#1
alto_textblock
#1
1904.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve středu dne 5. října.
#3
alto_textblock
#3
K číslu 275
#4
alto_textblock
#4
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
#8
alto_textblock
#8
Čislo v Praze za 2h
#9
alto_textblock
#9
a na venkově za 3h
#10
alto_textblock
#10
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
m je též redakce
a expedice
#11
alto_textblock
#11
Válka.
#12
alto_textblock
#12
Šarvátky v okolí Mukdenu.
Z Tokia, 4. října. (C.-B.) »Reuterova kan-
celář oznamuje: Telegram generálního štábu
mandžurské armády oznamuje: Oddělení japon-
ského předvoje, složené z jedné setniny pěchoty
a jedně švadrony jízdy, napadlo dne 2. října
60 kozáků, kteří střežili Pachsintun, 13 mil se-
verně od Ljaojanu a 9 mil západně od silnice
na Mukden a rozptýlilo tyto. Na to pokračovalo
oddělení japonské v obhlídce dále, bylo však
napadeno 20 kozáky a donuceno ustoupiti zpět
beze ztrát. Rusové ztratili 30 mužů. Ve frontě
japonské armády nedošlo k žádné změně.
Vyznamenaný viborgský pluk.
Z Berlína, 4. října. Jak berlínské listy
sdělují, vyznamenán byl viborgský pluk, jehož
majitelem je císař Vilém II., za svoji udatnos
v bitvě u Ljaojanu 97 záslužnými kříži.
Japonci, jedoucí z Ruska domů.
Z Berlína, 5. října. Velký počet Japonců,
kteří opustili Rusko, jel dnes přes Berlín do
Bremerhavenu. Bylo jich 707, mužů, ženi
dětí. Na nádraží dostavili se japonský vyslanec
a konsul s několika Japonci, ale nebylo nikomu
dovoleno vejíti na perron, poněvadž zvláštní tento
vlak, kterým Japonci jeli, byl prohlášen za ná-
kladní a nikoli za osobní. Pročež musili se
spokojiti pohledem na své krajany z dálky.
Když tito viděli své soukmenovce na nádraží,
volali: »Banzai, banzai!« Pobyt trval jen ně-
kolik minut. Po 11. hodině příjeli Japonci do
Bremerhavenu.
#13
alto_textblock
#13
Japonské korrektury.
Z Tokia, 4. října. (C.-B.) [Úřadní zpráva.
Dne 30. záři zpozorováno bylo 50 kozáků, kteř
pálili činské džunky na řece Chun. Byli zahnáni
#14
alto_textblock
#14
střelbou stráží japonských, na obou březích
umístěných. S ruské strany šířená (?) zpráva o
spálení 17 džunek s japonskou municí jest
lichá. (Pokud známo, sdělovalo se tak o 9 džun-
kách a to z anglických pramenů.)
Opatření uhlí pro východomořské
loďstvo.
Z Brusselu, 4. října. Jak »Soir« sděluje.
kotví v Antverpách osmdesáte uhelných lodí
jako zásoba uhelná pro ruské východomořské
lodstvo.
#15
alto_textblock
#15
Chování Číňanů.
Z Pekina, 4. října. (C.-B.) »Reuterova
kanc.« oznamuje: Další zprávy o chování se
Číňanů znějí uspokojivě. Zdejší anglické vysla-
nectví jest toho mínění, že není příčin k něja-
kým obavám. Týž názor potvrzuje se také bi-
skupem Fairerem.
#16
alto_textblock
#16
Telefonické zprávy „Nár. Listu.
Slovanské parallelky a samostatná paedagogia
ve Slezsku.
Z Vídně, 5. října. »Zeit« oznamuje z Opavy.
že zemský president hr. Thun dnes aneb po-
zejtří již v příčině slovanských pa-
rallelek dá prohlášení, kterým zahá-
jiti se má dohoda s Němci v ten rozum,
že vláda nevzpírá se žádosti Němců po zrušení
parallelek a po zřízení samostatný ch
slovanských paedagogií. Pro tato vy-
hlédnuta jsou města: Klimkovice a Pol-
ská Ostrava. Zrušení české parallelk
v Opavě jest pevně usneseno pro rok přišti, pol-
ská parallelka v Těšíně však ještě zůstane. Nový
ústav český věnován bude výhradně výchově če-
ských učitelů. Jako bezpečná známka brzkého
zrušení české parallelky v Opavě může býti po-
važováno reaktivování české zku-
šební komise, které náležela approbace
#17
alto_textblock
#17
chovanců, navštěvujících německý ústav a sklá-
dajících zkoušky pro ústav český.
Ke zprávě této dodává referent jmenova-
ného listu, že v německých poslaneckých kru-
zích hledí se prohlášení hr. Thuna vstříc s po-
chopitelným napjetím. Dodáváme: Také my hle
díme mu vstřic s pochopitelným napjetím.
Místodržitel Handel jednal prý docela správně.
Z Vídně, 5. října. »Volkszeitu ng«
oznamuje, že vyšetřování s místodržitelem dal-
matským svob. pánem Handelem je ukon-
čeno. »Výsledek je tento: Postup místodržitele
byl uznán za úplně správný a bez-
vadný po každé stránce.«
#18
alto_textblock
#18
Telegraflcké zprávy.
#19
alto_textblock
#19
Dr. Dumba ve slyšení u krále Petra.
Z Bělehradu, 4. října. (C.B.) Král Petr
přijal dnes dopoledne rakousko-uherského vy-
slance dra. Dumbu v soukromém slyšení. Dr.
Dumba děkoval jménem oněch členů diplo-
matického sboru, kteří nebyli pověřeni za
zvláštní vyslance ke korunovaci králi opětně za
vyznamenání, která jim za příčinou své koru-
novace propůjčil.
Marocká smlouva francouzsko-španělská.
Z Paříže, 4. října. (C.-B.) »Tempsu« ozna-
muje se z Madridu: Při nastávající smlouvé
francouzsko španělské jedná se o to, aby se
srovnalo přiznání ve příčině zvětšení španělské
sféry vlivu s pokojným postupem Franciev
Marokku. Za tím účelem bylo smluveno, že
smlouva, jejíž slovné znění zůstane tajným,
nabude platnosti teprve po 15 le-
tech. Španělsko zdráhalo se dlouho dodatek
tento prijati. Naproti tomu byla sféra vlivu Špa-
nělska zvětšena, byť i ne v té míře jak španěl-
ský ministr zahraničních záležitostí původně
žádal. Zejmena mají města Tetuan a T an-
#20
alto_textblock
#20
FEUILLETON.
#21
alto_textblock
#21
Vdova.
#22
alto_textblock
#22
Rozeklaná, úzká cesta polní vine se k hu-
stému lesu. Vysoká vrstva právě napadaného
sněhu leží na ní. Někde stojí osamělý, křivý
švestkový strom, v pravo sklánějí se k horské
říčce louky a v levo stoupají široké, bílé, v dálce
zvolna stmívající se pláně. Jihozápadní obzor
uzavírá skupina nízkých vesnických chat a
nízká věž kostelíčka se zelenavou bání.
Je podvečer.
Západ je rudý — zářivě rudý a v něm ve-
liký, žhoucí, vítězný bod — slunce. Jasná fos-
forová žluť nad rudou záplavou roztéká se k jihu
a k severu ve svítivou, modravou zeleň, a ves-
nice dole, a pláně, k obzoru přilehlé, usínají ve
tmavých, fialových stínech. —
Právě před rokem za téhož času chvátali
lidé z vesničky k lesu, kde drvoštěpové káceli
lesní velikány. Rozneslo se totiž, že kterýsi
drvoštěp byl zabit padajícím kmenem.
Naposledy blížila se mladá žena, jež nesla
v náruči děcko, a tři jiné děti, naříkající, držely
se jejího šatu a zdržovaly její krok.
Žena byla hezčí než ostatní, líce její velm
bledé a oko nejistotou a děsem rozšířené. Slzela
a všechna ta její drobotina volala: „Táta
Táta!“
Když došla k ostatním a uzřela mrtvolu.
rázem shroutila se na kolena. Všichni zmlkli.
ženy tiskly k sobě děti, jež udiveně na vše hle-
děly, staří drvoštěpové smekli
A když ubohá žena se zdvihla, vrhla hně-
vivý pohled na obrovský kmen, jenž vzal j
muže, a když chopila se svých drobných dět
a vrávorala k domovu, přítomní stěží udržel
slzy a šeptali: „Ubohá — nešťastná . ..“
Nešťastného Petra pohřbili ..
Včera přišel přítel nešťastného Petra, drvo-
štěp Jan, a prudce zabušil na dvéře vdoviny.
Byla již pozdní noc. Hrozila bouřka.
#23
alto_textblock
#23
Jan oděn byl v nový kabát a měl hezký klo-
bouk. Byl i oholen a ostříhán... Kabát byl tak
nacpán všelikými věcmi, že Jan vypadal v něm
jako hrbatý.
Vstoupil do světnice. Až se otřásl, když se
rozhlédl: světnice naplněna byla zimou, již
místo tepla dýchal sem svou zející tlamou
ohromný krb.
Vdova a děti u velikého stolu večeřely.
Och! tvrdý, černý chléb a hrstka černé soli —
to byla jejich večeře. Zachvěl se. Pak odkašlav
si, pravil:
„Matko Marie!“
„Vítám vás, Jene!
„He! Přicházím k vám — na večeři.
Vdova mlčela.
„Matko Marie... Za mzdu svou koupi
jsem trochu lahůdek“ — a lově z hlubokých
útrob svého kabátu lahůdky, rovnal je na stůl.
Děti se naň smály, hlučely a hubeňoučké
ruce mávaly mu vstříe.
Obrátil se k Marii, ale zastyděl se, vida
v zraku jejím, že mu porozuměla.
„Vím... vím, není toho potřebí . .. ale je
to jen pro ty drobečky...“ a objímal je, aby
zakryl své rozčilení.
A konečně zvolal: „Hola! K jídlu!“
Všichni zasedli ke stolu... on sám ne
jedl... Vdova se naň usmívala ... a děti jedly
štěbetaly, smály se ..
Jan zadíval se po světnici a pod zasmu-
šilým čelem táhla mu myšlenka: „Petře, dobrý
Petře! Jaká tu nouze a bída!... eh! doufe
však, snad bude líp.
Chvíli mnul si čelo a přemýšlel — a na
jednou povstal a přisedl naproti Marin. Chopil ji
za ruku a zadíval se do jejího velkého, vlhkého
oka ..
„Marie!... chci praštit dřevorubstvím ..
mám trochu polí... Les už mne nudí a pak —
vždy, když kácím — Petr objeví se mi na mysli
a bojím se, bojím... a s tím není co žertovat.
„Dobrý Jene!“ pravila a slzy vhrklyj
v oči při vzpomínce na Petra.
#24
alto_textblock
#24
„Dnes je tomu právě rok... byl zrovna
nádherný západ slunce... při tom zahynul ...
ubohý Petr!... ale nechme toho, nevzpomí-
nejme toho . .
„Ano!“
„Matko Marie! Chci... ano, opustím les,
nechám dřevorubství... A je mi tak smutno
samotnému, bez dobré duše, bez přítele, bez
rodiny, bez... Chci se ženit..
„Dejž vám Bůh dobrou ženu!“
„Doufám... Ale hleďte, já jsem vybí-
ravý... he! Přál bych si ženu hodnou, dobrou,
která by měla opravdu srdce ...
„Ovšem; nějakou mladou, jež by vás
upřímně milovala.
Chvíli bylo ticho.
„Ano!
„Poctivou dívku, dobrou . ..
„Tak, tak! mladou, jež by ... ale já bych
přec ... raději,“ hlas Janův se chvěl, „ydovu.
takovou s rodinou ... jako... ehm... chtěl
bych... raději vás!
Pohlížela naň mlčky, oči majíe plny slz.
Bylo ticho..
Jan klopil zrak a mačkal klobouk. Marie
zaníceně dívala se chvíli na jeho mužnou po-
stavu... a puk sklonila hlavu na jeho prsa a
slzíc štěstím, zmateně šeptala: „Jste hodný,
dobrý muž — přijímám vaši ruku... a Petr
tam nahoře jistě schválí můj krok a zvolá: „Díky
tobě, Jene!“
Děti udiveně hleděly na plačící matku.
I Jar marně snažil se udržeti slzy ... A těmi
slzami zářilo jeho oko, když chvějícím hlasem
řekl: „Neplač už, Marie!... A vy děti ... ří-
kejte mi otče!“
A objímal ty caparty, křičící něžnými
hlásky: „Táta! Táta! ...
Jak byli všichni šťastni!
A Jan, vzpomínaje Petra, řekl si: „Ted
můžeš spokojeně spát svůj věčný sen, drahý
Petře! Vystěhuje se bída a hlad tvých drahých,
zavítá sem opět štěstí a spokojenost . . . Spi
klidně!...“
Vl. š.