ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 ffc37990-71f1-11dc-ae99-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 24
#1 alto_textblock #1
1904.
#2 alto_textblock #2
V Praze, ve středu dne 5. října.
#3 alto_textblock #3
K číslu 275
#4 alto_textblock #4
Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h
#5 alto_textblock #5
NAh
#6 alto_textblock #6
DNÍ
#7 alto_textblock #7
SIY
#8 alto_textblock #8
Čislo v Praze za 2h
#9 alto_textblock #9
a na venkově za 3h
#10 alto_textblock #10
Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. m je též redakce a expedice
#11 alto_textblock #11
Válka.
#12 alto_textblock #12
Šarvátky v okolí Mukdenu. Z Tokia, 4. října. (C.-B.) »Reuterova kan- celář oznamuje: Telegram generálního štábu mandžurské armády oznamuje: Oddělení japon- ského předvoje, složené z jedné setniny pěchoty a jedně švadrony jízdy, napadlo dne 2. října 60 kozáků, kteří střežili Pachsintun, 13 mil se- verně od Ljaojanu a 9 mil západně od silnice na Mukden a rozptýlilo tyto. Na to pokračovalo oddělení japonské v obhlídce dále, bylo však napadeno 20 kozáky a donuceno ustoupiti zpět beze ztrát. Rusové ztratili 30 mužů. Ve frontě japonské armády nedošlo k žádné změně. Vyznamenaný viborgský pluk. Z Berlína, 4. října. Jak berlínské listy sdělují, vyznamenán byl viborgský pluk, jehož majitelem je císař Vilém II., za svoji udatnos v bitvě u Ljaojanu 97 záslužnými kříži. Japonci, jedoucí z Ruska domů. Z Berlína, 5. října. Velký počet Japonců, kteří opustili Rusko, jel dnes přes Berlín do Bremerhavenu. Bylo jich 707, mužů, ženi dětí. Na nádraží dostavili se japonský vyslanec a konsul s několika Japonci, ale nebylo nikomu dovoleno vejíti na perron, poněvadž zvláštní tento vlak, kterým Japonci jeli, byl prohlášen za ná- kladní a nikoli za osobní. Pročež musili se spokojiti pohledem na své krajany z dálky. Když tito viděli své soukmenovce na nádraží, volali: »Banzai, banzai!« Pobyt trval jen ně- kolik minut. Po 11. hodině příjeli Japonci do Bremerhavenu.
#13 alto_textblock #13
Japonské korrektury. Z Tokia, 4. října. (C.-B.) [Úřadní zpráva. Dne 30. záři zpozorováno bylo 50 kozáků, kteř pálili činské džunky na řece Chun. Byli zahnáni
#14 alto_textblock #14
střelbou stráží japonských, na obou březích umístěných. S ruské strany šířená (?) zpráva o spálení 17 džunek s japonskou municí jest lichá. (Pokud známo, sdělovalo se tak o 9 džun- kách a to z anglických pramenů.) Opatření uhlí pro východomořské loďstvo. Z Brusselu, 4. října. Jak »Soir« sděluje. kotví v Antverpách osmdesáte uhelných lodí jako zásoba uhelná pro ruské východomořské lodstvo.
#15 alto_textblock #15
Chování Číňanů. Z Pekina, 4. října. (C.-B.) »Reuterova kanc.« oznamuje: Další zprávy o chování se Číňanů znějí uspokojivě. Zdejší anglické vysla- nectví jest toho mínění, že není příčin k něja- kým obavám. Týž názor potvrzuje se také bi- skupem Fairerem.
#16 alto_textblock #16
Telefonické zprávy „Nár. Listu. Slovanské parallelky a samostatná paedagogia ve Slezsku. Z Vídně, 5. října. »Zeit« oznamuje z Opavy. že zemský president hr. Thun dnes aneb po- zejtří již v příčině slovanských pa- rallelek dá prohlášení, kterým zahá- jiti se má dohoda s Němci v ten rozum, že vláda nevzpírá se žádosti Němců po zrušení parallelek a po zřízení samostatný ch slovanských paedagogií. Pro tato vy- hlédnuta jsou města: Klimkovice a Pol- ská Ostrava. Zrušení české parallelk v Opavě jest pevně usneseno pro rok přišti, pol- ská parallelka v Těšíně však ještě zůstane. Nový ústav český věnován bude výhradně výchově če- ských učitelů. Jako bezpečná známka brzkého zrušení české parallelky v Opavě může býti po- važováno reaktivování české zku- šební komise, které náležela approbace
#17 alto_textblock #17
chovanců, navštěvujících německý ústav a sklá- dajících zkoušky pro ústav český. Ke zprávě této dodává referent jmenova- ného listu, že v německých poslaneckých kru- zích hledí se prohlášení hr. Thuna vstříc s po- chopitelným napjetím. Dodáváme: Také my hle díme mu vstřic s pochopitelným napjetím. Místodržitel Handel jednal prý docela správně. Z Vídně, 5. října. »Volkszeitu ng« oznamuje, že vyšetřování s místodržitelem dal- matským svob. pánem Handelem je ukon- čeno. »Výsledek je tento: Postup místodržitele byl uznán za úplně správný a bez- vadný po každé stránce.«
#18 alto_textblock #18
Telegraflcké zprávy.
#19 alto_textblock #19
Dr. Dumba ve slyšení u krále Petra. Z Bělehradu, 4. října. (C.B.) Král Petr přijal dnes dopoledne rakousko-uherského vy- slance dra. Dumbu v soukromém slyšení. Dr. Dumba děkoval jménem oněch členů diplo- matického sboru, kteří nebyli pověřeni za zvláštní vyslance ke korunovaci králi opětně za vyznamenání, která jim za příčinou své koru- novace propůjčil. Marocká smlouva francouzsko-španělská. Z Paříže, 4. října. (C.-B.) »Tempsu« ozna- muje se z Madridu: Při nastávající smlouvé francouzsko španělské jedná se o to, aby se srovnalo přiznání ve příčině zvětšení španělské sféry vlivu s pokojným postupem Franciev Marokku. Za tím účelem bylo smluveno, že smlouva, jejíž slovné znění zůstane tajným, nabude platnosti teprve po 15 le- tech. Španělsko zdráhalo se dlouho dodatek tento prijati. Naproti tomu byla sféra vlivu Špa- nělska zvětšena, byť i ne v té míře jak španěl- ský ministr zahraničních záležitostí původně žádal. Zejmena mají města Tetuan a T an-
#20 alto_textblock #20
FEUILLETON.
#21 alto_textblock #21
Vdova.
#22 alto_textblock #22
Rozeklaná, úzká cesta polní vine se k hu- stému lesu. Vysoká vrstva právě napadaného sněhu leží na ní. Někde stojí osamělý, křivý švestkový strom, v pravo sklánějí se k horské říčce louky a v levo stoupají široké, bílé, v dálce zvolna stmívající se pláně. Jihozápadní obzor uzavírá skupina nízkých vesnických chat a nízká věž kostelíčka se zelenavou bání. Je podvečer. Západ je rudý — zářivě rudý a v něm ve- liký, žhoucí, vítězný bod — slunce. Jasná fos- forová žluť nad rudou záplavou roztéká se k jihu a k severu ve svítivou, modravou zeleň, a ves- nice dole, a pláně, k obzoru přilehlé, usínají ve tmavých, fialových stínech. — Právě před rokem za téhož času chvátali lidé z vesničky k lesu, kde drvoštěpové káceli lesní velikány. Rozneslo se totiž, že kterýsi drvoštěp byl zabit padajícím kmenem. Naposledy blížila se mladá žena, jež nesla v náruči děcko, a tři jiné děti, naříkající, držely se jejího šatu a zdržovaly její krok. Žena byla hezčí než ostatní, líce její velm bledé a oko nejistotou a děsem rozšířené. Slzela a všechna ta její drobotina volala: „Táta Táta!“ Když došla k ostatním a uzřela mrtvolu. rázem shroutila se na kolena. Všichni zmlkli. ženy tiskly k sobě děti, jež udiveně na vše hle- děly, staří drvoštěpové smekli A když ubohá žena se zdvihla, vrhla hně- vivý pohled na obrovský kmen, jenž vzal j muže, a když chopila se svých drobných dět a vrávorala k domovu, přítomní stěží udržel slzy a šeptali: „Ubohá — nešťastná . ..“ Nešťastného Petra pohřbili .. Včera přišel přítel nešťastného Petra, drvo- štěp Jan, a prudce zabušil na dvéře vdoviny. Byla již pozdní noc. Hrozila bouřka.
#23 alto_textblock #23
Jan oděn byl v nový kabát a měl hezký klo- bouk. Byl i oholen a ostříhán... Kabát byl tak nacpán všelikými věcmi, že Jan vypadal v něm jako hrbatý. Vstoupil do světnice. Až se otřásl, když se rozhlédl: světnice naplněna byla zimou, již místo tepla dýchal sem svou zející tlamou ohromný krb. Vdova a děti u velikého stolu večeřely. Och! tvrdý, černý chléb a hrstka černé soli — to byla jejich večeře. Zachvěl se. Pak odkašlav si, pravil: „Matko Marie!“ „Vítám vás, Jene! „He! Přicházím k vám — na večeři. Vdova mlčela. „Matko Marie... Za mzdu svou koupi jsem trochu lahůdek“ — a lově z hlubokých útrob svého kabátu lahůdky, rovnal je na stůl. Děti se naň smály, hlučely a hubeňoučké ruce mávaly mu vstříe. Obrátil se k Marii, ale zastyděl se, vida v zraku jejím, že mu porozuměla. „Vím... vím, není toho potřebí . .. ale je to jen pro ty drobečky...“ a objímal je, aby zakryl své rozčilení. A konečně zvolal: „Hola! K jídlu!“ Všichni zasedli ke stolu... on sám ne jedl... Vdova se naň usmívala ... a děti jedly štěbetaly, smály se .. Jan zadíval se po světnici a pod zasmu- šilým čelem táhla mu myšlenka: „Petře, dobrý Petře! Jaká tu nouze a bída!... eh! doufe však, snad bude líp. Chvíli mnul si čelo a přemýšlel — a na jednou povstal a přisedl naproti Marin. Chopil ji za ruku a zadíval se do jejího velkého, vlhkého oka .. „Marie!... chci praštit dřevorubstvím .. mám trochu polí... Les už mne nudí a pak — vždy, když kácím — Petr objeví se mi na mysli a bojím se, bojím... a s tím není co žertovat. „Dobrý Jene!“ pravila a slzy vhrklyj v oči při vzpomínce na Petra.
#24 alto_textblock #24
„Dnes je tomu právě rok... byl zrovna nádherný západ slunce... při tom zahynul ... ubohý Petr!... ale nechme toho, nevzpomí- nejme toho . . „Ano!“ „Matko Marie! Chci... ano, opustím les, nechám dřevorubství... A je mi tak smutno samotnému, bez dobré duše, bez přítele, bez rodiny, bez... Chci se ženit.. „Dejž vám Bůh dobrou ženu!“ „Doufám... Ale hleďte, já jsem vybí- ravý... he! Přál bych si ženu hodnou, dobrou, která by měla opravdu srdce ... „Ovšem; nějakou mladou, jež by vás upřímně milovala. Chvíli bylo ticho. „Ano! „Poctivou dívku, dobrou . .. „Tak, tak! mladou, jež by ... ale já bych přec ... raději,“ hlas Janův se chvěl, „ydovu. takovou s rodinou ... jako... ehm... chtěl bych... raději vás! Pohlížela naň mlčky, oči majíe plny slz. Bylo ticho.. Jan klopil zrak a mačkal klobouk. Marie zaníceně dívala se chvíli na jeho mužnou po- stavu... a puk sklonila hlavu na jeho prsa a slzíc štěstím, zmateně šeptala: „Jste hodný, dobrý muž — přijímám vaši ruku... a Petr tam nahoře jistě schválí můj krok a zvolá: „Díky tobě, Jene!“ Děti udiveně hleděly na plačící matku. I Jar marně snažil se udržeti slzy ... A těmi slzami zářilo jeho oko, když chvějícím hlasem řekl: „Neplač už, Marie!... A vy děti ... ří- kejte mi otče!“ A objímal ty caparty, křičící něžnými hlásky: „Táta! Táta! ... Jak byli všichni šťastni! A Jan, vzpomínaje Petra, řekl si: „Ted můžeš spokojeně spát svůj věčný sen, drahý Petře! Vystěhuje se bída a hlad tvých drahých, zavítá sem opět štěstí a spokojenost . . . Spi klidně!...“ Vl. š.