1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 87. ze dne 29. března 1901.
4
article
= O panice v Komické opeře pařížské
oznamují se následující podrobnosti: Při pondělním
představení opery »Louise« vypukla v přeplněném
hledišti Komické opery panika, způsobená lichým
poplachem požárním. Jakás dáma v lóží náhle om
dlela. Manžel její poděšen otevřel dvéře lóže a počal
volati o pomoc. V parteru domnívali se, že vypukl
oheň a ozvalo se volání: »Hoří! hoří!« Zpěváci na
jevišti, kdež právě zpíváno milostné duetto, přerušili
zpěv a obecenstvo hrnulo se ke vchodům. Zpěváci
na jevišti snažili se obecenstvo upokojit; také bile-
táři a policejní strážníci chlácholili prchající obecen-
stvo, že není nijakého nebezpečí. Zbylé obecenstvo
v hledišti upokojilo se tím, že zpěváci na znamení
kapelníka opět pokračovali ve zpěvu. Pozvolna vrá-
tili se také ti, kdož byli prchli a představení dohráno
bez další nehody.
= Diplomatické vyjednávání o Rafaelov
gobeliny. Z Říma se oznamuje: Státní podsekretái
ministeria vyučování, Cortese, odpověděl na dotaz
podaný ve sněmovně poslanců, zdali vláda zastavila
vyjednávání, aby vráceny byly Rafaelovy gobeliny.
jež r. 1866 odvezeny byly z Mantovy. Odpověd
zněla v ten smysl, že ve vyjednávání se pokračuje
cestou diplomatickou, prostřednictvím ministra zále
žitostí zahraničních. Státní podsekretář ministeria
věcí zahraničních, de Martino, to potvrdil a vyslovií
naději, že vyjednávání bude míti uspokojivý výsledek
Louis
Cortes
Rafaelův
Martino
Řím
Mantov
5
article
= Defraudace v Národním divadle Ko-
lošském. Těchto dnů spáchal pokladník Národního
divadla v Kološi, Josef Tóth, sebevraždu. Při do
movní prohlídce nalezeny četné dopisy, ovinuté
hedvábnou stužkou, z nichž vychází na jevo příčina,
proč se Tóth dopouštěl zpronevěření, jež jej dohnalo
k sebevraždě. Dopisy psány jsou vesměs rukou žen-
skou. Jeden z nich počíná slovy: »Potřebuji nale-
havě peněz . . .. Jiný dopis obsahuje zřejmou na-
rážku na zpronevěření. Praví se v něm: »Náš hřích
je společný; teď je již jedno, vydáme-li z cizích
peněz více neb méně . ..« Policie zjistila, že Joseí
Tóth měl milostný poměr s jakous dámou, dosu
neznámou, jež jej svedla ke zpronevěření. Obyvatelé
divadelní budovy vídali často přicházeti do bytu
Tóthova dámu štíhlou, černě oděnou, ne již zcela
mladou! Nikdo však nevěděl, kdo jest. Státní za-
stupitelstvo zavedlo trestní vyšetřování a pátrá zvlá-
ště po spoluvinnících Tóthových.
= Závěť bývalého presidenta Spojených
států, Benjamina Harrisona, před nedávnem
zemřelého, byla těchto dnů dle zprávy z New Yorku
otevřena. Jmění, jež generál Harrison zanechal, není
dle názorů amerických příliš značné, ačkoliv zesnulý
náležel k nejvíce zaměstnaným advokátům v Unii.
Vdova Harrisonova zdědí 140.000 dollarů. Bývalý
president byl dvakráte ženat; první jeho manželka
zemřela r. 1892. V dubnu 1896 oženii se podruhéa
sice s neteří své první manželky. Z tohoto man-
želství pochází jedno dítě. Z prvního manželství jsou
dvě dítky, major Russell Harrison a paní Mary Har-
rison-Mac Kečova. Russell Harrison zdědí toliko
nábytek, zlaté a stříbrné věci a rodinné podobizny
kdežto mr. Mac Keeové a oběma jejím dítkám odká
záno po 10.000 dollarech.
Kološ
Tóth
Tóthův
Harrison
Harrisonův
Russell Harrison
Maro
Mac Kečův
Keeová
spojený stát
New York
národní divadlo kološský
národní divadlo
6
article
= Literární autodafé. »Annales politiques
et littéraires« oznamují: Marcelu Prévostovi přiho
dilo se podivné dobrodružství. Ozývají se hlasy, jež
jej obviňují, že není dosti feministou a ovšem jsou
to hlasy žen, tohoto pohlaví, prostého piety. Nevy-
plácí se věru, líčiti ve svém mládí okouzlujícím
barvami slabosti Eviny a užívati svého zralého ta-
lentu na obhájení feministických požadavků v časo-
pise, má-li býti s ním naloženo jako s Orfeem, roz-
sápaným thrackými Maenadami ... Exekuce prove
dena ve Španělsku, posvátné zemi inkvisic. V Bar-
celoně skupina mladých dam, tajná společnost neod-
vislých, spálila knihu Marcela Prévosta. Podrobnosti
autodafé líčí následující dopis jedné z účastníc
»Když naše předsedkyně pročetla knihu Marcela
Prévosta, odsoudila ji jakožto neblahou pro ženy.
Jedna po druhé utvořily jsme si úsudek o románu
»Les vierges fortes«. Všechny souhlasily jsme s ná
zorem naší předsedkyně. Jedna z nás navrhla auto-
dafé a návrh byl přijat s nadšením. Bylo to při po-
čínajícím soumraku. Stůl, jenž měl sloužit za hra-
níci, postaven uprostřed sálu; v každém rohu roz
žata svíce. Vše bylo černě zastřeno, okna zavřena
záclony spuštěny a zahaleny černým krepem. Pano-
valo slavnostní mlčení. Seděly jsme, očekávajíce roz
hodný okamžik. Zdálo se, jako bychom byly v době
inkvisice. Naše předsedkyně povstala a zvonila. Služka
nesoucí žhavé kleště, se objevila. Za ní následovala
jiná s velkou, kovovou nádobou, jež postavena na
stůl vedle knihy. Nádoba naplněna dřívím, jež zapá-
leno. Naše předsedkýně chopila román Prévostův
žhavými kleštěmi... Kniha počala temně praskat
vystoupil hustý dým ... pak hozena kniha do ohně
v nádobě... Na to jsme se popadly za ruce, točily
se kolem stolu a vypukly v jásot ...«
Marcel Prévosta
Evin
Prévostův
Něva
Španělsko
Orfeo
7
article
= Velká katastrofa v Alpách. O velké
strži skal a ledovců blíže Simpeln oznamují se
z Brigu následující podrobnosti: Obec Simpeln jest
úplně osamocena a beze všeho spojení, neboť jen
s největším nebezpečim se podaří vyslati ku-
rýra roklinou Gondo, naplněnou lavinami a obci
hrozí značné nebezpečí. Zejmena při hojnějším sně-
žení hrozí mohutné laviny, jež již jednou obě obce
Simpeln a Eggen úplně zničily. O ohromných spou-
stách sněhu v posledních dnech svědčí nasledující:
Silnice simplonská jest zasněžena zvýši telegrafních
tyčí, takže koně mnohdy se zaplétají do drátů. K tomu
druží se nebezpečí lavin, jež samo sebou činí veškeré
spojení přes průsmyk nemožným. Dva turisté byli
zasypáni poblíže Simplonu a mohli býti vyproštěni
teprve po dvou dnech. Měli na štěstí při sobě trochu
chleba a nalezli staré saně, z jichž dříví si mohli
rozdělat oheň a tak se chrániti od hladu a zmrznutí.
Na vyklízení silnice nelze prozatím pomýšlet. V úterý
došel do Brigu přes Milán následující telegram;
»Strž ledovců a skalních balvanů spustošila celou
alpu Rossboden a osadu Seng. Zabynuly dvě osoby.
Josefina Eschrova a Antojnetta Arnoldova. Sněží ne-
ustále.« — Až doposud bylo nemožno, zaslati do
Simpeln zprávy neb dostati odtamtud nějaké posel-
ství. Teprve v úterý ráno došla z Gonda následujíc
depeše: »Žijeme dosud. Mezi Simpeln a Gondo od
Sengu až k Eggenu jest jediná velká spousta rozbi-
tých ledovců a balvanů.«
= Osudná sázka. Z Paříže se oznamuje
Geometr Léon Dumas seznámil se o 5. hodině ranní
se dvěma veselými druhy v jedné zábavní místnosti
Seng
Eschrův
Antojnett
Léon Dumas
Alpy
Gonda
Milán
Paříž
8
article
ve čtvrti des Halles. Když se vraceli domů, pravil
jeden z nich před mlékařským krámem v ulici des
Innocents: »Sázím se o 25 louisdorů, že nedoneseš
tuto velkou konev mléka až ke druhé plynové sví-
tilně.« — Dumas, jenž byl poněkud napilý, byl se
neopatrně svěřil oběma svým novým přátelům, že
ma při sobě 500 franků. »Na to se podíváme,« od-
pověděl. »Přijímám.« — A řka to, odevzdal druhému
»příteli« svoji tobolku jakožto vklad a totéž učinil
»přítel«, jenž jej byl k sázce vyzval. Dumas naložil
si konev s mlékem na rameno a vydal se na po-
chod. Ale jedva že měl za sebou první lucernu, ob-
jevili se dva policisté a chytili jej za límec. Dumas
chtěl protestovat, ale policajti odpověděli: »Dobrá.
dobrá! To známe« — a odvedli ho na strážnici.
Rozumí se, že oba »přátelé«, jichž se chtěl dovolá-
vat jako svědků své neviny, zmizeli s jeho 500 fr.
Teprve dopoledne podařilo se Dumasovi dokázati
komisaří, že není zloděj, nýbrž okradený.
Zemřelí v Praze.
Dne 23. března 1901: Bohata Josef, syn
sluhy, 9 měsíců, 658—VII. Groš Josef, syn finanč-
ního sekretáře, 3 roky, 1627—II. Stránská Božena,
dcera úřadníka, 2 roky, 761—VII. Šedivá Marie,
dcera krejčovského pomocníka, 1/2 roku, 34—V. —
Ve všeobecné nemocnicí: Löschnerová
Antonie, manželka nádenníka, 42 roky. Košťálová
Karolina, vdova po uzenáři, 70 roků. Menzl Josef,
malíř pokojů, 28 roků. Bartošová Marie, manželka
zámečníka, 29 roků. Kajbertová Marie, býv. kasírka,
58 roků. Vedral Celestin, dělník, 25 roků. —
U milosrdných bratří: Blecha Václav, sla-
dovnický, 43 roky. Bečvářík Stanislav, číšník, 19r.
— U milosrdných sester: Houdková Eva
manželka sluhy, 59 roků. Hodková Antonie, náden-
nice, 39 roků. — V chudobinci: Koucká Anna,
manželka býv. hostinského, 73 roky
Dumas
Josef
Božena
Marie
Bartošová
Vedral
Blech
Bečvářík
Stanislav
Hodková
desátník Halles
desátník Innocent
Praha
Kajbertová Marie
Löschnerová Antonia
Houdková Eva
Koucká Anno
9
article
Král, české zem. divadlo v Praze.
Král, české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo
V pátek 29. března.
Král
Praha
národní divadlo
10
article
174. hra v předpl.
2. čtvrtka.
Z doby kotillonův.
Veselohra o 3 dějstvích. Napsal Emanuel Bozděch.
Režisér Jakub Seifert.
Po druhém dějství přestávka.
Začátek o z. hod.
Konec před 1/210. hod
Bozděch
Seifert
11
article
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech
Začátek o 3/47. hod
Král
Pištěkův divadlo
12
article
pátek 29. března.
13
article
7262
Po páté:
Pašiové představení,
znázorňující ve 12 obrazech s proměnou utrpenía
oslavení Krista Pána. Děj tento zdramatisoval pan
Ant. Hoffman, kooperátor na Král. Vinohradech.
Krist
Antonín
Hoffman
Král
14
article
Svandovo divadlo na Smichově.
Svandovo divadlo na Smichově.
pátek 29. března.
Začátek o 7. hod.
42. hra v předplacení.
7293
Příšery.
Drama o 3 jednáních od Henryka Ibsena. Přeložil
J. Lucek.
Ibsen
J Lucek
Smichov
Svandovo divadlo
15
article
obličeje se mu zdály vlnícími, temnými skvrnami. Galečka
vždy za něj odhazovala dvě stejné karty a strčila ho
lehounce, když na něj přišla řada hráti; obracel se,
jak mu řekla, buď v pravo anebo v levo, dívaje se tupě
na ni, a Galečka se tomu ani jednou nezasmála, aniž by
se ptala po příčině jeho roztržitosti. Galečka se dovedla
chovati podivuhodně a Anna Vasiljevna neříkala nadarmo,
že když její dcera přišla na tento boží svět, rozhledla
se kolem, ptajíc se: je-li pak zde u nás všechno v po-
řádku? . ..
— Výborně, výborně! ozval se všeobecný hlahol.
Všichni bráči odházeli své karty kromě Opického a Ža-
bína. Jeden z nich musil býti »černým Petrem«.
Celá společnost brala největší účastenství na jejich
hře, všichni vyskočili se svých míst a obstoupili je.
Zvučný smích, tleskání rukou se pokaždé ozvalo, když
jeden anebo druhý vytáhl kartu, nehodící se do páru.
Bylo na oba podívání. Opický hrál s takovým kej-
klířstvím, počínal si velmi chytře, skroutil oči až k sa-
mému nosu, míchal karty za zády a strčil je Žabínovi
pod ruku, aby si vybral, a Žabín na ně pohlížel tak za-
mračeně, tak žalostně, vzdychal, než se odhodlal k vy-
tažení jedné z nich a tak pečlivě je zakrýval svými kři-
vými prsty, že i přísná miss Pinkova se nemohla zdržeti
smíchu.
Konečně zůstal Žabín »černým Petrem«.
— Hurá! Dejte mu čepec, dejte mu noční čepici
volali hoši, co se zatím Žabín obracel na všechny strany
jako rozzuřený lev a Opický, skákaje po stolech, zpíval
hlasitě:
Nechť žiješ ty i já,
i společnost celá
Galečka
Anna Vasiljevna
Petro
Opický
Pinkův
Žabín
16
article
— Půjdu jej ihned sundati, řekl jsem, jda k
dveřím.
Vasa běžel za mnou.
Hejsa! ozval se pojednou za námi pronikající,
dětský hlas.
Obrátili jsme se mimovolně. Malý Opický, přehodiv
nohy přes zábradlí, spouštěl se jako veverka po ré-
vové zdi.
Ozval se všeobecný výkřik zděšení.
— Zabijete se ! křičela slečna Pinkova, držíe se lek-
nutím zábradlí, co zatím Ljubov Petrovna, zakrývajíc
obličej rukama, vyskočila se svého místa.
S balkonu k zemi bylo několik sáhů. Křehké tyčky
se prohybaly a praskaly pod nohama odvážlivého
chlapce; tenké větvičky a listy, odtrhnuté jeho rukama,
se sypaly; mohl stokráte se utrhnouti, spadnouti a zabiti
se a ještě si prozpěvoval nějakou píseň. Přišel již
k šátku, už k němu natahoval ruku, když to pojednou
začlo praskati, celá zelená stěna sebou pohnula, jakoby
se chtěla celá sesypati, pod nohou Opického se zlo-
mila tyč . ..
— Už jest konec! zašeptala úzkostlivě miss Pin
kova, odvracejíc se.
Na štěstí nebylo vše dosud skončeno. Chlapecse
zadržel za jakousi dlouhou, silnou větev, která mu přišla
pod ruku a neztráceje ani na okamžik duchapřítomnosti.
strhl zuby lehce se součku šátek a lezl toutéž cestou
zpět na balkon.
— Dolů, dolů! křičela na něj ve všech možných
řečech miss Pinkova, tlukouc zoufale do železného zábradlí.
Ale Opický jí neposlouchal a pokračoval ve své
příjemné cestě po praskajících tyčích.
Zapomenutá otázka.
Pinkův
Ljubov