jich množitelem,
nevyhledával jiných a nových. Spočívá proto
na zjevu Alšovu nádech konservatismu,
jenž se dnes mnohým asi zdá jen staromil-
stvím, konservatismu v obsahu i formě, ide-
ovém i výtvarném. Přihlédneme-li však blíže.
objeví se, že jeho velké a krásné dílo je
podobno mocnému proudu, jenž nabyl šířky
a síly tím, že pojal do svého řečiště všechny
přítoky kolem sebe, často daleko od jeho
břehů pramenící. Mikoláš Aleš jen pilně
dbal toho, aby tato přitočná oblast byla
jako u Vltavy, do níž nevtéká žádná voda
za českým pomezím temenící.
Alšův osud na zemi a mezí námi byl
osud všech idealistů a geniů. Hmotná tisen
Mikoláš Aleš
Alšův
Vltava
21
article
a bída; pozdní uznání. Nad tim však víra
v sebe a sila nepodlehlosti.
Znal jsem se s Alešem a stýkal dlouhá
léta. Ne tak často a intimně jako jiní jeho
přátelé, s nimiž srostl stejným věkem a
stejnými idealy, přece však tolik, že mi
člověk a jeho umění byly otevřenou knihou,
v niž jsem čítal s obdivem a jejíž obsah
jsem se snažil celý pochopiti. Počalo to
v dobách, kdy pohlíželí na Alše sic jako
na kromobyčejné nadání, ne-li dokonce na
genialní, jež však mělo mnoho kazů a ne-
dostatečnosti. Po vítězné »Vlasti« nechalí
jej skoro všichni padnouti. Všichni se mu
odcizili myslí a srdcem. Jeho obec sevrkla
se na několik málo členů; po jeho pracích
nebylo žádné poptávky, na tož sháňky.
Alešovy kresby přijímali v časopisech skoro
jako z přinucení ne-li z milosrdenství a ku-
povaly se za fatku. Opravdu se ostýchám
uváděti tehdejší žebrácké ceny, mnohem
menší nežli z nerozumu nebo dobromyslnosti
se platí za obrázky žebrajícím mazalům.
»Ohlas písní ruských« vyšel bez úspěchu
»Rukopisy« znamenaly úplnou porážku;
sgrafit si nikdo nevšímal; »Život starých
Slovanů« nezůstavil žádného dojmu. Malí
nakladatelé užívali Alšových kreseb za
laciné ilustrace. O jeho malbách se vůbec
nemluvilo.
Zdalí to kdo kdy pochopí? Co M. Aleš
tehda tvořil, za úplné nevážnosti našeho
světa, co tehda vytvořil, to znamená dnes
vlastní jádro jeho uměleckého díla. A jest
jím také. Nebyly to žádné pokusy, přípravy
nebo sliby do budoucnosti; není v tom te-
prve nijaké probíjení se ku příštím hoto-
vostem; nijaké hledání pevné půdy nejistým
a hledavým krokem. Alšovo umění bylo
tehda už v plné zralosti, jako je vůbec feno-
menalným i v tom, že se zdá býti úplně
hotové a cele zorganisované od prvního
svého počátku.
Aleš
Alešův
Alšův
22
article
byly
Ty časy, které trvaly dlouho,
k zoufání. Pro jiného, ne pro Alše, jenž
prošel jimi beze stesku a replání, s myslí
jasnou, s tvořivostí nepokleslou, s duchem
neochuzeným, bez hněvu na osud a lidí, bez
závisti a zášti. Ne že by nebyl cítil tuto
strašnou tiseň, ne že by si nebyl vědom
křivdy na něm a jeho umění páchaně. Bylat
tu jeho rodina a bylo tu jeho umělecké
sebevědomí, jedno z nejoprávněnějších. Ale
to všechno také dopadalo na hlavu muže
neobyčejně dobrého, u něhož čistá a dětin-
ká zrovna dobrota srdce držela si vždycky
rovnováhu s bohatstvím ducha a tvůrčí mo-
hutností. V Alšově duši bylo vždycky svěťlo,
snad také proto, že pohled jeho byl stále
obrácen do minulosti a časová vzdálenost
mnoho ozlacuje. I jeho genrové momentky
a kresebné glosy k písním, jež dohromady
tvoří skvostné zrcadlo bytu a žití českého
venkova a lidu, jsou umělcovy pohledy do
minulosti; ne-li do zašlého, tož už zacháze-
jícího světa.
Slety dobrota srdce a mír ducha u Alše
rostly. Býval kdysi i bujný a chvílemi hřmo-
tivý, nic jinak však, než jako bývají »mlá-
denci« a »chlapci« na venku, z přebytku
síly, ne tak povahou. Teď už jej znali všichni,
jak jej Švabinský viděl a zachytil. Nevelká
jeho postava zešířila, hlava ošedivěla, tvář je
jediný úsměv vnitřní veselosti. O ní mluví plný
ret i svítivé oko. Ani stopy po jaké pose
ani potuchy po marce umělecké, jako také
nepoznáte, že tu sedí M. Aleš ve svém ate-
lieru, který vždycky byl jen prostý, ven-
kovský, vydrhnutý dubový stůl a bylo-li třeba,
dřevěný velký vál. Kus papíru na nich a péro
nebo uhlí v ruce, to bylo vše. Ostatní bylo
v hlavě a řinulo se z ní jako bystřina. Vše
v tomto Alšově zjevu, v němž byl zřejmý
selský kořen, bylo vyrovnáno v osobnost
bodrého a dobrosrdečného děda. Není divu,
že právě děti vzhlížely, k němu s láskou a
Aleš
Alšův
Švabinský
23
article
vděčností a sledovaly jej očima, dokud ne-
zašel, když zvěděly, že to ten, který tolik
milých a pěkných věcí jim jasně nakreslil.
To už byl M. Aleš ve své apotheose.
Snášel jí jako kdysi nedbu a odmítání, s touže
světlou myslí a usměvavou tváří. Ani to ne-
považoval za osobní vítězství, jenom za spra-
vedlivý běh věcí. Krásná osobnost Alšova,
zdálo se, že necití se podílníkem, jemuž také
připadá něco z tohoto zevního obratu. Zdálo se
snad jemu. Ovšem jen omylem, neboť právě
u Alše není rozhraničující a oddělující linie
mezi člověkem a jeho uměním. Oba splývají
v jedno; podmiňují, podporují a nesou se
na vzájem. Jen jedno mohl tento obrat
vzbuditi u M. Alše, jedno nanejvýš: dětský
údiv z toho, co se na něho hrnulo. Ničeho
nečekal od života a světa, ničeho od nich
nežádal, nežli moci se vybít a umělecky
vyžít, moci vše vydati ze sebe, co v něm
a jej hřálo, co mu naplňovalo všechny cévy
až ku prasknutí. Přijal poslání z vyšší mocí
a plnil je jako povinnost a oběť pro dobro
druhých.
A tito konečně poznali, čím byli obda-
rování. S pochopením přišla vděčnost. Spiš
v rozměrech v poměru k osobě než k umění
Alšově. Myslím, že nikdy nesnil sen o slávě
zvonící zlatem, jako jej sní tolik jiných,
menších, nepatrných a neskonale chudších
duchem. nadáním a tvořením. Jeho touhou
bylo »prospět svému národu« a viděl, kterak
tento sen se před jeho očima ještě naplňo-
val. Dožil se toho štěstí, čistě alšovského
štěstí. Novým mladým generacím umělců,
jež k němu vzhlížely teď v úctě a obdivu.
zanechává dědictvím sebe ve svém umění
a umění, v němž jest on, Aleš, jako český
muž geniem posvěcený. Kdy nalezne se kae,
jenž by jako pravý syn ujal se oteckého
dědictví, aby je rozmnožené obrátil nově
ve prospěch svého národa?
Karel B. Mádl,
Alšův
Aleš
M Aleš
Mádl
Spiš
Krásná osobnost