Ročník Xl.

C. Budějovice, 28. března 1912.

Císlo 13.

Předplatnét na celý rok . K 4.80 na půl roku . K 2.40 na čtvrt roku K 1.20 Německo rok K 5.48 Ostatní státy K 6.88 Vycházíi každý čtvrtek s belle- tristickou přílohou. Redakční uzávěrka v úterý večer. V drobném prodeji číslo 8 h.

JHOČESKÝ ORGÁN ČESKOSLOVANSKÉ

NOVÝ JIHOČESK Redakce, admini- strace a expedic Č. Budějovice, Dělnický dům. Účet poštovní spořitelny č. 68.557 Inserty platí se při objednání Majitzlt XVI. a XVil. kraj suciálně demukratirké urganisace vČechách Zudpuvědný redaktur a vyda- vatel Blnis Kříž. Stižnosti na Permana Jana Dšlnický kunsum Č. Budřjuvire. Tiskna knihtiskárna Edmund Janda Strakonics.

SOCMÁLNÍ DEMOKRACIE.

Soudruzi! Připravujte důstojnou oslavu l. května

Vzhůru do boje za volební reformu na zemském sněmu! Na zemském sněmu rozhoduje se v této době o volební reformě! Rozhoduje se o zastoupení pracujícího lidu, který z rozhodo- vání na hospodářství této země je vyloučen. Pracující lid je pariem ve své vlastní domovině, v té zemi, kterou obrozuje svou prací a svými mozoly Volali jsme a voláme po zavedení všeobecného práva hlaso- vacího do zemského sněmu. Privilegovaní vládcové obou národ- ností na zemském sněmu zamítli zásadu všeobecného práva hlasovacího, ale nejen to, jdou dále a chtí vládní předlohu ještě zhoršiti a dáti v kurii dělnické nové volební právo i těm voličům, kteří už v jiných volebních skupinách odvolili a mají tak volební právo dvakrát. Proti tomu musí se vzepříti poctivé dělnické svědomí. Proti čachrům s volební opravou na zemském sněmu musíme protestovati a voláme k pro- testu každého, kdo poctivě to smýšlí s demokratisací lidské společnosti. Přijďte do

rotestní schůze lidu

svolané na neděli 31. t. m. na 10. hod. dopolední do sálu „Dělnického domu“ v Č. Budějovicích. Referent z Prahy. Přijďte v mohutných zástupech, nechť veřejnost vidí, kolik jest těch. kteří volají po zastoupení na zemském sněmu! Přijďte protestovati proti bankrotářské politice zemského hospodářství. Přijďte v massách! Agitujte v dílnách a v továrnách! Nechť volání naše je důstojnou manifestací nespokojeného lidu.

Armáda a sociální demokracie. (Z řeči říš. posl. soudr. dr. Šmerala v parla- mentě dne 20. března t. r.) „My jsme zásadní odpůrci dnešní form branné organisace stálého vojska. Aby nemohlo vzniknouti žádné nedorozumění: to neznamená, že bychom chtěli stát zbavit za každou cenu všech prostředků obrany. Konečným naším cí- lem, naším přáním, naší touhou, naším ideálem ovšem jest, aby barbarství války úplně vymi- zelo, aby na zemi zavládla aurea aetas pacis aeternae, zlatý věk věčného míru, aby skutkem se stalo vznešené heslo: Odzbrojte! Ale my v po- litice nechceme být utopisty, nýbrž reelními pozorovateli věci. Víme — a resoluce mezinárod- ního sjezdu socialistického v Londýně r. 1896 oficielně formulovala tento názor — že možnost války a míru v prvé řadě nezávisí od dobré nebo zlé vůle lidí, ani od více nebo méně po- kročilého „ducha doby“, ani od příčin nábožen- ských neb národnostních, nýbrž v podstatě od

Občané! Dělníci!

hospodářských rozporů majetných tříd různých zemí. Dokud přetvořením společnosti ve spo- lečnost socialistickou, dokud zavedením hospo- dářské organisace na principu kolek tivistickém tyto hospodářské rozpory nepominou, do té do- by bychom klamali sebe a klamali jiné, kdy- bychom tvrdili, že lze učiniti nějaké opatření, aby s možností války vůbec nebylo nutno počí- tati. Tento stav jsme přirozeně nezavinili my, on jest výsledkem hospodaření a politiky majet- ných tříd, ale on jest a my jako reelní politi- kové jsme nuceni s ním počítat. A právě jako strana, která jest přesvědčena, že jednou bude státu vládnout, která své politické naděje ne- skládá v negaci státu, v katastrofu státu, ný- brž ve vnitřní vývoj státu, právě proto my sociální demokraté jsme daleci toho, abychom odsoudili stát za všech okolností k naprosté bezbrannosti a vydali ho tak na milost a ne- milost bezohlednosti některého cizího dobyvate- le. I my chceme, aby stát svou brannou orga- nisaci měl, ale to by musela být organisace úplně jiného rázu, než jest dnešní náš milita rismus. Chceme státu, dokud by krajně provo- kativním způsobem neznemožňoval ve svém rám- ci možnost vývoje třídě, již zastupujeme, po- skytnout vše, pokud má jeho branná moc slou- žit pouze a výhradně účelům obrany. Ale sou- časně musí tato branná moc formou své vlastní organisace poskytovat záruku, že nikdy jí ne- bude moci býti zneužito k účelůmí výbojným, k útoku, ať na státy nebo národy cizí, nebo proti nepříteli vnitřnímu, k útoku na ústavu, svobody, práva domácího obyvatelstva a vedle toho musí být přiměřena finanční síle státu. A takovou záruku skytá jedině ta forma branné organisace, kterou označujeme pojmem lidového vojska, lidové milice

To jest, co my chceme. „Ne stálou armádu, nýbrž lidové, občanské vojsko!“ jest programo- vý náš požadavek pro dobu přítomnou ohledně organisace branné moci. Jaký jest hlavní rozdíl mezi dnešní orga- nisací stálého vojska a mezi milicí? Ten, že stálá armáda jest kastovní institucí, která stojí mimo lid a po případě může býti postavena proti lidu, kdežto milice jest ozbrojený lid, ozbrojený ná- rod sám. „Každý zdravý občan budiž vojákem, ale každý voják budiž současně plnoprávným občanem,“ to jest co možno nejkratší nazna- čení ducha, charakteristického pro milici v pro- tivě k stálé armádě.

Dnes jest armáda úplně odříznuta od občan- ského života i občanských zákonů. O její vnitřní organisaci, jejím použití, o válce a míru rozho- duje jedině panovník jako nejvyšší vojenský pán. My chceme, aby měl také do těch- to věcí právo rozhodné slovo mlu- viti lid, to jest parlament! My chceme, aby členové armády neztráceli svá občanská prá- va, aby i důstojníci a vojáci měli na př. prá- vo volební, tak jako ho mají ve Švý- carsku, aby nepodléhali zvláštní mu vojenskému soudnictví, nýbrž sou- dům občanským. I měšťácké strany, jež tímto zásadním naším nazíráním nesouhlasí, měly by uvažovat při projednávání předlohy vojen- ského t restního řádu, zda aspoň takové delikty vojenských osob, které přímo nesouvisí s vy- konáváním služby, neměly by být přiděleny ku kompetenci soudů civilních. My chceme, aby každý člen armády jako občan měl svobodu slo- va, aby mohl odkrýt případně zlořády a tím při- spěti k jejich zhojení. Ale jako žádáme občanské právo pro členy armády, tak žádáme zase na- opak, aby pro armádu byla občanská práva zá- vaznými, aby vojska smělo být použito jen pod ústavní zodpovědností parlamentu zodpovědné vlády, zejména pak aby důstojníci a ve- litelé armády slibovali věrnost a poslušnost nejen císaři, nýbrž aby byla také povinna armáda přísahat na ústavu a zákony a slavnostně se zavázat, že jest odhodlána před každým rušitelem ústavu chránit.“ Nezapomínejte na sbírky milionového fondu!

J. Doubek