Vycbáľ.i kaf.dý den Imo т neděli • svátek.

DOFMSY frankované a podepsané pHJimA r ©dalece v Ostrovní ulici č. 1508 П. Rukopisův ■evraefme ш uepoilepianýcb nedbám« KKKLARIAfB •ecapečeténé pozýlány bucfteí netrnn- kovány. Initráty poéitám« co &«jl«vsi]L

Předplácí se v administraci •■«rovní nilo* Cis. 1КОЯ-П.

* Pnie: poitoo: ■faitne .... ttmletné .. yAlletné ...

eatoročné ..

Jednotlivá Öisla po 4 kr. 7a doDiáenl do doma méelňai 10 kr.

€Шф 164.

V Ргаже, v patek dne 20. července iWPiJ.

Kočniк XV.

Nix böhmisch! — Neroznmím! — К. — Zdá se, jakoby domácí náš pokoj, o jehož zachování poslanei naši tolik se přidiůují, měl přece býti porušen a to nekonečnými štvanicemi našich domácích fakcio- fláv. Sněm český má množství nutných ba neodkladných věcí к vyřízení, к čemuž třeba především klidné mysle a vzájemného spolupůsobení všech stran, avšak domácí ka- zimirové chtějí miti šarvátky stůj co stůj. záminku к rozbrojům jest jim hej, kdo se chce vadit, chápe se slova i nejnevinnějšího. Dnes naši domácí fakciosové. kteříž po- sýlají dítky své do Sas a do Švýcar pro trochu němčiny, horší se a horlí na ty, kteříž chtějí, neb vládě tolik popouštějí, aby němčina středních školách obligátním byla předmětem. Věru nevíme, eo by proti tomuto rozumně namítati se mohlo.

Přeložme české království někam do Australie, neb aspoň kamsi do Rus na Bere- zínu, utopme 40 milionů sousedních Němci ve Vltavě, jako topili se Francouzové v Be- rezíně: pak by snad i školní rada Mareše řekl: neučme se němčině, к čemu nám jl třebal Naši čeští němčožrouti pohříchu zapomínají, že Vltava i Labe vtékají do moře německého a že hlavní směr všech českýc drah vede na? sever к Hamburku a na jih přes Vídeň к Terstu. Všechen náš politický, obchodní, ano na mnoze i sociální život pro' tkán jest živly německými. Ještě před 50 lety mohlo se v našich menších městech a ve vsích tvrditi, že obyvatelstvo němčiny naprosto nepotřebuje, avšak dnes v době železnic a telegrafů, v době. v nížto obyvatelstvo, jmenovité sousedních zemí ustavičně se míchá, světový průmysl a obchod i po české zemi prandi, v době pravíme této horlit proti světové řeči, jakou jest němčina, proti řeči, kterouž mluví se — kromě Moravy — ve všech snad sousedících zemích zemí : to zda se nám býti příliš úzkoprsým, příliš mali cheroým, titěrným, ba pošetilým.

Asi před 20—30 lety, když ještě h u- saři po našich venkovských obcích bývali rozlo eni, bývaly časté třenice mezi hospo dářem co domácím pánem a mezi panem teremtete! Tehdy o té křídové čáře vědělo každé dítě, kterouž pan husar rozdělil světnici na dvě půle, z nichžto ta lepší patřila panu teremtete a druhá horši hospodáři a jeho rodině I Tehdy byly v každém větším statku u nás dvě národnosti více méné příkře od sebe odděleny. Na jedné straně po tichu klel a na hlas bědoval hospodář česky a na druhé poroučel a teremtoval husar ma darsky. Však i tu poznenáhla nastávalo smiřováni a překračování čáry křídové. Totéž chtěli by i naši fakciósní teremtetové za- váděti. Čechy křídou neb tužkou na papíře (!) rozdělit! — dalo-li by se to ! — na dvě strany, načež podél obou hranic nastavili dvojí tabulky s nápisy na jedné straně: nix böhmisch! a na druhé : n e rozum í m ! a pod tím : kdož by se opovážil německy (naproti zase česky) m 1 u v i t i, bude ze země vypovězen I Bylo by to ovšem směšné, avšak právě к tomu ultrasové na obou stranáeh směřují. Na štěstí tímto bláznovstvím mohou býti posedlí toliko výstředníci na obou stranách Jděte na Krkonoše, tam po staletí Němci obchodují s Čechy a Češi naopak s Němci. Tam o sporech národních dosud není ani slechu. Jsou i tam národní zuřivci, ale jen mezi těmi, kdož nemusí v potu tváře chleb svůj dobývali. Chudší střední třídy do dneška ještě bratrsky se snášejí. Tatáž třída, která takměř žádných no vin nečto, aspoň neitváčských německých, aneb i českých, naroz hraní mezi Čechy a Němci dnes po starém, staletém zvyku svém mluví se oběma zemskými jazyky. Na Krkonoších do dneška po měrně jest nejméně škol šulferein- s k ý c h a kdyby jich tam bylo kolik chtělo, neponěmčí se jimi ani jediná česká vesnička.

Nechť tedy udělá se i u nás „ve velkém* tentýž husarský kousek a Čechy nechť čárou rozdělí se na dvě polovice národně přísně od sebe oddělené : čáru tu bu dou překračovali stejné Němci jako Češi a Němci budou děti své do Čech na „handl* dávali zrovna tak, jako češi a poskytne-li se Čechu příležitosti ve středních školách při učiti se němčině, budou němečtí tatíkové nejdříve na to žehrali slovy asi : proč pak i naše děti nemají tátéž příležitosti, přiučili se češtině, jako děti české ? Proudný veřejný život, světový obchod, hromadné míchání se lidu v době naší smete s povrchu země co nejdříve ty slepé štváče, smete i všechny zákony, kteréž tu a tam jednostranně a nespravedlivě к ukřivdění jiných národností se vymýšlejí. Proto jen žádný „husarský kousek I*

Paběrky. —k.— Obrázek z Italie, čteme li itsbké aneb i naše liberální listy, tn zdá se Dám, ie vzdor revolučníma rachn je „IMiz ona* rájem jak v ohledá msterielnim tak i v dochov- nim životě. Ta liči se italský blahobyt, italská volnost až do záviděni ; jinde opět velebf se patriotismus „‘jednoceného* poloaostrova apeninského, tam zas podhoraje se vládě, vavříny bázi se vědě a umění, vyznamenávají se domácí výrobky a j. Italie zkrátka celá od Alp až к mysu Passaro piove dle liberálních malířů v Samém blahobyta. Kdo viak dnes se do té evropské zahrady podíval, jinou nám zazpívá. V Janové, Benátkách, Neapoli i v fhmé každodenně dočte se neb nslyií, že několik lidi hlady zemřelo, několik z bídy se zavraždilo a mnoho z nedostatku výživy na západ se odstěhovalo. Téměř dvě třetiny rozkošné, naifm Milotou Zd. Polákem opěvané země této leží ladem ne proto, ie by byla nevzdělatelna, ale pro nedtetateb rol nichého pracujícího lido. Vláda ješ^ě к tomn ostavičně dané zvyinje aneb nové si vymýšlí. Mladý lid etiti se polní práce, anf vidi, že mn ni hyne užitek nepatrný i vrhá se raději na moře mnohohlibné. Co se toho dnievnlho života

týče, jest Italie proti nedávné ještě minulosti markům pokuty. Svědky byli onino dva vyho- mrtvoloa. 21 nniver.-it a naivere tek vegetuje zeni. To dopálib jinak spořádaného šenkýře i takž jakř, zápasíc mezi životem a zánikem ; nor- zažaloval svědky jakožto rnš tele domácího řádu mátni školy dosud jsou nespořádány a amèni v a pok< je vzpomenov si na onu hádka. Udavači mnohých městech úplné zavadlo. Za to bojt an- odsouzeni byli, jelikož se dvěma svědky vina lický rinaldinisrans v Sicílii, Kalabrii a Sardinii jich dokázala, kn placeni útrat soudních a do tak, jako v Albánii nebo Malé Asii. Ročně prů- vězeni první na 14, drnhý na 8 dni. — Podá- márem spáchá se 2000 úkladných vražd. váme případ ten z obecného života, protože a Kriminály se plni, ba již přeplňuji а к torna nás kvete teď deonnciace ovšem „nóbiejiibo* známa je dobře „přísná* policejní správa ital- drnho, ale trestuhodnější než zmíněná byla. ská. Pouliční výtržnosti json na denním pořádku. Sprostý jeden takový udavač sám nese velkou Lid zpívá a pohvizduje li raději pochod Mamo- viuu rušeni veřejného pokoje, a mira mezi učili ho než královskou hymnu. Král je hříčkou tehtvem a duchovenstvem, mezi rodinon a iko- zchytralých ministrův, kteří nejdříve pamatuji na Ion i zasluhuje pořádného pokáráni a přiměře- sebe. Crispi, kterýž opěi urval jedno porteihoille, ného trestu, kterýž choďas fám na sebe uvalil, byl dřivé bldákem, jehož ve Florenci odsoudili, obžalován i odsonzen byv veřejnosti, ie nemohl zaplatit 80 franků a dnes je mil- lionářem. Český sněm.

Dnes nikdo ? Italu n* lojahto kn kr&li ne- nmře. Zaj tnavým je popatřili na lid v ulicích, (Devátá schůze. Dodatek.) jede-H panovník někam. Zdvořilost jejhh vůči Dalším předmětem denního pořádku jest mocnáři se n nás říká hrabství. — Ještě před zpráva komise prc véci obecni a okresní v při- г. kem 1870 byl Rim onačejší; — naříká sama řioě statistických výka.ů o přirážkách na po- patriotická „Rassegna* а в ni radikálni „Capi- platniky uvalených a o výlohách obci a okresů tale* — od té doby světové naše město mnoho roku 1881. Zprávu podává posi. dr. Jan P a- ztratilo.* Tak mlnvl samy nltra-patriotnl listy lacký. Zemský výbor navrhuje, aby se stati- italské. — Řím celý je nespokojený. Rozerva- etické výkazy tyto vice nesdělávaly, poněvadž nost jeho neni světu tajna. Zde nelze ani slepce nent možná podali je úplné, echázlt ve výka- ani hluchého oklamali. Garibaldismn obývá, bída zech z r. 1881 6 okresů a 229 obci. Komise jej ochlazuje. Jmění klášterní je pobráno, není rozpočtová ale navrhoje, aby u sdéláváni Uke- almninihův. Lid znenáhla otevírá oči ze slepoty vých výkazů bylo pokračováno, poněvadž velmi své a pozírá po očka na vlastence, kterak o své json pončoé.

kapsy se starají a lidu nechají hynonti. Proto Posi. dr. Škarda háji návrh zemského také výsledek posledních římských voleb byl výbern, aby ее výkazy tyto nesdělávaly, poně- zcela jiný. Katolíci dodělali se rozhodného vi- yadž nejsou a nemohou býti pravdivé, z kteréž tězstvi nad stranou liberální. Řlm vystřízlivěl příčiny nejsou také poučné poněkud z opojení svého Garibaldismem а ко-, KnIíe Karel Schwarzenberg přimlouvá mumsmem. se za návrhy komise, aby výkazy ještě dále byly t í l у> ’Л p Л pr,av0n Pé? ľ. “ľ- «dělávány a tvrdl, že sám o mnohých položkách skon toho kterýž shromažďoval je) pod kříd a j0 přesvédčeil) ie 8prt¥né bjly p/d4nP Řečnlk

Sadu* h4j l ,eJ Pr0tl krBhaj<Am ¥^cho'ln 1 z4' hájí okresy před tařknutím, jakoby nedbale po- Ükazy na tělesech nehezkých. d4Tal|> zPr4jy- , Profesor Brooke y Ner-Yorko poiorovtl ao?é j0B . ® * Ä r ^ * vjímá se opět slov» л skvrny na slanci v průměrn 50.G00 mil i oče- 0?Ä;°dnnJe stanovisko zemského výboru proti bával dle toho, že ptijdoo silné větry a bouře. Piedeel4mn řečníku. Důlež tost statistiky nikým Neklamal ze. Y Novém Azglicbn řádila hrozná пв“‘ P°P,r4n». »v»ak “в«1 data falešná, raději vichřice в boari, která zničila všecka úroda a řůdná. zabila 14 lidí. I n nás měli jsme v posledním Posi. Adámek: U nás je nám při každé čase bouřky s chladným větrem. — Ye Yarm- pr&ci zákonodárné zápasit! в nedostatkem stati- brunnn ve Slezsku pozoroval opět hvězdář jeden **ických dat a tuto ještě podává ze zemským zatměni hvězdy dvqjité měsícem za jasného dne. výborem návrh na odstraněni i těchto výkazů.

Hvězdáři tomu říkají, že se hvězda „lepí* ku Když král. hlavní město Praha může miti svoji měsíci. Při vchodu hvězdy do okraje měsícového statistickou kancelář, proč by ji nemohla miti pozoroval asti onom, že světla hvězdy ubývá, z tak4 země? Ěečnlk prohlašuje se pro návrh čehož soudí opět jako jiní při zatměni slánce, komise. že měsíc obklopen je též atmosferon. ! Dr. Rnss neříká si, že etatístika v Ra- Třetl mesinárodnl sněm hin- koňsko vůbec velmi je zanedbána, choněmých v Brueseln položen je na den Poe), dr. Rieger: Shoduje se úplně s kni- 21. srpna. Kdož by se zúčastuiti chtěl, má po- žetem Schwarzenbergem, abychom měli data sudati opovéď do 30. t. m. e příspěvkem 6 franků tistická o tom, jakými poplatky je země stižena, na jednatele komitétu, král. ředitele umělecké avšak praví, že i to je pravda, co pověděl zde zahrady ve Yilerode, Gillekens-a. dr. Škarda, že falešná data cenu nemají. Pro Potrestaní udavači. Hospodský je- případ, že přijaty bndon návrhy komise, činí den měl s dvěma svými hosty potyčka „řečni- návrh, aby zemský výbor byl vyzván, by důkladně скоп*, v niž to tak daleko došlo, že oba ze uvažoval o tom, jak by >e dala opatřili data šenkovny vyhodil. Za několik dni přišel host a věrná a správná, po případě, aby navrhl na nejdál si nalit kořalky. Brzy na to obdržel ho- bližiim zasedání přiměřený zákon rsmebý. spodský obsýlku na úřad Byl obžalován z ne- Poslanec hrubě Lev Than hájí rovněž dovoleného výčepn kořalky a odsonzen kn 36 návrhy borni ze a zastává se obci, o nichž praví,

FEUILLETON. moderni katolíci.

Několik výstupů z venkovského života. Nspisl venkovský farář. (Dokončení.)

Výstup pátý. (Místo: Fsrs. Osoby: Nadlesní. Farář.) Nadle sní: (Celý rozčilen spěšně zaklepá a vejde ) „Velebnosti, prosím, honem, rychle pojďte k nám!“ Farář: (Zaleknut vzezřením nadlesníbo, vítá ho podávaje mu židli.) „Co se stalo, p. nadlesní?* Nadlesní: (Usedne a šátkem utírá si pot s čela a s očí slzy.) „Neštěstí! Hrozné neštěstí 1 Má Růžena, má dobrá paní jest na smrt 1* Farář: „Ach! tot ovšem smutněl* (Posýlá pro kostelníka.) „Tot smutné ! Nesmíme se zdržovali.* Nadlesní: „Lékař myslí, že to horečka nedává naděje — —* Farář: „Tot arci povážlivé, ale jen důvěřujte v pomoc Božskou I Kterého lékaře máte ?* Nadlesní: .Pana N., jest dovedný.* Farář: „ a zbožný, řádný muži To jste dobře volil ! Bílá vrána to mezi lékaři, kteří z větší části za hanbu bý ti kladli, ukázali nčjakou zbožnost na sobě Žel Bohu!* Nadlesní: „Pan N. mi řekl : Já léčím, ale Bůh hojí ! Vaši paní jen pomoc Boží může zachrániti ! * Farář: „Šlechetný to muž! Dobře pověděli* Nadlesní: „I doufám *teď jen v Boha 1 Jen kdyby mne vyslyšel ! Jen tenkrát aby se smiloval 1* Farář: (Soucitně pohlíží na zkormouceného muže.) „Děkuji Bohu, že tak mluvíte

Nadlesní: „O, vím dobře, chyboval sem ! o Boha tak málo dbal Ale en tenkráte pomoz, Bože ! Pane faráři, pojďte , iž, pojďte a proste vy Boha, snad vás Bůh uslyší I* Farář: „Hned půjdu. Věřte, budu se vroucné modlili. Chci prositi Boha, aby uzdravením vaší choti dal vám znamení své moci a lásky i spolu poučení pro život* Nadlesní: „Ano, budu si to pamatovali a slibuji, jest li mně Bůh paní mou zachová, že budu lepším křesťanem * Farář: „Dejž to Bůh! Nepomyslíte si žeti musí, abyste vy a ostatní páni úředníci | náboženské své povinnosti plnili! Považte, že zraky lidu obecného na vás jsou obráceny. Vy jste bohatší, jste vzdělanějšími Lj. : učenějšími; i očekává lid, abyste vy dbali také více o kostel a Boha * Nadlesní: „Nahlížím to, ale Bohužel 1 človék odvykne * Farář: „Tot právé smutné I Odvykli , ste přemnozí koatelu a modlitbě a v tom ileúáte vzdělanost, povsnešenost svou nad)

Budu do smrti vděčným Bohu!'

Výstup šestý (Místu jako předešlé. Farář, učitel Přeučil.) syna ?*) Farář: „Přál bych si, abychom se dorozuměli a aby opravdová upřímnost mezi námi panovala. Na svém synovi Jaroslavovi učinil jste, p. učiteli, zajisté smutnou zkuté nost * Učitel: „Jak? Velebnosti ráčíte vé- děti ?* Farář: „Podrobného o nám nevím, lid. „Lid ať věřil* jest vaší stálou frásí, ale než že býval to lehký hejsek a nyní ve vymy — — my náboženství nepotřebujeme! šetřování u soudu zemského v P. se na- Co má ten lid si mysleli, když u vás uče- lézá * nějších, u pánůl vidí úplnou netečnost Učitel: „A odkud ráčíte * náboženskou ? Než dosti o tom nyní!*) Farář: „Na tom nezáleží. Dosti na (Vejde kostelník s klíči.) tom, že to vím, a Bohužel ! že jest to pravda I Farář: „Jděte napřed, p. nadlesní! Lituji vás, ale i vy sám do jisté míry zavinil V malé chvíli jsem u vás. Jen buďte klidným jste, co se stalo * a ušetřte paní nářkem! Důvěřujte v Boha! Učitel: (Smutně.) „Nevíte, Velebnosti, Jsem přesvědčen že vaše zkroušená mysl, jaký to trest pro mě a celou mou rodinu, s jakeu u Boha pomoc hledáte, dojde vyšly- Paní má může se zbláznili, a já chodím, jako šení — — “ zmámený * Nadlesní: „O, kdyby se tak stalo 1 Farář: „Nedivím se vám ; že ale ne- , j« o™»*; cítÄŕn-ŕm Pnh„ i« chal jste to tak daleko dojiti?“ Učitel: „O, já už dávno napomínal i

(Učitel vchází zaražen a nesměle dává pozdravení, jsem jeho Otec, ale on se mi vysmál — —” Farář však nenechává jej v rozpacích a srdečně jej Farář: „Ach, toť smutnější jest, než vít4-) I jsem tušil ! Vidíte, vidíte 1 Vy, p. učiteli, ne- Farář: „Odpusťte mi, p. učiteli, že mohl jste pochopili, proč se má člověk cizí jsem si pro vás poslal ! Těší mne, že jste si | autoritě podrobovali, a ejhle 1 Váš vlastní r , neobtěžoval přijíti ! Rád bych s vámi poho-jsyn směje se autoritě 4 božského přikázaní ani, p. nadlesní, jak velice mi na tom zále-lvořil si a — domluvil se.* i autoritě Vaší — 1 * ~ * Učitel: .Тс Učitel: „O, prosím, prosím *! Učitel: „To mé také nejvíce bolí. Ať (V duchu: „Co asi chce? snad skrze mého'by byl chybil. — chyba člověkem vládne —

prosil, ale nic naplat. Syn mne už neposlechne. Dovolával jsem se své autority, že ale roné se postavili, mně otci * Farář: „Budiž vám to smutným poučením a jiným výstrahou I Snad jste teď zaměnil poněkud svoje náhledy ? Byl bych z toho jen potěšen.* Učitel: „O, v mnohém, Velebnosti, v mnohém I Poznal jsem, že to není všechao takové, jak to liberální listy hlásají * Farář: „Než nechrne viak na starých