ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 2eaa3790-66c5-11dc-b88b-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 16 celkem · entity: person 48, place 15, org 7, work 3
1 masthead
Románová přiloha
2 masthead
„Národních Listů“ k číslu 87. ze dne 29. března 1901.
3 title
Různé zprávy.
4 article
= O panice v Komické opeře pařížské oznamují se následující podrobnosti: Při pondělním představení opery »Louise« vypukla v přeplněném hledišti Komické opery panika, způsobená lichým poplachem požárním. Jakás dáma v lóží náhle om dlela. Manžel její poděšen otevřel dvéře lóže a počal volati o pomoc. V parteru domnívali se, že vypukl oheň a ozvalo se volání: »Hoří! hoří!« Zpěváci na jevišti, kdež právě zpíváno milostné duetto, přerušili zpěv a obecenstvo hrnulo se ke vchodům. Zpěváci na jevišti snažili se obecenstvo upokojit; také bile- táři a policejní strážníci chlácholili prchající obecen- stvo, že není nijakého nebezpečí. Zbylé obecenstvo v hledišti upokojilo se tím, že zpěváci na znamení kapelníka opět pokračovali ve zpěvu. Pozvolna vrá- tili se také ti, kdož byli prchli a představení dohráno bez další nehody. = Diplomatické vyjednávání o Rafaelov gobeliny. Z Říma se oznamuje: Státní podsekretái ministeria vyučování, Cortese, odpověděl na dotaz podaný ve sněmovně poslanců, zdali vláda zastavila vyjednávání, aby vráceny byly Rafaelovy gobeliny. jež r. 1866 odvezeny byly z Mantovy. Odpověd zněla v ten smysl, že ve vyjednávání se pokračuje cestou diplomatickou, prostřednictvím ministra zále žitostí zahraničních. Státní podsekretář ministeria věcí zahraničních, de Martino, to potvrdil a vyslovií naději, že vyjednávání bude míti uspokojivý výsledek
Louis Cortes Rafaelův Martino Řím Mantov
5 article
= Defraudace v Národním divadle Ko- lošském. Těchto dnů spáchal pokladník Národního divadla v Kološi, Josef Tóth, sebevraždu. Při do movní prohlídce nalezeny četné dopisy, ovinuté hedvábnou stužkou, z nichž vychází na jevo příčina, proč se Tóth dopouštěl zpronevěření, jež jej dohnalo k sebevraždě. Dopisy psány jsou vesměs rukou žen- skou. Jeden z nich počíná slovy: »Potřebuji nale- havě peněz . . .. Jiný dopis obsahuje zřejmou na- rážku na zpronevěření. Praví se v něm: »Náš hřích je společný; teď je již jedno, vydáme-li z cizích peněz více neb méně . ..« Policie zjistila, že Joseí Tóth měl milostný poměr s jakous dámou, dosu neznámou, jež jej svedla ke zpronevěření. Obyvatelé divadelní budovy vídali často přicházeti do bytu Tóthova dámu štíhlou, černě oděnou, ne již zcela mladou! Nikdo však nevěděl, kdo jest. Státní za- stupitelstvo zavedlo trestní vyšetřování a pátrá zvlá- ště po spoluvinnících Tóthových. = Závěť bývalého presidenta Spojených států, Benjamina Harrisona, před nedávnem zemřelého, byla těchto dnů dle zprávy z New Yorku otevřena. Jmění, jež generál Harrison zanechal, není dle názorů amerických příliš značné, ačkoliv zesnulý náležel k nejvíce zaměstnaným advokátům v Unii. Vdova Harrisonova zdědí 140.000 dollarů. Bývalý president byl dvakráte ženat; první jeho manželka zemřela r. 1892. V dubnu 1896 oženii se podruhéa sice s neteří své první manželky. Z tohoto man- želství pochází jedno dítě. Z prvního manželství jsou dvě dítky, major Russell Harrison a paní Mary Har- rison-Mac Kečova. Russell Harrison zdědí toliko nábytek, zlaté a stříbrné věci a rodinné podobizny kdežto mr. Mac Keeové a oběma jejím dítkám odká záno po 10.000 dollarech.
Kološ Tóth Tóthův Harrison Harrisonův Russell Harrison Maro Mac Kečův Keeová spojený stát New York národní divadlo kološský národní divadlo
6 article
= Literární autodafé. »Annales politiques et littéraires« oznamují: Marcelu Prévostovi přiho dilo se podivné dobrodružství. Ozývají se hlasy, jež jej obviňují, že není dosti feministou a ovšem jsou to hlasy žen, tohoto pohlaví, prostého piety. Nevy- plácí se věru, líčiti ve svém mládí okouzlujícím barvami slabosti Eviny a užívati svého zralého ta- lentu na obhájení feministických požadavků v časo- pise, má-li býti s ním naloženo jako s Orfeem, roz- sápaným thrackými Maenadami ... Exekuce prove dena ve Španělsku, posvátné zemi inkvisic. V Bar- celoně skupina mladých dam, tajná společnost neod- vislých, spálila knihu Marcela Prévosta. Podrobnosti autodafé líčí následující dopis jedné z účastníc »Když naše předsedkyně pročetla knihu Marcela Prévosta, odsoudila ji jakožto neblahou pro ženy. Jedna po druhé utvořily jsme si úsudek o románu »Les vierges fortes«. Všechny souhlasily jsme s ná zorem naší předsedkyně. Jedna z nás navrhla auto- dafé a návrh byl přijat s nadšením. Bylo to při po- čínajícím soumraku. Stůl, jenž měl sloužit za hra- níci, postaven uprostřed sálu; v každém rohu roz žata svíce. Vše bylo černě zastřeno, okna zavřena záclony spuštěny a zahaleny černým krepem. Pano- valo slavnostní mlčení. Seděly jsme, očekávajíce roz hodný okamžik. Zdálo se, jako bychom byly v době inkvisice. Naše předsedkyně povstala a zvonila. Služka nesoucí žhavé kleště, se objevila. Za ní následovala jiná s velkou, kovovou nádobou, jež postavena na stůl vedle knihy. Nádoba naplněna dřívím, jež zapá- leno. Naše předsedkýně chopila román Prévostův žhavými kleštěmi... Kniha počala temně praskat vystoupil hustý dým ... pak hozena kniha do ohně v nádobě... Na to jsme se popadly za ruce, točily se kolem stolu a vypukly v jásot ...«
Marcel Prévosta Evin Prévostův Něva Španělsko Orfeo
7 article
= Velká katastrofa v Alpách. O velké strži skal a ledovců blíže Simpeln oznamují se z Brigu následující podrobnosti: Obec Simpeln jest úplně osamocena a beze všeho spojení, neboť jen s největším nebezpečim se podaří vyslati ku- rýra roklinou Gondo, naplněnou lavinami a obci hrozí značné nebezpečí. Zejmena při hojnějším sně- žení hrozí mohutné laviny, jež již jednou obě obce Simpeln a Eggen úplně zničily. O ohromných spou- stách sněhu v posledních dnech svědčí nasledující: Silnice simplonská jest zasněžena zvýši telegrafních tyčí, takže koně mnohdy se zaplétají do drátů. K tomu druží se nebezpečí lavin, jež samo sebou činí veškeré spojení přes průsmyk nemožným. Dva turisté byli zasypáni poblíže Simplonu a mohli býti vyproštěni teprve po dvou dnech. Měli na štěstí při sobě trochu chleba a nalezli staré saně, z jichž dříví si mohli rozdělat oheň a tak se chrániti od hladu a zmrznutí. Na vyklízení silnice nelze prozatím pomýšlet. V úterý došel do Brigu přes Milán následující telegram; »Strž ledovců a skalních balvanů spustošila celou alpu Rossboden a osadu Seng. Zabynuly dvě osoby. Josefina Eschrova a Antojnetta Arnoldova. Sněží ne- ustále.« — Až doposud bylo nemožno, zaslati do Simpeln zprávy neb dostati odtamtud nějaké posel- ství. Teprve v úterý ráno došla z Gonda následujíc depeše: »Žijeme dosud. Mezi Simpeln a Gondo od Sengu až k Eggenu jest jediná velká spousta rozbi- tých ledovců a balvanů.« = Osudná sázka. Z Paříže se oznamuje Geometr Léon Dumas seznámil se o 5. hodině ranní se dvěma veselými druhy v jedné zábavní místnosti
Seng Eschrův Antojnett Léon Dumas Alpy Gonda Milán Paříž
8 article
ve čtvrti des Halles. Když se vraceli domů, pravil jeden z nich před mlékařským krámem v ulici des Innocents: »Sázím se o 25 louisdorů, že nedoneseš tuto velkou konev mléka až ke druhé plynové sví- tilně.« — Dumas, jenž byl poněkud napilý, byl se neopatrně svěřil oběma svým novým přátelům, že ma při sobě 500 franků. »Na to se podíváme,« od- pověděl. »Přijímám.« — A řka to, odevzdal druhému »příteli« svoji tobolku jakožto vklad a totéž učinil »přítel«, jenž jej byl k sázce vyzval. Dumas naložil si konev s mlékem na rameno a vydal se na po- chod. Ale jedva že měl za sebou první lucernu, ob- jevili se dva policisté a chytili jej za límec. Dumas chtěl protestovat, ale policajti odpověděli: »Dobrá. dobrá! To známe« — a odvedli ho na strážnici. Rozumí se, že oba »přátelé«, jichž se chtěl dovolá- vat jako svědků své neviny, zmizeli s jeho 500 fr. Teprve dopoledne podařilo se Dumasovi dokázati komisaří, že není zloděj, nýbrž okradený. Zemřelí v Praze. Dne 23. března 1901: Bohata Josef, syn sluhy, 9 měsíců, 658—VII. Groš Josef, syn finanč- ního sekretáře, 3 roky, 1627—II. Stránská Božena, dcera úřadníka, 2 roky, 761—VII. Šedivá Marie, dcera krejčovského pomocníka, 1/2 roku, 34—V. — Ve všeobecné nemocnicí: Löschnerová Antonie, manželka nádenníka, 42 roky. Košťálová Karolina, vdova po uzenáři, 70 roků. Menzl Josef, malíř pokojů, 28 roků. Bartošová Marie, manželka zámečníka, 29 roků. Kajbertová Marie, býv. kasírka, 58 roků. Vedral Celestin, dělník, 25 roků. — U milosrdných bratří: Blecha Václav, sla- dovnický, 43 roky. Bečvářík Stanislav, číšník, 19r. — U milosrdných sester: Houdková Eva manželka sluhy, 59 roků. Hodková Antonie, náden- nice, 39 roků. — V chudobinci: Koucká Anna, manželka býv. hostinského, 73 roky
Dumas Josef Božena Marie Bartošová Vedral Blech Bečvářík Stanislav Hodková desátník Halles desátník Innocent Praha Kajbertová Marie Löschnerová Antonia Houdková Eva Koucká Anno
9 article Král, české zem. divadlo v Praze.
Král, české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo V pátek 29. března.
Král Praha národní divadlo
10 article
174. hra v předpl. 2. čtvrtka. Z doby kotillonův. Veselohra o 3 dějstvích. Napsal Emanuel Bozděch. Režisér Jakub Seifert. Po druhém dějství přestávka. Začátek o z. hod. Konec před 1/210. hod
Bozděch Seifert
11 article Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech Začátek o 3/47. hod
Král Pištěkův divadlo
12 article
pátek 29. března.
13 article
7262 Po páté: Pašiové představení, znázorňující ve 12 obrazech s proměnou utrpenía oslavení Krista Pána. Děj tento zdramatisoval pan Ant. Hoffman, kooperátor na Král. Vinohradech.
Krist Antonín Hoffman Král
14 article Svandovo divadlo na Smichově.
Svandovo divadlo na Smichově. pátek 29. března. Začátek o 7. hod. 42. hra v předplacení. 7293 Příšery. Drama o 3 jednáních od Henryka Ibsena. Přeložil J. Lucek.
Ibsen J Lucek Smichov Svandovo divadlo
15 article
obličeje se mu zdály vlnícími, temnými skvrnami. Galečka vždy za něj odhazovala dvě stejné karty a strčila ho lehounce, když na něj přišla řada hráti; obracel se, jak mu řekla, buď v pravo anebo v levo, dívaje se tupě na ni, a Galečka se tomu ani jednou nezasmála, aniž by se ptala po příčině jeho roztržitosti. Galečka se dovedla chovati podivuhodně a Anna Vasiljevna neříkala nadarmo, že když její dcera přišla na tento boží svět, rozhledla se kolem, ptajíc se: je-li pak zde u nás všechno v po- řádku? . .. — Výborně, výborně! ozval se všeobecný hlahol. Všichni bráči odházeli své karty kromě Opického a Ža- bína. Jeden z nich musil býti »černým Petrem«. Celá společnost brala největší účastenství na jejich hře, všichni vyskočili se svých míst a obstoupili je. Zvučný smích, tleskání rukou se pokaždé ozvalo, když jeden anebo druhý vytáhl kartu, nehodící se do páru. Bylo na oba podívání. Opický hrál s takovým kej- klířstvím, počínal si velmi chytře, skroutil oči až k sa- mému nosu, míchal karty za zády a strčil je Žabínovi pod ruku, aby si vybral, a Žabín na ně pohlížel tak za- mračeně, tak žalostně, vzdychal, než se odhodlal k vy- tažení jedné z nich a tak pečlivě je zakrýval svými kři- vými prsty, že i přísná miss Pinkova se nemohla zdržeti smíchu. Konečně zůstal Žabín »černým Petrem«. — Hurá! Dejte mu čepec, dejte mu noční čepici volali hoši, co se zatím Žabín obracel na všechny strany jako rozzuřený lev a Opický, skákaje po stolech, zpíval hlasitě: Nechť žiješ ty i já, i společnost celá
Galečka Anna Vasiljevna Petro Opický Pinkův Žabín
16 article
— Půjdu jej ihned sundati, řekl jsem, jda k dveřím. Vasa běžel za mnou. Hejsa! ozval se pojednou za námi pronikající, dětský hlas. Obrátili jsme se mimovolně. Malý Opický, přehodiv nohy přes zábradlí, spouštěl se jako veverka po ré- vové zdi. Ozval se všeobecný výkřik zděšení. — Zabijete se ! křičela slečna Pinkova, držíe se lek- nutím zábradlí, co zatím Ljubov Petrovna, zakrývajíc obličej rukama, vyskočila se svého místa. S balkonu k zemi bylo několik sáhů. Křehké tyčky se prohybaly a praskaly pod nohama odvážlivého chlapce; tenké větvičky a listy, odtrhnuté jeho rukama, se sypaly; mohl stokráte se utrhnouti, spadnouti a zabiti se a ještě si prozpěvoval nějakou píseň. Přišel již k šátku, už k němu natahoval ruku, když to pojednou začlo praskati, celá zelená stěna sebou pohnula, jakoby se chtěla celá sesypati, pod nohou Opického se zlo- mila tyč . .. — Už jest konec! zašeptala úzkostlivě miss Pin kova, odvracejíc se. Na štěstí nebylo vše dosud skončeno. Chlapecse zadržel za jakousi dlouhou, silnou větev, která mu přišla pod ruku a neztráceje ani na okamžik duchapřítomnosti. strhl zuby lehce se součku šátek a lezl toutéž cestou zpět na balkon. — Dolů, dolů! křičela na něj ve všech možných řečech miss Pinkova, tlukouc zoufale do železného zábradlí. Ale Opický jí neposlouchal a pokračoval ve své příjemné cestě po praskajících tyčích. Zapomenutá otázka.
Pinkův Ljubov