Strana 2.

LIDOVĚ NOVINY

V Brně, 18. července.

kultury. Na stoličním shromáždění v N- tře sám podžupan prudce útočil na tuto »panslávskou propagandu«, doporučoval zostřiti pomocí notářů (= obecních tajem- níků od stokční správy odvislých) a žan- darmerie dozor, aby se nešířily v stolii z Čech knihy »pobuřující«, a tisk spusti křik o »vlastizradě- Maďarský strach z českého kulturního vlivu na Slovensku je příznačný a pro Če- chy i Slováky poněný. Maďaři dobře chá- pou, jaké opory dostalo by se slovenskému úsilí buditelskému, kdyby se více opřelo o výsledky české kulturní práce, a pracovalo i dle českého vzoru. Dnes, po zničení všeho slovenského školství, všecka téměř obranná akce vzdělávací odkázána je na propagaci knihou a časopisem. A nestačí-li produkce slovenská, třeba bez rozpaků sáhnouti po české. Ovšem, tu bude potře- bi znalosti a rozhledu, aby vybíralo sez ní to, co pro slovenské potřeby je nejdůle- žitější. Otázky tyto budou také předmě- tem porad, které uspořádají dle loňského příkladu i letos kulturní pracovníci v otáz- ce česko-slovenské z českých zemí iz Uherského Slovenska v Luhačovicíchv polovici srpna.

Tak zvané »Martinské slavnosti« — valná shromáždění »Museální Slovenské Společnosti«, jediného vědeckého ústav u slovenského, a ženského spolku »Živena« (s družstvem pro lidový průmysl »Lipa«). bude se tohoto roku konati v Turč. Sv. Martině ve dnech 6.—8. srpna. Slavnosti tyto jsou každoročně dostaveníčkem slo- venské společnosti z celého Slovenska, spojeny jsou s divadelním představením, zábavou, výletem »pod Stráně«, s před- náškami a nár. poradou, a bylo by si přáti. aby byly i českými hostmi více vyhledá- vány. Osobní známosti jsou důležitým předpokladem vzájemnostní práce a do- rozumění. V tyto dny má porady i mladá slovenská generace sdružená okolo po- krokové revue »Průdy«. Z ohlášené vý- stavy »Gruppy slovenských maliarov« z nepovědomých příčin sešlo. Zájezd do Turč. Sv. Martina lze vý- jodně spojiti i s výletem na Tatry, do Oravy anebo do jiných částí Slovenska. Jako dobrý vůdce poslouží nový »Průvod- ce po Slovensku«, vydaný při »Slovenské čitance«, podávající i odborné poučenío léčebných místech na Slovensku, a výbor- ný slovenský »Sprievodca po Tatráche (z nákl. Fr. Klimeše v Lipt. Šv Mikuláši). Pro návštěvníky lázní luhačovických, kte- rých nám stále přibývá, patřil by takovýto zájezd na Slovensko opravdu jaksi do pro- gramu. Čilý luhačovický odbor Česko- slovanské Jednoty dovede jistě interes Slovensko i po této stránce probudit a roz- šířit

Hrahůvka v shjetí Vítko- vických závodů. Z Mor. Ostravy, 17. července. Byli jsme z prvých, kdož upozornili na ne- bezpečí, které hrozí Hrabůvce se strany místních klerikálů, vedených starostou Gola- tem. Čím dále tím patrnější jest, že Hrabůvka ná býti vydána germanisaterům vítkovickým pro katolický kostel. Kostel v Hrabův- ce byl vystavěn kostelní jednotou, která se za tím účelem utvořila a byl vystavěn na dluh. Členové jednoty se svým majetkem za tento dluh zaručilí, svedeni do jisté míry řečmi kně- ží, kteří slibovali opatřiti kostelní jednotě vět- ší dlouhodobou půjčku. V tom směru byla jed- nota úplně zklamána a proto se její členové s Oolatem v čele snažili přenésti svoje povin- nosti na obec. Žádali, aby obec sama převzala s jejich beder věcný náklad na kostel. Ve starém obecním zastupitelstvu dovedla oposi- ce pokrokově smýšlejících občanů tyto zámě- ry zmařiti a proto Golat a jeho klika snaží se získati pro sebe většinu v nastávajících vol- bách obecních. Klerikálové hrabůvští vidí do- bře, že z vůle občanstva většiny nenabudou, proto hledá Golat pro volby spojení s vítko- vickými germanisatory, aby za jejich pomoci a dík nátlaku, který dovedou Vítkovičtí vy- konávati na odvislé lidi, získal v obecním za- stupitelstvu většinu, ochotnou převzíti dluh kostelní jednoty na obec. Tato většína, získa- ná za pomoci Vítkovických, byla by ale ne- jen klerikální, nýbrž také povolným nástrojem germanisace v rukou vítkovických závodů.

Starosta Golat jest již úplně ve vleku Vít- kovických. Již i ve své funkci starosty obee hájí zájmy závodů vítkovických proti prospě- chu obce a jejích poplatníků. Prvním krokem v germanisační činnosti Vítkovických jest na- bývání majetku v obci, zejména půdy. V Hra- bůvce již Vítkovičtí půdu mají. Koupili roz- sáhlý komplex pozemků mezi obcí Hrabůvkou a řekou Ostravicí a tuto koupi sprostředkoval starosta obce Golat, místo co by měl nasazo- vati všechny páky, aby zabránil germanisato- rům nabývání půdy v obci. Závody mají v úmyslu vystaviti na těchto svých pozemcích vlečnou dráhu a zasypati je z velké části struskou. Zasypáním pozemků byla by obec Hrabůvka a četní její občané velmi citelně poškozeni, poněvadž by tím byly zrušeny cesty vedoucí z Hrabůvky k Ostravi- ci a obec byla by od řeky úplně odříznuta. Znamenalo by to nemalou ztrátu, poněvadž se u Ostravice vybírá písek a štěrk. V těchto dnech konala se pochozí komise ve příčině stavby zmíněné vlečné dráhy. Očekávalo se. že starosta Golat při té příležitosti dle své po- vinnosti uplatní námitky obce proti zasypání pozemků Vítkovicemi koupených a že zejména bude jménem obce žádati, aby dosavadní ce- sty, vedoucí z Hrabůvky k Ostravici, byly zachovány. Starosta Golat byl na tuto povin- nost upozorněn bezprostředně před komisí, byl i během komise interesovaným poplatníkem vybídnut, aby hájil zájem svých spoluobčaná. Nadarmo. Prohlásil, že není jeho povinnosti, starati se o cesty a do protokolu o komisi u- dal jménem obce, že tato nečiní nilakých ná- mitek proti stavbě vlečné dráhy. O zabezpe- čení cest, spojujících obec s Ostravicí, se ani nezmínil. Postavil se tak zřejmě, zneuživ své- ho úřadu starosty, na stranu Vítkovických pro- ti prospěchu vlastních sousedů.

Dovedl-li Golat zraditi hospodářský zájem svých spoluobčanů, nebude se také rozpakovati zraditi národní zájem obce, vydati ji při vol- bách v plen vítkovickým závodům. Jest jisto. že již s Vítkovickými navázal styky v zále- žitosti voleb, vyjednával s nimi a v jejich služ- bách podal na c. k. hejtmanství v Moravské Ostravě německy psaný rekurs proti usnesení reklamační komise. Starosta české obce po- dává německé rekursy proti usnesení rekla- mační komise své vlastní obce! Nelze již po- chybovati, v čí službách starosta Golat stojí. Dnes jest již jen otázkou, podaří-li se mu za- šantročit obec Vítkovickým čili nic. To jest otázka, na kterou nelze ještě dnes odpověděti.

Lze jen říci tolik, že nebezpečí, které českosti Hrabůvky hrozí, jest veliké. V obci jest velmi mnoho voličů, kteří jsou závislí na Vítkovi- cích. Kdyby byla obec dnes v rukou poctivě českých, bylo by možno čeliti teroru Vítkovi- ckých, zejména znemožniti jim kontrolu veřej- ných ústních veleb. Starosta Golat však pod- nikne bezpochyby vše, aby Vítkovickým pro- vádění teroru na všechny odvislé voliče u- možnil a usnadnil. Za této situace lze jen od mimořádné cnergie poctivých českých lidí a od svorného jejich postupu očekávati, že se jim snad přece podaří Hrabůvku zachrániti. Klerikálové vykonávají na národně ohro- ženém Ostravsku smutné poslání. Ve čtvrtek se podařilo zachrániti za Ostravicí před ger- manisací český Muglinov jen tím, že byla po- ražena klerikální klika Gojova, vydávající o- bec Němcům a sotva se podařilo zachrániti Muglinov před národní zradou klerikálů, jest již zase před Ostravicí, v Hrabůvce pracovati s napětím všech sil, aby tato obec nepropadla germanisaci zradou klerikální kliky Golatovy. Prodávat české obce německo-židovskému kapitálu, to je úkol, který koná klerikalism na Ostravsku.

Politika domácí. Štvanice na české soc. dem. autonomisty ve Vídni. Tel. - Z Vídně, 17. července. Němečtí sociální demokraté společně s českými centralisty pokračují v pronásle- dování českých autonomních odborových organisací. V sobotu rozpuštěna byla če- ská skupina dřevodělnického svazu v okre- su 10., protože má autonomní většinu a vý- bor. Krátce na to dostavili se zřízenci sva- zu do bytu pokladníka skupiny a provedli revisi, při níž sice shledali všechno v po- řádku, ale v zápětí veškeré jmění skupiny zabavili jménem svazu a pokladníkovi o- známili, že byl suspendován. Jiného násil- ného skutku dopustili se němečtí sociální demokraté v 6. okresu vídeňském. Na stavbě v Dreihufeisengasse zaměstnáno bylo několik českých dělníků, kteří se hlá- sí do autonomní organisace. Na nátlak ně- meckých sociálních demokratů byli titéž čeští dělníci z práce propuštěni.

Hr. Wickenburg neodejde ze zahraničního ministerstva. Tel. - Z Vídně, 17. července. Telegr. kancelář dementuje rozhodně zprávy, že tajný rada hr. Marek Wi- ckenburg opustí na podzim místo sekčního šéfa v ministerstvu zahraničí. Rusínské požadavky. Tel. - Ze Lvova, 17. července. V Trembovlji konala se v těchto dnech asi 4000 osobami navštívená rusín- ská schůze, na které posl. prof. dr. Ko- lessa pedával zprávu o postupu Rusínů při projednávání branné reformy a pro- hlásil mezi jiným, že císařské poselství ukrajinského lidu mělo dalekosáhlý vý- znam a je první vymožeností Ukrajincův boji jejich za politická práva. Rusíni, pro- blásil řečník, jsou ochotni súčastniti se parlamentární činnosti, jestliže budou uznáni za rovnocenné s ostatními národy v parlamentě zastoupenými. Rusíni žá- dají: zřízení rusínské univer- sity, volební reformu ze m- skou a posléze rovnoprávnost Rusínů s Poláky při obsazo- vání úřednických mí s t. při zemské správě haličské, ja- kož i při úřadech státní ch. Dosavadní systém, který nepřipouští ani v Haličí ani ve Vídni rusínské úředníky,

je neudržitelný. Posléze žádají Rusíni rozdělení haličské zem s ké š kolní rady, jak se to stalo v Če- chách a na Moravě. Rusíni chtěří školv. na které platí, spravovat si sami. Na schů- zi přijata byla resoluce, v níž se rusínské- mu klubu vyslovuje důvěra. Obrana hr. Tiszy. Tel. - Z Pešti, 17. července. President poslanecké sněmovny uher ské hr. Štěpán Tisza zaslal svému vo- ličstvu v Aradu delší list, ve kterém ob- hajuje svůj postup v uherském parlamen- tě. Hrabě Tisza prohlašuje, že konal svoji povinnost jako president. Obšírně líčí dě- jiny obstrukce v uherském parlamentě od roku 1896. Zabývá se též podrobně vy- jednáváním, které bylo vedeno letos s oposičními stranami, a praví, že vláda a vládní strana byla ochotna učiniti oposici dalekosáhlé ústupky, že však oposice smír frivolně odmítla. Hrabě Tisza zabý- vá se pak posledními událostmi v uher- ském sněmu. Praví, že proti oposici, která zneužívala jednacího řádu a sledovala se- paratistické zájmy, muselo býti použito nejostřejších opatření. Odvolává se při tom na postup speakera Branda v angli- ckém parlamentu, který prý jednal právě tak. Hrabě Tisza prohlašuje pak, že vol- bou jeho za presidenta poskytnuta mu byla úplná důvěra. Branné předlohy po- važuje za úplně vyřízené. V další části dopisu zabývá se vyloučením oposičních poslanců a poukazuje na to, že to byl pre- sident Justh, který v roce 1907 vyloučil ze sněmovny poslance Dušana Popoviče. Kdo se proti usnesení sněmovny vzpírá, dopouští se kvalifikovaného zločinu — od- poru proti úřadům. Zde je na místě nej- ostřejší opatření trestní. Hrabě Tisza pro- hlašuje konečně, že v politice, kterou na stoupil, bude pokračovat.

Církevní otázky v Uhrách. Tel. - Z Pešti. 17. července. Ministr kultu a vyučování hr. Jan Zichy předloží uherskému sněmu na podzim předlohu o katolické autonomii. Ná- vrh zákona byl již vypracován a předlo- žen katolickému episkopátu k dobrozdání. Otázka israelitské autonomie má býti vza- ta na denní pořádek, jakmile dojde k do- hodě mezi neology a orthodoxnímii. Persekuce v Chorvatsku. Tel. - Ze Záhřeba, 17. července. Zdejší soud odsoudil bývalého poslan- ce Sergije Budisavlieviče pro do- mnělý přečin proti veřejnému klidu a bez- pečnosti k pokutě 300 K, event. k jedno- měsíčnímu vězení. Přemístění italské agentury v Korutanech. Tel. - Z Celevce, 17. července. Na základě rozhodnutí italské vlády byla zdejší konsulátní agentura zrušena a bude místo ní zřízena nová agentura v Běláku. Správou její pověřen byl jistý Mar ch. Vyzvědač? Tel. - Ze Lvova, 17. července. Při dnešním vojenském cvičení zpo- zoroval velící setník poblíž vojáků pode-

ovšem peněz nebral. Napoleon platíl své sluhy dobře — tím se mohl stát vzoren pro všechna panující knížata — ale měl také velké požadavky. Postel Rustanova stála na příč před dveřmi, vedoucími do ložnice Napoleonovy. Často budil bezesný Napoleon svého sluhu z požehnaného spánku. Rustan doprovází svého pána na bojiště slavkovské a do Jeny. V Jeně by- ji by bývali málem oba omylem zastřeleni přední stráží francouzskou. Komorník má příležitost vidět svého pána v županu a pantoilích. A tyto situa- ce nejsou zrovna nezajímavé, zejména pro psychologa a znalce lidí. Mameluk slyší denní potyčky Napoleonovy s osob- ním lékařem Corvisartem. Císař je skep- tikem, pokud jde o náboženství a medicí- nu a neříká Corvisartovi jinak, než »šar- latán«. Když pak Corvisart jednoho dne sdělil s císařem, že léčil už pacienty za tři franky, poznamenal k tomu Napoleon velni vážně: »Na mou věru, jednal jste lidsky!« Jako jeho pán, byl i Rustan dobrého srdce a často orodoval za potřebné přá- tele. Byl v manželství šťastnější než cí- sař — nemusel prodělat žádný rozvod — a měl dceru a hocha. Hoch Achilles těšil se zvláštní přízni císařevě a směl mu ty- kat. »Jak se jmenuješ?« ptal se jednou císař. »Achille Rustan,« odpověděl malič- ký, sa ty?« »Je to císař,« odpověděl Achillovi otec. »Aha,« mínil hoch, »tak to jsi ty, co chodíš s otcem na hon?« Rustan doprovázel císaře i do Ruska. O hrozném ústupu z Moskvy zaznamenal poměrně velmi málo. Jedna věc je však velmi zajímavá. Hladoví vojáci přepadl zásoby, určené pro císaře. »To je pro cí- saře, nesmíte nic vzít,« bylo jim řečeno na výstrahu. Vojáci se zarazili na oka- mžik, ale po chvíli hlad zvítězil a zásoby

byly v mžiku rozkradeny. »Císař nechce. abychom zemřeli hladem,« volají vojáci, »a ostatně na jeho zdraví!« Napoleon po- suzoval celou událost zcela lidsky a chtěl jen znát pluk, aby při přehlídce vojska — až nastanou lepší časy — mohl to pluku vytknout. »Ale ne,« řekl na konec, »bylo by to příliš kruté, nechci o pluku nic vě- dět.« Na čtrnáctidenní cestě po saníchz Ruska do Tuillerií umrzl Rustanovi nos, zčernal na uhel. Na štěstí se však zase zahojil — takže mohl na londý nských je- vištích vystupovat. Když byl Napoleon odvezen na Elbu. nemohl ho Rustan následovat, poněvadž toho dne odejel z Fontainebleau do Paříže a nemohl se vrátit, nedostav koní. Tak se totiž Rustan vytáčí z výtky, proč císaře nenásledoval do vyhnanství. Poslední leta prožíval Raza v Dourdanu, kde zemřel ve stáří 64 let roku 1845. Vláda mu dala po- koj, považujíc ho za příliš nepatrného. Pět leť před Rustanovou smrtí konal se slavný pohřeb Napoleonův v Paříži, definitivní u- ložení mrtvoly hrdinovy. Celý svět napo- leonský, poslední z jeho maršálů a generá- lů, staří důstojníci a kulhaví veteráni, gar- disté. Poláci, komorníci a jiní sluhové ú- častnili se pohřbu, jen Rustan dle všeho ne. V jeho vzpomínkách o tom zmínka ne- ní a ani bibliothekář pařížského arsenáluo tom nic nepovídá. Za to se dočítáme v jeho úvodu o osudu celé řady jiných mameluků, kteří s ženami i dětmi následovali za fran- couzskou armádou, když opustila Egypt.

Bylo jich několik set a ze všech možných zemí: Čerkesové, Asyrové, Berbeři a Čer- noši. Mnozí z nich zemřeli hrdinnou smrtí na poli válečném, hodně jich však také bídně živořilo v Marseille, kde je po pádu Napoleonově tím víc stihala nenávist re- akce. Rustan Raza tomuto smutnému osudu ušel. Na hřbitově v Dourdanu má pomník s křížem, ačkoliv byl jako rodilý Oruzín křtěn dle obřadu řecko-pravoslavného. Po- kud jde však o vyznání, prodělal Rustan několik změn. U Sala beye byl nucenk mohamedanismu a ve Prancii se zas sám ochotně přidržel katolicismu. Snad se ně- kterou z těchto tří věr spasi

Zápisník. [Román Pietra Mascagniho. Co je to dobrodružných zpráv o útěku Mascagního do Paříže. Mnohé mohou býti pravdivé, ale jedna z nich nikdy za žád- ných okolností. Prý nakladatel Mascagniho Sonzongo odejel do Paříže, aby skladatele přemluvil k návratu k rodinnému krbu. Nakladatel hudebních děl byl by tak krát- kozraký, aby nevěděl, že hudba je toužení, lákání, ucházení se — o ženu, neboť tou- hou mužovou je doposud žena. Kdo pře- stal toužit, ucházet se, jak má dělat lmudbu, jak má umělecky tvořit? Maestro kromě slavné opery »Sedlák kavalír«, která šla celým světem, nic ze sebe nevydal, co by tomuto dílu se rovnalo. Nadarmo se na- máhal, svou slavnou operu nepřekonal. Neměl popudu, neměl sil, neměl křídel vzlétnout výš. Ale chtěl, přes svou pade- sátku, přes to, že dosáhl toho, co umělec může dosíci: Slávy, cti a peněz. Najednou cítil, jakoby mu narostla křídla: zamilo- val se. Což je to divného, vždyť víme, že »láska klíčí v každém věku«. A to ostat- ní co následovalo je tak příliš lidské, nebo přesněji, příliš ženské. Mezitím co se roz- hořívala láska maestrova k malé sborist- ce divadla Constanzi, trápila Mascagniho jeho žena svou žárlivostí. Mnoho manže- lek si tak počíná, ač by mohly vědět, že

rozdmýchávají tímto způsobem oheň pod cizí polívěičkou a dle zkušenosti na ostat- ních mohly poznat, že žárlivostí ztráceii moc nad svým mužem dvojnásob rychle. Ale co vše neudělá žena svému muži z lá- sky. Juno milovala svého Zeva, ale kolik nepříjemnosti mu svou láskou připravila! A když Xantipa tloukla velkého filosofa Sokrata pravděpodobně proto, že víc my- slil než cítil, počínala si tak z nenávisti? Nikoliv. Láska v manželství se zlobí, je-li pouhou episodou. Dokud člověk žije, do- tud bloudí. Slavní lidé mají však při svém bloudění jednu ntesnáz: nemohou chybit nevidění a proto i kdyby byl Mascagni neutekl se svou láskou až do Paříže, neby- la by na dlouho zůstala skryta. Tempera- ment umělců je vždycky bouřlivý a proto u nich kvasí staré víno tím nápadněji. Ale dokvasí tím určitěji, i bez přičinění přátel Mascagniho. Bude-li toto víno ve formě nějakého opu pro nakladatelství Sonzogno- vo úspěšnější, je jiná otázka.

Umění, věda, literafura. Mathematik Polncaré mrtev. Tel. - Z Paříže, 17. července.- Mathematik Henry Poincaré, člen insti- tutu de France a synovec ministerského před- sedy, dnes zemřel. — Jules-Henry Poincaré na- rodil se 1854 v Nancy; studoval techniku, na- čež se stal horním inženýrem. Po krátké uči- telské činnosti v Caenu byl r. 1885 jmenován profesorem fysiky na mathematicko-přírodo- vědecké fakultě v Paříži. Od té doby věnoval se úplně vědě, fysice a mathematice a dosáhl vynikajícího místa ve vědeckém světě. Vydal velkou řadu spisů odborných, které mu zjedna- ly zvučné jméno daleko za francouzskými hra- nicemi. Poincaré má veliké zásluhy zvláště o rozvoj theoretické mechaniky a jcho práce v.