Dne 21. srpna 190z.

KATOLICKÉ LISTY

Číslo 229. Strana 3.

kruhy, že budou moci co nejdříve očekávati odpověd Vatikánu na španělské návrhy na změny jednotlivých bodů konkordátu. Ale veřejné mínění nevěří v roz- řešení, jakého nutně dožaduje se tato nanejvýš důle- žitá otázka, protože podobným utěšováním bylo již přečasto zklamáno. Kongres španělských katolíků. V San- tiagu de Compostella konán byl v těchto dnech sjezd španělských katolíků, kteréhož súčastnilo se také 15 biskupů. Přičiněním jejich byla přijata adresa, vyslo- vující králi oddanost a žádající za největší podporo- vání řeholnictví. Dále žádá adresa, poukazujíe na to, že jediným rodičům přísluší právo rozhodovati o způ- sobu, jímž jejich dítky mají býti vyučovány, za úplnou vyučovací svobodu pro církev, vztažně pro nábožen- ské řády. Boerští generálové učinili v Haagu Stelj- novi krátkou návštěvu. Jak se praví, vrátí se asi v osmi dnech do Anglicka. Ruský velkokníže Boris Vladi miroviě, kterýž prodlévá od několika dnů v Tokiu, byl tam uvítán od japonského obyvatelstva co nejskvělejí. Cí- sař japonský dal jej z Yokohamy dovézti do Tokia zvláštním dvorním, vstříc mu vyslaným vlakem. Na nádraží v Tokiu přivítali velkoknížete všichni členové císařského japonského domu a doprovodili jej do cí- sařského zámku Siby, kterýž jest ustanoven jen pro knížata panující. Hned na to navštívil v tomto zámku velkoknížete sám japonský císař a odevzdal mu osobně nejvyšší japonský řád, Dankuki-Kikwa-Auve- kusio. Velkokníže prohlédl si všecky vojenské školy ústavy v Tokiu a súčastnil se hostiny, jež na jeho počest uspořádána byla v zámku Čipodě, residencito mikadově. Leží na bíledni, že návštěva velkoknížete bude míti na rusko-japonské poměry podstatný vliv.

Bájky o protináboženských skandálech na ostrově Martinique. Katolický »Univers« přinesl dopis P. Malle- reta, představeného gymnasla v St. Pierru, v němž rozhodně popírá skandály obyvatelstva, kteréž měly prý provolati tak zvané tresty Boží. Píše: 1. Lonské procesí o Božím Těle bylo prý po- litování hodnými událostmí přerušeny, což prý pří- mělo blskupa Cormonta v katedrále ku pronešení vý- hrůžných proroctví o trestech Božích. Naproti tomu je zjíštěno, že průvod ten byl u vší nábožnosti konán beze všeho rušení a biskup neměl příčiny tresty Božími vyhrožovatl. 2. Lituji, že »missionáři«, na které se odvolává jako na pramen a kteří by přece věděti musili, byly-li někde missie konány, jsou ti jediní, kteří prý slyšeli slova prorocká: ještě 40 dní a Ninive bude zničeno. My zde o nějakých mimořádných missiích ničeho nevíme. 3. Co se těch hrozných výjevů tkne, o nichžti »misslonáři« vypravují, tož litují ty redakce, které o nich zprávy přinesly. To prasátko, které prý při procesí bylo nešeno, je sprostou novinářskou kachnou. 4. Stejně i hislorle o profanaci krucifixu, jenž byl prý hozen do krateru, jenž se na sopce otevřel, jest bájkou. Bájkou je též, že milosrdné sestry, jež se v kapli po dva dny skrývaly, zázračně byly zacho- vány. Pravda je, že všecky tam zahynuly. Všecky ty vylhané zprávy pocházejí prý z některého sousedního ostrova.

Zprávy církovní.

ThDr. Václav Horák j. Letem roznesla se Prahou včera zpráva, že one- mocněl vysoký církevní hodnostář a již na večer včera nová truchlivá příšla zvěst. Ve tři čtvrti na 9. hod. večerní skonal v řádovém domě ndp. generál a vel- mistr rytíř. řádu Křížovníků s červenou hvězdou ThDr. Václav Horák po kratičké nemoci. Zesnulý narodil se v Chýňavě u Únhoště dne 26. dubna 1845; do řádu vstoupil 1. října roku 1867, slavné sliby učinil 4. října 1871, načež byl dne 14. července 1872 na kněze vysvěcen. Po vysvěcení svém působil jako ka- plan u sv. Petra v Praze. Roku 1882 byl jmenován sekretářem řádovým a dne 18. ledna 1883 na uni- versitě Karlo-Ferdinandově na doktora theologle po- výšen, vykonav všechna rigerosa cum applausu. Roku 1886 byl jmenován mimořádným professorem pasto- rálky, r. 1887 děkanem kollegla doktorů theologie. Dne 28. září 1891 byl jmenován řádným professo- rem pastorálky na nově zřízené české theologické fa- kultě a téhož roku zvolen děkanem professorů fakulty theologické, jakož i kollegla doktorů bohosloví. Dne

28. října 1891 byl zvolen generálem a velmistrem řádu svého a zastával při své hodnosti místo profes- sorské ještě celý rok. V roce 1892 stal se členem sněmu zemského za skupínu nesvěřenského velko- statku, kde vstoupil do klubu pravice; 20. srpna 1892 stal se skutečným biskupským radou litoměřickým, r. 1897 byl povolán Jeho Veličenstvem císařem a králem za člena panské sněmovny, r. 1898 pak vy- znamenán komthurským křížem s hvězdou řádu Fran- tiška Josefa. Roku 1901 stal se skutečným radou extra statumí knížecí-arcibískupské konsistoře. Zesnulý byl předsedou Jednoty pro obnovu kláštera blahosla- vené Anežky, čestným občanem v Dobřichovicícha Hodonicích na Moravě a členem různých spolkůa korporací. Byl též literárně činným, psal do »Časo- plsu českého duchovenstva« a j. v. R. i. p. Osobní věstník duchovenský z diecése česko-budějovické. Dp. Jan Dušek, správce vl- kariátu nepomuckého a děkan v Blovicích, jmenován biskupským vlkářem. Osobní věstník duchovenský z diecése brněnské. Ustanoveni byli kooperatory dpp.: Fr. Krejčí v Čučicích, Filip Macek v Mohelně, novo- svěcenec Jos. Surka v Lukově, novosvěcenec Karel Endl II. koop. v Bystřici. Presentace. Na faru v Partutovicích presen- tován byl místodržitelstvím dp. Jos. Šimek, kooperator v Konici. Z kraje. Z Nové Paky. (Svěcení sochy Marianské.) Den 15. srpna — o svátku Nanebevzetí Panny Marie — kdy konává se ve městě našem hlavní pouť — utkví zajisté dlouho v paměti zdejšího obyvatelstva.

Světila se zde totiž slavným způsobem socha Rodičky Boží na hlavním náměstí, opravená nákladem slavné Občanské záložny zdejší. K této slavnosti sešlo se nesčíslné množství lidstva z města I okolí. Město samo — až na něco málo domů — bylo vyzdobeno prapory. Téměř všecky spolky súčastnily se slavnosti, k níž zavítalo též v hojném počtu vd. duchovenstvo. O půl 3. hod., kdy dokončovala se právě ve farním chrámu Páně pobožnost za zdar katol. sjezdu v Hradci Králové, spojená s výstavou nejsv. svátosti oltářní,a nařízená Jeho bisk. Milostí, shromáždily se spolky na náměstí u kostela, z něhož se o 3. hod. průvod ubíral k soše za nadšeného chvalozpěvu: Tě Boha chválíme. Průvod tento tvořil: veliký zástup družiček bíle oděných, spolky: hasičů, řezníků, obuvníků, vete- ránů, katolícká jednota, pěvecká jednota chrámová, hasičů z obce Vrchoviny, mnoho poutníků k hlavní pouti sem zavítavších, i obyvatelstvo domácí. Když zapěna byla pěveckým sborem chrámovým kantáta:

»Tobě, otče všemohoucí«, řízením řiditele kůru pana Hynka Tomáše, vystoupil vdp. Jos. Beran, děkana bisk. vikář ve Dvoře Králové, rodák zdejší, a slovy vznešenými a upřímnými promluvil od srdce k srdci k shromáždění, jež naplňovalo náměstí ve všech jeho prostorách. Připomenul zejména, jak »ve městě zdejším Rodička Boží vždycky byla ctěna, tak že Nová Paka vždycky byla a i na dále zůstane městem Marlan- ským. Přál svému rodišti, aby zde panoval vždy svatý klid a mír, aby si obyvatelstvo zachovalo úctu k Panně Marii, ne snad k vůli tomu materielnímu prospěchu, ale také k vůli tomu, aby nám zachováno bylo naše náboženství, ta drahá otcovská víra naše, která má dnes tolik nepřátel.« — S velikou pozor- ností byla vyslechnuta znamenitá tato řeč, po níž vykonán byl posvátný obřad svěcení, jež vykonal sám vdp. vikář za assistence vdp. bisk. vikáře jilemnického Jana Kuhna a desíti kněží z místa i okolí. Slavnosti této súčastnila se též sl. městská rada a výbor sl.

Občanské záložny. Po svěcení zapěn byl ještě sbor: »Bože náš« od Valenty-Mělnického, načež za zvuků hudby a nadšeného hlaholu písně: »Tisíckrát pozdra- vujeme Tebe«, ubíral se celý zástup ke klášteru, při čemž byla ještě posvěcena též opravená socha sv. Florlána. V chrámu Páně klášterském zpívány byly duchovenstvem a věřícím lidem loretanské litanie a požehnáním nejsv. svátostí oltářní se celá slavnost ukončila. Jediný úsudek zněl od úst k ústům— zejména mezl duchovenstvem o dnešní slavnosti: že to byla katolická manifestace, a že město Nová Paka má nejlepší vůli přispěti k tomu, aby zapomnělo se na vše, čím se snad někdy chybilo, že chce dáti na jevo věrnost k víře katolické, zachovati dobrý a přá- telský poměr k duchovenstvu a přispěti též k sblí- žení s milovaným ndp. blskupem naším. Z Křečovic. V den Nanebevzetí Panny Marle 15. srpna provedena byla velikým orkestrem v křečo- víckém chrámu Páně za řízení p. J. Suka, jub. řídí- cího učitele a řiditele kůru slavnostní Es mše od Ign. Relmanna s vložkami: »Ave Maria«, soprán. solo od Karla Bendla — a »O Sanctisslma« pro alt. a baryton. solo s doprovodem varhan od Ant. Dvo- řáka. Sopránové a altové solo krásným a zvučným hlasem zpívala slč. Magda Dvořákova. Na to v den narozenin císaře a krále provedena vellká slav- nostní jubilejní mše od J. Grubera s vložkami: »Sal vum fac imperatorem« (složená k císařským slavno- stem) od dra. Rup. Schrsinera — pro baryton. solo a sborem obsahujícím modlitbu za císaře: »Bože, vylej požehnání na císaře našeho«. Solo zpíval p. Josef Suk, řid. kůru, a zpěvy doprovázel na varhanách syn jeho p. Josef Suk, člen českého kvartetta.

Zprávy denní. * Jeho Eminencí nejdůst. pau kardinál Skrbemský, kníže-arcibiskup pražský odjel včera odpoledne o 3. hod. 22 min. rychlíkem západní dráhy do Rožmitálu. Radostná událost dle »N. W. Z.« čeká se v rodíně arclknížete Frantíška Ferdinanda z Este prý v září již. A podobně těší se, ovšem na dobu pozdější v rodině Františka hrab. Thun-Hohensteina. * Znázornění »jemné satyry« polemi- káře »Nár. Listů«. Máme již hezkou sbírku těch »jemných satyr« od té doby, když vzal na se úkol, satyry ty smáčené v brudné nádobě »Šípů« svýma rukama — jako moderní »diskobolos« vrhati na Řím, na biskupy a na kněze. To mu ochotně doznáme, že u vrhání zablácených balvanů ze všech svých kollegů v radikálních a lžisvobodomyslných listech dosáhl ne- popíratelného přebornictví, ale žádnou měrou v jemné satyře. My toho diskobola v »Nár. Llstech« poněkud litujeme, protože vlastně uvázal se v povolání lidí, jež dosud vidíváme v zájezdných hostincích v charakte- ristickém úboru: v modré zástěře, v čepici s cípkem na hlavě a s dlouhatánským pérem v rukou. K úloze této nechtěl se nikdo z těch starších pánů, zasedají- cích v redakci »N. L.« snížiti, a proto z nouze byl dobrý — Matěj z Domažlic, který se pustil do práce s furorem, jaký bývá znázorněn ve »Flle- gende Bl.« při známých výjevech v bavorských ho- spodách. Ty jeho jemné satyry, jež nám měly sloužiti za vzor, jevily se hned na začátku, když ze svého psacího stroje vyhodll: Všecko zlo, jež na

národ český přišlo, vycházelo z Ří- ma; — anebo když z téhož stroje zaharašil: Pro- lhanost až do těch hrdel jest nezměnitelnou zásadou všech těch velebníčků, kteří se v čele »K. L.« za krátký čas vystřídali, atd. Kdo vůbec měl tolik trpě- livosti a též odvahy, to sáhodlouhé řehtání ze psacího stroje do světa chrleného přečísti, učinil si patřičný pojem o úloze »polemikáře« v »Nár. Listech«. V včerejší odpovědi na naší adresu stěžuje si, že prý jsme místo vyvrácení jeho námitek »k řečem vele- důstojných, vysoce důstojných a nejdůstojnějších řeč- níků« nedovedli odpověděti jinak, leč že jsme konsta- tovali jeho křestní jméno. Jako bychom ty Matěje z nejrůznějších radikálních a lžisvobodomyslných listů již dávno neznali! Což pak je s nimi nějská roz- umná řeč anebo polemika možná? Oni kroutí ze svých rozladěných flašinetů stále tytéž historické odrhovačky o Husovi, o Bílé Hoře a válce třicetl- leté. Oni vůbec nepřípouštějí nová historická bádání, proto že se jim pravda nehodí do jejich krámu, z ně- hož by, kdyby chtěli býti spravedlivými, musili již dávno vyházeti ty zastaralé legendy o Husovi, o Bílé Hoře, atd. My jsme to i zkoušelí citováním nových historických výzkumů, ale kdež pak těm Matějům povídati něco o historické pravdě. Že někomu na křtu sv. dají jméno Matěj, to žádnou měrou nemůže mu sloužiti k pohaně. Zůstává-li ale ten který Matěj po celý život Matějem, anebo stane-li se z Jeníka, po všech studiích, hloupý Honza, jenž se ničemu kloud- nému nepřlučil, pak ovšem ti svatí za to nemohou.

Co se poznámky poslední ve včerejších »N. Listů« tkne, obsažené ve stkvostném výroku: Nos poma natamur, tož bychom mohli s malou změ- nou na lžisvobodomyslný orgán applikovati: my plujeme ve škopku mazanin a hloupo- stí »Šípů«. * Svaz Němeů v Čechách konal v neděli v Šluknově svou generální schůzi. Z vydané zprávy výroční uvádíme: V uplynulém roce oživlo 33 míst- ních odborů a 34 nově založeno, kdežto jen osm od- borů se rozešlo. Na konci roku bylo ve Svazu 707 místních odborů. Počet členů nelze s určitostí sta- noviti, ale čítá se jich asi 45.000. Zakládajících členů má svaz 664. Z vydaných peněz použito bylo 3620 kor. na zřízení a udržování škol a dětských zahrádek, 5020 korun na podporu ke stavbě škol, 420 kor. na zaopatření učebních pomůcek, 415 kor. polévkovým ústavům, 3420 korun na vánoční nadílky pro 24 škol, 660 kor. na podpory žactvu, 2800 kor. pro 37 školních knihoven, 1140 kor. na podporu německým obchodníkům, Čechy (!) ohroženým; 2140 kor. pro německé osadníky v ohroženém (kým?) území; 2456 korun na výpomoc při živelních pohromách; 3585 kor. na podporu krajanů a spolků. Mimo to Svaz rozesýlal letáky, knihy, staral se o sírotky, opatřoval nezaměst- naným místa a j. v. Dva kočovní učitelé přednášell na 160 schůzích odborů. Příjmy činily 100.000 kor. Německo-nacionální listy žalují na to, že Svaz sleduje politické a protikatollcké štváčství. Nám celkom je