#1
alto_textblock
#1
Románová příloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 260. ze dne 20. září 1904.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
#4
alto_textblock
#4
Berlioz žurnalistou. Všeobecně se předpokládá
Že činnost tohoto francouzského skladatele jakožto
hudebního spisovatele spadá do roku 1828. Ale známý
hudební kritik J. G. Prudhomme ve svém článkuv
jednom francouzském sborníku dokazuje, že (emu tak
nen.. Praví, že Berlioz zahájil svoji žurnalistickou
činnost polemickým dopisem časopisu „Le Corsaire“
:že mistr, jehož stoleté narozeniny nedávno byly
oslaveny od svého 20. až dc 60. roku pracoval žurna-
listicky velmi horlivě. Roku 1835 na př., kdy skládal
svoji operu „Benvenuto Cellini“ napsal do roka 64
novinářské články. Vývody p. Prudhomma, jež byly
sebrány velmi pracně, obsahují 37 sloupců a podávají
výtahy z 13 různých časopisů, v nichž byly uve-
řejněny příspěvky z péra Berliozova během 40 let.
= Dobrá duše. Pěknou anekdotu o spisovateli
Charlesu Kingsleyovi vypravuje anglický duchovní
Tetley ve své právě vydané knize „Old Times and
New“. Kingsley byl přitelem Tetleyova otce. „Jednou“
— vypravuje — „jedva že se byl zařídil v novém bytě,
dověděla se mřs. Kingsleyova že v jiném křídle domu
žije osamělá dáma těžce nemocná. Neměla již klidu,
dokud se nepodniklo něco, aby se ji dostalo pomoci
Odebral se tedy Kingsley v té věci k měmu otci
Moje matka byla doma a přivítala jej. Vypravoval
proč přišel a omlouval se, proč tak naléhá, zakonči
svoji prosbu následující poznámkou: Musíte totiž
vědět, mrs. Tetleyová, že moje žena je tak dobrá
duše, že by zajisté, kdyby měla býti popravena, bylo
její první starostí, aby každému, kdo se chce dívati,
dostalo se také dobrého místa.
= Mor ve Smyrně. Přítel našeho listu nám píše
Před sedmi dny onemocněl zde v evropské nebo ře-
cké třídě jakýs řecký přístavní dělník s příznaky
moru. To způsobilo poplach, který vzbudil i pozor-
nost tureckého zdravotního úřadu, vyznamenávají-
cího se v takých případech báječnou netečností
spolehajícího se na lékařskou pomoc starého Moha-
meda v Edenu. Minulo pět dnů, dříve než lékaři
zjistili, že onemocnělý člověk. který mezi tím ze-
mřel, nečekav na diagnosu lékařů, zachvácen byl
černým morem. Tu teprve policie, která chtěla prvo-
počátečně případ ten zatajiti, zakročila a spálila ve-
škerý nábytek, šatstvo atd., jež náležely zesnulému
a obmýšlí i rozbourati dům, který jest vystaven ze
dřeva a nemá žádné ceny. Opatřením tím by bylo
arciť možno zameziti rozšiřování hrozné té nemoci,
ale, jak se dovídáme, onemocněli na ni ještě jiní tři
lidé a proslýchá se, že několik jiných případů se
zatajuje, neboť přibuzní onemocnělých se obávají,
že turecké úřady zničí veškeré jejich věci v domecb.
Takým způsobem může se státi, že mor zachvátí
celé město. Osudno by bylo, kdyby vypukl v ture-
cké třídě, neboť Turci by zatajovali onemocněnía
příčili by se zdravotním opatřením a prostředkům
lékařů. Není pochybnosti, že nákaza byla zavlečena
z Egypta, kde v poslední době mnoho lidí onemoc-
nělo morem. Mezi obchodníky zde panuje velký
strach, že, vypukne-li mor silněji, utrpí velkých
ztrát.
= Opiový brloh na parníku. Z New-Yorku se
oznamuje: Zcela neobyčejnou novinku zavedla „Great
Northern Steamship Company“. Na svém parníku
„Minnesota“ o 33.000 t., jež bude sprostředkovati do-
pravu mezi pobřežím tichomořským, ostrovy Sand-
#5
alto_textblock
#5
wichskými, Čínou a Japonskem. Je to pokoj pro
kuřáky opia zařízený s velkým přepychem, kam však
budou míti přístup toliko čínští pasažeři. Ředitelstvo
prohlašuje, že na parnících společnosti dosud bylo
považováno za velký zlořád, že čínšti pasažeři ve
všech možných místnostech lodi oddávali se své ná-
rodní neřesti. Zvyk ten bude nyní zamezen zřízením
zvláštního brlohu pro kuřáky opia.
= Souboj na automobily. O zcela novém způ-
sobu použití automobilů podává spolupracovník pa-
řížského vydání »New York Heraldu«, jenž podnikl
výlet z Paříže do Versaillu, následující zajímavou
zprávu! Uprostřed na cestě, kde se křižují dvě sil-
nice, musil zastavit, poněvadž dva automobily dosti
těžkého kalibru, namířené přímo proti sobě, zahra-
žovaly cestu. Navzdor zdvořilé žádosti, aby uvolnili
cestu, nehnuli se majitelé obou povozů s místa, ne-
boť byli zabráni v prudkou debattu, vedenou angli-
cky. Byli to, jak bylo lze uhodnout z rozčilené je-
jich hádky, dva Američané, z nichž jeden byl přívr-
žencem Rooseveltovým a druhý nadšeným ctitelem Par-
kerovým, hádali se o volbu presidenta. Konečně došlo
k osobním urážkám. — »Vy jste lhář!« zvolal stou-
penec Rooseveltův. — »Odvážil jste se nazvat mne
lhářem,« vybuchl přívrženec Parkerův, »pak jste mi-
zerný pes, jako všichni vaši političtí přátelé.« —
»Musíte mi dát zadostučinění,« rozkřikl se uražený.
»lhned ho dostanete,« zasmál se jizlivě druhý,
»rozdrtím vás.« — A řka to, couvl se svým automo-
bilem kousek nazpět, načež plnou silou rozjel se na
protivníka. Konstrukce vozů první srážce odolala.
Avšak manévr opakován několikráte se vzrůstající
zuřivostí, až konečně oba automobily rozbity ská-
cely se do příkopu a řidiči jejich vyletěli do výšky
Žurnalista nalezi oba soubojovníky dost povážlivě
raněné na silnici. Vzal je do svého automobilu a do-
vezl je do nejbližší pařížské nemocnice.
= O nevinně odsouzeném švédském příslušníku
Adolfu Beckovi, o němž jsme již přinesli zprávu.
oznamuje se ze Štokholmu: Beck přišel sem, aby
žádal o audienci u ministra zahraničního a u krále.
Se švédsko-norským vyslancem v Londýně, baronem
Bildtem, jenž právě tu mešká, měl již rozmluvua
vyslanec slíbii mu ráznou podporu. Nároky na od-
škodné, jež Beck hodlá žádati na anglické vládě, jsou
dost značné. Páčí si finanční ztráty, jež utrpěl věze-
ním celkem sedmi let, nejméně na 600.000 švédských
korun, poněvadž právě tehdáž chystal značné pod-
niky. Mimo to žádá značnější sumu za nevinně utr-
pěný trest. Nabízenou mu náhradu 2000 I. st. odmítl
jakožto úplně nedostatečnou. Značné svoje nároky
odůvodňuje Beck tím, že před svým zatčením měl
podíl na patentním zámku, za který mu bylo nabíd-
nuto 60.000 švédských korun, ale odmítl nabídku.
Patentní zámek vynášel mu hojný zisk, ale Beckův
podíl propadl následkem jeho zatčení. Dále koupil
roku 1889 v Norsku měděné doly za 80.000 korun,
v nichž později jakýs Angličan jedinou žíu chtěl zí-
skat za 160.000 korun. Také z tohoto obchodu sešlo
následkem zatčení Beckova. Zatím co seděl ve vězení,
stoupla cena mědi na 1580 korun, a když byl pro-
půšťěn, byla cena mědi 940 korun za tunu. A ko-
nečně přerušily i firmy, s nimiž vyjednával po svém
propuštění, vyjednávání, když se dověděly, že Beck
má za sebou dlouhý trest vězení. Anglická vláda od-
kázala případ Beckův zvláštní komisi, aby jej vy-
#6
alto_textblock
#6
šetřila.
#7
alto_textblock
#7
Zemřelí v Praze.
#8
alto_textblock
#8
Dne 12. září 1904: Zittová Anna, manželka
vozmistra, 56 roků, 1068—II. Poláková Marie, man-
želka pošt. kontrolora, 46 roků, 676—I. Procházková
Marie, služka, 38 roků, 535—I. Vosáhlova Antonie,
dcera obchodvedoucího, 31/2 měs., 816—VII. Becková
Johanna, vdova po knihaři, 69 roků, 810—VII. Ko-
pečná Marie, manželka zlatotepce, 61 rok, 840—II. —
Ve všeobecné nemocnici: Klehovcová Ro-
zalie, hospodyně, 32 roky. Burda Karel, obchodník,
36 roků. Trnobranských Terezie, dcera sluhy, 15 roků.
Horský Ludvík, 32 roky. — U Milosrdných bra-
tří: Mach Jan, sluha, 61 rok. — U Alžbětinek:
Bergrová Marie, manželka kočího, 19 roků. — V ob-
chodní nemocnici: Mändl Karel, praktikant
v pisárně, 20 roků
#9
alto_textblock
#9
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
#10
alto_textblock
#10
268. hra v předpl
(4. čtvrtka.)
Cyklus dvaceti původních oper českých.
XvI.
#11
alto_textblock
#11
V úterý 20. září.
#12
alto_textblock
#12
Po dvacáté osmé
#13
alto_textblock
#13
Čertova stěna.
Romanticko-komická opera o 3 dějstvích. Text od
Elišky Krásnoborské. Hudbu složil Bedřich
Smetana. Dirigent Karel Kovařovic. Režišér
Robert Polák.
Po prvním i druhém dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec před 10. hod.
#14
alto_textblock
#14
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Začátek o 3/48. hod.
V úterý 20. září.
První vzájemně se podporující spolek »Letná«v
Praze VII. ve prospěch svých členů.
Čistý líste k.
Po páté.
Veselohra o 3 jedn. Napsal A z Wolrogenů. Přeložil
J. Tišnov. Režisér A. Jiřikovský.
#15
alto_textblock
#15
Novinka.
#16
alto_textblock
#16
(blíže Palackého
Aréna na Smíchově
mostu).
V úterý 20. září.
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch postavení baráčnické školy v Pošumaví
a pohořelých českých rodin ve Vimperku pořádá
obec starousedlých baráčníků »Blaník« divadelní
představení:
Naši furian ti.
Obraz ze života v české vesnici o 4 dějstvích. Napsal
L. Stroupežnický. Režisér Jan Kubík.
#17
alto_textblock
#17
na Král.
Pištěkovo lidové divadlo vaehrarnetk
Začátek o 7. hod
#18
alto_textblock
#18
V úterý 20. září.
#19
alto_textblock
#19
Po druhé;
Pražské švadlenk y
Fraška se zpěvy a tanci o 5 jednáních. Šlovaa
hudbu napsal Otto Faster.
#20
alto_textblock
#20
756
#22
alto_textblock
#22
753 —
#23
alto_textblock
#23
Udržovali jen stěží veliké zástupy lidu hučícíhoa
rozhorleného za kordonem svým.
Vězeň zjevil se, kráčeje s hlavou sklopenou a pro-
vázen po každém boku svém jedním z agentů.
Ihned pravá záplava nadávek a proklínání sesypala
se na něj a pískot ohlušující se ozval mezi domy ulice.
Z každého pak okna diváci, dychtivi viděti zrádce,
vpadali u velikém počtu v bouřlivý sbor.
Tisíce ramen, tisíce pěstí hrozilo vězni, na soud
vedenému.
Ovzduší zdálo se býti prosáklé nenávistí, hněvem
nesmírným a hlubokým.
Všechna ústa volala:
»Smrť zrádci!«
Potom Haigre zmizel i s oběma policejními prů-
vodci svými ve brance budovy soudní.
Chvěje se od hlavy k patě, minul — hledě unik-
nouti jasnému a přímému pohledu jeho — pěšáka, jenž
stoje u branky na stráži, hleděl s pohrdáním na něj, sví-
raje pěsti při zbrani svojí.
Táž scéna opakovala se, když i druzí obžalovaní
musili ulicí mezi vězením a soudní budovou projíti.
Také každý z těchto byl provázen dvěma strážci
po boku svém.
A také oni mlčky nesli zhrdání a hněv, jež jim lid
rozhořčený metal zde ve tvář — také oni snesli je němě
mimo Stovera.
Soler však plakal.
Verissen, velmi chladný a s pohledem zhrdavým,
hleděl z daleka na zástupy blýskavýma očima svýma.
Pokusil se dokonce o úsměv.
#24
alto_textblock
#24
živ a že jest nyní vězněm ruských úřadův. Až konečně
došla zpráva, hlásající strašlivý vyzvědačův skon.
#25
alto_textblock
#25
Carlona, opustivši Petrohrad, nezastavila se v Moskvě.
Odjela co nejrychleji do Sevastopolu a vstoupila na
první parník, kterýž odtamtud do Turecka odjížděl.
Přibyla do Cařihradu, aniž byla jakkoliv po celé
cestě své znepokojena.
Bývalá panská Juanina pobyla v hlavním městě tu-
reckém celý měsíc.
Čekala den za dnem zprávy i doufala, že zví z no-
vin výsledek svého udání, jež byla v Petrohradě vstrčila
do ruky policejnímu strážníku.
Ale na Rusi nic neuveřejňuje se bez autorisace
úřadův a na pokyn, daný ministerstvem, tisk nezmínil se
ani o smrti Juanině ani o skonu vyzvědačově.
Znavena dlouhým čekáním, vyléčena namnoze
již celoměsíční vzdáleností z bolesti své nad ztrátou veli-
telky i ze své zášti proti hraběti Stackovi, Carlona ode-
brala se do Egypta.
Tam ztrácí se stopa její.
Nebylo slyšeti nikdy již o ní.
Nad jedním z vinníkův největších byl se uzavřel
hrob, ale již blížila se hodina spravedlnosti i pro vinníky
ostatní.
#26
alto_textblock
#26
Zaprodáni nopřítol.
#27
alto_textblock
#27
189