#1
alto_textblock
#1
1904.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v úterý dne 4. října.
#3
alto_textblock
#3
K číslu 274.
#4
alto_textblock
#4
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Pošton:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#8
alto_textblock
#8
LBSTIi
#9
alto_textblock
#9
Číslo v Praze za 2h
#10
alto_textblock
#10
a na venkově za 3h
#11
alto_textblock
#11
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#12
alto_textblock
#12
Válka.
#13
alto_textblock
#13
Návrat carův z inspekční cesty.
Z Petrohradu, 3. října. (C.-B.) Car Miku
láš vrátil se dnešního dne do Petěrhofu.
Ruská armáda příštího roku.
Časopis »Russkija Vědomosti« předpokládá,
že je sibiřská jednokolejná dráha s to dopraviti
na bojiště každého měsíce 35.000 muž
a vypočítává na základě tohoto předpo-
kladu, že bude ruská armáda ve vý-
chodní Asii počátkem roku 1905
čítat 12 armádních sborů a 7 oddě-
lených divisí jízdy. Z těchto branných
sil budou prý tvořit 7 armádních sborů a 4 di-
vise jízdy první armádu a zbytek dru-
hou armádu pod Grippenbergem. S takovouto
válečnou mocí bude prý už vrchní velitel s to,
zahájiti útočný boj proti Japon
cům. Že Kuropatkin takovýto zámě
má, nasvědčuje prý doprava četného dělostře-
leckého materiálu na bojiště. Operační pole ar-
mády Grippenbergovy bude prý
na levém křídle strategického rozloženi
celé ruské armády.
#14
alto_textblock
#14
přístav 3. září. Možná, že byly poslány před
Port Artur. Ostatní posily budou dopraveny do
Inkaua. Všechny tyto pohyby se co možná tají.
#15
alto_textblock
#15
Válka potrvá ještě dlouho.
Z Londýna, 4. října. Japonský ministerský
předseda vydal včera provolání, ve kterém
praví: »Válka potrvá ještě dlouho,
musíme býti připraveni na značné oběti a oče-
kávati s důvěrou konečných úspěchů.« Na dne-
šek jsou svoláni k poradě všichni guvernéři.
Japonští vystěhovalci ze Sibíře
na cestě k domovu.
Z Brém, 3. října. (C.-B.) Jak Bösmannova
telegrafní kancelář oznamuje, přibylo do Brém
přes 700 Japonců, mezi nimi 299 žen a 24
dítek, jež bydleli před vypuknutím války v Si-
bíři a byli odtud vypovězeni (?). V Brémách při-
jati byli konsulem japonským Nösslerem.
Dne 11. t. m. má přibýti dalších 115 Japonců
z Ruska vypovězených (?). Vystěhovalci budou
dne 20. t. m. purníkem severoněmeckého
»Lloydu« dopraveni do Japonska. (O vypovídání
Japonců z Ruska po celou dobu války se ne-
slyšelo; nezdá se, že by nyní došlo k vypoví-
dání. Bösmannova kancelář míní dle všeho vy-
stěhovalce.)
#16
alto_textblock
#16
šleti na nějakou delší přestávku
v operacích aneb na usazení se
armád v zimních táborech, jak se již
hlásilo, neboť podzim a zima jsou výroční doby,
kdy cesty v Mandžursku nejsch ůd-
nějšími jsou.
Tím časem začali se Japonci
v Mandžursku již docela po do-
mácku zařizovat. Upravují zemskou
správu a především vybírání daní na svůj pro-
spěch. Zařízení dráhy Inkau—K u-
pance—Sinmintin pro japonskou etapní
službu, jež časopisy ohlašují, zabezpečilo by Ja-
poncům druhou etapní čáru. Tím bude
arci neutralita Číny porušena, ale s tím se Ja-
ponci smíří tím snáze, ježto Rusové jmenovanou
čáru prohlásili za západní hranici svého operač-
ního území. Důležitější jest otázka, zdali an-
glická společnost, jejímž majetkem ona
dráha jest, jakož i její prodloužení do Pekina,
svoje vozy Japoncům pro válečné dopravy zů-
staví. Bez tohoto vozového materiálu nastaly by
Japoncům velké obtíže, neboť japonské železniční
vozy mají jiné rozpnutí os a nehodí se ani na
jmenovanou dráhu ani na dráhy mandžurské.
#17
alto_textblock
#17
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
#18
alto_textblock
#18
Vyznamenaný pluk.
Z Berlína, 4. října. Viborský pluk, jehož
majitelem jest císař Vilém, dostal za válečné
činy před Ljaojanem 97 záslužných křížů.
Chunchuzové jako japonští
zvědové.
Z Mukdenu, 3. října. (C.-B.) »Reutere
sděluje, že Japonci, operující na západ od Muk-
denu, uživají v rozsáhlé míře chunchuzů jako
vyzvědačů. Ruská jízda jest v těchto místech
značně silnou a koňstvo její jest ve velmi do-
brém stavu. Mezi předními strážemi dochází
denně ke srážkám.
#19
alto_textblock
#19
Z japonské armády.
Z Vídně, 4. října. »Zeit« oznamuje ze
Šanchaje, že v japonské armádě
strašně řádí nemoc beriberi. Vojíni
touto chorobou postižení protestují proti tomu,
aby byli zařaděni do šiku, nemohouce se sko-
rem ani hnouti. Trpké stesky ozývají se na
důstojníky, kteří donucují nemocné
hrozíce jim zastřelením, aby setrvali v
řadách. Tak nebožáci umírajíce téměř musí
se vléci do jisté smrti.
Známky japonské slabosti.
Z Lendýna, 4. října. Zpravodaj »Daily
Telegraphu« v Sinmintinu oznamuje, že Ja-
ponci pojednou přestali rychle postupovat, vzdali
se posicí svých před Mukdenem a očekávají po-
sily z Port Arturu. To jsou známky s la-
bosti. Poslední dvě divise opustily japonský
#20
alto_textblock
#20
K situaci na bojišti.
Povšechný stav věcí na bojišti v Mandžur-
sku líčí orgán pruského generálního štábu, ber-
línský »Militaer-Wochenblatt« takto: Zdá se, že
Japonci brzy opět zahájí útočný postup. Jakým
způsobem se válečné operace dále rozvinou,
není arci lze předvídat. Jest stále ještě
nejisto, zdali Kuropatkin jižu
Mukdenu anebo teprv u Tjelinu,
tedy 50 verstna severovýchodě
od onoho města novou bitvu sve-
de. Veličko zahájil prý také tam opět svoji
činnost. Dle mapového materiálu, který po ruce
jest, není lze uznati, že by obranná bitva na
tomto či onom místě zvláštní nějaké výhody
slibovala. Ustoupí-li Kuropatkin na Tjelin, ne-
stane se to ani tak pro vhodnost či nevhodnost
území, nýbrž jenom proto, aby vreh n
velitel získal času. U Tjelinu totiž
mohl by Kuropatkin nejenom spojiti všechny
své dosud válečně rozložené síly, nýbrž dopl-
niti také trvalými boji oslabené části svojí ar-
mády, dříve než Japonci tam dorazí. Proti této
výhodě byla by však citelnou zase mravní
ujma, plynoucí z dobrovolného vydání Muk-
denu, kolébky, staré residence a pohřebiště pa-
nující čínské dynastie. I když Kuropatkin Muk-
den opustí, nedostanou se tam Japon-
ci bez bojů svého předního voje na řekách
Šau a Hunu a bez spojené s tím ztráty
času. Velmi pravdě podobným jeví se, že
ani potom nebude možno pomý-
#21
alto_textblock
#21
O řeči dra. Körbra.
#22
alto_textblock
#22
Z Vídně, 4. října. Skoro všechny listy za-
bývají se dnes nedělní řečí dra. Kör-
bra vůbec, zvláště pak ohláškou, že vláda,
nebude-li konati parlament svou povinnost,
všechno vykoná způsobem mimo-
parlamentním, t. j. absolutisticky.
Tento druhý moment jest však v úvahách ví-
deňského časopisectva dosti vedlejší. Jenom
»Arbeiterzeitung« povšimla si ho po-
zorněji. Píše o něm obšírně a dospívá k zá-
věrům, že náprava nynějších chatrných poměrů
parlamentních je možna toliko reformou
volebního práva. — »Neue Freie
Presse« není spokojena s onou částí výkladu
Körbrova, která týkala se věcí národních.
Táže se: »Jest dr. Körber upřímný k soběa
k svému posluchačstvu, když konejší u průmy-
slníků, obchodníků a zemědělců ústavní po-
chyby tvrzením, že na zkázu obyvatelstvav
ústavě není psáno pranic? Právě tato kapitola
neměla by býti načínána ministrem, který ve
Lvově mluvil opaktoho, cov Opavě
dělá a ve Vídni zase opravuje, co
řekl ve Lvově. Státníkovi, který nazývá
svým nejdůležitějším úkolem parlament přivésti
opět ke konání povinností, nesluší ta kto
se domáhati pochvaly pro stav
bezparlamentní. Méně bylo by v tomto
případě bývalo více.« — Vládní »Fremden-
blatt« vyjíždí si na dra. Pacáka, který
prý mluvil neupřimně, tvrdil-li, že vláda chce
#23
alto_textblock
#23
veně.
#24
alto_textblock
#24
FEUILLETON
#25
alto_textblock
#25
Za vysokou zvěří...
#26
alto_textblock
#26
Podzimní genre.
#27
alto_textblock
#27
Malý genrový obrázek z míst, kde nehlo-
mozí povozy ulicemi a kde nechvátají vlny lid-
stva za svým povoláním. Z lesů a hvozdů, ze
strážců klidu a posvátného ticha, hrobového na
podzim a ještě mlčelivějšího v zimě. Jsou vždy
krasnými ty naše lesy! Jsou krásnými, když na
jaře haraší prvními haluzemi, jsou krásnými,
když v létě dýší ozonem, jsou krásnými, když
na tmavou zeleň sosen ulehne bělostný sníh.
Ale nejkrasšími jsou na podzim, když rozhozeny
lesem barvy od jasné žluti až do tmavé čer-
Neslyšně padá list za listem v strašidelném
tetelení na zem. Sem tam někde v korunách
stromů nebo nad nimi zacvrlíká opozděný zpě-
váček, chvátající za ostatními k jihu, nebo ozve
se krákorání vran a skřek krahujeů, hledajících
kořisti. Avšak v oborách a hvozdech, kde zdr-
#28
alto_textblock
#28
lesů.
#29
alto_textblock
#29
žuje nebo chová se vysoká zvěř, není tak na-
prosté ticho, dokonce ne v říjnu. Slyš! Co je
to? Jako vzdálený hrom duní to v dáli... ted
se zvuk trochu rozjasňuje... nyní opět zní jako
hluboký tón varhan. — To jelen říje .. . Stojí
tu na pasece, statný, s hlavou vztýčenou,
s krásně rozloženými parohy — nádherný to
obraz ušlechtilého zvířete, symbol síly. V úcty-
hodné vzdálenosti zdržuje se od něho ostatní
zvěř. Ví velmi dobře, že by to mohlo státi život,
kdyby někdo „starému pánu“, jenž žárlivě
střeží svůj harém, vběhl do cesty. Bez milosti
zakusil by smělec, rušící milostné roztoužení
starého seladona, hroty jeho parohů, jako jich
skoro denně poznává jiný a jiný sok, zatoulavší
se do končin, na něž si činí jelen z paseky
právo. Mezi soupeři rozpřede se zuřivý boj na
život a na smrť. Pěna a rozdupaná zem odletuje
na všechny strany, řev rváčů děsivě houká do
Není skoro jediného dne v říjnu, aby sou-
peři se nesrazili. A právě bývají to nejmohut-
nější, nejstarší kusy, jež utkávaj. se v divokých
půtkách. Až do doby říjení žijí samotářský, pou-
#30
alto_textblock
#30
stevnický život. Pak ale vycházejí ze své eremi-
táže a z poustevníka stává se válečník. Parohy
jsou mu hroznou zbraní. Přední výběžky dlouhé
a špičaté, se slabým zahnutím, jsou způsobilými
ku probodňutí protivníka. Jako lóvecké trofeje
byly už od nejstarších lovců uschovávány. Há-
dáno z nich na stáří jelena, ačkoliv methoda
tato není naprosto spolehlivou.
Ne neprávem zvou jelena „pánem lesů“.
Nen v říjnu radno do lesů, kde jeleni se zdržují,
pustiti se beze vši zbraně. V té době odváží se
jelen i na člověka. Lesníci sami nechodí v říjnu
jen tak zhola do obor a lesů, kde je vysoká;
nejeden z nich zažil už s jeleny všelijaké dobro-
družství, třeba že jindy, když jde jim sypat,
běží za ním jako stádo. Mýlil by se však, kdo
by se domníval, že v říjnu jsou jeleni snadno
k střelení. Vzdor svému milostnému roztoužení
jsou opatrnějšími než kdy jindy a myslivci ří-
kají, že zrovne nejlépe „eítí prach“. Proto patří
zastřelení jelena koncem října k jednomu
z nejdráždivějších a nejlichotivějších kousků
myslivosti.
L.