#1
alto_textblock
#1
1904.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#4
alto_textblock
#4
V Praze, ve čtvrtek dne 29. září.
#6
alto_textblock
#6
LSII
#7
alto_textblock
#7
K číslu 269.
číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
#8
alto_textblock
#8
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#9
alto_textblock
#9
Válka.
#10
alto_textblock
#10
Boje o Port Artur.
#11
alto_textblock
#11
Dopisovatel »Daily Chroniclu« oznamuje ze
dne 26. září, že se Japonci nadlidsky
namáhají, aby se Port Arturu
zmocnili. Bombardují prý pevnost
ve dne v noci a to vždy úsilovněji. Jejich
granáty dopadají prý až do přístavu a působí
ruským lodím škody. Japonská oblehací děla,
jež na východní výšině rozestavena jsou, ovlá-
dají prý město i rejdu. Ruská posádka vzdo-
ruje prý s obdivuhodnou udatností a zřizuje
každé noci nové náspy, aby útoky Japonců z
východní strany zadržela.
Z Londýna, 29. září. Z Vladivostoku sdě-
lují že před Port Arturem v posledních dnec
byl potopen jeden japonský pa
ník a jeden křižák poškozen.
Z Petrohradu, 29. září. Zde se očekává
každou hodinu výpad loďstva port
arturského současně s vyplutím
ruského loďstva ve Vladivostoku
Z Čifu, 28. září. (C.-B.) »Reuterova kan-
celář« oznamuje: Dle zpráv z ruského pramen
ztratili Japonci při poslední
útoku na Port Artur 7000 mužů. Čí
ňan, který předevčírem Port Artur opustil, tvrdí,
že Rusové při odražení tohoto útoku ztra
tili 500 až 600 mužů. Japonci ne
byli prý s to uhájiti tří od nich do-
bytých dloplňovacích tvrzí a ustou-
pili z nich v sobotu dne 26. záři, zdecimováni
třídenní palbou, jež na ně z vnitřních tvrzí byla
metána.
Z Londýna, 28. září. Z Čifu oznamuje se
novinám »Daily Mail« ze dne 28. září: Včera
večer k 7. hodině vpluly dvě japonské torpeda,
ničící lodi, do zdejšího přístavu. Ale jedna
z nich po rychle provedené výměně signálů
s pobřežím ihned zase odplula. Z toho soudí
se tu, že se blíží nějaké vážné udá-
losti. Čínská džunka přivezla sem ruskou
dámu s malým dítětem. Dáma tato vypravuje,
#12
alto_textblock
#12
že se u Port Arturu od 20. září bez
ustání bojuje. Japonské projektily dopa-
dají prý jako krupobití do města a obyvatelstvo
je tím a následkem velkého počtu nepřátelskými
střelami zabitých a raněných lidí již velmi
ustrašeno.
#13
alto_textblock
#13
Pohyby ruských lodí.
Z Lissahonu, 28. září. (C.-B.) Ruský do
pravní parník »Tuapse« opustil Lissabon.
Přípravy k bojům o Mukden.
Dopisovatel londýnského »Daily Telegraphu«
oznamuje, že koná generál Kuropat-
kin v Mukdenu rozsáhlé přípravy
na tuhý odpor proti japonskému
postupu. Dosavadního klidu používá prý ku
provedení velkých zákopů a náspů.
Na severním břehu řeky Hunu mají prý Rusové
264 děl. Kuropatkina docházejí prý z Charbinu
stále posily.
Také korrespondent londýnských novin
»Daily Mail« oznamuje, že se Kuropatkin dle
pokynů z Petrohradu ho došlých silně chystá,
aby Japoncům u Mukdenu vzdo-
roval a dává tam prováděti velká opev-
nění. Sílu japonského vojska, jež
k útoku na mukdenské posice Rusů se chystá,
páčí dopisovatel na 300.000 mužů. Avšak do-
cházejí prý Japonců ještě stále posily. Oproti
těmto zprávám hlásí se, neúřadně ovšem, do
Petrohradu, že se Rusové u Mukdenu
chystají na útočný postup, což ale
dle všech okolností málo pravdépodobným
se jeví.
Korrespondent londýnského »Standardu« z
tábora generála Kurokia sděluje: Situ ace
Japoncův je mnohem příznivější, než se na-
mnoze soudí. Jsou již úplně připraveni,
aby postoupili útočně na Mukden
a Charbin. Jejich sebedůvěra není nikterak
zviklána. Avšak jest otázka, mají-li Japon-
ci vůbec zapotřebí, aby v útočném
postupu pokračovali, neboť Rusové
musili prý by míti pohromadě armádu aspoň
půl millionu mužů, aby sami s nadějí
na úspěch útočný postup zahájiti mohli. Dopi-
#14
alto_textblock
#14
sovatel soudí však, že by za trvajících velkých
dopravních obtíží Rusové nebyli s to
půl millionu mužů v jedné kon-
centraci uživit. — Rusové u Mukdenu
vypouštějí stále uvázané balony, s nichž pohyby
japonského vojska pozorují. Opětně oznamuje
se, že Číňané Rusům nechtějí ko-
nati služby vůdců a vyzvědačů,
ani za velkou mzdu. Většina žen a dětí opustila
prý už Mukden. Zdravotní stav ruského vojska
je uspokojivý.
#15
alto_textblock
#15
Čínské nebezpečí.
»Daily Telegraphu« oznamuje se ze Sin-
mintinu: »Dva známí činští náčelníci tak zva-
ných povstalců shromáždili asi 50 zeměp. mil
od Mukdenu, na silnici k Charbinu vedoucí,
neméně než 90.000 velmi dobře vy-
cvičených a vyzbrojených bojov-
níků. Jejich úmyslem jest přerušiti ná-
silně železniční spojení a zadr-
žeti Rusům dovoz potravin.«
(Ostatní zprávy viz na 3. straně.)
#16
alto_textblock
#16
Telefonické zprávy „Nár. Listů.“
#17
alto_textblock
#17
Nová potíž v Dalmacii.
Z Vídně, 29. září. Ke všem dosavadním
svízelům přibyly dru. Körbrovi nové v Dal-
macii, na půdě nadmíru choulostivé. Nynější
první civilní správce království dalmatského
svob. pán Handel odjel včera na své půso-
biště, kde Chorvaté chystají se k jedno-
hlasnému projevu proti němu. Dal-
matský poslanec zemský, se kterým včerao
něm jsme mluvili, pravil nám: »Svob. pán
Handel je snad schopný býrokrat, ale přišel
přímo z ministerské kanceláře, Vídeň nikdy před
tím neopustiv, k nám, neznaje země, neznaje
našeho jazyka. Jest patrno, že je nástrojem
vládního byrokratického ducha vídeňskéhoa
tímto duchem, který nepostrádá jakési pýchy,
narazil na kámen. To jest vysvětlení nynější
jeho afféry.«
Zaderský list »Dubrovnik« radí dal-
matským poslancům, aby ve chvíli zahájení
sněmu zemského přišli hojným počtem s presi-
#18
alto_textblock
#18
FEUILLETON.
#19
alto_textblock
#19
Závistivá hvězda.
Z cyklu „Malé bajky pro velké děti“
Napsal F. P. Vožický.
Vesmírem, prostorem nekonečna bez času
a míry, putovala hvězda. Co krok, to tisíc mil,
to staletí, tak na nekonečné pláni šla svou ce-
stou věků nesčetných, Bůh sám ví, jak dlouho.
A život její — jak dlouhý byl a jak dlouhý
bude? Zase nikdo říci nemůže.
Snad už žila a putovala statisíce, snad i mil-
liony let — našich mizivých, nepatrných, lid-
ských let — a přece byla mladá a svěží t
hvězda. Nebylo znáti stáří na ní; na jejím těle
nebylo vrásek, věky a pravěky nezůstavily na ní
stopy žádné. Skvěla se krásou a zářila oslňu-
jícím leskem do dalekého prázdna.
Byla to krasavice prvního řádu.
Ona to věděla, byla o tom přesvědčena. Ne-
bylo nikoho, kdož by jí v tom odporoval.
Byla sama suverénní vládkyní široko da-
leko; její cesta byla volná, pohodlná; nikdo jí
v ní nepřekážel, nikdo neskřížil pouť její, nikdo
jí v cestu nevešel. Nikdo ji nezastiňoval, nikdo
neohrožoval, od nikoho nepotřebovala pomoci,
na nikom nezávisela. Krásná, neobmezená krá-
lovna.
Vídala sice za jasných nocí tam kdesi na
obzoru, v dálce nepochopitelně daleké jiné
hvězdy; ale jak ty byly malé a nepatrné proti
ní! Jako zrnko máčku proti obrovítému kolosu.
tak jí připadaly ty nepatrné body u porovnán
s ní samou. Vždyť ona se viděla z bezprostředn
blízkosti a její družky byly tak daleko! Proto
byly tak malé.
Možná, že mnohá z nich byla také tak vel-
#20
alto_textblock
#20
kou jako naše královna, ba možná, že některá
byla i mnohem větší, ale to milou hvězdu nezne-
pokojovalo, ona toho nevěděla. A čeho oko ne-
vidí, toho srdce neželí.
Snad i ty jiné hvězdy zas ji viděly maloua
snad také ony se těšily z toho škodolibě. Však
což jí bylo po tom? Ona shlížela se ve své kráse
a velikosti a to jí stačilo.
Byla největší a nejkrásnější, nebylo nad n
nikoho a ničeho. Po čem může ještě hvězda
toužiti?
Kam paměť hvězdy sahala, bylo to tak
vždy. Ukolébala se v jistotu, že nic se již ne-
změní a změniti nemůže.
—l
Až jednou —
Hvězda byla vyrušena ze svého klidu. Její
majestát byl uražen, její država ohrožena, její
česť, její sebevědomí doznaly trpkého pokoření.
Přes cestu jí přeběhla hvězda jiná; tak
blízko, co by šleh jejího oka za den doběhl, tak
blízko se odvážila ta smělá vetřelkyně!
A jaká to byla hvězda! Tak velká jako ona,
královna sama, právě tak krásná — ne-li krás-
nější a větší než ona — což si ostatně královna
přiznati nechtěja.
Zlé to bylo pro hvězdu naši poznání.
Všechno, co ji těšilo, bylo jí vzato. Její do-
mněnky o nedostižné dokonalosti její byly ty
tam, její sebevědomí se shroutilo rázem.
Hle, už je tu sokyně!
Však běda, sokyně ta byla jí nejen rovna,
ale ona ji i předčila!
O tom nebylo pochybnosti, toho si nemohla
hvězda zapírati. Hle, ona sokyně měla nejen
své tělo, ona dokonce ploužila za sebou dlouhý,
pestrý, oslňující závoj, jako spředený ze zlata
a nejdražších dranokamů! Takové ozdoby
hvězda neměla jako — kometa!
#21
alto_textblock
#21
Zachvěla se celá rozhořčením, zanevřela
na krásnou sokyni. Soptěla hněvem.
Bylo veta po její suverénní moci, veta po
jejím majestátu. Byla pokořena sama před se-
bou. Nic ji už netěšilo.
Kometa, jak přišla, tak zase odešla, jenom
tak se tu kolem mihla. I v tom byla její před-
nost, že rychleji běžela než naše hvězda. Jaká
to byla závratná rychlost!
Kometa zmizela zrakům hvězdy, ale nezmi-
zela z její paměti; zanechala trpkost, zklamání
a — závist.
Ze závisti hvězda bledla. Závisť ji sžírala.
Ale nejen že sama v sobě cítila pokoření:
její neštěstí — tak se jí zdálo — mělo svědky
a škodolibé svědky.
Jindy domnívala se, že ty vzdálené a malé
hvězdy patří k ní s jakýmsi obdivem, že vzhlí-
žejí k ní s úctou, že se jí koří a za svou vlád-
kyni ji uznávají.
A teď? Pozorovala, že zraky jejich otáčejí
se za kometou, ba, chtěla viděti, že se jí samé
i škodolibě posmívají, že si z ní smích tropíl
Běda, bylo po její reputaci!
Napadla ji žárlivost.
Kdyby aspoň mohla si opatřiti takový závoj
— takovou vlečku — jako měla kometal
Kdyby — — — —! Ale to nebylo možno.
Proto bledla hvězda ještě více.
„Nemohu-li býti prvou, nechci vůbec býti.
Živo“ mne omrzel!“ řekla si vzdorovitě.
A kteréhos "rásného večera milá hvězda
velikým oblouker slétla, spadla či skočila s ne-
konečných prostor vesmíru. Aspoň slavný od-
chod si připravila, ale to byla její útěcha po-
#22
alto_textblock
#22
slední.