Dne 9. listopaďu 1900.

KATOLICKE LISTY.

Číslo 308 Strana3.

Svědek Ed. Basch, 28letý žid, obchodník v Polné. Přísahá. Předseda: Znal jste Hermana Basche? Svědek: Znal. My jsme se scházeli v hostinei Kop. Basche. Obyčejně jsme se tam zdrželi k 10. hodině večerní. Předseda: Víte, že byl r. 1898 v Březině od- býván výlet socialistův? Svědek: Ano, také jsem se toho súčastnil. Přesně na datum se nepamatuji. Předseda: Vy jste nebyl v tom dělnickém spolku ? Svědek: Také jsem byl. Předseda: Koho jste viděl na tom výletu? Svědek: Basche a více známých On tam tančil, bavil se, ale na to se upamatovat nemohu. Zdržel jsem se do 8. hod večer, pak se výletníci vrátili do hostince V. Vítka „U raka“. Já jsem šel domů, pak do Baschova ho- stince; tu byl i Herman Basch. Předseda: Jak dlouho jste se zdrželi Svědek: To nemohu říci. — S kým šel svědek z toho hostince domů, to se nemůže upamatovat. Dr. Auředníček: Je zde svědek Lang, který tvrdí, že ten hostinec ten den byl v 9 hod. zavřen. Svědek: To není pravda; obyčejně se zavíralo k 10 hod., někdy i po 10. hod. večer.

Předseda: Nestávalo se někdy, že H. Basch nebyl v tom hostinci? Svědek: Když byl doma, nikdy tam nescházel. Večer tam obyčejně chodíval. Dr. Vodička: Tančil jste na tom výletě? Svědek: Asi jednu tůru. Hilsner k údání tomu ničeho nenamítá. Svědek Jul. Aufrecht, 28letý žid, obchodník v Polné. Blýsknuv očima po Hilsnerovi, přísahá. Svědek byl trestán. Svědek zná Herm. Basche, neboť chodil pětkrát v týdnu do hospody Kopelmanna Basche. Na rok, kdy byl výlet do Březiny, se nepamatuje. Jel tam na koni, zdržel se tam 3, 4, 5 hodin. Předseda: Koho jste tam viděl? Svědek: H. Basche, Ed. Basche a j. m. Předseda: Co jste po tom výletu dělal Svědek: Dal jsem doma koně do stáje, šel jsem do hospody k Baschům. Jak dlouho jsem tam byl, nevím. Svědek udává, kteří židé byli tam tehdy, uvádí, že se tam setkávali často. Hilsner vrtí hlavou a za každým z těchto svědků pátravě hledí i každému následujícímu s účastí přihlíží.

Svědek Lud. Steiner, 25letý žid, kantor v Polné. Přísahá. (Hlas se velice třese.) Předseda: Znal jste H. Basche Svědek: Velice dobře. Scházíval jsem se s ním, často jsme spolu mluvili, byl můj přítel. Svědek uvádí, že se scházeli denně v hostinci Baschově; chodili tam židi, někdy i katolíci. Ed. Basch i H. Basch tam chodili denně. Předseda: Víte se pamatovati na dělnickou be- sedu a její výlet do Březiny Svědek: Byl jsem tam s Grafem a jeho ženou, Kleinem, P. Baschovou, O. Aufrechtovou, H. Baschem, Ed. Baschem. Svědek se tam zdržel do 7. hodin. Viděl - li tam Hilsnera, neví. V Polné prý udal, že ho viděl, ale myslí, že se zmýlil a že ho tam neviděl. Pak se odebral po výletě do hostince Kopelmannova. Svědek pak jmennje, s kým tam byl. Předseda: Víte se pamatovati na den 29. března? Svědek: Ano. Hilsnera jsem tehdy nemohl vkostele viděti, a trvám při to m. Předseda: Vídával jste tam Hilsnera

Svědek: To já nevím. Myslím vale, že tenkrát v kostele byl, určitě to rici nemohu. Rada Danzer: Dělali prý vám pro vaší výpověd vaši souvěrci výčitky? Svědek: Naopak, páni mně upozornili, abychu soudu pověděl plnou pravdu. Dr. Baxa: S kým jste šel o ten výlet z hospody Baschovy domů? Svědek: To nevím. Dr. B axa: Kdo vám řekl, abyste mluvil pravdu? Svědek: To nevím, mluvili jsme o tom. Dr. Baxa: Ale ti páni, kteří tu byli, říkali, ž e se vůbecotom nemluvilo. Dr. Vedička: Byl tam také Graf? Svědek: Byl se svou paní, to já jsem ho viděl. Hilsner sedí na lavici; k otázce předsedově, má-li co proti výpověděm, jen ledabyle zavrtí hlavou, že nikoli. Dr. Auředníček navrhuje, aby za svědky zavo- láni byli Alf. Aufrecht a pí. Inwaldová. Štátní zástupce, dr. Baxa i dr. Pevný se tomu opírají. Dr. Auředníček staví se tomu na odpor a uvádí za úžasu přítomných, že svědectví dvou židů tolik neváží jako svědectví jednoho křesťana. Svě- deetví Langovo musí býti postaveno do náležitého světla. Předseda: Neračte předbíhat posuzování mate- riálu procesu. Z řady porotců: My jsme uraženi. Dr. Auředníček: Já míním veřejnost. Dr. Baxa: Nebude soudit veřejnost, ale porota; ostatně tady stojí proti jednomu křesťanu de- set židů. Svědek Frant. Pilař, 31letý soudní adjunkt v Přibyslavi. Přísahá. Předseda: Víte se pamatovat na výslech Bro- žových? Svědek: Vyslýchal jsem je o nějakém hovoru, který se měl stát pod jejich okny. Na bližší okolnosti se nepama- tuji, odvolávám se na ony protokoly. Mladší Brožova byla tehdy rozčilena, stále se opravovala. Předseda: Že byste byl svědkyni řekl, že to ne- pokládáte za rozhodné? Svědek: To nevím. Rada Danzer: Doložila něco?

Svědek: Také ne, i když jsem se jí na konec pro- tokolu ptal, má-li co připomenout. Dr. Baxa: Jedná se zde o to, neřekla-li svědkyně něco, o čemž jste nepokládal za nutno, aby tam přišlo. Svědek: O té okolnosti, o níž se jednalo, jsem tam dal všecko. Svědek dr. Václav Schenk, 34letý soudní adjunkt ve Vel. Meziříčí. Přísahá. Předseda: Pamatujete se na soudní prohlídku, která se provedla v by tě M. Hilsnerové ve Velkém Meziříčí Svěded: Na podrobnosti ne, ale obě dvě prohlídk, mám dobře v paměti. Vykonali jsme první prohlídku dopo- ledne. Tehdy jsme Hilsnerovou nezastali doma; když přišla, vydala nám několikery šaty syna Leopolda a řekla, že více nemá. Hledáno však, a tu jsme ve skrýších nábytkových našli ve veliké truhle mezi ženskými šaty uprostřed šedi- vou vestu, jak později byly nalezeny kal- hoty (ta byla z téže látky). Druhá domovní prohlídka ko- nána odpoledne později. V synagoze nalezen kufřík a j.,a tu nalezeny šedivé kalhoty. Nález ten velice překvapil. Na kalhotech mohu mluvit o jedné skvrně na pravé zadní části kalhot, nebyla přesně určena, bylo ta ja- kési centrum, prorážela na druhou stran u. Možná, že i na předu byly dvě skvrny. Kalhoty byly úplně suché, jen v příklopci byly kalhoty na jeden knoflík zapjaté, byly úplně mokré a knoflík obdán silnou plísní. (Poznává předložené mu šaty.) Předseda: Sdělili jste M. Hilsnerové účel pro- hlídky? Svědek: Ano. Předseda: Jak byla ta skvrna veliká? Svédek: Byla hezky veliká, ale nebyla kom- paktní. Byla asi jako koruna nebo starý čtvrtzlatní k. Rada Danzer: Bylo to, jako by si někdo utřel prstyr Svědek: Na mne to také ten dojem dělalo. Byla skvrna ta v místech, kam člověk v stoje může rukou dosáhnouti.

Dr. Auředníček: Formu otisku ruky to nemělo? Svědek: Mohlo to míti také. Vypadalo to také jako šmouhy. Hilsner nemá, co by uvedl. Svědek Aron Aufrecht, 61letý žid, obchod- ník v Polné. — Přísahá. Předseda: Pamatujete, kdy zavražděna byla A. Hrůzova? Svědek: To jsem dlouho nic neslyšel, já si hledím svého obchodu. My jsme mluvili v Židovském městě se Schillerem a Bodamským, ale o té věci jsme nic jako ne- mluvili. Předseda: Slyšely vás některé osoby krátce po tom, když byl Hilsner zatčen a zase puštěn? Svědek: To není pravda, to mohu ještě jednou přísahat, že mluvím spravedlivě. Předseda: Žejména vy jste o té věci měl mluvit s Bodamským a Aufrechtem Svědek: Ne, to není pravda. To všechno je jen msta a msta patří Bohu. Předseda: Viděl jste Hilsnera po té době, kdy byla vražda spáchána? Svědek: Já ho neviděl, ne, ne. Může býti dvacet svědků, tak to není pravda. Co jsem přísahal, toje Rada Danzer: Vy jste měl říci: „Díe war treife ?“ Svědek: To není pravda. Předseda: Což když potom jste se dozvěděl, že vaši souvěrci jsou svědky u soudu, že byl Hilsner v templu? Svědek: To já o ničem nevím. Nic jsem s kan- torem nemluvil, Bůh je svědek, že nevím jistě, byl-li kan- tor volán za svědka nebo ne. Já si nemohu vzpomenout. Pře seda: Tvrdí se, že jste byl také mezi těmi. kteří Steineovi dělali výčitky ? Svědek: To není žádná pravda. Předseda: Vy prý jste mluvili německy? Svědek: Ne, my mluvímeteď česky; jsme byli utiskováni a teď js me Češi. (Smích —.) Já jsem se Steinerem ani nemluvil, te mi věřej Dr. Baxa: Byl jste o těch svátcích v templu? Svědek: Já tak pobožný nejsem; to já nepama- tuju a nechci lhát Svěnek nic neví, všímá si obchodu, ani o Klí- mové neví. Židi prý o Hrůzové vůbec ni nemluvili ..

Svěček Sigm. Basch, 38letý žid, obchodník v Polné. Přísahá. Předseda: Pamatujete se na dobu, kdy Hrů- zova byla zavražděna? Svědek: Pamatuju se, ale dozvěděl jsem se o tom koncem října. Předseda: Kdy jste v tom čase viděl Hilsnera? Svědek: Vidíval jsem ho dost často, ale nepamatuji se. O tom, že byl Hilsner zatčen, jsem slyšel. Předseda: Chodíte častěji do templu? Svědek: Když jsem doma, tak chodím. Dne 29. března jsem nebyl doma. Byl-li jsem v templu, nevím. Hil- snera svědek viděl často chodit do kostela. Předseda: Nestáli jste před templem kol 3. dubna? Svědek: To jsem tam rozhodně ne- stál, poněvadž jsem byl v Jihlavi. Předseda: Vy jste prý byl přítomen rozmluvě, kde se mělo mluvit o tom, že se Hilsnerovi nemůže nic stát, když se nepřizná. Svědek: O tom nevím nic. Svědek neví, kdy byl vyslýchán kantor Steiner; neslyšel, mělo-li se kan- torovi domlouvat pro jeho výpověď u soudu. Na nic se ne- pamatuje . Hilsner uvádí, že nemá, co by namítal. Předseda sděluje, že došel z Polné protokol ži- dovky A. Fischerové; také ta o rozmluvě židů dne 3. dubna 1899 na Karlově náměstí v Polné neví ničeho. Nastala 3minutová přestávka. Svědek Berth. Rapp, 14letý israelita, žák III. tř. reálky v Jihlavě. Hilnera zná. Předs da dává má případné napomenutí. Předseda: Víte se pamatovat na dobu, kdy se roznesla v Polné pověsť o zavraždění Hrůzové? Svědek: Mlčí. Předseda: Byl jste doma? Svědek: Byl. Přijel jsem domů v úterý a týden jsem byl doma. Na den vraždy se nepamatuji. Předseda: Chodil jste do vašeho kostela, když jste byl doma? Svědek: Ano. Každý den jsem tam nechodil. Předseda: Viděl jste tam Hilsnera? Bůh Svědek (po delším mlčení): Jistotně si ne- mohu vzpomenout. Předseda: Přišel jste někdy do Černé Zhoře.

Svědek: To se nemohu pamatovat. Na pouti sem tam nikdy nebyl.

Předseda: Byl jste tam vůbec kdy, řekněteto upřímně. Svědek: Mlčí. O pouti jsem nikde r ebyl. Dr. Vodička: Šel jste hned druhý den po svém přijezdu z Jihlavi do Polné do kostela. Svědek: To nevím. Hilsner nemá ničeho k udání. Svědkyně Jul. Isternitzová, 66letá israelitka, podomní obchodnice v Třešti. Hilsnera zná. Přísahá něme- cky, vypovídá česky i německy. Předseda: Hilsnera neznáte? Viděla jste takového člověka Svědkyně: To mu bylo 15 let, to byl tlustší. Předseda: Přenocoval u vás? Svědkyně: Jo, 2 noci. To bylo před 2 roky v čer- venci, kol 10. července. Předseda: To víte z vlastní zkušenosti? Svědkyně: To mi vypravovala moje švakrová — mrzák — po svatbě mé dcery. To prý tam byl Hilsner v pátek a v sobotu, v nedělí prý odešel. Ta svatba byla prý 8. července. Dr. A uředníček: Byl tenkráte ještě někdo doma? Svědkyně: Služebná. Ale zda se tato bude pama- tovat na to, nevím. Po delší chvíli: A ona je j iž mrtva. (Pohnutí.) Hilsner To je pravda, jak to povídá. Dr. Auředníček: Nebyl jste ve Třešti žádat u tamní obce podporu Hilsner: Taky jsem tam dostal. To bylo v pátek. Má ten koželužský »kšeft« v židovské ulici. Potom jsem tam byl u pana rabína. Bředseda: Jak se jmenuje ten rabín? Svědek: Stern. Předseda: Co jste tam dělal? Hilsner: Byl jsem tam s Červinkou, šli jsme tam o oběd, já ho tam dostal, bylo to v sobotu. Předseda: Jak se jmenuje ten koželuh? Isternitzova: Meisner. Dr. Auředníček žádá, aby vyslechnuta byla švakrová Isternitzové Kat. Kohnová, dále svědek Meisner. Předseda uvádí, že ho došel korrespondenční lí- stek od Davida Schlesingra, že obžalovaný dostal 3. července podporu 30 kr.

Státní zástupce žádá, aby čten byl protokol V. Březiny a četníka Al. Loukotky. Tím má býti dokázáno, že okolnost o Hrůzovi Janovi tvrzená, že by měl bolavou ruku, je pouhým klepem. Na to líčení na 3/4 hodiny přerušeno. Při opětném zahájení líčení žádá dr. Vodička, aby Jan Hrůza byl obeslán za svědka. Pan s tátní zástupce ponechává to soudu na uváženou. Dr. Baxa i dr. Pevný vyslovují se proti tomu. Dr. Baxa uvádí, že vyšetřování proti Hrůzovi bylo dávno zastaveno. Soudní dvůr nedal místa návrhu dra. Vodičky. Také nedal soud místa návrhu na obeslání Aufrechta, Inwaldové i koželuha Meisnera. Čteny budou protokoly Březiny a Lou- kotky a vyslechnuta bude K. Khonova. Krajský soud došel telegram okresního soudu v Morav- ských Budějovicích, že tamní správce stravovny z r. 1898 zemřel. Státní zástupce (k Hilsnerovi): Vy jste tvrdil, že jste spal noc ze 17. na 18. července u Červinků a v ko- telu? V kolik hodin jste tam přišel Hilsner: Pozdě večer Státní zástupce: Svítilo se? Hilsner: Vidět ještě bylo. Bylo 7—8 hodin. Ten hotel je v Nádražní ulici. Hilsner uvádí, že šel hned do ma- štale a řekl podomku, aby ho tam nechal přespat. Řekl jsem mu, uvádí Hilsner, že jsem v Polné. Bylo tam víc lidí, ti byli ze Žďáru. Neseznámil jsem se s nikým. Kdy platil jsem za nocleh, nevím. Z hotelu odešel jsem, v pondělí ráno jak se rozednilo, dal jsem podomku 5 kr. Šel jsem na náměstí, pak na kořalku. Potom jsem šel k Červinkovům pro pinkl, bylo k 8. b., pak jsem šel pryč. Svědek Josef Höfer, 30letý podomek dříve v hostinci „u černého orla“ v Jihlavi. Přísahá a vypovídá německy. Nepamatuje se na nic. Hilsner je mu úplně neznámý.

Od cizího žádá svědek při přenocování vždy knížku, jinak ho tam nenechá spáti. Za nocleh v maštali platí se mu čtyři krejcary. Předseda: Kdyby vám řekl, že je z Polné, ne- chal byste ho tam noclehovat? Svědek: Ne. Dr. Auředníček: Je to ten pán? Hilsner: On tam byl, ale já ho neznám. Ještě tam byl jeden. Já jsem vám tehdy řekl, že jsem z Polné. Svědek: Ne Já na mladé lidi dávám zvláště pozor a posílám je do stravoven. Koho neznám, toho bych tam nenechal. Svědek Josef Hnátek, 40letý inspekter As- Gen. v Jičíně. Přísahá. Uvádí, jak jel poštou na polenské nádraží po poled- nách 11. září letos. Přisedly tam dvě ženské se 4letým hochem. Ta s hošíkem ukázala ven na Pesáka a pak bě- hem rozmluvy uvedla prý, že jednou spatřila se sestrou na brusinkách Hilsnera. Tehdy prý vytáhl nůž, řezal vět- vičky a skládal je na nějaké místo. A v ten den prý se našla kostra Klímové na tomže místě, kde obě sestry Hilsnera viděly. Hilsner uvádí, že to je vymyšlená věc. Svědkyně Marie Čáslavská, 34letá dělnice z Polné. Přísahá. Svědkyně bydlí v Polné na 8. rok. V Chrudimi byla jen osm dní. Má šestiletého hošíka. Jela tehdy s jedním pánem, i tomu vypověděla, co již výše uvedeno. Uvádí, že před Dušičkami viděla se sestrou Hilsnera v lese as na ně- kolik kroků. Skrýval se za stromy. Měl v ruce hůl, a když sestra svědkyni na Hilsnera upozornila, otočil prý se Hilsner a zmizel v lese. Jak prý přišla večer se sestrou do Polné, to vše se rozhlásilo. Předseda: Jak byl oblečen? Svědkyně: Měl kalhoty do bot, hůl v náprsní kapse zavěšenou, ruce v zad, světlou bundičku, tmavý klo- bouk. — Rada Smutný: Který les to byl, a kdy jste tam Svědkyně: To bylo v panském lese odpoledne domů jsme přišly as ve 4 hodiny Rada Danzer: Nebyla jste na místě, kde nalezena byly? kostra