Ročník XXVI.

HOSPODÁŘSKÝ LIST. ( Příloha k čís. 30.

Str. 381.

Že moření nepotkává se s úplným zdarem, dokazuje, že nelze hledati příčinu one- mocnění jen v semeni, nýbrž i v půdě. v její vlastnostech, v obsahu živin, ale také v plísních, které v půdě se nacházejí. Takovou plísní jest jmenovaná Pythyum de Bary- anum, která živí se v půdě i látkami hnijícími a proto v ní se stále udržuje. Praktické zkušenosti uvedené vývody jen dosvědčují. Tak vyskytuje se spála v letech se studeným a mokrým jarem nejvíce, kdy časté deště půdu slévají; tu může býti jediným prostředkem časté okopání, jímž se škraloup ničí. Po jetelích a vojtěšce nechtívala se řepa dařiti a ještě namnoze bojí se ho- spodář dáti ji po těchto plodinách, ač ví, že zdaří-li se, dá největší výnos. Příčina leží na snadě Po jeteli, zvláště oře-li se 2—3kráte, jest půda silně nakypřeua, že nemůže řepa najíti v ní opory. Tomu od- pomůže se snadno jen jedním oráním, (ne- počítaje sloupnutí strniska za orbu) a několikeré uválení těžkým válcem. Vůbec jsou naše válce, ponejvíce dřevěné, příliš lehké a měli by se používati i při setbě řepy válce železné. Známe hospodáře, jenž váli všecky svoje řepy válcem 7 q těžkým. arci s náležitě velkým průměrem, že pak jeden vůl jej utáhne. Vůbec nutno váleti je- teliště několikráte mezi přípravou pole k setbě. Po zasetí vůbec má býti válení tak důkladné, že nesmí ani stopy po rý- hách radliček zůstati a koleje od stroje musí úplně s půdou se srovnati. Ještě více než po jetelišti utíká řepa z pole na půdách silněhumosních, na rozoraných pastvinách a lukách, kde jest hlavní příčinou toho veliká kyprost půdy.

Nedostatek vápna, jako příčina spály, jeví se nápadně na rozoraných kyselých lukách, třeba nebyly mokré; kyselost jest jen ná- sledkem nedostatku vápna. Tak vyhynula řepa u dvora Báně na Chlumecku po 400 měrách, které byly z obory v pole pro- měněny a vydatné pohnojení vápnem hned půdu pro řepu uschopnilo. Vápna dlužno dáti na 1 jitro 12 až 15 q; prášek z ží- ravého vápna lépe působí než saturační kaly. Lze tedy shrnouti prostředky proti spále řepy v následující: Silné vápnění, vydatné pohnojení superfosfatem, v půdě kypré silné uválení a na půdě slévavé pak vy- datné a rychlé ničení škraloupu. Ve všech případech arciť koná znamenité služby příprava semene, která, o tom jsme pře- svědčeni, co nejdříve zdomácní. Jest ale záhodno, aby dostával hospodář již osivo připravované, poněvadž příprava sama přece nikdy není tak jednoduchá, aby ji každý hospodář správně provedl. Na konec stůjte zde některé složitější způsoby příprav: 1. Methoda Jensenova: Semeno řepné se nejdříve po 6 hodin močí ve vodě, načež vlhké se ve vlhkém místě po 10 až 12 ho- din rozprostře. Tím přimějí se výtrusy plísní ku klíčení, načež se semeno ponoří na 5 minut do vody 531/2° C horké a sice tak, že ponechá se tam semeno střídavě po 10—15 sekund, vytáhne se a po ně- kolika sekundách opět ponoří. Z horké lázně přijde semeno ihned do vody stu- dené, ochladí se a k vysušení rozprostře. Takto připravené semeno rychle klíčí. 2. Methoda Tetřevova, v Rakousku pa- tentovaná, spočívá v tom, že se semeno řepné máčí ve směsi 1—10% roztoku modré skalice a 5—30% roztoku chil- ského ledku. Na to dá se pak semeno na síta, aby vykapalo a osuší se. 3. Methoda Baranovského slouží hlavuč k docílení rychlejšího vývoje řepy. Ctyr-

Obr. 124. Dvoukolečková okopávačka firmy Clayton Shuttlevorth.

Obr. 125. Plečky „Planet jun.“ při kulturách zelných používané

Obr. 126. Plečka „Planet jun.“k stěnná bedna se stěnami šikmými za- pustí se do půdy a vyplní se koňským hnojem, jenž slabou vrstvou slámy se po- kryje. Na bednu pak dá se víko z plátna. okopávání cibule upotřebená. Semeno se před tím po 20 hodin ve vodě 30° C teplé máčí, načež dá se oschlé na ono plátěné víko ve výši 11/2 cm na 1/2 cm vysokou vrstvu písku. Páry, z hnoje uni-