1
article
ho Greguš proklíná! Podivné naproti tomu jsou jeho
rozpaky na str. 573. Lejla prý je hlavní příčinou,
aby zůstal pánem! Ona je brillant (!), který patří do
koruny atd. To je nechutné. Což by musila jeho
Lejla padnout do hroudy, kdyby on se přidal
k lidu?
Milostné scény všecky jsou z těch, kde síla na-
dání autorova září nejskvěleji. Také obrazy krajinné
a idyllické jsou vítězny. Idylla Gregušovy rodiny
zahrada v červnu, večerní slavnost při měsíci,
jízda v noci, poplach v besedě, vše jeví umění do-
konalé.
Ještě k idejné části obsahu něco. Zde je nej-
ohroženější stránka románu. Ta dvojí morálka a její
boj, je vrcholem díla. Ale vyřízení není vrcholné.
Hlavní věta zní: »Je třeba osobní oběti!« Je třeba
Ale vysvětlení té oběti poukazuje skoro jen na ně-
jaký »junácký«, totiž násilný přehmat pro příklad
ostatním. A to je příliš málo. Pronáší se mnoho
theorie, která se nijak nedá potvrditi skutečností.
Velké Německo budí (prý) slovanského ducha. Vzpo-
mínáme na Kollára, Safaříka. Věru! Ale tenkrát bylo
Německo jiné. A vzbudilo-li vlastenectví Juliinoa
Štrbíkovo, proč nehnulo Andrejem? Ovšem, Andre-
jovi schází cit. To by bylo něco na vysvětlení. Ale
Schillerovo »Kannst du selber kein Ganzes werden,
schliesze an ein Ganzes dich an!«, z jehož setby
počínají (dí autor) Germáni sbírat úrodu všenárodní.
proč se nedoporučuje i Slovensku a Slovanstvu na-
šemu západnímu celému? O ideu vzájemnosti česko-
slovenské věru p. autor ani nezavadil. Sotva slova
»český« několikrát užil. Nebylo v tom celém kotlin-
ském svetíku ani muže, aby tuto myšlenku byl za-
stoupil? Duch-li Stůrův a Hollého tomu brání?
Škoda, že ta pravá generace mladá nebyla uvedena
na jeviště děje. Hádame, že by se tam byl našel
přímluvčí naší bratrské vzájemnosti . . .
Vbk.
Greguš
Gregušův
Kollár
Safařík
Juliino Štrbíkův
Andrej
Andr
Schillerův
Kannst
Germán
Stůrův
Hollý
Německo
2
article
Z českých listů.
* Česká Revue doznala na počátku nového
ročníku změny v redakci, která zúžila se na dva
odborníky, z nichž jeden obstarává literární, druhý
vědeckou část práce. Literatura doznává v této revue
stále větší pozornosti. V posledním čísle čteme zvlášt
obšírný referát Karáskův »O životě slovanských
věrozvěstů« dle Jagičova posledního díla. Jagic
v díle »Zur Entstehung der Kirchenslavischen
Sprache« dochází proti Miklosičovi k názoru, že
hlavním působištěm svatých bratří byla říše Velko-
moravská. Mezi články literárními čteme studii sa-
motného redaktora J. Vrchlického o »básníkovi jar-
gonu« Morrisi Rosenfeldovi. Autor zavádí nás do
neznámých končin moderní poesie, do sfer, v nichž
stěží bychom hledali velké básníky. Rosenfeld prožil
trudný život dělníka v Americe, a vlastní silou se
vzdělal, vypěstil v sobě bohatý básnický talenta
otevřel zároveň povrženému jargonu polsko-ruských
židů cestu mezi ostatní povýšené jazyky evropské.
Práce je referát o anglické kníze L. Wienera o lite-
ratuře tohoto jargonu s ukázkami básní Rosen-
feldových.
Karáskův
Jagičův
J Vrchlický
Morris Rosenfeld
Rosenfeld
L Wiener
Rosen
Amerika
Velkomoravský
Zur Entstehung der Kirchenslavischen Sprache
3
article
* Paedagogické Rozhledy zahájily
novou samostatnou rubriku pod názvem »Literatura
a umění pro mládež.« Má v ní býti referováno a
uvažováno o dětské literatuře domácí i cizí a účelem
rubriky je pokusiti se o rozšíření oboru dětského
písemnictví a o vyvýšení kritického stanoviska vůči
němu. Počátek tvoří »Úvod ke kritice«, v němž po-
drobně uvažuje se o pojmu dětské literatury, o po-
žadavcích, jež klade na ni vychovatel, o poměru
literatury dětské k literatuře lidové a k literatuře
ostatní atd. Kromě toho přeložena z Perezovy knihy
o umění a poesii u dítěte významná kapitola o dětské
četbě. Rubrika Paedagogickými Rozhledy založená je
přirozeným krokem v úsilném rozvoji péče o dět-
skou literaturu, již jsme před čtyřmi léty již ozná-
mili a stále pečlivě stopovali. Dnes věnuje jí většina
vážných listů pozornost nejen s paedagogického.
ale též z uměleckého a literárního stanoviska a stále
víc nabývá půdy zásada, že pravá kniha pro děti
je ta dobrá kniha pro každého psaná, již bez
závady mohou čísti a také rády čtou děti.
* »Lumír« otiskuje posmrtní studii předčasně
zemřelého Theodora Nováka: Dílo Maxa Stirnera,
jíž mladý adept vědy hleděl si bystře ujasnit učení
i methodu dlouho přehlíženého Nietzschova před-
chůdce.
* Podivný a zajímavý příspěvek otiskujeO
Zachar v »Květech«. Je to »poesie alchymická«
verše i vzletná prosa, jimiž snažili se zasvěcenci
této pseudovědy posilovati se v práci a ulehčovati
svému nadšení, jež nespokojovalo se se střízlivými
formulkami. Autor dotknuv se hojné, rozsáhlé poesie
alchymistické v cizině, podává ukázky podobné pro-
dukce domácí, jimiž rozmnožuje řadu podobných
svých příspěvků, dříve již uveřejněných.
Perezův
Novák
Maxa Stirner
Nietzschův
Zachar
4
article
* Rok za rokem roste počet našich lidí, kteří
v letních měsících chodí do Alp ne snad rozmno-
žovat počet marnivých »bergfexů«, kteří vyzbrojeni
lany, špičáky a ovšem též vzorným alpským vý-
strojem a dobře naplněným rancem, potulují se
v alpských údolích, ale spíš osvěžit nervy pořádnými
horskými výpravami, zvláště v půvabných Alpách
slovinských. Česká chata za kratkou dobu svého
trvání vábí k sobě stále víc a více hostí, kteří sice
v dobrých příručních knížkách Chodounskéhoa
Mareše najdou spolehlivé české průvodce, ale
v mapách jsou odkázáni po většině na mapy generál-
ního štábu, jichž nomenklatura, víme to z našich
českých, často povážlivě se odchyluje od správného
znění slovanských názvů. »Alpský Věstník«
českého odboru slovinského alpského družstva hledí
pomoci tomuto nedostatku. Členové odboru nechodí
bezúčelně na své výpravy. Vyhledávají domorodce,
vyptávají se na jednotlivá jména hor, průsmyků,
míst, doplňují mapy novými stezkami, přechody a
detaily, upravujíce tak jednak pohodlné, prakticky
kreslené mapy turistům a shledávajíce na druhé
straně vzácný material jmenový, jenž by jinak
snadno upadl v zapomenutí. V posledním čísle
Věstníku jsou to pečlivé popisy skupiny mangartské
od O. Lepy a skupiny višské od V. Růžičky, jimiž
tyto části alpských hor českému turistovi jsou uči-
Čtenář.
něny přístupnými.
Chodounského Mareš
V Růžička
Alpy
5
article
Slovanské spisy.
* Počátky lidového písemnictví v Chor-
vatsku. Stojíce pod příliš velikým duševním ná-
tlakem západní Evropy, zvláště v oboru literárního
centralismu a vědeckého aristokratismu, nedovedli
jsme se my Slované dosud zbaviti známého žaju nad
svojí »osudnou« »literární rozdrobeností«. Hledíme
závistivě na sjednocené jak literárně tak politicky
Němce, Anglosasy, Francouze, Španěly, Italy. Jedinou
útěchou v naší jazykové rozdrobenosti jest nám pří-
buznost slovanských jazykův, ktera jest mnohem
větší, než nářečí jazyka německého, italského a j.
A proto s dětinskou radostí poukazujeme na to, jak
snadno se dorozumí nejen Čech s Polákem, Slovák
s Jihoslovanem, ale i Chorvat s Rusem, Bulhar se
Slovanem ze severu. Kromě té radostí, která nám
se nejednou zkalí, neboť Rus, jenž nikdy neslyšel
jiný slovanský jazyk a neruské slovanské knihy snad
ani neviděl, bude nucen s Čechem lámati němčinu,
tak jak se Čech, který polského slova nezaslechla
polského listu neobrátil, pokusí s varšavským Po-
lákem — francouzsky. Po takových chvílích, které
jsou tím trapnější, čím slavnostnější byla ležitost.
která nás svedla, cítíme nejen trpkost nad svojí slo-
vanskou rozštěpeností, ale nám do srdce vnikají
i prvé stopy zoufalství nad dílem slovanské vzajem
nosti, pro kterou jsme později schopni, nadchnout
se jen z povinnosti. Tak se stává, že velké vše-
slovanské slavnosti často nás více odpudí než sblíží
A přece stačí jen trochu hlouběji pochopiti úkol lite
ratury a vědy, jen poněkud více si všímati slovan-
ských jazýkův a časopisův a vycítili bychom ihned
jak sami sobě křivdíme, ba, jak pášeme sebevraždu
stýskajíce si na svoji literární rozštěpenost.
Slovan
Němec
Francouz
Španěl
Italos
Čo
Polák
Slovák
Jihoslovan
Chorvat
Bulhar
Čecho
Chor
Evropa
Rus
6
article
Snad jsme již slyšeli o tom, že Dostojevského,
Turgeněva a Tolstého, nemluvě o Puškinu a jiných
básnících, ruský »nevzdělanec« čte tak snadno
s takovým zájmem jako uvědomělý ruský vyškolený
intelligent. Snad jsme Jiráskovy »Psohlavce«, »Babičku«
od Němcové, Čechovy »Písně otroka«, ba i Vrchli-
ckého anthologii viděli v rukou selského děvčete nebo
chlapce, jenž končil pouze obecnou školu. Mohli jsme
se již dočísti i o tom, že chorvatský a srbský sedlak
dobře rozumí i duchu i slovu takového básníka,
jakým byl Gundulié a že slovinský rolník bez obtíží
čte »Sonety« Prešernovy, ani nemluvě o balladách
Aškercových a dojemných básní Gregorčicevých. Ne-
jednou jsme také opakovali ve škole i v životě, že
všechny slovanské literatury jsou psány lidovou
mluvou a že slovanský spisovatel bohatost výrazův,
krásu obratův, lehkost a malebnost slohu čerpá
z vesnických chat tak, jak se francouzský spisovatel
učí tomu v pařížských salonech. Vše to víme a přece
jako bychom nechápali významu těchto faktův. Na-
darmo jsme slyšeli, že mezi Slovany existovalia
existují spisovatelé, básníci a publicisté bez jakého-
koliv vyššího školního vzdělání, ba nadarmo objevil
se i mohutný tvůrčí genij Rusa Maxima Gorkého,
jenž z prachu dělníka tuláka vyšinul se na trůn
spisovatele-umělce, my ještě stále ničeho nevidíme
a málo chápeme.
Dostojevský
Turgeněv
Tolstý
Puškin
Jiráskův
Psohlavec
Němcová
Čechův
Prešernov
Aškercův
Gregorčicevý
Rus
Gorký
Slovan
Vrchnout
7
article
Nechápeme, jakou přednost má každý slovanský
národ již tím, že nikdy svůj jazyk nezměnil, tak že Slo-
vanstvo není jako západní Evropa s ohromnou massou
bezděčných renegátů, nýbrž obrovskou rodinou, v níž
nepřetržitě vyvíjela se jak lidová mluva tak i ostatní
elementy národní civilisace. Nechápeme, že domněla
slovanská rozštěpenost jest přirozeným následkem
organického našeho vývoje a že vychvalovaná jed-
nota Německa nebo Velké Britanie nema svých zá-
kladů v lidu, který jest ztlučen anebo, jak se věde-
cky praví, assimilován z příslušníků různých plemen.
A proto posud jasně nevidíme, že jednak pouze slo-
vanské literatury, psané lidovou mluvou, stávají se
skutečně všenárodními, poněvadž jsou svojí formou
demokratické, sociální, a že jednak z lůna lidu po-
vstávají spisovatelésamoukové, kteří veškeru naši
literaturu osvěží a do všech důsledků znárodní.
Vezměme jen do rukou »Sborník pro národní
život a obyčeje jižních Slovanů«, vydávaný jiho-
slovanskou Akademií v Záhřebě a mistrně redigovaný
slavistou a ethnografem drem. A. Radičem, a nalez-
neme tu již celou malou literaturu ze selského péra.
St
A Radič
Evropa
Německo
Velká Británie
Záhřeb
8
article
Ba i chorvatské politické časopisy pro lid (»Hrvatsk
Narod« a »Dom«) přinášejí často selské dopisy.
v nichž jsou úryvky trvalé literární ceny. Toto na-
stávající lidové chorvatské písemnictví nikterak se
neopičí po vzorech »panských« ani formou ani obsa-
hem. Cena jeho stáva se tedy tím větší, čím původ-
nější jest jeho ráz. Prozatímně přináším malou
ukazku ze »Sborníku« a z jednoho dopisu chorvat-
ského národa:
»Tu v lese, kde pastýři mají své chatky, jest tak
krásně, jakoby člověk byl doma, jen třeba přinésti
si něco k jídlu. A ptáci tak mile pějí, jeden lépe než
druhý, létají od hlohu ke hlohu, s větvičky na vět-
vičku a radostně poletují s keře na keř. A mnozí
lidé praví: Můj bože, jak jest mi hezky v lese ! Ra-
ději tam býti na polo hladový, než doma sytý a na-
pitý — zvláště když někdo slyší, jak se lidé hádají
jak klejí, řekne pro sebe: Ach, jak jest mi hezky
v lese! Tam neslyším nejmenšího zla. A pohledem
na ony milé ptáčky člověk se nemůže dosti nako-
chati, jak se radují: Vše se na člověku chvěje, vidí-li
němého tvora, jak poznává svoji radost a svoji ža-
lost. Pastýř, který celé léto tráví v lese, úplné jest
spokojen, žádného zla nevidí a neslyší, pěkně si za-
zpívá, zahraje si na písťalku: dupe si nohou, hraje
k tanci, přikyvuje hlavou, hraje-li píseň . . .
Lituji, že nedostatek místa nedovoluje položiti
sem aspoň úryvek listu z »Chorvatského Národa« od
dopisovatele-dělníka ze Švýcar. Vyšlo by na jevo.
kterak že lidová belietrie přirozeně prechází v lidově
politickou literaturu, z níž ovšem nikdy nemůže se
vyvinouti nám tak nebezpečné moderní národo-
žroutství.
Štěpán Rad ič.
Štěpán rada
Švýcary
Dom
Hrvatsk Narod
9
article
Ze slovanských listů.
Ze slovanských listů.
* V Petrohradě zemřel Adalbert Vikent-
jevič Starčevskij, z nejstarších žurnalistů ru
ských. Vystudoval práva v Kyjevě a v Petrohiradě
ale záhy při tom věnoval se pracem literárním. R
1841 vydal latinský sborník velmi zajímavého ob-
sahu » XVI,
o Poccin«. Z jeho publikací zvláštní zmínky zaslu-
huje »Galerie Slave«, životopisy vynikajících mužů
slovanských se 360 podobiznami. Ostatní práce jeho
směřovaly k vyjasnění historických styků Ruska
s Evropou. Od r. 1849 byl spolupracovníkem »Kyp-
M p i«, do
něhož přispíval též statěmi ze slovanského národo-
pisu. Současně pracoval o mluvnicích deseti slovan-
ských nářečí u vydal bibliografická díla o ruských
dějepisných pracích od Nestora do Karamzina a ži-
votopis Karamzinův. Byl též redaktorem Krajovy
»Encyklopaedie«, jež vyšla o 12 dílech a byla první
samostatnou encyklopaedií ruskou vůbec. Dva roky
před tím, jako stařec 82letý, vydal »Co pesne
Caro ka«, sestavený na základě Ostrami-
rova evangelia a prací Miklosicových, Vostokova a
Berednikova. Drobnějších jeho prací a děl příručních
jest veliký počet. V 50tých letech vynikl jako redak-
tor »Bóe eni« a dopomohl vydavateli
jejímu Senkovskému ke značnému bohatství.
Vikent
Karamzin
Karamzinův
Krajův
Encyklopaedie
Cara
Miklosicový
Vostokov
Petrohrad
Kyjev
Rusko
Evropa
Ostra
Galerius Slave
10
article
* Vnuk slavného polského pěvce romantické
doby Sigmunda Krasiňského otiskuje v
»Bibliotece Warszawské«, kterou rediguje, některé
dosud neznámé práce svého velikého děda. Na prv-
ním místě sluší uvésti »Napoleonovu zpověď« z r.
1830, v níž umírající Bonapart zpovídá se z mno-
hých svých hříchů, ale v podstatě přece jen myslí,
že byl nástrojem samého boha. Byl prý hromem
poslaným na svět, aby očistil cestu k svobodě.
Poutávý jest též fragment tragedie Krasiňského o le-
gendární polské královně Wandě, která před sňat-
kem s německým princem Rüdigerem vrhne se do vln
Visly.
* Mezi ruskou kolonií ve Vídni vznikla my-
šlenka zříditi samostatnou kliniku pro ruské pa-
cienty. Myšlenka jest života schopná a podnik sli-
buje prosperovati i v ohledu hmotném. Na klinice
budou působiti pouze ruští lékaři a medici, žijící ve
Vídni.
* „Moskevská revue »Pyceka MC« v
srpnovém svazku podala posudek knihy ruského
učence Charuzina o Bosné a Hercegovině a srov-
nala ji s knihou Jos. Holečka »Bosna a Her-
cegovina za okupace«. Obě knihy vyšly té-
měř současně a dle mínění ruského kritika krásně
se doplňují. Holeček jako publicista zabývá se hlavně
otázkami agrárnými a sociálně politickými, Charuzín
pak je hlavně historikem, archaeologem a jen z čá-
sti ethnografem. V celku kniha Holečkova má mno-
hem více života, než poněkud kniha badání Charu-
zina, a vyložena je živěji a zajímavě; autor její má
více cítu k otázkám slovanským, než ruský učený
archaeolog a anthropolog.
Slavjanin.
Vnuk
Krasiňský
Napoleonův
Wanda
Hercegovina
Holeček
Holečkův
Visla
Vídeň
Jos
Chara
Pyceka MC
Bosna a Hera
Charuzín
11
article
Z olzích revuí.
Z olzích revuí.
* Známého dobrodruha Jakoba Casanovu s —
Rousseauem srovnává v »Neue Deutsche
Rundschau« J. Wassermann. Autor shledává
u obou mužů tutéž sílu, nevazanost, honbu za mi-
lostkami, jaká charakterisovala právě jejich století,
hemžící se Cagliostry, Saint Germainy, Kurtisanamí,
šlechtou v úpadku.
* E. Sausot-Orland seznamuje nás v »No u-
velle Revue« se soudobými literárními po-
měry v Řecku. Román a drama v dnešním Řecku
nejsou právě v kvetoucím stavu. Z romanopisců
dva mají zvučné jmeno: Kosti Palamas, blížící se
Flaubertovi a Episcopopoulos, jenž podobá se P.
Loysovi. Z dramatiků jmenuje referent Vlakosaa
Vernardakiho. V poesii řecké nevládne už veselí,
ale melancholie a pessimismus.
Casanova
Rousseau
J Wassermann
Cagliostro
Kurtisanam
E Sausot
Palamas
Flaubert
Episcopopoulos
P Loys
Vlakosaa Vernardaki
Saint Germain
Orlando
Řecko
Neue Deutsche Rundschau
13
article
* »Háj«, illustr. časopis pro lesníky, myslivce
a přátele přírody s poučnou a zábavnou přílohou
»Lověna«. Redaktor, vydavatel a nakladatel J.
Doležal ve Žďáru na Moravě. Ročníku XXXI.
číslo první se vzpomínkou na dobu založení listu
— tehdy prvního českého časopisu lesnickéhoa
loveckého — za velikých překážek, vyplývajících
namnoze i ze současných poměrů samých. Třicet
let vytrvalé, však i úspěšné práce dovršil p. J. Do-
ležal, zdolav nejen počáteční i všecky pozdější pře-
kážky, nýbrž i proti nastavší konkurenci list udržev
a značně též zdokonaliv na obsahu i v úpravě.
* »Česká škola měšťanská«, vydávaná ve
Velkém Meziříčí jako věstník »Jednoty učitelstva
českých škol měšťanských na Moravě« redakcí
Hynka Pittauera, učitele měšť. školy ve Vsetíně,
zahájila číslem říjnovým pátý svůj ročník.
»Narod a škola«, list věnovaný otázkám
z oboru školství obecného a snahám novodobého
učitelstva národního, spolu orgán »Ústřední jednoty
českých učitelů ve Slezsku«, zahajuje nový XXIII.
ročník úvodní prací »Podmínky učitelské práce«.
J Doležal
Hynk Pittauer
Žďár na Morava
Velký Meziříčí
Morava
Vsetín
Slezsko
Český škola
14
article
Vychází ve Velkém Meziříčí dvakráte měsíčně vede-
ním Klementa Davida, cvičného učitele na českém
učitelském ústavu v Brně. Za redakci odpovídá maji-
tel, nakladatel a vydavatel Frant. J. Frgal ve Vel-
kém Meziříčí.
*»Klatovy, město královské«. Průvodce histor.
a místop. Sestavil Vojta Proboštů. Knížka o
101 str., obsahuje vše, co je hodno věděti o staro-
žitném českém městě. První čásť platí turistovi, kter
hledá své pohodlí a poznati chce místní památnosti.
Následující listy věnovány dějinám města a krátkým
monografiím látek. O školství a zasloužilých Klato-
vanech se nejvíce zamlouva. Na konci je seznam
vycházek do okolí s popisem památností a nejdůle-
žitějších dat z dějin. Osm obrázků.
* »Zbornik pouke i zabave. Kredujei
izdaje Vladimír Jelovšek. Prvi hrvatski
pjesnicí. Napisao PhC. Branko Drechsler.
II.1521. Prag, 1901.
Hrvatský sborník (5 svazků do roka), zaražený
v Praze, vytkl si za úkol bojovati proti »stagnaci,
lhostejnosti a cynismu, jimiž vůči ideálnějším strán-
kam života zachvácen je současný duševní svět
chorvatský.« Chce býti u výběru podávaného četiva
především slovanským, moderním, aktuálním a při-
hlížeti ke všem směrům myšlení a konánl.
Klement David
František
J Frgal
Vojta Probošt
Jelovšek
Drechsler
Praga
Velký Meziříčí
Vela
Klatovy
Praha
český učitelský ústav v Brno