Číslo 22.

ŽENSKÝ LIST.

Strana 3.

A tak milý sluha mamonu šplhal se na cirkevním žebříčku vždy výša výš, s čelem tím drzejším, čím více cizích peněz si nahrabal!.. A toto vše dovedl tento mazaný filuta tropiti před tváří všeho pražského světa klerikálního přes dvacet let!... Přes dvacet let patřii k nejdražším skvostům klerikálního diademu praž- ského, přes dvacet let se na venek kajicně šklebil a při tom hrabal cizí peníze neb úplatky a celý pražský církevní svět po celou tuto dobu jakoby »neviděl« ničeho! .. Teprve musil to býti sociálně demokratický tisk, který odhalil pokryteckou kleriku velectěného pana monsignora a ukázav jej v pravé jeho po- době, byl příčinou konce jeho bublinkové slávy. To vlastně jest na věci to nejkřiklavější kdyby nebylo sociálně demokratické »Právo Lidu« v pravém slova smyslu práskalo do hanebných nepořádků ve Svatováclavské záložně, byly by vy- soké kruhy klerikální dále mlčely k veškeré této hanebnosti a monsignor Drozd se svými »spolupracovníky« byl by Svatováclavskou záložnu dran- coval dosudll!

Ať tedy nyní klerikálové defraudaci ve Svato- václavské záložně, z níž se stal jejich světový skandál, házejí sebe drzeji na hlavu pátera Drozda jako špatného jednotlivce, tu hanbu s nich nikdo nesmyje, že o jeho řádění už leta věděli, ale ničeho proti tomu nepod- nikli! Něco takového jest však pro veřejnost i jinak nesmírně poučno: zde v samém středu kle- rikálního generálního štábu bylo něko- lika osobám možno po celých dvacet let krásti z peněz, jež tam byly toliko v uscho- vání vloženy, na něž každý vkladatel obdržel potvr zení a o nichž defraudanti musili vésti v knihách záloženských podrobné účty, jež podléhaly kontrole volených revisorů. A vedle toho musili dokonce každoročně o hospodářství v záložně podávati veřejnou z právu, čísli- cemi doloženou! Jestli však při všech těchto opatřeních bylo klerikálnímu Drozdovi a Kohoutovi možno před očima klerikální hierarchie zpronevěřovati po celá leta tak ohromné obnosy, jak to asi na lec- kterých místech vypadá s těmi stá- lými a stálými sbírkami, jež kleri- kálové každé chvíle mezi věřícími ovečkami podnikají, s penězi to, na jichž příjem klerikální sběratelé žádné stvrzenky nikomu nevydávají, o nichž záznamy ni- komu z oveček k prohlédnutí nedají, aniž účty o nich veřejně vydávají!?!

Kdyby tak v leckterých těch klerikálních sběrnách byla učiněna důkladná revise, t o by se našlo Augiášových chlévů, to by se ukázalo, kolik těch osob, jež dnes velebně vypí- nají své holé brady nad obyčejnými »osadníky«, patří vlastně docela jinam, nežli na vychovava- telskou katedru! A tu by se také statisícům těch naivních věřících oveček rozsvítilo v hlavách, že by pak docela jinak se dívali na ty, kteří jim mluví o odříkání, kteří z nich ždímají stále peníze, ale kteří si trampoty vezdejšího »pomíjejícího« světa docela k srdci neberou, ale jichž milovaná tě- líčka při nich znamenitě prospívají! Pak by také velmi mnozí pochopili, proč Havlíček doporu- čoval heslo: »Nic jim nedávat a nic jim nevěřit!« a také by si příště rozmyslili, a by nadále sypali zrní do klerikální ch měšců, aby je odsud různí ti Drozdové a Kohoutové vyzobáva lil Jedno je však ještě při celé této špinavé aféře pozoruhodným: když z katolických řad ozvalo se volání, že Svatováclavská záložna musí býti uchrá- něna od konkursu, aby sta a tisíce chudých lidí nebylo zničeno, kdo to byl, jenž neměl se k tomu, aby sáhl do svých hlubokých kapes a pomohl zmírniti následky této katastrofy, uchrániv tím klerikalism kleteb ochuzených?... Právě ten nejvyšší a nejbohatší klerus, o němž tím nejlépe bylo prokázáno, že mu nad čest a dobré jméno katolicismu jest — plná kapsal Liga A 5.

Z knihy Gabriely Zapolské: »Lidský Zvěřinec« Ottova »Světová Knihovna« (Dokončení.)

Zástup sklamaný ve své naději rychle se hrnul k oltáři, kde již obřady svatební začaly. Zlato- skvoucí mitra kněze třpytila se nad hlavami zá- stupu. Dutý šum sklamání a omrzelosti se zmocnil zástupu. Tak co? nebude skandál? Co si myslí to hloupé děvče takhle majíc lidi za blázny? ., eh! — kdo ví -- je to jistě nějaká poběhlice, kdo ví, je li to dítě ženichovo, když se mu ne- troufá ani přijíti na oči Ano! ano! takový pořádný muž ví, co dělá. když ji odstrčí. Měl patrně k tomu dobrou pří- činu .. Někteří však přece chtějí Honorku hájiti. »Pozbyla odvahy!« »Rozbrečela se!« »To je ňáká hloupá!- »Blázen!«