1
article
Z Vídně, 29. března.
Vídeň
2
article
(Milanova pozůstalost. — Ze sta-
tistiky o pohybu vídeňského oby-
vatelstva. — Mízerie elektrický ch
dráh.)
U okresního soudu zdejšího vnitřního města
I. konalo se včera přihlašovací stání ve věcech
pozůstalosti ve Vídni zemřelého někdejšího krále
Milána. Akt a fascikl této pozůstalosti věnovaný
má nadpis »Milan Obrenovič« a vedle tohoto
nadpisu je v závorkách připojeno: »(kdysi král
srbský)«. V úřadních vyhláškách byl včerejší
den vyznačen jakožto konečný termín, do kte-
rého věřitelové a nápadníci na dědictví své ná-
roky mají přihlásit. Avšak tyto nároky mohlya
mohou se týkati jenom Milanova majetku, jenž
v Rakousku se nalezá a kterýž se omezuje
toliko na věci, kterých zesnulý osobně potřebo-
val nebo užíval, jakož i na hotové peníze, jež
v době Milanova úmrtí v jeho držení se nale-
zaly. Ježto pak věřitelové zesnulého bývalého
srbského krále, kterých prý je velmi slušný
počet, skrze zdejší srbské vyslanectví uspoko-
jeni budou (anebo nebudou), neočekávají se
v příčině Milanovy pozůstalosti žádné procesy.
Milanův
Obrenovič
Vídeň
Milán
Rakousko
3
article
Osoby, které při včerejším stání nároků svých
nepřihlásily, pozbývají před rakouským soudem
práva, ježto pozůstalost srbskému vyslanectvu
odevzdána bude. Ovšem mohou se práva svého
domáhati v Srbsku. Jednání takové není veřejné
a proto nejsou veřejnosti známy žádné podrob-
nosti. Sděluje se jenom, že ústních přihlášek
žádných nebylo t. j. že byly všechny nároky
reklamovány písemně. Není pochybnosti, že
vyjde časem na jevo, kdo všechno a jakým
nárokem se k pozůstalosti prohlásil; prozatím
arci šetří se reputace zesnulého potentáta.
Není prosto zajímavosti, že se v paříž-
ských listech zrovna touž dobou, při zprávěo
činnosti velké tamější státní zastavárny »Mone
de pieté« (která pouze na dvě procenta půj-
čuje !) objevila vzpomínka či zpráva, že bývalý
král Milan kdysi, když v pařížském »Jockey-
klubu« neobyčejně mnoho prohrával, v řečeném
dobročinném ústavu »srbskou korunu« zastavil.
Při této kratinké zprávě vnucuje se několik
otázek na př.: Je vůbec nějaká srbská králov-
ská koruna? A je-li skutečně: Což vozil král
Milan tuto korunu s sebou na svých dobro-
družných cestách za Venuší a hazardem ?A
jestli ji 5vozil: Je snad tato koruna dosud
v držení pařížské velké zastavárny, že se o nl
zmínka děje právě při uveřejňování výkazuo
činnosti ústavu? Specialisté v srbských záleži-
tostech neopomenou zajisté po věci se po-
ohlednouti.
Statistický výkaz vídeňského úřadního listu
o pohybu obyvatelstva města Vídně za měsíc
leden 1901 přináší některá zajímavá data.
V řečeném měsící narodilo se totiž ve Vídni
Milan
Venuše
Srbsko
Vídeň
4
article
celkem 4471 dětí, manželských i nomanžel-
ských. Z tohoto počtu připadá na katolické ro-
diče 2639 manželských a 1406 nemanželských
dětí, na evangelické rodiče 76 manželskýcha
30 nemanželských dětí, na židovské pak rodiče
234 manželských a 39 nemanželských dětí.
Připadá tudíž u katolíků na každých 100 man-
želských dětí 54 dětí nemanželských, u prote-
stantů na každých 100 manželských 30 ne-
manželských a u židů na každých 100 man-
želských 17 nemanželských. Procento neman-
želských dětí u vídeňských katolíků je každým
způsobem nápadno a jsou lidé, kteří se vypá-
trati snaží příčinu tohoto zjevu. Počet neman-
želských dětí nepovažuje se už dávno za mě-
řítko vlastní mravnosti či nemravnosti toho kte-
rého lidu, ale stoupání tohoto počtu je každým
způsobem přece jenom známkou, že někde
něco vadí, a tuto vadu shledávají mnozí v ne-
rozlučnosti církevně uzavřeného katolického
manželského svazku čili, prostě řečeno, v okol-
nosti, že od lože a stolu rozvedení katoličtí
manželé jiného sňatku uzavírati nesmějí. Z če-
hož se vyvozuje potřeba, aby po příkladu ka-
tolické Francie také v Rakousku příslušný zá-
kon byl změněn či opraven. Ale do toho je
ještě daleko!
Nedávná živelní pohroma, o níž jsem na
tomto místě pojednal, ukázala velmi křiklavým
způsobem nebezpečnost vrchního vedení při
městských elektrických tramwayích čili dráhách.
Rakousko
5
article
Tato nebezpečnost je obecně již uznána a obecně
se také uznává, že vrchní vedení odstraněno
býti musí. Avšak co je platno toto theoretické
uznávání potřeby, když nikdo nechce převzíti
náklad, jejž by přetvoření a přeložení elektri-
ckého vedení způsobilo! Z této otázky vznikl
zde celý roj processů a tím časem zůstává ne-
bezpečí nebezpečím. Teprve včera usnesla se
opět městská rada vídeňská, že podá proti vý-
nosům ministerstva železnic, jež na úkor obce
vydány byly, stížnost k správnímu soudu. V
těchto výnosech činí totiž ministerstvo železnic
vídeňskou obec, jakožto podnikatelku a konces-
sionářku zodpovědnu za celou mizerii vídeňských
elektrických uličních drah. Stížnost tato bude
míti asi úspěch, neboť ministerstvo železnie,
kteréž má ve sboru svých hodnostářů — anebo
má aspoň míti — odborné znalce prvního řádu,
je samo tou mizerií vinno, ježto dalo na zřízení
elektrických městských dráh s vrchním vedením
koncessi v době, kdy vrchní vedení již skoro
obecně bylo odsouzeno. Kdo na zřízení veřej-
ného, očividného nebezpečí udělil koncessi a kdo
pořízenou již mizerii při komissi schválil, nemá
práva na podnikatele žalovat a všechnu vinu
svalovat.
Elektrická mizerie vídeňská není ostatně ze
všech nejhorší, neboť veliká většina tramway-
ových linií má dosud pohon koňský a přes
6
article
Okružní čili Rynkovou třídu jezdí — kromě
koněk — elektrické vozy s akkumulátory, bez
drátového vedení.
Jeden účinek mají — jak se zdá — ža-
loby na mizerii a nebezpečnost vrchního vedení
už přece: tramwayová trať od Okružní třídy
kolem budovy říšské rady, Stadionovou ulicía
Josefovskou třídou k velké lokomotivové dráze
městské přetvořuje se právě na elektrickou
uliční dráhu s vedením spodním. Z toho vzniká
namnoze naděje, že bude nebezpečnému a od-
pornému panství nemotorného a primitivního
vrchního vedení již konec. Ostatně objevují se
už na obzoru obrysy městských drah motoro-
vých, hnaných bez koní, páry a elektřiny, jako
známé automobilové vozy, benzinem, stlačeným
vzduchem atd. Avšak to je »hudba budoucnosti«
a v Rakousku přichází skoro všechno o my-
šlenku a dlouhou dobu později.
Rynkova třída
Rakousko
7
article
Linecké obrázky.
(Pav. zpr. »N. L..)
Linecké obrázky.
(Pav. zpr. »N. L..)
Z Lince, 23. března.
Slyšeli nebo četli jste už něco o českém
životě v Linci? Myslím že nikoliv, neboť Linec
jest »stramm doutsch« a nedávno věnovala
zdejší »Montagspost« celý úvodník dámě, která
se odvážila promluviti se slkžkou na ulici ně-
kolik českých slov.
A přece . ..
Každému, kdo kráčí ulicemi lineckými,
musí býti nápadným značný počet firem s če-
skými jmeny. Český hovor, zviáště v letní pod-
večer, kdy chasníci a služky na táčkách se
scházejí, odevšad zaznívá. Známo jest, že úřad-
nictvo i dělnictvo na dráze z větší části jest
národnosti české. Zkrátka mezi Němci zdejšími
okřídleným slovem stala se průpověď: »Kam
se člověk ohledne, všude nějaký pém !«
A tu maně naskytá se otázka, kolik že
vlastně je těch Čechů v Linci? Snadná otázka,
ale — nesnadná odpověd!
Informovali jsme se u znalců zdejších po-
měrů, kteří zde již dlouhá leta žijí. Jedni řekli:
tak kolem dvou tisíců. Druzí hádali na 4—6
tisíc. Vzali jsme ku pomoci adresář a počítali
česká jmena. Dopočítali jsme se osmi procent,
což by činilo při 70.000 obyvatelích (dle nej-
novějšího sčítání) as 5600 Čechů. Ovšem není
každý Čechem, kdo české jmeno nese, a proto
ani tento pramen nezdál se nám spolehlivým.
Ale k čemu bychom měli sčítání lidu?
Tam přece to bude státi »úřadlně«, kolik Čechů
se přihlásilo ke svému mateřskému jazyku!
Tedy výkaz o sčítání sem, kde to stojí — —
dvě stě a jeden člověk... a před desíti lety
se jich přihlásilo 500!
Máme se tomu smát nebo plakat? Máme
v tom spatřovat praobyčejný, nepokrytý švindl
anebo bezpříkladnou lhostejnost českých kruhů?
Němec
Čecho
Páv
Linec
8
article
Ovšem, česká služebná, český dělník, jichž
je zde na sta, nemůže se protiviti zaměstnava-
teli, jenž jej zapíše s obcovacím jazykem ně-
meckým, ale kdyby všichni Cechové samostatní,
t. j. úřadníci, obchodníci, živnostníci atd. za-
psali se jazykem mateřským a ne obcovacím,
pak nikdy nemohl vyjíti na světlo takový hor-
rentní nesmysl jako je 201 Čech v Linci.
Anebo — byli by se páni na radnici i potom
o to postarali? Snad! To jsou následky řeči
»obcovací«.
Velmi často staví se v Linci krajané, je-
doucí na výlety do Alp, na jih nebo pod.
Náhodou či následkem úmluvy potkají známého,
zde usídleného. »Rád bych dnes večer poseděl
v kruhu krajanů; kde se scházíte ?«
»Nikde!« — snadná, ale trpká odpověd.
Jeďte do Berlína, do Lipska, do Paříže, do Chi-
caga, do Curychu nebo do Petrohradu, všude
naleznete středisko usedlých Čechů. Tam se
občas scházejí, porozprávějí a pozastesknou, tam
si zazpívají a třeba se i pohádají, každý jedno-
tlivec ale ví, že není sám, že není opuštěn.
V Linci, nechť nás už je 6 tisíc nebo 2
tisíce nebo — 201, není českého spolku, není
střediska českého života. Pokoušeli se jednouo
spolek, podali stanovy místodržitelství, ale byli
zamítnuti. »Česká řeč jednací zavdala by pří-
činu k jitření obyvatelstva . . .« tak stálo v dů-
vodech a proto zde českého spolku nemáme.
Náš pan místodržitel je vůbec hodný pán.
Hezky skromňoučký, do popředí se nedere, čin-
nost svou omezuje na nosení zlatého řetězu při
Vzkříšení a o Božím těle, někdy se jede podí-
vat také na velkou vodu nebo na novou ope-
rettu do divadla. Tu a tam pociťuje ale přece
potřebu »práce« (poněvadž práce šlechtí člověka)
Čo
Čecho
Linec
Alpy
Berlín
Lipsko
Paříž
Curych
Petrohrad
9
article
jejich darebáctví a chtěli spůsobiti rvačku. Jeden
se naň vrhl, jakoby čímsi uražen — aby tohoto
bránil druhý a za ním třetí — na jednoho
Řehoř vyšel ze rvačky s modřinami a zakrvácen
ale přišel jako obyčejně druhého dne do dílny
kdežto ostatní hojili se několik týdnů.
»Eh !... Řehoř že je takový silák ? 1..
Nemožno ! . . .«
Vypravující se zaklínal a dovolával svědků.
vzbuzuje takto před Řehořem strach u někte
rých, pochybnost v druhých — a zlost v bři
cháči, který nesnesl, aby někoho mimo něj
chválili, zvláště takového, který nesnažil se
chvály si získati, kdežto on div ruce i nohy
nepolámal v honbě za ní.
Rozčilovalo jej, když většina jiným nyní
okem patřila v kout, kde po celý den lesklose
spocené čelo Řehořovo, nad prací schýlené.
»Berani!« mručel si. »Pokládají toho z
lepšího, kdo si jich nevšímá a zády se k nim
obrací.«
Nemoha nijak uškoditi Řehořovi, zatoužil
po rvačce a vítězství.
Jednou, se stále zřetelnějšími narážkami
vypravoval:
»Znal jsem též takového; nemluvil, seděl
tiše jako králík — poctivý člověk, který se za
své myšlenky nestydí, si takto nepočíná. Uká-
zalo se pak, že to byl zvěd . .. Takových ne-
máme nikde trpěti! . . .«
»Jsou tací mezi námi zde?« . .. zeptalse
kdosi, chtivý rvačky.
»Nevím . . . ohledněte se . . .«
Náhodou Řehoř v oné chvíli se ohledl a
spatřil zraky všech, některé zlobou jiskříci, na
sebe upřeny. Teprve nyní pochopil význam slov,
kterých si dříve nevšiml, zabrán do práce.
Řehořův
Beran
Řehoř
Nevím
10
article
Vzpřímil se, klidnou tvář obrátil k mluví-
címu a pravil
»Jen darebák všude vidí zvědy a leká se
vyzvědačství.«
»Koho tím míníš?« ptal se zuřivě břicbáč
»Koho ty's mínil?«
»Tebe.«
»Tedy nejsem ti nie dlužen, vrátil jsem ti.«
»Cože?!...« zasupěl břicháč a hodil po
něm dlátem. Netrefil však. Přiskočil tedy roz-
zuřen k Řehořovi, který tu stál kliden, lhostejný
se spuštěnýma rukama.
»Opakuj !« zvolal, třesa se, tvář ve tván
proti němu.
»Proč? Všichni to slyšeli a já nezapírám,«
odvětil Řehoř.
Protivník jeho pozvedl pěst a namířil na
jeho čelo. Ale pojednou, chycen za rameno,
zkřivil tvář, jakoby jej byly sevřely železné
kleště, zasyčel a s nohama schoulenýma padlo
šest kroků dále na hoblovačky, odhozen jako
snop silnýma rukama Řehořovýma, který mlčky
ani na soudruhy, s otevřenými ústy naň hledící,
nepohlednuv, vrátil se ke své práci.
Od té doby nečinil mu již nikdo příkoří,
neboť všichni se přesvědčili, že je netoliko si-
len, nýbrž že i síly své dovede užiti.
Úcty jejich však si nedobyl.
»Kdybych byl v jeho kůži, celé dílně bych
poroučel,« říkali teď starší dělníci a končili
pohrdlivým úsměškem vzpomínky na soudruha,
který nechtěl poroučeti, ani si nedal poroučeti,
který nekořil se davu ani jednotlivci, který vždy
a ve všem sám sobě stačil a žil poctivě, po-
hrdaje lidskou pochvalou a příkořím.
Řehoř
Řehořová
11
article
a pak běda Čechům, kteří pocítí následky »bl-
Čecho