Příloha „Nový Jihočeský Dělník“ k číslu45. r. 1912.

FR. ANTAI

garantujícíchjehozneutralitu. V tom okamžiku, kdy Rakousko zřekne se velmocenských povinností. započne drobení monarchir ne ve dva díly, nýbrž v atomy

Snížení ceny.

Místo 15 h jen

MABEI“ polévky

stojí nyní

Marxův „Kapitál“

EJJEMNě Jší KRÉM PRO OBuv Díl první.

(Pokračování.)

V PODZIMNÍ PŘEDTUŠE. Spadalo listí se strom jak zlato leží dol na zemi — větrem rozváto v dálku i v louky, pole a holé větve k nebi ční- a vítr jimi chřastí jak poslední by listy chtěl s mch urvat ještě, střásti. Dny smutné šeré, podzimní se v mlhy halí chladné a chladem nocí spálena oslední zeleň vadn Den krátký, smutný, dlouhá noo to zima již se hlásí! Zem zbělí sněhem, starcům jak starostí bělí vlasy. A bude zima letošní chladnější loňské? Kdo víí Vyčkejme — brzy bude zde a sama nám to poví. Ba může, může smutna být a s větším přijít chladem a k vánocům — na nový rol nás obdařit jen hladem! A doma v jizbě studen hladovy budou děti a v jámě kdesi společné a skrváceném ve sněhu otcové budou tleti kdes zmezlá budou těl. těch, kteří „vlast“ svou hájl jak „láska“ k ní to chtěla Spadalo listí se stromu Je podzim Mrtvo v kraj a vrány holým nad polem letí a krákorají a holé větve na stromech jak kosti větremí chřestí tak příšerně! — Je ráseň to jež smutného cos věstí!

Orgán válečné strany v Rakousku, známý svými styky s následníkem trůnu, Danzerova „Armee- Zeitung“ píše Byli jsme vyloučeni z Německa, byli jsme vy- loučeni z Italie a byli jsme odkázáni na Balkán. Profesor dr. Paul Herre napsal, že v rozšíření na jihovýchod spočívá velmocenské postavení Rakou- sko-Uherska! Balkán je tedy naší poslední posicí. Zříci se této posice, neznamená pouze zříci se výhod, nýbrž znamená i konečné zřeknutí se na- šeho velmocenského postavení. Říká se sice u nás se zvláštní oblibou: Zřekněme se všech velmo- cenských choutek. Ale zapomíná se při tom, že Rakousko-Uhersko je buďto velmoc a povinnosti takovéto na sebe přejímá anebo vůbec velmocí není. Rakousko-Uhersko nemůže se proměniti v nějaké Švýcarsko, existující z milosti velmoce

Veškeré snažení kapitalistů točí se ovšem přirozeně kolem výše absolutní a relativní nad- hodnoty. Marx dokazuje to na příkladu angl- ckého průmyslu. Vzhledem na absolutní nadhod- notu běží o délku pracovního dne. Co do- vede kapitalistický způsob výroby, není-li mu v tom bráněno zákonem, ve příčině prodlužo- vání pracovního dne přes všecky přřirozené hra- nice, dokazuje Marx na základě úředních dokla- dů z vývoje některých odvětví anglického prů- myslu, v nichž nebylo zákonité nejvyšší délk pracovního dne. Tato bezohlednost kapitálu vůči zdraví a životu dělníkovu vedla konečně ko- chrannému dělickému zákonodárství. V o ddílu čtvrtém odává Marx dějiny kaj- talistického způsobu výroby. Jeho vývody o soustřeďování a dělbě práce, o rukodilnách, strojnictví a velkém průmystu spočívají na nej- důkladnějších ná odohospodářských, histori- ckých a technických studlích, tvoříce jednu z nejskvělejších částí celého díla. V oddílu pátém vysvě luje a předvádí Mara výrobu absolutní a relativní nadhodnoty av šestém oddílu zkoumá mzdu pracovní v jejích různých způsobách, jako mzdu za čas, od kut- su atd. Sedmý a poslední oddíl pojednává o na- hromaďovacím postu ni kapitálu. Při jeho zná- zorňování Marx předokládá, že kapitalista sa- mojediný přisvojuje si veškeru nadhodnotu, však také naznačuje, že ji celou nepodržuje, ný.

Dobré chutnáni! ze srdce bych vám přál milý čtenáři neb spanilá čte- nářko, kdybych vás směl pozdraviti tímto starým českým pozdravem v nád- herné jídelně z mořeného dubu v ceně 5000 korun, které se dostati má vý- herci „Druhé české loterie pro dostavbu sanatoria na Pleši“. V duchu vás vidím seděti za mohutným vy- tahovacím stolem pro 12 osob se svými milými na pěkných kožených židlích a pochutnávati si na dobré české huse, kterou s bla- ženou tváří pojídáte s nád- herného, umělecky prove- deného stříbrného příboru. Stříbrná jardiniera, pře- krásný až do nejmenších podrobností umělecky provedený stříbrný pod- Totiž tak. Vedlo-li se rumařské herce bídně, že ji pán chtěl již vésti k pohod- nému, napadlo mu ještě: „A což abychji dovedl k Poldíkovi?“ Od Poldíka pak ve- dla cesta dvojí: buď herku spravil na ob- stojného koně a pak si pán opět svůj maje- tek odvedl, aneb ji nespravil a pak si pro ni p řišel pohodný. „Spravovalť“ koně Pol- dík obyčejně ráno a večer, pokud byl do- ma; v neděli, kde míval celý den pro sebe, vyváděl ty komoně na dvůr, aby se pře- svědčil, co s nimi dále. To bývala podívaná na toto komoň- stvo, které by se docela hodilo k vojí- nům Falstaffovým, kdyby totiž z těchto pě- šáků měli státi se jízdní. Některý kůň byl v šamém plátně, jiný měl celou stranu na- mazanou jakýmsi mazem, blátem, jiný měl v tomto mazu jen prsa, jiný přední nohy, jiný pouze jednu nohu. Podobalo se, jako by sochař byl z hlíny vytvořil modele koní a modele ty jako by se měnily na živé vzo- ry své; těžkoť bylo rozeznati, zdali více hlíny, zdali více koniny jest před námi. Toto nedělní provádění po dvoře mí- valo dosti diváků. Sešli se majetníci zvířat,

A uprostřed seděli Frantík a Málk mladí snoubenci. Loďky jako by byly jedinou velkou lo dí, těsně pohybovaly se vzhůru až k Vyše- hradu, až i ty staré stěny, až i ta stará ská- la nakazila se záplavou a vypadala jako vážná tvář s mladým úsměvem. Hned nato souvislé toto tělo lodie rozpadlo se, každá loďka jezdila o sobě, všecky kroužily ko- lem nejozdobnější loďky snoubencův, na některých spustila hudba, na jiných vystří- dal se s hudbou zpěv, na všech panoval jásot, na všech výskali, zapalovali pochod- ně, mávali jimi — Vltava tak oživena, tak vyfintěna, že nebyla ani k sobě podobna. A to vše, že se ženil Frantík s Málkou. Břehy byly téměř obstoupeny zástupy zevlujících diváků, kteří oči své napájeli pěkným divadlem. I Poldík byl mezi nimi, uschován a nepoznán. A chvílemi bylo mu, že by nejlépe bylo, kdyby svoje srdce ně- čím prohnal, pak zase, kdyby prohnal ně- čím to srdce tam těch, kdož se veselí, a pak dokonce zdálo se mu, že zaslouží toho po- směchu, v němž tuto souhlasí lidé, Vltava a klenoucí se nad nimi nebe, a pak mu