Strana

ŽENSKÝ LIS.

Číslo2.

ského šosáctva. Při tom dochází velebná »Vlasť« ku tomuto ryze farářskému důsledku; »Mateřství mimo manželství nemůže býti nikdy povoláním ženy, ale skvrnou jeho. Manželstvím pak svá tostným (t. j. takovým, za něž ženich některému ve- lebničkovi nějakou tu desítku vyklopil! Pozu. red.) svoboda ženy nikterak se neobmezuje, nýbrž upev- ňuje (!), neboť církev svatá toliko matky svobodně ve stav manželský vstupující (nikoli z přinucení) po svěcuje« . .. Jak vidět, čouhá obchodní stano- visko kleríkální z každého slova této úžasné jezo- vitské sofistiky. A jak lakový ctihodný šňuparius ne- má ohrnovati svoje velebné pysky nad »spuštěníms takové ženv, jež stala se matkou aniž si k tomu vy- žádalá církevní svolení. Vždyť každé takové neman- želské dítě znamená u něho — úbytek příjmu o tolik a tolik zlatých za manželský obřa d a to vždycky u klerikála rozhoduje! — A ostatně což farské kuchařky a páně farářovy »ne- teře«? Či snad ony požívají v tom chledu ds- pens

Žalostné poměry švadlen vládnou v konfek- čním závodě firmy Schwabach (Schulhof) v Teplicích. Zde zaměstnáno jest vedle ostatního personálu asi 20 děvčat, jichž pracovní doba trvá od 7. hod. ranní do 7. hod. večerní s hodinovou přestávkou polední. Pri tom je v závodě pravá kasárnická disciplina: děvčata se nesmí ani oblédnouti a při vší zimničné práci musí dávati bedl vý pozor, aby ničeho nepokazila, nebot by to musila z hubené mzdy své zaplatiti. Že mzda, jež se v dílně této platí za úmornou a nepřetržitou dřinu, je skutečně hubená, vidno z toho, že zde vy- dělá švadlena týdně i — 2 zlaté! Jaké je to živo- ření při takovém platu, to si dovede každý představiti. Vina takových trudných poměrň leží však většinou také na samotných dělnicích, neboť nedovedou býti vzájemně solidárními a tím jsou oproii svému zaměs navateli zcela bezmocny. Kdyby však dovedly se sdružiti a s. ojenými silami svých poža. davků se domáhaly, jistě by aspoň částečný výsledek nemohl je minouti!

Milovnice vína. Po anglické královně Viktorii vedle různých jiných »maličkostí« zbylo také — ně- kolik tisíc láhví vína. Jak velké byly její vinné zásoby je vidno z toho, že jedině drahého vína, sherry zvaného zůstavila 5000 láhví, jež byly nyní spolu s ostatním vínem veřejnou dražbou prodány po 50 korunách za láhev. — Jak známo panovala anglická královna Viktorie v době, kdy v Indii, jejimu žezlu podřízené, několikráte vypukl hlad v úžasných roz- měrech! Liga 5. Králičina v klerikálním »jubilejním domě«. Moravsko slezský »Duch Času« přináší v3. čísle tuto nejvýše charakteristickou zprávu: »Před ně- kolika lety byl zde farářem Kučou a jeho k erikálními nohsledy zřízen křesťansko socální »Jubilení dům«. Při otevření vysvěcen P Kučou a celý táhor černých pozván k této slavnosti. Ale podnik se špatně vyplácí, a proto milí páteři a jejich ovečky pronajal jubilejní dům křesťanských socálů hostinskému židu. Tento tam zavedl damskou obsluhu a teď se v posvě- ceném domě zcela veřejně provádí krá- ličina. Páterkové, kteří tam dříve do »Orfea« cho- dilí pokochati se na vnadách chansonetek, obdivujíce jejich bujné tvary těla, mají teď zakázáno chodit do- katolického jubilejního domu. Snad aby se vyhnuli hříchu. Mezi víkovickými ženam je velká zlost na jubilejní dům a tyto zabraňují svým mužům navště- vovat tento židovský bordel za kněžské peníze posta- vený, na němž jsou kerikální spolky a páteři podíl- níky.« Doporačujeme křesťansko sociální »Ceské Ženě«, která si tak na pány šnupariusy potrpí, tuto zprávu k laskavé pozornost !

Ženy lékařkami. Poslední číslo vídeňských »D- kumentů žen« přináší zajímavé pojednání o tomto předmětě. Ženy zabývaly se léčením již ve starověku, jak svědčí o tom zmínka o zlatovlasé děvě Agamedě v IX. zpěvu Iliady. Též z jedné Euripidovy truchl - hry lze dokázati, že vedle mužských bylo také žen- ských lékarů. Ve starém Řecku prosluly lékařky Olympia z Théb a Aspasia, jež napsala knihu »O ne- mocech ženských«. Ve středověku nebyly to jen klá- štery, ve kterých bylo dosti ženských lékařek, nýbrž také na vysokých školách světských působily ženy jako lékarky. Žejména v Italii: Kron ka XIV. stole í uvádí zenu jménem Abella, která nejenom svou praxí, ale i spisy lékařskými se proslavila. S počákem so- letí XV. přednášela Dorothea Bucco jako řádný pro- fesor lékařství na universitě v Bologni. Na téže uni- versitě studovala Alexandra G gliani anatomii. V Alca- zaru ve Španělích žila v XVI. století Olivia Sabuco de Nantes, jejíž lékařské spisy vyšiy tiskem v Ma- dridě r. 1558. Že i v Anglii bylo žen lékařek, zaru- čeno je svědectvím té události že r. 1421 předložena králi Jindřichu V. petice, by zapověděl ženám léčiti.

Mezi Angličankami zasluhuje zmínky Anna Halket- tová nar. 1652, která studovala bohosloví, potom lé- kařství a chirurgii. Nejslavnější lékařové A glie se v těžkých případech rady této ženy dovolávali. Touže dobou proslavila se hlubokým věděním lékařským Eliška Lawrence. Bologneské museum chová dosud skvostné preparáty, které v 18. století zhotovila Anna Morandi-Mazzolini. Roku 1788 nabyla Maria Petro- cini hodnosti doktorské ve Florencii a brzy na to- vyučovala sama ve Ferraře. Její dcera Zarafa Feretti studovala chirurgií na universitě v Bologni a dosáhla. tu hodnosti doktorské. Nejslavnější lékarkou vlašskou je bez odporu Maria delle Donne, která též v Bologni vystudovala, věnovala se praxi a stala se posléz uči- telkou porodnictví na universitě. — Ve Francii byla jmenována v druhé polovici 18. století paní Lacha- pellová profesorkou porodnictví a její gynaekologické spisy vzbudily velkou pozornost. Její nástupkyni byla paní Rocini, její neteř, která svou tetu svým vědením a speciálně vědeckými spisy daleko předčila. Dr. Ro- cinlová byla r. 1814 jm nována spolutiditelkou ne- mocnic okresu Seine et Oise. V Německu proslavila se svými lékařskými vědomostmi Eliška Knillová v 17. století. Počátkem 19. stol. vyniká jako lékařka paní Sieboldová, jejíž dcera Mar ana nabyla r. 1817 v Göttingácn diplomu doktorského. — Těmito histo- rickými fakty je presvědčivě vyvráceno tvrzení, že by ženy neměly nadání a nebyly, schopny vědecké činnosti. Což teprvé kdyby padly hráze politických společenských předsudků!

Liga A 5. Působivost klerikálních řečí. Podle klerikální »Ceské Ženy« přednášela křesťanská soci- álka Jakubcová z Tuhaně na schůzi v Liberci tak »působ vě«, že »chvílemi se zdálo, že někteří z apo- mněli takřka dýchat«. Jak známo, »zapomínás obyčejně člověk »takřka dýchat,« když — — pad ne do mdlob!... Nebylo tomu také zde tak a ne- zachvátily snad posluchače z těch konfusních řečí kler kální »řečnice« — mrákoty? .. Z myšlének ženy. »Ba, pravdu máš, dokud člo- věk neví jak v tom s tím světem je, není tu nic platen a sám v něm také málo platí. Ale kdo jej po- zná, prohlédne a s ním jde jeho krokem, ten kone ně naň vyzraje a nade všemi vyhraje. Proto vyhráli páni nad lidem, že mu porozuměli, vlastně ti, co světu porozuměli, stali se na něm pány, a ti, co se dívali vzhůru do oblak, na ji- ného čekali a jinde hledali svět jiný a lepší a podle tobo, co o něm si vymystili, zde žili — ti stali se jejich otroky« Karolina Světlá: Nemodlenec.