#1
alto_textblock
#1
Číslo 22.
#2
alto_textblock
#2
„Nový Jihočeský Dělník.4
#3
alto_textblock
#3
Strana 3.
#4
alto_textblock
#4
k dělnictvu více citu míti bude, než vy jste
osvědčil. Přejeme vám, aby v novém působišti
vašem každý občan opatřil sobě „Sazbu štoly"a
die této vám platil, aby jste ve svých „opráv-
nřných" požadavcích nikdy nebyl zkrácen.
Několik kandidátů ženitby v Táboře.
X Oprava. Slavné redakci časopisu »Nový
Jihočeský Dělník« v Č. Budějovicích, Rudolfov-
ská třída 14. Na základě § 19. zákona o tisku
žádám tímto, aby v čísle nejblíže příštím časopisu
»Nový Jihočeský Dělník« anebo v čísle
druhém, které na nejblíže příští číslo bude ná-
sledovati, uveřejněna byla tato oprava článku
obsaženého v rubrice »Z českého jihu« v čísle
21. ze dne 14. listopadu 1902 pod záhlavím
X Z obec, hospodářství v Táboře:
Není pravda, že městský radní Karel Tvrzník
v Táboře přímo řečeno k nějakému úskoku se
odvážil. Není pravda, že Karel Tvrzník, městský
rada v Táboře, potřeboval prkna, není
pravda, že se ohlížel po »levnějších«, není pravda,
že se dohodl s referentem lesním a že tento
přenechal provedení dražby jemu. Není pravda,
Že městský radní Karel Tvrzník si k prknům
»levným« pomoci chtěl, není pravda, že nejlepší
prkna před započetím ze dražby z vydražení
vyloučil, není pravda, že veřejně vydražil
co nepotřeboval, není pravda, že vyloučená prkna
sobě domů odvezl, není pravda, že za ně dal
co sám chíčl, není pravda, že zápisy o dražbě
se ztratily a že »dražební komise«, v níž on se
- účastnil, ody edla to, co dle »své paměti« věděla,
že utržila. Není pravda, že si Karel Tvrzník
jako městský radní nějaký švindl před zřízencem
obecním dovolil. Není pravda, že pan
Tvrzník se dopustil skutku nečestného, není
pravda, že zkrátil obecní majetek a že se stal
mezi slušnými lidmi jako obecní starší úplně
nemožným. Pravda jest, že dne 1. října b. r.
městskému radnímu Karlu Tvrzníkovi vyřízen
vzkaz p. starosty, aby za ochuravělého p. lesního
referop ta převzal vedení dražby na výstavišti.
Pravda jest, že největší část stolů a prken
byla dražebně prodávána, při čemž pan lesní
městský kontrolor Hlaváček ceny vyvolával a
Karel Tvrzník pouze vydražení zapisoval a peníze
vydražené přejímal. Pravda jest, že zbytek,
na který ve dražbě nebylo podavatelů, prodán
byl pak z ruky, ale ani při dražbě, ani při
tomto prodeji městský radní Karel Tvrzník pro
sebe ničeho si nevyhradil, ničeho nevydražil
ani nekoupil, ani sobě domů neodvezl a pravda
jest, že cil všechny stržené peníze do důchodu
městského odvedl. V Táboře, dne 18. listopadu
1902. Karel Tvrzník.
X Propouštění ra dráze. Před třemi týdny
přinesli jsme zprávu, že dráha v největší krisi
redukuje personál. Přidala starým strojvůdcům,
aby prý si více vydělali i šibování a mladí
strojvůdcové předání k topení. Topiči pak přeloženi
k zámečnictví anebo do skladiště a 26
lidí, kteří ve skladišti, při uhlí neb v zámečnictví
pracovali, bylo propuštěno. Je to bez-
ohlednost, co dráha provádí a neomlouvá ji ani
to, že starší strojvůdcové sami o více práce
žádali. Jednali-li již tak nečestně vůči ostatnímu
personálu, který mnohem hůře než oni
v tom byl, a jednali-li nerozvážně i vůči sobě
samým, neměla správa dráhy lakotě jejich vyhovovat
a jednat s ohledem na ostatní lid. Že
se tak nestalo, svědčí to, že u dráhy hraje jen
protekce a podplacení hlavní roli. Ale dojde
k tomu jednou, že těm, kteří dávají se uplácet,
bude těžké skládat z jednání svého účty.
X Ještě nebude konec policajtování politických
úřadů? Na den 16. listopadu svolala
skupina spolku pro právní ochranu ve Veselí-
Mezimostí veřejnou spolkovou schůzi a žádala
jak obyčejně na témže archu, na němž oznámení
psáno, o povolení k vylepení plakátů a kolkovala
trio žádost korunovým kolkem. Tak činila
po všechna leta a činí se tak i všude jinde,
aniž hy které okresní hejtmanství shledalo žádost
takovou nedostatečnou. V Třeboni mají
však nového okresního hejtmana a tento pán
dívá Tý se, jak pravil sám komisař dotyčného
hejtmudství, na organisace naše jinýma očima.
Patrně myslí, že vůči nim netřebá býti nestranným
úředníkem, ale ostrým policajtem: nedovolil
lepení plakátu z důvodu, že prý dlužno podati
o to zvláštní žádost řádně kolkovanou. Ale zřízenci
zmíněné odbočky to přece učinili a současně
se žádostí předložili vzorec plakátu o jejichž
povolení k vylepení žádali. Co tedy chce
nový třeboňský okresní hejtman více? Asi nic
jiného, než zapolicajtovat si vůči sociálním de
#5
alto_textblock
#5
mokratům, ale bude dobře pro něj, když toto
brzy nechá a postará se raději o to, aby v třeboňském
okresu nemuseli bydlet lidé na ulici a
měli dostatek bytů.
X Obecní představenstvo St. Tábora stále
neodpovídá na dotaz majority občanstva, kam
plynou peníze na školní paušál sebrané a neskládá
z nich také po všechna leta účty. Pana
starostu a jeho dva kamarády s kterými tvoří
trojici obecního pašovství, bude muset asi do-
nutiti k složení účtů školních stížnost na okr.
hejtmanství.
X Poměr dělníků a učňů v Č. Budějovicích
v odboru kovodělném je opravdu křiklavý. Shledáváme,
že podnikatelé zaměstnávají 140 dělníků
a 97 učňů. Zámečník Jan Maxa ku př.
pracuje s jedním dělníkem a 10 učenníky. Že
následkem toho nemohou býti v kovoprůmyslu
poměry zdravé, je samozřejmé, neboť konkurence
podobných Maxů s firmou pořádnou, vymýká
se vší slušnosti. A že společenstvo nevystoupí
proti této nepřístojnosti, dá se vysvětliti
tím, že pánové se bojí o vlastní kůži, jsou si
podobni jak vejce vejci a odřou všechny zakázky
jen s učni. Pak se nedivíme, že rakouská výroba
těžce obstojí v soutěži s jinými státy. Dělníci
však také bez viny nejsou, kdyby byli
řádně sorganisováni, nesmělo by se toto díti.
Vizme další firmy: Marek Ignác, zámečník, pracuje
se 4 dělníky a 8 učni; Šendera, továrna
na hosp. stroje, 2 děl., 9 uč.; Čížek, instalatér,
12 děl., 19. uč.; Chott, továrna, 36 děl., 21 uč.;
Zwisler, strojírna, 10 děl., 4 uč.; Škrlandt, slévárna,
52 děl., 19 uč.; smaltovna »Bohemia«
(Ferd. Steiner) 29 děl., 7 uč. Nějaké kroky
k zamezení tohoto přespřílišného využívání učňů
měly by však býti učiněny. Spoleháme, že živnostenský
inspektorát nedá si ujít žádnou příležitost,
aby společenstvo zámečníků přiměl k zjednání
pořádku.
X Krvavé posvícení. Píše se nám z N. Etinku:
Posvícení ve Žďáru u N. Etinku dne 10. listopadu
skončilo smutně, ač začalo velmi vesele, totiž muzikou
v obou hostincích u R. Jirsy i A. Velicha.
Také několik mladíků asi 201etých z N. Etinku
přišlo a prováděli v hostinci Jirsově zdejší děvčata
jedno za druhým až do rána. Mezi těmito
mladíky byli též Stanislav Janek, Tom. Zoucha
a Josef Vaněk, kterýžto poslední přišel na 3 dny
na dovolenou z Písku, kde slouží jako vojín u
zeměbrany a parádoval při muzice vojenským
mundurem. Když se však tito tři na oslavu také
trochu napili, začali hulákat a tropit výtržnosti,
tak že je konečně hostinský Jirsa musil s pomocí
hostů dostat na náves. Mladíci rozjařeni, šli tedy
do hostince Velichova. Ten však, vida potácející
se hochy, odepřel jim nalejt, aby si šli tam, kde
se zpili. Tomu ovšem nechtěli hoši rozumět a
strhli s hostinským hádku. Když pak všichni tři
se chtěli násilím vedrat mezi veselící se hosty,
zastoupil jim hostinský cestu a s ním i jeden
jeho host Josef Bednář ze Žďáru. Následkem
toho nastala rvačka, při níž bodnut byl náhle
hostinský dvakrát do těla tak mocně, že se za
chvíli skácel a byl mrtev. Také pomocník jeho
Bednář byl na prsou a rukou lehce popíchán.
Po tomto činu se mladíci ulekli toho, co provedli
a utekli. Povolaný lékař dr. Theodor Schilmr
přijel z N. Etinku, ale mohl už jen konstatovat
u hostinského smrt a potřebné obvazy Bednáři
poskytnout. Z počátku se myslelo, že hostinského
bodnul onen zeměbranec vojenským bodákem,
ale soudní komise zjistila, že bodnut byl nástrojem
jiným, kulatým. Následkem toho oba mladíci
byli ještě během pondělka zatčeni a odvedeni
k okresnímu soudu do Kamenice n. L. k výslechu.
Po hostinském zůstala mladá ještě žena v požehnaném
stavu a tři nedospělé dítky.
X Pan Anton Hálek, kaplan v Hosíně, má
velikou zálibu, jak se nám sděluje, v trestání dětí
proti všem pedagogickým methodám. Zavírá děti
po škole a dává jim padesátkrát i více opisovati:
„Já mám chodit v neděli do kostela“. Že však
nemají rodiče chudých horníků v čem děti svoje
do přespolní vesnice v této zimě do kostela po-
slati, to tomuto „důstojnému“ ani nenapadne. Sára
přijede do školy vyučovati v drožce a teplém kožichu
atd., ale děti mají dle jeho rozumu jít jako
Adam. Než pan kaplan na sobě i demonstruje,
že návštěva kostela na mravy a cit člověka nevalně
působí, neboť on je v kostele každý den,
ale když viděl hochy sedláků škubati za vlasy
dítě chudého dělníka, hleděl na to se smíchem,
aniž by byl zpupné nezvedence napomenul.
X Nyní pochopujem. Nemohli jsme si dlouho
vysvětliti, jaký mají páni úředníci okres, nemo
#6
alto_textblock
#6
censké pokladny zájem na tom, nevypláceti dělnictvu
nemocenskou podporu a každého, koho
jen možno o tuto škubnouti. Valná hromada delegátů
okr. nemoc, pokladny však vše vysvětluje.
Páni ujednali si se správou pokladny, že nesmějí
býti jinak propuštěni ze služeb pokladny, než po
půlletní výpovědi anebo po vyplacení 3000 kor.
náhrady. Pokladna čítala v největším stavebním
ruchu jen 5200 členů, kterýž počet klesne nyní
valně a jest proto tolik úředníků v pokladně zaměstnáno
zbytečně. A jelikož před propuštěním
se každý třese, pojistili se. Nu, a aby třítisícové
hromádky korun byly k zacpání úst pp. „bratrů“
pohromadě, nemůže se vypláceti podpora nemocným.
X Potvrzeno. Ve schůzi odbočky zemské
jednoty železničních zřízenců v Mezimostí, vytkl
organisovaný železniční zřízenec sedlákům a zastupujícímu
je městskému důchodnímu, že mezi
sebou nazívají železniční zřízence — trhany.
Důchodní protestoval a nazval tvrzení toto ještě
s jiným „radním“ lží. Lež tato dopadla však
již zpět na hlavy těchto pánů a je potvrzeno,
že jsou členové zastupitelstva obecního větší
nepřátelé lidu u dráhy zaměstnaného, než všechna
řiditelstva drah a skutečně zřízence za trhany
považují. Stalo se to v oficielním kroužku a
„bratru“, který po celý čas nosil vlečku radniční
kliky a byl odměněn za tuto věrnou
službu volbou za „pana radního“. Před několika
dny prodávána v „obecním“ tak zvaná „strouhanka“
proti botovému zaplacení. Peníze přijímal
uvedený p. „bratr radní“. Po licitaci, při
obligátní již traktaci, nadšený jeden „soused“
stal se upřímným a držel řeč, ve které útočiv
na „žel. zřízence“ dodal: „Daleko jste to dotáhli,
kamarádi, daleko, když dnes již „trhan“ peníze
od nás vybírá.“ Pane Schauman, ruku na srdce.
Jak bylo Vám v oné chvíli, když na vlastní uši
slyšel jste, co popíral jste veřejně? Poznal jste
pravé to smýšlení vůči všemu co páchne železnicí
i vůči Vám? — — Mají rádi naše peníze,
ale nic jiného — to věděl jste již dříve. —
Doufáme, že podobných „uznání“ než mandát
Váš uplyne dostane se Vám ještě více. A dobře
tak. Dostalo se Vám zasloužené odměny.
X Z Třeboně. (Pův. dop.) Konečně ten
ubohý, ze všech stran potlačovaný chudý dělný
lid na českém jihu začíná se uvědomovat. Poznává
co jsou a chtí soc. demokraté. Starý zakořeněný
předsudek o soc. dem., že chtí se
dělit jest překonán. Lid již poznal, kdo vlastně
se s ním dělil. Bída strašná vhání dělnictvo
v naše řady, by odtud vedli boj proti svým vykořisťovatelům,
by dosáhli lepšího žití. Na českém
jihu převládá zemědělství. Kam jen člověk
shlédne, vše patří kavalírům, Schwarzen-
bergovi a arcivévodovi. A na těchto panstvích
utlačují dělný lid páni řiditelové ukrutně. Za
těžkou práci jsou odměňováni lidé na venkově
bídnou almužnou. Právě tyto velkostatky svým
jednáním vhánějí lid v naše řady, kam nemohli
jsme vniknout my, tam zanesly zárodek nespokojenosti
velkostatky, tak že dělnictvo jejich samo
naši organisaci vyhledává. Ačkoliv organisace třeboňská
jest přetížena prací s velkostatky, přece
nezapomíná na své apoštolské poslání, by lid
o vznešených úkolech soc. dem. poučovala. Důkazem
toho jest, že v Staňkově jest založena
organisace a v Chlumě jsou kroky k podobné
podniknuty. Jelikož se stává, že mnozí lidé,
potřebující zastání, stávají se členy, a pak když
se jim pomůže, tu zas o organisaci nevědí,
usnesli jsme se, že na dále za neorganisované
ani krok neučiníme, jelikož tím povstanou výlohy
a to na úkor soudruhů organisovaných.
Kdo nás hledáš, staň se každý v čas členem
organisace soc.-demokratické a to k svému vlastnímu
prospěchu. A kdo nejde s námi v poměrech
normálních, nemáme k němu žádné povinnosti,
až jej stihne nehoda.
X Zaměstnavatel, jaký býti nemá. Téměř
bez konce jsou stížnosti, jež stále se ozývají z řad
organisovaných pomocníků knihtiskářských na
tiskárnu p. Ondřeje Pokorného v Krajinské tř.
Jich časopis co chvíli se jím obírá, uváděje markantní
doklady vyděračnosti principálské, jakých
jest v oboru knihtiskařském již jen pozřídku a
v Budějovicích samotných výhradně Pokorný
sám. Ale též nářky ubohých učňů, jež osud zavál
do tohoto místa, kde se jich sejde obyčejně hojný
počet, svědectví dávají o tom, jak neprozřetelní
jsou doposud četní rodičové, svěřující takovému
mistru své dítě. Lidé z domu jsou začasto svědky
lamentu a nadávek, sypajících se na hlavy hemžících
se tu učňů. Sami pak potkáváme ne-