DO*>lfeY trankovaaé a podepsaaé pHjim* red.«, lece v Ostrovní ulioi è. 1508 П.

Vyebázj každý dea plíno т neděli a svátek. Přodpláof se v administraci Oto oro-V ní Itilo* èia. 1BOS-II. » Fraic : poèta«: ■laičeS ... • — il. 90 kr. j 1 *1. it5 kr. P»*.:: ! ; 2: | !;S: celorftíné .. 10 я 80 , I 16 • — • Jednotlivá, Ölsla po 4 кг. Za donàièat do doma měsíčné 10 kr.

CECH.

Ciele »8.

Rukopis ùv ■«tracjme a uepodeptaojch oedbàmo , KUKIiAMAOB Beaapeóetéoé ppsýlápj budtei oelraa- k o v I n у. Innràty poätáms eo nsjltrniJL

ed Nežárky, dne 3. dubna 1883. V nedávné době pHnááeli jste v .Čech«*1 kné články o spojení a sdruženi se kato- kft v říši rakouské vůbec a u nás avlášt. Čtouce ty články, myslili jsme u sebe, takového sdružení a společného bojování pod jedlím praporem že by duchovenstvo, a tu především duchovenstvo česko -moravské, pilno a starostlivo byti mèlo.; nebe taková, .acies ordinata“ snadné by čelila na-; jim pánům pseudoliberálům. Rozdrobená lily — jak praxis dávnověká ukazuje — nikdy a nikde mnobo nevydají; ‘rozptýlení bojovníci, a byt byli hrdinové, neodolají mocnému a schytralému nepříteli; a čím víee rukou, hlav a srdcí, beroucích se jedním směrem, směřujících к témuž cíli, sjednooe ných touž vírou, horlivostí a láskou, tím pevněji věc naše katolická stá ti bude. „Concordia parvae res crescunt — discordia m ax i m& e dilabuntur“ — platí rodinám, obcím, národům a platí i nám katolickým knéžím českom ora v s kými

Ano, vidyt i božský náš Vykupitel *ht 1 nás miti svorné a jednomyslné, neb často řekl apoštolům: „Buďte jeiittol“ A co jim dáž, i nám řečeno jest. On založil Cirkev jednotnou a dle Jeho vůle má i jeden duch panovati mesa správci jednotné této Církve nebo jako v jednotě má ona svou sílu, tak my kněží v jednotě a svornosti bratrské nalezneme svou moc. Že tomu skutečné tak, aetřeba „per longum et extensum“ dovozovat!, nebo historie a zkušenost o tom krásně poučují. Kdykoliv totiž kněžstvo při hájen! věci katolické svorně vystupovalo, vždy ochabovaly útoky .proti nám, a nepřátelé sami musili uznatá nás a bráti ohled na nás, nebo jak vyjádřili se, „na velikou část intelligente české.“ Než bohužel mnozí, přemnozí z nás rázné a svorné zájmů katoli ckých sě neujímqjí, je patřičně nehájí a hroznými tichošlápky všudež se ukazují, či není! tomu tak? Sekněte, nejsou kněží, již by visi katolické anebo kněžstva na veřejných místech zastatí se mohli a se nezastanou?

Když loni Dr. Ed. Grégr v klubu oznámil, že na sněmu mluvki bude proti -váženému prof. D u c h к o v i, tu jeden kněžský poslanec té jisté schůze den na to sé neeúčustnil, jen abý nemusil na obranu konfesijní školy a kněžstva hubou klapnout. A jak zachoval se nám jiný kněžský poslanec na říšské radě, když o naší kongruze ve výboru eo jednalo, dostatečná již známo. Laici zájmů katolických s kněžstva samého se zastanou, ujmou, a svůj svého nikoliv 1 — Anebo jsou tu a tam kněží, jenž z našich listů katolických — politických a nepolitických — úšklebky si dělají a jenž velice rádi podporují a předplácí „Nárední Kačenku" aneb jiné listy, které kněze tupí a svaté věci zlehčují? Mnoho, přemnoho se tím neb oním duchovním katolickým časopisům vytýká, ale hrozné málo pořád, neb nic se'nečiní, aby lepšími se stalý. Je zajisté mnohem snadnější časopis posuzovali, než li nový založit! neb udržetL Kdo jen poněkud s poměry tiskovými obeznámen, ví, že vydávání časopisů s velikým výdajem spojeno jest Chceme-li, aby katolické časopisectvo silno bylo, musíme toto více a padporovatí,. ne dále nejsou kněží,

slovem « ekutke než dosud jenž učitelů sijoí školu blouznících — K r a 1 o vc ů omlouvají a ruku s nimi si tisknou? Když orgáa katolický takovéto pány učitele trochu na mušku vezme a jejich třeštěni po škole bee- jcáboženeké sešloha, zazlívají mu někteří velební páni A říkají: proč jen ten náš list o tom stále píše, proč to nepřetržitě přemílá a podob.? Ach, marasmus — hniloba ne svornosti a nesj ednoceaosti jako můra nás tlačí, a to jen na zá bubu naši a svaté věci katoli c k é ! Proto hleďme se sdružit a spojit a spojen ým i silami pak bojujme za práva Církve a vlasti, a zajisté bez účinku to nebude Jako včeličky v úle vždycky se vinou ku královně čili matce své : tak d my, kněží českomoravští, přiviňme se к sobě a stůjme к sobě od nejnižšího až к nej vyšší mu, aby nepřátelé naši pak tu „aciem o r d i na ta m* všudež uznávali a s ní peci- tati musili, Zvláště hledme — až doba ta nadejde — abychom do aborů zákonodárných dostali více kněží, a to kněží opravdu apoštolských — pevných u víře jako Petr a nadšených duchem horlivosti a lásky jako Pavel a Jam.

\ Praze, ve čtvrtek 4йе S. d al» n a 1WW3.

Pro školní novelln. (Z krufaüv učitelských.) Rok 11848 byl rokem našeho probuzení ze dlouhého, dlouhého spánku. Z Prahy, tohoto srdce naší milé vlasti rozproudila se krev svobody po všech její žílách Ve městech, městečkách, ano i ve větších vesnicích zřizovala se národní obrana, která zvolivši si své představené, jimi ve zbrani cvičena byla. Jaký div, že tento duch i do školy se vedral. Tehdáž pořádány byly od kněží, jimž nyní • liberálové nasi na jméno přijití nemohou, každého roku dětské slavnosti — tak zvané růžoviny. Chlapci vyrukovali ku slavnosti Jako vojáci. Velitele svého sami si volili ««lulkami. Kdo dostal nejvíce hlasů, byl zvolen. Mmnšina pod re bila se většině. Tak nás tehdejší kněží.a učitelé připravovali na vykonávání práva voličského. Vizme jpříklad analogický. „Český klub“ poslanců usnesl se valnou většinou, že bude hlasovali pro školní novella a to z důvodů, jež věhlasný vůdce ná -roda českého jasně vyložil Nepatrná menšina má se dle zdání rozumných lidí podro- hiti většině. Než toho ona nečiní. Poněvadž se snesení nestalo podle přání jejího, počíná jednali na svou pěst. Svolává voliče a ve shromážděních odsuzuje muže ve službách věci národní sešedivělé. Když po nastoupení nynějšího slovutného purkmistra měst pražských židovská koterie na pokyn německého kasina z městského za stupLtelstva vystoupila, což tu bylo vyčítání a to právem — že židé jsou nepřátelé věci naší, že činí všude, kde možno, národnosti naší příkoří. Ze všeho, co proti nim bylo proneseno, vysvitla pravda, že žijíce mezi námi, nemají se protivili spravedlivým požadavkům našim.

ke« povabuzovati Kdyby tenkráte býval někdo vystoupil a řekl : se déle atd. — A „Židé jednají správně,“ jak by jej byly .Ná itelů za bezkonfe- rodní Listy“ odsoudily t A ejhle ! nyní když neziští ' hlasní ▼ypkej nezištní zástupcové národa uznali za nutno, ati pro novello, ta „Národní Listy* vypitejí poslance, aby jednali naopak. Kdyby tak jednaly prsti našim úhlavním nepřátelům, bylo by to vší chvály hodno ; ale rozsívali nesvornost mezi vlastní krví, tot zráda. Pan poslanec Tilier uvedl ve své řeči proti novelle také arciučitele Amosa Komenského, který byl a jest vzsrem nábožnosti, upřímnosti, smířlivosti. Kdyby nyní Komenský vstal a uslyšel, jek psu profesor a poslanec Tilšer zatracuje návrh, aby řídící učitel byl schopen vyučoval náboženství toho vyznání, к němuž vět šina dítek náleží, zajisté že by mu řekl : Já jsem chtěl, aby mládež vedena byla к Bohu, a Yy, pane. chcete opak toho a přece se osmčlujete bráti mue za svědka ; jednáte bohaprázdné1 Pan poslanec chce dítě vzdělali na mravného -občana. To však bez náboženství nelze a přece řídící učitel na školách kato lickýcb má býti třeba i žid. Jak tomu rozu mèli ? 1 Arci chtějí naši svobodomyslní učitelé vzdělávali a snad i vzdělávají mládež na mravné občany mravoukou filosofů, hlavně francouzských. Jaké ovoce takové vzdělávání ponese, ukazuje se dosti patrně již nyní a ukáže se mnohem patrněji v nedaleké budoucnosti.

Karakter, karakter ! Učitel má byti ka- rakterem ! Ano, má li vychovali karakter; musí sám býti karakterem. Jsou-li však nai svobodomyslní učitelé karaktery, ani vyvi nují nezřízenou agitaci proti klubovnímu snesení poslanců českých a tím také proti našim obcím, jimž bý neradi dopřáli práva, osvobozovali chudobné děti po 12. roku oc školní návštěvy ? Pánové ti nechtějí uznávali žádné auto táty mimo autorita svou a kdo je pròti této, jest jejich nepřítelem Běda tomu, kdo se veřejné hlásí к víře otců svých. Ten bez milosrdenství postav: se na pranýř. Smutný to úkaz a tím smutnější, že i vůdce národa vidí se nucena jme- novati jistou část učitelstva bezkon fessijní. Štěstí, že jest to jen jistá část Většina jako se hlásí ke své mateřské řeči hlásí se i ke své Církvi.

0 spiritismn.

PodávA Jo «of Svoboda, kooperator jaroméncký.

(Dokončeni.) Podobné Eusebios, sv. Jeroným a i Tertulian mluví o „klepání*.— Totéž dosvědčuje škola Thomistů se sv. Tomášem a Suaretius praví výslovně: „Dari magiam, ita certum est. ut sine errore in fide negari non possit." Tato nauka jest také ztvrzena souhlasem všeobecným, nejen obýčejný lid, nýbrž i filosofové všech časů, jenž vážně a bedlivě věc zkoumali, přišli к tomu přesvědčení, že skutečně černé umění existuje. Tak na př. Strábo, Plinius, Tacitus uvádějí zjevy podobné : převod media na rozličné věci. Zde uvedené potvrzuje také více ustanovení papežů, na př: Innocence Vili., Sixta V. „Coeli et terrae creator,“ Řehoře XV.

Itoŕii í к Ж V. „Omnipotentis Dei," Pia IX., a existence spiritismu sama jasně dokazuje, že pravé jest učení Církve sv. К tomu učenci novevěcí stejně se přiznávají, že úkazy spiritiaticků odporují všem dosud známým theoriím novověké védy naší. Jsout zde zákony tíže, chemismu a impoderabilií, jimž hmota podrobena jest úplné neb částečné převrženy, ч Nicméně přece jest velmi mnobo tich, již všecky úkazy špiritistické mají za poabé přeludy a výrony přemrštěné obrazotvornosti a bájky, neberouce žádný ohled na učení Církve a nepovážíce, jak velká jest lehkomyslnost, zlomyslnost, pýcka, nevěra lidí mnohých, o kterých již Virgil pěje : „Flectere ei nequeo superos, Acheronta movebo. — Po- - slední tedy příčinu zjevů špiritistických diu- - žno hledali v odvrácení se od Boha. Věrti podivno jest, že právě v oněch zemích, kde liberalismus a materialismus a moderní nevěra panuje, zmáhá se také spiritismus, poněvadž nalézá půdu připravenu.

Z právě uvedeného též vidno, že i o spiritismu platí „nihil novi sub sole* ač poněkud v jiné podobě není nic jiného, než stará děsná pověra. Jediný rozdíl spočívá v tom, že v starých pravovérnýeh časích se pověra provozovala po tichu a v úkrytu a to pro velikou úctu к Církvi sv, jejíž zákazy ve vážnosti byly nejen u jednotlivců, ale též u vlád duchem katolickým к tomu vedených, aby je (zákazy) v úctě měly; kdežto nyní, kdy protestantismus ducha privátní bohoslužby pozbyl, rationalismus všude děsí a voltairanismus s liberalismem i vlády nakazil, nyní moderní pověra spiritismu beztrestně: a nestydatě na bíledni se provádí. А к největší hanbě křesťanských národů dávají svobo- domyslníci a neznabozi à la Home a Bort po- věrečná představení v hlavních městech Evropy a v sálech Ameriky. Úkony však jsou tytéž, jako za starých dob, tatáž zaklínání, tatáž vyvolávání к těmže účelům, jako jsou tytéž i účinky.

V pověře spiritismn vidíme jasně, kterak člověk, když zbaven pravé víry, §e obrací к domněnkám nesmyslným, hříšným, aby ták ukojil buďto hříšnon vášt ň, anebo přirozenou a nezbytnou potřebu ducha lidského, kterýž nijak nemůže utlačili a zničili aspoň tušení, že kromě viditelného světa jsou moci a bytosti duchové, a s těmi že člověk musí aneb sobě žádá v nějakém poměru a styku se nalézali. Jest možno a může se také státi, že po- věrečné toto poblouzení spiritistů, pokud sleduje touhu po zjevení vnějším, bude — ako za času nejvyššího vývoje pohanstva — podnětem třm dokonalejšího a radostnějšího návratu; ovšem teprv tehdy, až když ďábel pověrečné tyto duše náležité za blázny míli bude a úzkosti jim nažene, a až konečně poznají klam a svůj blud ohledně posledního Bohem nám určeného cíle, a jako Mojžíš uchránil národ svůj před hady na poušti hadem měděným, rovněž tak i tyto ztrápené duše spiritistů vezmou útočiště od dřevěných stolů démonských ku dřevu kříže, ve kterém jediné spasení. — Možná, že stojíme u brány věků smíření! — Tak mnozí z bo- , ův a rozporů vyšlí, vyrostlí, zatouží konečné )0 smíření s Církví a s učením jejím. Nebo

ieho, hlasy

FEUILLETON. Sebrra.©T7ia,z;i- ľanUatioké obrazy od Petra Kopřivy.

r*epí6elc ta. stré matinlrsr. (Pokračování.) — Ty by's tomu dalal Musím bo nejdřív hezky umejt, pak učesat, činanou košilku mu dát, vstaň, honem půjdem к potoku, hlavičku tam zmyju. — — Nejsme již daleko od n&ší vsi, snad přece zde živou duži potkáme rozmlou­ vala Baruška pro sebe, na všechny strany se ohlížejíc. Naposled bychom obé zde hlady a zimou zahynuly. — Z dáli zaslechla štěkot psa. Znala hlas byl to pes myslivcův. Slyšela lidské lasy — — hlasův vícě blížily se. Dé kovala .Bahn. — Tamhle, tamhle jeou obé 1 — slyšela volat jü nám neujdou obejdem, za­ skočíme ie! — — Necht se s námi děje co děje. Vždyť jsem nic zlého neudělala a ubohá maminka nemůže za nic. — Baraèba se neklamala. Lidé šli jim po stopě. Z pevnosti t do Trnkovic přiiel rychlý posel se zvěstí, o samovraždě -vojína a o krá­

deži jeho hlavy matkou, o kteréž lékaři se domnívají, že trestuhodným její připuštěním do umrlčí komory к rozpytvanému synu zší- lela a aby ji nějaké neštěstí se nepřihodilo, že třeba po ní jiti. — Baruško, Baruško, drž maminku, hned tam budem ! — slyšela otce svého volali. — Slyšíš holka? již za námi jdou! — zvolala matka, — musíme dáti se na útěk tonem tam na vlčí skálu. Pojď jen, pojď! — — Neutíkejte maminko, vždyť oni vám nic neudělají, je zde taky tatínek — Nevěř, nevěř jim, vojáci jsou to, vzali >y mi Pepíčka, svázali by ho, odvlekli by a ! celá rozbita ! — musil by běhat ulicí pryč, jen pryč?! Sběhlo se dolů. Nalezli matkn i lebkou tam na vlčí skálu! — I roztříštěnou. A lebka Pepíčkova? Kutálela se Zvedla se a dala se na útěk, leč Baruška po stráni dolů. ze zadn matku za koš brala a ji zadrželi' — Blesku, Blesku, cbytji, chytl —velel chtěla. i lesník psovi. — Tak ty tak o gine smýšlíš ještěrko ? Pes poskočil, v malé chvíli hlavu samo- Počkej já té do vlčí skály na věky zakleju vraha za vlasy přinesl a myslivci к nohám budež vždy v noci jako meluzína zpívat a položil, lidi strašit, — načež matka 8 nadobyčej- TTT nou sílou dceři se vytrhnonc, přes vysokou i stráň přímo na skálu utíkala tak rychle, že nebylo možná ji dohonili. < — Však ona nám neujde ! — volal lesník. — Obejděte skálu a vy starý šído pojďte ae závodčí stráže u prachárny za pevnosti T. «nou ku iené, snud vy s ní přece nčco po- — Tu viru lahvička dobré slivovice dobře řídíte. — poslouží. — Bulo se jak lesník byl poničil. Skálu — Kéž by den byl, abychom s té čertí

obešli a obstoupili, načež zástup pozvolna bral se na horu. Skála po jedné straně ze země vyrůstala a s druhé strmě se končila. — Pro boha ženo, co se ti jen stalo ! — bědoval mni, když na skále sotva dech popadaje stanul. — Ach, přišli jste si pro mého Pepíčka f — vítala je Šídová. — však já vám ho nevydám. Chcete-li, pojďte si za mnou — Než li lesník a starý Šída něčeho nadfti se mohli, šílená s košem na zádech se skály dolů do propasti se vrhla — Ježíš Maria! — vzkřikl starý Šída. A zdola ozývaly se výkřiky : zde, zde leží

JPeplčekc na stráži. Po desítí letech. — Sychravá, ostudná noci — brumlal díry zase vylezli! bručel jeden vojín viržinku si zapaluje. — Ba máte brachu pravdu, — dotvrzoval závodčí. Není borší stráže nad tuto. Raději bych na stráži stál v šírém poli před nepřítelem, než-li zde — Ba že, — souhlasil jiný vojín, jenž na pryčpě s rukama pod h!avu podloženýma hovil, — před nepřítelem člověk aspoň ví, do koho má střelit, ale zde. — Nepovídejte mi jen zase o vojína samovrahu, nemohu o takých věcech nic sly- set, jsou to samé babské pohádky! — — Pane závodčí, — odvětil důrazně vo- . ín asi třicetiletý, — jsem již staré vojanské cošté, sloužím, že se mi v civilním stavu všecko znechutilo, pobyl jsem již víc jak tisíc* tráte na všech strážích v pevnosti i mimo mvnost, pobyl na manévrech daleko široko, >obyl i v Krivošiji, nejsem tedy žádným březnovým zajícem, vím co vidím a nenechám ti ani čerta na zeď vymalovat, ale to co se mi nedávno zde na stráži přihodilo na mou hříšnou duši, na to bych stokráte přesahal ! Tisíc kulek a granátů ! — durdil se, vojín házel hlavou, až se mu kníry pod nosem třásly a po strážnici s dupotem pobíhal' — tndy já asi sto kroků od budky ve plášť až po nši zahalen kráčím, jdu a jdu krok za trokem — slova ta viečka vojín znázorňoval — chci se zahnout za roh, tu, prach a jroky I potkám jinou stráž. Zastaví« as —