#1
alto_textblock
#1
1904.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v úterý dne 13. září.
#3
alto_textblock
#3
K číslu 253.
#4
alto_textblock
#4
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#5
alto_textblock
#5
NARUDN
#6
alto_textblock
#6
SIY.
#7
alto_textblock
#7
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
#8
alto_textblock
#8
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedlice.
#9
alto_textblock
#9
Válka.
#10
alto_textblock
#10
území, jehož Japonci dobyli. Něme-
čtí důstojníci byli vysláni, aby zjistili, zdali se
věc skutečně tak má. Ježto čínské vojskov
pozadí horstva postupuje, není lze počet jeho
ani odhadnouti.
#11
alto_textblock
#11
opět vrátí. Vyvěsili podél železniční trati vy-
hlášky, v nichž se čínské obyvatelstvo pod tre-
stem napomíná, aby železniční trať nepoškozo-
#12
alto_textblock
#12
valo.
#13
alto_textblock
#13
Obléhání Port Arturu.
Z Tokia, 12. září. Vojáci, kteří po mar-
ných útocích na portarturské tvrze nazpět byli
povoláni, vypravují hrůzné podrobnosti o sta vu
věcí před pevností. Mnoho japon-
ských vojáků osleplo účinkem prachu
z nehašeného vápna, jehož Rusové do
hradebních a střeleckých příkopů hojně nahá-
zeli. — Ježto se v bombardování ustavičně po-
kračuje, není možná všechnu spoustu mrtvých
pohřbívati. Následkem toho leží všude
hromady mrtvol. — V Japonsku vzmáhá
se opposice proti vládě, jež potlačuje všechny
zprávy o marných japonských útocích na Por
#14
alto_textblock
#14
Otužilé japonské vojsko na bojiště.
Z Tokia, 12. září. Co den odcházejí nové
oddíly vojska na bojiště, nyní hlavně ze sever-
ního ostrova Jesso. Vojenská správa soudí, že
tam narozené a vzrostlé mužstvo nejlépe dovede
snášeti útrapy n astáv ající zimní války.
#15
alto_textblock
#15
Kuroki zaskočen?
Z Tjencina, 13. září. (»Daily Mail«). Ge-
nerál Linevič s 50.000 mužů táhna z Vla-
divostoku, přerušil spojení generál
Kurokia s Fenvančenem.
#16
alto_textblock
#16
Japonské podezřívání.
Z Londýna, 12. září. (C.-B.) Japonské vy-
slanectví uveřejňuje tuto zprávu z Tokia: Dle
zpráv z mandžurské armády byly nalezeny
mezi kořistí, učiněnou u Ljaojanu, dva druhy
patron »Dum-Dum«, jež se hodí pro ruské ruč-
nice modelu 1890. Některá zranění našich lidí
budí podezření, že byla způsobena takovými
patronami.
#17
alto_textblock
#17
(Ostatní zprávy viz na 3. straně.)
#18
alto_textblock
#18
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
#19
alto_textblock
#19
Artu.
#20
alto_textblock
#20
Baltické loďstvo odplulo.
Z Petrohradu, 12. září. Baltické lod-
stvo ruské, jemuž velí admirál
Rož děstvenskij, odplulo včer ao
2. hodině odpolední na dálný Vý.
chod. O zásobování tohoto loďstva uhlím je
s dostatek již postaráno. Rusko zakoupilo a
najalo již před delší dobou anglické a německé
parníky, jež na různých místech okeanu s ná-
kladem uhlí baltických válečných lodí očekávají,
aby se uhlim zásobily. Zejmena uzavřela ruská
vlada smlouvu s »Hambursko-americkou linif«
kterouž se tato společnost zavázala, že
bude jakožto komissionář uhlí v anglických
přístavech zakupovat a je válečným lodím ru-
ským dodávat.
Číňané obsazují prý území Japonci
dobyté.
Z Londýna, 12. září. (C.-B.) »Standardu«
telegrafuje se z Tjencina: Činské vojs ko
postupuje s této i oné strany velké
zdi do Mandžurska. Obsadilo již
dva břehy řeky Ljao. Tyrdí, žel je
toto vojsko vysláno, aby obs a
dilo, jakožto čínskou državu
#21
alto_textblock
#21
Japonci se připravují k nové bitvě.
Z Kupance, 12. září. (C.-B.) Japonci jsou
velice zklamáni tím, že se plán jejich armády
nezdařil, dle kterého chtěli sobě vynutiti roz-
hodný boj u Ljaojanu, aby nynější ruskou ar
mádu mandžurskou zničili. Japonci dopravují
zatím každým možným způsobem posily a zá-
soby na sever. U ústí Lina a na jeho přítocích
používají k tomu člunů, kdežto na všech sil-
nicích a cestách jest dopravováno obilí a náboje
na nesčetných ručních kárách domorodci. Mar-
šálek Oyama rozbil svůj hlavní stan v Ljaojanu,
jenž se proměňuje vůčihledě v moderní japonské
město. Všechny známky svědčí o tom, že Ja-
ponci chtějí svésti, po případě si vynutiti co nej-
dříve rozhodující bitvu na ruském
území. K bitvě té dojde asi severně od
Mukdenu.
Japonci, kteří už dříve z povahy jednotli-
vých zranění soudili, že Rusové střílejí patro-
nami „Dum-Dum“, tvrdí, že je to nyní už do-
kázáno, poněvadž bylo v Ljaojanu několik pa-
tron „Dum-Dum“ nalezeno.
Okolnost, že některé ze železničních mostů
nejsou dohotoveny, byla příčinou domněnky, že
Rusové ničí železniční trať, která je však úplně
neporušena. Rusové mají patrně za to, že se
#22
alto_textblock
#22
Zemské sněmy.
#23
alto_textblock
#23
Z Vídně, 13. září. Sněmy zemské
nesejdou se tentokráte ve stejném terminu.
Krajinský sestoupí se 27. září. Bude-li se
tam pokračovat v obstrukci, která je provozo-
vána klerikálními Slovinci již několik let, bude
sněmihned uzavřen. Hornorakou-
ský sněm bude konati první schůzi 3. října.
#24
alto_textblock
#24
Dr. Körber a němečtí nacionálové.
Z Vídně, 13. září. O parallelkách
české a polské v Opavě a Těšíně
vyplýtvalo se již více řečí a černi tiskařské, než
tyto ústavy zasluhují a dnes sděluje »Zeit« v
této záležitosti, že dr. Körber pohrozil
prý německým nacionálům slez-
ským uveřejněním jich vlastního
souhlasu. Pravil prý:—»Již několik let
nalezala se tato záležitost u zemské školní rady
slezské. Vláda dále čekati nemohla. Mám v ruce
list, ve kterém němečtí poslanci prohlašují, že
zřízení poboček považují za lepší rozřešení.
Ovšem žádáno jako kompensace poštovní ře-
ditelství v Opavě (!). Ale nemohu přece kom-
pensovat školu s nějakým poštovním úřademl
Potrvají-li útoky proti vládě, budu nucen ve-
řejně dovolávati se dorozumění s Němci.«.
#25
alto_textblock
#25
FEUILLETON.
#26
alto_textblock
#26
Z francouzského humoru.
#27
alto_textblock
#27
Jednoho dne, když byl Johnson pozván
k tabuli u slavné mistriss Macauley, začalo se
mluvit o rovnosti mezi lidmi. Dáma mínila, že
tato rovnost je právem všech lidí. Johnson, byv
otázán, co tomu říká, odpověděl co možná nej-
stručněji, v naději, že změní se směr rozmluvy,
která ho nudila. Ale když viděl, že nic tím ne-
svedl a že mistriss Macauley prohlubuje víc a
více otázku, pospíšil si s jídlem, zvedl se kvapně
od stolu a zavolal lokaje, aby si sedl na jeho
místo. — „Co děláte, doktore?“ tázala se pře-
kvapena paní domu. „Madame, uskutečňuji rov-
nost, kterou vy hlásáte.
#28
alto_textblock
#28
Bedřich, král švédský z domu Hessen-
Kassel, jel kdysi vesnicí, v níž měl jej pastor
oslovit. Ale tento obávaje se, že panovník, na-
sycený komplimenty a řečmi lichotníků, nedo-
přeje mu žádné pozornosti, uminil si přivítati
jej zpěvem několika veršů své skladby. Král
velmi překvapen poslouchal s velkou pozor-
ností, a jelikož se mu to líbilo, řekl pastorovi:
„Bis!“*) Tento nedal se prosit, a panovník
velmi spokojen dal mu 50 dukátů. Nyní pastor.
ukláněje se hluboce, řekl také: „Bis!“ a králi
se vtip tak líbil, že dar svůj zdvojnásobil.
*
Jean Lang byl německý právník, velmi
duchaplný. Jakýsi Španěl vychloubal se mu
kdysi lahodou své mateřštiny a vysmíval se
tvrdosti německého jazyka. „Zdá se mi,“ řekl,
„že slyším hřmíti, když slyším mluvit německy
a myslím, že bůh užil toho jazyka, když vy-
háněl naše první rodiče z ráje, aby je více po-
strašil.“ „Snad,“ odpověděl chladně Lang, „ale
jest pravděpodobno, že had užil jazyka španěl-
ského, jehož sladkostí se vychloubáte, aby Evu
#29
alto_textblock
#29
Dáma tázala se žertem mladého muže,
přišel-li by na její pohřeb, kdyby zemřela dříve,
než on.
#30
alto_textblock
#30
„Oh, zajisté, madame, s velkou radostí.o
#32
alto_textblock
#32
Komorník Bedřicha Velkého měl rozkázáno
vstoupiti vždycky v pět hodin ráno do jeho lož-
nice, vzbuditi jej, spal-li ještě, a stáhnouti jeho
přikrývku, nechtělo-li se mu vstávat. Jednou
poručil panovník, aby nechal jej sluha déle
spát, ale tento odpověděl: „Znám Vás příliš
dobře; vyhnal byste mne, kdybych Vás po-
#33
alto_textblock
#33
slechl.“
#34
alto_textblock
#34
Kdosi tázal se jednoho filosofa: „Mám se
oženiti nebo zůstati svobodným, abych žil spo-
kojeně?“
„Dělejte z toho, co thcete,“ odpověděl mu
filosof, „vždy budete litovat.
*
#35
alto_textblock
#35
Kdosi žádal úřad nějaký od Viléma, pru-
ského krále. Tento tázal se žadatele, odkud je.
„Z Berlína,“ zněla odpověď. — „Nemám tedy
nic pro vás,“ řekl král, „protože žádný Ber-
líňan za nic nestojí.“ — „Vaše Milost odpustí,“
odpověděl žadatel, „v Berlíně jsou také hodní
lidé a já znám zrovna dva.“ — „A kde to
jsou?“ tázal se král. „První je Vaše Milosta
druhý jsem já.“ Král zasmál se té odpovědi a
místo mu udělil.
#36
alto_textblock
#36
Známo bylo přátelské přijetí, jakého do-
stalo se cizincům, kteří přišli navštíviti Voltaira
na jeho zámek. — Jeden příchozí, jemuž licho-
tilo přivítání, projevil, že má úmysl zůstati
6 týdnů v tomto zámku, který zdá se mu roz-
košným. — „Pane,“ řekl mu, směje se pán
zámku, „vidím, že nechcete se podobati Don
Quichottovi; ten měl hospody ze zámky, ale vy
máte zámky za hospody.“
a
#37
alto_textblock
#37
svedl.“
#38
alto_textblock
#38
Opilý voják potkal generála na koni, za-
stavil jej a drže koně za uzdu, tázal se, jaká je
jeho cena. Generál, vida před sebou opilee, dal
jej dovésti do kasáren, a druhého dne tázal se
ho, co chtěl mu dáti za koně. „Pane,“ odpověděl
voják již střízlivý, „ten, který chtěl včera ku-
povat, odešel dnes už časně ráno.“
Lakonická závěť jistého majitele státních
rent z r. 1793 zní: Ve jménu Otce, Syna ! Ducha
sv.: Nemám nic, jsem mnoho dlužen, zbytek
odkazuji chudým.
#39
alto_textblock
#39
*) Opakovatl
#40
alto_textblock
#40
Řemeslník jakýsi měl dva syny, z nichž
jeden byl velmi líný a rád hodně dlouho spal,
druhý pak byl přičinlivý a v práci vytrvalý.
Tento, vyšed kdysi časně ráno, našel sáček,
v němž bylo mnoho peněz. Donesl jej otci, a ten
ukazuje sáček druhému svému synu, jenž byl
ještě na loži, řekl: „Hleď, jaký jsi lenoch; toto
našel tvůj bratr, že tak časně vstal.“ — „Drahý
otče,“ odpověděl syn, „kdyby ten, který ztratil
sáček, byl zůstal tak dlouho na loži, jako já,
nebyl by ho ztratil.“
#41
alto_textblock
#41
Kdosi tázal se jistého člena anglického par-
lamentu, proč nikdy neřeční. „Eh,“ odpověděl
tento, „je zde tolik mých kollegů, kteří mluví;
musí býti tedy také někdo, kdo poslouchá.“